|
|
Dnes žije v neustálém sprintu. Večery tráví na divadelním jevišti a přes den zkouší nebo natáčí v TV NOVA. Ve spěchu se stačila vdát a v časové tísni dokázala postavit dvojdomek za Prahou. S tím jí pomohli rodiče, kteří se už déle nemohli dívat na to, jaký hektický život vedou jejich děti. A tak se přistěhovali. Adéla si však nestěžuje a po mnoha letech si užívá rodičovskou péči.
Jak trávíte čas mezi televizí a divadlem? Odpočívám! Jsem v půl třetí doma a do divadla jedu v šest hodin. Co bych dělala ve městě, když můžu být na zahradě. Z divadla se vracím v noci. I když v poslední době odjíždím z domu ráno v osm a vracím se v jednu v noci. To pak vůbec nevím, co máme v ledničce.
V domečku za Prahou žijete spolu s rodiči dva roky. Kdo vám pomáhal s vybavením bytu? Inspirovala jsem se v časopisech. Je to bezvadný spořič času. Ze Sokolova, kde jsme bydleli, jsme si přivezli nábytek a postupně se zařizujeme. Až na kuchyň, ta je na míru, a ložnici máme taky novou. Ta původní byla totiž po rodičích v rustikálním stylu – s krátkými postelemi pro malé lidi. Ale z čeho se těšíme každý den, je vytápěná podlaha. Dům je z porothermových cihel a dobře udržuje teplo.
Konzultovali jste zařízení domu s architektem? Nám stačila inspirace z časopisů, které se věnují designu. Navíc jsem si všimla, že trendem je dosti studený styl, kde převládá kov a sklo. Když se podíváte na náš dům, právě takový materiál na něm najdete. Interiér jsme chtěli stylově odlišit. Tech-art u nás doma nenajdete. Tady se usadíte na měkký pohodlný gauč a pravděpodobně narazíte i na malý nepořádek. Ten mám totiž ráda, dýchá z něho život.
Odkud se vzala základní myšlenka postavit dům? Zásluhu na tom, že tenhle dvougenerační domek stojí a my máme kde bydlet, nese výhradně můj tatínek. To je nesmírně energický a nápaditý člověk. Za tu dobu, co zde bydlíme, už vede ochotnické divadlo. 0bdivuji svoji maminku, protože táta ochotničí 30 let. Do toho stihne plánovat i jiné aktivity – například výstavbu rodinného sídla. Před sedmi lety jsme koupili veliký pozemek, jezdili jsme se na něj dívat, až se táta jednou ráno probudil a řekl: „Jdeme kopat!“
Vzali jste krumpáče a lopaty a šli na věc? Tak jednoduché to zase nebylo. Ovšem nesmím zapomenout na pana Bohumila Brejlu, kterého nám doporučil kamarád a soused Honza Čenský. Pan Brejla dokázal postavit dům za peníze, za které už jiné firmy nestaví. Je to člověk, který nejdříve řekne cenu materiálu a pak stejně ještě hledá jiné alternativy, jak se dostat k nižším částkám.
Nezasahují vám rodiče do soukromí? Mnoho našich kamarádů nás od záměru postavit dvojdomek zrazovalo, ale nemám si na co stěžovat. Máme každý svůj vchod, svůj byt, jen zahrada je společná. My jsme na sobě tak závislí, že nám takové soužití vyhovuje. Od puberty jsem bez rodičů, tak teď si je chci užít. Bratr s rodinou za námi jezdí často, i Vánoce budeme trávit všichni společně. Kvůli tomu jsme si nechali udělat veliký stůl.
Jak to snáší váš manžel? To by měl říct on sám. Ondřej má svůj svět, je volnomyšlenkář, který spoustu věcí vůbec nevnímá. Ale řekla bych, že se s námi cítí dobře. Teď táta vymyslel, že mu na zahradě postavíme malé studio, kde by mohl, nikým nerušený, sedět několik hodin nad klávesami.
Koupelna je vaším rukopisem nebo radil tatínek? Chtěla jsem, aby stála hned vedle ložnice s přímým vstupem. Přišlo mi to jako praktické a ideální řešení. Přání mi bylo splněno. Jen jsem si ji představovala mnohem větší. Jenže když se podíváte na dnešní ceny, z mnoha požadavků i snů pomalu slevujete. Z naší koupelny se stala nudle, ale s výhledem do zahrady. Tatínek jen dohlížel na výstavbu a později sehrál důležitou roli při výběru obkladů a dlažby.
Mluvili jsme o módních trendech, k nimž patří i určité pohodlí. Zasáhla vás vlna masážních van? Samozřejmě že jsem chtěla vanu s masážními tryskami. Představovala jsem si, jak si do ní vlezu a nechám se masírovat několik hodin. Jenže nás limitovala cena, a také prostor. Na vanu zbylo 175 cm, ale rozměr masážní je o 5 cm větší. Jsme tedy majiteli vany klasické. Zato z masážního sprchového koutu jsem neslevila, z něho mám velkou radost. Malý koupelnový prostor nás limitoval ještě v další věci. Nezbylo už místo na bidet. Možná kdybychom místo dvou umyvadel osadili jedno. Jenže takhle je to pohodlnější.
S fialovou koupelnou se člověk příliš často nesetká. Původně jsem hledala sytě oranžové anebo žluté obklady. Než táta pronesl poznámku, že takové odstíny se brzy okoukají. Až jsme úplnou náhodou narazili v centru Prahy na firmu s italskou dlažbou, kde právě probíhaly slevy. Tam nás okouzlily drobné kvítky s dlažbou v barvě lila. To byla láska na první pohled. Zajímavé je, že přitom za svoji barvu považuji modrou. Shání se fialové doplňky jednoduše? Na fialové svíčky narazíte skoro všude, kartáčky na zuby máme bílé. Všude, kam se dostanu, koukám po doplňcích v barvě lila, po šamponech, mýdlech, pěnách do koupele, u kterých mi záleží hlavně na tom, aby ladily s koupelnou. Jenže do precizně sladěného interiéru občas zasáhne Ondřejova touha po „vonících“ šamponech. A tak jsem nedávno vyhazovala dětský šampon Micky Mouse a hruškovou pěnu do koupele.
