|
|
Věci se potulují po kuchyni, jestliže nemají své přesně určené místo. Jsou to bezdomovci, kteří se utáboří tam, kde se jim zachce, nikomu nic neřeknou a vy je musíte zoufale hledat ve chvíli, kdy nejvíc spěcháte s přípravou večeře pro hosty. Jenže pozor, přesně určené místo nestačí. Musí být také zvoleno tak, aby nedalo moc práce (ani přemýšlení) věci uložit, a pak si také vzpomenout, kde jsou.
Určit místo a zavřít Metoda spočívá v tom, že je uvězníme v různých drátěných přihrádkách, košících a výsuvných policích, kde se můžeme rychle orientovat, a poté je ukryjeme za dvířky. Nebo naopak zvolíme dvířka prosklená a vnitřek skříňky uvnitř nasvícený, takže máme stále přesný přehled o tom, jak ubývá nádobí z našeho svátečního servisu, protože skleněné i porcelánové předměty se hrozně snadno rozbíjejí. Některým předmětům dokonce můžeme dát svěrací kazajku z masivního dřeva (zásuvku s dnem vytvarovaným na tělo každého náčiní) a rovněž je pak zavřít, takže neuniknou.
Pověsit a zviditelnit Opačná metoda méně namáhá naši inteligenci. Všechno, co jen lze, zavěsíme viditelně na různé systémy k tomu účelu vytvořené nebo použijeme prosté řeznické háky či hřebíky. Stejně účelné jsou jednoduché nezakryté police, na které můžeme přehledně vyrovnat vše, co nejčastěji používáme. Úklid je snadný, bohužel dojem nepořádku přetrvává, neboť ho posiluje různorodý vzhled předmětů. Situaci můžeme vylepšit tak, že zavěšované předměty budou samy o sobě krásné a zmatený dojem z obalů potravin, které jsme si na police uložili, odstraníme jednotnými schránkami. Pak si ovšem zase ztížíme hledání správného produktu. Perfekcionistům nelze tento systém vůbec doporučit. Tak mohou ukládat věci pouze tvořiví lidé, kterým na pořádku zase tolik nesejde.
Teď ale vážně Chcete-li mít v kuchyni přehledný pořádek, máte k dispozici mnoho systémů, které vám pomohou. Některé jsou drahé, jiné levnější, některé jsou účelné, jiné se tak tváří. My vám však chceme znovu doporučit ty opravdu prověřené.
Kolik místa potřebujeme – čtyřčlenná domácnost musí mít v kuchyni prostor pro uložení celkem 250 kg potřeb (potravin, nádobí a náčiní, drobných spotřebičů aj.) – pro uložení je třeba 43 jednotek o ploše 50 x 50 cm – za předpokladu, že manipulační výška modulů bude alespoň 30 cm, to představuje cca 3,25 m3 kompaktně zaplněného prostoru
Kontakty: ALEXA STUDIO, Pasáž Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19-21, Praha 1, tel.: 222 244 041, fax: 222 243 634; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498, fax: 241 441 630; EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 222 874 235–36, fax: 222 874 367; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; INTERIÉRY SEDLÁK – KUCHYŇSKÉ STUDIO POGGENPOHL, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 224 217 377, fax: 224 217 378
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Blog
Blahodárné proudění vzduchu
|
|
Odborníci doporučují používat k větrání dutinu s přívodem i odvodem vzduchu mimo dům. Je to vhodnější než nasávání a vypouštění vzduchu dovnitř stavby.
Tento způsob můžete použít i při problémech s volnou podzemní vodou. Velmi účinné je propojení vzduchové dutiny a soklu. Účinnost se však liší případ od případu.
Proudění vzduchu je efektivní i pro objekty památkově chráněné. Ostatně i proto, že přínos a účinnost již prověřila historie, ocenili ji i dávní stavitelé monumentálních chrámů.
Metoda plošné izolace Plošná neboli mechanická izolace bývá zpravidla nedílnou součástí všech sanačních opatření. Její název je odvozen od samotného způsobu práce: „Zábranu“ musíte do zdiva doslova mechanicky vložit. Jednou z možností jak toho dosáhnout je postupné vybourávání stěny. Po umístění izolace se prostor opět vyplní. Další variantu nabízí ruční podřezávání například tesařskou, lanovou nebo řetězovou pilou v cihelní spáře. Do té se vkládají plastová fólie, sklolaminátové desky nebo jiná vhodná hydroizolační fólie. Nejnovější mechanická metoda využívá vlnitých desek z nerezového plechu.
Velkou předností této technologie je skutečnost, že zároveň dosáhnete radonového odstínění. Obecně lze konstatovat, že všechny mechanické metody jsou účinné, ale hodně pracné. Kromě toho výrazně zasahují do konstrukce staveb. Proto se příliš nedoporučují při rekonstrukci památkových objektů.
