|
|
Vzhledem k tomu, že v koupelně provádíme osobní hygienu, ženy se zde líčí, muži holí, potřebujeme tu osvětlení o značné intenzitě. Na druhou stranu však v „domácí oáze“ také odpočíváme a k relaxaci každý z nás potřebuje naprosto rozdílnou intenzitu světla. Možná jste se dočetli, že večer by osvětlení v koupelně mělo navozovat intimní atmosféru ložnice, ráno zase slunečního dne. Na prahu nového dne údajně také prospívá dát si v koupelně světelný šok o intenzitě 2 000 luxů. Bez zpochybňování uvedených doporučení lze však říct, že intenzitu světla nelze předepsat s přesností jako například užívání léků.
S elektřinou nejsou žerty Přestože volba umělého osvětlení je do značné míry individuální záležitostí, zajištění bezpečnosti by mělo být ve všech koupelnách povinné. Vzhledem k tomu, že elektrický proud a voda se nesnášejí a koupelna představuje typický „mokrý provoz“, dochází zde k úrazům elektrickým proudem, často bohužel i smrtelným. Z tohoto důvodu je třeba přísně dodržovat daná pravidla pro instalaci elektrických svítidel. Příslušná norma rozděluje koupelnu ve vztahu ke zdroji vody na čtyři ochranná pásma. Určuje, jaká svítidla zde mohou být instalována. „V pásmu 0 a 1 by se nemělo užívat 220voltové svítidlo, protože by nás mohlo zabít. Nejvhodnější je takzvané nízkovoltové osvětlení. To znamená, že máme někde, mimo dosah vody, instalovaný transformátor a k osvětlení používáme 12voltové halogenové žárovky s předním krycím sklem. I když se jich dotknete, nic se vám nestane. Tyto žárovky navíc mají dostatečnou intenzitu – dva až třikrát větší než 220voltová žárovka,“ doporučuje ředitel firmy Luminex Radek Motyka. V zóně 2 musí být svítidla chráněna proti postřiku vodou. V okruhu 3 se po svítidlech nevyžaduje žádná zvláštní ochrana. Lze zde používat jak nízko, tak vysokovoltové žárovky. Pouze u umyvadla bychom měli svítidlo instalovat minimálně 1,8 m nad podlahou, vybavit je krytem zabraňujícím průniku vody. Vnější části svítidla by měly být vyrobeny z izolantu. Ze specializovaných prodejen svítidel byste si neměli odnášet pouze svítidlo, které se vám líbilo, ale i informaci, do které zóny je můžete v koupelně použít.
Abychom dobře viděli Druhým kritériem při výběru svítidel je jejich funkčnost. K tomu, aby koupelna dobře plnila své prvotní poslání, potřebujeme dostatečné osvětlení. Coby centrální zdroj světla se doporučují vestavná či přisazená svítidla. V posledním období se rovněž hodně využívají různé závěsné a tyčové systémy osvětlení. Z funkčních, ale i estetických důvodů odborníci doporučují použít raději několik slabších zdrojů světla než jeden silnější. Koupelna by měla být rovnoměrně osvětlena, neboť světlo opticky zvětšuje prostor. Kromě centrálního osvětlení bychom se měli v koupelně soustředit na pracovní plochu, kterou zde představuje zrcadlo. V jeho případě je důležité, aby se světlo od zrcadlové plochy neodráželo, a tak nás neoslňovalo. Svítidla můžeme instalovat vedle zrcadel či nad ně, případně do polic. „Důležité je zvolit dostatečně silný zdroj světla a nepoužívat svítidlo s čirým, ale matným sklem,“ radí Radek Motyka. Vzhledem k tomu, že koupelna představuje zmíněný mokrý provoz, je rovněž důležitá kvalita materiálu, z něhož jsou svítidla vyrobena. Na plechových ušetříme pouze v okamžiku, kdy je kupujeme. Vzhledem k tomu, že začnou brzy podléhat korozi, poznáme, že nešlo o tak výhodnou investici, jak jsme se původně domnívali. Odolnější jsou svítidla vyrobená z kvalitních slitin anebo ze speciálního plastu.
Záleží na vkusu Pro vzhled svítidel nejsou stanovena žádná speciální pravidla. Přestože u svítidel do koupelny je nejdůležitějším požadavkem účelnost, s níž se pojí jednoduchost, současná nabídka trhu vychází vstříc různě laděnému vkusu. Pokud bychom měli v tomto směru na něco v koupelně brát zřetel, tak je to design sanitárního vybavení, armatur a koupelnového nábytku. Pak již záleží pouze na nás. Radek Motyka k tomu říká: „Při výběru vhodného svítidla do koupelny musíme každopádně dodržet pravidla bezpečnosti. Pak se již ale nemusíme ohlížet na doporučenou intenzitu světla, ale na své pocity, vybereme osvětlení, při kterém nám bude dobře.“
Bezpečně a úsporně – Pro osvětlení vany, sprchového koutu bychom měli výhradně volit svítidla s nízkým napětím chráněná před vniknutím vody. – V případě rekonstrukce koupelny se doporučuje předělat elektro-instalaci. Samostatný jistič s proudovým chráničem zabrání úrazu při případném zkratu. – Jako zdroj světla se v koupelně považují za vhodnější klasické či halogenové žárovky. Možná je však i jejich kombinace se zářivkami. – Na svítidlech do koupelny bychom neměli šetřit. Ta, která jsou vyrobena z plechu, v „mokrém provozu“ rychle podléhají korozi. – V koupelně se v roli centrálního zdroje světla lépe osvědčí několik slabších žárovek či zářivek. – Při instalaci nového osvětlení věnujte rovněž pozornost zásuvkám. Praváci by je měli mít po pravé ruce, leváci po levé. Nejde pouze o usnadnění manipulace, ale především o minimalizaci nebezpečí poškození šňůry.
Kontakty: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel.: 224 812 850; EDEN (KEUCO), Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616; LUMINEX, Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 261 215 875; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel.: 271 775 761, www.koupelny-tizzio.cz
text: Alena Vondráková foto: archiv |
Blog
Dřezové variace
|
|
Časy, kdy se kuchyňský dřez skládal pouze z jedné nebo dvou mycích, respektive oplachovacích vaniček vpravo a jedné odkapávací desky vlevo, jsou dnes již nenávratně pryč. Moderní dřezy jsou individuálně uzpůsobená pracoviště, která mohou být s ohledem na prostorové poměry a předpokládané převažující použití konstruována v podstatě zcela libovolně.
Po nástupu myček ztratil dřez hodně ze svého původního významu, druhá nádržka tak může být menší nebo může chybět zcela. Místo ní práci ulehčují různě tvarované odkapávací plochy a doplňková příslušenství jako síta, krájecí prkénka či ukládací koše na nádobí. Využití těchto pomůcek je variabilní, takže dřez se jejich zásluhou mění v opravdu univerzální pracovní centrum multifunkčního charakteru.