Mezi drobnými fialkovými kvítky se dost nápadně vyjímá moderní držák na toaletní papír. Kdysi jsem ho viděla v jednom časopise a docela mě zaujal, protože plní zároveň funkci rádia. Při kolaudaci bytu jsem ho dostala od bratrovy manželky Markéty a každé ráno tak z něho poslouchám zprávy. Nemůže se tedy stát, že by mi kvůli hygieně unikly některé důležité informace. My ženy máme rády přehled.
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Blog
Moderní chaloupka Jany Švandové
|
|
Zařizovala jste už tři byty a teď dům. Je zařizování váš koníček? To ani ne, je to spíš taková náhoda. Osud vás někdy zavede jinam, takže najednou zařizuje byt, protože… třeba začínáte žít s jiným člověkem. Vždy je ale zajímavé, že si pokaždé říkáte: Vyvaruj se všeho, co ti vadilo v předchozím bytě. Pak se jednoho dne v novém bytě rozhlédnete a zjistíte, že se vám stýská po věcech, které byly v tom minulém. Vždy jste upřednostňovala minimalismus, strohost a modernu, nebo jste k tomu musela dozrát? Vyrostla jsem v rodině, kde se ctily starožitnosti, a podle toho vypadal i můj první byt. Na starožitnosti jsem neměla peníze, tak jsem jej zařídila rustikálním nábytkem. A cítila jsem se v tom nábytku moc spokojená. Za to, že jsem se potkala s moderní architekturou, může můj současný manžel. Začala jsem se mnohem víc zajímat o naše i zahraniční architekty a designéry. Některé z nich jsem poznala osobně, a byl to pro mě stejně silný zážitek, jako když jsem se sešla s Annie Girardotovou nebo Michelem Piccolim či Charlesem Aznavourem. Poznala jsem například pana Gehryho, který stavěl Tančící dům, nebo Jeana Nouvela, který dělal Smíchov. Mám ráda Ingo Maurera, to je král světel, například osvětlení výstavy Mistra Theodorika v Anežském klášteře bylo jeho dílo. Jsem ráda, že i já se v soukromí mohu dívat na jeho světla. Dalším mým favoritem je designér Philippe Starck, který navrhuje snad všechno, od nábytku přes talíře, vodovodní baterie až po baťůžky a cestovní tašky. Mimochodem moc pěkné. A co čeští autoři? Mezi českými designéry mám také spoustu oblíbenců. Pro mě je to prostě úplně jiný svět než ten divadelní. Jsou sice oba tvůrčí, ale tito lidé po sobě něco zanechávají, a to je krásné. S moderní architekturou jsem koketovala, už když jsme stavěli půdní byt. Tam jsme ještě spojovali modernu se starými věcmi, které jsme měli po rodičích. Ale chaloupku jsme pojednali hodně moderně. Stojí u lesa, a tak jsme použili ve velké míře dřevo a k němu jako kontrast kov. Interiér jsme se snažili zařídit hodně jednoduše, účelně, ale hlavně pohodlně, vždyť je to dům na prázdniny a víkendy. Co předcházelo tomu, že jste se rozhodla postavit domek? Je za tím třeba i to, že se vám už nechce jezdit na místa, která neznáte, ale že chcete i ve chvílích volna být v podstatě doma? My budeme pořád jezdit i na místa, která neznáme. Já ráda cestuju, v poslední době hlavně v zimě za sluníčkem, protože v létě je teď tady tak krásně, že je škoda jezdit někam k moři, kde je moc lidí. Že jsme si vybrali pro dům tohle místo,není náhoda. Můj manžel zdejší kraj dobře zná, jednou jsme tady jen tak courali a objevili je. Řekli jsme si, že tady by měl stát náš dům. Byly pro to dva důvody: nádherný výhled a kousek na golf. To byl základ pro koupi pozemku. Pak ovšem přišlo to, co bylo snad nejsložitější, získat v našem věku půjčku. Stavět jsme tedy začali asi až po pěti letech a stavba se protáhla na rok a půl. Bylo to dlouhé. Neměli jste chuť to někdy vzdát? Ale ne, teď se nám ta doba čekání bohatě vrací. Je tu hezky. Pořídili jsme si bazén, moře to sice není, ale plavat se v něm dá. Snažíme se trávit volný čas tady, člověk si tu lépe odpočine než v Praze. Já mám dva měsíce divadelních prázdnin a snažím se volno ctít. Pochopitelně, kdybych dostala hlavní roli ve filmu, šel by odpočinek stranou. Podle čeho jste vybírali architekta? Manžel je developer – což je, řečeno mně blízkou hantýrkou, vlastně produkční. Developer je třeba Trump, ale ten vlastní miliony dolarů. Koupí pozemek, sežene architekta, pak postavený dům pronajímá nebo prodává. Je to člověk, který se stará o celý projekt. Manžel se dlouhá léta přátelí s holandskou architektkou Saskií Fokkemou. V Praze spolupracovali například na bytovém projektu v ulici Charlese de Gaulla. Oběma se nám její práce moc líbily. Proto jsme jí navrhli, aby byla tvůrkyní i našeho domu. Saskia udělala základní návrh a pak jsme jí do toho oba mluvili, hlavně můj muž. Ale nebylo žádné dohadování, dost jsme se všichni tři shodli. Líbil se nám velký volný prostor. Prvek, který jsme si prosadili, byla oranžovočervená barva v interiéru. My už máme s barevností své zkušenosti, v bytě jsou například světlemodré dveře a vypadá to moc hezky. Nápadem mého muže jsou ještě dvě okna nebo spíš průhledy do pracovny (průhledy nad kuchyňskou linkou), původně měly být oba prostory zcela oddělené. Proč právě oranžovočervená? V obývací části je použito hodně šedé barvy, oranžovou barvou na oknech a kuchyňské lince jsme celý prostor rozsvítili. Zdálo se nám, že právě tahle barva se hodí jak ke kovu, tak ke dřevu. Na parapety a trámky mezi okny jsme použili holubičí šeď, vybírali jsme i barvu parket. Strop jsme chtěli z přírodního dřeva, aby na něm vynikla celá konstrukce. Nezakrýváme ji, naopak je tady přiznaná. Od podpěr vedou křížem vzpěry, které drží tu ocelovou konstrukci. Všechno je vidět – a mně se to líbí. Krb měl být celý v sádrokartonu, ale nám se moc líbil takhle syrový, hodil se sem, tak jsme ho nechali beze všech příkras. Máte v domě nějaké místečko, kam se ráda ukryjete před světem? No, ještě tady nejsme tak zabydlení, ale zatím mám moc ráda malinkou terásku u ložnice, tam si ráno dávám kafíčko. Mám to ráda i dole kolem kuchyně a venku na terase. Večer, když si v krbu opečeme maso, je tu příjemně. Ale že bych měla takový ten kouteček, kam bych si zalezla? Opravdu nemám. Asi je to i tím, že celý dům je otevřený. Prostoru na ukrývání moc není. Co si však užívám, a to můžu sedět i venku, je západ slunce. Východ je prý také nádherný…, ale ještě jsem ho nestihla. Tak pozdě spát nechodím. Když jste v telefonu říkala, že jste v interiéru použili ve značné míře kov, představovala jsem si něco, co působí chladně a neosobně. Není to pravda. Čím jste docílili toho, že i kov působí útulně? Patrně je to kombinací se dřevem. Kovu nebo spíš ocelové konstrukce zde není vidět tolik. Nepoužili jsme ani jednu cihlu. Z cihel je pouze sklep – aby se dobře vychladilo víno.