Kontakty: Novapol Group, a. s., Pražákova 54a, 619 00 Brno, tel./fax 543 246 651–2, e-mail: novapol@novapol-group.cz, www.novapol-group.cz; Erebos, spol. s r. o., Komunardů 6, 170 00 Praha 7, tel. 602 325 792, e-mail: erebos@belcom.cz, www.drizoro.com; FDT (CZ), s. r. o., Na Břevnovské pláni 71, 169 00 Praha 6, tel.: 235 090 711, fax: 235 090 722, e-mail: info@fdt.cz, www.fdt.cz; Dektrade, a. s., Středisko Atelier stavebních izolací, Tiskařská 10, 108 28 Praha 10, tel./fax: 234 054 284, 291, e-mail: atelier@dektrade.cz, www.atelier-si.cz |
Jeho veličenstvo dub
|
|
Své vědí o používání dřeva v zahradách Skandinávci, Angličané, Němci, o Američanech nemluvě. Podstatné je nekazit dobré jméno dřeva špatnou volbou jeho druhu, nesprávným ošetřením nebo konstrukčními chybami. Jen tak se překonají kožovité předsudky, které jsou u nás dosud zakořeněné.
Vhodné druhy dřev Pro použití v exteriéru se vždy používá dřevěný masiv. Vrstvené a dřevotřískové materiály jsou zcela nevhodné. Obecně platí, že k venkovnímu použití se hodí tvrdé druhy dřev, avšak i ty mají svá specifika. Mezi tvrdá dřeva patří dub, tis, javor, jasan, ořech, třešeň, buk i jilm. Dobrý truhlář by vám ale ani jasan, javor či buk do zahrady nedoporučil. Středně tvrdé použitelné dřevo má kaštan, limba i smrk, ale favority jsou rozhodně borovice a modřín.
Veličenstvo dub Z domácích dřev je dub ve venkovních podmínkách rozhodně nejstálejší. Skvěle se osvědčuje u bazénů, protože má hebký teplý povrch bez třísek. Skoro nemění svůj objem vlivem vlhka, takže nepraská. Těžební dubové porosty by se u nás daly spočítat na prstech jedné ruky, proto je toto dříví poměrně drahé 6 000–8 000 Kč/m3. Dub lze dobře nahradit odolnou borovicí, která je levnější (4 000–6 000 Kč/m3) a tvarově stálá i rezistentní vůči houbám. Přebytek pryskyřice v pryskyřičných kanálcích však může na slunci způsobovat lepkavé ronění. Pro vyšší obsah pryskyřice se také více brání napouštění penetračními nátěry, ale to jí odpusťme, neboť je to vlastnost většiny pryskyřičnatých dřev.
Modřín sice patří až mezi dřeva středně tvrdá, ale přesto je také pro venkovní použití velmi dobrý. Dokáže dokonce ve vodě „zkamenět“ stejně jako dub, a tak se z něj často dělají piloty a přechodové špalíky přes vodu. Ostatní druhy domácích dřev nelze jednoznačně pro běžné zahradní realizace doporučovat, protože jsou buď příliš drahé, nebo vyžadují speciální povrchovou úpravu.
Vlastnosti dřeva Dřevo umí vodu přijímat i odevzdávat. Neradujte se nad faktem, že máte složenou hromadu báječně vyschlého dříví pro stavbu venkovní terasy! Zatímco pro nábytek je doporučovaná vlhkost 7–9 %, pro venkovní realizace by neměla být nižší než 15–20 %. Je-li výrazně menší, dřevo bobtná, zvětšuje objem a popraská. Pokud je však příliš mokré, na slunci vyschne a výsledek je stejně žalostný.
Má-li dřevo také u nás získat reputaci, musíme s ním umět zacházet. Co je nutné? 01 nikdy nepoužívat lepené spoje 02 spojovací materiál nesmí korodovat ani tvořit barevné kysličníky 03 vždy musí mít dostatečnou vzdálenost od země 04 díly na zdi musejí být odvětrávané 05 pro přípravky ředitelné vodou musí být vlhkost dřeva kolem 20 % 06 pro napouštění suchého dřeva jsou vhodnější olejové báze 07 hrany natíraného dřeva nesmějí být ostré 08 pryskyřičnaté dřevo se napouští opakovaně 09 nikdy nepoužívat lepené a lisované dřevěné materiály 10 vodorovné plochy musí mít i malý spád pro odvádění vody
Kontakty: Tesařství Petr Kraus, Nekázanka 844, Unhošť, mobil: 604 441 471
text: Eva Vodrážková foto: autorka |
Bydlení pro tři generace
|
|
Každý z bytů je ještě „nastaven“ venkovní plochou v podobě terasy. Zatímco z přízemí je možné plynule přejít na zahradu, prostřední byt se může pochlubit menší terasou a z vrchního bytu se dá vyběhnout pouze v plavkách na prostornou střešní terasu, kde v bezpečném útočišti mezi střešními hranoly můžete dlouhé chvíle nerušeně odpočívat. Z příjezdové cesty jsou umístěny pouze vjezdy do dvou garáží, vchodové dveře a několik nenápadných malých okýnek. Dům pro kolemjdoucí působí i proto velmi nenápadně a neokázale. Zvláštnost stavby neodhalí jen tak někdo. Zajímavostí (a jistě ne samoúčelnou) je, že tvar domu se zcela změní při pohledu z jiné světové strany. Z nehostinné, uzavřeně vyhlížející podoby, kterou nabízí při prvním setkání, se otočením o sto osmdesát stupňů stává velkorysá plocha neostýchavě se vystavující světlu a slunci. Právě na jih byla směrována většina výhledů, ale značnou část světla pouští po celý den do domu i střešní okénka a světlíky. Rozhledu do okolí téměř nic nebrání, neboť pod stavbou nejsou zatím vystaveny další domy. To umožňuje slunečním paprskům dopadat na stěny domu po celou dobu své denní cesty a vytvářet tak hřejivé (bezplatné) osvětlení.