Něco navíc Velice výhodné konstrukční řešení představují vestavěné šachty pro vhazování kuchyňského odpadu, které vás zbaví nutnosti neustále se shýbat dolů ke koši. Ideální jsou též zabudované drtiče odpadů, likvidující organický odpad přímo v kuchyni. Snadno naši kuchyň zbaví zapáchajícího nehygienického odpadu. Nejnovější modely dřezů svým designem plně odpovídají poptávce po ladných, oblých tvarech. Některá provedení působí silně futuristicky, jiná se snaží přiblížit přírodě a poskytnout člověku pocit, jako by nestál u dřezu, ale například u horského pramene. Na trhu mají své místo jak „důstojné“ koncepce z nerezové oceli, tak i design naprosto výstřední, hýřící pestrými barvami. Výrobci dnes nabízejí rovněž dřezy asymetrické, rohové či dřezy s odkládacími plochami na obou stranách nádržky, což uživateli umožňuje pracovat vyváženě pravou i levou rukou.
Jaký zvolit materiál Ušlechtilá nerezová ocel – spojení chromu a niklu – poskytuje záruku, že materiál spolehlivě vydrží všechny nástrahy běžného kuchyňského provozu. Dalšími přednostmi jsou vysoká žáruvzdornost, kompaktnost povrchu a odolnost vůči žíravinám. Někdy se mohou poškodit čisticím pískem, proto je dobré se přesvědčit, zda jde o čisticí prostředek vhodný na nerezovou ocel.
Umělý kámen Je oblíbený pro širokou škálu barev a vynikající vlastnosti (vysoká odolnost vůči teplotám, stálobarevnost, snadná údržba, neporéznost a otěruvzdornost). Křemen/akryl – kombinovaný materiál s vysokou mechanickou pevností, žáruvzdorností a odolností vůči běžným domácím chemikáliím. Žula/akryl – univerzálně využitelný kombinovaný materiál s 80% podílem přírodní žuly a 20% akrylu. Vysoký podíl žuly dává dřezům harmonický, příjemný vzhled. Tento syntetický kámen dnes vyrábí řada firem pod různým obchodním označením – SCHOCK/Cristalite-granit, FRANKE/Fragranit,BLANCO/Sil-granit, RIEBER/Riegranit atd.
Corian, varicor – tyto materiály jsou téměř nezničitelné, přičemž se dají bez problémů řezat, frézovat, brousit, hoblovat a v případě potřeby dokonce i tvářet. Snadná tepelná zpracovatelnost umožňuje napojování beze spár, takže okraj dřezu naprosto dokonale přechází v pracovní desku. Při poškození se dá lehce opravit. Dřez je vodovzdorný, odolný vůči chemikáliím a vysokým teplotám. Dnes se corian i varicor nabízejí v široké paletě barev.
Materiály minulosti Keramika – je staticky pevnější a disponuje vysokou žáruvzdorností, pro daný účel plně vyhovuje mírou rázové pevnosti a dá se velice snadno čistit. Z hlediska designu dovoluje široké spektrum barevných variací.
Smaltovaná speciální ocel – povrch ocelového plechu je pokryt povlakem ze skelné taveniny. Materiál má pěkný lesklý vzhled.
Kontakty: BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498; FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 863 037; CORHA, Benešova 13, Jihlava, tel.: 567 272 004
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
Všechno začíná od podlahy
|
|
S výběrem vhodné podlahové krytiny je to však jako s kandidáty na funkci prezidenta. Stejně jako oni má každý typ své přednosti i nevýhody. Někomu vyhoví, pro jiného bude zcela nepřijatelný. Na rozdíl od politiky, kde bývá výsledkem kompromis, si však v případě podlahy můžete zvolit tu nejlepší. Protože si vybíráte vy sami, pro sebe a pro konkrétní místnost.
Podle čeho vybírat První tři otázky, na něž si musíte odpovědět ještě před koupí, jsou velmi jednoduché. Za prvé – kam chcete podlahovou krytinu použít, za druhé – jak se o ni hodláte starat, a za třetí – zda máte doma psa. Ano, ti roztomilí domácí mazlíčci „promlouvají“ do výběru konkrétní podlahy víc, než si mnohdy dokážete představit. Jestliže se totiž můžete na něco spolehnout, tak na fakt, že se váš milovaný labrador či retrívr bude po bytě pohybovat po přesně daných cestičkách. Pro lakované parkety je však tato věrnost zvolené trase pohromou. Už po pár týdnech se v těchto místech s největší pravděpodobností objeví neklamné stopy této pravidelnosti. Na lakovaném povrchu zvíře instinktivně zatíná drápky – a je to prostě vidět. Výrobci majitelům větších plemen proto doporučují zvolit dřevěnou podlahu s povrchem dokončeným pouze voskem nebo olejem, nikdy lakovanou! První otázka – kam – je spojena s náročností a typem provozu, a tedy i s odolností a životností zvolené podlahové krytiny. Čím větší bude namáhání, tím musí být podlaha odolnější. Z tohoto pohledu bývá nejnáročnější předsíň, kuchyň, koupelna a klozet, na opačném konci najdete ložnici a pracovnu. Pomyslný střed představuje obývací a dětský pokoj. U něj navíc ovšem pečlivě zvažte, jak vámi vybraná podlahová krytina dokáže zvukově a – hlavně u malých dětí – tepelně izolovat. To zvládá výborně korek, ale i dřevěná podlaha. Velkou roli hraje i způsob údržby. Proto se do koupelen a klozetů používá téměř výhradně dlažba, případně kámen. Dlažbu oceníte i ve vstupních halách a předsíních, a to hlavně tam, kde se volně přechází ze zahrady do domu.
Mnozí si pořizují dlažbu i do kuchyně, protože jim přijde ideální vzhledem ke snadné údržbě. Pokud však žena tráví v kuchyni hodně času přípravou jídla i dalšími domácími pracemi vestoje, bude lepší, když sáhne po jiném typu podlahové krytiny. Delší stání i přecházení po tvrdé dlažbě totiž škodí páteři, ale také vazům a kloubům. (Pomoci může buď kombinace se dřevem, nebo třeba použití běhounů z juty či sisalu.) Do kuchyní se proto nejčastěji doporučuje laminát nebo linoleum. Pozor, to nemá nic společného s materiálem označovaným jako PVC. Linoleum najdete na trhu pod třemi názvy – Marmoleum, Marmorette či Linosom – podle toho, kdo jej vyrábí. Jde o krytinu, jejíž základ tvoří rozemletá směs pryskyřice, korku, lněného oleje, vápencového prášku, juty, pilin a barevných pigmentů. Linoleum je vhodné i do těch nejnamáhanějších míst, kde klidně vydrží i desítky let. Důkaz? Stačí se podívat třeba do vstupních prostor pražského obchodního domu Tesco nebo do Obecního domu v Praze. Všude tam zvolili architekti právě linoleum, protože dobře vypadá, výborně se udržuje a má dlouhou životnost. Dvoumetrové pruhy se spojují pomocí barevných svářecích šňůr, takže přechody jsou téměř neznatelné. Při výběru podlahové krytiny je třeba zvážit také styl vašeho bytu či domu i potřebu zvukové izolace. Výběr ovlivní samozřejmě i váš vkus – a finance. Šetřit se však v tomto případě rozhodně nevyplatí, podlahy nevyměníte tak snadno jako pohovku nebo nepohodlné židle! Měly by sloužit řadu let či dokonce generací. Určitě není náhodou, že trend směřuje k dřevěným podlahám, o nichž se právem tvrdí, že jsou vícegenerační. Neboli – dáte-li si záležet dnes, ocení to ještě vaši vnuci. K dřevěným podlahám patří neodmyslitelně i kvalitní formátové koberce, ať již z vlny, ale také sisalu či juty. Tyto materiály jsou u nás bohužel stále ještě nedoceněné, a tak je naši výrobci vyvážejí především do zahraničí, například do Francie.
