Starobylé zákoutí

Obytný prostor, posazený na nižší úroveň, se zrcadlí ve skleněném kvádru ložnice. Kouřově hnědé retro stolky navržené do tohoto prostoru navazují na styl použitých barových židlí z nerezového drátu

Rodina s dětmi využívá byt k přechodnému bydlení. Své zázemí mají v Brně. Ale jako podnikatelé často cestují do Prahy, takže místo hotelového bydlení zvolili tuto možnost. Architekta Martina Franka oslovili sami a ze spolupráce vzniklo nakonec přátelství. „Půdní prostor si vyžádal zásadní rekonstrukci, při které samozřejmě vyšly najevo nové skutečnosti. Ty ovlivnily celou koncepci, třeba říct že pozitivně, a nám poskytly nové podněty při jejím řešení. Byla to třeba nutnost výškově členit již tak malou koupelnu, ale na druhé straně toto řešení místnost zútulnilo,“ říká architekt Frank.

Ze společného schodišťového prostoru, který slouží i ostatním nájemníkům historického domu, je vstup do jedné z obytných částí. Ta je výškově členěna do jednotlivých zón – vstupní, obytné a kuchyňské s jídelním koutem. „Všude hrají důležitou úlohu jenom tři materiály – tmavé dřevo wengé, tmavě hnědé sklo a přírodní pískovec. Tyto materiály jsem použil v plochách, které ve svém celku jednotlivé místnosti propojují a zároveň oddělují.“

Mezi kamenem a pískovcem

Než se dostaneme do rozlehlého interiéru, musíme projít vstupní částí, která se nachází 30 cm pod základní úrovní celého obytného prostoru. Je provedena v kamenné pískovcové dlažbě s kamennými stěnami, obloženými řezaným pískovcem. Vstupní stěna s dveřmi vysoká 6 m je obložena ebenovým dřevem a tvoří jednolitou nečleněnou plochu, z níž jako světlý bod září bílá skříň. Po vystoupání se dostaneme do obytného prostoru s komornější výškou jen 2,4 m, který se nám napravo otevírá do kuchyně a čelem do hlavní obytné místnosti. „Vše jsme nechali na panu architektu Frankovi, jehož rukopis, tedy realizace, jsme již znali. Jen jsme si přáli mít nerezovou kuchyň. Ta, kterou nám navrhl, je velmi jednoduchá, a přitom opravdu zajímavá. Nerezový blok varného ostrůvku zkombinoval s ebenovou barovou deskou, což považujeme za pěknou variantu. Na co jsme obzvlášť pyšní a co považujeme za šperk kuchyňského koutu, jsou barové židličky Bertoia. A velice se nám zalíbil jeho návrh skleněné stěny, v níž se zrcadlí okolní předměty. V ní je totiž integrovaný příborník celý slepený ze skleněných tabulí a decentně osvětlený,“ svěřují se majitelé.

Kámen a barva

Koupelnu situoval architekt Frank do tzv. hluchého prostoru (řešeného ve dvou výškových úrovních) za kuchyní. V centru je sprcha oddělená od ostatního celokamenného prostoru zavěšenou přepážkou z čirého skla. Místnost je vybavena jediným 3,5 m dlouhým kusem nábytku s celoskleněným umyvadlem – opět v kouřové barvě. „Chtěl jsem, aby jednoduchá dekorace a detaily dodaly tomuto intimnímu prostoru klidnou atmosféru,“ dodává architekt.

Celý prostor je navržen v přírodních barvách a materiálech - vlna, len, ebenové dřevo. Nika, která prochází podél dvou stran obývacího pokoje je obložena dřevem a decentně nasvětlena

Krokodýlí křesla jsou tím jediným šperkem Mezi skleněnou a kamennou hmotu je posazen nerezový kuchyňský ostrůvek s dřevěným barovým pultem

Hra se světlem a stínem. Příborník je zasazený do skleněné niky, obložené kouřovým sklem

Důležitou úlohu v celém konceptu hraje osvětlení, umístěné ve stropu, stěnách i v podlaze

Z kuchyňské části je možný výstup na terasu

Koupelna, obložená řezaným pískovcem, je provedena ve smetanových tónech. Kouřově hnědé skleněné umyvadlo materiálem navazuje na styl celého interiéru

Hlavní místností je obývací pokoj umístěný do otevřeného prostoru sahajícímu až ke krovu s přiznanými trámy. Vše v neutrální bílé barvě – i pohovka a koberce jsou ve dvou smetanových odstínech, které vzájemně mezi sebou ladí. Nápadná jsou křesla v krokodýlí kůži v přírodním tónu a atmosféru dokresluje zajímavě řešené osvětlení ve štěrbině podél obou místností. Aby zářivky nerušily, jsou umístěny nad ebenovým obkladem a vytvářejí velmi decentní světlo. „Všechny prostory jsou si navzájem podobné jak materiálem, tak i designem, a přitom si každá místnost zachovává výjimečnost. Vybral jsem takové materiály, které svou barevností a sytostí odrážejí ducha místa. Koncept je založený ne na barevném kontrastu, ale na vzájemné příbuznosti barev, jejich odstínů a vzájemném prolínání. Chtěl jsem vytvořit prostor s klidnou konejšivou atmosférou. Proto jsem zvolil jako materiál kámen, dřevo, sklo, vše ve vzájemně příbuzných barvách, které se doplňují a vytvářejí právě onu přívětivou atmosféru. Nic nám tu neexhibuje, ale vše se doplňuje. Snad jen nerezové struktury na židlích v kuchyni, křesle v hale a konferenčních stolcích v obytném prostoru. Jsou to ty jediné šperky, které se v prostoru objevují. Ostatní prostor je klidný a nenápadný,“ uzavírá architekt Frank.

Ložnice s úchvatným výhledem na střechy staré Prahy. Prim zde hrají materiály ve střídmé barevnosti - kámen, dřevo, látka

Závěrem se musíme ještě zmínit o ložnici. Majitelům ji můžeme jen závidět. Je umístěná ve skleněné kostce za neprůhlednými posuvnými dveřmi z kouřového skla – prostor s úchvatným výhledem přes celou stěnu na okolní střechy Starého Města, kterému je vše kolem podřízené.