Když už máte všechno za sebou a děláte jen drobné dokončovací práce, a pokud byste byla opět na začátku, dala byste se do stavby znovu? Ne, bylo to hodně náročné. Ale když na všechno zapomenu a podívám se do kraje, cítím se zde neskutečně dobře. Krásně se tu usíná. Ráno mě budí zpěv ptáků a sluníčko, nemusíme mít závěsy…
Pokud byste měla váš dům a jeho interiér charakterizovat, co byste dodala? Stačila by mi pouhá tři slova: pohodlí, jednoduchost a vzdušnost.
Jan Švandová – vystudovala herectví na JAMU v Brně – hraje mimo jiné v divadlech Bez Zábradlí, Adrie a Hudebním divadle v Karlíně – natočila více než třicet filmů – hrála po boku Annie Girardotové nebo například Brigitte Nielsenové
Saskia Fokkema Architektonické studio SF Design Proslulá holandská architektka, která v současné době působí zejména v Paříži, ale i v dalších evropských městech. V České republice vyprojektovala například obytný komplex Charlese de Gaulla v rezidenční čtvrti v Praze 6.
Proč jste se rozhodla přijmout projektování domu Jany Švandové? Od počátku bylo jasné, že to bude zajímavá práce. Líbila se mi krajina, v níž se vila nachází, oslovila mě i přání paní Švandové, jak si svůj budoucí dům představuje. Mou snahou bylo zasadit dům tak, aby s okolím ladil, aby kopíroval vršky kopců, které se okolo nacházejí, aby do přírody vnesl závan svěžího moderního bydlení. Posazení v přírodě ještě umocňuje použitý materiál, v němž se objevuje i dřevo. Design interiéru je založen na prostoru, světle a flexibilitě. Cílem bylo postavit dům, který zapadne a nebude rušit sousedy.
Jak se vám s investorkou spolupracovalo? Paní Švandová ví, co chce, a dokáže to naprosto jednoznačně a srozumitelně objasnit. Kromě toho má ráda moderní architekturu a design. S takovým investorem je potěšení pracovat. Na díle, které nevzniká vzájemným soubojem mezi investorem a architektem, je to znát. Byla to velmi inspirující práce.
text: Jana Smutná (autorka je moderátorka Českého rozhlasu) foto: Oto Pajer |
Stavba 3/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Stavba/3_04/03_04Obsah.pdf
Inspirace přírodou
|
|
Do svých zahrad, které vám Jiří Prouza přibližuje v krátkých komentářích u jednotlivých obrázků, navrhuje v hojné míře především kvetoucí rostliny, jako jsou trvalky a růže v kombinaci s okrasnými keři a stromy. Stal se velkým propagátorem biologicky čištěných jezírek, které nejen navrhuje, ale i realizuje. A protože vodu v zahradě považuje za jeden z nejúžasnějších prvků, podíváme se dnes na některé jeho vodní realizace.
Kdy má smysl dělat na zahradě jezírko? Dobrých důvodů je nespočet. Pokud je jezírko správně založeno a máme na něj alespoň trochu času, přinese nám mnoho dobrého a investice do něj se tak mnohokrát vrátí.
Čím se řídí velikost jezírka? Velikost jezírka je vždy třeba přizpůsobit celkovým proporcím pozemku i domu, ale nemusíme se bát větších vodních ploch. Samozřejmě jsou nákladnější a v horkých dnech je nutné počítat s větším výparem vody.
Můžeme se pustit do stavby jezírka sami? V případě malých a jednoduchých jezírek určitě ano – záleží jen na klientově šikovnosti. U větších a koupacích jezírek se však bez odborných znalostí a zkušeností neobejdeme. Potřebujeme kvalitní projekt, neboť pro spolehlivou funkci je třeba zvolit vhodnou, poměrně náročnou techniku a technologii.
Jaký zdroj vody potřebujeme? Hodí se každá čistá a zdravotně nezávadná voda. Při vyšším obsahu rozpuštěných látek musíme počítat s delší dobou nutnou pro její vyčištění.
Kdy jste udělal své první jezírko? Je tomu již přes dvacet let a bylo to menší koupací jezírko na Slovensku, které majitelům slouží dodnes.
Spolupracujete při realizaci s dalšími firmami? Pro realizace si najímám specialisty na provedení komplikovanějších technologií, jako je například svařování fólií nebo elektroinstalace.
Kterou svou zahradu máte nejraději? Jednu soukromou zahradu v Brně, založenou před několika lety. Tam se rád vracím. Na malý pozemek se tu podařilo umístit všechny důležité zahradní prvky včetně koupacího jezírka a díky vzorné péči jejích majitelů je rok od roku krásnější.
V čem vidíte hlavní úskalí ve své praxi? Asi největším nešvarem je nekvalitní práce některých realizačních firem, takže po špatných zkušenostech si vše trvale hlídám a při samotné práci v terénu jsem osobně přítomen.
