|
|
Jiřina, původně divoce rostoucí květina z Mexika, se v Evropě objevila poprvé roku 1789, kdy byla dovezena do botanické zahrady v Madridu. Tamní profesor botaniky vypěstoval první jiřiny a pojmenoval je po švédském botaniku A. Dahlovi (Dahlia). Nová odrůda však dostala jméno Georgina po německém lékárníku (J. G. Georgovi). Na počátku třicátých let 19. stol. se jiřina objevuje v Čechách. První pěstitelé z východních Čech zakládají společně s Františkem Hurdálkem Jiřinkový spolek se sídlem v České Skalici.
Investice v podobě květů Jiřiny se s oblibou pěstují již více než 100 let a dnes existují stovky odrůd našich i zahraničních pěstitelů. Pokud chcete získat kvalitní květy, vyplatí se investovat do kvalitní odrůdy. Jiřiny jsou značně rozmanité, jak co se týče velikosti, tak i typů. Existují parkové jiřiny o výšce 20 až 30 cm, ale i vysoké až dva metry. Jiřiny určené k řezu jsou vysoké 80–140 cm. Velikost květu se může pohybovat od 2 do 30 cm. Jiřiny vyžadují slunné stanoviště a půdu vyhnojenou kompostem nebo superfosfátem. Stín pod hustými stromy a půda trvale mokrá – to jsou nepřátelé této podzimní královny.
Čas pro sázení Hlízy jiřin se sázejí na konci dubna a počátkem května (2 až 3 týdny před posledními mrazíky). Silnější hlízy můžete před výsadbou rozdělit. Očka však musí zůstat na krčku, ne na hlíze! Každý oddělek tedy musí mít krček s nejméně jedním očkem. Mladé rostliny z řízků se sázejí až ve druhé polovině května, kdy pominulo nebezpečí mrazíků. Ke každé rostlině byste měli dát opěrný kolík, aby ji později těžké květy nezlomily. Hlízy i rostliny by se měly sázet od sebe ve vzdálenosti 50 až 100 cm podle vzrůstu odrůdy. Pokud chcete u velkokvětých odrůd docílit nádherných květů, boční poupata asi o velikosti hrášku důkladně vyštípejte.
Údržba po odkvětu Na podzim po prvním mrazu se odstraní nadzemní část tak, aby u hlízy zůstal asi deseticentimetrový stonek. Hlízy vyryjeme, opatrně zbavíme zeminy a naskládáme stvoly směrem dolů, aby z nich vytekla voda. Po vyschnutí uložíme do mrazuvzdorného sklepa nebo místnosti, ideální teplota okolo 5 °C. Hlízy se obyčejně ukládají do pytlů nebo jiných prodyšných materiálů. Pokud je místnost příliš suchá, můžete hlízy zasypat suchou rašelinou nebo pilinami. Drobné hlízy a hlízy z řízkovaných rostlin takto v každém případě lépe přezimují. Během tohoto období zahnívající části odstraníme, místa napadnutá plísní ošetříme Fundazolem. V případě nadměrného vyschnutí hlíz je můžete před výsadbou na 12 až 24 hodin namočit do vody.
Jiřiny se pěstují v široké barevné škále – od bílé k tmavě fialové. Neexistuje jen čistě černá a zelená. Existují varianty dvoubarevné, tříbarevné a žíhané.
V Čechách existuje zájmový spolek zabývající se pěstováním jiřin – SZO ČZS Dagla.
Jiřiny z hlediska typů Jednoduché – prázdný střed, jedna řada květních lístků Náhrdelníkové – jedna řada velkých květních lístků, uprostřed malé zakrnělé Pomponky – malé kulovité květy Balky – větší kulovité květy Kaktusovité – květní lístky stočené Polokaktusovité – květní lístky stočené jen na koncích Pavoukovité – květní lístky stočené a zahnuté směrem ke středu Fimbry – květní lístky na koncích roztřepené Leknínovité – polokulovitý tvar, pravidelně elipsovitý tvar květních lístků Dekorační – plné květy, otevřené květní lístky
Jiřiny kvetou od července do prvních mrazíků (do října)
Kontakt: ING. JOSEF MATĚJKA, Na Manoušce 752, Praha 5, tel.: 723 145 095
text: Lenka Kopecká foto: Petr Prokop a archiv |
Blog
Obklopeni korunami stromů
|
|
Dlužno poznamenat, že i slovo Park má v názvu své opodstatnění. Areál totiž vyrostl na původní, téměř sedm tisíc metrů čtverečních rozlehlé zahradě kdysi soukromého sídla pana Waldese. Poničená nálety za 2. světové války čekala na své znovuvzkříšení až do dnešních dnů, protože za komunistů se v ní dařilo spíše jen břečťanu a kopřivám. I když i ony prý místy vytvářely dost neuvěřitelná zákoutí, do dnešní podoby zahrady mělo vše přece jen dost daleko. Architekt Zdeněk Sendler ji koncipoval jako labyrint plný různých zákoutí a překvapení. Co krok, to nový obraz, který ovšem ve většině případů domaluje až příchod nového jara.
Genius loci zvítězil Zahrada je nedílnou součástí celkového architektonického pojetí rezidenčního komplexu, pro nějž bylo právě její zachování a oživení jedním z určujících faktorů. Ne nadarmo také studio architektů Petra Suskeho, Jiřího Jakeše a Michala Havelky používá značku SEA, což znamená Skupina ekologické architektury. „Stáli jsme před úkolem, jak na přání investora využít co největší plochu pro bydlení a přitom zachovat park a nenarušit historicky cenné prostředí tohoto koutu Vinohrad.“ Protože je původní vinohradská bloková zástavba směrem ke svahům rozvolněná do činžovních vil, využilo se v projektu této urbanistické formy. Architektura se volně inspiruje v archetypu palladianské vily charakterizované plošší střechou a dispozicí se třemi trakty, která se v lokalitě často objevuje. „Chtěli jsme vzít z tradice to, co nám připadalo rozumné a co stavbu fixuje na dané místo, a přitom vše naplnit aktuální architekturou,“ dodává Petr Suske.
Starý krásný cadillac Z pevných plášťů několikapodlažních staveb tak směrem do zahrady a k nebi proráží lehká dřevěná, výrazně prosklená vnitřní konstrukce. K modernímu výrazu nemalou měrou pomáhají i efektní dřevěné fasády s okovanými hranami, použité hlavně ve vile v západním rohu zahrady. Inspirací k nim byl prý pro architekta Suskeho i jeden starý krásný cadillac s dřevěnými olištovanými výplněmi, který „působí tak solidně“ a mimo jiné stojí už pár let v sousední ulici na Vinohradech… K solidnosti celkového vzhledu postavených domů napomáhají i klasické dřevěné rolety. Různobarevný akcent sytých tónů textilních venkovních rolet posledního ustoupeného podlaží celou stavbu příjemně odlehčuje. Solidní a pocitově příjemné jsou ale i další použité stavební prvky a materiály, ať už jde o fasády parafrázující klasické bosáže, nebo o omítnutou cihlu, či kamenný vápencový obklad dolních podlaží přecházející do kamenných zídek zahradní architektury.
