|
|
Daniel Piršč si vybral porcelán, protože výrobky z něj patří k nejčastěji používaným předmětům, které člověka každodenně provázejí už po několik tisíciletí. Má také jako autor potřebu vidět, jak jeho nápady rychle fungují v praxi. Uživatel většinou nepřemýšlí o tom, proč je konvice vytvarovaná právě tak a ne jinak, ale designér v tom musí mít jasno. Právě konvice je docela oříšek, protože z hlediska funkce musí tvůrce vyřešit mj. upevnění víčka, po nalití nesmí tekutina odkapávat z hubice, ucho musí být pohodlné, celek by měl působit esteticky a případně reflektovat dobu svého vzniku.
Absurdnost jako východisko Když jsem se zeptala na tvůrčí metodu, kterou při vymýšlení nových tvarů používá, Daniel Piršč nejprve potvrdil, že nápady přicházejí autorům většinou odkudsi shůry, ale pak připustil, že on sám často začíná absurditou. V takových chvílích zkoumá nejprve ta nejvíce nepravděpodobná řešení. A hle, někdy se ukážou dokonale funkční a navíc novátorská.
To je třeba případ čajové konvice nazvané CD. Víčko u ní tvoří toto současné charakteristické médium (kompaktní disk), na které může být cokoli nahráno, například vyznání lásky, blahopřání k sňatku, případně fotografie určené příjemci. Daniel tvrdí, že CD vydrží bez poškození horko unikající z nápoje, ohmatávání a méně ohleduplné zacházení vůbec. Sám to vyzkoušel. Jeho CD Pot se tak stala kromě svého základního poslání také nevšedním dárkem a porcelánka Leander v Loučkách uvažuje o jejím zařazení do výroby.
Jeden z posledních nápadů zrodil nástěnné hodiny, jejichž tělo tvoří materiál lycra, který se nechá zformovat přísavkami do různých tvarů. Jsou k dostání ve třech tvarových variantách a třech barvách – bílé, modré a červené.
Sen o manufaktuře Většina prototypů má dva hlavní problémy – kdo je bude vyrábět a kdo je prodá. Při prodeji zase hraje hlavní roli cena, která musí být úměrná pracnosti a materiálu a musí uživit výrobce i obchodníka. I z těchto důvodů se Daniel Piršč soustřeďuje na předměty každodenní potřeby, neboť si je lidé pořizují několikrát za život a on se rád zabývá jejich designem. Jeho servis Tereza, který vyrábí rovněž Leander v Loučkách, má velký úspěch v řadě zemí západní Evropy a také v Moskvě. Tereza má mnoho podob, kromě základní bílé se líbí v pestrém barevném šatu nebo s jemným dekorem. Být designérem velkého výrobce je určitě lákavé, ale jeho snem je vlastní malá manufaktura, kde je člověk svým vlastním pánem a může zkoušet, co ho napadne.
Běh na dlouhé trati Při svých četných stážích v českých porcelánkách se Daniel Piršč důkladně seznámil s klasickými výrobními postupy a zároveň začal experimentovat v duchu svého absurdního východiska. Prozatím učí a vede studenty v ateliéru keramiky profesora Václava Šeráka (do této funkce si ho před časem vybral) k maximální otevřenosti mysli. Vedle toho ho často svrbí ruce, aby odlil nebo vytvořil nové autorské modely. Že se mu to daří, je vidět na kolekci dosavadních designů. Naplnění snu o vlastní výrobě je zdánlivě v nedohlednu, ale to ho neodrazuje. „Je to běh na dlouhé trati,“ říká s úsměvem, „člověk jen musí vydržet s dechem.“
Kontakty: QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–2, LEANDER, PORCELÁN LOUČKY, U Porcelánky 143, Loučky, tel.: 352 669 215–18; DANIEL PIRŠČ, tel.: 605 870 161, e-mail: pirsc@seznam.cz; VYSOKÁ ŠKOLA UMĚLECKOPRŮMYSLOVÁ, nám. Jana Palacha 80, Praha 1, tel.: 251 098 111
text: Bea Fleissigová foto: Vojtěch Resler a archiv |
Blog
Vinohradské panoráma
|
|
Nebyla to jeho první rekonstrukce. Ještě za hlubokého socialismu se nespokojil s klasickým panelákovým bytem a tak ho celý předělal k obrazu svému. Za své vzalo umakartové jádro a dokonce i několik příček, aby byt působil vzdušně a prostorně. Podobně, avšak s mnohem většími možnostmi a bohatšími zkušenostmi pak přistoupil k novému bytu.
Památkáři versus projektant Po revoluci koupil s přítelem činžovní dům na Vinohradech a pustil se do plánování rekonstrukce. Předsevzal si vytvořit příjemné prostředí pro nájemníky, zmodernizovat nebytové prostory a půdu předělat na bytové jednotky. „Střecha měla vysokou atiku, takže jsem ji navrhl zvednout, aniž by byl porušen výraz domu.“ Díky tomu se pod střechou mohlo vybudovat další podlaží, a tak v posledním patře vznikly prostorné mezonetové byty. „Při návrzích jsem musel brát v potaz kromě stavební dispozice domu rovněž připomínky pražských památkářů. Například prosklené nároží nesmělo přesahovat rovinu střechy a rovněž jsem musel zajistit možnost jeho zakrytí, což je praktické i z tepelného hlediska,“ říká muž, kterému se podařilo splnit všechny požadavky pražských úřadů a dokončit náročnou rekonstrukci, díky které dnes může každý den pozorovat překrásné panoráma historické části Prahy.