Ing. Jiří Prouza (1957) vystudoval zahradní architekturu na VŠZ Brno v Lednici na Moravě. Po studiích pracoval jako vedoucí v zámeckých parcích v Buchlovicích a Miloticích. Dlouhodobě působil v architektonických ateliérech v Německu. V Bonnu studoval na Friedrich-Wilhelms Universitäts obor dějiny umění (specializace „historické zahrady“). V současné době působí v České republice jako nezávislý zahradní architekt. Vlastní patent na koupací a okrasná jezírka s biologickým čištěním vody. Krédo: Voda je jedním ze čtyř základních elementů: země – vzduch – voda – oheň.
Popisky k obrázkům: obr 1 Dobře konstruovaný a fungující potok je často technicky náročnější nežli samotné jezírko. Pro čistotu vody má zásadní význam a rovněž pro oko i ucho člověka je velmi příjemný. Tato realizace je v západních Čechách a rozměrné okrasné jezírko je součástí celkové úpravy zahrady obr 2 Takto rozrostlý biotop vznikne až po několika letech. Za malým jezírkem plným ryb je umělý mokřad s bahenními a vlhkomilnými rostlinami. Malé ponorné čerpadlo a kousek potoka zajišťuje v jezírku již několik let spokojený život obr 3 K jezírku patří i doprovodné rostliny, které dotvářejí přírodní charakter a zároveň svými kořeny vodu čistí. Díky tomu, že v běžných zahradách bez vody takové rostliny těžko rostou, jsou méně známé. Jak je ale patrné z obrázku, najdeme mezi nimi velmi krásné druhy, jako je sadec (Eupatorium purpureum) v brněnské zahradě obr 4 Realizace na obrázku je již hodně stará a pochází ještě z časů působení v zahraničí. V té době se již běžně používaly PVC fólie, ale technika a příslušenství jezírek byly ještě velmi jednoduché. Rovněž tvarování břehů a hloubka byly nedostatečné, což se odráželo v horší kvalitě vody obr 5 Svého času jsem prožil několik let v Německu, kde se s biologicky čištěnými jezírky právě začínalo ve velkém. Tato praxe mne velmi inspirovala. Realizace na obrázku je jen menší okrasné jezírko na malé zahradě. Ručně tesaný žulový most je hlavním akcentem kompozice obr 6 V tomto případě jsem stál před úkolem začlenit jezírko do již vzrostlé zahrady nedaleko Prahy. Část zeminy z výkopu zůstala na zahradě a byl z ní vytvořen malý kopec, který zajišťuje dostatečné převýšení pro krátký potok. obr 7 Tohle je moje první koupací jezírko, které jsem realizoval před dvaceti lety. Netvrdím, že je dokonalé, ale slouží dodnes. A to i přesto, že z dnešního pohledu byly použity materiály a technologie, které mohou vyvolat úsměv. Byla to možná první vlaštovka na našem tehdejším území (dnešní Slovensko – Liptov). Nedostatek znalostí jsme nahrazovali intuicí a nadšením. Já jsem první nalevo a parta chlapů byla skvělá obr 8 „Minimalistická“ zahrada je v Brně a je důkazem toho, jak lze malý prostor zaplnit do posledního místečka, a přesto dosáhnout pocitu prostoru a harmonie. Koupací jezírko je tu sice malé (3,5 x 6,5 m), ale díky hloubce a kolmým stěnám výborně slouží svému účelu. Součástí je i prameniště a potok, kde se voda provzdušňuje a čistí obr 9 Jedna z největších realizací v zahraničí je již dnes také poněkud překonaná, ale tenkrát tam bylo použito mnoho zajímavých moderních technických nápadů – most s kruhovým dlážděným ostrůvkem, integrované regenerační zóny a tvarované betonové stěny pod fílií obr 10 Prudké spády potoka je nejlepší řešit soustavou peřejí, na kterých se voda dokonale provzdušní. Pohled na tekoucí jiskřivou vodu doprovázený příjemným šuměním je balzámem na duši. Oceníme i příznivější mikroklimatické poměry v bezprostřední blízkosti tekoucí vody.
Kontakty: Ing. Jiří Prouza, zahradní architektura, mobil: 777 123 700 e-mail: zahrady.cz@volny.cz , www.volny.cz/zahrady.cz
text: Jana Pyšková |
Učíme se s radostí
|
|
Jaký názor má prof. PhDr. Zdeněk Matějček? Ano, pokud je to jen trochu možné, děti by měly mít svůj pokoj, zvláště když do jejich života vstupuje škola. Ale jak už to s psychology bývá, hned k tomu přidají nějaké to své „ale“. Představujeme si, že v dětském pokoji by mělo dítě pobývat, hrát si tam učit se a ovšem i spát. A právě se spaním bývá nejvíc problémů. Spánek dětí je totiž nejenom nutný fyziologický děj, ale má i svůj psychologický význam. Pohled na spící dítě nás neomylně naplňuje pocitem bezpečí, klidu, míru a pohody. Naopak, když dítě nemůže usnout, když se budí, ze spánku mluví, nebo má dokonce tzv. noční děsy, naplňuje nás to úzkostí a nejistotou. Trvá to zpravidla první dva roky života, než u se některých dětí rytmus bdění a spánku konečně vyrovná. Ale i dál bývá s některými dětmi potíž, nejčastěji s těmi zvýšeně úzkostnými. Musíme počítat, že to platí asi o celé jedné třetině dětské populace. Zavřít oči a spát znamená pro dítě ztrátu kontroly nad světem a proti tomu se úzkostné dítě podvědomě brání. A když se v noci vzbudí a kolem je ticho a tma, nutně jeho úzkost stoupá, a to tak, že je v pravém slova smyslu z postýlky vyžene. Dítě hledá ochranu, pomoc, jistotu – a najde ji kde? V mámině posteli, tak jak tomu bývalo hezkých pár milionů let od pravěku do dneška.