Vše se vzájemně propojuje Především pak se zahradou. Byty ve spodních podlažích mají vlastní zahrádky nebo terasy, v těch nejvyšších, mezonetových, nechybějí zastřešené lodžie. Přímé spojení s parkem ale mají i byty v ostatních patrech. „Balkon stavbu strašně zatěžuje, mění jí tvář. Protože jsme chtěli, aby vše zůstalo v pevném tvaru, využili jsme jiné řešení. Francouzská okna tu mají třeba i rozměr šestkrát dva a půl metru a současná technika už umožňuje, že se dají bez problémů zcela rozevřít. Člověk tak sedí v obývacím pokoji nebo v lodžii – obklopen korunami vzrostlých stromů, které se nám obrovským úsilím podařilo zachránit i v těsné blízkosti novostaveb,“ říká architekt Suske. Být v novostavbě se vzrostlou zelení je dnes opravdu trochu zázrak. V komplexu Americká – Park je umocněn nevšedními průhledy, které nabízejí právě velké prosklené plochy, a to u bytů všech velikostí. Ta se pohybuje od 111 do 300 metrů čtverečních obytné plochy. Charakter interiérů přitom opětně vychází z celkové koncepce projektu, ze snahy o maximální propojení všeho se vším v jeden harmonický celek. Materiálově zde dominují dřevo, dlažba, kov, mezi ozvláštňující prvky patří například stěny ze skleněných tvárnic – vše decentní a nenásilné, protože nikdo neví, jak si byt nový majitel či nájemník zařídí. Zatím v tomto směru interiérům vévodí luxusně vybavené kuchyně a koupelny.
První vila už ožila Ačkoliv byla stavební realizace projektu, jehož investorem je lucemburská společnost Orco Property Group, zahájena teprve před dvěma lety, od března letošního roku má své první nájemníky. Kromě rezidenčních bytů k dlouhodobému pronájmu se zde ale nabízejí i byty k prodeji – pro našince samozřejmě za opravdu závratné ceny. Odpovídá jim i skutečnost, že jedna z vil je projektována jako Orco rezidence se sedmnácti apartmány k delším pobytům. Stálou recepci, bezpečnostní služby, sportovní relaxační centrum, bazén apod. pak pochopitelně mohou využívat všichni obyvatelé uzavřeného areálu.
Kontakty: SEA, SKUPINA EKOLOGICKÉ ARCHITEKTURY, Na Záhonech 7, Praha 4; ORCO Property Group, Londýnská 41, Praha 2, tel.: 221 416 311
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Nebát se fantazie ani práce
|
|
Na Moravě ještě dobře vědí, co je to rodina. Po práci se chlapi den co den scházeli na staveništi, aby svému příbuznému pomohli postavit dům. Dali dohromady kompletní uzavřenou hrubou stavbu. Odbornější řemeslné práce potom investor svěřil místním firmám. Výsledek stojí za to, přestože to byl „běh na dlouhou trať“. Co se týče kvality provedení, domov čtyřčlenné rodiny je důsledně dotažen do detailů, i když s takovým tvrzením majitelé asi souhlasit nebudou.
Tvůrčí přístup k projektu Původně bydleli v paneláku. Muž vystudoval stavební průmyslovku, a tak utvářel rodinné představy o novém domově s tužkou a pravítkem v ruce. Když se manželům dostal do rukou katalog projektové společnosti G Servis, jejich ideál našel výraz v typovém projektu Klassik 103 se zajímavě členitým exteriérem. Přesto pár vnesl do plánu některé úpravy, jak mu to velely vyhraněný názor a vypěstovaná tvořivost. Nejvýraznější změny v projektu doznal vikýř. Investor u něho zrušil nadezdívky a osadil ho velkými okny, aby podkrovní pokoje synů měly co nejvíc světla. Také kuchyň, na kterou navazuje jídelna v pětibokém arkýři, byla o něco málo zmenšena ve prospěch obývacího pokoje, kde byl vybudován krb. Všechny tři funkční prostory jsou propojeny v harmonický celek. Podlaha tohoto společenského prostoru je asi o 30 cm snížena oproti úrovni haly. Mezi ní a obývacím pokojem je pouhý náznak stěny a téměř jediným předělem jsou dva schody. Podobné zajímavé řešení najdeme i v podkroví. Z jednoho dětského pokoje se sestupuje po třech stupních do herny, která občas slouží i jako útočiště pro hosty. Nalézá se totiž nad garáží, jejíž strop leží o něco níž než podlahy pokojů nad obytnou částí domu.
Rytmus půvabu Rozdíl mezi úrovní stropu domu a garáže je zároveň jedním z prvků, který určuje vnější podobu domu. Také střecha nad příbytkem pro auto je posazena níž a jakoby zasunuta pod zastřešení obytné části. Její přesah podepřený trámovým pilířem tvoří zastřešení nad vchodovými dveřmi. Přitom je prostor vstupu chráněn z jedné strany domu poněkud předsunutou hmotou garáže a na opačném nároží vystupujícím tělesem masivního arkýře. Tím vzniká jakési velké závětří. Především však tyto prvky velmi příjemně rozčleňují exteriér objektu.
Jak je půvabná přístupová západní strana, která se obrací k silnici se stromořadím starých lip a k rybníku za loukou, tak dům nastavuje do stráně, v níž je zasazen, východní zeď bez oken. Odtud také chrání stavbu les nad zahradou. K větrnému severu, který nenabízí atraktivní pohled, se pak objekt natáčí garáží. Průčelí, za nímž jsou pobytové místnosti, se otevírá k jihu. Ve štítu – chráněn přesahem střechy – je umístěn balkon, na který vedou francouzská okna z ložnice a z dětského pokoje. Kryje také terasu před hlavním obývacím prostorem. Na ní čas od času odpočívají v pablescích zapadajícího slunce u dobrého jídla a pohárku všichni ti, kteří se téměř dva roky společně lopotili. Ale zcela hotovo ještě není. Terasa se rozroste o vyvýšené odpočivadlo a zurčící vodopád – tak stavebníci hodlají využít mnohametrové převýšení parcely, s nímž se tolik natrápili. Ale už dnes je může hřát to, že se lidé, kteří mají cestu kolem, zastavují a ptají se, zda si mohou dům prohlédnout.
