|
|
Řešené dispozice jsou variantami pro odlišné složení členů rodiny, pro rozdílné sociální skupiny. Základní dispozicí je třípokojový byt s lodžií a vestavěným bytovým jádrem klasických rozměrů (koupelna 160 x 160 cm, WC 80 x 160 cm s instalační šachtou).
Dvě sestry První varianta záměrně zachovává strukturu příček, aby poukázala na chyby původní dispozice. V bytě v této podobě bydlí dvě starší osoby – sestry, z nichž každá má svůj vlastní obytný prostor, třetí pokoj má sloužit oběma ženám ke společnému pobytu nebo přijímání návštěv. Tento pokoj je největší, navazuje na lodžii a počítá se v něm také s velkým jídelním stolem pro slavnostní obědy či večeře. Umakartové bytové jádro bylo nahrazeno lehkými sádrokartonovými příčkami, ale velikost koupelny a WC se nezměnila. Byla vypuštěna příčka mezi chodbou a kuchyní, která lícovala s příčkou WC a koupelny a bránila samostatnému vstupu do nejmenšího z pokojů (byl dříve přístupný pouze ze společného obytného prostoru). Případné uzavření kuchyně by mohlo nastat až v rovině kuchyňské sestavy. Nevýhodou tohoto dispozičního řešení jsou špatné provozní vztahy mezi kuchyní a hlavním obytným prostorem, v klasické rodině s dětmi by byly ještě komplikovanější než v případě soužití dvou samostatných dospělých osob.
Klasická trojice Úprava pro tři osoby (rodiče a dítě bez ohledu na jeho věk) především ruší přímý vstup z chodby do kuchyně, do které se bude vcházet pouze z obytného prostoru. Náhradou za kratší spojení od vstupu ke kuchyni je však podstatnější výhoda – větší koupelna, do které lze umístit pohodlnou vanu délky 180 cm a dvě umyvadla. Původní „krček“ byl totiž pouhou komunikační, jinak nevyužitou plochou kuchyně. Pracovní plocha kuchyně se umístila pod okno, což uvítá téměř každá hospodyně, mezi varnou desku a dřez se může instalovat užší myčka, do rohu se vejde velká chladnička s mrazákem.
Obytný prostor, kde se rodina shromažďuje, je zároveň i jídelnou a je přímo propojen s kuchyní (oddělit se může posuvnými dveřmi od kuchyně i chodby). Ložnice rodičů je přístupná z obývacího pokoje a navazuje na šatnu, pokoj dítěte je zcela samostatným prostorem, také on má k dispozici malou šatnu ve vstupní části. Otevíravé dveře na WC byly nahrazeny posuvnými, aby nedocházelo ke kumulaci se vstupními dveřmi do bytu.
Náročná dvojka Pro mladou bezdětnou dvojici s rušným společenským životem je navržena třetí, velkorysejší varianta. Nově navržená kuchyně a koupelna jsou řešeny stejně jako v předchozí variantě, návrh však počítá s využitím celého jednoho traktu jako volného obytného prostoru, od kterého se podle potřeby může oddělit (skládací skleněnou stěnou) intimnější kout k poslechu hudby, sledování televize nebo k pracovním účelům. Ke společenským účelům se využívá především velký jídelní stůl s pohodlnými polokřesly.
V chodbě je navržena nika pro uložení kabátů, na kterou z druhé strany navazuje šatna, umístěná před vstupem do ložnice. Stejně jako v předchozím řešení, i tady se počítá s výměnou dveří na WC za posuvné.
text: Zora Martinová foto: Iveta Kopicová |
Blog
O kouzelných cibulích
|
|
Léta posedlosti květinou, kvůli níž neváhali bohatí lidé utratit ohromné sumy peněz a dělali cokoli, jen aby cibule získali. Jak tato móda přišla, tak odešla, ale tulipány zůstaly a Holandsko je stále velmocí v jejich pěstování.
Nechte se také trochu zbláznit. Na posedlosti květinami není přece nic špatného. Pokud máte čas a místo, dostane se vám úžasné podívané na bohatý jarní záhon, plný nejrůznějších barev. A dobře se dívejte, kouzelných cibulí je víc… Jak správně vybírat Při nákupu cibulovin se řiďte prvním pravidlem: cibuli dobře prohlédněte – nesmí být viditelně poškozená, slupky tulipánových cibulí nesmějí být oloupané, se skvrnami nebo dokonce plísní. Jarní cibuloviny nakupujte brzy na podzim a hned je vysaďte. Některé hajní rostliny (sasanky, Erythronium, Trilium) se prodávají v rašelinovém substrátu, aby nevyschly. Z vakuového obalu je vyjměte těsně před výsadbou. Sněženky a bledule je nejlépe přesazovat v zeleném stavu – vyrýt je ještě zelené a hned vysadit (ani jeden z těchto druhů nesmíte vyrývat v lesích, jsou chráněné).
Většině velkokvětých druhů narcisů a tulipánů prospívá každoroční vyjmutí z půdy na začátku léta (listy musejí zežloutnout – nepomáhejte jim v tom zavazováním, omezili byste tvorbu zásobních látek v cibuli). Poté je očistěte, odstraňte nemocné, příliš malé a poraněné cibule a ošetřete je fungicidem. Nechte je přes léto na suchém, vzdušném místě v papírových sáčcích, nejlépe dobře označených popisem. V září je opět vysaďte na místo, které jste mezitím zryli, vyhnojili, případně ošetřili prostředky proti zemním škůdcům.
Tradiční místo Přestože podívaná na záhon plný rozkvetlých tulipánů je atraktivní, přece jen má trochu krátký dech. Pohodlnějším řešením může být smíšený záhon, jehož součástí mohou být tulipány, narcisy a třeba řebčíky královské. Zde od pozdního jara do podzimu kvetou trvalky a keře (případně i letní cibuloviny jako lilie a česneky), ale v zimě a na jaře jsou skoro prázdné – a právě v té době se cibuloviny skvěle uplatní. Jejich zatahující listy pak zamaskují bujné trvalky a cibule mají dostatek času, aby načerpaly cenné živiny z listů.
Překvapení v trávě Cibuloviny mají sice své nároky, které jsou mírnou nevýhodou (velkokvěté kultivary se mají na léto vyjímat ze země), ovšem mají také mnoho výhod. Právě kvůli časné době kvetení a brzkému ukončení vegetace je můžeme vysazovat na místa, kde jiné květiny nerostou. Možná si pak opravdu sami pro sebe přichystáte krásné překvapení, až květiny rozzáří své barvy na místech dosud nezvyklých. Ladoňky, sněženky, talovíny a jiné drobné cibuloviny se hodí pod listnaté keře, vedle nich šafrány, řebčíky, ale také narcisy. Aby vaše výsadba vypadala přirozeně, je dobré na vyčištěné místo cibule rozhodit, aby se rozprostřely náhodně. Pak je na místa dopadu vysadíme. Do trávníků u venkovských chalup, na volné travnaté plochy ve starých sadech či pod stromy ve starých romantických městských zahradách se spíše hodí narcisy nebo drobné botanické tulipány (např. žlutokvětý tulipán lesní, který v některých našich parcích zdomácněl, nebo Tulipa sprengerii), šafrány, talovíny, puškinie, snědek, ladoňka, sněženky, řebčíky, drobné modřence. Dobrým doplňkem jsou také hlíznaté rostliny – sasanky půvabné a hajní. Vyberte místa, kde můžete nechat trávník nesečený do pozdního jara. Po odkvětu je nutné ponechat rostlinám listy minimálně ještě 4 týdny, lépe však 6 týdnů. Pak můžete trávník posekat. Když si uvědomíte, že jde o dobu první seče na loukách, je třeba opravdu dobře zvážit, která místa jsou k tomu vhodná. Na druhou stranu kontrast intenzivně udržovaného rekreačního trávníku s lučním porostem je ve velkých zahradách zajímavý, efektní a navíc šetří práci s častým sekáním trávy. Na vysokou trávu ovšem musíte mít jinou sekačku než na nízkou – anebo louku postaru sekat kosou.