Klidná noc Čili pokojíček, kde by měly děti samy spát, by neměl být od místa bezpečí nijak izolován a pro úzkostné projevy dětí bychom měli mít pochopení. Strach, že se z toho stane návyk, není na místě. S nástupem středního školního věku, což je doba od osmi či devíti let výš, se i úzkostné děti většinou osamostatní. Ale pozor, u některých to trvá až do puberty a vůbec to nevěští nic zlého do budoucna.
Jsme spolu Funkce dětského pokoje je na psychický vývoj dítěte velmi úzce vázána. Pamatujme, prosím, že děti a mladší školáci potřebují ke svým hrám a zábavě společnost, tj. své lidi, k nimž mají vztah a kteří jim dodávají pocit jistoty. A tak, i když mají svůj pokoj, nedivme se, že se raději se svými věcmi nastěhují do kuchyně nebo do obývacího pokoje, než aby si hrály jen samy a nikoho nerušily, říká pan profesor Matějček.
Ponořit se do snů Dětské lůžko se až na několik praktických zásad od postele pro dospělé příliš neliší. Mělo by být prodyšné, snadno větratelné, omyvatelné. Lůžko s roštem na zvedání hlavové části je velmi výhodné, dítě si tak může v posteli číst ve správné poloze. V této souvislosti pamatujte na správné osvětlení. Základní rošt s automatickým měněním tvrdosti nebo s nastavováním polohy podle výšky a hmotnosti, vydrží dítěti na rozdíl od matrace až do dospělosti. Někteří výrobci mají speciální program pro mladé školáky, který mohou využít i dospělí.
Matrace Tuto důležitou součást lůžka je třeba měnit po sedmi, maximálně po deseti letech. Proto musí být prodyšná a větratelná. Není vyloučeno, že se dítě na posteli i učí, tím se pak časová hranice strávená na lůžku prodlužuje někdy i na 15 hodin denně. K posteli patří i polštáře a deky. Pro děti, které se hodně potí, se doporučuje duté vlákno s antibakteriální úpravou mikrostop. Tento materiál vyžaduje speciální údržbu. Výrobky z dutého vlákna se neždímají.
Výchovné styly – autoritativní – liberální – demokratický – rozmazlující – perfekcionistický – nedůsledný – zanedbávající
Mezinárodní průzkum s názvem Žijeme s dětmi vznikl na popud firmy Ikea a jeho cílem bylo zjistit, jak, s čím, na co, s kým a kde si dětí hrají. Průzkum koordinovala švýcarská společnost Isopublic. Výsledky například ukázaly, že každé třetí dítě si hraje kdekoliv v domě či bytě, kde jsou rodiče. Téměř polovina dětí dává přednost hraní v obývacím pokoji. Děti, které si mohou hrát ve vlastním pokoji, pocházejí ze 43 procent většinou z Evropy – Německa, Španělska, Švýcarska, Francie, Velké Británie a Polska.
Je počítač prioritou? Asi budete překvapeni, ale není. V západní Evropě, Spojených státech a Kanadě se vysoké procento dětí zabývá ručními pracemi. Děti v Německu, Španělsku a Hongkongu zase nejvíce holdují atletice a sportu. V Holandsku, Velké Británii, Spojených státech a na Tchaj-wanu mají naopak větší oblibu pasivnější hry (přes 40 % dětí sedí u počítačových a televizních her). Vedle sportu a hraní děti také odpočívají – čtou knihu, sledují televizi (53 %). Nejvíce čtenářů je ve Finsku, Polsku, Francii, Maďarsku a Kanadě (62 %).
Přání rodičů na celém světě Rodiče bez rozdílů národnosti by chtěli mít více času na své děti. Během průměrného pracovního dne stráví rodiče se svými dětmi čtyři až šest hodin. Záměrná a promyšleně řízená výchova dítěte je nutná k tomu, aby si dítě osvojilo určité vědomosti, návyky a mravní hodnoty přiměřené ke svému věku. V každé vteřině se uskuteční v rodině řada vzájemných aktivit, které by se měly koordinovat.
text: Lenka Kopecká a Lucie Martínková foto: archiv zdroj: Moderní byt 9/2003 |
Vzpomínky na antiku
|
|
Při projektování rodinných sídel bývá architekt do značné míry limitován individuálními požadavky investorů, které se ne vždy musejí krýt s jeho představami. Výjimkou jsou ale případy, kdy si tvůrce – podobně jako maďarský architekt Lajos Fekete – postaví dům pro sebe a svoji rodinu. Hlavním rozpoznávacím znamením nepřehlédnutelného objektu v budapešťské městské části Csillaghegy je vzájemné prolínání různých hmot. Výrazně členitou fasádu směrem do ulice rytmizují sloupy, za nimiž se skrývají vnitřní dvory s okrasnou zelení, tedy jakási atria. V těchto prostorách, trvale chráněných proti nepříjemným severním větrům, prožívají obyvatelé chvíle odpočinku. Už na první pohled je jasné, že stavba funguje jako dvojdomek. Vstupní branky, kryté pultovými stříškami, se nacházejí zhruba tři metry pod úrovní přízemí. Vnitřní uspořádání obou částí je takřka totožné. Útulnost společné zahrady s odpočívadly a malým dětským hřištěm podtrhují okrasné keře a stromy.
Světlé barvy v interiéru Do prostorného interiéru pravého křídla návštěvník vstupuje z atria. Obývací pokoj, jemuž dominují světlé barvy, je od vzdušného dvouramenného schodiště oddělen sloupy. Tak se i uvnitř domu setkáte s výrazným motivem, který vás zaujal již z ulice. Jen těžko se přitom ubráníte myšlenkám na antickou architekturu, pro niž sloupořadí představovala jeden z typických prvků.
S pracovnou a ložnicí sousedí koupelna zařízená v hi-tech stylu. Na povrchu nerezových válců umyvadel se odrážejí červené doplňky, do místnosti proudí světlo stěnami z luxferů.
Patro je připraveno pro případné hosty. Ti najdou dostatek soukromí v pokoji, jenž je s francouzskými dveřmi spojen s pochozí střešní terasou s výhledem do okolí.