Technické údaje: Dispozice: 5 + kk Užitná plocha: 140 m2 Svislé konstrukce: pálené zdivo Porotherm Stropy: železobetonové nosníky a systém Porotherm Střecha: tesařský krov, betonové tašky, plastové okapy Výplně otvorů: plastová okna a dveře (dveře v interiéru dýhované), střešní okna dřevěná Podlahy: plovoucí, laminátová krytina Vytápění: kombinovaný plynový kotel, radiátory, pod dlažbou teplovodní tělesa Cena stavby dle projektanta: cca 2,1 mil. korun Náklady při svépomocné realizaci: 1,5 mil. korun Cena projektu: 18 400 korun
Kontakt: G SERVIS CZ, s. r. o., Projekty a realizace rodinných domů Hasskova 9, 674 01 Třebíč, zákaznická linka: 568 845 000, tel./fax: 568 840 182, 568 845 001, e-mail: gservis@gservis.cz, www.gservis.cz
text: Ondřej Vaněček foto: Robert Virt |
Když to doma klape
|
|
Protože si rádi prosazují své názory a nebojí se experimentovat, rozhodli se manželé pro rekonstrukci svépomocí. Spoléhali na svůj vkus a vycházeli z potřeb a zkušeností, které získali při rekonstrukci předchozího bytu.
Jak využili prostor Aby byla koupelna dostatečně prostorná pro její tři uživatele, bylo potřeba ji nejprve změnit dispozičně. Jelikož se však jednalo o rekonstrukci celého bytu, nebáli se majitelé ani většího stavebního zásahu. Původní koupelna měla tvar úzké obdélníkové místnosti, kam se vešla pouze vana a umyvadlo. Protože celá rodina dává přednost sprchování, rozloučili se s vanou, v jejímž místě vznikl vyzděný prostor pro pračku. Když zjistili, že zeď mezi koupelnou a kuchyní není nosná, bylo jasné, kam se sprchovým koutem. Kuchyň je prostorná, takže nebude vadit, když se ubere několik centimetrů, které se přidají koupelně. Jediné vhodné místo pro výklenek se sprchovým koutem bylo vedle okna.
Menší stavební úpravu čekala i protější zeď. Majitelé již dávno toužili po luxferách. Ty nejenže v interiéru pěkně vypadají, ale vpouštějí do úzké místnosti další světlo. Díky jejich dokonalé zvukové izolaci si je mohli dovolit umístit mezi koupelnu a ložnici. V tomto případě stačily dvě řady matovaných luxfer zabudovaných nad zrcadlem.
Blíž k přírodě Protože mají oba manželé slabost pro dřevo, nesměl tento přírodní materiál chybět ani v koupelně. Své uplatnění našlo dřevo v podobě masivní desky, kryjící vyzděnou niku pro pračku, z něj jsou vyrobené úzké poličky k ukládání hygienických potřeb, rám zrcadla a ozdobné držáky lampiček. S těmito drobnostmi se manželé obrátili na truhláře, který je podle nákresu zhotovil. K zvolenému odstínu dřeva pak vybrali nábytek, který objevili v obchodním domě IKEA. Ve stejné barvě dřeva je i stolek, v němž je zabudované umyvadlo. Možná vám je stolek odněkud povědomý. Nenajdete ho nikde v katalogu, ale snad kdesi v paměti. Jedná se totiž o starý, dávno nepoužívaný květinový stolek, který, než mohl být takto použitelný, musel projít důkladným restaurováním. Dřevo slouží také jako podlahová krytina, tentokrát v podobě bambusu.
Něco jiného Nepřehlédnutelným prvkem v této koupelně je umyvadlo. Majitel se rozhodl, že musí být zcela jiné než standardní umyvadlo, které najdeme ve většině koupelen.
Po důkladném studiu katalogů a časopisů našel to pravé. Keramický „škopík“ posazený na dřevěném stolku. Umyvadlo zakoupil v koupelnovém studiu, pod něj umístil zrestaurovaný květinový stolek a doplnil ho chromovým sifonem. Sestavu pak doplnil nástěnnou růžicovou baterií z kolekce Tara od firmy DORN BRACHT.
Komfort obstará sprcha Vany se majitelé vzdali rádi, protože dávají přednost sprchování. Aby byl požitek z relaxační sprchy dokonalý, pátrali po masážním zařízení, které by nabídlo očekávané služby. Volba padla na Freehander od firmy GROHE. Na pohyblivém rameni jsou umístěny dvě sprchové hlavice s nastavitelným druhem i směrem proudu. K rychlé hygieně slouží ještě jedna ruční sprcha. Obě jsou ovládané podomítkovou sprchovou baterií.
Barevný experiment První pokus při malování stěn příliš nevyšel. Původní barva malby byla v odstínu bílé kávy, což se ukázalo vzhledem k ostatním zařizovacím předmětům jako fádní kombinace. Kávovou barvu tedy doplnili tmavě vínovou, která pokrývá celou levou stěnu koupelny a dokonale ladí s barvou dřeva a nerezovými doplňky. Tmavě vínový odstín mají také obkládačky ve sprchovém koutu. Protože je v koupelně velké okno, kterým do koupelny dopadá dostatek denního světla, nepůsobí tmavá barva v úzkém prostoru nijak stísněně.
Doplňky nakonec Celkově tmavé pojetí koupelny odlehčují nerezové doplňky, které zároveň tvoří zajímavou kombinaci s přírodním dřevem.
Ceny zařizovacích předmětů – umyvadlo o průměru 46 cm, 12 596 Kč, DURAVIT – umyvadlová nástěnná baterie Tara, 14 535 Kč, DORN BRACHT – masážní sprcha Freehander, 13 664 Kč, GROHE
Kontakty: CIMBÁL, Orlí 137/1, Liberec, tel.: 485 101 164; GEOS, Rochlická 1135, Liberec 30, tel.: 482 428 950; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462;
text: Lucie Martínková foto: Aleš Malý |
Pravidla pro kácení dřevin
 |
Bez povolení může fyzická osoba, která je vlastníkem pozemku, kácet stromy s obvodem kmene do 80 cm ve výšce 130 cm a keřové skupiny do 40 m2. Dřeviny nesmějí být významným krajinným prvkem, přírodní památkou, vzácným druhem nebo součástí chráněného území.
Kácení na ohlášení V případě, že je stavem stromů zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví lidí, nebo mohou-li způsobit značné škody, lze je pokácet a oznámit to do 15 dnů příslušnému orgánu ochrany přírody. To platí i pro zásahy ze zdravotních nebo pěstebních důvodů. Vzhledem k tomu, že je těžké rozlišit oprávněnost takového zásahu, obraťte se na odborníka nebo pracovníky odboru životního prostředí, abyste se vyhnuli případným postihům. Doporučuji vše vyfotografovat (celkový vzhled, řez prohnilým kmenem a podobně).