Do hotového trávníku můžete sázet různým způsobem, například pomocí speciálního rycího kornoutu pro výsadbu cibulovin – z drnu vyrýpnete kužele do hloubky podle velikosti cibule, nasypete do jamky kostní moučku, vložíte cibuli vrcholem nahoru a vyrytou „zátkou“ z drnu uzavřete. Pro drobné cibuloviny můžete dělat jamky rycími vidlemi. Chcete-li sázet více kusů, postupujte násle dovně: Opatrně sloupněte kus drnu, položte stranou. Půdu pod ním zkypřete a přihnojte kostní moučkou (15 g/1 m2). Drn ze spodní strany porýpejte zahradnickou kypřicí vidlicí, aby bylo pro mladé rostlinky snazší ho prorůst. Pak cibule rozložte (nejlépe náhodně) a přiklopte opět drnem (okraje dobře přitlačte).
S živým plotem za zády Dalším zajímavým způsobem je předsazení nebo podsazení živých plotů. Již druhý nebo třetí rok po výsadbě živého plotu v nové zahradě je možné k dřevinám vysadit cibuloviny. Protože pozadí je neutrální a jednobarevné, můžete si pohrát s kombinacemi barev, tvarů a výšek květů. Fantazii se meze nekladou a je jen na vás, zda vytvoříte elegantní výsadbu bílých druhů (sněženky, hyacinty, narcisy, tulipány), anebo dvoubarevnou kombinaci – například modřence a bílé nebo růžové tulipány a hyacinty. Pokud vám v zimě chyběly pestré barvy, prostě smíchejte všechny druhy dohromady.
Nebo jinam… Jak už jsme řekli, drobné se hodí na okraje záhonů, rabata, do skalek… Podobné druhy cibulovin vypadají krásně ve štěrkových plochách. Můžete tak zdobit okolí vjezdů, okraje teras, vynikající jsou na střešních zahradách – ty jim totiž připomínají svými podmínkami právě oblast původu. Je třeba se postarat o to, aby půda nebyla v zimě a na jaře úplně suchá, v létě je naopak žár a přísušek žádoucí. Vynikající jsou různé druhy česneků, které kvetou na jaře a jiné pak i v létě, drobné irisy, bramboříky a druhy vhodné pro skalky. Květy by měly vyniknout na pozadí zdi nebo při pohledu z okna na střechu.
Výsadba Jednoduché pravidlo pro hloubku výsadby cibulovin: cibuli zasadíme do hloubky odpovídající 2–3násobku délky (výšky) cibule.
Hnojení Cibulovinám prospívá hnojení kompostem nebo uleželým hnojem na jaře před výsadbou. Tuto vrstvu zakopejte níž, než je výsadbová hloubka cibulí. Na povrch půdy je vhodné dodávat umělá hnojiva podle návodu výrobce – měla by obsahovat málo dusíku, ale dostatek draslíku, který podporuje kvetení.
Osázení trávníku Osázejte raději menší plochu větším počtem cibulí. To je ostatně pravidlo pro sázení cibulovin do trávníku platné obecně. Vyberte místa, kde můžete nechat trávník nesečený do pozdního jara. Po odkvětu je nutné nechat rostlinám listy minimálně ještě 4 týdny, lépe však 6 týdnů.
Rozdělení rostlin podle nároků Skalky: česnek (Allium) sasanka (Anemone) Bulbocodium vernum šafrán (Colchicum) brambořík (Cyclamen) řebčík (Fritillaria) křivatec (Gagea) sněženka (Galanthus) kosatec (Iris) bledule (Leucojum) modřenec (Muscari) narcis (Narcissus) snědek (Ornithogalum) puškínie (Puschkinia) ladoňka (Scilla) tulipán (Tulipa)
Vlhký stín: sasanka – hlíznatá (Anemone blanda, A. ranunculoides) talovín – hlíznatý (Eranthis) řebčík (Fritillaria) sněženka (Galanthus) bledule (Leucojum) ladoňka (Scilla bifolia) Trilium Tulipa sylvestris
Suchý stín: sasanka hajní (Anemone nemorosa) brambořík (Cyclamen hederifolium) sněženka (Galanthus nivalis) ladoňka (Scilla non-scripta)
Trávník: česnek (Allium molly) Anemone blanda Chionodoxa krokus (Crocus) sp. Eranthis hyemalis Erythronium dens-canis a další druhy Fritillaria sp. Galanthus hyacint (Hyacinthoides sp.) bledule (Leucojum) modřence některé (Muscari) narcisy (Narcissus) Ornithogalum mutans puškinie (Puschkinia scilloides) Scilla bifolia, S. siberica tulipán (Tulipa sprengerii, T. sylvatica)
text: Jana Pyšková foto: Jana Pyšková a Zdeněk Prchlík |
Poněkud utajená revoluce
|
|
O významu úložných prostor v kuchyni nemá smysl diskutovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o „dílnu“ domova, veškeré „nářadí“ (nádobí, porcelán, nože…) a „materiál“ v podobě potravin zde musí mít své stálé místo. Přesto se mnozí spotřebitelé při výběru kuchyní orientují především na materiál, z něhož je kuchyňská sestava vyrobena, zpracování čelních ploch skříněk, spotřebiče a na úložnou funkci kuchyně přitom zapomínají. Úložné prostory musí být nejen hezké na pohled, ale především praktické. To znamená, že by měly mít dostatečnou kapacitu, umožňovat nám dokonalý přehled o uložených věcech, nabízet k nim snadný přístup, a tak usnadňovat udržení pořádku.
Co přinesl vývoj Úložné prostory v kuchyni již nepředstavují klasickou sestavu a spíž, v níž se potraviny skladovaly v regálech, jejichž dno většinou tvořila dřevotříska. Jak k nádobí v kuchyňské lince, tak k potravinám ve spíži byl velmi komplikovaný přístup. Tím, že nenabízely potřebný přehled, se v nich i velmi obtížně udržoval pořádek. Pro úložné prostory moderní kuchyně je charakteristické, že využívají v kuchyni každého centimetru, a to včetně míst, která se ještě donedávna zdála nevyužitelná. Vnitřní členění úložných prostor pak nabízí snadnou dostupnost všech předmětů a přehled o jejich uložení.
