|
|
V nově zrekonstruovaném domě současní majitelé zachovali původní dveře i kliky, spíž, společenskou místnost s výstupem na zahradu, dokonce i dvě koupelny ze tří nakonec zůstaly rozměrově stejné, jen změnili jejich styl.
Při výběru dodavatelské firmy manželé navázali spolupráci s berounskou firmou AQUA PLUS, která jim do všech koupelen dodala armatury, vany a umyvadla (cca 500 000 Kč). U pražské firmy ESENTIER si objednali dlažbu a obklady.
V přízemí prakticky Přízemní koupelna se nachází v sousedství haly a kuchyně s jídelnou, tedy v centru veškerého rodinného života. Z toho důvodu je také vybudovaná prakticky a účelově. Původně v ní měla být umístěna dvě umyvadla (jedno pro dospělé a jedno dětské), po zvážení všech pro a proti dali manželé nakonec z prostorových důvodů přednost závěsnému klozetu před dětským umyvadlem.
Rohová vana je vybavená termostatickou podomítkovou baterií a ruční sprchou. Své ideální místo našla pod oknem, které je bohužel příliš vysoko, takže plní účel spíš dekorativní.
Co v této šedobílé koupelně zaujme na první pohled, jsou dekorované obkládačky s motivem lístečku, který plasticky vystupuje z povrchu obkládačky. Dalším zajímavým prvkem jsou trojúhelníkové obkládačky, které opticky oddělují bílou plochu od šedé a dodávají koupelně elegantní a čistý vzhled. Aby místnost působila útulnějším dojmem, musel se pomocí sádrokartonových desek snížit strop, do kterého se vsadila bodová světla.
Prosklená závěsná skříňka slouží pouze k ukládání nejnutnějších hygienických potřeb. Jako větší úložné prostory slouží šatna hned vedle koupelny.
Podkrovní romantika O patro výš sdílí manželé další koupelnu umístěnou těsně vedle ložnice. Majitelka si ji přála zařídit romanticky. K tomu našla vhodnou dlažbu i obklady v nabídce pražské firmy TOP GRES FORTE (cca 46 000 Kč).
Protože zde je nejdelší stěna zkosená, vešla se pod ni pouze nízká proutěná skříňka. Dominantou této koupelny je masážní vana, nad kterou je zabudovaný sprchový panel. O teplotu vody se stará centrální termostat.
Třetí maličkost Každá z koupelen má v tomto domě, který je starý přes osmdesát let, svůj osobitý ráz. A i když v půdních prostorách neměli manželé příliš místa na vybudování třetí koupelny, podařilo se jim ji vylepšit jednou „maličkostí“. K obyčejnému zrcadlu dosadili rám z obrazu, stěny ozdobili barevnou mozaikou s obrázky – a vznikla tak velmi zajímavá miniaturní koupelna.
Kontakty: AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 0311/62 56 26; ESENTIER, Nádražní 7, Praha 5, tel.: 02/90 02 27 19; TOP GRES FORTE (IKERA), Vinohradská 3216/165, Praha 2, tel.: 02/74 72 82 57
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Blog
Pomoc ano, ne však zázraky
|
|
V čem vidíte především přínos hydromasážních van a boxů? Umožňují nejpřirozenější způsob jak se uvolnit fyzicky a psychicky, aniž by se na tom člověk sám aktivně podílel. Jednoduše přijdete domů, lehnete si do vany s vodou o teplotě 32 až 38 °C a bez jakékoli další aktivity u vás dochází k optimální svalové a sekundárně i psychické relaxaci, což je v dnešní době obrovské plus. Hydromasážní vana dokáže pomoci v okamžiku, kdy se cítíme skutečně unaveni po náročném dni, sportu, chceme si odpočinout anebo se dokonce rychle dostat do špičkové kondice. Zde nám hydromasážní zařízení dokáže pomoci, zvláště když trysky lokálně zaměříme na nejpřetíženější svalovou skupinu. Přidáme-li ještě např. kvalitní emulzi, může dojít k perfektní svalové relaxaci. Pokud má vana trysky, u kterých se dá regulovat proud, můžeme ji využít při jakýchkoliv poúrazových stavech – zlomeninách, otocích a podobně. Hydroterapie v těchto případech představuje velmi osvědčenou léčebnou metodu, neboť v konkrétním postiženém místě zlepšuje metabolismus, a tak urychluje proces hojení.