Jak žádat o kácení O pokácení dřevin může žádat pouze vlastník pozemku, případně uživatel s písemným souhlasem vlastníka, nesmíte kácet na cizích pozemcích. Na příslušném orgánu ochrany přírody (odbor životního prostředí na místním úřadu) si vyzvednete formulář – často i s jednoduchým návodem. Řada úřadů nabízí formuláře a informace na internetu. Vyplněnou žádost s přílohami odnesete do podatelny nebo přímo na odbor a necháte si potvrdit kopie.
Co žádost obsahuje Jméno a příjmení a adresu žadatele, fyzické osoby a právnické osoby doplní IČO, platný doklad o své subjektivitě. Údaje o pozemku (parcelní číslo, katastr, vztah žadatele k pozemku včetně dokladů: výpis z evidence nemovitostí, kopie kupní či nájemní smlouvy), souhlas vlastníka nebo spoluvlastníků, důvod žádosti o kácení. Údaje o dřevinách mají být co nejpřesnější: druh (například javor mléč – nestačí jen javor), přibližné stáří, počet, obvod kmene ve 130 cm (není to průměr!) nebo plochu souvislého porostu keřů.
Přílohy k žádosti Kromě výše uvedených dokladů je třeba jednoduchý zákres dřevin na pozemkové mapě, pokud sami navrhujete náhradu dřevin, plán nových výsadeb. Právnické osoby pak doloží podrobnou inventarizaci dřevin (odborná, podrobná charakteristika dřevin s propočtem jejich finanční hodnoty a přesným zákresem do situace).
Co bude dál? Odbor životního prostředí vyzve účastníky řízení k místnímu šetření na pozemku. Patří mezi ně i občanská sdružení přihlášená ve vaší lokalitě. Cílem je zhodnotit situaci a ověřit správnost údajů a oprávněnost žádosti, výsledkem je zápis podepsaný účastníky. Pokud jednomyslně souhlasí, je vydáno rozhodnutí o povolení kácení: jsou v ní dřeviny povolené ke kácení, termín (nejčastěji říjen až březen) a stanovená náhradní výsadba (druh, velikost a umístění nových dřevin, termín dokončení). Proti rozhodnutí se mohou účastníci řízení odvolat do 15 dnů. Žadatel obdrží úřední rozhodnutí poštou, po patnácti dnech se dostaví na úřad pro vyznačení nabytí právní moci. Lhůta k vyřízení žádosti je 60 dnů, ve složitých případech až 90 dnů. Je-li rozhodnutí zamítavé, lze se proti němu odvolat, ale musíte je respektovat.
Postupujte podle zákona Kácení dřevin (pozor, nikoli jen stromů, ale také keřů!) mimo les se řídí § 8 zákona 114/1992 Sbírky o ochraně přírody a krajiny a Vyhláškou Ministerstva životního prostředí České republiky číslo 359/1992. Ochrana dřevin se uplatňuje i v případě, že jde o dřeviny náletové a ovocné. Fyzická osoba při výkonu podnikání a právnická osoba mají přísnější podmínky než běžná fyzická osoba (vy na své zahradě).
Kontakty: Ing. Marek Hamata, Inventarizace zeleně, poradenství, tel: 728 606 534; David Hora, Kácení stromů, arboristika, tel.: 603 224 775; Bohdan Chadt, Kácení stromů, arboristika, tel.: 723 035 185
text: Marek Hamata foto: archiv firmy STIHL |
Interiér s prozářenou hlubinou
|
|
Pro vytvoření studie, návrhu, projektu i následné realizace si zadavatel vybral brněnskou společnost Kyzlink. Interiér domu navrhli Jan Kyzlink a Slávka Marhavá-Dušová v jednoduchém funkcionalistickém stylu, který oba autoři přijali za svůj. Majitel si tento styl také oblíbil, a proto vzájemné konzultace mezi ním a autory probíhaly v příjemné atmosféře. „Žena byla proti tomu, abychom stavěli, a tak jsem vše konzultoval já sám,“ prozrazuje majitel.
Souhra v jednoduchosti „Vybavení domu bylo navrženo tak, aby celkově podtrhovalo myšlenku, že méně znamená více, v detailu však více znamená více,“ poznamenává Jan Kyzlink. Nábytkové solitéry působí čistě a jednoduše, propracovanost jednotlivých detailů jim však propůjčuje nádech určitého luxusu. Jako materiál byla pro nábytek zvolena kvalitní třešňová dýha mořená dohněda. Doplňuje ji elegantní pískované sklo a kování z nerezu a hliníku.
Mořský element Nejen originální design je příznačný pro zařízení celého domu. Všechen nábytek je současně vysoce funkční a dobře slouží svému účelu. Některé solitéry jsou vybaveny kolečky, a proto je manipulace s nimi velmi snadná. Do atypických prostor byly rovněž navrženy vestavěné skříně, které nabízejí maximum úložného prostoru. Vkus rodiny je hodně ovlivněn profesí (práce s textilem) a častými cestami do zahraničí, což se odráží v interiéru celého domu. Obývacímu prostoru vévodí tři metry dlouhé mořské akvárium. „Rád se potápím, k moři se dostanu dvakrát za rok, ale já jsem tu krásu chtěl vidět pořád,“ svěřuje se majitel akvária, jakým se u nás může pochlubit jen málokdo. Přímo naproti akváriu rámovanému zelenou indickou žulou se nachází zcela nenápadný, avšak praktický krb obložený stejným materiálem.
Dům prostoupený humorem Ačkoliv byl dům navržen pouze pro dvě osoby, velkou pýchou je jídelní stůl pro dvanáct osob. Tato touha se zrodila v bývalém bytě, kde chybělo místo k tomu, aby se celá rodina sešla u oběda či večeře. Jedná se o dva stejné stoly, které jsou navíc rozkládací, takže není problém rozmístit je do různých částí bytu a příležitostně zase složit. Zkušenosti z předchozího bydlení stanovily i další požadavek – otevřenost prostoru. Přízemí je volně průchozí a do prvního patra se dostanete bez jediných dveří. A co víc, z výšky zase můžete pozorovat vše, co se děje dole. „Pavlač se mi bude hodit na stáří, až nebudu moct chodit, udělám si tady zvedák,“ s černým humorem říká majitel. V patře se nachází ložnice, pracovna, koupelna a hostinský pokoj. V pracovně najdeme stůl s velkou pracovní plochou a zajímavě řešenou podnoží z nerezové oceli. Hostinskému pokoji dominuje velký úložný prostor, designově odlehčený od stěn i podlahy, takže se zdá, jako by levitoval v prostoru. Pohovka umístěná v mezipatře může posloužit k příjemnému lenošení u televize nebo knížky. Velký prostor nabízí i sklepení, kde zůstává místo na koníčky. Zde se nachází prádelna a komfortně zařízená sauna. Vybavení bytu je kompletní a účelné, zbývá již pouze úplné zabydlení, na což nejnápadněji upozorňují holé zdi. Dům byl dokončen teprve loni na podzim a stěhování od rodičů „přes ulici“ bylo pozvolné. Manželé si navíc stanovili zajímavé pravidlo – co si za rok nepřenesou, už do nového nenastěhují.