Materiály, které byly na stavbu použity, nejsou samy o sobě nijak výjimečné. Malý činžovní dům je zděný, omítnutý na bílo, má ocelovou konstrukci. Kouzlo spatřuji spíše v jejich kombinaci. Doslova korunou projektu mohu bez okolků nazvat střechu. Ta mi učarovala okamžitě. Nejenže není břidlicová střecha jen tak někde k vidění, ale i barevná kombinace (hlavně ne příliš časté spojení červené a šedé) dodala celému domu „šmrnc“. O tvaru ani nemluvě. S vnitřním komunikačním prostorem se architekti vypořádali s lehkostí a elegancí. Soukromé části jednotlivých bytů diskrétně ukryli za příčky a v obývacím prostoru ani nepostřehnete, co vše vám zůstalo skryto. Pán domu si u architektů studia New Work objednal i malou kůlnu, která slouží jako sklad nářadí, zeleniny a dalších věcí. Do stavby skladu se promítly totožné materiály, i když v jiných poměrech. Společně s domem vyhlíží jako otec a syn, jistá podoba se u nich dá vystopovat. Moderní pojetí „činžáku“ je skvělým návodem, jak řešit větší bytové komplexy a přitom stavět vzhledně, nápaditě a neotřele. Malá kůlna může sloužit jako důkaz toho, že ve spojení starších prvků s novými lze nacházet nové a překvapivé tvary. Na závěr si neodpustím povzdechnutí: jaká škoda, že takových činžovních domů není v České republice víc!
Kontakt: STUDIO PRO ARCHITEKTURU A DESIGN NEW WORK (arch. Svatopluk Sládeček), Na Požáře 2928, Zlín, tel.: 577 435 271
text: Sylva Pavlínková foto: Libor Stavjaník |
Zástavní právo k nemovitostem
 |
Nejlépe se jako zástava hodí věci nemovité – stavby a pozemky, které se nemusejí odevzdávat zástavnímu věřiteli. Tomu stačí, aby své zástavní právo zaknihoval do katastru nemovitostí. Zástavní právo totiž nezaniká ani pozdější změnou vlastnictví věci.
V čem spočívá výhoda věřitele, který má k věci zástavní právo? V tom, že je oprávněn – pokud dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas – domáhat se svého uspokojení ze zastavené věci. To znamená, že může navrhnout prodej zástavy, ať už ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem. Oproti běžnému věřiteli má tedy zástavní věřitel větší jistotu, že se co nejrychleji domůže svého. Když jej neuspokojí dlužník, nemusí na něj podávat žalobu a pak při exekuci dohledávat jeho majetek: uspokojí se přímo z výtěžku zpeněžení zástavy.
Zástavním právem lze zajistit pohledávku peněžitou i nepeněžitou, ba i pohledávku, která má vzniknout až v budoucnu. Pohledávky, zajištěné zástavním právem, jsou při veřejné dražbě pohledávkami první třídy; také při konkursu jsou zástavní věřitelé upřednostněni. Tradičními zástavními věřiteli jsou v českých zemích banky. Zejména jde o hypoteční banky, které poskytují úvěry na investice do nemovitostí a splacení úvěru si zajišťují zástavním právem k nemovitosti. (Úvěr lze zajistit i zastavením jiné nemovitosti, než je ta, na jejíž pořízení se úvěr poskytuje). Oblibu hypotečních úvěrů v ČR zvyšují daňové i jiné státní podpory.
Zástavní právo k nemovitostem se zapisuje do katastru nemovitostí – na ten list vlastnictví, na kterém je zapsána zastavená nemovitost. O tom, zda na stavbě nebo na pozemku vázne zástavní právo, se dozvíme z části C listu vlastnictví.
Základem je smlouva Smlouva, kterou se zřizuje zástavní právo, musí být písemná a musí obsahovat označení zastavené věci i zajištěné pohledávky. To je důležité hlavně proto, že zánikem pohledávky (zejména splacením dluhu) zástavní právo zaniká. Ne všechna zástavní práva, evidovaná v katastru nemovitostí, tedy skutečně ještě existují. Někdy se jen pozapomnělo je vymazat.
Kdo nabývá stavbu nebo pozemek, měl by se tedy vždy pokusit o to, aby bylo v části C listu vlastnictví uvedeno „bez zápisu“. Pokud to není možné (například z důvodu, že zástavní právo k nemovitosti nezaniklo), mělo by se to projevit na ceně nemovitosti.
Smlouvou lze zastavit i nemovitost, která patří někomu jinému než dlužníkovi – samozřejmě ale jen se souhlasem vlastníka nemovitosti. Hypoteční a jiné banky obvykle nabízejí sjednání zástavních smluv na svých formulářích a jen zřídka a neochotně svolují ke změnám.
I bez podpisu vlastníka Horší je pro vlastníky nemovitosti to, že zástavní právo může klidně vzniknout i bez jejich podpisu – rozhodnutím soudu, správního úřadu nebo přímo ze zákona. Příkladem správních úřadů jsou zejména finanční úřady: ty mohou svým rozhodnutím zřídit zástavní právo k zajištění daňové pohledávky. Takové zástavní právo vzniká již dnem právní moci příslušného úředního rozhodnutí. Soudcovské zástavní právo na konkrétní nemovitosti může zřídit soud při výkonu pravomocného soudního rozhodnutí.