Mléko ani dřevo ničím nenahradíš Vývoj v podlahových krytinách směřuje ke kvalitním materiálům. Mezi ně samozřejmě patří i dřevěné podlahy. Podlaháři je podle typů dělí na mozaikové, tesařské, řemenové, špalíkové a fošnové, což však pro laika nejsou právě běžné termíny. Ten rozlišuje spíše pojmy jako vlýsky (neboli parkety), mozaiky a palubky či fošny. Oblíbené jsou dřevěné podlahy tvořené několika vrstvami (zpravidla v rozměrech přibližně 1 200 x 200 mm), jejichž jednotlivé vrstvy jsou lepeny napříč. Dřevo se pak nemůže rozpínat a smršťovat, jak je typické pro klasické parkety. Dřevo je totiž velmi citlivé na vlhko i sucho. Proto by tam, kde se rozhodnete použít dřevěnou podlahu, měla být konstantní relativní vlhkost kolem 45 až 60 procent. Teplota prostředí se doporučuje mezi 15 až 24 °C.
V ložnicích postačí lamely s výškou sedm milimetrů v provedení dýha, zatímco ve středně namáhaných místnostech je lepší použít typy vysoké deset až čtrnáct milimetrů. Ty je pak možné přibližně po patnácti letech dvakrát až třikrát přebrousit a opět nalakovat. Tato možnost opravy, zpravidla přebroušením a opětovným nalakováním, navoskováním či naolejováním (pozor, podlahy upravené olejem nelze po přebroušení lakovat!), je velmi důležitá.
Dřevěné podlahy se dnes nejčastěji pokládají jako plovoucí. Tento výraz znamená, že je podlahová konstrukce oddělená od nosného podkladu i od všech vertikálních záležitostí (například stěn či stoupaček).
Do plovoucích podlah nic nešroubujte ani nekotvěte, aby měla neustále možnost „plavat“. Mohly by jí dokonce vadit i těžké kusy nábytku (nad 200 kg). Příjemná je také nášlapná elasticita dřevěných podlah, pocit tepla i schopnost přijímat a opět vydávat vlhkost, což se týká, byť v omezené míře, také podlah s lakovaným povrchem. Protože však dřevěné podlahy reagují na vlhkost, je třeba pečlivě dodržet dilatační spáry kolem zdí (8 až 15 mm), aby se podlaha takzvaně nevzdula. Spáry se překrývají lištami. Ty u podlah fungují stejně jako rámy u obrazů – bez nich to nejde. Pokud je podceníte, zkazíte si celý výsledný dojem. O formátových kobercích už byla řeč. Na dřevěných podlahách vyniknou nejlépe, a zejména ty ručně vázané. Pozor ovšem na to, že by se neměly asi půl roku až rok vysávat, musí se „zašlapat“.
Laminát? A proč ne! Plovoucí laminátové podlahy mají řadu výhod, například „roznášejí“ teplo po celé ploše na rozdíl od korku, který funguje jako tepelný izolant – a proto se hořícím oharkem poškodí. Obdobně má laminát tendenci přenášet zatížení do okolí, proto na něm nezůstávají stopy po těžších kusech nábytku. Při pokládce je třeba si dát pozor na hlukovou izolaci, zejména v panelových domech by nemusela 2 až 3 mm silná zvukotěsná polyetylenové podložka, která se běžně používá, stačit.
Někteří výrobci proto dodávají vlastní podložky, například z plsti, nebo nabízejí takzvaný soundblock. Jde o lamely, jejichž spodní část je již opatřená protihlukovou podložkou. Testy prokázaly snížení hlučnosti o 8 decibelů, a to v porovnání se stejnou podložkou, položenou ovšem volně na podklad. Proti hluku poslouží i dřevotřískové desky či korek prodávaný v rolích. Při pokládce nesmíte zapomenout také na parotěsnou podložku. Po letech, kdy se u laminátu uplatňoval při pokládce systém pero-drážka (do těchto spojů je nutné použít lepidlo), dostávají dnes stále více přednost zámkové podlahy. Díky maximálně přesným drážkám do sebe lamely „zaklapnou“. Spoj je pevnější, podlaha se rychleji pokládá a dokonce ji lze okamžitě začít používat, zatímco u systému pero-drážka se doporučovalo počkat 24 hodin. Podlaháři oceňují u zámkových typů snadnou výměnu poškozených lamel. Ke tvrzení, že lze podlahu rozebrat a opět složit, však bývají skeptičtí. Je to možné, ale zámek nesmí být sebeméně poškozen.
Kontakty: AB PARKET STUDIO, Soběslavská 9, Praha 3, tel.: 271 730 813; ASKO, Fr. Diviše 984, Praha 10, tel.: 271 017 201, fax: 267 710 610; AU-MEX, Vážská 845, Praha 9, tel.: 283 933 452, 283 933 472, fax: 283 933406; BANIMPEX, Týmlova 14, Praha 4-Michle, tel.: 261 210 381, tel.: 261 216 998, 261 223 694, fax: 261 219 378; CARPET LAND, Dejvická 46, Praha 6, tel./fax: 224 313 791; EMPIRI WOOD DESIGN, Dobronická 1257, areál Vodní stavby, hala 12, Praha 4, tel.: 261 112 987; GRANITIFIANDRE PRAHA, Senovážné nám. 8, Praha 1, tel.: 224 228 630, fax: 224 236 345; KRATOCHVÍL PARKET PROFI, Bohunická cesta 1/328, Moravany u Brna, tel.: 547 212 811; ORIENTÁLNÍ KOBERCE Palacka, Veveří 17, Brno, tel.: 541 214 620, mobil: 605 364 880; PODZIMEK & SYNOVÉ, Váňovská 528, Třešť, tel.: 567 214 241; RIVA, U Prioru 1, Praha 6, tel.: 233 311 275; V-PLAST, Jiráskova 701, Vsetín, tel.: 571 489 551
text: Alena Řezníčková foto: archiv |
Hydroizolace v boji s živlem
|
|
Vlhkost je nebezpečná hned z několika hledisek. Nejenže prosakující „mapy“ kazí celkový vzhled místnosti, ale také ohrožují zdraví lidí. Navíc může voda způsobit i takové závady, které narušují spolehlivost stavebních konstrukcí.
Jak se bránit Prosakování vody se objevuje nejčastěji v suterénních podlažích. U starších objektů je to často tím, že vůbec žádnou izolaci nemají, nebo ta původní stárne společně s domem a přestává plnit svou funkci. U novějších staveb bývá příčinou špatný návrh hydroizolace či její nekvalitní provedení.