Důraz na detail „Představu o novém bytě jsem měl celkem jasnou,“ říká architekt, který řešil přízemí jako víceúčelový prostor s volnou dispozicí, jejímž centrem je atypická kuchyň s jídelním stolem, propojená s obývací částí, kam situoval i menší domácí pracoviště, dále tu je samostatné sociální zařízení, pracovna a manželská ložnice. Děti, které již studují, mají pokoje o patro výš, kde je také koupelna s toaletou. „Při úvahách o členění bytu jsem bral v potaz nároky a zvyky každého z nás. Nápadů jsem měl nespočet, ale chtěl jsem vybrat to nejlepší. S přestavbou jsme nepospíchali, a tak příprava rekonstrukce trvala tři roky, samotná stavba deset měsíců,“ říká muž. Jeho snaha se v konečném výsledku vysoce zúročila. Díky mnoha promyšleným detailům dosáhl dokonalé návaznosti jednotlivých částí a maximálně efektně využil každičký metr čtvereční. „Všechno souvisí už se stavbou. V úzkých a tmavých chodbách horního patra jsem místo klasického zdiva použil skleněné tvárnice. Denní světlo se tak dostalo i do nejhlubší části bytu. Přes prosklení v podlaze je přivedeno až nad vstupní prostor, celkový dojem je tak mnohem působivější.“ Podobných zajímavých detailů se nachází v bytě více. Jimi chtěl majitel dosáhnout nejen ozvláštnění interiéru, ale zejména praktičnosti a účelnosti jednotlivých prvků.
Sám sobě designérem Kromě dispozice navrhoval muž také většinu nábytku. „Jsem architekt a vymýšlet nábytek mě baví. Dělal jsem to i v minulém bytě. Dnes jsou samozřejmě zcela jiné možnosti. Také máme neomezený přísun informací a na trhu najdeme vše, co stavební průmysl nabízí. Preferuji jednoduché tvary a převážně světlé odstíny,“ konstatuje majitel, který nápady konzultoval také s manželkou. Ta měla například o kuchyňské sestavě naprosto jasnou představu. Navrhla dokonce i její vnitřní uspořádání. Manžel pak z praktických důvodů zvolil zadní stěnu oddělitelnou, takže veškeré rozvody jsou snadno dostupné. Podobně postupoval také při návrhu pracovního stolu. „Není estetické, když je veškerá počítačová a telefonní kabeláž vidět. Proto jsem zadní část vytvořil dvojitou a schoval do ní všechny tyto nezbytné náležitosti. Samozřejmě je snadno přístupná, takže případná porucha se může rychle odstranit.“ Tak jako tento stůl jsou všechny jeho další návrhy domyšleny do posledního detailu, a tak například úložné skříňky vyrobené na míru jsou vybaveny kolečky pro snadný přesun.
Podstatným bodem při zařizování bylo osvětlení. „Patří k důležitým prvkům každého interiéru. Světlo modeluje prostor. Jeho správným použitím a vhodnými kombinacemi můžete vytvářet příjemnou atmosféru.“
Nepřehlédnutelné přednosti Součástí kvalitního návrhu je i technické zázemí. Vedle běžných rozvodů tu majitel navrhl centrální vysavač, který usnadní údržbu prostorného bytu a zároveň zamezí zbytečnému znečišťování vzduchu, na rozdíl od běžných vysavačů odvádí bytový smog mimo prostor bytu. K tomu také velkou měrou přispívá rekuperátor. „Je to speciální vzduchotechnická jednotka, která zabezpečuje výměnu vzduchu. Kvalitní okna silně omezují prostup hluku, únik tepla, ale i průnik vzduchu. Z tohoto důvodu jsem zvolil rekuperátor, jehož úkolem je výměna vnitřního použitého vzduchu za čerstvý venkovní, přičemž v přístroji je předáváno asi sedmdesát pět procent větraného tepla.Takže je možno pravidelně vyměňovat vzduch bez zbytečných ztrát tepla a bez pronikání hluku,“ vysvětluje projektant.
Příroda pro zdraví Manželé často cestovali a dokonce žili několik let v jednom z afrických států. Odtud si přivezli jen několik málo drobností připomínajících jejich dobrodružné výlety. Kromě vyřezávaných sošek si na památku žena přivážela ze všech cest kameny. „Líbí se mi, ráda se jimi obklopuji, cítím z nich pozitivní energii,“ vypráví majitelka, která zároveň přišla s neobvyklým návrhem. Na zem před umyvadlo navrhla čtverec vyplněný kameny, do něhož si každý člen domácnosti při mytí stoupne. „Chodila jsem na rehabilitace, kde jsme po podobných kamenech šlapali. Fungují jako akupresura a zároveň to má příznivé účinky na klouby,“ vysvětluje žena a manžel se přidává, že je to ideální každodenní probuzení.
Kontakty: ATREA (rekuperace vzduchu), V Aleji 20, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 368 111; COTTO (výroba atypického interiéru), nám. Osvobozeni 51, Lysice, tel.: 602 79 04 51; SAM ATELIER (dispoziční řešení a návrh atypického nábytku), Praha 2, tel.: 222 251 610; Umělecké stolařství Šlezar (výroba atypického interiéru), Wittgensteinova 12, Olomouc, tel.: 777 10 12 12
text: Lenka Holubová foto: Josef Moucha a Jaroslav Beneš |
Zkrocené světlo
|
|
Při rozhodování, jaký stínící systém si pořídíme, bychom měli nejprve zvážit, zda budeme chtít místnost zastínit zevnitř či zvnějšku. V obou případech máme širokou škálu možností k tomu, abychom dosáhli co nejúčinnějšího efektu. Nevylučuje se ani kombinace obou variant. Ty se naopak mohou funkčně doplňovat.
Interiérové bariéry Při volbě interiérového zastínění se nám naskýtá celá řada možností. V naší zeměpisné šířce se nejčastěji setkáváme s interiérovými horizontálními a vertikálními žaluziemi, klasickými a plisé roletami. V poslední době se v rodinných domech stále častěji využívají i posuvné japonské stěny.