Kde hledat podrobnosti Zástavní právo je právním institutem, který u nás zčásti přežil svou vlastní smrt: tvůrci občanského zákoníku z roku 1964 usoudili, že v socialismu už nebudou zástavní smlouvy zapotřebí. Celé čtvrtstoletí mohla nová zástavní práva vznikat jen ze zákona. Teprve před deseti lety se zástavní smlouvy do českého práva vrátily: jejich používání však dlouho bránily komplikace při uspokojování ze zástavy.
Od roku 2001 je zástavní právo upraveno zejména v paragrafech 152 až 174 občanského zákoníku. Výkon rozhodnutí prodejem zástavy upravuje zejména občanský soudní řád (prodat zástavu může nejen soud, ale i „soukromý“ soudní exekutor podle exekučního řádu). Veřejné dražby se od roku 2000 řídí zákonem č. 26/2000 Sb.
text: Dan Holubkov Ilustrace: Pavel Dufek |
Modrá kůlna
|
|
Nelze zastírat, že u někoho může jednoduchá a strohá stavba ve švýcarské obci Münchenstein u Basileje vyvolat spíše odpor než obdiv. Konzervativní příznivci konvenčnějších domů třeba skutečně nad dalšími stránkami pochybovačně zakroutí hlavou. V hlavě mi dosud zní slova mé přítelkyně, když jsme před domem zastavili s naším autem: „No to je šílený, vypadá to jako modrá kůlna.“ Přesto předpokládám, že neobvyklý projekt švýcarského architekta Christopha Gysina vzbudí u většiny lidí zaslouženou pozornost.
Změna je život Architekt Gysin upozorňuje, že jeho návrh není planým rozmarem. Výchozí plán totiž musel přizpůsobit daným rozměrům parcely. Pozemek je dlouhý 25 metrů a široký zhruba 4,5 metru. Švýcarské zákony za této situace dovolují zastavit plochu o rozloze 35 m2 s celkovou užitkovou plochou 58 m2. Takové „zhuštění“ vyžaduje racionální řešení prostoru při zachování jeho funkčnosti. Obdélníkový půdorys domu má proto rozměry pouhých 8,2 x 4 metry. Na protilehlé straně podlouhlé parcely se nachází jedna z řady vilek vystavěných roku 1913, kterou starší generace obývala před nastěhováním do „Modré kůlny“. A proč se majitelé rozhodli ke změně? Pro dvě osoby byl původní dům příliš veliký. Rozrůstající se rodině syna Christopha by ale naopak poskytoval místa málo. Řešením byla nová, a přitom na švýcarské poměry levná stavba pro rodiče. Samozřejmostí je přitom takové vybavení interiéru, které uživatelům přináší všechen potřebný komfort.
Racionální fantazie Důsledná strohost stavby za použití betonu, vápencových cihel, dřeva a zinkové oceli dodává domu jeho osobitý charakter. Již u vchodových dveří se třemi kajutovými okénky si uvědomujeme sloučení a souvislost těchto materiálů.
Proti všem předpokladům nejsou majitelé „Modré kůlny“ bohémští umělci, ani nejsou nijak alternativně zaměření. Objekt obývají dva spokojení a příjemní důchodci – rodiče autora projektu. Pohodoví majitelé nás vítají a nám se otvírá nevšední pohled. Bílé cihly vytvářejí obvodové stěny bez omítky, na něž se napojuje betonový strop. Je nesporné, že řemeslníkům odpadla spousta namáhavé práce s nahazováním stěn, stropu a následným malováním. Vstupními dveřmi vejdeme do malé předsíně. Odtud je možné sejít do suterénu nebo pokračovat dál do hlavní části domu – obývacího pokoje. Otevřená místnost tak opticky zvětšuje prostor v přízemí, ze kterého se schodištěm dostaneme do prvního patra, kde se nalézá ložnice. Dům je zateplen kamennou vlnou, která je spolu s laťkovou konstrukcí připevněna na venkovní straně cihel. Překližkové desky tvořící fasádu jsou ke konstrukci přimontovány tak, aby mezi nimi a izolací vznikla vzdušná dvoucentimetrová mezera. Parketová podlaha dodává chladnějším prvkům interiéru domácí atmosféru. Zajímavě je vyřešeno i stropní osvětlení. Chromový, kuželový korpus a obyčejná žárovka se stříbrnou clonou vytváří kompaktní lampu, která je přišroubována k betonovému stropu. Rozložení několika těchto svítidel po domě není čistě náhodné, nýbrž vyžadovalo citlivou rozvahu. To samé platí pro vypínače, zásuvky a regulátory podlahového topení.