Hodně také záleží na tom, v jaké hloubce se nachází podzemní voda. Pokud je její hladina v blízkosti podlahy suterénu, může dojít i k občasnému zatopení sklepů, zejména na jaře nebo v době intenzivních srážek. Mezi další nepříznivé faktory patří i zvýšená relativní vlhkost ve vnitřním a okolním vzduchu nebo obsah hydroskopických solí ve zdech. Zapomínat nelze ani na správný odvod vody z okolí domu. Problémy mohou způsobit i nekvalitní materiály použité na konstrukce suterénu. V tomto případě vzniká nebezpečí jejich mechanického narušení a poškozování výkvětotvornými solemi a mikroorganismy. Mezi nejznámější patří plísně a u dřevěných konstrukcí i dřevokazné houby, například dřevomorka domácí.
Mnoho metod, různé ceny Existuje několik možností, jak zmíněné problémy řešit. Jednou z nich je metoda proudění vzduchu. Další varianta spočívá ve vkládání utěsňujících vrstev. K dispozici jsou rovněž přípravky k chemické impregnaci nebo plošné, stavební či elektrofyzikální hydroizolace.
V některých případech pomohou vhodné úpravy povrchu. Doporučuje se používat různé sanační omítky nebo provětrávané obklady stěn. Tato úprava stojí asi od šesti set korun za metr čtvereční.
Od stavebních úprav k chemii Mezi stavební metody patří například vložení hydroizolační vrstvy do vybouraného nebo proříznutého otvoru ve zdi. Tento postup se doporučuje zejména tehdy, když izolace proti vodě zcela chybí nebo nefunguje. Provedení však bývá hodně pracné a i cenové rozpětí je poměrně široké. Počítejte s částkou kolem patnácti set až dvanácti tisíc korun za metr čtvereční. Hydroizolaci lze rovněž nahradit různými chemickými prvky, které se aplikují do předem připravených injektážních vrtů. Důležité je, aby tyto přípravky či jejich směsi byly hygienicky a ekologicky nezávadné. Cena tohoto opatření se pohybuje podle provedení v rozmezí od dvou do šesti tisíc korun za metr čtvereční.
Proti vodě elektřinou Elektrofyzikální metoda s využitím elektroosmózy je založena na systému kapilár, který „stahuje“ vlhkost směrem dolů pomocí elektrického napětí kladných a záporných elektrod. Její největší výhodou je šetrnost vůči budově. Zároveň však efektivitu tohoto postupu ovlivňuje řada faktorů, takže se předem nelze spoléhat na úspěšnost. To je jeden z důvodů, proč není elektrofyzikální metoda příliš rozšířená. Také nelze jednoznačně stanovit cenu za metr čtvereční.
Svěřte se odborníkům Pro všechny formy boje proti vlhkosti platí zásadní poučka: obraťte se na odborníky, kteří jsou schopni navrhnout komplexní řešení odpovídající rozsahu a příčině prosakování vody i charakteru stavby. Laická nebo pouze částečná oprava nemusí být vždy úspěšná a dokonce hrozí, že původní stav ještě více zhorší.
text: Vratislav Horák foto: archiv firem Dektrade – středisko Atelier stavebních izolací, Novapol, Bayosan a vydavatelství Grada Publishing, ISIFA zdroj: Můj dům 2/2003 |
Keramika a buk si rozumějí
|
|
Původní koupelna je bolavým místem snad každého panelového bytu: stísněný prostor, „nijaké“ zabarvení starých obkládaček nebo zašedlý umakart, málo světla, špatné odvětrávání a v důsledku toho i zvýšená vlhkost, která má vliv na pomalou a jistou tvorbu plísní. Zkrátka většinou nezdravý a neestetický prostor, ve kterém se těžko v klidu oddáme příjemné relaxaci a snění v bublinkách.
Příběh začíná… Na zdařilé provedení renovace koupelny má velký vliv realizační firma, kterou si vybereme. Proto zavítáme do studia, kde máme možnost na místě si prohlédnout práci obkladačů, nechat si ukázat katalog snímků s již realizovanými zakázkami, prohlédnout si kompletní návrhy koupelen, které studia vypracují bezplatně. Podobně postupovali i majitelé předváděné koupelny. Podle jejich slov přistupovala firma k zakázce profesionálně a předkládala tvůrčí návrhy. „Chtěli jsme atypickou, originální, ale přitom plně funkční koupelnu. Myslíme si, že neotřelé nápady lze realizovat i v panelovém bytě.“
Obyvatelé tohoto bytu měli v podstatě štěstí. Jejich dům neměl standardní umakartové jádro, proto nedošlo na stavbu jádra z porothermových tvárnic, rekonstrukce nevyžadovala ani stavební povolení, majitelé měli ke stavebnímu úřadu pouze ohlašovací povinnost. Přesto nebyli se stavem koupelny spokojeni. Stěny byly obloženy obkládačkami 15 x 15 cm, barva nevýrazná, zelenožlutá. Z litinové vany se odlupoval smalt, v umyvadle se sbíhaly velké praskliny, v rohu se tísnila pračka. Ani dispozice příliš nevyhovovala. I když velikost panelákové koupelny není příliš velká (170 x 200 cm), podařilo se „chytřejším“ rozmístěním sanitární keramiky ušetřit tolik potřebné centimetry. A také koupelnu skvěle prosvětlit a opticky zvětšit.
Zcela nová Použitím nových materiálů, zajímavých tvarů, provedení sanitární keramiky a šikovnějšího dispozičního řešení získala koupelna jinou tvář. Majitelé zpočátku váhali, zda v koupelně nezabudovat pouze sprchový kout, aby se ušetřilo ještě více místa. Nakonec v duelu sprcha proti vaně vyhrála vana. Vana, která byla dříve usazena přímo naproti dveřím, se odvezla do kontejneru. Architekt novou umístil vpravo, podél delší stěny. Mohli si tak dovolit zkosenou vanu délky 150 cm (my doporučujeme také jiné prodávané typy, které se u nohou zužují, čímž se získává volný prostor). Vana je z příjemného, na omak teplého akrylátu, praktické je i vylisované malé sedátko v nejširší části vany. Podle rady „v jednoduchosti je krása“, přistupovali majitelé i ke koupelnovému nábytku. Standardní nabídka je příliš neuspokojila. Proto přišli s nápadem instalovat po délce koupelny desku a do ní umyvadlo jednoduše zapustit. Deska navíc měla přirozeným způsobem „schovat“ pračku, ale tak, aby se snadno obsluhovala. „Umělé povrchy se sice jevily jako praktičtější, ale nás neuspokojily esteticky. Troufli jsme si navrhnout masivní bukové dřevo a architekt se kupodivu nezděsil.“ Dřevo se ošetřilo v truhlářské dílně vysoce odolným lakem, který se používá třeba na dřevěné schodiště. Vše funguje skvěle. Dřevěná deska se jednou týdně zbaví prachu a přitom se přetře mastným polišem. Voda se drží na povrchu v kapičkách a neprostupuje do vláken dřeva. Atypický je prohnutý tvar bukové desky, pod kterou jsou vysunovací poličky na uložení hygienických pomůcek a zapuštěné nerezové umyvadlo. To nepůsobí ve společnosti dřeva tak chladně jako třeba ve spojení se sklem. Velkou službu koupelně udělalo i zrcadlo o rozměru 95 x 120 cm zasazené v krásném bukovém rámečku, který s dřevěnou deskou hezky ladí. Také opticky rozšiřuje prostor a dělá koupelnu světlejší. Z bukového masivního dřeva jsou i dvě větrací mřížky. Koupelnu šikovně dotvářejí i drobné nerezové doplňky (drátěné poličky, mýdelník apod.) stejně jako nerezové baterie od firmy Faris s modrou průhlednou ovládací páčkou.