Kvalitní kování, výjezdy a pojezdy zajišťují vysokou mobilitu a nosnost (až 80 kg) zásuvek a skříněk, které jsou v moderní kuchyni často nahrazeny otevřenými policemi, do nichž se většinou ukládají větší kusy nádobí. Horní skříňky neslouží pouze coby úložné prostory pro sklo a porcelán, ale i potraviny, které potřebujeme mít „po ruce“. Velice praktické jsou skříňky těsně nad linkou určené k uložení drobnějších elektrospotřebičů a dalších příslušenství. Jejich součástí bývá i zásuvka, a tak nám při jejich použití odpadá složitá manipulace s kabelem.
Nový typ úložného – odkladového prostoru především na malé předměty představují v kuchyních závěsné plochy zhotovené ze skla nebo jiného materiálu.
Drátěný program Zmíněná snaha o využití doslova každého centimetru, včetně rohů, a dosažení maximálního pořádku umožňuje v každé kuchyni uplatnění různorodých prvků tzv. drátěného programu. Jeho využitím vstupuje do kuchyně přehled a pořádek. Výsuvné kontejnery skříněk umožňují viditelnost obsahu shora a jeho snadné vyndávání a opětovné ukládání. K nejžádanějším komponentám patří koše různých tvarů a velikostí, rohové otočné police, držáky na lahve a další. Vývoj zasahuje i úložné prostory, jako jsou zásuvky na příbory. Kromě toho, že se vyznačují větší členitostí, bývají vybaveny protiskluzovou podložkou, což opět přináší větší přehled a usnadňuje udržení pořádku.
Spíže třetího tisíciletí Vnější podobu, ale především vnitřní členění podstatně změnily prostory určené k uskladnění potravin. Velmi praktickou novinku představují např. zásuvky s gastronádobami na nejpoužívanější sypké potraviny. Splňují přísné nároky na hygienu, neboť je lze snadno vyjmout a umýt. Vývoj se však podepsal i na kuchyňských skříních, sloužících coby spíž. Vycházejí vstříc potřebám dnešních hospodyň, které již neskladují velké zásoby potravin, ale pouze potřebné minimum. Výsuvné regály v těchto skříních opět zajišťují maximální přehled a dostupnost. Spolehlivou pojistkou proti poškození dna polic či podlahové krytiny jsou speciální fólie.
Chce to plánovat Podle průzkumů dvě třetiny z nás po koupi nové kuchyně pocítí, že by potřebovaly více úložného prostoru. Tento fakt dostatečně přesvědčivě nabádá, že bychom tomuto problému měli věnovat podstatně větší pozornost, přinejmenším jako samotnému nábytku. Nejde pouze o dostatečnou kapacitu úložného prostoru, ale i jeho typ a umístění. Při tom velmi záleží, co uskladňujeme, jak často např. konkrétní pomůcku na vaření po užíváme, jaké jsou naše nákupní zvyklosti, ale záleží i na výšce postavy a řadě dalších věcí. Pokud si strukturu úložných prostor dostatečně nenaplánujeme, snížíme funkčnost kuchyně, tzn. že značně zkomplikujeme přípravu veškerých pokrmů a v neposlední řadě ublížíme svému zdraví.
text: Alena Vondráková |
Milovat, ale láskou netrápit
|
|
V dobré vůli dát jim to nejlepší je přeléváme, sušíme, žhavíme na slunci nebo vystavujeme mrazivému průvanu. Po dobu každého záchvatu lásky na ně navíc mluvíme a sobě namlouváme, že nám rozumějí. Během několika let tak přirozenou cestou několikrát úplně obměníme květinovou výzdobu bytu, a pokud některý druh přece jen vydržel a přes veškeré naše úsilí přežil, stáváme se rázem odborníky. „Fialka, ta mi jde,“ sdělujeme hrdě sousedovi, když si stěžuje, že jemu ještě nikdy nerozkvetla. „Já sbírám zásadně ibišky,“ přehlížíme s opovržením kamarádovu sbírku kaktusů a za nic na světě by z nás nevypáčil, že dvakrát do roka rezignovaně vyhazujeme břečťan, se kterým si patrně neporozumíme nikdy. Dáváme jim jména: „Vykvetl mi Mergl,“ voláme kolegyni, s níž jsme kdysi od hodného pana profesora dostaly stejnou sazenici murrayi. Horší je, když květina zajde. Co má jméno, stává se totiž členem rodiny. „Tak ta Eva už to má za sebou.“
„Každá rostlina je individualita,“ říká Renata Domská, která mezi květinami tráví všechny své dny a dobře jim rozumí. Je renomovanou odbornicí, ke které se zákazníci Vinohradského květinářství s důvěrou obracejí o radu, jak to udělat, aby se rostliny v naší péči opravdu cítily jako v bavlnce. „Lidé se ptají na spoustu věcí a požadují zpravidla přesnou odpověď – taková však u péče o květiny vlastně neexistuje. Často se stane, že určitá květina někdy roste tam, kde by to odborník nečekal – a je to třeba tím, že si s ní člověk povídá. I když přehnaná péče také někdy škodí.“ Na jaké dotazy odpovídáte nejčastěji? „Skoro pravidlem je, že se lidé ptají na zalévání a rádi by slyšeli konkrétní termín – zalévat po dvou dnech, jednou týdně a podobně. Ale to je velice individuální. Mám ověřenou jednu laickou radu – sáhněte prstem pod povrch země v květináči. Snadno poznáte, zda je ještě vlhká, i když na první pohled tak nevypadá. A pak ještě není nutné zalévat. Velká dekorativní rostlina nepotřebuje tak častou zálivku jako malá, jejíž kořenový bal mnohem rychleji prosychá. Obecně je pravidlem, že přemokření nebo dlouhodobé stání ve vodě rostlinám ubližuje víc než krátkodobé sucho.“ Pociťujete v současné době nějaké zřetelné trendy v poptávce? „Pokud si lidé pořizují květiny do bytu, jde vždycky o osobní volbu ovlivněnou jejich životním stylem. Určitě ale narůstá zájem o nenáročné a přitom atraktivní, reprezentativní rostliny. Jednak jimi firmy vybavují kanceláře a jednak si je kupují lidé zaměstnaní, kteří touží mít doma zeleň, ale nemají příliš času se o ni starat.“ Co jim nejčastěji radíte? „Nejdříve chci vědět, jak dlouhé bývá období, kdy budou rostliny bez péče. Pokud jde přibližně o pět dnů, dá se ještě docela snadno vybrat z atraktivních druhů, kterým taková absence nevadí. Při hydroponickém způsobu pěstování se časový limit může ještě zdvojnásobit.