V jakých případech hydromasážní zařízení těžko uspokojí naše představy a kdy bychom se jejich služeb měli dokonce vzdát? Hydromasážní vany nám umožňují optimální relaxaci, ale neměli bychom očekávat zázraky. Pod vlivem reklamy si dnes lidé, když to přeženu, myslí, že vlezou do vany, pustí si trysky a vylezou o deset kilo lehčí, nebo že se úplně zbaví celulitidy apod. Masážní vana nám může i v tomto směru hodně pomoci, ale bez určité fyzické aktivity se to neobejde. Další chybou je délka trvání celé procedury. Hodně lidí se mylně domnívá, že čím déle, tím lépe. Doporučuje se dvacet minut hydromasáže, po kterých by měl následovat třicetiminutový pobyt v klidném a teplém prostředí. Pokud by procedura trvala déle, měla by se adekvátně prodlužovat i doba odpočinku. Nikdo by si taky neměl myslet, že ho vana postaví natolik na nohy, že se po proceduře okamžitě obleče do sportovního a vyrazí si zaběhat nebo na večírek. Dostavuje se totiž úplně opačný efekt: člověk je vláčný a když se pak ještě napije alkoholu, není „in“ , ale „out“. K okamžité svěžesti pomůže jen střídání teplot – teplá koupel a studené střiky, což však umožňují pouze hydromasážní boxy. Jinak je třeba počítat s tím, že jde o klasickou hydroterapii, přesunutou do domácího prostředí. Masáže mají význam pro celkovou relaxaci, ale způsobují i pokles krevního tlaku. Takže pokud je někdo „nízkotlaký“, měl by přidat nějaké esence, např. rozmarýn nebo jinou vhodnou přísadu, která dokáže zvýšit tlak. Stejně tak lidé, kteří mají vysoký krevní tlak anebo jakékoliv jiné kardiovaskulární potíže, by se měli poradit s lékařem, zda jsou pro ně koupele tohoto typu vhodné a pokud ano, jak by měly vypadat. Hydromasážní vany se nedoporučují diabetikům s otevřenými bércovými vředy nebo když má někdo psoriázu či alergii na kosmetické přípravky. Trošku opatrnější by měli být rovněž lidé trpící osteoporézou, tedy řídnutím kostí. Neměli by se dlouho máčet a měli by si nastavit nižší teplotu vody, protože teplá voda podporuje odvápnění. Chce to poradit se s lékařem a pozorně sledovat, co s nimi procedura dělá. Stejně tak v době těhotenství, kdy se nedoporučují vůbec žádné koupele. Velkou chybou rovněž je, když někdo zapne hydromasáž a zároveň se myje. Ubližuje tak vaně i sobě – pobývat půl hodiny ve vlastní špíně není hygienické a dlouhé působení kosmetických přípravků může být příčinou ekzémů. Je třeba se nejprve umýt, vodu vypustit a pak teprve zapnout hydromasáž.
