Venkovní dlažby dotvářejí individuální představy o bydlení a jejich použití je stále častější. Dlažba se vrací v plné slávě a společně s ní slaví návrat přírodní kámen.

Saturejka zahradní (Satureja hortensis) se těšila již přízni našich předků. Na přelomu letopočtu se využívala v antické kuchyni. Ve střední Evropě se pěstuje od 9. století. O její oblibě svědčí skutečnost, že figurovala mezi bylinami, které si osadníci nezapomněli s sebou vzít do Nového Světa.

Velký milovník umění lord Hamilton kdysi řekl: „Mám rád originály a nenávidím imitace. Nemohu mít doma obraz Mony Lisy – to chápu. Mohu však mít zahradu plnou originálů!“
Za originály považoval všechno, co je „pravé“, tedy stromy a keře, květiny, kámen a hlavně vodu. A o té si dnes budeme povídat.

Pokud se vám při pohledu do zahrady zdá, že v zimě vypadá smutně a fádně, možná vás zaujme náš nápad. Založte si na zahradě vřesoviště. Nemusíte mít les, nepotřebujete velikou plochu ani zkušenosti. Přesto se vaše úsilí promění v kout, na který budete moci být celý rok pyšní.

Konvalinka vonná (Convallaria majlis L.) u nás roste v listnatých lesích. Její jinak nenápadné listy zdobí v květnu hrozen bílých zvonkovitých kvítků. Právě o ně je však největší zájem kolem Vánoc. Snad proto, že v tento zimní čas jsou jakýmsi vonným poslem jara, který krásně provoní celý byt. Naštěstí byly vyšlechtěny odrůdy konvalinky, které je možné přivést do květu – vyrychlit – již pro vánoční prodej. Jedinou tuzemskou odrůdu vyšlechtil v roce 1950 zahradník František Černý a nazval ji „Konvalinka z Jaroměře“. Lesní druhy nejsou pro rychlení vhodné.

Živočichové i rostliny žijí ve všech podnebných pásmech od rovníku k pólu, od tropických oblastí až k pásmu věčného sněhu a ledu. Obdivuhodně se přizpůsobují nejroztodivnějším rozmarům klimatu a nepřízní počasí.

Kamenné zídky se v krajině objevovaly odedávna. Často se jejich stavbou vyřešily dvě potřeby – uložit kámen posbíraný na políčku či pastvině a zároveň vyznačit hranici pozemků. Dnes se však budují zejména jako okrasný prvek.

O předzahrádkách se už napsalo tolik statí a rad, že kdyby každá inspirovala jen dvacet lidí k úpravě prostoru před domem, měli bychom důvod k uspokojení a s potěšením bychom procházeli mnoha ulicemi měst a vesnic. Protože příklad přitahuje další. Je to však natolik naléhavé a důležité téma, že prostor věnovaný této problematice není promarněný. I když se u nás v tomto směru nedá srovnávat stav před deseti dvaceti lety s dnešním, máme stále v přístupu k okrasnému ztvárnění předzahrádek, k tomuto významnému prvku celkové architektury, vůči řadě zemí co dohánět.

Půvabná květina, která v sobě spojuje křekhou krásu s plností oblých tvarů a růžových tváří, zdobila dříve snad každou českou zahrádku. Pivoňka je právem považována za jednu z našich nejkrásnějších trvalek. Její původ však hledejme ve starověkém Řecku.

Taková hlohyně ohnivá (Pyracantha coccinea) patří mezi nejkrásnější keře. Má kožovité, lesklé, neopadavé listy a v létě upoutává hustými květenstvími bílých květů, z nichž dozrávají na obsypaných latách zářivě červené plody. Vydrží na keři velice dlouho. Obsahové látky této hlohyně, která je ozdobou mnoha zahrad, nebyly zcela prozkoumány, bylo však zaznamenáno několik případů velkých potíží až otrav po požití plodů dětmi.

Když zahradu sevře do své náruče mráz a trochu nasněží, je krásná. Chodíme se na ni dívat a ti, kteří mají v povaze vášeň pro vrtání se v zemi, tiše trpí. Ta chladná, jiskřivá krása je tak dokonalá, že naše zásahy vůbec nepotřebuje.

Jaro je tady a dělá s námi, co bychom si povídali, divy… S prvními slunečními paprsky můžeme kolem rodinných domů stále častěji vídat tvora zvaného zahrádkář, kterak nedočkavě obhlíží své latifundie, aby se užuž mohl pustit do jejich obdělávání, stříhat trávník atd. Jestliže do této skupiny patříte právě vy, pak je na místě otázka, zda máte všechno zahradnické nářadí a techniku, kterou k provozování svého koníčka potřebujete?

Po prvních nedočkavých jarozvěstech vilínech, lískách, čemeřicích, bledulích, které nezmátne ani sníh, začnou se o první výraznější barvy jara starat koniklece, ladoňky, modřence, některé druhy sněženek, šafránů a skalniček. A potom nastává v okrasné zahradě jedno z nejkrásnějších období – čas tulipánů, narcisů a hyacintů.

Říká se, že oblíbený pes se časem podobá svému pánu. Zpočátku ti dva souzní svými dušičkami. Později se dokonce začnou podezřele podobat svými návyky i grimasami. Kdykoli přijdu na tuhle návštěvu, tak mě napadá, že se zahradami je to úplně stejné.

Pranostika praví, že v březnu máme být schovaní pěkně v teple za kamny. Ve skutečnosti je ale březen měsícem, ve kterém je vhodné naši spící zahradu pomalu probouzet a připravit na nadcházející sezonu. Je to také ta nejlepší doba k založení zahradního jezírka, které by v žádné zahradě nemělo chybět.

Rododendrony jsou nerozlučně spjaty s jarním obdobím na zahradách, ale i v parcích a arboretech. Pro své výrazné květy patří k oblíbeným a často pěstovaným dřevinám. Dodržíme-li několik jednoduchých zásad, budeme se z nich těšit po mnoho let bez nutnosti pracné údržby. Právě díky četným druhům rododendronů se vzhled zahrad u nás velice změnil. Došlo k tomu až v minulém století. Ne že by u nás dříve rododendrony nerostly, ale málo se využívaly.

Pergola se v posledních letech stala jedním z nejoblíbenějších zahradních doplňků. Tento trend je pochopitelný: užitná a estetická hodnota dalece převyšuje pořizovací náklady. Lze bez nadsázky říci, že pergola je dostupná téměř pro každého. Kdo nemá dostatek financí pořídit si ji takzvaně na klíč, je schopen s přiměřenou dávkou zručnosti takové dílo zvládnout i svépomocí.