|
|
Sedím na zápraží a čekám, až se slunce posune a osvětlí část zahrady vedle domu s jezírkem. Přede mnou je tzv. zenová zahrada, odraz nekonečnosti symbolizovaný vodou a pevninou, vytvořená jen z oblázků, balvanů, suchých dřev a jiných neživých součástí. Cesty se sbíhají k nepravidelné ploše rovněž vysypané kamennou drtí v barvě vodní hladiny. Stačí se trochu zasnít, zapojit fantazii a hladina se zčeří, skály vystoupí, zvětší se a přiblíží.
V kontrastu k této zvláštní partii je opodál pestrá skupina barevných javorů, tavolníků, sakur, poléhavých jalovců, přesliček, kapradin. Kamkoli tady návštěvník udělá pár kroků, obraz se změní a nabídne nové zážitky. Dokonalost v detailu, ve ztvárnění každé partie, ve vnitřním propojení celé zahrady.
Krédo tvůrce „Projekt a vytvoření této zahrady jsem přijal ze tří důvodů. Majitelé jsou z příbuzenstva a v tom případě je těžké nevyhovět. Dále jsem věděl, že jde o vnímavé lidi se vztahem k přírodě, kteří pochopí záměr s akcentem na japonské prvky a pojetí v daném místě tradiční vesnice nezvyklý. V neposlední řadě jsou to pracovití lidé, kteří se postarají o dobrý stav zahrady,“ vysvětlil pan Kastner, proč založil tak náročnou a zvláštní zahradu. „Tato zahrada se nijak mým přístupům nevymyká. Vždy mi jde o to neodvést jenom profesionální práci, to je základ, ale pokusit se o hlubší vyznění, které citlivého pozorovatele zaujme a vtáhne. I když některé partie zahrady působí exoticky, zásadně jsme použili místní materiály, kameny z okolí, dnes v zahradách běžné květiny, kamenická a tesařská díla našich tvůrců.“
Nejde o cizí prvek v krajině Na zahradu o rozloze dva tisíce čtverečních metrů bylo navezeno přes třicet velkých kamenů, z nichž některé se ani nedaly při přepravě uvázat a musela je zvednout lžíce velkého bagru. Vysazeno bylo na tři sta stromů, keřů, konifer, bambusů, stovky trvalek, travin, vodních rostlin. Přes zvláštní charakter se podařilo zahradu začlenit do okolní přírody. Slunce už ozářilo zákoutí s jezírkem, obloukové můstky, partii s altánem obklopeným bohatou květenou, klidnou vodou jezírka, v níž se zrcadlí živé barvy kvetoucích rododendronů, i kamenný vývěr vody s umělou vodotečí. „Musí to být povznášející sednout si na zápraží či do altánu a nechat se unášet silným pocitem krásy,“ obracím se na majitelku paní Velíškovou. „Tak to jsem ještě nezažila,“ odpoví rozhodně. „Na jedné straně zahrady skončíme a druhá už naléhavě volá po péči. Je to náročný koníček, často bolavý, ale nestěžujeme si. I ta, spíše letmo nebo jen krátkými pohledy vnímaná krása stojí za námahu a čas.“
text: Pavel Chobotský foto: archiv |
Blog
V Praze jako v Itálii
|
|
Majitel bytu představovaného na dalších stránkách poznal nejrůznější typy bydlení v Anglii, v Německu, v Americe i v Itálii a právě zde nalezl styl, s nímž se okamžitě ztotožnil. Hledal, až našel slunný byt, do něhož proudí světlo mnoha velkými okny (v případě potřeby se dají zastínit krásnými dřevěnými žaluziemi), s výhledem na zalesněné kopce, nepříliš daleko centra a přitom přece jen vzdálený velkoměstskému dopravnímu ruchu. Když se začal zajímat o jeho koupi, bylo už o mnoha důležitých detailech v bytě rozhodnuto, to ho ale neodradilo. Věděl, jak takovou situaci řeší lidé v cizině. Prostě spolupracují s odborníky na zařizování interiérů. Při svých občasných cestách do Prahy navštěvoval interiérové výstavy a pečlivě prozkoumal nabídku a způsob práce firem, které se zabývají architektonickými interiérovými službami. Nakonec se rozhodl pro tu, jejíž servis byl opravdu komplexní, to znamená, že nabízela nejen návrh řešení a dodání vybraného nábytku, ale převzala také garanci za případné reklamace a především zajišťovala celkový dozor nad případnými stavebními úpravami, montáží nábytku, instalací osvětlení aj. Zakázku převzala pod vedením ing. arch. Šárky Daňkové mladá architektka, s níž pak realizaci svých představ průběžně konzultoval. Díky filozofii, kterou architekti tohoto ateliéru uplatňují, panuje na obou stranách velká tvůrčí svoboda – především jsou vyslyšena přání zákazníka a úkolem architekta je uvést je do souladu se zásadami, jimž je podřízena ergonomie i barevnost každého prostoru. Protože zákazník nebyl vystaven tlaku, že jediné správné řešení musí vymyslet architektka, odvíjela se spolupráce od počátku v duchu vzájemného pochopení a vstřícnosti, což v podobných vztazích nebývá příliš obvyklé. Jeho důvěru k ateliéru pak posílila skutečnost, že dodaný nábytek i ostatní doplňky ho stály přesně tolik, kolik by za ně zaplatil, kdyby si je v obchodě koupil sám.