Spokojené a skromné bydlení Každá z vápencových cihel s dutými otvory pro přívod elektrického proudu má své předurčené místo, které se při stavbě muselo striktně dodržet. Celý dům má podlahové topení. Pro nedostatek místa je dálkově napojeno na společnou kotelnu protější vily. Obvyklým zdrojem tepla je ve Švýcarsku topný olej. Do klidné obce plné zeleně se z centra Basileje mohou majitelé dostat za čtvrt hodiny. K podsklepené části se dá taktéž sejít z jižní strany zahrádky po schůdkách na malou terasu. Spodní partie je stejně jako přízemí a první patro opatřena po celé šíři velkými terasovými okny, které zaručují dostatečné prosvícení denním světlem. Tato část domu slouží návštěvám nebo jako pracovna. Na každém podlaží je sprcha a záchod, aby lidé v důchodovém věku nemuseli docházet třeba jen do suterénu. Staršímu páru se v jednoduché „Modré kůlně“ bydlí velmi dobře. Tento fakt mě přesvědčil, že i v dnešní konzumní společnosti lze žít jednoduše, levně a účelně. Podobně řešený dům si lze představit i jako ideální sídlo pro malou rodinu. Jde jen o to, umět se spokojit s minimem. Možná ale, že takový život si většina z nás zatím ještě nedokáže představit. Svědčí o tom i výmluvná příhoda majitele, kterou mi stručně popsal: „Jednou jsem se pochlubil vedoucímu nákupního střediska, že ten modrý dům je náš. Rozhořčený muž prohlásil, že by mě někdo měl zastřelit!“
Architekt: Švýcarský architekt Christoph Gysin (1962) začínal jako technický kreslič výškových staveb. V letech 1986 až 1990 pracoval pro architektonickou kancelář „Fosco-Oppenheim und Vogt“. Dalších sedm let pak navrhoval projekty společně s kolegou Marcem Schmidem. V letech 1997 až 2000 úzce spolupracoval s ateliérem „Silvia Gmür und Livio Vacchini“ v Basileji. Od roku 2001 je projektovým vedoucím ateliéru „Zwimpfer Partner – Krarup Furrer Architekten Basel“. Na projektu „Modré kůlny“ se podílela také jeho životní partnerka Carola Krischerová.
Technické údaje: Dispozice: 4 + 1 Zastavěná plocha: 32,8 m2 Vytápění: podlahové Cena: cca 290 000 švýcarských franků (zhruba 6 mil. Kč)
Kontakty: Christoph Gysin, e-mail: architekt-gysin@gmx.ch
text: Bobby W. von Sterndorff foto: Thomas Hämmerli kresby: Bohuslav Wurm |
Václav Postránecký: Konečně ve svém
|
|
V domku, který si jeho rodina nedávno pořídila nedaleko Prahy, má také konečně prostor pouze pro sebe, což se mu poštěstilo vlastně poprvé. Domov, kde vyrůstal, byl opravdu skromný – dvě místnosti, celkem čtyřicet metrů čtverečních pro pět lidí. Není divu, že jakmile to bylo možné, toužil po osamostatnění. Podařilo se to díky podnájmům. Vystřídal jich deset jako svobodný, další čtyři pak se svou ženou. Opravdu úctyhodný výkon, i když mladí muži zřejmě dokážou stěhovat svou domácnost snadněji než kompletní rodina. Vzpomínky z dětství, které se odehrávalo v nelehkém poválečném období, poznamenalo také lepidlo a potravinové lístky. Tři děti manželů Postráneckých totiž měly jednu hlavní domácí povinnost – protože otec byl vedoucím obchodu, nalepovaly každý večer na archy papíru maličké ústřižky, na které se tehdy přidělovaly potraviny. Takže první obydlí, na které se Václav Postránecký pamatuje, vytvořilo v jeho mysli nesmazatelný dojem přeplněnosti, a proto celý další život směřuje k pravému opaku – volnému prostoru, v němž je pouze takový nábytek, který má nějakou nezbytnou funkci, je především dřevěný, má teplé odstíny a poskytuje příjemné pohodlí. Nebylo těžké takový nábytek v pražských prodejnách objevit. Náš oblíbený herec si hru na „zařizujeme s neomezenými finančními prostředky“ opravdu vychutnal. Do rodinného domku, kde nyní žije, se bude hodit nábytek spíše klasického stylu, ale když s námi „nakupoval“ nábytek do nového moderního prostoru, volil s přehledem zařízení zcela v duchu našeho časopisu. Při putování po prodejnách se zajímavým a často nekonvenčním nábytkem se z něj stal náročný zákazník, kterého okouzlovaly barvy a nevšední řešení. Kladl otázky jako „k čemu je to dobré“, „co to umí“ a „jak se ovládá tohle“. Myslel přitom i na ostatní členy své rodiny, takže vybíral křeslo pro ženu a vysokou stoličku do kuchyně, aby nemusela při vaření stále stát, něco se mu zdálo dobré pro dceru a něco zase pro syna. Když jsme pak spolu zakotvili v prodejně, kde jsme si ho několikrát vyfotografovali, jak si užívá pohodlí na vybraných kusech nábytku, prozradil na sebe několik důvěrností. Tak například docela rád utírá nádobí, a taky předvedl, že to umí. Je ctitelem dobrého červeného vína a vyzná se v něm. Pobyt v posteli považuje za příjemný i tehdy, musí-li se učit novou roli, text písně nebo chce-li si jen číst. Zařizování s ním bylo zábavné a věřím, že by to tak hodnotila i jeho žena, kdyby se fikce stala skutečností a mohli by oba vybírat zařízení jen podle svého vkusu s nevyčerpatelnou peněženkou v kapse. Určitě by se shodli. Ve skutečnosti je totiž Václav Postránecký jednak skromný, jednak velkorysý. Koupil by své ženě všechno, co by si přála, a pro sebe by volil věci potřebné a neokázalé. Přepych není jeho parketa. Užije si ho občas ve svých rolích, kde se umí s uvažováním rozmařilých boháčů bez potíží ztotožnit. Taková je výsada dobrých herců – mohou se stát, kýmkoli chtějí, a nic je to nestojí, ale něco přece. Ke svému výkonu potřebují velké množství pozitivní energie, kterou musí někde načerpat, aby ji pak prostřednictvím role předávali i publiku, protože právě proto lidé chodí a vždycky budou chodit do divadla. Václav Postránecký ji čerpá mimo jiné v pohodě svého domova, který je konečně opravdu jeho.