Kontakt: KYZLINK INTERIÉRY, Drobného 45a, Brno, tel.: 541 429 394,
text: Lenka Kopecká a Dagmar Mikulicová foto: Libor Stavjaník |
Bezpečně labyrintem schodišť
|
|
Laik si asi těžko představí, kolik požadavků je na schodiště kladeno, a to z hlediska technického, bezpečnostního, funkčního, co se týče údržby, dále nároků na dlouhou životnost a vzhled. Z těchto a řady dalších důvodů je stavba schodiště natolik náročná, že její provedení vyžaduje pozornost všech zainteresovaných stran, tedy vás jako investora, dále projektanta a také realizační firmy. Pokud nejste přímo z oboru, pak se vybudování schodiště svépomocí nedoporučuje. V případě výstavby nového rodinného domu dodavatelskou formou „na klíč“ bývá schodiště samozřejmou součástí objednávky. Své „zlaté české ručičky“ však mohou domácí kutilové využít při rekonstrukci stávajícího schodiště, například dřevěného, které čas od času vyžaduje určitou péči a údržbu.
Jinak se jako investoři můžete aktivně podílet na návrhu schodiště, výběru materiálů a výtvarných prvků. Přitom ale mějte na paměti, že schodiště má být pohodlné, bezpečné, snadno dostupné, dobře větratelné, správně osvětlené, úsporně navržené, staticky vyhovující, odolné vůči opotřebení atd.
Kde shánět informace Existuje řada možností jak a kde sehnat potřebné informace o projektantech i realizačních firmách. Podobně jako u jiných výrobků i v případě schodiště můžete sáhnout po telefonním seznamu a hledat. Stále častěji se však využívají možnosti internetu. Kromě toho se můžete obrátit také na vydavatelství a prodejny s technickou literaturou, protože v současné době je na našem knižním trhu řada publikací zabývajících se stavebními materiály a výrobky. Konkrétně o problematice schodišť vydalo například nakladatelství Grada (autor Pavel Drábek) praktickou příručku Schodiště. Inspiraci můžete hledat také ve Vydavatelství Era, které vydalo publikaci Dřevěná schodiště – konstrukce, návrh, příklady realizací (autoři Ursula Baus a Klaus Siegele), od stejných autorů je i druhá kniha Kovová schodiště – konstrukce, návrh, příklady realizací. Ikar vydal kvalitní publikaci nazvanou Zdravé bydlení (autor Horst Fischer-Uhlig), Mike Lawrence je autorem knihy Kompletní úpravy a vylepšení bytu. Řadu praktických informací z uvedených publikací jsme použili i v tomto článku.
Vyžádejte si více nabídek Jestliže jste s realizací schodiště ve fázi, kdy se rozhodujete o projektantovi nebo realizační firmě, i v tomto případě platí přísloví „dvakrát měř, jednou řež“. Proto se nebojte požádat několik potenciálních dodavatelů o nezávazné vypracování cenové nabídky. Aby vaše jistota byla větší, zjistěte si o vybraných firmách reference.
Z nejrůznějších důvodů není dobré vypadat před projektantem nebo dodavatelskou firmou jako naprostý „neználek“. Proto byste měli ovládat alespoň nejzákladnější odbornou terminologii, základní rozdělení a části schodišť, typy konstrukce, materiály a úpravy povrchů schodišťových stupňů…
Schodiště je, když… Jednoduše řečeno, schodiště se skládá z řady pravidelných schodů – stupňů, které postupně vertikálně stoupají a spojují jednotlivá podlaží domu a umožňují pohodlný výstup a sestup.
Většinu schodišť, kromě jednotlivých schodů, dále tvoří svislé části, které spojují zadní hranu dolního schodu a přední hranu schodu horního. Podle použitého materiálu (dřevo, kov, beton) jsou schody ze stran nebo zespodu zajištěny schodnicemi.
Zábradlí není jen pro parádu Nedílnou součástí schodiště je zábradlí, jež by mělo zvyšovat jeho estetickou hodnotu, ale současně musí být i bezpečné. Všechna kritéria, která musí schodiště splňovat, jsou uvedena v příslušných normách. Například teoretická výška zábradlí je 110 cm (měřeno od přední hrany stupně po horní líc madla), zábradlí musí být vyrobeno z nehořlavého materiálu – kromě madel. Ta jsou nejčastěji dřevěná, kovová nebo z plastu, jejich tvar a povrch musí zaručit bezpečné zachycení ruky. Důležité je také ukončení madla, které může být zdrojem úrazů.
Zábradlí je upevněno na volné straně schodiště. Obvykle ho tvoří sloupky dole upevněné ke vnější schodnici a nahoře opatřené madlem. Zábradlí lze instalovat i na druhé straně, kde schodiště navazuje na zeď. Jestliže se ale konstrukce schodiště nedotýká zdi ani z jedné strany, musí být opatřeno zábradlím z obou stran.
Rozdělení a typy Máte-li patrový dům, potom schodiště, které vertikálně spojuje jeho jednotlivá podlaží, se nazývá hlavní. Sklon schodišťového ramene má být 20–30 stupňů. V rodinném domě se také můžete setkat se schodištěm vyrovnávacím, které pomáhá řešit různé výškové úrovně téhož podlaží nebo mezi prvním nadzemním podlažím a terénem.
Důležitou roli hraje použitý materiál. Vhodnými materiály zvláště pro schodiště v rodinných domech je kombinace dřeva a oceli.
Kamenná schodiště mají téměř neomezenou trvanlivost a vysokou estetickou úroveň. Cihlová, betonová či železobetonová se zase vyznačují vylehčenými profily, menší pracností, zlevněním výstavby. Dále rozlišujeme schodiště kovová a kombinovaná.
Podle způsobu vlastní výroby se dále dělí na monolitická, montovaná a kombinovaná. Pro rodinné domy jsou nejpraktičtější schodiště přímočará (mají rovné schodišťové stupně se stálou šířkou stupnice). Křivočará schodiště mají kosé stupně s různou šířkou stupnice, takže při malém poloměru nelze využít celou šířku schodišťového ramene k bezpečnému výstupu či sestupu. Výhodou křivočarého schodiště je mimo jiné variabilita při navrhování a větší skladnost. Pro různočará schodiště jsou typická smíšená ramena. Chůze po takovém schodišti ztrácí svůj pravidelný rytmus a vyžaduje více soustředění. Výhodou je jejich variabilita a elegance, kterou lze využít právě v rodinných domech.