Barva a světlo Koupelnu, která nemá okna, zařizujeme uvážlivě. I když se nám líbí například tmavší námořnická modř nebo dáváme přednost sytým barvám před pastelovými, raději se jim v tomto případě vyhneme. Koupelna se totiž ještě více opticky zmenší a ztmavne. Proto spíše volíme světlé tóny obkladů a dlažby. Ty jsou z produkce italské firmy, obkládačky o velikosti 25 x 33 cm jsou čistě bílé, zdobí je pouze plastické, rovněž bílé obtisky mořských živočichů. Také dlažba je čistě bílá, položená diagonálně, takže opticky rozšiřuje prostor. Pestrost koupelně dodají jednoduché listely široké 8 cm s motivy středomořské flóry a fauny, které jsou v barvě oranžové, sytě žluté, zelené, modré, a tzv. rozeta s týmž motivem.
Ve chvíli, kdy realizační firma začne s pokládkou obkladů a dlažby, je vhodné být při tom. Můžeme totiž ještě hodně ovlivnit vzhled koupelny a vyzkoušet nanečisto, kam později přijde ozdobná obkládačka rozeta, v jaké výšce budou listely apod. Pěkně vypadá, když je koupelna lemována dvěma řadami keramických pásků. První může být ve výšce zhruba 90 cm od podlahy, tedy lehce nad deskou koupelnového nábytku, aby byla vidět, druhá řada pak ve výšce 210 cm lemuje horní obklad u stropu. Pokud se nám i tak bude zdát koupelna příliš studená, můžeme natónovat strop. Třeba na odstín meruňkové, která s teplým bukovým dřevem skvěle ladí. V koupelně nestačí mít jedno centrální světlo. Nasvítit musíme nejen zrcadlo, ale i prostor nad vanou, sprchovým koutem, u vstupu. Dobrým řešením jsou bodová světla zabudovaná do sádrokartonového podhledu.
Aby byl výsledek uspokojivý – Když realizační firma začne s pokládkou obkladů a dlažby, je vhodné být při tom. Leccos můžete ještě operativně změnit k lepšímu. – Do malých prostor koupelny v panelovém domě volte spíše světlé tóny obkladů a dlažby. – Pěkně vypadá, je-li koupelna lemována dvěma řadami listel. – Pokud se vám koupelna bude zdát příliš studená, natónujte strop. – Velkou službu koupelně udělá i rozměrnější zrcadlo. – Aby měla koupelna bez oken dostatek světla, je třeba nasvítit nejen zrcadlo, ale i prostor nad vanou, sprchovým koutem, prostor u vstupu.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9/2296, Praha 6, tel.: 577 110 311; TEIKO, Spytihněv 376, Zlín, tel.: 577 110 311, www.teiko.cz ; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel.: 222 580 921
text: Kateřina Ondrášová foto: Robert Virt |
Nejen pro šéfkuchaře
|
|
Nejnovější sporáky na rozdíl od svých o generaci starších předchůdců hospodyňkám prostřednictvím rychloohřevu ušetří až polovinu času. Senzory a mikropočítač se starají o to, aby se nic nepřipálilo. Recepty se dají u „internetového sporáku“ vyčíst na malém displeji. Přední výrobci sporáků dokonce slibují, že končí éra vysušených pokrmů. Vychvalují přednosti šlágru letošního roku – sporáků s parní pečicí troubou – s takovou vehemencí, že se člověku předem sbíhají sliny.
Má i vlastní hlas Elektrická pečicí trouba má za sebou stoletý vývoj. Dnes je samozřejmou součástí moderních plynových či elektrických sporáků, ať již jsou vestavěny do linky, nebo stojí samostatně. Co nám moderní trouby nabízejí? Především nás zbavují věčného otvírání dvířek a shýbání. Jednoduchým vytažením sporákového vozíku získáme jak perfektní přístup k pečínce, tak k čištění vnitřku trouby. Zápustné knoflíky, spínače a displej s běžícími nápisy, u exkluzivních výrobků dokonce umělý hlas, dávají letošním typům komfortních pečicích trub futurologickou vizáž. Je zde však ještě výraznější změna, která laikům obvykle uniká. Multifunkční pečicí trouby dokážou kombinovat podle potřeby až čtyři základní způsoby ohřevu, pečení a grilování, ke kterým nejnověji přibývá ohřev parou nízkého tlaku. Dodávají se v šíři 50 nebo 60 cm, ale větší rodiny si mohou dopřát dokonce i 90 cm „širokoúhlou“ troubu. Cena trouby se v současné době u jednoduchých plynových sporáků pohybuje okolo 6 000 Kč, u elektrických od 10 000 do 18 000 Kč. U luxusních sporáků s rychlovarnými zónami nebo s parní funkcí za ni zaplatíte až 70 000 Kč.
Nejen k pečení K základnímu vybavení pečicích trub patří odporové topné články, umístěné nad a pod komorou. Odporem se rozžhaví na 800 °C a vložené pokrmy prohřívají infračervenými paprsky. V programech jsou značeny jako horní nebo dolní „žár“. Vyhovují klasickému pečení netučného masa, chleba nebo koláčů. Maso se ale správně upeče, až když se v celém průřezu prohřeje na 98 až 100 °C. Než se toho dosáhne, začne se povrch pečínky vysušováním smršťovat, neboť maso obsahuje téměř 70 % vody.
V sedmdesátých letech se začalo využívat horkovzdušného ohřevu. Ventilátor prohání topným článkem vzduch ohřátý až na 250 °C, který cirkuluje troubou. Vzduchový proud unáší horké páry a usnadňuje průnik tepla dovnitř masa. Pokrmy se pečou rovnoměrně a mohou být podle řešení trouby ukládány i ve třech rovinách na pečicí plechy nebo mřížky. Horkovzdušný ohřev se nejlépe uplatňuje při pečení třených a ovocných koláčů i drobného pečiva a stále oblíbenější pizzy. Drůbež se nemusí otáčet ani polévat šťávou. Avšak vzhledem k intenzivnímu vysoušení povrchu se při zbytečně dlouhém působení vysoké teploty může i nejlepší filé změnit v něco, co připomíná podrážku bot. U multifunkční trouby výrobci vtipně kombinují horní a dolní ohřev s oběhem vzduchu. Aby pečínka či vánočka získaly křoupavou kůrku, přibyly v troubách výkonné grilovací články, které dokážou prohřát povrch pečeně na teplotu kolem 300 °C. Ve spojení s oběhem vzduchu se dnes v troubě upeče jak husa, tak kachna stejně dobře jako kdysi na otočném rožni nad ohništěm. Jenže podstatně pohodlněji. Díky takzvanému intervalovému spínání ventilátoru a grilovacího článku se dosáhne toho, že jádro masa zůstane měkké, šťavnaté a povrch pečínky vábivě zhnědne. Velkoplošné grily (dvouokruhové) umožňují současně přípravu až 6 steaků, nebo 12 klobás či 4 pstruhů. Za-pnutím pouze jednoho okruhu se změní v maloplošný gril, vhodný pro menší množství porcí, nebo například ke gratinování nákypů a zeleninových pokrmů. Výkon okruhů lze navíc regulovat v několika stupních. Před patnácti lety přišly na svět trouby s mikrovlnným ohřevem. Ten ušetří až 80 % času a polovinu energie. Používá se běžně v kombinaci s ostatními zmíněnými způsoby ohřevů. Pokud se používá samostatně, je nejvhodnější k pohotovému ohřevu již hotových pokrmů nebo k šetrnému rozmrazování. Většinou lze nastavit tři až pět výkonů od 90 W do 800 W.