Architekt Lajos Fekete nenechává nikoho na pochybách, že jakákoliv konvence je mu cizí. Jeho stavba přináší jednu z odpovědí na otázku, jak by měl vypadat přátelský rodinný dům na začátku 21. století.
text: Filip Hubička, Andrea Balogh foto: István Hercmann/Családi Ház |
Myslete na děti
|
|
S narozením dítěte se mění zaběhnutý řád rodiny a dochází i na drobné změny ve vybavení bytu. Přáním nás všech je, aby děti vyrůstaly v klidném, bezpečném a pěkném prostředí. Naštěstí existuje celá škála pomocníků, která nám to usnadňuje. Již v kojeneckém věku dítě potřebuje svůj malý koutek, kde by se mohlo volně pohybovat, hrát si a rozvíjet vlastní fantazii.
V tomto období je to především postýlka, kterou si rodiče umístí nejčastěji k sobě do ložnice. Je nutné postavit ji do volného prostoru, protože dítě potřebuje být s rodiči a okolím ve stálém optickém kontaktu. Je to důležité pro získání pocitu bezpečí a jistoty. Výrobci nabízejí postýlky vybavené kolečky, které lze případně převézt do místnosti, kde rodiče pobývají. U těchto postýlek je ale důležitá jejich fixace v určité poloze, aby nedošlo k nežádoucímu pohybu a posléze zranění dítěte.
Barevné a hravé Děti v tomto věku milují různé druhy hraček. Nad postýlku můžete zavěsit malé kolotoče se zvířátky či kašpárky, na postranici například ozvučenou hračku. A jestliže chcete veškeré vybavení – povlečení, obrázky, ale i obleček na spaní – sladit do jedné barvy či motivu, není to dnes žádný problém. Vkusnými doplňky a barvami utváříme v dítěti správný vkus již od počátku jeho života.
Pro ošetření a samotnou hygienu můžeme pořídit jeden z mnoha nabízených přebalovacích pultů. Jeho výhodou je mnoho užitečných zásuvek a přihrádek, díky nimž máte vše potřebné při ruce – plenky, dětskou kosmetiku, ale i hračky do vody. Součástí většiny pultů je vanička skrytá pod přebalovací deskou.
Batolíme se Z kojeneckého věku dítě pozvolna přechází do věku batolete. Zvyšují se jeho nároky na prostor. Neznamená to však, že musíte pořizovat vše nové a větší. Jestliže jste před narozením koupili postýlku s klasickým rozměrem 70 x 140 cm, může v ní dítě spát po celé období.Je pouze nezbytné umístit matraci kvůli bezpečí níž. Začátek tohoto období je velmi náročný. Z lezoucí ratolesti se stává „chodec“, kterého ještě pro jeho milou „neohrabanost“ musíte hlídat na každém kroku. Chvilku klidu zajistí vděčná ohrádka. Pokud dítě nemůže mít svůj pokojíček, mělo by mít alespoň vlastní hrací koutek. Ten je vhodné umístit mimo komunikační zóny a zároveň tak, aby batole mělo stále ještě blízký kontakt s rodiči. K jeho vytvoření si vybereme pestré a účelné doplňky, například hrací kobereček, který se vždy na chvíli stane opravdovou silnicí, pokojíčkem pro panenky nebo zoologickou zahradou.
Kolem druhého roku dítě začíná své aktivity přesouvat ke stolku. Pokud nemáte víceúčelovou jídelní židličku, kterou snadno změníte na nízkou sedačku se stolečkem, můžete koupit malý stolek se židličkou.
Text byl konzultován s dětskou sestrou Markétou Andrejskovou z Centra úrazové prevence II. lékařské fakulty UK v Motole
text: Lenka Kopecká a Lucie Martínková foto: archiv |
Sněhobílý sen
|
|
Investoři si svou sněhobílou vilou splnili dlouholetý sen. K jeho realizaci však vedla poměrně obtížná cesta. Ve vilové čtvrti Ořechovka totiž úřady nepovolily od třicátých let stavět žádné nové domy. Autoři Josef Hermoch a Luděk Dlouhý ale náročnou úlohu zvládli na jedničku. „S památkáři jsme zažili úplnou odyseu. Z důvodů mimořádné exponovanosti dané lokality byla příprava projektu poměrně dlouhá,“ říká architekt Luděk Dlouhý. Ořechovka je totiž na seznamu vybraných částí hlavního města, které spadají pod plošnou památkovou ochranu. Až několikátá verze projektu nakonec získala souhlas památkářů i odboru výstavby Prahy 6. „Dům se vyvíjí podobně jako auto, tedy zevnitř i zvenku najednou, takže nejde nic snadného,“ vysvětluje Luděk Dlouhý.
Autoři vyšli z ideálního tvaru krychle. „Kostku vnímáme jako jakýsi ingot. Byla moc strohá, a tak jsme se rozhodli, že jí ‚změkčíme‘ rohy. Toto změkčení představuje čtvrtkruhová výseč, posouvaná střídavě dovnitř a ven na hloubku balkonu,“ vysvětluje architekt. Zasazované i vysazované čtvrtkruhové křivky pak autoři použili jako jednotící prvek celého díla. Celkový dojem umocňují pravidelně se střídající horizontální a vertikální okenní otvory. Interiéry si však manželé u architektů neobjednali a zvolili postupné vlastní zařizování. Tuto příležitost si nechtěli nechat ujít.
Žádná „hluchá“ místa Dispoziční řešení objektu je velmi funkční – nikde nepřekážejí „hluché“, nevyužité prostory. Hned po vstupu do domu zprava míjíme dvougaráž, za kterou se nachází relaxační centrum se saunou a podzemním bazénem, u schodiště pak výtah, vinotéka i technické a skladové prostory. Po širokém schodišti s kovovým zábradlím stoupáme do prvního patra. Pokud někomu těžknou nohy, může použít hydraulický výtah. Přízemí vévodí vzdušný otevřený prostor, který v sobě spojuje funkci obývacího pokoje s krbem, kuchyně i jídelního koutu. V těžišti obývacího prostoru se nachází jemně pastelově zelená sedací souprava s eliptickým konferenčním stolkem. Vše se pak lehce zrcadlí ve velkém francouzském okně. To majitelé využívají převážně v létě, kdy sami nebo s přáteli posedávají na terase pod modrou venkovní markýzou s překrásným výhledem do zahrady. V zimě se zase lenoší před nenápadným krbem. Ve druhé polovině místnosti je vsazena kuchyňská linka, na kterou navazuje jídelní kout. Kuchyň svou krémově pastelovou barvou opticky zvětšuje prostor a zároveň neruší zařízení obývacího prostoru. Nad linku autoři umístili horizontální okno s mramorovým parapetem. Velmi příjemný je jídelní kout s oválným stolem, kolem něhož majitelé rozestavěli své oblíbené thonetky. Z rohového okna se otevírá výhled na panorama Prahy. Za hezkého počasí lze posnídat na balkoně a pozorovat přitom život města až k vilkám na úbočí trojského kopce. V přízemí se dále nachází pokoj pro hosta, koupelna a šatna se vstupem na zahradu.