Jednoramenná schodiště mají jedno rameno, které není přerušeno podestou. V nových rodinných domech se často používají dvouramenná schodiště, která jsou oddělena podestou.
Podle směru výstupu jsou schodiště přímá, pravotočivá nebo levotočivá. Podle způsobu podepření schodišťových ramen mohou být například schodiště vřetenová (ramena jsou oboustranně podepřena vřetenovou stěnou nebo jsou do ní vetknuta). Pilířová schodiště mají podesty a schodnice podepřené pilíři. Schodnicová schodiště mají ramena vetknuta do podestových nosníků. Ramena visutých schodišť jsou tvořena jednotlivě vetknutými stupni do schodišťových zdí. U deskových schodišť tvoří ramena šikmé desky posazené na podestovém nosníku nebo jsou spojené s podestou do zalomené desky.
Části schodišť Klasický schodišťový stupeň se skládá ze stupnice (nášlapná plocha schodišťového stupně), podstupnice – (svislá plocha schodišťového stupně), čela, hrany (měla by být z jiného materiálu než stupnice), hlavy, sedla a drážky.
Trochu matematiky Není od věci vědět například, jak se navrhuje výška (V) a šířka (Š) stupňů. Jednoduché pravidlo říká: 2 x V + Š = 630 mm (průměrná délka kroku).
Průchodná šířka schodiště je vzdálenost mezi dvěma konstrukcemi, které nejvíc omezují průchodnost schodišťovým ramenem. Do rodinných domů se doporučují schodiště o průchodné šířce 900 až 1 200 mm. Musíme počítat s tím, že i v patře rodinného domu bude nábytek, proto je lepší mít o 20 cm širší schodiště než nábytek.
Povrchová úprava stupňů Při výstavbě je nutné zakomponovat schodiště již do projektu stavby. Je třeba rozhodnout, zda má schodiště dominovat interiéru domu, nebo jestli má být jeho poslání čistě účelové. Důležitým výrazovým prostředkem je právě povrchová úprava schodišťových stupňů. Při volbě povrchu rozhoduje nejen estetický vzhled, ale také nároky na bezpečný pohyb a dobrou orientaci na schodišti, jeho údržbu atd. Právě kvůli bezpečnému provozu nesmí být stupnice vyrobeny z velmi kluzkého materiálu, okraj stupnice je v některých případech nutné opatřit protiskluznou úpravou. Kvůli orientaci by měly být stupnice a podstupnice z různých materiálů, nebo alespoň barevně odlišeny.
Co se týká údržby schodiště, hladké plochy se udržují snadněji než porézní, proto není jejich použití v interiéru vhodné.
Na obklad přírodním kamenem se nejčastěji používá žula a mramor. Povrch je buď leštěný, nebo drsný. Vhodnou levnější alternativou jsou obklady z umělého kamene (teraco).
Keramický obklad schodišťových stupňů musí být zvolen především s ohledem na bezpečný provoz. V současné době je na našem trhu dostatečný výběr keramických dlaždic nejrůznějších tvarů, velikostí a barev.
Vkusný a praktický je dřevěný obklad, na který se používá tvrdé dřevo (dub, jasan). O obkladech z PVC nebo linolea se dá říci, že jsou přežitkem, ale v současné době jsou na trhu nové výrobky na bázi PVC, které jsou obvykle levnější než výše uvedené obkladové materiály.
Proč schody vržou? Dřevěné schodiště vrže v případě, že se uvolnila některá z jeho částí. Došlap způsobí, že se uvolněná část zapře o část sousední. Pokud je spodní část schodiště přístupná, opravíte vrzající schod snadno, pokud ne, bude oprava složitější.
Jaké má být schodiště: – Pohodlné – Bezpečné – Snadno dostupné – Dobře větratelné – Správně osvětlené – Prostorově úsporné – Staticky vyhovující – Odolné vůči opotřebení
Typy schodišť: Podle sklonu – Hlavní – vertikálně spojují jednotlivá podlaží domu (sklon ramene 20–30 stupňů) – Vyrovnávací – spojují různé výškové úrovně téhož podlaží nebo první nadzemní podlaží s terénem
Podle způsobu výroby – Monolitická – Montovaná – Kombinovaná
Podle materiálu – Kamenná – Cihlová – Betonová – Železobetonová – Kovová – Kombinovaná (nejčastěji ze dřeva a oceli)
Podle tvaru – Přímočará – Křivočará – Různočará
Podle směru výstupu – Přímá – Pravotočivá – Levotočivá
Podle způsobu podepření ramen – Vřetenová – Pilířová – Schodnicová – Desková
Kontakty: JEMA Svitavy, a. s., Průmyslová 5, Svitavy, tel.: 461 535 033, fax: 461 530 980, e-mail: info@jema-schody.cz, www.jema-schody.cz; SWN Moravia, s. r. o., Husova 96, Jemnice, tel.: 568 450 220, fax: 568 451 700, e-mail: swn@swn.cz, www.swn.cz; SMIP, P. Šmidrkal, Okružní 1298, Humpolec, tel.: 565 532 040, fax: 565 535 253, e-mail: smip@smip.cz, www.smip.cz
text: Luboš Chott foto: archiv firem |
Na co nezapomenout
|
|
Nemluvme tu o „natíračích“. Pozůstatek chalupářského kutilství někdy hrozí i v našich kuchyních a návody lákající ke snadnému natření čehokoliv mohou vést ke smutným výsledkům. Pokud přesto volíte tuto cestu, ujistěte se, že zvolené barvy vyhovují pro použití v interiéru a pro styk s potravinami. Nemá také význam natírat pracovní desku, žádná z běžných barev nemůže přežít tlak nože v běžném kuchyňském provozu.
Kdy to má cenu Pokud někdo chce vyměnit třicetileté torzo kuchyně za model respektující nejnovější kuchyňské vymoženosti, neměl by o renovaci vůbec uvažovat. Jedinou cestou je výměna celé linky – nemá cenu dávat motor z nejnovějšího mercedesu do karosérie z trabanta. Na staré plechové nebo voštinové skříňky nikdo nová dvířka nenamontuje… Pokud ale máte pocit, že korpus vaší kuchyně je zralý pro implanta ci nových dvířek, pracovní desky a spotřebičů, pak ovšem neváhejte.