Potřebuje ke správnému používání hydromasážní vany radu odborníka? Většina van má rozumné návody, které by uživateli, pokud netrpí některou ze zmíněných chorob, měly stačit. Každý si pak v rozmezí doporučené teploty vody musí vybrat pro sebe tu optimální, protože vnímání teploty vody je strašně individuální. Někomu voda, která má 33 °C, připadá studená, jinému horká a třetímu akorát. Na to návod neexistuje, to si každý musí vyzkoušet sám. Ani na perličkové koupele, které nabízejí snad všechny vany, nepotřebujete žádného odborníka – tam si stačí najít něco, co vám vyhovuje – barva, vůně, muzika, prostě cokoliv, při čem se uvolníte. Při masáži místa, kde došlo ke zranění pohybového ústrojí, jako je výron, pohmožděnina, určitě není od věci zeptat se klasického rehabilitačního pracovníka, jakým způsobem hydromasážní vanu aplikovat. Ale myslím si, že to zvládneme i pouhým selským rozumem – když nás něco bolí, masírujeme si to a voda je přece mnohem šetrnější než ruce, a proto v uvedených případech nemůže ublížit.
Ještě než koupíme Dříve než si zakoupíme hydromasážní zařízení, měli bychom si ujasnit, co od něho očekáváme. V současnosti můžeme vybírat mezi hydromasážním panelem, vanou (s různými typy hydromasážního systému) a boxem. Pokud nám nějaký výrobce nabízí počet a rozmístění trysek dle našeho přání, jde nejspíše o medvědí službu. Hydromasážní zařízení totiž mají mnohaletým průzkumem dané parametry a jejich porušení nám může ublížit. Nízká cena hydromasážních zařízení může znamenat i nízkou kvalitu. Ta se projevuje především v časté poruchovosti a větší hlučnosti motoru. Při zvukové kulise připomínající parkoviště se špatně relaxuje.
text: Alena Vondráková foto: Ariston |
Váš interiér ledacos prozradí…
|
|
Při setkání s nenápadnou, ale zdravě sebevědomou Hanou Šebkovou jsem si připomněla, jakými úskalími jsem procházela já, rovněž interiérová architektka, když jsem končila stejnou školu, pouze s tím rozdílem, že to bylo o čtvrtstoletí dříve… Proto jsem jí položila následující otázky. Jak jste přešla od grafiky k designu a architektuře? Vždycky jsem se věnovala kresbě, chtěla jsem malovat, ilustrovat, ale po nějaké době jsem toužila vytvořit něco, co by se uplatnilo v každodenním životě. Uspokojení jsem nalezla v designérské práci, která je pro mne spojením umění, estetiky, užitku.
Nacházíte motivaci v prostředí, ve kterém žijete? Je Praha město vašeho života? Není vůbec důležité, kde člověk žije, pokud se může seberealizovat. Praha je krásná svou historickou rolí a tradicí, ale i její současný bouřlivý rozvoj pomáhá nejen mladým lidem k uskutečnění jejich cílů. Narodila jsem se tady, studovala tu, ostatně ještě studuji. Mohu ji porovnat i s jinými evropskými městy, a možná proto jsem si jistá, že je to pravé místo pro mé plány a práci. Pro jaké zákazníky navrhujete interiéry a nábytek? Jsou to především lidé, kteří stejně jako já vědí, jak důležitá je úroveň soukromého a pracovního života. Doma bychom měli nalézt prostor pro odpočinek. Vybavení domova musí být takové, aby vytvářelo dokonalé zázemí. Ale i v kanceláři, pracovně, ateliéru potřebujeme podle charakteru naší práce vytvořit to správné prostředí, což někdy potenciální zákazníci podceňují. Pro soustředěnou a kvalitní práci, odvedenou v efektivním čase, je nezbytné vytvořit prostředí, které tomu bude maximálně napomáhat. Dosažení harmonie tvarů a barev je tím správným vykročením na cestu k úspěchu.
Jaká je spolupráce s výrobci a kde hledáte nové kontakty s výrobou? V čem jsou podle vás problémy? Je stále trochu těžké najít spolehlivé, poctivé firmy, kterým záleží především na spokojenosti zákazníka. Ale podařilo se mi najít několik firem (českých), s kterými dlouhodobě spolupracuji k všestranné spokojenosti. Myslím si ale, že čeští výrobci stále narážejí na problémy financování nových technologických postupů. Státní podpora malopodnikatelů je mizivá. A tak vyrábět nové produkty je někdy poněkud krkolomné.