Dispozice bytu se samozřejmě měnit nedala a některé detaily také ne – například typ dveří. Nejvíce jim oběma vadilo, že nebylo možné přetvořit koupelnu a WC. Podlahu v předsíni si majitel na doporučení architektky ale nakonec nechal předělat, protože nedbale nakoso položená dlažba nevhodné barvy působila opravdu rušivě. Na jedné úpravě pak trval bezpodmínečně, ale zase ve shodě se svou poradkyní – některé stěny nechal vymalovat dnes velmi módním stylem, vzdáleně připomínající jeans efekt. Majitel zpočátku přijížděl do svého budoucího bytu jednou za delší čas, takže se zařizování realizovalo pomaleji, než byli v architektonickém ateliéru zvyklí. Zato byl vždycky spokojen s tím, co se za jeho nepřítomnosti udělalo. Jisté problémy způsobila kuchyň navržená na míru do předem určeného prostoru. O jejím vybavení moderními spotřebiči nebylo sporu, majitel žádal všechno, co by si přála každá dnešní informovaná hospodyně, a třebaže v ní zatím žádná žena pravidelně nehospodaří, všechno je pro takovou situaci dokonale připraveno. V bytě bylo vyrobeno mnoho prvků na zakázku jednak proto, aby se dokonale využilo místo, jednak proto, aby vynikly některé vybrané kusy nábytku. Tento přístup se ostatně jeví jako ideální všude tam, kde se jedná o atypický půdorys a kde si majitelé mohou takové řešení finančně dopřát. Zde k tomuto šťastnému spojení došlo – osvícený majitel našel profesionálního partnera, s jehož pomocí si vybudoval byt, o jakém snil, když pobýval pracovně v Londýně a často se vracel do tamějšího nepříliš vlídného domova zmáčený pronikavým ostrovním deštěm. Po zkušenostech v cizině je dnes doma opravdu spokojený. „Bohudíky v Praze vodorovně snad nikdy neprší a ve svém bytě s výhledem na zelené kopce Malvazinek, v létě se sluncem v oknech od rána do večera, si připadám skoro jako v Itálii.“ Spokojená je i jeho konzultantka z architektonického a realizačního ateliéru Megaron MgA. Jana Holíková, absolventka pražské Uměleckoprůmyslové školy. „Spolupráce se zákazníkem, který má jasnou představu o stylu svého bydlení a zároveň je otevřený novým podnětům, je pro architekta opravdovým potěšením.
Připomněla bych těm, kdo o podobném řešení uvažují ještě jedno – přijďte se poradit co nejdříve, ne až ve chvíli, kdy je všechno hotovo a zbývá jen rozmístit nábytek, který je už stejně nakoupený.“
Kontakty: ARCHITEKTONICKÝ A REALIZAČNÍ ATELIÉR MEGARON, Na Vrších 1490/3, Praha 10, tel.: 02/67 31 58 80, tel./fax: 02/67 31 58 79, e-mail: marketing@megaron.cz, www.megaron.cz, ATEH, Štefánikova 33, Brno, tel.: 05/41 24 10 44; Grados (stavební úpravy), Nad Studánkou 13, Praha 4, tel.: 02/61 22 29 92; HELIOTECH, Lidická 164, Třinec, tel.: 0659/32 43 36; ORSEI, Štěpánská 43, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 60 76; PONTE DESIGN, Bílkova 8, Praha 1, tel.: 02/24 81 39 35, fax: 02/24 81 49 14; PRACTICAL DESIGN, Kostelecká 191, Praha 8, tel.: 02/83 91 05 43; TRUHLÁRNA SMÍŠEK A BOLEN, Ke Strašnické 1207, Praha 10, tel.: 02/83 91 05 42
text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek |
Zahrada s pozitivní energií
|
|
Dá se dokonce říci, že čínské a japonské zahrady spolu s jinými vlivy způsobily pád geometrických a přísně tvarovaných barokních zahrad na našem kontinentu. Nový přírodněkrajinářský styl se ne nadarmo zprvu nazýval anglicko-čínský. Často se však více než o pochopení hlubších principů jednalo a dodnes spíše jedná o jakési víceméně zdařilé kopírování. Nejvyšší vrchol, japonské zen-budhistické meditační zahrady, jsou pro nezasvěceného našince tak jako tak jen stěží pochopitelné. Ale přesto: i povrchnější úpravy v japonském stylu mají hodně do sebe, neboť každá krása a harmonie vyzařuje pozitivní energii.
Kam nás zavedl kačírek Stejně je tomu i na našich obrázcích (pro inspiraci jsme si zajeli do německého Bonnu): velkoryse pojaté dílo se vyznačuje jednoduchostí a čistotou podle hesla „méně bývá více“.
Velká vodní plocha zrcadlí okolí a oblohu, mohutný umělý potok se stará o patřičný pohyb a zvukový doprovod. Na okraji pozemku jsou vysázeny vyšší stromy a keře jako pohledová clona. Brání rušivým vlivům zvenčí a zároveň vytváří kulisu a optické ukončení. Zahradou prochází chodník vysypaný kačírkem, který nás vede k zajímavým bodům a výhledům této miniaturní krajiny.
Rostliny jsou vybrány v takových druzích, aby svým charakterem doplnily celkový ráz. To není problém, neboť velké množství okrasných dřevin pocházejících z Východu se i v Evropě běžně pěstuje. Jedná se především o různé japonské azalky, bambusy, sakury, javory, kaliny a mnoho dalších keřů, stromů i květin.
V japonském stylu Autor této parkové úpravy však nechtěl vytvořit „pravou“ japonskou zahradu, ale jen zahradu v japonském stylu. Proto tu najdeme i rostliny z jiných kontinentů, a ty nejenže nikomu nevadí, ale naopak zapadají do celkového pojetí více než zdařile. Jsou to například zeravy, borovice a jedlovce z Ameriky, ale i mnoho evropských rostlin se tu cítí „jako doma“. Jezírko je nejen okrasné, ale jeho konstrukce a hloubka umožňuje i koupání. Čištěno je samozřejmě biologicky, což umožňuje život celé škále okrasných ryb a dalších užitečných tvorů. Břehy jsou na několika místech vydlážděny kameny tak, aby umožňovaly slunění a pohodlný a bezpečný přístup do vody. Celá zahrada vyzařuje klid a mír.