Jadran v interiéru O patro výš je situována manželská ložnice s balkonem do zahrady, pracovna s balkonem do ulice, malý pokoj a dvě koupelny. I zde najdeme na mramorových parapetech nejrůznější mořské poklady podtrhující mediteránní styl vily. Majitelé se netají svou dlouholetou láskou k azurovým břehům Jadranu. Světlo do pracovny prostupuje velkým francouzským rohovým oknem a jeho paprsky dopadají na klavírní křídlo, dominantu místnosti, propůjčující pokoji slavnostní a společenský charakter. Příjemnou protiváhu k celkově puristickému vzhledu pracovny tvoří červenooranžová pohovka v rohu. K jednoduchému stolu majitel opět přistavil své oblíbené židle Thonet. Ložnice je vymalována uklidňujícím modrým odstínem. Pokoj nabízí neopakovatelný výhled do zahrady, který prakticky nahrazuje obrazovou výzdobu stěn. Místnosti dominuje jednoduchá manželská postel, nechybí decentní toaletní stolek a hudební koutek s hi-fi věží.
Kvůli rozvětvenosti rodiny a častým návštěvám se manželé rozhodli pro dvě koupelny: malou nenápadnou se sprchovým koutem, a hlavní, laděnou do stylové řecké – modrobílé – kombinace. Barevnému rytmu jsou podřízeny i koupelnové doplňky, včetně koberečků a ručníků. Protože modré a bílé kachlíky působí samy o sobě velmi dekorativně, zvolili majitelé místo klasického koupelnového nábytku nenápadné kovové poličky doplněné pouze nezbytným minimem dalších odkládacích prostor.
Vytrvalost a odvaha Architekti Josef Hermoch a Luděk Dlouhý splnili hlavní zadání a postavili dvěma lidem nevelký dům ve svahu. Prokázali přitom, že takzvaná architektonická moderna, přímo vycházející z funkcionalismu, je velmi atraktivním stylem, který má před sebou ještě velkou budoucnost. Jejich vytrvalost při zdolávání úředního šimla může být navíc povzbuzením pro další autory a investory, jimž nechybí odvaha a invence.
Technické údaje Zastavěná plocha domu: 130 m2 Zastavěná plocha bazénu: 73 m2 Obestavěný prostor domu: 1 742 m3
Kontakty: Ing. arch. Luděk Dlouhý, Bělohorská 11, 169 00 Praha 6, tel./fax: 233 353 200, mobil: 603 418 619 e-mail: ludekd@cmail.cz; Projektová kancelář HERMOCH Ing. arch. Josef Hermoch, Burketova 119, 397 01 Písek, tel./fax: 382 272 400, mobil: 603 840 561, e-mail: hermoch@iol.cz Dodavatel: Jukas, s. r. o., Opavská 95, 747 75 Velké Heraltice u Opavy, mobil: 777 757 664
text: Klára Bobková, Filip Hubička foto: Robert Virt |
Pracovní deska je páteří kuchyně
|
|
Proto se při nákupu kuchyňské sestavy nenech-te zlákat jen atraktivním provedením čelních dvířek. Správná kuchyň je pouze ta, která se dobře udržuje.
Z čeho vybírat Volbu ovlivní i cena a celkový styl kuchyňské linky. Ryze moderní technokuchyně snesou desku z nerezu, pro rustikální je zase vhodnější masiv apod. Nejrozšířenější jsou však desky z obyčejné polaminované dřevotřísky. Dále je možné zvolit ušlechtilý kámen (žulu), umělý kámen (corian nebo jeho sourozence – askilan, silgranit, fragranit, silacron, kerrock apod.), keramické obkládačky, nerez či tzv. nekonečný vlys.
LAMINO je populární Podle prodejců kuchyní je nejoblíbenější polaminovaná dřevotřísková pracovní deska síly 4 cm. Příznivce si našla díky lákavé ceně, pestré nabídce barevné úpravy povrchu a přijatelné odolnosti ve standardní domácnosti. Na trhu se nabízí laminovaná dřevotříska vícero kvalit (jádro té levnější tvoří prostá dřevotříska), za odolnou se však považuje ta, která má zhutnělé jádro s vysokou tvrdostí a je potažena vysokotlakou laminovanou fólií. Polaminovaná dřevotříska při běžném provozu dobře odolává a snáší teploty až do 200 °C. Hrany desek mohou být polaminované, ale připlatit si lze i za tzv. masivní nákližky, třeba s atraktivními dřevěnými proužky, kde se střídá světlý odstín s tmavším. Zvolit můžeme i zaoblené ABS hrany z plastu, které se dobře udržují a jsou bezpečné pro neposedné děti. Cena za běžný metr polaminované dřevotřísky se pohybuje kolem 800 Kč, prakticky v každém hobbymarketu je možné nechat si ji zkrátit na míru nebo nechat do ní vyřezat otvor pro dřez.
Pozor na dřevo Obdivovatelé přírodních materiálů a klasiky nejspíše zvolí dřevěnou pracovní desku. Prodává se ve formě tzv. nekonečného vlysu (masivní bukové či dubové spárovky). Deska je sice na pohled velmi příjemná, horší už je to s užitnými vlastnostmi, i když se velmi dobře tvaruje a opracovává. Dřevěná spárovka se jak známo snadno mechanicky poškodí a navíc nesnáší dlouhodobý kontakt s vodou. Proto se musí nejen z hygienických důvodů předem lakovat, voskovat či ošetřit olejem. Cena se v průměru pohybuje od 1 000 do 4 000 Kč za běžný metr.