Jaký je průběh práce na jednotlivé zakázce a kam dodáváte své výrobky? Moje práce je zaměřena především na komplexní návrhy interiérů bytů, domů, kanceláří. Zákazníka se snažím hned na počátku spolupráce otypovat, poznat jeho osobnost a pochopit jeho styl bydlení či práce. Pak jde většinou vše hladce. Pokud se návrhy setkají s kladným přijetím, může začít společné rozpracování konečných detailů a prováděcích výkresů. Velkou odměnou je pro mne spokojenost zákazníka s finálním předáním zakázky. Návrh interiéru malého bytu je kolikrát složitější než bytu velkého či domu. Například malý byt 1+1 je propojen mezi místnostmi půlkruhovou zdí s volnými otvory, které pocitově umožňují zvětšit celkový dojem z prostoru bytu. Jednoduché řešení vybavení umocňuje tvarovou kompozici dělení bytu. Protikladem malému prostoru je volný strop obývacího pokoje rodinného domu, který je členěn trámovou konstrukcí s osvětlením. V našich zeměpisných šířkách je po většinu roku nedostatek světla a slunce, proto světlé a teplé odstíny doplňují harmonický vliv interiéru na pohodu obyvatele. Zabývám se také designem nábytku, osvětlení a jiných produktů. Většina mé práce končí přímo v rukou finálního zákazníka bez obchodních mezičlánků. Navrhuji solitérní nábytek přímo na míru zákazníkovi, například nábytek z mořené třešňové dýhy pro domácí kino a v návaznosti na to do téhož interiéru minibar rovněž z mořené třešňové dýhy v kombinaci s pískovaným sklem. Ale navrhuji také malé série solitérních řad nábytku, jako je Net, či jednotlivé kusy, které nemají předem určeného zákazníka, např. stolek Vica. Máte potíže s cenovou hladinou vašich výrobků? Cena je nedílnou součástí mé práce, vždy je s ní možné pracovat. Nejjednodušší je vědět, kolik má zákazník na tu kterou věc prostředků. Pak je snadné navrhnout řešení pro jeho konkrétní případ. Design je pro mne slovo spojené s možností získat něco kvalitního, funkčního za sice odpovídající, ale přijatelnou cenu. Bohužel jen málokterý zákazník se mne na to zeptá, a tak se většinou setkávám s názory: „…já bych byla ráda, kdyby mi někdo navrhl interiér bytu, ale nemám milion…“ A tak se většina potenciálních zákazníků ani nepokusí kontaktovat designérský či architektonický ateliér. Je to skutečně škoda. Časem se to bude rozhodně zlepšovat. Důvěra lidí v současné architekty a designéry poroste a vrátí se do doby, kdy byly tyto profese nedílnou součástí společenské potřeby. Jak hodnotíte zahraniční designéry v porovnání s našimi? Mám takové malé osobní zkušenosti ze zahraničí, ale myslím si, že např. v Anglii je architekt a designér běžně využívanou službou. V Německu je to spíše snobská záležitost, ale v Itálii, kde jsou designem ovlivněná všechna odvětví, je pravděpodobně velmi výhodné provozovat takový ateliér. Nevím, ale každá země má určitá negativa a pozitiva, nicméně si myslím, že každý může dobře znát svoje potenciální zákaznictvo a nabídnout mu, co si žádá. A také mu nabídnout možnost výběru. Schopnost odlišovat se jeden od druhého je dobrá a také spolupráce mezi jednotlivými studii a ateliéry je důležitá. Měla jsem již zákazníky, kteří se ke mně dostali náhodou, moje práce se jim opravdu líbila, ale nevyhovovala jejich představě o bydlení. Pro obě strany bylo tedy lepší doporučit jiné studio, které svým stylem lépe vyhovělo jejich požadavkům na vybavení bytu. Jakou cílovou skupinu chcete oslovit? Především co nejširší. Ale věřím, že dokážu oslovit zákazníky svou svědomitou prací, která je mi vším a které se plně věnuji. Věřím, že nové zákazníky získám i na základě doporučení ostatních. Někteří zákazníci jsou se mnou již od počátku mé volné designérské činnosti a stále se ke mně vracejí s opětovnými zadáními.