Náklady vyšší, údržba nepatrná Náklady na takovou úpravu jsou samozřejmě citelně vyšší než na běžnou zahradu s trávníkem, záhonkem a několika keři. Odměnou za mnoho shánění a lopoty je však kus malebné krajiny jako stvořené pro procházky, v níž se dá žít, rekreovat se i snít. Je-li takové dílo správně a odborně založeno, můžeme věnovat čas a energii jen nezbytné údržbě. I tak jí nebude málo, chceme-li mít zahradu v perfektním stavu. Velmi důležitá je znalost jednotlivých druhů rostlin do té míry, abychom věděli, co se smí kdy zkrátit, jakým hnojivem přihnojit a který prostředek použít proti nezvaným chorobám a škůdcům, které se bohužel nevyhnou ani pozitivně laděné zahradě. V tomto směru se tedy nároky na zahradnické práce v ničem neliší od jiné náročnější úpravy. Jste-li majiteli vhodného pozemku a nevíte, jakou zahradu si vybudovat, můžete se inspirovat i naším příkladem.
text: Jiří Prouza foto: autor |
Ty, co mají rády stín
|
|
Mnoho lidí se mylně domnívá, že taková přistíněná místa jsou pro pěstování květin a ozdobných rostlin v podstatě nevhodná. To je velké nedorozumění: v praxi se spíše setkáváme s opačným problémem, že totiž nutíme některé rostliny žít na plném slunci, i když by se tyto raději chladily v příjemném stínu. Většina bylin je ale nesmírně přizpůsobivá, a proto nepřekvapí, že najdeme kapradinu z lesa, jak se sluní na rozpáleném záhonu. Podmínkou je pouze dostatek přijatelné vláhy v zemi, protože takto musí samozřejmě vypařovat z listů mnohem více vody. Nejméně vhodné je, když nutíme květiny vyžadující plné slunce, růst ve stínu. To pak živoří a především málo nebo vůbec nekvetou. Proto je nutno znát dobře nároky jednotlivých druhů a do přistíněných míst sázet jen takové, kterým se to líbí. Několik takových vám dnes představíme.
1/ Popelivka (Ligularia przewalskii) je další pěknou a málo známou rostlinou. Její květy dosahují až do výše 120 cm. Výborně se hodí do vlhčích míst, i na břehy potoků či jezírek. Má ráda hlubší a živné substráty. Květy postupně nakvétají od července, někdy i dříve. Tato statná trvalka se dobře kombinuje s dalšími vzrůstnějšími rostlinami vyžadujícími vlhčí stanoviště.
2/ Denivku (Hemerocallis) sázely naše babičky již dávno i pod ovocné stromy do předzahrádek. A věděly proč: tyto dekorativní trvalky jsou nenáročné, vydrží na příznivém stanovišti mnoho let a stále bohatě kvetou. Vyžadují výživnou a hlubší, spíše těžší půdu s dostatkem vláhy. Na trhu je velké množství kultivarů v barvách od žluté do oranžové, které kvetou od května do srpna.
3/ Bergénie (Bergenia) jsou nenáročné a tradiční rostliny. Pěstují se pro velké a dekorativní listy, které zůstávají zelené i v zimě. Rovněž květy jsou velmi efektní. Spokojí se i s méně kvalitní půdou od suché až po vlhkou. Pěkné jsou také u vody, pod stromy a u zídek.
4/ Hluchavka (Lamium maculatum) roste přirozeně v listnatých lesích Evropy a podle toho je skromná. Existují odrůdy s pestře zbarvenými listy, které navíc i pěkně kvetou od bílé až po purpurovou. Je to velmi nenáročná rostlina spokojující se téměř s každou zeminou. Výborná je k pokrytí půdy všude tam, kde toho už moc nechce růst, především u paty zídek a pod hustými stromy.
5/ Prvosenka (Primula x bullesiana) je krásnou trvalkou vlhčích míst. Kvete nápadně od června do července a je ideální na březích jezírek nebo jiných místech s dostatkem vláhy v zemi i ovzduší. Sázíme ji vždy do větších skupin, abychom dosáhli mohutného efektu. Půda má být těžší a dobře zásobená živinami.
6/ Dlužicha (Heuchera) je nízká trvalka s růžicí listů, z nichž vyrůstají stvoly s drobnými květy. Vedle druhů se zelenými listy a červenými květy jsou i hnědočervené kultivary jako na našem obrázku. Najdeme je například pod názvem Heuchera Palace Purple. Nejlépe se jí daří v propustné a vápenité půdě, ve stínu snese i sucho. Kvete od června do července.
7/ Orlíček (Aquilegia) je trochu zapomenutá trvalka. Škoda, neboť jsou to opět velmi nenáročné květiny, o které se téměř nemusíme starat. V poslední době se objevují nové a velmi krásné kultivary, jež se v přistíněných koutech zahrady velmi vyjímají. Vyžadují humóznější substráty a dostatek vláhy. Kvetou od června do července.
text: Jiří Prouza foto: autor |
Tmavý byt není problém
|
|
Renata Domská má řešení i pro vás:
Renato, určitě existují i rostliny, které si v příšeří dokonce libují. „Když se mě zákazníci ptají, jakou rostlinu si mohou pořídit do tmavého bytu, ptám se obvykle, jak moc je tmavý. Pokud si musíte rozsvítit, abyste mohla číst noviny, je to opravdu tmavá místnost a i stínomilné rostliny by měly být umístěny co nejblíže okna.