Kontakty: BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151, fax: 222 313 155; Konsepti, El. Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141-42, fax: 222 253 502; Rowenta, výrobky firmy lze zakoupit v široké síti prodejen elektro; SELENE, Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 388 313 410; Sázavská 32, Praha 2, tel./fax: 222 521 345; STUDIO FURNITURE, Pod Rapidem 1343/7, Praha 10, tel.: 272 731 647, 272 737 537
text: Bea Fleissigová foto: Vojtěch Resler a archiv |
Skalpel v rukou architekta
|
|
Mnoho předních odborníků označuje za jeden z nejdůležitějších, ale často opomíjených aspektů bydlení začlenění stavby do jejího nejbližšího okolí. S ukázkovým řešením přišel architekt Pavel Zvěřina v projektu rekonstrukce typické činžovní vily ze čtyřicátých let 20. století. Citlivě přestavěný dům se nachází na jednom ze severních smíchovských svahů. Hlavní přání investorky bylo od začátku jasné: vytvořit v objektu tři samostatné byty s oddělenými vstupy.
Terénní vlny svažitého pozemku využil architekt pro terasovité přístupy k jednotlivým vchodům. Venkovní prostory jsou tak propojeny s interiérem vily. „Původní stavbu mohu označit za poměrně hodnotnou a sympatickou. Nešlo tedy o popření jejího charakteru. Naopak bylo žádoucí z ní vycházet a posílit její jasné a čisté prvky,“ popisuje autor svůj záměr.
Zvěřinův projekt přitom zpočátku počítal s nástavbou o dvě podlaží s využitím ploché střechy. Především z finančních důvodů však nakonec kromě jiných podstatných zákroků došlo pouze k výstavbě bytu v podkroví.
Přírodní barvy Architekt svůj zásah do domu nijak nemaskuje, naopak se k němu otevřeně hlásí. Tento princip je jasně patrný již u vchodu. K hlavnímu vstupu do objektu je razantně přiloženo nové schodiště. Stěnu u schodů Zvěřina prolomil abstraktním tvarem, který lze chápat jako výraz uvolnění v jinak přísném řádu betonových stěn. „Čistá lapidární geometrie tu kontrastuje s nahodilostmi textury dřevěného otisku v litém betonu. Tento individuální prvek vytváří protipól průmyslovosti,“ říká architekt Zvěřina. Ve své nejnovější práci tedy autor opět zúročil svoje úvahy o všudypřítomných souhrách protikladů.
Stavba je hodnotná i z hlediska vnitřního uspořádání. Nové půdorysy se kontinuálně přelévají z jedné místnosti do druhé. Nejen uživatele, ale i hosta, který je na návštěvě poprvé, dům vlastně „sám vede“ svým vnitřním prostorem.
Autor vnesl do stavby specifické architektonické prvky. Například střechu na jihovýchodní straně zkrátil, takže z obytné části podkroví lze nyní vstoupit na balkon s výhledem na Prahu. Šedá břidlicová krytina kontrastuje s jasně bílou břízolitovou omítkou na stěnách domu. Celek vhodně doplňuje titanzinkové oplechování markýz a říms.
Všechny materiály použité při rekonstrukci si zachovávají svou původní barvu. Typickým příkladem je přístupové schodiště do podkroví, vyrobené z oceli. Černý přírodní kámen nero assoluto pak vyniká na schodišti a na třech přístupových terasách. Černé teraco pokrývá podlahy předsíně, kuchyně a koupelny v suterénu – v ostatních pokojích tam navozují hřejivou atmosféru dubové parkety.
Originální prvky interiéru V době naší návštěvy bohužel nebyla majitelka zrekonstruované vily přítomna. Objektem nás proto provázela její příbuzná, která společně se svou rodinou spokojeně užívá byt v přízemí, jehož součástí je původní ložnicové patro.
Po vstupu do předsíně lze projít do vstupní haly s parketovou podlahou. Moderně zařízená kuchyňská linka je od jídelního koutu oddělena barovým pultem. Velký obývací pokoj podporuje příjemný pocit z komfortního bydlení.
Do podkroví je možné vstupovat po vnějším schodišti. Šikmé stěny střešní vestavby pokrývá dřevěné obložení. Integrované skříně jsou už takřka neodmyslitelnou součástí většiny Zvěřinových interiérů. V našem případě nalezly uplatnění zejména v ložnici majitelky, kde šetří prostor. Zcela originálním prvkem jsou zde dva kovové noční stolky, které vyrobili mnichovští řemeslníci přímo podle návrhu Pavla Zvěřiny. „V různých situacích lze vždy variabilně měnit jejich tvar,“ říká architekt.