Polepit Pokud chcete zlepšit vzhled své kuchyně a přitom příliš neinvestovat, zkuste vyměnit vzhled dvířek pomocí samolepicí fólie d-c-fix, kterou koupíte v každém větším papírnictví. Tyto samolepicí tapety se vyrábějí v desítkách vzorů – od imitace dřeva přes kůži až po stříbřitě lesklý kovový vzhled. Přestože jsou tyto fólie určeny pro řemeslníky-amatéry, první pokusy se nemusí povést. Při nesprávném nalepování hrozí například vznik bublin, pokaždé se také nemusí povést nasadit tapetu rovně. Opravy se provádějí jen obtížně, proto neuškodí začít s částmi dvířek, které nejsou právě na očích.
Vyměnit Zachovalý korpus skříněk bez problémů snese instalaci nových kuchyňských dvířek. Vzhledem k tomu, že mnohé kuchyně nižších cenových kategorií byly konstruovány tak, že korpus byl smontován z nejlevnějšího bílého lamina, je možné bez újmy na vzhledu osadit ho novými dvířky.
Podle vzoru, který zvolíte, se liší i průměrná cena za čtvereční metr dvířek. Cena za dvířka z lamina o rozměru 60 x 60 cm se pohybují kolem 700 Kč, cena za plná dvířka z masivu se pohybují kolem 4 000 Kč/m 2 .
Pracovní deska Výměna dvířek by byla jen ne-úplným krokem, pokud by nenásledovala výměna pracovní desky. Jen málokdo zřejmě pro starou kuchyň zvolí tak luxusní materiály, jako je žula či umělý kámen. Cena a hodnota podobné desky by zřejmě převyšovala cenu vlastní kuchyně. Za běžný metr kamenné pracovní desky totiž zaplatíte podle druhu kamene od 5 000 Kč výš, pokud jste se zamilovali do umělého kamene (nejběžnější značkou na trhu je corian), budete muset ještě několik tisícikorun za běžný metr připlatit.
Proto zřejmě většina zájemců o rekonstrukci zvolí MDF nebo dřevotřískovou desku potaženou melaminovou fólií. Její výhodou je značná odolnost pro běžnou práci v kuchyni a nízká cena. Za běžný metr zaplatíte od 600 Kč. Pokud ji budete kupovat v běžném hobbymarketu nebo truhlářství, bez problémů vám tam podle přinesené šablony vyříznou otvor pro dřez či varnou desku. Dnes už zřejmě nikoho nenapadne kupovat surovou desku ukončenou umělou hranou, která se ve vlhkém prostředí kuchyně snadno odlepí. V každém obchodě najdete spíš nabídku desky v postformingovém provedení se zaoblenou čelní hranou, která vydrží déle.
A co dovnitř? Renovace kuchyně neznamená jen výměnu pohledových částí. Daleko podstatnější změny se týkají vnitřního vybavení kuchyňských skříněk. Mnozí proto místo kosmetických změn, často určených spíše pro oči sousedů a známých, budou uvažovat o vestavbě nového kování, drátěných programů a plnovýsuvů. Ty znamenají v kuchyni technologický pokrok umožňující lepší využití každého volného místa, snazší úklid a udržení pořádku v policích i lepší přístupnost všech pomůcek určených k vaření.
Kontakty: BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498, fax: 241 441 630, FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 090 410–11, fax: 281 862 027; HORNSCHUCH CS, Nad Stadionem 264, Králův Dvůr, tel.: 311 636 239, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KATETRADING (renovace), Poděbradská 520/24, Praha 9, tel.: 290 044 422; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021,
text: Marek Burza foto: archiv |
Barvy podzimu
|
|
Podzimní zahrady nemusejí být vůbec fádní. Všude je spousta barev – u Bláhů se vybarvily listy javorů, šípků a dalších keřů, dřeviny se parádí náhrdelníky z pestrých plodů (kaliny, šípky, brsleny), ještě kvetou otužilé trvalky, letničky a sezonní květiny v truhlících – samozřejmě jen do prvního silnějšího mrazu. Okrasné traviny vztyčily chocholy svých květenství (kortadérie, ozdobnice, vousatec a další). Dřeviny začínají cudně odhalovat zvláštně zbarvenou kůru (svídy, čilimníky) a rafinované tvary větví (keřovité javory, jerlín).
Závěrečný ohňostroj Chcete-li si užívat barev podzimu, následujte dobrý příklad a sázejte popínavé rostliny: obyčejný přísavník pětilistý („psí víno“) a trojhrotý nevyžadují žádnou zvláštní péči, stačí jim jen dostatečná hloubka půdy a zálivka v prvních létech. Pokud je ale budete zalévat a hnojit pořád, odmění vás rychlejším růstem a většími listy. Mohou růst i ve stínu, ale dokonalých, pestrých barev se dočkáte jen na slunném místě. Krásné jsou i jiné popínavky: plaménky mají chmýřitá plodenství, zimolezy zase červené bobulky. Zkrátka rozloučení s létem je velkolepé.
Krásná vyhlídka Zahrada leží na svahu nad třešňovkou a romantickým údolím. Majitel vytvaroval travnaté plochy do krásných měkkých vln, které spojují dům s okolní přírodou. V podzimním období je dobře vidět, jak se povedl plán propojit zahradu s územím pod ní: do plášťových výsadeb v patě zahrady jsme směrem k plotu vysázeli druhy keřů, typické pro teplé stráně v okolí Prahy (lísky, svídy, dříny, šípky a kaliny).
Majitelé nebyli skoupí a sázeli i zvenku za plotem. Půjdete-li třešňovkou na procházku, rozhodně vás pod zahradou nečeká šok, který může způsobit živý plot z tújí na rozhraní s přírodou. Na jeřáb vysazený pod zahradou přilétají na podzim a v zimě ptáci, v zahradě je pak čeká stále plné krmítko.
text: Jana Pyšková foto: Josef Moucha a Jana Pyšková |
Anglický dům na brdském kopečku
|
|
V Mníšku pod Brdy stačí projet přes náměstí, sklouznout se z vršku pod zámkem, pak se protáhnout mezi víkendovými chatami a máte před sebou kopec strmý jako za trest. Cesta vede přes výmoly a kamení, až vás napadne, jaká že tu musí být zábavná jízda, když namrzne. Ale za chvíli už stojíte na kopečku, vidíte celý Mníšek se zámkem o čtyřech věžích, před sebou máte zalesněný hřbet protilehlého kopce a za sebou dům, který si před pěti lety postavili herečka Zora Jandová a hudební skladatel Zdeněk Merta.
Vlastní rukou, vlastní hlavou „Když jsme se před šesti lety rozhodli stavět, měli jsme za sebou život v miniaturním modřanském domečku s půdorysem 9 x 9 metrů. Byly to stísněné poměry a já jsem navíc cítila stále silnější potřebu chránit nás před zvuky z manželovy pracovny,“ vzpomíná dnes Zora. Manželé původně uvažovali o rekonstrukci nějaké starší budovy, například fary nebo zemědělské usedlosti poblíž Prahy. Nakonec se ale rozhodli postavit dům zcela nový, aby celkovou koncepcí přesně odpovídal jejich potřebám.