Myslíte si, že český zákazník ví, co chce? Český zákazník je velmi různorodý a většinou, když už se dostane až do ateliéru, tak ví úplně přesně, co chce. To pak bývá někdy komplikované. Potenciální zákazník je otevřen novým nápadům architekta nebo designéra, který naslouchá jeho potřebám, a spolu pak vytvoří dílo k oboustranné spokojenosti. Dokáže český zákazník rozpoznat dobrý design? Rozhodně. Někdy je sice jeho vkus ovlivněn módní vlnou, ale většinou má vytříbený vkus, podložený širokou znalostí svých možností. Myslím si, že český zákazník má vzhledem ke svému širokému záběru vzdělání velké možnosti a schopnosti. Mohl by je ale trochu více využívat a mělo by se mu ovšem dostávat kvalitních služeb. Máte pocit, že se v posledních letech zákazníci orientují spíše na český design? Český design musí stále dokazovat svoje kvality. Zlepšení jeho renomé pomáhají zatím asi jen individuální střípky. Jaké postavení má žena, která se chce prosadit v oboru designu a architektury? V tomto oboru je ještě pořád výjimečné najít ženu, která se nenechá odradit překážkami, které na ni číhají, a prosadí se. Setkávám se s jistými nezakrývanými rozpaky u realizačních firem, které vedou muži, na moje bezvýhradné názory na dodržení detailních plánů u návrhů interiérů a nábytku. Většinou jsou překvapeni mým zájmem a hlavně znalostí technických postupů, technologií a materiálů, které by patrně očekávali asi jen od „inženýra“. Po překonání této překážky je spolupráce oboustranně příjemná. Vaše inspirace, vzor? Inspiruji se stále a všude. Příroda je velký vzor, má neomezené hranice, její potenciál je nevyčerpatelný. Sleduji samozřejmě práce ostatních designérů a architektů a neustále studuji práce takových osobností, jako byli Mies van de Rohe, Gropius, Bohuslav Fuchs, Adolf Loos, Josip Plečnik, Tyl, Josef Hoffmann, Le Corbusier, F. L. Wright, Antoni Gaudí, Eileen Grayová, F. O. Gehry, Josef Kaplický, Vasilij Kandinský, Gustav Klimt, Egon Schiele, Vasarely…
Hana Šebková vystudovala design na Fachhochschule v Hildesheimu a poté architekturu v Praze a Brně. Do roku 1995 působila ve Studiu interiérového designu Plymouth a v posledních letech se věnuje volné tvorbě v oboru navrhování interiérů, nábytku a bytových doplňků.
Kontakt: HANI.SH (studio interiérového designu), Nad Studánkou 7, Praha 4, tel./fax: 02/41 41 03 82, e-mail: hani.sh@volny.cz,
text: Zdenka Kombercová foto: Jaroslav Kvíz |
Architekt, nebo rošťák?
|
|
Ivano, co pro vás osobně znamená koupelna? Odpočinek, relaxaci, uvolnění, světlo, vzduch… Někdy úplnou samotu, jindy místo pro komunikaci… Zkrátka tak, jak to právě potřebuji… Jaká specifika koupelny nejvíc zohledňujete při hledání budoucí podoby konkrétního prostoru vymezeného koupelně? Sprchový kout by měl být veliký, jednoduchý, vestavěný do niky, s pevnou hlavicí umístěnou dostatečně vysoko i s ruční sprchou. Sprchový kout, to by měly být jednoduché skleněné dveře a za nimi jen velký výklenek ve zdi. Nic víc. Měla by to být krásná a přitom každodenní záležitost. Já osobně jsem na tuto místnost velmi fixovaná. Vana. Pohodlná, nejlépe vana pro dva, s dostatečným odkládacím prostorem kolem, třeba na skleničku vína… Vana pro mne není denní záležitost, ale relaxační. Umyvadla preferuji jednoduchá, veliká, opět s dostatečným odkládacím prostorem kolem. Úložné prostory zabudované ve stěnách, funkční, kompaktní a na první pohled nepostřehnutelné.