“ Podle jakých hledisek ještě rostliny doporučujete? „Důležité je vědět, kde bude rostlina umístěna. Nestačí spokojit se s tím, že ,na okně‘, protože okno může být v suterénu otočené na sever, ale také na jižní straně, kde jsou v létě doslova tropické podmínky. Připomínám, že je třeba být opatrní při větrání, protože většina kytek nesnáší průvan. Proto pokud máte možnost, je lepší vystavit květiny na tom okně, které se neotvírá, nebo je při větrání přemístit. Z hlediska požadavků na vlhkost mě zajímá i to, jestli bude květina v panelovém nebo v klasickém cihlovém domě. Suchý vzduch typický pro panelové byty některým rostlinám nesvědčí, ale naopak jiným skvěle vyhovuje.“ V suchém bytě by zřejmě pomohlo mlžení nebo rosení. „Není to pravidlem. Poradím vám, jak jednoduše odhadnete, která rostlina mlžení nesnáší – je to každá, která má na listech drobné chloupky. Ty totiž zachycují vlhkost a mohou být náchylné k tvoření plísní.“ Vím, že stále více lidí si pořizuje pokojové citrusy. Těm se zřejmě v panelových domech daří? „Pokud se o ně stará člověk poučený, daří se jim stejně dobře na slunečném místě v bytě jako v zimní zahradě. Je to podobné jako s bonsajemi – jsou žádané, atraktivní, ale musíte se o ně starat doslova jako o vlastní dítě. Na tento problém často narážíme při výběru vhodného dárku. Květina jako dárek by měla jít vždy do prověřeného prostředí, kde je jasné, že se o ni bude umět obdarovaný dobře starat.“
Kontakty: BAKKER HOLLAND, P. O. Box 93, Praha 025, tel.: 02/72 70 12 80; BONSAI–ZAHRADA, Bělohorská 191/512, Praha 6, tel.: 02/33 35 80 01; SEMIRAMIS, Praha 3, Vinohradská 125, tel.: 02/627 16 89; STARKL–ZAHRADNÍK, s. r. o., Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 0322/31 47 85; VINOHRADSKÉ KVĚTINÁŘSTVÍ, Jugoslávská 17, Praha 2, tel./fax: 02/22 51 20 39; ZAHRADNICTVÍ ALFRÉD KOHOUT, Soběslavská 1746, Tábor, tel.: 0361/25 99 67;
text: Pavlína Blahotová foto: Iveta Kopicová, Ivan Ivánek, Zdeněk Prchlík, Petr Zhoř a archiv |
Otisky rukou zrušeny
|
|
Nové vestavné sporáky, mikrovlnné trouby, chladničky, myčky i pračky snížily spotřebu elektřiny více než o polovinu, komfort vaření se přiblížil ideálu. Pokud nemáme na totální rekonstrukci kuchyně, můžeme využít jedné z hlavních předností vestavné techniky: hlučnou myčku, drahou vodu hltající pračku nebo věčně se špinicí troubu můžeme nahradit novou. Výrobci na to pamatovali zachováním rozměrového modulu se šířkou 60 nebo 45 cm.
Praktičtější a vzhlednější Zabudovávání spotřebičů do nábytku zbavilo kuchyně prokletí drobků a nečistot, které propadaly škvírami a mezerami mezi samostatně stojícími spotřebiči, a do krajnosti zjednodušilo úklid linky. Dvířka z materiálu v designu linky milosrdně zakryjí odlišný vzhled i povrchovou úpravu přístrojů konkurujících si značek. Začaly se rozlišovat vestavné a plně vestavné spotřebiče.
První zachovaly alespoň část ovládacího panelu. Zejména myčky nádobí v provedení „plně vestavném“ maskují celá dvířka a ovládací knoflíky se přestěhovaly do hrany dvířek přístupné po jejich pootevření. Vestavné spotřebiče jsou přibližně o 10 % dražší než solitéry, přestože výrobce ušetřil na jejich plášti. Obvykle však právě vestavné přístroje předbíhají volně stojící „horkými“ technologickými novinkami a funkcemi, z kterých uživatel koneckonců profituje.
Pokus ušetřit tím, že do nábytkové skříně zavřeme normální sporák nebo mrazničku nemá smysl. Znamenalo by to nechat si zhotovit novou skříň, protože volně stojící spotřebiče jsou právě o svůj plášť větší, nebo objednat si novou horní desku, pod kterou by se dal podsunout. Dvojím otevíráním dvířek bychom si život značně zkomplikovali.
Luxusní kuchyně mezitím od dřeva přešly k nerezu a hliníku. Vestavné spotřebiče s dvířky z těchto materiálů na sebe nenechaly čekat a designérská centra hlavních výrobců – společností Bosch, Siemens, Miele, Whirlpool, Fagor, Gorenje a dalších – se předhánějí v setech z těchto exkluzivních materiálů, nejnověji i s protiomakovou úpravou, na které už nejsou znát otisky rukou. K pokroku došlo u všech druhů vestavných spotřebičů, mezi které se dnes řadí i vestavné roboty a kávovary nebo nahřívač nádobí.
Komfortní vaření na „vestavbě“ Letošní modely multifunkčních vestavných sporáků nabízejí libovolnou kombinaci druhů ohřevu (horní/spodní ohřev, horký vzduch, cirkulační infragril, rozmrazování aj.) U dotykového ovládání si můžete nastavit teplotu s přesností doslova na 1 °C. Mikroprocesor ji navrhuje v menu na digitálním ukazateli, čidla hlídají teplotu pokrmů v nádobách. Moderní trouby umožňují zasunutí až pěti plechů. Klasická dvířka může nahradit vyjíždějící vozík, případně vozíky teleskopické. Siemens zavádí vozíky vyjíždějící stisknutím tlačítka na ovládacím panelu.
Zdlouhavé a nepříjemné čištění trouby odstraňují samočisticí technologie. Jestliže se rozhodnete pro pyrolýzu, stačí jednou za čas zapnout speciální program, při kterém se nečistoty uvnitř trouby spálí a mohou se vymést. Na povrchu PerfectClean se nečistoty nepřipálí, proto lze troubu jen vytřít vlhkým hadrem. Katalytické čištění znamená, že speciální nátěr odpuzuje mastnotu a nečistoty, jež se v horku spálí. Trouba proto nevyžaduje žádnou údržbu. Pořídit si můžete i troubu s vnitřními stěnami, které vyjmete jako pekáče a necháte je umýt v myčce. Údržbu usnadňuje i senzorové ovládání, kdy nikde nemáte žádná kolečka ani tlačítka a hladkou desku pouze setřete vlhkým hadrem. Indukční ohřev, který se stále více rozšiřuje, umožňuje bleskovou a plynulou regulaci výkonu jako u plynových hořáků. K vaření ale potřebujete speciální vodivé nádobí. Varné panely lze kombinovat s grilovacím roštem, nerezovým dřezem, Bosch k nim jako samostatný modul přidává i první vestavný kuchyňský robot.
Zdravou přípravu pokrmů v páře umožňují vestavné beztlakové parní trouby. Nové modely se samy starají i o plnění zásobníčku vodou. Novinkou posledních roků je parní trouba kombinovaná s pečicí.