Nedostatek denního světla jinak není zase tak tragický problém, dá se vyřešit například i umělým osvětlením pro rostliny. Dnes už se prodávají speciální žárovky, dodávající rostlinám všechny potřebné paprsky, které plnohodnotně nahradí slunce. Měly by si však tohoto světla užívat alespoň 4-6 hodin denně. Přitom není nutné svítit v celé místnosti, stačí osvětlovat jen místo s květinami.“ Jaké rostliny můžete doporučit? „Důležité je vědět, že veškeré druhy s výraznými barvami listů nebo s květy potřebují pro vybarvení slunce. Ale dá se vyskládat kompozice z různých stálezelených květin, protože každá má přece jen svou charakteristickou barvu, a když zkombinujete nízké, rozložité, popínavé a vysoké typy, výsledek může být velice zajímavý. Pokud třeba potřebujete vyřešit situaci jen krátkodobě, je možné umístit do stínu i atraktivní květinu (např. sloní nohu), která sice neporoste, bude stagnovat, ale ze setrvačnosti ještě rok vydrží pěkná. Například fíkusy také zpočátku mohou vypadat dobře, ale časem se začnou natahovat ke světlu a pak už není jejich vzhled takový, jak bychom od nich očekávali.“
Kontakty: OBI, Lhotecká 446, Praha 4, tel.: 02/44 47 27 00; VINOHRADSKÉ KVĚTINÁŘSTVÍ, Jugoslávská 17, Praha 2, tel./fax: 02/22 51 20 39; ZAHRADNICTVÍ ALFRÉD KOHOUT, Soběslavská 1746, Tábor, tel.: 0361/25 99 67; ZAHRADNICTVÍ FIŠER, Lochotínská 44, Plzeň, tel./fax: 019/753 35 15
text: Pavlína Blahotová foto: Iveta Kopicová. Ivan Ivánek, Zdeněk Prchlík, Petr Zhoř a archiv |
Slunci otevřeno
|
|
Atypický projekt rodinného domu akademického architekta Miroslava Vochty přesně vyjadřuje představu investora – mít přírodu co nejvíce na dosah. Stavba, jíž dominuje prosklený středový prvek zimní zahrady, nechává slunce po celý den procházet přímo jejím středem a umožňuje výhled do všech stran.
Přírodě na dosah Majitelé původně uvažovali o rozlehlém přízemním bungalovu, ale stavební pozemek, pro který se nakonec rozhodli, nebyl pro tento typ stavby dostatečně velký ani dispozičně vhodný. Rozumnější bylo dům vzhledově i funkčně přizpůsobit rohovému tvaru parcely a stavět spíše do výšky. Z uliční strany jej více uzavřít světu, pro zajištění klidu a soukromí, a směrem do zahrady o to více otevřít slunci. Prosklení nejen stírá přechod mezi vnějším a vnitřním prostředím, ale díky vhodné dispozici vůči světovým stranám, zejména v místě, kde je na jihovýchodní straně situován bazén s pohodlným sezením, stavba rovněž dobře využívá skleníkového efektu. Nejvíce je jeho působení znát v přechodných obdobích na jaře a na podzim, kdy stačí hodina slunečního svitu, aby se vyhřál celý dům. Je tedy zřejmé, že prosklená konstrukce, která je i výrazným architektonickým prvkem rodinného domu, příznivým způsobem ovlivňuje pohodu bydlení i celkovou energetickou náročnost stavby. Zásluhy je nutno přičíst dobrému projektu a perfektní realizaci pardubické firmy Hokr, která ke stavbě v roce 1995 využila technicky i kvalitativně nejdokonalejší dostupné materiály. Použité plastové profily majitel domu sice označuje ve srovnání s hliníkem za cenový kompromis, ovšem po letech užívání nedá na plast z hlediska funkce a užitných vlastností dopustit. Ve spojení s tepelně a zvukově izolujícími dvojskly potaženými kovovou vrstvou, které díky vysoké odrazivosti slunečních paprsků fungují jako tzv. tepelné zrcadlo, konstrukce dosahuje výborných hodnot prostupu tepla K= 1,3 W/m2K. Obdobný typ zasklení byl použit i v místech zkosených ploch navazujících na střechu ve výšce téměř osmi metrů místo původně navrženého komůrkového polykarbonátového skla Makrolon, které není průhledné a zvukově neizoluje.
Za slunečních dní je prostor před nadměrným přehříváním chráněn vnitřními žaluziemi a je klimatizován.
Kouzlo, nebo optický klam? Zimní zahrada protínající dům uprostřed otevírá dům do stran i vzhůru a vytváří díky přirozenému prosvětlení dojem velkého prostoru, přestože je vlastně široká pouhých 3,5 metru. Tento vjem umocňuje dominanta masivního dřevěného schodiště stoupajícího vzhůru do vyšších pater, které je zde jediným komunikačním prvkem propojujícím dům všemi směry. Efekt prosklení je nejvíce patrný v jihovýchodní části zimní zahrady s obdélníkovým bazénem o rozměrech 3 x 5,5 metru. Ačkoli dispozice domu neumožňovala pořídit si větší, čtyřčlenná rodina po letech používání považuje nádrž s protiproudem doslova za ideální pro každodenní plavání, a to i v zimních měsících. V těchto prostorách jsou klasické dveře nahrazeny systémem několika prosklených posuvných stěn, které otevřené v celé délce stěny v letních měsících umožňují co nejpřirozenější propojení interiéru s obytnou zahradou. Sousedství s kuchyní situovanou naproti bazénu činí z této části domu centrum rodinného dění.
Bazén a teplo Dům je vytápěn elektrickým odporovým podlahovým systémem a částečně kotlem na plyn, na který jsou napojeny pouze dva radiátory, z nichž jeden je umístěn v bazénové části a druhý v prosklené chodbě. Zbytkovým výkonem kotle je ohřívána voda v bazénu.
Ohříváním vody v bazénu a zároveň odvlhčováním vzduchu dochází k ochlazování prostředí v interiéru – což bývá energeticky náročné. Díky tepelným ziskům, jež vytváří zimní zahrada, se ale hodně energie uspoří. Kromě toho v zimě teplo akumuluje v prosklené části štítu, což je z hlediska úspor vyhovující právě v kombinaci s podlahovým vytápěním, neboť teplá podlaha vytváří pocit tepla i při nižších teplotách, což například nefunguje při vytápění topnými tělesy.
K srážení vlhkosti dochází pouze na prosklené šikmině, a to jen při mrazech nebo v noci, kdy je vnitřní teplota nastavena na noční provoz, tj. asi na 16 stupňů Celsia. Tehdy voda kondenzuje na šikmých sklech, odkud je odváděna zpět do bazénu. Teplota v domě je automaticky regulována, každá místnost má samostatný obvod s naprogramovaným teplotním režimem v průběhu dne. V době dovolené či při dlouhodobější nepřítomnosti je nastaven konstantní režim, například na 16 stupňů. Díky regulaci je vytápění velmi hospodárné, celková energetická spotřeba tohoto středně velkého domu, tj. na vytápění, ohřev vody, odvlhčování, vaření, svícení aj., v loňském roce v činila přibližně 40 tisíc korun.