Osvětlení dostatečné, ale teplé a měkké. Vždyť na člověka nemusí padat deprese hned ráno, že…?
WC a bidet. Bidet považuji za důležitý. Měly by být s WC mísou vedle sebe, optimálně v samostatné místnosti. Setkávám se totiž s tím, že toaleta je v samostatné místnosti a bidet pak jinde v koupelně. Sice to zcela ztrácí smysl, ale skutečně jsem to viděla. Jak se přístup vašeho ateliéru liší u jednotlivých klientů? Nakolik se podrobujete požadavkům investorů a nakolik jsou vaše realizace opravdu „vaše”? Kde jsou hranice, kdy ještě můžete vložit do řešení daného prostoru „sebe”? Nasloucháme požadavkům svých klientů a jejich představám. A musím říci, že bývají velice blízké našim. Klienti s jiným zadáním chodí asi k jiným firmám. Máte své oblíbené „koupelnové” materiály? Nakolik při jejich výběru vyhrává praktičnost a nakolik výsledný efekt? Od jednoduchých bílých či jiných jednobarevných keramických obkladů přes kámen – od žuly až po hrubý pískovec, po beton, sklo, nerez a skleněnou mozaiku. Za efektní a efektivní považujeme jen ty prvky, které jsou i praktické.
Jaká koupelna se vám kdy navrhovala nejlépe? Všechny, které byly pro rozumné a příjemné lidi. Nemám priority, nezáleží jen na velikosti či ceně.
A vaše představa ideální koupelny, kde byste nebyla limitována absolutně ničím? Přímý výstup z koupelnového prostoru do zahrady, kde zahrada zároveň „leze” do koupelny. Vana pro dva v zahradě a sprcha ve skleníku. Asi jsem jižní typ nebo co…
Kontakty: DONLIČ INTERIÉR (kancelář), U Cukrovaru 2, Opava 5, tel.: 0653/73 30 66, 0603 807 989; (prodejna) Bílkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 81 28 50, 0604 207 323, www.donlic.cz ; CIDOS, Popovice 99, Jičín, tel.: 0433/52 31 43, www.cidos.cz ; GARDEN LINE, Rašínovo nábřeží 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98; HELIOTECH, Lidická 1264, Třinec, tel.: 0659/32 43 36, 0602 785 072, www.heliotech.cz ; LUBOMÍR KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26; STONE TRADE, Poděbradská 744/141, Praha 9, tel.: 02/81 86 09 47, www.stonetrade.cz text: Lea Černá foto: archiv ateliéru Donlič |
Ozeleňme svůj dům!
|
|
Způsob života (tedy i bydlení) dnešní lidské společnosti přírodě rozhodně nefandí. Slova o návratu k přírodě jsou většinou pouhými frázemi či psychologickými berličkami strádajících lidských duší. Stále intenzivněji se sice vyzdvihuje stavění domů v úzkém sousedství krajinných prvků, o přímém kontaktu či pravidelném pobytu v přírodním lůně si však kvůli vlastní uspěchanosti můžeme nechat jenom zdát. A tak ke slovu znovu (pokolikáté už?) přicházejí pokojové rostliny. Zelené spasitelky v kořenáčích jsou (kromě domácích zvířecích mazlíčků) v našich příbytcích prakticky jedinými zprostředkovateli opravdového dotyku té nejčistší přírody. A že kontakty s živými bytostmi pro své duševní zdraví potřebujeme, o tom nemůže být pochyb. Problematika pěstování pokojových rostlin je stále na pořadu dne. Mají to na svědomí jednak zpestřující se nabídky zahradnických prodejen, jednak nové pěstitelské možnosti, které s sebou přinášejí stavební technologie a trendy moderního bydlení. Nebude tedy jistě nošením dříví do lesa, když vám nabídneme sérii volně navazujících článků o možnostech a zásadách pěstování rostlin v bytových interiérech. V každém z nich se nejprve seznámíme s několika obecně platnými zásadami správného pěstování „pokojovek“. Má-li mít naše povídání skutečný užitek, probereme si vždy i konkrétní možnosti vhodného výběru a pěstování zelených obyvatel do specifických podmínek určitého bytového prostoru.