Úspornější vestavné myčky Vestavné myčky dnes umožňují přesnější nastavení optimálního programu podle druhu nádobí a míry zašpinění na „jemné, choulostivé nebo i silně znečištěné“. Úsporné programy už vystačí také jen se 14 litry vody v normálním programu, protože mají zabudován senzor čistoty vody. Horní koš lze obvykle polohovat i s nádobím. Miele přidává praktický speciální koš na příbory. Hlučnost klesla na minimum, proto není problém v mnoha domácnostech nastavit oddálené mytí na dobu, kdy odebírají levnější noční tarif, aniž by myčka rušila klidné spaní. Ve větších kuchyních se nejnověji i myčky nádobí zvedají ve skříních až 50 cm nad podlahu, aby se usnadnila manipulace s nádobím. Pod myčkou pak může být zásuvka na velké nádobí.
text: Jan Tůma foto: archiv autora, Miele, Bosch, Fagor |
Kuchyně za starých dobrých časů
|
|
Všechny jednotlivé součástky lze kdykoli nahraditi, jsouť dle čísel velikosti vždy pohotově u Münzerbergra a Štěpničky v Praze (Spálená 6). Menší pro domácnost jsou jmenovitě vídeňské. Američané dali těmto kávostrojům podobu úhledných konvic, v kterýchž i lihový kahan topící je uzavřen, takže se káva přímo na stole vaří a z konvice nalévá…“ (Domácí vševěd, Šolc a Šimáček,1925)
Kuchyň jako pojmenování prostoru se v mnoha jazycích přenesl na souhrn činností v ní vykonávaných: od rozdílení výchozích potravin přes jejich tepelnou úpravu, ochucování a porcování po závěrečnou úpravu k předkládání jednotlivých chodů. Jaké představy kuchyně se nám však vynoří dnes? Tradiční zemité krmě připravované v rudimentárních nádobách, či naopak sofistikované zařízení mechanické nebo elektronické zjednodušující práci? A co vzdálené vzpomínky na dětství? Po celá staletí byla kuchyň místem setkávání, jádrem celého domu. Byl to prostor, ve kterém člověk nalezl mezi stíny a světlem ohniště blaho a bezpečí. Byla to místnost opěvovaná literáty, znovu a znovu byla zobrazována malíři a v domečcích pro panenky byla graciézně napodobována až do nejmenšího detailu. Žádný další prostor domu neskýtal očím pestřejší a radostnější pohled i činorodější a dramatičtější scénu. Krásné, ručně zhotovené nářadí bylo díky užívání mnohými generacemi potemnělé či pečlivě vycíděné: ošatky a formy na pečení, měřiče soli, kádě na vodu, bronzové hmoždíře a pekáče, desky a pánve, plechové hmoždíře, máselnice a váhy. Drůbež a ryby byly čištěny, kousky masa kořeněny, dýně krájeny, losos vyjímán okapaný z cedníku, zvěřina pověšena a mušle uloženy do kotlíku na vaření. Paštika, nejjemnější a nejvybranější jídlo k servírování a obdivování, byla připravena a ozdobena.
Ve svém základu se kuchyň jen málo proměnila od raných dob lidstva, v nichž nomádi poprvé obezdili a posléze zastřešili své ohniště. Byla to právě nístěj (ohniště), která vedla k usídlení a stala se výchozím bodem vztahu k domovu a vlasti, novým sociálním životním podmínkám a pořádkům, k právnímu a mírumilovnému smýšlení. Kolem této „kuchyně“ vykrystalizovaly později další místnosti a vytvořily celek domu. A římský název pro dům – „atrium“ – pochází bezpochyby z „ater“, to je tmavý, temný (jako bývaly kdysi kuchyně).
V mnoha kulturách jsou zobrazovány krby (ohně) a vyvýšený oltář tak není ničím více než krbem, na němž je obětováno bohům. V nejstarším římském templu na úpatí Palatinu bývalo státní ohniště, v němž pečovaly o oheň vestálky. Mrtví bývali často pohřbíváni vedle či pod ohništěm. A když si Antigona přála vidět ohniště svého otce, přála si zároveň navštívit jeho hrob. U ohně jsou uprchlíci a vyhnanci nedotknutelní a Odysseus stejně jako Hiobové zde našli krátký klid. Ohniště s planoucím ohněm také v mnoha kulturách bylo a zůstalo základem každé kuchyně.
Nástroje byly s rozvíjející se kulturou jídla bohatší a rozmanitější, ale nebyly tak podřízeny módě jako židle, lampa, hodiny, koberec, džbánek. Například lžíce si podržela svou formu stejně, ať byla na počátku udělána z pánevního kloubu velkého zvířete, nebo pak ze dřeva, hlíny, bronzu nebo dnes ze stříbra, hliníku či chromu. Samozřejmě jsou zde rozpoznatelné rozdíly mezi prostou selskou kuchyní, která je dodnes místem společenským, obývacím a jídelním pro celou rodinu, a kultivovanou říší hospodyně v měšťanských sídlech a mezi kuchyňským komfortem paláců.
V kuchyních se samozřejmě projevoval také duch jednotlivých epoch. Tak již v Pompejích bylo obvyklé zdobit kuchyň malbami, které je ještě dnes možno vidět v domech dioskurů. Tento zvyk ožil opět v 16. století a později v baroku, v době velkého potěšení z podívané, kdy bylo z kuchyňského náčiní vystaveno jen to nejskvostnější. Také servírovací nádobí se nespočetně rozmnožilo a bylo umístěno na stěny, police, do otevřených regálů a také na police krbů. Bohaté nádobí z cínu, mědi, mosazi, fajánse zaplavilo místnost a poukazovalo na bohatství domácnosti. Koncem 19. století však skončila epocha staré dobré kuchyně. Úsporná topeniště a sporáky potlačily oheň a učinily často staré náčiní přežitým. A tak je možno uhájit jen to, že kuchyně 20. století je vybudována k obrazu nového životního stylu, tvořeného úžasným zjednodušením všech pracovních procesů, obdivuhodnými aparaturami a všeplatnou hygienou. Kromě toho průmyslové kuchařky a reklamní brožury související s gastronomií přinášejí neustále další technologické novinky. Z nich jsou patrné proměny našich chutí a jejich internacionalizace v posledních desetiletích.
Na vzniku nové situace se nejvíce podílelo nahrazení starého dobrého ohně novým tepelným zdrojem – elektřinou. Její využívání šlo ruku v ruce s rozvíjením elektrotechniky a jejím rozkvětem po první světové válce, kdy byla dokončena elektrifikace evropských zemí. V této době také došlo k proměně rituálu pití horkých nápojů (kávy a čaje), které se staly součástí všedního života.
Tyto horké nápoje uspokojují obecnou potřebu lidského druhu po ohřátí a fyzické i psychické stimulaci. V přesných časech i místě člení den, vytvářejí konstelaci pro příznivou komunikaci a stávají se materiálním podkladem jistých každodenních obřadů i pravidel pohostinnosti. Nastoupila „řeč kávy“ a „řeč čaje“ beze slov, jež vyjadřují kodifikovaná sdělení. Od dvacátých let 20. století začal být trh zaplavován elektrotechnickými přístroji na ohřev vody, neboť vřelá voda je základem horkých nealkoholických nápojů rostlinného původu, připravovaných jako odvar nebo nálev (káva, čokoláda, čaj). Vzniklo k tomu množství pomůcek – od kotlíku a ohřívadla až po samovar. Soubory předmětů potřebných pro přípravu čaje a kávy se staly vysoce specializovanými. Svědčí o tom dnešní kuchyně-laboratoře, které na rozdíl od minulých však stěží budou nacházet svoje básníky.