Kámen v kuchyni Mezi další oblíbené přírodní materiály patří žula. Má nenapodobitelnou kresbu na povrchu kamene, je velmi odolná, tvrdá, s vysokou životností, výborně zvládá vysoké teploty, vodu. Proto se používá hlavně v oblasti mycího centra. Kvalitní firma zvládne i tento hůře opracovatelný materiál vytvarovat do jakékoliv podoby (hrana může být zaoblená, sražená, mít vyfrézované odtokové žlábky apod.).
Nerez více žádaný S trendem technosestav se dostala do našich domácností i deska z nerezového plechu, která se běžně uplatňuje v profesionálních kuchyních. Nerezová ocel je prakticky nezničitelná, vyžaduje však náročnější údržbu.
Z umělé receptury… Zřejmě nejznámější umělý kámen nese název corian. Vyrábí se z jemné minerální směsi a pojiva, a nabízí řadu příjemných vlastností. Snadno se tvaruje a opracovává, velkou výhodou je kompaktnost neboli bezešvé spojení celé desky, která plynule přechází ve vytvarovaný dřez.
Odolává vyšším teplotám i působení chemikálií, na dotyk je teplý, velkou předností jsou desítky barevných odstínů. Cena se pohybuje zhruba od 8 000 Kč za běžný metr. Mimo corianu se nabízejí i další umělé materiály – kerrock, askilan, silgranit, fragranit, silacron apod.
Na chalupu i obklad Do rustikálních kuchyní se hodí i pracovní desky vyskládané z maloformátových obkládaček. Takové desky jsou efektní, je třeba však počítat s náročnější údržbou zvláště ve spárách mezi jednotlivými kachlíky.
Minislovníček Postforming – označení svislých hran u pracovních desek ABS hrany – umělý materiál na svislé hraně pracovních desek imitující dřevo Laminovaná dřevotříska – pracovní deska z dřevotřísky, která je potažena fólií. Nejkvalitnější je vysokotlaká fólie (označuje se jako HPL). Nekonečný vlys – luxusní deska z masivního dřeva (obvykle dubu či buku), která se výborně opracovává a tvaruje. Corian – umělý kámen, který má vynikající užitné vlastnosti.
Kontakty: FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 090 410-11, fax: 281 862 027, GRANIT HOLEC, Chelčického 2292, Kroměříž, tel.: 573 337 182; Pštrossova 3, Praha, mobil: 608 727 211; KUCHYNĚ DIZ, Přívozní 7, Praha 7, tel.: 283 871 554-57,
text: Sylva Svobodová foto: Robert Virt a archiv |
Zadáno pro pány
|
|
Jakkoli nelze označit vkus mužů za univerzální, obecně ve svých představách o optimálně zařízeném interiéru více tíhnou k jednoduchosti a účelnosti. V ryze pánské koupelně se proto neobjevuje příliš mnoho barev, dekorů ani zdobných prvků. Počet poliček či věšáků nebývá zbytečně předimenzován stejně jako jejich obsah. Vše je uspořádáno tak, aby byla místnost co možná nejpřehlednější a její úklid nenáročný.
Toaleta, proč ne dvě? Umožní-li to prostor, uvítá jistě každý muž ve své koupelně kromě klozetu také pisoár. Výběr je dnes veliký. Nevábné tvary tak-zvaných mušlí, s nimiž jsme byli konfrontováni na veřejných toaletách ještě donedávna, naštěstí již nahradilo moderní a ergonomicky řešené zařízení, které intimní domácí prostředí nenaruší. Dokonalý estét může zvolit pisoár s poklopem.
Z hlediska údržby je vhodnější závěsný klozet, a je-li místnost dostatečně prostorná, neměl by tu chybět ani bidet. Pokud má být konečný efekt harmonický, snažíme se vybírat jednotlivé komponenty stejného designu. Týká se to i umyvadel. Na rozdíl od koupelny pro celou rodinu nejsou v pánské zapotřebí dvě umyvadla a ani prostor pod ním nemusí být využit jako úložný. Umyvadlo tak může v podobě zajímavého solitéru zaujmout v interiéru dominantní místo.
Klasika, nebo moderna? Muži bývají obvykle konzervativnější než ženy, a proto při výběru zařízení inklinují více ke tvarům klasickým. Extravagantnější typy ale možná upřednostní i jednoduché moderní linie, které jsou účelně řešené a lze mezi nimi najít nadčasové tvary, s nimiž se ztotožní i tradičně založený muž. Pro mnoho žen je důležitá občasná či každodenní relaxace ve vaně. Ani muži tento druh odpočinku zcela nezavrhují. Přesto podle statistik volí pro běžnou denní hygienu raději sprchu. Má-li navíc ve druhé koupelně rodina k dispozici vanu, pořídí se do pánské koupelny jen sprchový kout. Při volbě dlažby a obkládaček se v pánském interiéru uplatní více strohosti. Pokud se rozhodneme pro ozdobné prvky, jako jsou listely a obkládačky s dekorem, vybíráme stejně jako u ostatního zařízení z jednodušších vzorů a přímých linií. Zajímavá je kombinace obkladu chladnějších odstínů s kovovým dekorem či jemnou listelou. Studenější odstíny použitých barev decentně zateplí tmavé dřevo, a když celek ještě doplníme drobnostmi v chromu, získáme působivý, stylově čistý interiér. Nic nepokazí ani ten, kdo se rozhodne ponechat většinu zařízení v klasické bílé, která evokuje pocit čistoty. Přidají-li se chromové baterie a doplňky jedné barvy, může vzniknout příjemný prostor, který se dá občas barevně obměňovat.
Pro náročnější Když to místnost dovolí, může být v koupelně i miniposilovna, tedy místo, kde muž, nikým nerušen a nevystaven posměchu ostatních, utužuje své svaly. Méně náročnému postačí podložka s činkami či pružinami, vytrvalci si sem mohou nastěhovat třeba rotoped či jiné domácí mučidlo. Lenivější typ si naopak pořídí šikovný stojan na noviny.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, EDEN – KOUPELNY, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270—71; TRÉDL & CO., Na Václavce 44, Praha 5, tel.: 251 563 383
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