Vertikální žaluzie naleznou uplatnění především ve větších místnostech. Vybírat můžeme z celé řady materiálů lišících se hustotou tkaní, propustností světla i hluku, barevnými odstíny i stupněm hořlavosti. Jednotlivé vodicí lišty, které jsou dlouhé maximálně sedm metrů, se dají na sebe plynule napojovat, a to nejen v řadě za sebou, ale také do tvaru písmen L nebo U. V podkrovních místnostech, ve výklencích u atypických oken oceníme možnost jejich variabilního provedení. Lamelami lze snadno manipulovat pomocí mechanického i dálkového ovládání. Ani horizontálně vedené žaluzie neomezuje prostor či tvar okna. Jsou funkční jak v šikmém, tak lomeném provedení. Tloušťka lamel u horizontálních žaluzií se většinou pohybuje okolo 16 mm, 25 mm a 35 mm. Některé firmy opatřují vnější stranu lamel vrstvou Termo-stop, která zabraňuje úniku tepla z místnosti a v létě naopak redukuje přehřívání vnitřních prostor.
Vyberme si materiál Velkým hitem se v poslední době stávají dřevěné žaluzie a rolety. Na jejich výrobu se používá dřevo z lípy nebo ramínu. Dřevo si podle způsobu úpravy zachová svůj klasický, módní nebo také exotický výraz a krásný povrch. Proto osloví i ty nejnáročnější zákazníky.
Dalším oblíbeným stínícím prvkem jsou takzvané plisé žaluzie. Jedná se o promyšlený systém, který tvoří skládané žaluzie. Coby výrobní materiál se používá 100% polyester, někdy s hliníkovou povrchovou úpravou, která tomuto výrobku dodává nejen moderní vzhled, ale zvyšuje i jeho zastiňující schopnost. Také tento druh lamel se ovládá manuálně nebo elektricky. Pokud se rozhodneme pro interiérové rolety, budeme mít opět na výběr širokou škálu barev a materiálů, vhodných jak pro rolety zastiňovací, tak i zatemňovací. Roletu je možné potisknout také obrázkem dle vlastního výběru od jednoduchých vzorů, přes dětské motivy až po fotografie a obrazy.
Inspirace ze země vycházejícího slunce Poslední možnost obrany proti nadměrnému svitu slunce, a to nejen pro milovníky východních kultur, představují takzvané japonské posuvné stěny. Jde o originální způsob uchycení záclon, závěsů a jiných materiálů suchým zipem k supportu, který jezdí ve dvou až pětidrážkových lištách. Ty mohou být spojovány do nekonečné řady. Vodicí lišty se vyrábějí v jakémkoli barevném provedení, aby dokonale ladily s interiérem pokoje. Výhodou tohoto systému je také minimální zástavbová výška – 17 mm. Japonské stěny jsou vhodné nejen pro okna, ale rovněž se osvědčily coby předěly místností, k zakrývání koutů, šaten nebo oddělení jednotlivých lůžek. Možnosti řešení jak zastínit prostory našeho bytu, domu nebo kanceláře jsou skutečně bohaté. Záleží pouze na nás, pro kterou se rozhodneme. Nebojme se tedy popustit trochu uzdu fantazii. I „obyčejné“ žaluzie a rolety totiž mohou dodat pokoji zcela nový nádech a atmosféru.
REGULACE TEPLA Typ zastínění / Účinnost Vnější rolety: 91 % Venkovní markýza: 84 % Roleta: 52 % Žaluzie: 68 % Plisé rolety: 52 %
Kontakty MARON CZ, s. r. o., Kozácká 12, 101 00 Praha 10, tel.: 271 740 363, fax: 271 740 362, mobil: 602 135 791, infolinka: 800 135 791, e-mail: info@maroncz.cz; Velux ČR, s. r. o., Sokolova 1d, 619 00 Brno, tel.: 531 015 511, fax: 531 015 512, e-mail: info.v-cz@VELUX.com, www.velux.cz
text: Viola Drobná foto: archiv firem |
Plynem, či elektřinou?
|
|
Asi nikdo nebude pochybovat o tom, že nemá smysl zabývat se plynovými troubami. Pod dojmem drtivých zážitků našich redakčních kolegyň, které podle známého hesla o kovářovic kobyle občas popisují pyrotechnické experimenty spojené se zapalováním plynové trouby, by člověk nebyl dalek toho plynovou troubu nedoporučovat. A to přesto, že jsou stále na trhu běžně k mání. Je ale pravda, že tyto zážitky jsou spíše důsledkem stavu konkrétních spotřebičů a že moderní přístroje nabízejí řízení trouby termostatem, elektrické zapalování a gril a další vymoženosti.