Kontakty: ANTIQUE ALMA, Valentinská 7, Praha 1, tel.: 02/232 58 65; BAZAR ANTIQUE, Dlouhá 22, Praha 1, tel.: 02/22 32 09 93; BRIC A BRAC, Týnská 7, Praha 1, tel.: 02/24 81 57 63; PK Atelier Reno, Hradební 1, Praha 1, tel.: 0602 26 76 55
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Nejdůležitější je postel
|
|
Dominantní úlohu lůžka v ložnici uznávají i současní designéři, kteří tomuto kusu nábytku věnují náležitou pozornost. Dávají postelím velice zajímavé tvary a volí nejrůznější materiály. Na trhu si dnes vybereme skutečně designově velmi vydařené postele. Pokud však bereme ohled na své zdraví, bude volba poněkud složitější, a to již u samotného rámu postele. Párům, které nepouštějí ze zřetele zájem své páteře, nezbývá nic jiného než si postel nechat vyrobit na zakázku.
Jak si nelámat páteř Nejdůležitější pro zdravý spánek je to, na čem ležíme. Páteři neprospívá jak velmi měkké lůžko, kde matrace spočívají na drátěnce, tak ani příliš tvrdý podklad v podobě dřevěné desky nebo prken.
Rozumné řešení představují tzv. lamelové rošty. Na trhu si dnes můžeme vybrat z roštů různých typů i cenových kategorií. Nejlevnější jsou pevné lamelové. Dražší, ale vůči naší páteři šetrnější jsou pak rošty s lamelami ve speciálních výkyvných pouzdrech, které se již přizpůsobují každému našemu pohybu. Následují rošty polohovací, u nichž si můžeme zvednout část pod hlavou i pod nohama. Prodávají se i polohovací rošty ovládané motorkem. Vyšší kategorii představují tzv. ortopedické rošty, které se velmi dobře přizpůsobují hmotnosti spáče a jsou rovněž polohovací.
Některé rošty jsou změkčeny v oblasti ramen, vytvářejí tzv. ramenní kolébku vhodnou především pro osoby, které trpí bolestmi krční páteře a ramenního kloubu. Nejnovější generaci představují rošty , u nichž běžně používané dřevěné lamely jsou nahrazeny různým množstvím podpůrných terčů (křídel). Tyto rošty doplňují rovněž matrace nové konstrukce.
Ještě vhodnou matraci Nejdůležitějším článkem každého lůžka je matrace. Člověk, který si hodlá pořídit zdravou postel, bývá zaskočen jejich bohatou nabídkou. Obchody nám dnes nabízejí matrace latexové neboli kaučukové, polyuretanové (molitanové) a pružinové. Nejlevnější jsou matrace z molitanu, jež se prodávají v několika tvrdostech a nejlevnější koupíme již za 2500 Kč. Latexové matrace mají děrované jádro a od počtu otvorů a jejich velikosti se odvíjí jejich tvrdost. V případě pružinových matrací si můžeme vybrat mezi typem Bonel a taškovými matracemi, které mají přibližně dvojnásobný počet pružin, čímž se lépe přizpůsobují pohybu těla.
Šestero dobrého lůžka Napsala: Lenka Žižková
– Rozměry postele jsou dány plochou povrchu matrace a rozměry nosné kostry. Musí vždy vyhovovat velikosti postavy. – Matrace lůžka musí udržovat polohu lidského těla tak, aby byla vždy příznivá pro fyziologické zakřivení páteře, tj. povrch musí sledovat přirozenou linii osy páteře (vleže na zádech a na boku). – Matrace musí umožňovat snadné zaujetí a zachování polohy těla (člověk změní v noci polohu až čtyřicetkrát, při nemoci nebo stresu i vícekrát). – Matrace musí poskytovat tepelný komfort, tj. musí být prodyšná, umožňovat přechodnou absorpci potu, a zajišťovat tak organismu hladkou termoregulaci (lidské tělo v době spánku uvolní až půl litru potu, v době nemoci nebo stresu mnohem více). Některé firmy nabízejí matrace s letní a zimní úpravou (stranou), které v létě tělo spíše ochlazují a v zimě ho naopak zahřívají. – Matrace a lůžko musejí být snadno čistitelné, aby nedocházelo k přenosu infekcí (lůžka potažená textilem jsou naprosto nevhodná pro alergiky a astmatiky, neboť prach, který se v nich kumuluje, je dobrým prostředím především pro rozmnožování roztočů). Potah matrace nesmí umožňovat klouzání prostěradla po jeho povrchu. – Lůžko musí dávat člověku pocit psychického komfortu, který je důležitý pro usínání a k celkové regeneraci těla.
Jak vybírat a kupovat lůžko – Délka lehací plochy – je standardizovaná a pohybuje se od 195 do 205 cm. Někteří výrobci již konečně nabízejí i lůžka delší. Při výběru velikosti si vždy k výšce postavy přičtěte nejméně 20 až 30 cm, neboť jistě nespíte jen na zádech a rovně jako polínka. Potřebujete prostor pro podložení hlavy polštářem a rukou, natažení špiček nohou při odpočinku na břiše apod. – Šířka lehací plochy – obvykle se pohybuje mezi 85 až 95 cm. Lehněte si, volně položte ruce ohnuté v lokti nahoru a dostanete šíři matrace, která vyhovuje vašemu tělu. Odpovídá změnám polohy těla spícího člověka, otáčení, podkládání hlavy loktem apod. – Výška lehací plochy – za optimální výšku je považováno 42 až 45 cm, což umožňuje pohodlné usedání z polohy vsedě. Starší, nemocní nebo méně pohybliví lidé potřebují výšku lehací plochy 50 až 60 cm (vzpomeňte například na výšku nemocničních lůžek). Vyšší lůžko se také snadněji stele, čistí a povléká a prostor pod ním je přístupnější při úklidu. Nejnižší možnou výškou pro úklid je 25 cm, je-li lůžko nižší, prakticky se pod ním uklízet nedá. Výška lehací plochy by neměla být nižší než 30 cm také proto, že u podlahy proudí chladný vzduch, který vniká do místnosti štěrbinami v oknech a dveřích. Z tohoto důvodu je vhodnější opatřit si postel s čely (aby spícímu netáhlo na hlavu nebo nohy). V minulosti bývala zvýšená i část bočnice postele u hlavy spícího člověka, čímž se chránila před průvanem ze stran. Pokud je místnost utěsněná, vzduch v ní neproudí a je navíc přetopená, nahrazují naše plíce vysavač prachu s vodním filtrem.