Jak se „dělá“ soukromí Řešení zahrady podle projektu zahradního architekta bylo hezké, ale doslova průhledné ze všech stran. Byl opomenut fakt, že dům otevřený slunci a přírodě, navíc stojící na nepříliš velkém rohovém pozemku, je třeba o to více chránit před pohledy z ulice a vedlejších parcel. Po půl roce rodina shledala koncepci jako nevyhovující a vzala vše do vlastních rukou. Původní výsadba kolem oplocení byla posunuta směrem do zahrady a v místech vzniklého prostoru byly vysázeny vzrostlé jehličnany, které dnes již tvoří neprůhledný, téměř bezúdržbový ochranný val. Obytná část zahrady navazující na prosklený prostor s bazénem, kde všichni tráví nejvíce času, tak získala potřebný klid a intimitu.
Takto zapojená a takřka neproniknutelná zeleň ohraničující pozemek zároveň vytváří pěkné pozadí dokonale udržovanému trávníku v neoplocené předzahrádce na vnější straně parcely. Zahradní úpravy vně i uvnitř mají jednotný styl, plochy trávníků zdobí spíše okrajové výsadby solitér, například jehličnany, břízy aj. dřeviny, nebo na ně přirozeně navazují skalkové úpravy a další zahradnické kompozice.
Poté co majitel domu společně se sousedem odkoupili vedlejší parcelu s rozestavěným domem, dostaly obě malé zahrady novou dimenzi – malý svah. Sklepy situované jeden metr pod a nad terénem se hodily k zřízení podzemních garáží s výjezdem do ulice. Aby se stavba lépe zapojila do prostředí zahrady, její povrch tvoří zelený pažit rostoucí na konstrukci opatřené hydroizolačním souvrstvím včetně pásů proti prorůstání kořenů. Kopeček přirozeně navozuje pocit intimity, ale přitom nevylučuje komunikaci obou nových sousedů.
– Stavba stojí na základových pasech a je tzv. o půl patra rozhozena, obytná (vyšší) část domu je podsklepena 2,10 m hluboko pod úrovní terénu. – „Tunel“ neboli vchod na terasu tvoří dřevěná konstrukce s izolací, jejíž povrch je pokryt měděným plechem, vnitřní podhled je z jasanového dřeva jako schodiště. – Dům je vyzděn z porobetonových tvárnic Ytong, které mají dobré tepelněizolační vlastnosti, avšak jejich použití přineslo podle slov majitele značné nepříjemnosti v podobě rozsáhlých prasklin vnitřních a vnějších omítek. Už dva roky po dostavbě bylo nutno opravit vnitřní povrchy a udělat novou fasádu. Ta byla řešena nalepením perlinky po celém jejím povrchu a na ni natažena štuková omítka s hrubší zrnitostí.
text: Helena Klímová foto: Jaroslav Hejzlar |
Proč jsou tak drahé?
|
|
Jsou z nejlepších materiálů Při výrobě luxusních kuchyní používají výrobci nejkvalitnější materiály, ať už se jedná o korpusy, dýhy, laky, případně fólie, závěsy, kování atd. Tyto kuchyně většinou nejsou vyrobeny z masivního dřeva, protože u tohoto materiálu, který má své jiné přednosti, přece jen nelze zaručit absolutní tvarovou stálost. Jsou-li korpusy provedeny z desek MDF, pak jsou to desky speciální, s vysokou hustotou, která zaručuje dlouhodobě perfektní ukotvení kování i úchytů. Na jejich kvalitě je rovněž závislá povrchová úprava, což může být lak v matném nebo vysoce lesklém provedení, dřevěná dýha nebo i speciální fólie. U luxusní kuchyně jsou kromě zad zpravidla stejně povrchově upraveny i vnitřky skříněk včetně poliček, tedy žádné bílé lamino.
V poslední době mají tyto kuchyně stále častěji tzv. technicistní vzhled, který je dán výrazným použitím nerezu nebo hliníku a skla. Z nerezu jsou nejen pracovní plochy, a tedy i mycí a varná centra, ale rovněž desky spojující horní a dolní skříňky, protože u těchto typů kuchyňských sestav se klasický obklad z dlaždiček nehodí. Nerezové mohou být i celé zásuvky a pochopitelně i čela skříněk. Nerez se většinou používá lesklý, zatímco hliník se ponechává v matné úpravě a jeho užití se omezuje spíš na úchyty a rámečky prosklených dvířek, protože v těchto luxusních kuchyních se hojně vyskytuje sklo v nejrůznějším provedení. Ať už je matné, čiré nebo v nějaké jiné speciální úpravě, umožňuje efekt nasvícení vnitřku skříněk a zvyšuje celkové estetické působení sestavy.
Vzhled chemické laboratoře, kterého je takto záměrně dosaženo, zmírňují designéři promyšleným kombinováním s jinými povrchy. Mohou to být dý hy dřeva, často exotického a tmavého, nebo barevné laky. Pracovní desky jsou pak často z nejlepších druhů corianu, přírodního kamene nebo speciálních hmot. Na mezinárodním veletrhu v Miláně EuroCucine 2002 byl v této kategorii k vidění nejčastěji bílý lak ve vysokém lesku, zdá se, že bílá barva slaví v kuchyni comeback.