Starodávné kouzlo plamene Proč ještě tak mnoho z nás lpí na vaření na plynu, když v porovnání s elektrickým nenabízí vlastně nic tak nového? Běžná deska má 4–6 hořáků nabízejících různé výkony a průměry hořáků. Už po desetiletí nemáme jinou možnost než nastavit regulátor na maximum, zapálit (dnes už většinou pomocí piezo-elektrického zapalovače) plamen a to je vše. Příčina tkví zřejmě v naší konzervativnosti. Většina domácností vaří podobným způsobem, jako vařili rodiče toho, kdo v kuchyni dominuje. Další z příčin je historického charakteru. V městských lokalitách se první rozvody plynu objevovaly už od začátku 19. století. Za průkopníka bývá považován anglický inženýr a vynálezce William Murdoch, který zavedl osvětlení svého domu už v roce 1792. V době, kdy se začalo s hromadnou elektrifikací měst, existovaly ve větších městech husté sítě plynových rozvodů. To se samozřejmě netýkalo jen historické Anglie, ale například i Itálie, odkud se dnes dováží velké množství plynových varných desek. Pro zastánce vaření na plynu to má obrovskou výhodu: italské výrobky obvykle nesou pečeť místní designérské tradice a nad mnohou devadesáticentimetrovou varnou deskou osazenou pěti nebo šesti hořáky zaplesá srdce každého kuchaře. Plyn je ale hlavně praktický. Můžete okamžitě podle potřeby redukovat intenzitu a teplotu plamene, není třeba čekat, až plotýnka vychladne. Na druhou stranu – přestože výrobci často tvrdí, že je možné používat jejich nádobí pro jakýkoliv druh ohřevu, může někdy docházet při intenzivním ohřevu k deformaci dna nádoby. To se týká zvláště pánví, které se kvůli dosažení co nejvyšší teploty kladou na nejvýkonnější hořák. Pokud lze v poslední době vysledovat nějaký trend v designu plynových varných desek, pak je to zřejmě příklon k technice, jak ji známe z profesionálních kuchyní. V obchodech tedy najdete až devadesát centimetrů široké desky z nerezu s litinovými mřížkami a držáky hrnců. Zajímavou inovací jsou také hořáky, které nabízejí nástavec pro umístění pravé pánve wok, kterou se vám na sklokeramickou plotýnku nepovede postavit. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří potřebují ohřívat na desce pekáče – některé modely se nabízejí s podlouhlými hořáky. Elektřina pro moderní ženu Druhá skupina kuchařů dává přednost vaření na elektrické plotýnce. Zatímco „plynaři“ se holedbají schopností plynu kdykoliv operativně snížit teplotu plamene, „elektrikáři“ naopak argumentují schopností využít zbytkové energie k tomu, aby potraviny takzvaně „došly“. Tedy aby se dovařily pomocí tepla vycházejícího z rozpálené, ale již vypnuté plotýnky. S trochou cviku se to lze naučit. Argument, že elektrická plotýnka se příliš dlouho zahřívá na požadovanou teplotu, zcela odstraňují moderní sklokeramické desky, které v současné době převažují. Moderní halogenové lampy zahřejí plotýnku během několika vteřin. Proti klasickému „starodávnému“ provedení s topnou spirálou nabízejí sklokeramické va rianty několik výhod. Vaříte na absolutně rovném a hladkém povrchu, který lze snadno vyčistit od stříkanců omastku nebo třeba vykypěné vody z brambor. Moderní nádobí se zabroušeným dnem na rovnou plochu dokonale přilne, takže přenos tepla je téměř bezztrátový. Modernější typy jsou připojeny k elektronickému řízení, takže není problém vybavit je například ukazatelem zbytkového tepla nebo dětskou pojistkou, což slouží ke zvýšení bezpečnosti při vaření. Ještě dokonalejší systémy umožňují nastavení stabilní teploty tak, že plotýnka po dosažení varu udržuje pouze mírný var. Podobně jako plynové tak i sklokeramické desky nabízejí pro různé druhy hrnců různé průměry plotýnek a různé výkony. Kdo uvažuje o koupi, měl by požadovat, aby alespoň jedna z plotýnek byla takzvaná dvojokruhová, tj. přepínatelná na ohřev různých průměrů hrnce. A v paralele s plynovými deskami můžete u některých modelů sklokeramických desek najít i dvojokruhové zóny, kde jedna z nich kopíruje tvar pekáče. Pokud někdo uvažuje o přechodu z plynového vaření na elektrickou sklokeramiku, měl by si zjistit, jaký příkon má vyhlédnutá deska. Elektrické sporáky totiž vyžadují třífázové připojení a to může v některých bytech kvůli starým rozvodům znamenat komplikaci.
Plyn – Moderní plynové sporáky nabízejí i elektrické zapalování trouby a řízení teploty pečení pomocí termostatu. – Plyn umožňuje operativněji řídit teplotu při vaření. – Některé plynové desky nabízejí i nástavce na pánev wok.
Elektřina – Pokud uvažujete o koupi elektrického sporáku, ověřte si stav elektrických rozvodů ve vašem bytě. – Novější typy sklokeramických desek dokážou samy řídit průběh vaření. – Sklokeramika se velmi snadno udržuje – na sklokeramických deskách se dnes staví i plynové desky. – Elektrická plotýnka je určená k vaření v nádobách se zabroušeným dnem.
Kontakty: BLUM, Kolbenova 19, Praha 9, tel.: 281 862 026; BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 600, ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112; GROUPE SEB (TEFAL), Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 222 317, 127; MERLONI ELETTRODOMESTICI (ARISTON, I NDESIT, U Nákladového nádraží 2/1949, Praha 3, tel.: 271 771 614; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, servis-tel.: 543 217 430
text: Marek Burza foto. archiv |
Účelná krása
|
|
A proč jsou žebříky tak populární? Třeba proto, že na jejich instalaci nemusíte myslet už při stavbě koupelny. Většina typů totiž umožňuje provoz nejen napojením na ústřední topení, ale i na elektřinu nebo v kombinovaném režimu. Není proto problém ho namontovat kamkoliv – od starého domu až po koupelnu v panelovém domě. Jediným omezujícím faktorem je místo.
Co se nabízí Ceny koupelnových žebříků (odborníci jim také říkají spe-ciální otopná tělesa) začínají už na cenách kolem 2 000 Kč. Za tuto cenu však dostanete „žebříček“ široký 45 a vysoký 80 cm svařený z lineárních trubek. Jejich koupi lze doporučit opravdu jen tehdy, kdy víc místa nenajdete. Rovné příčné trubky totiž hodně přiléhají ke stěně, a tak je někdy obtížné přes ně převěsit objemnější kusy, jako jsou ručníky nebo župany. Proto je praktičtější volit provedení, kde příčle žebříku jsou ode zdi odkloněné. Tam, kde se nedostává místa na šířku, zvolte vyšší provedení. Na trhu najdete i modely, které se výškou blíží ke dvěma metrům. Za podobné modely samozřejmě zaplatíte několikanásobek základní ceny. Nejlevnější bývá provedení v bílé barvě, chcete-li provedení v barvě či chromu, počítejte s výrazně vyšší cenou. Stejně tak zatoužíte-li po designovém provedení.
Pozor na výkon Pokud uvažujete o montáži koupelnového žebříku, měli byste počítat s tím, že tepelný výkon bývá oproti klasickému radiátoru podobného rozměru zhruba třetinový. Z toho vyplývá, že koupelnový žebřík by měl být doplňkovým vytápěním – prim by měl hrát klasický radiátor nebo podlahové topení.