Kam lůžko nepatří – Do místností přetopených a přesušených. – Do prostoru s topidlem, které nemá vlastní přívod vzduchu. – Do prostorů menších než 8 m2, nevyvětratelných přístěnků bez oken, ventilace nebo klimatizace. – Pod okno před radiátor. Doporučuje se vzdálenost alespoň 70 cm. – Proti oknu, kterým prochází světelné paprsky tak, že probudí odpočívajícího člověka dříve, než se vyspí. Není-li jiná možnost, musí k vytvoření světelné pohody pomoci žaluzie. – Do pásma proudění vzduchu (průvanu) mezi dveřmi a oknem. – Na podlahu – viz výše.
text: Alena Vondráková foto: archiv redakce |
Moderní klasik Alberto Meda
|
|
Narodil se v roce 1945, vystudoval zmíněnou školu a svou odbornost si zvýšil postgraduálním kurzem. Už v roce 1973 začal pracovat jako technický ředitel společnosti Kartell, která se specializovala na vývoj nových materiálů pro nábytkovou výrobu. Ve stejném období se pak jako výzkumný pracovník věnuje vývoji polyuretanů, které jsou díky svým vlastnostem považovány za vysoce perspektivní materiál pro nábytkovou výrobu.
Ve svých 39 letech se osamostatňuje a začíná jeho spolupráce s celou řadou firem. Nejprve působí jako designér a projektant pro Brevetti Gaggia a do roku 1981 také pro světoznámou automobilovou značku Alfa Romeo. V poslední době se jeho designy objevují v produkci dalších firem, jako je např. Vitra, Cappellini nebo Luceplan.
Vedle vlastní tvůrčí práce se věnuje i nadále výzkumu a pedagogice. Přednáší na milánské Polytechnice, kde vede doktorandské kurzy průmyslového designu, působí také např. v Design Symposiu ve Fukui, v Design Centru Tokio i na Workshop Design Quest v Ósace. Je docentem průmyslové technologie na Domus Academy a od roku 1995 také na své domovské Polytechnice.
Výčet jeho výstav a zastoupení v celé řadě zemí světa by byl stejně dlouhý jako cesta z Muzea moderního umění v New Yorku do téže instituce v Toyamě, kde jsou vystaveny Medovy návrhy. Od vize k řemeslu Alberto Meda patří k těm tvůrcům, kteří si svůj estetický názor vytvářejí na základě dokonale zvládnutého řemesla a co možná nejširšího progresivního spektra znalostí. Jako celá řada autorů své generace kombinuje geometrickou tvarovou střídmost sahající hluboko do funkcionalistické historie s elastickým designem zrozeným v šedesátých letech. Meda je navíc velmi kreativní na poli výzkumu a vývoje nových materiálů, což mu umožňuje pouštět se do odvážných návrhů s jistotou, že jsou způsobilé pro průmyslovou, často sériovou výrobu.
Pracovní židle Běžný uživatel nábytku ocení spíš Medovy návrhy z oblasti interiérové tvorby než realizace spadající už do kategorie průmyslového designu. Velmi známá je jeho kolekce pracovních židlí, které jsou vhodné jak do profesionální kanceláře, tak pro domácí použití. Klasickou, v tomto smyslu vlastně polyfunkční židlí je Visitor. Působí skoro nehmotně, elegantně a dokonale vyhovuje všem ergonomickým požadavkům. Nabízí maximální množství poloh, poskytujících uživateli několik variant pracovního a relaxačního nastavení.
Samozřejmostí je možnost výběru z různých typů a barev potahových materiálů, které designér doporučil. Výrazně „kancelářským“ dojmem působí Meda Chair a její mutace Meda Chair Conference, jejíž název už přesně vymezuje její funkci. Co se týká požadavků na ergonomii a zdravotně nezávadný provoz obou židlí, splňují nejvyšší požadavky, stejně jako model Visitor.
Z katalogů designového nábytku Vedle zmíněných židlí se objevují Medovy realizované návrhy také v katalozích předních světových výrobců nábytku a interiérových doplňků. Pro ně se vžil přívlastek designový, zdůrazňující, že jejich zařizovací předměty jsou nejen vyrobeny v nejvyšší kvalitě, ale také že byly navrženy designéry a architekty zvučných jmen. V případě Alberta Medy se jedná hlavně o několik kusů nábytku, zařazených do výrobního programu italské společnosti Cappellini. Pod touto značkou realizoval na konci devadesátých let hned dva charakteristické objekty. Je to knihovna ABC a policový systém AWS.
ABC Hliníková knihovna ABC představuje typický příklad estetiky Alberta Medy. Autor v základní modifikaci předpokládá ukotvení celého bloku do stropu a podlahy, čímž umožňuje umístění knihovny do volného prostoru bez přítomnosti opěrné zdi. Takové řešení povyšuje každý kus nábytku do pozice, ve které se aktivně spolupodílí na funkční i estetické variabilitě prostoru konkrétní místnosti.
AWS Systém AWS tvoří řada různě dlouhých policových modulů s konzolami. Z jednotlivých elementů je možné vystavět celou pokojovou stěnu až 360 cm dlouhou nebo vertikální policový pás tvořený jednotlivě upevňovanými policemi přesně nad sebou. Materiálem systému je hliník v pololesklé povrchové úpravě.
Více světla Vedle výzkumu, průmyslového a nábytkového designu se Meda věnuje také navrhování svítidel, hlavně pro renomovanou značku Luceplan. Značnou oblibu – jak u laické, tak u odborné veřejnosti – si získaly jeho návrhy realizované ve spolupráci s architektem Paolo Rizzattem. Jedná se hlavně o futuristické variabilní svítidlo Titania, umožňující množství barevných kombinací stínítka, nebo nástěnný Screen. Ve všech případech signuje Meda svítidla svým smyslem pro detail, maximální funkčností s důrazem na ekonomičnost provozu a zároveň tvarovou neobvyklostí, která díky barevným mutacím stínidel postupuje zdroji světla zásadní podíl na celkovém vzhledu i atmosféře místnosti.