Prosklený štít, kterým lze posuvnými dveřmi projít na balkon, dodává dostatek světla podkrovní obývací místnosti. Její osobitý charakter zdůrazňuje již zmíněná terakotová dlažba. Příjemnou atmosféru pomáhá dotvářet krb, u něhož lze odpočívat v pohodlných křeslech.
Kuchyňský kout osvětlují dvě vikýřová okna. U moderní kuchyňské linky vyniká žulová deska, do níž je zapuštěn nerezový dvoudřez.
Suterén vily nebyl v době naší návštěvy dosud zcela zařízen. V budoucnu ho ale mají obývat především podnájemníci. Již nyní je jasné, že se mají na co těšit. Samostatná kuchyně i koupelna s WC jim zaručují potřebné soukromí. Ze dvou hostinských pokojů je možné vejít na anglický dvorek.
Pečlivě zpracované detaily Ateliér Pavla Zvěřiny dokonale zpracoval plány pro stavebníky, což v českých poměrech dosud není zcela obvyklé. Dodavatel mohl z půdorysů vyčíst dokonce i takové detaily, jako jsou kliky u dveří. Pracovníci stavební společnosti Sládek se přitom podle architekta zhostili náročného úkolu i přes určitá úskalí velmi dobře.
O pečlivém přístupu firmy svědčí postoj stavbyvedoucího Martina Vaňouse, který navštívil jednu z loňských Zvěřinových přednášek v Praze. „Musel jsem přesně vědět, o čem vlastně naplánovaná rekonstrukce je. Všichni jsme se hodně naučili,“ podotýká Vaňous.
Autorův zásah do vily lze připodobnit k jemné chirurgické práci. „Operatér“ přesně vedl pomyslný skalpel neuralgickými body vily. Své představy si přitom Zvěřina průběžně ověřoval na pracovních modelech. „Počítačové programy nedokážou nahradit zážitek ze vztahu prostoru a objemu,“ upřesňuje architekt.
Zvěřinův rukopis, který jsme na stránkách Mého domu poznali již v projektu unikátní symbiotické vily v Troji, se dále vyvíjí. Další autorovy práce ukážou, kam až jej cesta hledání harmonie vyrůstající ze střetu protikladných elementů zavede.
Technické údaje: Dispozice: 4 + 1, 8 + kk, 2 + kk Obestavěný prostor: 1 750 m3 Užitná plocha: 401,75 m2 Zastavěná plocha: 182 m2 Realizace: Sládek, a. s.
Kontakty: Ateliér Pavel Zvěřina, Kamenická 16, 170 00 Praha 7 tel.: 233 373 707, fax: 233 373 708, e-mail: atelier.zverina@seznam.cz; Sládek, a. s., Jana Nohy 1441, 256 01 Benešov, tel.: 317 721 191
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
Wilma Mesmanová – mistr svého řemesla
|
|
Zajímavosti z kariéry K mezníkům její dvanáctileté profesionální kariéry patří výzdoba pro inauguraci londýnského starosty v roce 1994, vydání dvou knih (o svatebních a smutečních vazbách) v nakladatelství Elsevier Bedrijfsinformatie a předváděcí akce pro Holandskou květinářskou kancelář v Německu. Ve své práci se zabývá vývojovými tendencemi květinové vazby a vysvětluje, jak je interpretovat a ztvárnit. K tomu patří příprava a fotografování v prostorech její výstavní síně.
Velké ambice Floristka klade důraz na úzkou spolupráci s účastníky seminářů. Říká: „Je to velmi důležité, protože to pomáhá zlepšovat techniku, podněcuje to snahu hledat nové kombinace a postupy, objevovat možné způsoby navozování určité atmosféry. Nejsou to rozhodně skromné cíle a k jejich dosažení potřebujete právě blízký osobní kontakt. Proto je důležité, aby existovaly módní trendy. Ty dodávají řezaným květinám a hrnkovým rostlinám další rozměr.“
Jednoduchost a překvapení Wilma Mesmanová hledá inspiraci v interiéru, v architektuře, módě a také v alternativním používání barev. „Barvy jsou velmi důležité, každá vyjadřuje určitou náladu a já se pečlivě snažím o vyváženost.“ Wilma Mesmanová nepreferuje žádné konkrétní druhy květin.
Tajemný Phalaenopsis – květina s výrazem Pro mnohé může být překvapením, že květy orchideje rodu Phalaenopsis jsou stejně trvanlivé jako krásné, byť tyto výrazně exotické květy s jemnou kresbou vypadají nesmírně křehce. Stejně jako mnoho jiných orchidejí býval Phalaenopsis velmi vzácný a cenný. V roce 1848 se rostlina Phalaenopsis amabilis prodávala za 1 200 florinů, na tehdejší poměry astronomickou částku.
Zajímavost Při slavnostním podávání nápojů nám výborně poslouží jednotlivé květy, které odlomíme ze stonku a jednoduše zavěsíme za okraj číše. Jakýkoliv další drobný a luxusní kvítek, zasunutý například do ubrousku a otočený okolo lahve, dodá slavnostnímu večeru výjimečnost.