Jiná situace je v panelových koupelnách, kde jádro bývá umístěno uvnitř půdorysu bytu a jediným způsobem vytápění bývá elektrický zářič. Tam se žebřík stane vítaným a důležitým společníkem. Pokud si nejste jisti, zda žebřík dokáže vytopit vaši koupelnu, pomozte si sami jednoduchým výpočtem. Podle odborníků totiž na každý krychlový metr prostoru potřebujete zhruba 60–100 wattů výkonu. Na běžnou malou koupelnu v panelovém bytě tak vychází výkon kolem 700 W, což například podle tabulek od výrobce KORADO odpovídá žebříku o šířce 45 cm a výšce 1,2 m.
Kontakt: JAGA, Čsl. armády 325, Hostivice, tel.: 220 190 512; KERMI, Na Javorce 179, Davle, tel.: 257 771 027, KORADO, bří Hubálků 869, Česká Třebová, tel.: 465 506 111, NERIA, Vinařská 2, Hustopeče u Brna, tel.: 519 411 271–3, PHM INVEST & TRADE, U Trojice-Rozsyp 556, Český Krumlov, tel.: 380 711 237; RAVAK, a. s., Obecnická 285, Příbram I, tel.: 318 427 111,
text: Marek Burza foto: archiv |
Velký, malý, nejmenší
|
|
Kde nehnízdí ptáci Pro svou skladovatelnost jsou jedním z velmi oblíbených typů odkládacích stolků takzvané „hnízdové“. Zpravidla se skládají ze dvou až tří velikostně po sobě jdoucích stolků, jež se do sebe zasouvají. Možná si pomyslíte, že tyto stolky jsou přežitkem z dob pradávno minulých či výdobytkem jiných kultur. Co se týká času a zeměpisných šířek, máte pravdu, ale co do použitelnosti této vymoženosti jste na omylu.
Jedná se totiž o věc nejen praktickou, ale zároveň stále moderní, jejíž oblíbenost stejně tak, jako je to u stylu oblékání, se navrací v pravidelných vlnách. A právě teď se vzdouvá další vlna oblíbenosti. Vezmeme–li v úvahu současné bydlení zejména mladých lidí, v jejichž bytech není prostor ani čas na složité čarování s nábytkem, není se čemu divit.
Takový stolek nezabere příliš prostoru, pěkně vypadá, a sejde-li se víc lidí nebo obyvatelé bytu cítí potřebu hodovat u televize, jednoduše se „z hnízda“ vysunou další stolky a je místa dost. Ve velkém bytě by mohl být takový stolek trvale rozložený a sloužit buďto jako odkládací, nebo jako místo pro nejrůznější dekorativní předměty.
Užitečně odložený Pokud by vám nevyhovovaly praktické hnízdové stolky, budete se poohlížet po jiné možnosti, jak získat praktický odkládací prostor, který můžete podle potřeby přemisťovat tam, kde je zrovna nejvíc využitelný – k sedací soupravě, k počítači v pracovně či ke konferenčnímu stolku.
Jednou z variant je pořídit si prostornější konferenční stolek, jehož součástí je i menší, nejlépe pojízdný odkládací. V případě potřeby se jen vysune zpod konferenčního a cenná odkládací plocha je při ruce. Takový výsuvný stolek může být i vybaven zásuvkou k odložení časopisů nebo jiných věcí. S dobrým nápadem přichází Ikea. Nabízí podnožku s látkovým potahem, která může případně sloužit i jako odkládací místo na noviny, knihu (ne však sklenice s nápojem).
Svou výškou se hodí ke konferenčnímu stolku, pod nímž může být zasunuta, aby při běžném provozu domácnosti nepřekážela. Odkládací stolek ale existuje i jako samostatný solitér, který má své stálé místo. Na jeho přítomnost si rychle zvyknete a časem na něj začnete zcela automaticky odkládat věci, o kterých budete vědět, že je tam vždy najdete.
Jeden netradiční typ stolku jsme objevili při listování katalogem firmy Calligaris (Amber interiér). Jedná se o skříňku, jejíž vnitřek slouží k ukládání skládacích židlí, horní deska k odkládání i prostírání a boční plocha skříňky jako polička k uložení nápojů. Zkrátka malý pojízdný bar, který je vždy připraven i na nečekanou návštěvu.
Z kuchyně nebo baru na kolečkách Dalším typem praktických stolků jsou servírovací. Jak už sám název napovídá, slouží k podávání nejrůznějších pokrmů, tedy přesněji jejich transportu z místa na místo. Stolky by tudíž měly být opatřeny kolečky, navíc vybavenými brzdou.
U některých modelů kuchyní se s touto praktickou variantou již počítá a tak jejich součástí je i servírovací stolek. Je-li součástí modelu, zpravidla bývá zakomponován do sestavy a to tak, že je zasunutý pod pracovní deskou a může sloužit zároveň jako příležitostné odkládací místo či úložný prostor pro nádobí nebo čerstvé potraviny (ovoce, zelenina). Takový stolek je vybaven alespoň dvěma patry, může ale mít i podobu zásuvkového kolečkového kontejneru, který je součástí ostrůvku. Pro svou praktičnost si stolky vydobyly místo v našich domácnostech a je patrné, že je hned neopustí.