Mají dokonalé detaily Kritické místo kuchyňských korpusů i dvířek představují hrany. Jejich provedení ovlivňuje nejen vzhled, ale především životnost těchto prvků. U luxusních sestav nepřicházejí v úvahu obyčejné lepené hrany ani u vnitřních polic. Ty by měly mít hrany přinejmenším plastické. Rovněž tak dvířka, pokud nemají hliníkový rámeček, musí být perfektně začištěna tak, aby spoj neumožňoval vniknutí vlhkosti a nenarušil ho ani dlouhodobý náročný provoz. Zvláště na tomto detailu se na první pohled pozná preciznost provedení. Dvířka jsou většinou opatřena také protiprachovým těsněním. Zvláštní kapitolu představují kovové prvky, k nimž můžeme počítat jak závěsy celých skříněk, tak závěsy dvířek, výsuvy zásuvek a jejich vybavení, vnitřní úložné mechanismy, případně úchyty. Všechny jsou pečlivě vyrobeny z prvotřídních materiálů a jejich konstrukce je neustále inovována. Například závěsy skříněk umožňují jednoduché vysazení stejně jako čela zásuvek, aby se usnadnilo vnitřní čištění, teleskopické výsuvy pro otvírání horních modulů se pohybují lehce a umožňují několik poloh nastavení, zásuvky jsou opatřeny mechanismem na takzvaný plynulý dojezd, který případně dovoluje zásuvku zavřít prudce a ona se sama jemně dovře. Pro luxusní kuchyně je rovněž typické bohaté vnitřní vybavení. Týká se jak zásuvek, které mají vložené, tvarově přizpůsobené moduly (často z masivního dřeva) na ukládání rozmanitého kuchyňského nářadí, zásob a jiného vybavení, tak závěsných prvků a skříněk opatřených rozmanitým drátěným programem. Právě složitost těchto systémů, kvalita jejich provedení a použité množství značně ovlivňují cenu celé sestavy. Prvotřídní musejí být rovněž úchyty, většinou kovové, tvarované v souladu s celkovým designem. Podmínkou je i perfektní osvětlení pracovních míst, případně praktické nebo zase efektní nasvícení některých skříněk a možnost umístění a připojení dalších spotřebičů. Každý model luxusní kuchyně obsahuje přinejmenším jedno či dvě nevšední řešení, která nemá nikdo jiný. Může to být zvláštní zásuvka na chlazení nápojů nebo intenzivně větraná skříňka pro krátkodobé ukládání choulostivé zeleniny, modul s otočným kruhovým karuselem nebo skříňka opatřená výtahem, umožňující snadný přístup ke všem policím. Možností je nepřeberně a každý rok se objeví nějaká novinka.
Obsahují prvotřídní spotřebiče Volba spotřebičů je někdy ponechána na vůli zákazníka, často je však dána a je logické, že jejich kvalita musí odpovídat celkové úrovni kuchyně. Některé z nich, jako např. myčka nádobí, mikrovlnná či parní trouba, zůstávají spíše skryty, ale jejich funkce jsou stále dokonalejší. Jiné, zejména digestoř a varné centrum, případně samostatně stojící chladnička, ovlivňují svým designem vzhled celé kuchyně. Ještě významnější je technická úroveň těchto zařízení. Digestoře mají supervýkonné a tiché motory s několika násobnými filtry, schopnost přiblížit odsávací plochu k varné ploše, to vše případně ovládané dálkově. Nechybí zabudované osvětlení. Varné centrum může obsahovat nejen elektronicky řízený elektrický ohřev, ale také plynové hořáky, lávový i obyčejný gril, fritézu a „hrnec“ na vaření v páře. Kombinovaná pečicí trouba dokáže péci klasicky nebo v páře, kontroluje čas, intenzitu i průběh pečení, umožňuje zpracovávat najednou slané i sladké jídlo, na speciální keramické desce upeče pravou pizzu.
Výčet vymožeností, kterými je možné luxusní kuchyň vybavit, by mohl pokračovat, a stejně by nebyl úplný. Platí obecně pro všechny značky, které se dnes u nás prodávají, třebaže každá z nich usiluje o odlišení. Na závěr je třeba zdůraznit, že k tomuto typu kuchyní patří dokonalý prodejní servis, kdy zákazník má možnost si všechno předem vyzkoušet a ověřit, a rovněž nadprůměrné záruky na životnost a případné opravy. To jsou přednosti, které rovněž stojí za to a které oceňuje každý, kdo ví, že kvalita se vyplácí. Bohužel kupní síla většiny našich obyvatel stále silně zaostává za západoevropským průměrem, takže tyto značky, pro zákazníky v Německu či jinde dostupnější, budou u nás ještě nějaký čas přece jen drahé.
Kontakty: ANTICO, Přátelská 231, Praha 10 – Uhříněves, tel./fax: 02/67 71 12 79; INTERIÉRY SEDLÁK – Kuchyňské studio Poggenpohl, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 02/24 21 73 77, fax: 24 21 73 78; EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35–36, fax: 02/22 87 43 67; KUCHYŇSKÉ STUDIO VORÁČEK, Chelčického 19, České Budějovice, tel./fax: 038/636 03 82; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 2, tel.: 02/24 81 99 41, fax: 02/24 81 99 40; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 02/24 31 17 54; MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Zdění věda není, ale…
|
|
Z hlediska použitého materiálu (měl by být stanoven přesně již v projektu a námi odsouhlasen) je vhodné provést kontrolu použitých cihel, cihelných bloků, tvárnic či jiných prvků podle dodacích listů. Je i důležité zjistit, zda jsou používány příslušné doplňkové dílce (překlady, věncovky apod.) určené pro příslušný stavební systém. Na dodacích listech lze rovněž ověřit, zda třída pevnosti použitého materiálu odpovídá statice projektu.
Při použití materiálu od jiného výrobce, je třeba vědět, že vlastnosti, záruky a kvalita budou odpovídat projektu. Totéž je třeba učinit u malt či lepidel – na dodaném balení u pytlovaných variant, popř. na dodacím listu, jedná-li se o dodávky do sil. Zároveň je nutno prověřit způsob zpracování spojovacích lepidel či malt. Toto je první předpoklad kvalitního vyzdění.