Kontakty: A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 05/42 21 28 98, fax: 05/42 21 44 39; Jezuitská 11, Brno, tel.: 05/42 21 66 18; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 29, fax: 02/232 13 58, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; VITRA, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55
text: Petr Haas foto: archiv |
Více místa pro luxus
|
|
Co zamýšlela Agape Když v roce 1973 vznikla v italském lázeňském městě Bagnolo S. Vito společnost Agape, určili jí zakladatelé jednoznačný program — design moderního koupelnového vybavení. Toto rozhodnutí nebylo bez rizika, protože v té době byla koupelna i v Itálii tak trochu Popelkou zvyklou na standardní keramické zařízení, oživované z větší části hlavně obklady stěn a podlahy. Nabízet netradiční design je ale v této zemi přece jen o hodně snazší než u nás, kde se tehdy ve velkém stavěly byty zmrzačené bytovými jádry. Trvalo téměř třicet let, než ze skromných počátků vyrostla dnešní Agape, jejíž produkce se rodí ve spolupráci s řadou vynikajících designérů, kteří jsou přesvědčenými zastánci funkcionalismu a purismu a sklízejí nejrůznější ocenění za design. Hned na počátku objevila Agape mezeru v nabídce interiérového designu a zaměřila své úsilí na přehodnocení role koupelny. Účelově zařízené místo pro osobní hygienu se začalo proměňovat ve vysoce individuální prostor, který slouží relaxaci a regeneraci jedince stísňovaného náročným tempem dnešního života
Co přinesla nového Designéři, které společnost programově volí mezi protagonisty italského designu a mladými talentovanými tvůrci, soustředili svou pozornost především na umyvadlo jako izolovaný objekt, obdařili ho nebývalou všestranností a přisoudili mu speciální roli. Pro vybavení koupelny pak navrhli materiály do té doby používané zejména v kuchyních — nerezový plech, corian a sklo, které se v náročném vlhkém prostředí velmi dobře osvědčují. Ideálně také korespondují s jednoduchými čistými liniemi, s nimiž je dnes image značky Agape nerozlučně spojována. Poté co koupelna získala v bytě postavení srovnatelné s kuchyní, společnost zaměřila svou angažovanost na technicky náročnější zařízení, jako jsou baterie, sprchy a vany s masážním vybavením. Také zde se jí podařilo nabídnout trhu mimořádně zajímavé objekty provedené ve vynikající kvalitě. Pro Agape navrhuje mj. Marco Ferreri, Fabio Bortolani, Ermanno Righi, Enzo Mari, Alessandro Farnetti, Konstantin Grcic, Giuseppe Pasquali, Carlo Tinti, Marco Zito, Claudio La Viola, Carlo Colombo a Benedini Associati, v níž působí tři příslušníci rodiny Benediniových – Giam paolo, Bibi a Camilla. Uměleckým šéfem je Giampaolo Benedini ve spolupráci s Markem Zitou a Magdalenou Fernandez.
Agape v Miláně 2002 V rámci letošního milánského veletrhu nábytku se společnost Agape představila souborem výrobků reprezentujících luxus a určených pro velké obytné koupelny, které vyjadřují současný trend v koncepci tohoto prostoru. Luxusní pojetí se odráží nejen ve velkorysém tvarování a povrchové úpravě předmětů, ale rovněž v důvtipném použití materiálů a technologií. Důležitá je také flexibilita různých elementů, z nichž lze vytvářet nejrůznější kompozice. Pro předměty navržené Giampaolem Benedinim a Markem Zitou je charakteristická právě tvarová velkorysost a speciální povrchová úprava, směřující k nadčasovosti, která je vyčleňuje z určitého časového období. Jejich vnitřní kvalita se manifestuje jako umění designu podložené tradiční dovedností. Nová top řada tvoří spolu se staršími produkty Agape soubor výrobků odpovídajících současnému životnímu stylu, který se vyznačuje velkou různorodostí domácností, současně je však sjednocován požadavky dokonalého komfortu a nejvyšší kvality. Novinky uvedené firmou Agape v Miláně jsou většinou prototypy, které budou zařazeny do výroby postupně, proto jsou uváděné ceny pouze orientační.
Kontakty: LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 02/24 92 29 99; svět koupelen, Velká Krajská 49/8, Litoměřice, tel.: 0416/73 59 51, fax: 0416/73 77 20
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Podsklepit, či nepodsklepit?
|
|
Názor stavebníka je zpravidla ovlivněn dlouhodobou zkušeností, že se domy téměř vždy stavěly se sklepem. Z toho pak plyne častý požadavek podsklepení, aniž je dopředu jasné, k jakému účelu má vlastně sloužit a jaké nám přinese výhody či nevýhody. Sklepní prostory slouží prakticky vždy pro pomocné účely vlastního domu (skladové plochy, kotelna a sklad paliv, rozvody a zásobníky médií, vlastní domovní vodárny, dílna, garáž apod.). Zároveň se jejich poloha pod zemí využívala jako tepelně stabilní prostředí pro skladování potravin – často ve značně větších objemech, než je dnes obvyklé. Navíc sklep izoloval podlahu prvního obytného patra od zemního chladu.
Sklep dražší než nadzemní podlaží V neposlední řadě je nutno upozornit, že stavba sklepního podlaží je – vlivem nutných zemních prací, zásypů a s tím spojených zemních tlaků a související statiky objektu, hydroizolací včetně ochranných vrstev a nutnosti celkově snížit úroveň napojení infrastruktury i mimo objekt – rozhodně dražší než stavba nadzemního podlaží. Při měnícím se stylu života a zkušeností s výstavbou z moderních materiálů lze konstatovat, že je výhodnější dům postavit a užívat v nepodsklepené formě – včetně jednoduššího volného propojení přízemí s okolní zahradou bez schodišť či ramp.
Nutnost, nebo nadstandard? Podsklepení objektu by mělo mít rozhodně svůj účel a důvod. Může být ryze technický (malá únosnost horních vrstev zeminy s nutností hlubokého založení, objekt ve svahu, potřeba vyrovnání terénních odskoků, návaznost na různé výškové úrovně sousedních objektů nebo nutnost respektovat úroveň založení sousedních staveb), mnohem častější jsou však požadavky na dispoziční řešení a potřebu umístit některé provozy, zpravidla nadstandardní, do objektu, aniž by musel zabírat celou parcelu. Příkladem může být krytý bazén včetně technického zázemí, sauna, posilovna, vinotéka či nahrávací studio, u domu ve svahu často vhodné umístění garáže.
Ve všech těchto případech však musí podsklepení plnit logickou funkci dispozice domu a při vyšších stavebních nákladech by mělo umožnit například lepší využití malé plochy stavební parcely či netradiční architektonické řešení. Rozhodně nesmí pouze přinést zbytečné „skladové plochy“ či komplikované a neúčelné vjezdy do garáží. Chcete-li vybudovat sklep, proveďte vždy předem geologický a hydrogeologický průzkum – a v případě návrhu hydroizolací raději vždy rovnou předpokládejte, že si vlastní stavební jámou vytvoříte někde tlakovou vodu.
Stále méně důvodů pro sklep Mnohé z požadavků na sklep dříve kladených prošly – zvláště během posledních deseti let – zásadní změnou. – Mění se způsob vytápění, ve prospěch především plynu či elektřiny. Zařízení se minimalizovala a automatizovala, což spolu s růstem okamžitého výkonu umožnilo snížit obsah provozních zásobníků. Tím radikálně poklesl požadavek na zábor plochy pro kotelnu a prakticky odpadly sklady paliv. Rovněž u ostatních médií napojení na veřejnou infrastrukturu klade minimální požadavky na plochu. – Mění se styl zásobování potravinami: pravidelné týdenní nákupy v hypermarketech vyvolávají potřebu skladování v lednici, mrazácích a spíži. Tomuto životnímu stylu vyhovuje více transport pouze v úrovni podlaží, bez nutnosti zdolávat schody. – A umístění garáže do sklepa? Zamyslete se nad tím, zda chcete autem sjíždět z přízemí do sklepa se všemi problémy, které vám přinesou dešťové přívaly, zimní mrazy a sníh. Pokud ano, je nutné důkladně vyřešit odvodnění příjezdové rampy. – A ještě jednu komplikaci přináší sklep: průběžné schodiště domem (u nepodsklepené stavby vede jen vzhůru do podkroví) je potřeba řešit jinak, případně se instalují dvě odlišná schodiště.
text: Bohumil Ouda foto: archiv firem Elkro, Beleta, SKW–MBT |