Aby dobře sloužil – Výška hnízdových stolků se pohybuje od 40 do 50 cm. – Servírovací stolek pořizujte zásadně s kolečky, pokud možno opatřenými brzdou. Velikost koleček by měla odpovídat podlaze, po které se bude vozík pohybovat. Máte-li na podlaze koberec, kolečka by měla být vyšší. – Do malého bytu doporučujeme hnízdové stolky. Plní totiž funkci konferenčního i odkládacího stolku. – Bude-li odkládací stolek součástí čtecího koutku, pořiďte si takový, jehož doplňkem je lampička. I takové jsou na trhu.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431
text: Lenka Kopecká a Tomáš Leibner foto: archiv |
Dům je bytost
|
|
Základem pro rozvržení místností v rodinném domě je jejich vhodná orientace ke světovým stranám. Obecně platí, že nejčastěji obývané prostory by měl architekt pokud možno umístit k jihu. Východním směrem mohou být situovány ložnice nebo kuchyně, západním pak místa k odpočinku, mezi něž patří například relaxační prostory či knihovny. Na sever mají být obráceny koupelny a záchody. Stavbu by autor měl „usadit“ podobně, jako když si při procházce sednete na volnou louku. Vaše záda, která tvoří oporu, jsou většinou otočena do svahu. Čelem směřujete do údolí a sledujete aktivitu v krajině před sebou. Ve městě tomuto významu odpovídá třeba směr cesty před pozemkem. Klidnou stranu vytváří například zahrada se stromy. V současné době má stále více lidí zájem o zdravý životní styl. S tím úzce souvisí také vzrůstající poptávka po úpravách v bytě i po nových domech. Čím více přírodních materiálů použijete, tím zdravější klima budoucího domova se vám podaří vytvořit.
Energetické úspory Fyzický pohled na vnitřní dispozice zahrnuje také vlastnosti vyplývající z tvaru domu. Pro dobrý pocit z prostoru je důležitý vhodný poměr mezi plnými stěnami s menším počtem oken k severu a zdmi s většími otvory k jihu. Tím vzniká základní předpoklad pro dobré formování hmoty stavby. Takové uspořádání je účelné především pro koncepci nízkoenergetických úsporných domů. U nich projektanti počítají i s energetickými zisky ze slunečních paprsků, jejichž teplo se akumuluje ve stěnách a podlahách. Mezi hlavní charakteristiky energeticky šetrných domů patří výborná tepelná izolace stěn, střech a oken. Spolu s tím je nutné řešit nízkoteplotní topení v podlahách nebo stěnách. Kvůli zamezení vzniku plísní myslete rovněž na řízené větrání. Materiály na bázi hlíny zase přiměřeně vyrovnávají vnitřní vlhkost. Na našem trhu jsou již dostupné hliněné omítky. Z nepálených cihel mohou být také vnitřní nenosné příčky.
Význam vstupních prostor V mých návrzích hraje významnou roli velikost a tvar vstupního prostoru. Hala, předsíň, zádveří, foyer, ambit – to vše jsou prostory mající stejnou funkci: vhodně přeladit vnímání člověka mezi vnějším a vnitřním prostorem. Vstup by měl být prostorný, volný, čistý, prosvětlený a umístěný tak, abyste z něj svobodně procházeli do dalších obytných prostor. Dalšími důležitými prvky správně vyvážené stavby jsou její symetrické tvary a volný nezastavěný střed dispozice. Osově vyvážený půdorys totiž přináší pocit stability. Tyto charakteristiky vycházejí z principů, jakými sama příroda formuje náš svět. Pro názorný příklad si stačí představit ptačí hnízdo, zvířecí noru nebo archetypální tvary prapůvodních lidských obydlí, jako jsou iglú, týpí, zemnice nebo jurty. Při plánování vnitřních dispozic domu byste si měli dát pozor na geopatogenní zóny, které se nacházejí nad styky a zlomy různých geologických vrstev a nad podzemními vodními toky. Zlomy jsou zakresleny plnými čarami na geologických mapách, které jsou běžně k dostání. Za nejdůležitější opatření pokládám umístění lůžek a pracovních míst zcela mimo linie škodlivého vyzařování, a to již v návrhu dispozice stavby. Pokud senzitivní člověk předem určí pomocí virgule riziková místa, jsou následná měření přístroji o to jednodušší.
Atmosféra a nálada Náš pocit z prostoru ovlivňuje rovněž intenzita proudění vitálních sil. Jsou to éterické přírodní všudypřítomné energie, které u člověka procházejí takzvanými energetickými meridiány. Stejně tak naplňují prostor okolo nás. Třetí pohled je duchovním hodnocením kvality stavby. Náš život zahrnuje aktivní činnosti i chvíle odpočinku, a tomu by měly odpovídat i dispozice našeho domu. Každá stavba proto nesmí postrádat i taková místa, kde se můžeme v klidu věnovat sami sobě. Takovým prostorem může být třeba knihovna, relaxační místnost u sauny nebo malé zákoutí pro klidné vypití šálku čaje.
Přízemí Zakreslení směrů pohybu životních sil v jednotlivých místnostech. Tuto kvalitu lze přirovnat k lidské psychice při pohybu v prostoru. Oranžové linie vyznačují místa aktivního pohybu u vstupů do jednotlivých prostor. Zelené linie vyplňují ty části místností, kde je člověk spíše v klidu. Obě doplňující se polarity potřebují dostatek místa na to, aby se mohly harmonicky projevit
Patro Vyznačení směrů linií vyzařování spodní vody. Postele v ložnicích a pracovní místa jsou umístěny mimo jejich průběh
text: Oldřich Hozman foto a kresby: archiv autora Kontakt:Studio ARC |
Šťavnatě zelené Slovensko
|
|
Venku je jaro v plném rozpuku a vás to táhne do zeleně. Máte to ale do přírody daleko? Přineste si jarní barvy do interiéru. V tomto případě jsme si pro ně zajeli na Slovensko.
Jako první na jaře vykvetou sněženky. Zelená a bílá – to jsou pravé jarní barvy. Těch jsme se drželi při dalším zařizování jednoho interiéru v sluncem zalitém podkrovním bytě.
Zelená — jako barva přírody – představuje nejklidnější barvu spektra. Symbolizuje hojnost, růst, nový začátek. Lidské oko v ní nachází klid a utišit může i naši neklidnou mysl.
Je také označována za barvu vyrovnanosti, harmonie, naděje, a tím představuje mnohostrannou velmi důležitou barevnou energii.