„Dvakrát měř“ stále platí Dalším předpokladem je kvalitní řemeslná práce. Pro zdivo je rozhodující jeho správné založení. Ještě než začne vyzdívání, mělo by vždy předcházet předání hydroizolačních vrstev pod ním. Po založení zdiva se kontroluje správnost rozměrů, rovinatost a dodržení modulu užitého materiálu. Teprve pak lze pokračovat ve vyzdívání, kdy se průběžně ověřuje jeho svislost, rozměry otvorů, vynechávání kapes návazných konstrukcí, správný postup nanášení malty, správné osazení zárubní (jak výškové, tak technologické). Chybí-li nezávislý stavební dozor (rozhodně by měl být!), postačí si pro kontrolu pořídit dvoumetrovou vodováhu, pásmo a technologický postup výrobce.
Už zběžná kontrola leccos napoví: je-li zdivo po čtyřech vrstvách bloků o 5 cm výše, než má být dle modulů v technologickém návodu, či na výšku podlaží o 3 cm tzv. „padá“, může to být základem pozdějších problémů – ať již tepelných nebo u dokončovacích prací. Navíc sortiment doplňkových dílců pro správné použití vyžaduje přesnou výstavbu. Pro následné vyzdívání příček platí obdobné zásady včetně užití materiálů správných tloušťek, provedení a hmotnosti z hlediska pozdější hlukové neprůzvučnosti. Navíc vždy trvejte na použití správných doplňkových prvků (zdivo se systémovou věncovkou je určitě vhodnější než např. s Lignoporem, kde se musí následně řešit přechod mezi různými materiály).
Tolerance podle norem Očekáváte v konečné fázi štukové omítky v toleranci 2 mm na dvoumetrové lati? Pak tomu musí odpovídat i předchozí tolerance zdiva. Naše normy pro tolerance ve výstavbě nejsou bohužel tak jednoznačné a jednoduché jako například německá DIN. Doporučuji vyloučit na stavbě směšování různých materiálů (např. cihla a pórobeton). Dělení materiálu – zvláště obvodového – by se mělo odehrávat řezáním, nikoliv pomocí kladiva. Výškové úpravy jsou bez řezání prakticky nemožné a často pak proto vedou k užívání cihel v úplně jiném směru, než je technicky správné. A ještě jedno upozornění: čím méně odborní dělníci jsou na stavbě k vidění, tím častěji byste za jejich zády měli vidět technicky zdatného mistra či stavbyvedoucího.
Zdění krok za krokem – vyzdívání by mělo vždy předcházet předání hydroizolačních vrstev pod ním – rozhodující je správné založení – kontrola správnosti rozměrů, rovinatost a dodržení modulu užitého materiálu – průběžné ověřování svislosti, rozměrů otvorů, vynechávání kapes návazných konstrukcí, správného postupu nanášení malty, správného osazení zárubní (jak výškové, tak technologické)
text: Bohumil Ouda foto: archiv firem Wienerberger a Ytong |
Pro více knih
|
|
Například bolognská univerzita byla největším producentem právnických knih, pařížská univerzita knih teologických a Čechy se v době husitské staly díky rušení klášterů trhem laciné literatury.
Řekni, co čteš Už tehdy mívaly knihovny speciálně vyčleněné prostory, které by byly i bez knih identifikovatelné na první pohled podle výzdoby.
Patřilo do ní zejména biblické téma Zvěstování Marii, protože Panna Marie byla prý návštěvou anděla vyrušena z četby. Už po staletí se historici umění zabývají otázkou Řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaká jsi. Zjišťují totiž, jestli Marie na obrazech četla Starý zákon, Nový zákon nebo pro jistotu oba. Současné místnosti určené pro uskladnění knih (spíš než samostatné knihovny jimi bývají pracovny) už výzdobu postrádají, ale knihy od země až ke stropu mají s těmi dřívějšími společné.
Ideální řešení pro umístění knih skutečného bibliofila, je nechat si zbudovat knihovnu na míru. Dají se k tomu využít také různé niky nebo jen stěží jinak využitelné plochy stěn. Knihovna by neměla být postavena tak, aby na hřbety knih svítilo přímé slunce, a pokud by byla skutečně vysoká, jsou nezbytné schůdky nebo posuvný žebřík.
Úložné celky Dobrá knihovna by měla mít vlastní osvětlení, a to pokud možno shora. Měla by stát na místě, které nepatří k těm nejfrekventovanějším, což umožňuje i umístění pohodlného křesla s doplňkovým osvětlením určeným ke čtení. Neopomenutelným doplňkem velké knihovny, je také knihovní stolek, protože někdy si vybereme z knihovny více knih a není ani praktické, natož důstojné odkládat je na zem.
Některé úložné celky určené pro knihy se vlastně příliš neliší od knihoven solitérních, snad s rozdílem, že se jednotlivé moduly snadno násobí, takže jimi lze pokrýt třeba celou stěnu nebo dokonce místnost.
Ideální knihovna: – Nestojí proti oknu, a pokud ano, je kryta mléčným sklem – Přehled o knihách získáme vestoje na zemi (bez schůdků) – Alespoň zčásti je opatřena dvířky – Má vlastní osvětlení v horní části nebo po stranách – Sklo je umístěno až od výšky 60 cm
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44, fax: 02/22 25 10 56;
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Tiše, Marie zpívá
|
|
Možná právě přirozený půvab je tím kouzlem, které ji drží na výsluní už několik desetiletí, a protože s přibývajícím věkem jen zraje, její současný comeback je provázen bouřlivým zájmem nejen médií, ale i odborné kritiky.
Dalo by se předpokládat, že čtenáři Moderního bytu poslouchají její hity z nejnovějších přehrávačů, usazeni v pohodlném křesle a s nohama na posledním typu podnožky dovezené přímo z Milána. Tiše, Marie Rottrová zpívá.
A pak? Ji osobně asi při odpočinku spatříte jen vzácně. Mezi přesuny z televize do nahrávacího studia a na koncert totiž ještě vaří, pracuje na zahradě, stará se o psa a s babičkovskou pýchou a obavami o koženou sedačku zároveň pozoruje, jak si u ní v pokoji udělali vnoučci trampolínu.