Jako motýl Phalaenopsis je překrásný jako tajemný exotický motýl. Název Phalaenopsis doslova znamená „připomínající můru“. V minulosti se nezřídka stávalo, že i zkušení botanici si květ této rostliny spletli s motýlem sedícím na stvolu. Phalaenopsis je jedním z korunních klenotů zimního trendu.
Kontakt: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, 224 828 065, 224 800 535, fax: 224 828 456
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
Lednička na míru
|
|
A i když každý výrobce nabízí na první pohled řadu různých funkcí, skrývá se za nimi vlastně totéž, co najdeme i jinde‚ jen pod jiným jménem. Takže v čem je problém? Právě proto, že opravdu můžete donekonečna vybírat, měli byste mít typ a kombinaci, které vyhovují přesně vám.
Chladí, mrazí, nahoře, dole… Potřebujete velkou chladničku s příručním mrazicím boxem, nebo kombinaci středně velké chladničky s mrazákem? A chcete ho mít nahoře, nebo dole? A co třeba mrazák zvlášť? Početná rodina s malými dětmi v průměrně velkém (tedy malém) bytě asi samostatný mrazák nikam neumístí, i když by se hodil. Výběr se tedy zužuje na kombinaci chladničky a mrazničky. O jejich vzájemném poměru by mělo rozhodovat, co v lednici vlastně skladujete – mrazíte hodně masa, nebo spíše využíváte polotovary k rychlému ohřívání v mikrovlnné troubě? Pak by stačil menší mrazák (krabice jsou skladné), ale o to větší chladnička – spousty jogurtů, zelenina s ovocem nebo předvařené pokrmy v hrncích potřebují místo. Možná máte doma ještě babičku, které už může vadit ohýbání – pak je lepší koupit model s mrazákem umístěným dole. To umožňuje pohodlný přístup do chladničky, kam přece jenom zavítáte častěji.
Dvoudveřové lednice s mrazákem nahoře většinou mívají objemnější chladící část a menší mrazák.
Kde je místa dost Pokud s prostorem nemusíte šetřit a skladujete velké objemy potravin jak mražených, tak chlazených, vyplatí se přemýšlet o velké chladničce s příručním mrazákem (ať již zabudovaným v chladničce, nebo zvlášť nahoře) a samostatně stojícím mrazáku. Pevné kombinace samozřejmě vycházejí o něco levněji, ale při pečlivém pátrání nemusí být rozdíl v ceně nijak drastický. Zkuste v prodejně otevřít velkou chladničku s objemem nad 250 litrů. Může být samozřejmě i bez mrazáku – pokud byste měli samostatný mrazák ve stejné místnosti jako chladničku, příruční mrazáček nepotřebujete.
Zásuvky, krabičky, poličky… „Chytré“ lednice za vás ohlídají teplotu v mrazicí části i chladničce, mohou na vás zablikat, zapískat nebo poslat SMS, když je něco v nepořádku, samy se odmrazí, mají programy na rychlé zmrazování nebo intenzivní chlazení větších objemů potravin, systémy ventilace, při kterých potraviny neoschnou a vydrží čerstvé. Co kam máte uložit v mrazáku, vám napoví obrázky s „mrazicím kalendářem“ na zásuvkách, můžete mít i funkci pro poloviční náplň. Při koupi sledujte, jak dlouho vydrží zmrazené maso při výpadku proudu (může to být 12, ale i 31 hodin). Vyplatí se také pátrat po nejrůznějších zásuvkách (na čerstvou zeleninu nebo maso a uzeniny), po krabičkách na sýry a máslo, variabilních policích. Ve dveřích ještě můžete najít přesuvné držáky třeba na konzervy, k zahození není ani vybavení pro stojící lahve.
Rozmyslete si: – kolik vás bude doma ledničku využívat a co v ní vlastně chcete uchovávat – podle toho se rozhodněte, jaký objem a jakou kombinaci chladničky a mrazničky vlastně potřebujete – kolik chcete zaplatit, nelitujte přitom námahy a prolistujte katalogy různých výrobců – za podobný komfort mnohdy můžete zaplatit různou cenu (na internetu najdete všechno) – jaké rozměry vám lépe vyhovují, klasická je šířka 60 cm, ale třeba by se vám více líbil spíše širší model – záleží jen na tom, kolik máte doma místa – kam lednici chcete umístit; na teplotě okolního prostředí závisí také její spotřeba, zkontrolujte si klimatickou třídu vybrané lednice – dejte přednost třídě A nebo B – zjistěte, zda v blízkosti vašeho bydliště je i odpovídající možnost servisu pro vybranou značku, dříve nebo později se může pokazit všechno, nezapomeňte hledat co nejdelší záruční dobu
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (BOSCH, SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619, www.bosch-spotrebice.cz, www.siemens-spotrebice.cz; EAST TRADING COMPANY (ARDO), Václavské nám. 808/66, Praha 1, tel.: 296 220 444; GORENJE, Pobočná 1/1395, Praha 4, tel.: 261 217 878, fax: 261 217 887, MERLONI ELETTRODOMESTICI (ARISTON), U Nákladového nádraží 2, Praha 3, tel.: 271 771 614; WHIRLPOOL ČR, Na Březince 6, Praha 5, tel.: 251 00 10 11, www.whirlpool.cz
text: Anna Sýkorová foto: archiv |