Bílá barva odráží nejintenzivněji světlo, proto bílý prostor vypadá vždy světle a velkoryse. Může však unavovat oči, je proto vhodné doplnit ji jinými barevnými tóny, které upoutávají pozornost. Jejími vyznavači jsou otevřené, živé osobnosti, které plánují svůj život chladně a cílevědomě, perspektivně a jsou si jisty úspěchem.
Při volbě barev v prostoru bychom vždy měli vzít v úvahu, že světlé studené tóny mají zvětšující účinek, tmavé teplé barvy ho naopak činí menším.
Výhradním designérem česko-slovenské firmy Brik je Ivan Čobej, který vtiskl nábytku tohoto výrobce jak podobu klasickou, tak vytvořil řadu moderních solitérů. Jeho designy jsou často oceňovány na našich výstavách, naposledy v Nitře, kde získal cenu novinářů za kuchyňskou sestavu Brik
Kontakty: A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Jezuitská 11, Brno, tel.: 542 216 618; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618, www.amosdesign.cz; BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667, e-mail: brik.praha@volny.cz, www.brik.sk; FILIP NÍZKÝ, Trnkovo náměstí 1112/2, Praha 5, tel.: 724 062 119, e-mail: filipnizky@hotmail.com; JIŘÍ ŠORM, Veletržní 31, Praha 7, tel.: 603 211 104, 233 375 964
text: redakce foto: Filip Šlapal, Jan J. Dvořák a archiv zdroj: Moderní byt 6/2003 |
Architektka se smyslem pro humor
|
|
Zlínská rodačka Eva Jiřičná již odmalička snila o tom, že se stane chemičkou. Pak se ale na gymnáziu nepohodla se svým profesorem chemie a to ji odradilo. Nakonec studovala architekturu na ČVUT a poté postgraduál u Jaroslava Fragnera na AVU.
Svůj typický křehký rukopis začala architektka rozvíjet po odchodu do Anglie v roce 1968. Mezi poznávací znamení jejích realizací patří točitá skleněná schodiště s průhlednými stupátky, která jako šperky zdobí interiéry luxusních butiků či hotelů. Schody jsou přitom zavěšeny na kovových táhlech. Tímto decentně elegantním, avšak novátorským přístupem se Eva Jiřičná zařadila mezi představitele high-tech stylu.
Raketový start Ve svých tvůrčích počátcích architektka pracovala v ateliéru Louis de Soissons a pak u Richarda Rogerse. V té době vytvořila vnitřní design administrativní budovy Lloyds Headquarters. Se svým tehdejším životním i pracovním partnerem Janem Kaplickým poté v osmdesátých letech navrhla celkový koncept butiku Way-In v Londýně.
Dalo by se říci, že hvězdnou kariéru Jiřičné odstartoval právě Way-In. Není divu – vždyť se jednalo o doslova novátorský projekt. Interiér vynikal užitím chromových konstrukcí věšáků a poliček nezvyklých tvarů a barev. Designu autoři přizpůsobili i takové zdánlivé drobnosti jako například ramínka, nákupní tašky, balicí papíry či plnicí pera. Realizace si získala renomé i díky netradičně řešené grafice loga. Nápis „Way-In“ totiž tvořila pouze jediná křivka, která v sobě skrývala všech pět písmen. Butiky se staly jednou z oblíbených domén Jiřičné. V Londýně navrhla interiéry obchodů Huga Bosse, v New Yorku a Paříži zase svým designem podpořila značku Joseph, Joan & David.
Hra lehkosti a transparence Časem si Jiřičná vybrousila mimimalistický a čistý styl, který jen obtížně nalézá ve svém oboru konkurenci. Není proto divu, že její schody ze skla a oceli odborná veřejnost uznává podobně, jako by byly kryty ochrannou známkou. Staly se centrální částí interiérů butiků, bank, administrativních budov i hotelů, které autorka navrhla. Jiřičná sice tvrdí, že nemá žádné tvůrčí krédo, v její tvorbě však lze najít několik společných jmenovatelů: lehkost, transparence a úcta k materiálu. Například s průsvitným sklem pracuje velmi rafinovaně. Využívá jeho minimalistickou strukturu i dekorativnost. Díky své neutrálnosti totiž sklo umožňuje vyniknout barvám a výraznějším prvkům. Jeho funkčnost zase spočívá v tom, že skrze něj proniká dostatek slunečního světla. Není tedy divu, že vzdušnost sálá ze všech interiérů, které Jiřičná navrhla. Dalším materiálem, se kterým architektka ráda pracuje, je ocel. Používá ji u detailů, jakými jsou kliky u dveří, okenní kličky či kohoutky u umývadel. Ty jsou pečlivě propracované tak, aby vynikla struktura materiálu, z něhož jsou vyrobeny. Kombinace s průsvitným sklem je proto nejlepším řešením. Sklo a ocel přitom představují příjemnou protiváhu ke kamenné podlaze, jejíž skladba dobře vynikne právě v kombinaci s odlehčeností skla.
Věrnost rodné zemi Přestože začala tvořit v zahraničí, na svoji rodnou zem Jiřičná nikdy nezapomněla a ráda se do ní vrací. Působí totiž i jako profesorka architektury na pražské VŠUP a na své studenty nedá dopustit. V České republice navrhla například interiéry dvou pater pražského „Tančícího domu“ nebo půdní byt Karla Schwarzenberga ve Voršilské ulici. Exteriér Pražského hradu zase obohatila o elegantní oranžérii z kombinace oceli a skla.
Zřejmě nejvýraznější pražskou realizací Evy Jiřičné je hotel Josef v Rybné ulici, který autorka navrhla až do posledního detailu. Jako první hotel v České republice se stal součástí celosvětové sítě takzvaných design hotelů (později k němu přibyl hotel Andel‘s na pražském Smíchově z autorské dílny britského ateliéru Jestico + Whiles). Mimochodem – aby se hotel stal „design hotelem“, musí splňovat přísná architektonická i návrhářská kritéria. K řešení hotelu Josef přistoupila Jiřičná se stejnou lehkostí a ženskou intuicí jako ke svým ostatním projektům. Nechybí tu pověstné schodiště, interiér je laděn do chladivých barev s minimálními dekoracemi. Proto může vyniknout barevné polstrování polštářů či kontrasty pestrých lahví na barových sádrových policích. Ani výběr doplňků neponechala autorka náhodě: například židle v lobby a pokojích nesou jméno slavného designéra Philippa Starcka.