„Až kluci vyrostou, budu to tu asi muset přezařídit,“ povzdychne si Marie, když si vzpomene, jakým způsobem její smetanovou koženou sedací soupravu využívají pětiletý Bruno a tříletý Max. – „Na další zařizování jste tedy připravená. A stavět nebudete?“ ptám se možná podivně, ale protože vím, že tato křehká dáma už postavila a zařídila tři domy, napadlo mě, jestli nejde o koníčka. „Zatím uvažuji pouze o přístavbě nad garáží, kterou bych mohla zvětšit ložnici o šatnu,“ říká Marie Rottrová, „ale jeden sen ještě mám. Zatím se mi totiž ještě nikdy nepodařilo koupit ten pozemek, o který jsem původně usilovala, a tak jsem nakonec slevila z nároků a koupila jiný, který byl snadno k mání. Navíc byly všechny tři mé domy na vesnici, kam se víc hodí sedlová střecha. Ale já mám odjakživa představu velkého pozemku na kopci, s krásným výhledem na řeku. A na tom kopci bych měla jednoduchou funkcionalistickou vilu.“ – „Byl by tam les?“ – „Nemusel by tam být, ale výhled rozhodně na vodu ano.“ – „A uvnitř?“ – „Potřebuji k životu pohodlí a komfort, a to pro mě znamená velkou kuchyň s velkou spíží u ruky, pak jídelnu propojenou s obývacím pokojem, blízko pracovní komoru s prádelnou – nic by nesmělo být daleko. Ideální by ještě bylo mít jen velkými posuvnými dveřmi od obýváku oddělenou pracovnu s velkou knihovnou… To jsem si teď nemohla dovolit, pokud jsem chtěla jídelnu. Mám jídelnu, kuchyň a obývací pokoj, ale pracovnu musím mít v patře. Není to praktické.“ „Ráda vaříte, lákaly by vás nějaké zajímavé spotřebiče?“ – „Já jsem klasická kuchařka, nějaké elektrické spotřebiče mám, ale nepoužívám je. Nemám mikrovlnnou troubu, jen klasický gril. Když ale přijde moje osmdesátiletá maminka, s radostí používá všechny vymoženosti. Já ráda všechno krájím ručně, zdá se mi, že jídlo je pak opravdovější. Nad cibulí pláču a tlakový hrnec taky nemám. Pořídila jsem si plynový sporák a elektrickou troubu s grilem a vařím na plynu. Tam si můžu regulovat teplotu, jak potřebuji, pro přípravu číny nebo minutek se mi zdá plyn ideální.“
„Vím o vás, že jste vyhlášená kuchařka. Kdo vás učil vařit?“ – „Maminka, ale teprve když jsem se provdala. Neuměla jsem vůbec nic a pořád jsem byla na telefonu, až ji to nazlobilo a dala mi Sandtnerovou, kterou dostala ke svatbě. Jako malí jsme si v té kuchařce s bráchou hrozně rádi prohlíželi obrázky perníkových chaloupek…
Jak jsem procházela světem, naučila jsem se vařit spoustu jídel, italskou kuchyni, francouzská jídla, bulharskou, řeckou kuchyni, máme rádi papriky na olivovém oleji, čínu dělám, ale upeču i kachnu se zelím a knedlíkem, zvěřinu na víně… kamarád kapelník mi občas něco přinese, ale kančí a jelení se dá koupit i v Hypernově.“ „Tak mě napadlo, nelíbilo by se vám mít doma krb?“ – „Krb by se mi asi líbil, ale on chce ohromný pokoj, odstup a já jsem se s domečkem moc nerozšoupla, takže ho tam nemám.“ – „Ke krbu potřebuje člověk i hodně času, aby si ho vůbec užil. Patřilo by do vaší představy ideálního domu s velkým krbem i hodně času?“ – „Ani ne – tak přiměřeně. Když má člověk hodně času, má zase málo peněz.“ „Provází vás ještě něco (kromě kuchařky) jako vzpomínka na dětství?“ – „Ano, mám stylovou ořechovou jídelnu, ke které jsem dokoupila židle a od báječného truhláře jsem si nechala udělat stůl.“ – „A nelákalo vás někdy zbavit se starých věcí a nakoupit všechno nové?“ – „No, občas mě popadne taková věc, že vyházím polovinu šatníku, botníku, doplňků – a už to asi zase brzy udělám, mám takové staré mlýnky na pepř…“ „K vašemu ideálnímu domu určitě patří zahrada.“ – „To samozřejmě. Odjakživa mám hrozně ráda zahradní restaurace… Když jsme s kapelou jezdili do zahraničí, všude bylo plno zahrádek, sezení pod stromy – ve Švýcarsku, v Itálii, Francii.
Vzpomínám na hospůdky, kde dělají domácí sýry a sedí se pod kaštany – proto i já potřebuji zahradu. Od května do konce září máme nábytek na zahradě a žijeme venku. Kdyby to šlo, chtěla bych zahradu širší, mám 15 m široký pozemek a tak jsem se nemohla rozjet, jak bych si představovala. I tak se na zahradu vešel bazén 8 x 4 m a travnatá plocha na fotbal pro kluky. Opticky je zahrada předělená ozdobnými keři a zakrslými stromy, za plůtkem mám zelinářskou zahradu, se kterou mi pomáhá soused. Vypěstovala jsem hlávkové saláty, rajčata, okurky, celer, cibuli a v záhonu mezi borovicemi rostou i lesní jahody. Taky pár keřů rybízu červeného a černého pro děti, mají hrozně rády, když v létě můžou ozobávat zahradu.“
Marie Rottrová si vybrala vybavení v ceně 998 606 Kč.
Kontakty: BAUMATIC, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 0428/33 21 11; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel.: 02/24 81 90 94; DOMO SERVICE, V Lužích 818, hala B, Praha 4, tel.: 02/91 91 27 11; DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 28 50; GARDENLINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 02/24 91 85 58, tel./fax: 02/24 91 95 99; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 02/22 25 21 41; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 02/24 92 29 99; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; SELENE, Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 0338/31 34 10; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 02/72 73 39 37; VILLEROY & BOCH AG, Biskupcova 36, Praha 3, tel.: 02/651 47 70
text: Pavlína Blahotová foto: Petr Zhoř a archiv |