Novinka – pečicí senzor Do boje proti připáleným kotletám, vysušenému filé a zuhelnatělým řízkům vytáhl Siemens se světovou novinkou – pečicím senzorem. Elektronické čidlo je skryto pod dvouokruhovou varnou zónou sklokeramické desky. S přesností na 1 °C snímá teplotu dna položené pánve a předává signál mikropočítači měnícímu tepelný výkon topné spirály. Ovládacím knoflíkem nastavíte tři teplotní rozmezí: „Min“ pro pomalé smažení zeleniny, brambor a třeba tortilly, „Med“ pro smažení silnějších steaků, volského oka nebo masových knedlíčků na oleji a „Max“ pro smažení rybích prstů, řízků, omelet a bramboráků.
Snadno a pohodlně Vkládání a vyjímání pokrmů a pohodlné polévání, potírání nebo čištění trouby usnadňují vozíky, které se vytahují jako zásuvka za držadlo dvířek. Některé trouby od firmy Siemens s funkcí „softMatic“ daly vozíkům i elektrický pohon. Dvojité a u některých značek až trojité sklo zabraňuje popálení rukou zvědavých dítek. Mezi stěnami trouby a pláštěm prohání malý ventilátor vzduch tak, aby se plášť trouby neohříval, a navíc proud přisává uvolněné vodní páry. Do proudu chladicího vzduchu obvykle bývá zabudován i katalyzátor, pohlcující pachy z pečení.
Šetří nám práci Čištění vnitřku trouby od ulpěného tuku usnadňuje použití speciálních smaltů s extrémně hladkým povrchem. U výrobků značky Bosch je to „Smalt 2000“, Miele se chlubí povrchovou úpravou Perfect Clean. Stále častěji se objevuje katalytické nebo pyrolytické samočištění. Katalytické čištění spočívá v tom, že na speciální úpravě vnitřního povrchu trouby se maličké kapky tuku zcela rozkládají. Ještě dokonalejší očistu nabízí pyrolytické čištění. Po stisknutí příslušného tlačítka se krátkodobě trouba prohřeje asi na teplotu 500 °C, při které se veškeré nečistoty uvnitř spálí a spadnou ke dnu v podobě popílku, který občas vytřeme hadříkem.
Pečicí trouby komfortních sporáků, jejichž cena ovšem může dosahovat až 80 tisíc korun, jsou řízeny dialogovou elektronikou. Některým stačí zadat jen požadovaný program, druh a hmotnost potravin. Vše ostatní zařídí mikroprocesor, který kombinuje způsoby ohřevu a řídí výkon a dobu působení, případně ohlašuje, kdy je nutné při pečení pokrm otočit. Zbývající čas na dopečení indikuje digitálně.
Lze vařit i v páře Při vaření ve vodě se spousta cenných složek potravin vylučuje. Pečení horkým vzduchem zase vede k příliš rychlému vysušování látek. Mnohé hospodyňky proto vaří zeleninu a maso nejraději v Papinově hrnci. Jenže s párou pod vyšším tlakem nejsou žerty. Z toho důvodu se parní funkce dostala do sporáků teprve předloni a v bezpečné podobě. Nízkotlaká parní trouba uvaří zeleninu tak, že si zachová přirozenou barvu, vypadá čerstvě a všechny její výživné hodnoty zůstanou zachovány. Tím odpadá nutnost přidávat sůl a tuk. Maso pečené při poměrně nízké teplotě páry (100 °C) si zachovává svoje vlastní minerály a díky vlhkému prostředí nepotřebuje „přimazávání“ tukem.
Přibyla vodní zásuvka Na čelním panelu přibyla zásuvka s nádobkou, do které se nalije litr vody z vodovodu. Voda z ní po spuštění přetéká do elektrického parního generátoru umístěného ve spodku rámu trouby. Parní trouby od Electroluxu nabízejí dva parní programy: „plný“, při němž nízkotlaká pára působí po celou dobu ohřevu, a „přerušovaný“, při kterém se pokrm ohřívá střídavě parou a horkým vzduchem. O křupavou kůrku se postará funkce „gril“. Bezpečnosti je dosaženo tím, že parní ventil těsně před dokončením pečení vypustí páru štěrbinou vzadu ve sporáku, aby při otevření dvířek neunikala uživateli přímo do obličeje. Parní trouby Miele mají ve výbavě tři různé nerezové napařovací nádoby. Jednu pro přípravu zeleniny, ryb a masa bez šťávy nebo omáčky, a dvě menší (otevřenou a uzavírací) k přípravě rýže, nudlí a jídel s omáčkami. Trouba má elektronické řízení s automatickou předvolbou teplot od 50 do 100 °C, využívá zbytkového tepla, má jednoduchý a přitom přehledný digitální displej a minimum ovládacích tlačítek.
Parní funkci již najdeme u desítky nejrozšířenějších značek sporáků. Obyčejná voda z vodovodu a oprášený starobylý způsob vaření v páře otevřely cestu ke zdravému a energeticky úspornému způsobu vaření, jehož tajemství sloužilo donedávna jen šéfkuchařům kulinářských podniků.
Kontakty: ELECTROLUX – AEG, Budějovická 5, 140 21 Praha 4, tel.: 261 126 112, e-mail: info@electrolux.cz; MIELE, s. r. o., Hněvkovského 81b, 617 00 Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, e-mail:info@miele.cz, www.miele.cz; SIEMENS BSH – domácí spotřebiče, Pod V šňovkou 25/1661, 142 01 Praha 4 tel.: 234 034 619,
text: Jan Tůma foto: archiv autora |
Starožitné fenoplasty
|
|
Talentovaný chemik Leo Baekeland narozený v roce 1864 v Belgii prošel klasickým školením na evropských univerzitách, aby v devadesátých letech 19. století přesídlil do Spojených států.
Syntetické materiály Právě v té době začínal bouřlivý rozvoj fotografické techniky díky objevu celuloidu, tedy prvního syntetického materiálu, který nalezl odpovídající využití. Když George Eastman v roce 1880 patentoval svitkový film, objevila se před chemiky nová oblast bádání, ve které se začal čile pohybovat i Leo Baekeland. Objevil nové složení syntetické pryskyřice, jež zvýšila citlivost fotografického papíru na světlo, a svůj objev prodal společnosti Eastman Kodak Company pod názvem Velox. Získané prostředky mu umožnily založit soukromou laboratoř v Yonkersu u New Yorku, kde také v roce 1907 objevil první čistě syntetickou hmotu – bakelit: plně syntetickou fenolformaldehydovou plastickou hmotu ze skupiny fenoplastů.