Drsná škola komunismu Jistě je sympatické, že architektka při svých pražských realizacích spolupracuje výhradně s českými firmami, které si nemůže vynachválit. „Mám štěstí, že jsem se setkala se skupinou řemeslníků, kteří jsou schopni tvořit a pracovat stejně kvalitně jako jejich konkurenti ve Velké Británii. Lidi tu už zajímá kvalita, není možné práci odbývat jako dřív.“ Jiřičná je životní optimistkou, která si nestěžuje. Nelituje ani toho, že prožila léta v komunismu. „Mám pocit, že oproti svým britským kolegům nejsem tolik rozmazlená. Jsem schopná víc vydržet a nemám přehnané nároky. Dokážu se přizpůsobit drsnějším podmínkám i ve smyslu finančního ohodnocení.“ Inspiraci Jiřičná nachází v přírodě, obdivuje její dokonalost a zastává názor, že architektura a příroda jsou ve vzájemném propojení. A jak se Eva Jiřičná dívá na svoji profesi? „Jde o neustálý boj,“ směje se, „je nutné mít smysl pro humor, aby se z toho člověk nezbláznil.“
Kontakty Eva Jiricna Architects Ltd., Third Floor, 38 Warren Street, United Kingdom, London W1T 6AE, tel: 004420 75542400, e-mail: mail@ejal.com, www.ejal.com
text: Klára Bobková foto: Pavel Štěcha, Ivan Němec |
Podlahy v podmínce
|
|
Největší radost z rozšiřování plovoucích podlah až do kuchyně mají (mimo prodejců) zřejmě lékaři, kteří soustavně upozorňují na nevhodnost dnes nejpoužívanější tvrdé dlažby ve vztahu k zátěži kloubů. Příprava komplikovanějšího nedělního oběda může trvat dvě i tři hodiny, během kterých jsou kuchař či kuchařka stále v pohotovosti a z kuchyně neuniknou.
Měkký došlap Plovoucí podlaha, ať už laminátová či dražší dřevěná, se pokládá na takzvanou kročejovou fólii, která mění tvrdý povrch v jakousi houpačku. To člověk kráčející po povrchu nevnímá, zato to dobře poznají spodní končetiny a hlavně páteř. Fólie navíc působí i jako tepelný izolant, takže je možné po podlaze chodit i naboso.
Kritické hlasy Bylo by však naivní domnívat se, že můžete s plovoucí podlahou zacházet jako třeba s dlažbou. Hlavní zásadou, kterou zdůrazní každý prodejce, je nutnost vytírat hodně vyždímaným, téměř suchým hadrem nebo mopem. To platí tím víc, čím byla podlaha levnější. Podlahy z akcí a výprodejů nemusí mít takovou přesnost spojů, takže spáry mezi dvěma sousedními lamelami jsou větší než u značkových modelů. Pokud se rozlitá voda ihned nevysuší, může časem nosná deska začít bobtnat.
Lepit, či skládat? Prakticky všichni renomovaní výrobci už nabízejí plovoucí podlahy nejen v klasickém provedení, kdy se jednotlivé lamely k sobě lepí, ale i v zaklapovací verzi, ať už se jmenuje Click, Uniclic, Automatic-click či jinak podobně. Přestože se samozřejmě výrobci zaklínají kvalitou zaklapovacích podlah, zřejmě i zde bude platit – čím levnější materiál, tím větší pravděpodobnost nepřesnosti spár a větší citlivosti k zatečení. Ve srovnání s lepenou podlahou o to větší, že spáry nevyplňuje žádné lepidlo. Pokud tedy uvažujete do kuchyně o plovoucí podlaze, měli byste dodržet několik zásad. Nelitujte peněz a kupujte jen značkové podlahy. To, co vám projde v ložnici nebo dětském pokoji, v kuchyni může znamenat po několika letech výměnu celé podlahy. Ptejte se, zda je materiál podlahy (a zvláště spáry) ošetřen proti vlhkosti. Někteří výrobci také nabízejí impregnaci, která se aplikuje hned po položení podlahy. Po samotném lepidle tak působí jako další pojistka proti vodě. Nanáší se ihned po slepení jednotlivých lamel.
Hodí se do kuchyně? – Rozmyslete si, zda raději doma chodíte v obuvi či bosi, podle toho volte teplou či studenou krytinu. – Pokud máte problémy s páteří nebo klouby, dejte přednost plovoucí podlaze. – Při koupi se přesvědčte, zda jsou hrany lamel ošetřeny proti vlhkosti. – Pro kuchyňský provoz dejte přednost lepené podlaze. – Ač jsou dřevěné plovoucí podlahy příjemnější a teplejší na došlap, v porovnání s laminátovými jsou ještě citlivější na promáčknutí při pádu těžkých předmětů. Je možné je ale několikrát přebrousit. – Jakoukoliv vylitou tekutinu ihned odstraňte.
Kontakty: EVANS (PARADOR), Baška, areál cihelny, Baška u Frýdku, tel.: 558 649 046, www.evans.cz; BANIMPEX, Průběžná 48, Praha 10, tel.: 274 814 679, www.banimpex.cz; RENOVA PARKET (PARLA), Seifertova 93, Praha 3, tel.: 222 783 000, www.renovaparket.cz; LERCH PODLAHY (PAR-KY), Chelčického 3, Praha 3, tel.: 222 781 643; SOUKUP INTERIER (SKEMA), Dlouhá 96/II, Hrádek u Rokycan, tel.: 604 551 200
text: Marek Burza foto: archiv zdroj: Svět Kuchyní 2/2003 |