Paní Jandová, zaškolená svým otčímem – akademickým architektem – a poučená z rekonstrukce modřanského domku přesně věděla, co si od nového domu slibuje. Sama si tak dokázala zvolit ideální půdorys domu. Rozhodla se pro tvar kříže, který mimo jiné umožnil ve svém severním rameni dostatečně zvukově „utopit“ manželovu hudební pracovnu. Herečka si sama narýsovala první návrh, obsahující technické specifikace typu nosnosti zdí či dispozici a rozměry schodiště obou pater. K odbornému posouzení a nezbytnému „orazítkování“ byl projekt samozřejmě předán architektonické kanceláři. Zora se jen ve dvou případech nechala profesionály přimět ke změně původního záměru. Zvětšila kuchyň a schválila její zastřešení rovnou střechou, čehož po zkušenostech s loňskými povodňovými dešti, které místnost proměnily doslova v krápníkovou jeskyni, do jisté míry lituje. Samorostlá „architektka“ se také musela vzdát hasičské tyče, po níž původně chtěla sjíždět z prvního patra do přízemí. Ukázalo se totiž, že by tyč mohla stát pouze v přízemí a prostor kolem ní by navíc způsoboval výrazný úbytek tepla.
Inspirace anglickou uměřeností Dům podle návrhu Zory Jandové je příjemným kompromisem spojujícím moderní prvky s pohodovou atmosférou starých časů. Celkový vzhled stavby dokonce na první pohled vzbuzuje pocit, že se jedná spíš o zdařilou rekonstrukci staršího domu než o novostavbu. Dům s klasickou sedlovou střechou připomíná celkovou koncepcí vnějšího pláště, členitostí vycházející z křížového půdorysu i vysokými okny anglická venkovská stavení. Přitom ale neobsahuje prvky, které by v české krajině cizorodě „trčely“. Žádné kýčovité ozdůbky ani nepatřičné „stylové“ detaily tu nenajdeme. Fasádu okrášluje pouze rozrůstající se přísavník, který si už začíná říkat o zkrocení, protože užuž hrozí nadzdvihnout krov, a košatý keř sytě rudých růží, pnoucí se volně kolem vchodové části domu. Ani přes značnou rozlehlost nepůsobí dům vzhledem k parcele těžkopádně, předimenzovaně. Jak Zora Jandová říká, finální podobu celý objekt získá, až bude dokončena i zahrada, která zatím slouží jako dětské hřiště. V budoucnu by se ale měla topit v záplavě trvalek a letniček. Přesně tak jako staré dobré anglické zahrady.
S Ariadninou nití Právě klubko s červenou nití by bylo ideální pomůckou při první procházce spletitým labyrintem domu. Osobitá koncepce vnitřního uspořádání nabízí několik intimních zón každému členu rodiny i všem návštěvám. Dispozice interiéru vychází vstříc životnímu stylu majitelů – jejich povoláním, zábavám i koníčkům. Ačkoli jeden druhého neruší, zůstává rodina stále pohromadě.
Centrální místnost tvoří prostorná obytná hala s kuchyní, z níž vede vchod na terasu zastřešenou dřevěnou pergolou porostlou přísavníkem. Z obytné haly lze zase dveřmi nebo přímo oknem, což využívají zejména děti, projít ke krytému bazénu. Celý prostor haly a kuchyně se bez clony závěsů nebo záclon velkoryse otevírá do zahrady vysokými, štíhlými okny v dřevěných rámech, vyrobených na zakázku. Každý z otvorů má jinou šíři, což byl podle Zory Jandové záměr, kterým chtěla průhledy do zahrady a otevřené krajiny komponovat jako celoročně proměnlivé obrazy přírody.
První patro domu – klidová zóna – poskytuje každému z členů rodiny intimní prostor s vlastním hygienickým zázemím. Starší dcera zde má dva pokoje, manželé ložnici, domácí paní prostorný, bohatě osvětlený ateliér s galerií. V severním rameni domu ještě objevíte zvláštní „tichý pokoj“. Tento dokonale zvukově izolovaný únikový kout by jistě ocenili všichni upracovaní otcové malých dětí. Míšní kanál procházející páteří domu tvoří další prvek typický pro anglický dům – praktická šachtička na špinavé prádlo, která vede z prvního patra přímo dolů do prádelny v suterénu.
Tajná místnost Druhé patro nabízí vedle pokojů pro hosty tajemný prostor, o jakém sní snad každé dítě. Místnost je přístupná jen po žebříku z dětského pokoje v prvním patře nebo miniaturními dvířky vedoucími přes toaletu. A že jsou ta dvířka skutečně malá, protáhne se jimi jen štíhlé dítě. Tím pádem je znemožněno, aby do tohoto v dětských očích království, z pohledu dospělých „neskutečného bince“ neohlášeně vnikl vysavač nebo kárající hlas. Jako třešinka na dortu trůní nad střechou ještě malá věž, skrývající éterickou místnost, v jejímž středu visí na sbíhajících se trámech zvon. Věž, po obvodu lemovaná pásem oken, nemá jen funkci estetickou – díky ní lze dům v horkých letních měsících efektivně větrat. Stačí jen zároveň otevřít okna v přízemí i nahoře ve věži a vzduch se domem protáhne jako meluzína komínem.
Vlastnoruční zázrak Stejně jako exteriér, i vnitřní vybavení domu je jednoduché, neokázale útulné, z každé místnosti dýchá domácká pohoda. Nacházíte tu jen přírodní materiály, tlumené přírodní barevné tóny. Na podlaze je buď keramická dlažba, nebo prkna, vybavení tvoří udržovaný nábytek z bazarů, nejrůznější drobnosti kuchyňského vybavení pocházející ze starožitnictví, pouťové obrázky svatých… Chvílemi si tu připadáte málem jako u babičky na venkově.
„Kdysi jsem sbírala kde co, prolézala jsem bazary. Mám dokonce ještě několik nevybalených beden s věcmi z minulého bydliště. Už je asi ani nebudu rozbalovat. Všechny ty maličkosti totiž musíte udržovat, utírat na nich prach, mýt je a uklízet – a to všechno jen bere energii na podstatnější věci. Toužili jsme hlavně po prostoru a pohodlí, toho nám náš dům poskytuje dostatek,“ komentuje neokázalé zařízení své domácnosti Zora Jandová a prohlídku svým domem uzavírá: „Je to skutečně malý zázrak, když chodíte domem, který vypadá i funguje přesně podle vašich představ, a vy si stále v duchu říkáte – takhle jsem si to vymyslela, takhle to mám!“
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