Věk plastické hmoty Dvacáté století tak hned v úvodu zahájilo tento „nový věk“. Po první světové válce se každoročně uváděly na trh nové výrobky, jejichž vznik umožnila průmyslová chemie. Díky vlastnostem plastů byl uskutečnitelný jakýkoli tvar, ať už byl dán jeho zrod tvůrčí fantazií, anebo požadavky průmyslu. Na bakelit v rychlém sledu navázaly i objevy dalších petrochemických plastů (vinyl, nylon – 1927) a nově založený americký časopis Plastics již začal přinášet první reprodukce výrobků z plastických hmot. Nový materiál nemohl přijít ve vhodnější dobu.
Tvárnost a lehkost Rychlý rozvoj různých odvětví elektrotechniky na počátku 20. století vyžadoval tvárné i lehké materiály. A jak to již v dějinách někdy bývá, nový objev se šťastně spojil s novým progresivním oborem. Nástup bakelitu se začal odvíjet především na základě jeho vlastností a snadného technologického využití. Umožňoval zpracování v kovových formách, ze kterých mohly vycházet mnohatisícové série stejných odlitků.
Bakelit zasáhl s nebývalou energií celou širokou paletu průmyslových výrobků, pozměnil jejich tvářnost a vytěsnil dosud po-užívané dřevo, keramické hmoty nebo tvrzené papíry. Přírodní materiály, které se po staletí a nikoliv bezdůvodně používaly, velmi často ustoupily – aniž ovšem úplně vymizely – onomu povýtce umělému a syntetickému produktu, jímž je plastická hmota. Při pohledu na svět předmětů z třicátých let 20. století se zdá, že nastala přímo doba bakelitová. Přispívala k tomu i patentová politika a využívání bakelitu se rychle rozšířilo z Ameriky do Velké Británie, Německa, Francie a českých zemí.
Hmota pro nové tvary Vášeň pro novou hmotu postihla popelníky, cigártašky, stojany na tužky, strojky na holení, mlýnky na kávu, avšak největší využití nalezl bakelit v elektrotechnice, a to především pro svoje dokonalé izolační vlastnosti. Objevily se první bakelitové vysoušeče vlasů, lampy, žehličky, telefony, projektory, fotoaparáty a především rádia. Zde všude kraloval nový materiál, a když v roce 1929 představila firma Philips rádio s celobakelitovou schránou, bylo rozhodnuto. Nové objekty charakterizované hladkými, zaoblenými nebo organickými tvary si novou estetikou podmanily publikum a nahradily dosavadní těžkopádné předměty složitě montované ze dřeva a kovu. Nepopiratelnou eleganci zdůrazňovala ještě hedvábná černá barva, která vzhledem k možnostem tónování bakelitové hmoty často nabývala i temně rudého nádechu.
Diktát výrobců Až do konce 2. světové války zůstávaly bakelit a další plastické materiály na okraji zájmu designérů. Tvary stále určovali výrobci na základě funkce výrobku. Teprve italský design na rozdíl od skandinávského se začal od 60. let zaměřovat na plastické hmoty, které vycházely vstříc jedné z příznačných vlastností milánských designérů: zálibě v živých dráždivých barvách. Starý, a přitom nový materiál na tisíc užití konečně nalezl obzvláště bohatý rejstřík.
Dědictví nedávné minulosti Když byla v roce 1980 zahájena v holandském Eindhovenu výstava pod názvem Red skin, prožívali evropští estéti velké vzrušení. V šedesátých i sedmdesátých letech 20. století si ještě stále vystačili s konceptuální nebo popartovou modernou, která tak zdařile ironizovala svět konzumní kultury. Jisté vyčerpání, které nastalo po tomto období, vedlo zvídavé sběratele k nové reflexi dědictví minulosti a začalo docházet k jejímu prosívání. Jako první byla na řadě secese, předtím považovaná za maloměšťácký kýč. V době vzývající avantgardní modernismus byla zjevením. Oceňovaly se na ní především přírodní materiály, organické tvarosloví a dokonalost řemeslného zpracování.
Sotva se sběratelé vzpamatovali z nových objevů, začínala se již v těsném sledu valit další vlna předmětů z 30. let. Nejprve byly spojovány se stylem art deco a v podstatě vzápětí se objevoval i půvab dalších jemných poloh z oblasti designu: čistý funkcio-nalismus architektury, střízlivá tvarovost sedacího nábytku, účelnost denních předmětů, elegantní materiály a jim odpovídající „styling“. V této atmosféře nikdo nevěnoval bakelitu příliš pozornosti, neboť šlo přece jenom o umělý materiál, kterého bylo v těchto letech až přes-příliš všude kolem. Zároveň i předměty, u nichž se bakelit uplatňoval, byly nahrazovány „modernějšími“ a ke škodě bakelitu dlužno říci i tvárnějšími. Svoji roli hrála také povaha materiálu, protože bakelit oproti kovu či dřevu nelze plnohodnotně restaurovat či opravovat. Množství předmětů tak končilo v průběhu desetiletí na smetišti, a často neprávem. Výstava v Eindhovenu, jejímž kurátorem byl konceptua-lista a designér Tony Crag, odhalila nové možnosti plastické hmoty, u jejichž zrodu stál chemický vzorec reakce objevené Leo Baekelandem: CH2+O+SO3Na2H2O = CH2(OH)SO3Na+NaOH.
Kontakt: ANTIK – STAROŽITNOSTI, náměstí T. G. M. 106–107, 582 82 Golčův Jeníkov, tel.: 569 443 860, 603 497 240, e-mail: antik-jenikov@mujmejl.cz
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Vanové potěšení
|
|
Baterii můžete zabudovat nejen do zdi, v poslední době se stále více prosazuje i ovládání z okraje vany (podobně jako u umyvadel), kdo chce něco navíc, může si dopřát podomítkové provedení. Vodu můžete napouštět buď pomocí klasického výtokového ramena, nebo zvolit napouštění přepadem.
Nezapomeň – Pro systém zabudovaný na okraji v any je třeba počítat ještě s cenou za spodní díl umístěný pod vanou. – U podomítkového provedení musíte sčítat položky za univerzální díl umístěný pod obkladem a za samotný pákový mechanismus, který se liší designem podle vybraného modelu. – Napouštění přepadem je podstatně tišší. – Matová provedení bývají sice dražší, avšak snadněji se udržují. – Podlahové stojánkové baterie jsou vhodné hlavně pro vany-solitéry.
Kontakty: AQUA TRADE (HUBER, ZAZZERI), Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, www.aquatrade.cz ; HANSA ČESKO, Žatecká 888, Kralovice, tel.: 373 302 111; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, www.idealstandard.cz ; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 545 222 575, www.novaservis.cz text: Marek Burza foto: archiv |
Tam, kde změny přišly včas
|
|
Kromě poučení o tom, že se často vymstí kupovat levně a následně vše předělávat, lze z tohoto příběhu vysledovat i další zkušenost z praxe: i když už uděláte ten krok, že koupíte typový projekt, zkonzultujte ho s architektem, kterému věříte. Možná že společně dojdete k výhodnějšímu řešení. A je lepší a levnější všechny změny zanést včas do projektu než předělávat postavený dům.
Schodiště v kuchyni V původním stavebním projektu pro stavbu rodinného domu v typizované zástavbě byla kuchyň spojena s obytným prostorem, ale oddělena od schodiště. To se klientovi příliš nezamlouvalo, a tak ing. arch. Šárka Daňková navrhla vybourat stěnu mezi obytným prostorem a schodištěm. Vzhledem k tomu, že se měla bourat nosná stěna o délce 6,5 m, byla nezbytná konzultace se statikem. Teprve pak bylo možné ji odstranit. Tím se otevřel obytný prostor a schodiště se tak stalo designovou součástí interiéru.
Aby nepůsobilo příliš mohutně a kompaktně, navrhla architektka takové řešení, ve kterém není patrný žádný nosník schodišťového ramene. V pohledu jsou zřetelné pouze subtilní jednotlivé stupně, které spolu se zábradlím působí jako krajkovina.
Pryč s barem Původní kuchyň navrhli architekti s barovým pultem otočeným do místnosti. Toto řešení nevyhovovalo požadavkům majitelů domu, protože opticky zmenšovalo obytný prostor. Proto ze všech navržených možností nakonec zvítězila varianta kuchyně ve tvaru písmene L podél obvodu stěn tak, aby vzniklo místo pro jídelní stůl v kuchyňské části. Takové řešení umožnilo vytvořit volný prostor před krbem.
Ladí s interiérem V návaznosti na koncepci použitých materiálů na schodišti (třešňové dřevo a nerez) byla kuchyň navržena ve stejném provedení. Plocha dvířek z třešňové dýhy byla doplněna odsavačem par, zadním panelem za varnou deskou a úchytkami z nerezu. Část plochy za pracovní deskou byla obložena skleněnou mozaikou v zelenkavém odstínu, který barevně koresponduje s potahem na designovém křesílku v obytné části a světle zelenou malbou schodištové stěny.
Pro povrch pracovní desky byl zvolen pečlivě vybraný typ žuly, která se opakuje na části obložení krbu. Kontrastně je v krbovém obložení vložen díl z antracitové žuly a dřevěná plovoucí podlaha před krbem je ochráněna nerezovým plátem.
Gril místo plotýnky Kuchyňská linka byla po dlouhých úvahách vybrána od francouzského dodavatele, a to pro krásně dopracované detaily a designové prvky. Protože majitelé žijí v domě již sami bez dětí, dostačuje běžnému provozu v kuchyni modulová sklokeramická dvouplotýnka, kterou oproti běžnému řešení raději doplnili o další modul – vestavný lávový gril. Zástupci dalších spotřebičů jsou horkovzdušná trouba o šířce 60 cm, vestavná myčka a lednice s mrazákem.
Poněkud nadstandardním (i když velmi praktickým) řešením je štěrbina centrálního vysavače umístěná v soklu. Maximální využití místa v kuchyňském nábytku zajišťují i drobné detaily, např. otočný karusel v rohové skříňce.
Něco navíc Konečnou koncepci celého prostoru kuchyně a jídelního koutu podtrhuje i vhodně zvolené osvětlení. Pracovní desku osvětluje řada drobných světel podél hrany, radostí pro oko je nasvícení vnitřku horní prosklené skřínky a lustr nad jídelním stolem. Když se sejde celá rodina, obyčený stůl nestačí. Pro tyto situace vybrala majitelka ve spolupráci s architektkou třešňový jídelní stůl, který lze takzvanými roletkami oboustranně roztáhnout až na 8 míst. Příjemnou atmosféru celého prostoru doplňuje i stínění oken římskými roletkami.
Kontakty: BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 224 891 450; ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112; MEGARON (projekt a generální dodávka interiéru), Bělehradská 79, Praha 2, tel.: 221 994 450, www.megaron.cz
text: Marek Burza ve spolupráci s Ing. arch. Šárkou Daňkovou (megaron) foto: Jiří Vaněk kresby: Šárka Daňková |
Rossi di Albizzate – Hravé sny – zářivé barvy
|
|
Tato nevelká firma vstoupila na italský trh v roce 1935 a specializovala se na kožený čalouněný nábytek. Dodnes má charakter středně velkého podniku, protože to jí umožňuje neustále experimentovat a nabízet výrazně odlišné výrobky, které se na trhu nedají přehlédnout.
Týká se to jak tvarů, tak zářivé a trvanlivé barevnosti, která je při použití kůže výsledkem vlastního výzkumu a spolupráce s předními italskými koželužnami. Před pětadvaceti lety se stala součástí firmy továrna na zpracování tuhých i měkkých polyuretanových pěn, které tvoří výplň čalouněných objektů, což poskytuje mateřskému závodu naprostou svobodu k nejrůznějším kreacím.
V Itálii je firma Rossi di Albizzate dobře známá každému, kdo se zajímá o vybavení interiéru. Její kolekce se markantně odlišují od monotónnosti bezpočtu výrobků, které zaplavují trh a postrádají vlastní identitu. Zvláštní postavení zaujímá i ve světovém kontextu, profiluje se totiž stejným způsobem – jako výrobce tvarově nápaditého a na první pohled specifického nábytku. Na jedinečnosti své značky si zakládá nejen vedení podniku, ale i jeho zaměstnanci, protože oceňují přísně dodržované principy, které jsou zakódovány ve firemním hesle: Kolekce Rossi di Albizzate rovná se společný život.
Soft dream Tato hravá kolekce je postavena na nových nevšedních tvarech s ladnými a flexibilními křivkami, v něžných a současně nápadných barvách a obsahuje pohodlná sofa, útulná křesla, zábavné sedačky, měkké „kameny“ a čalouněné stolečky. Potahovým materiálem jsou výjimečně především pružné látky, které dovolují perfektní vypnutí zaoblení, mohou se snadno snímat, měnit a jsou prací. Pestrá barevná škála umožňuje mnoho zářivě pestrých kombinací, které se v moderním interiéru skvěle vyjímají.
Autory modelů jsou známí designéři, ale i takoví, kteří si cestu k proslulosti teprve prošlapávají. Díky spolupráci s firmou Rossi Di Albizzate ji mají usnadněnou, protože jejich návrhy realizují zkušení čalouníci ovládající specifika zpracování různých materiálů a spolupracující na vytváření designových modelů pečlivě a s nadšením.
Firma Rossi di Albizzate si zakládá na tom, že i uprostřed komerčního prostředí, kdy mnozí výrobci podřizují kvalitu produkovanému množství, je možné v praxi uplatňovat dovednosti tradičního řemesla a vytvářet ty nejoriginálnější kompozice. Její produkty jsou nyní k dostání i u nás.
Kontakty: KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; Vinohradská 41, Praha 2, tel.: 724 27 12 75; RIMO INTERIÉRY, Kounicova 13, Brno, tel.: 541 244 611, 606 157 473
text: Hana Fleissigová foto: archiv |