K čemu nám ty kytky jsou? Než začneme ozeleňovat svoje soukromí (a investovat někdy nemalé finanční částky), musíme dobře zvážit vlastní časové možnosti. Rostliny mohou být v krajním případě pouhým pasivním doplňkem interiéru, který zakrývá jeho nedostatky a vyplňuje „hluchá“ místa. Rostlinky zařazené do této pro jejich život nepříliš optimistické kategorie na tom nejsou nejlépe, přesto zůstávají živými bytostmi a tudíž budou mít určitou minimální poptávku po čase svého majitele. Pokud tedy budeme nakupovat dražší květiny a nehodláme se jim příliš věnovat, kupujme opravdu jen ty nejodolnější druhy. Je přece velký rozdíl, pořídíme-li vzrostlý fíkus za mnoho set korun nebo maličkou dvacetikorunovou kapskou fialku, kterou coby „předmět“ okamžité spotřeby po několika týdnech potěchy vyhodíme. Tento článek má však přispět k poznání zásad PĚSTOVÁNÍ rostlin, nikoliv jen jejich UŽÍVÁNÍ. Pro rostliny a potažmo i pro dušičky pěstitelů je stoprocentně lepší opačná varianta – když se zelení tvorové stanou skutečnými účastníky našeho života a přímými spoluuživateli bytových prostor, jejich organickou součástí. Jejich pěstování se v tomto případě stává opravdovým koníčkem vlastníka bytu – a spektrum použitelných druhů se může značně rozšířit. V drtivé většině případů se pokusy o pěstování domácích rostlinek ustálí na úrovni zlaté střední cesty mezi oběma uvedenými extrémy, ovšem i to určitě není špatné – koneckonců, jsme jenom lidé a ani v přírodě nerostou všechny rostliny v ideálních podmínkách a bojují se zatraceně silnou konkurencí.
Vybíjení baterií Vedle oblasti estetiky umějí rostliny pěstované v bytech nabídnout i další požitky zlepšující kvalitu lidské existence. Kromě už zmíněného pozitivního působení na lidskou psychiku dokáží nezanedbatelným způsobem ovlivňovat složení bytového vzduchu: odparem vody zvyšují jeho vlhkost, uvolňováním vonných baktericidních silic jej dokáží provonět a částečně sterilizovat a bez významu není ani mechanické zachycování polétavého prachu.
Méně už se ale ví, že domácí rostlinstvo pomáhá při vyrovnávání elektrické bilance člověka – je dokázáno, že zatímco předměty neorganického původu (plastové nádobí, „uměliny“ v oblečení apod.) vytvářejí spoustu statické elektřiny, kterou se lidské tělo nabíjí, květiny coby nositelky opačného náboje z nás dokáží nahromaděné „špatnosti“ zpětně vybít! Pokud někdo hovoří po uklidňující procházce lesem nebo po návštěvě skleníku o dobití vlastní „baterky“, trošinku se mýlí. Ve skutečnosti si ji totiž – zdravě a účinně – vybil!
Zásady správného výběru Je prakticky nemožné podat vyčerpávají „návod“, které rostlinné druhy, odrůdy a kultivary se hodí k ozelenění určitých konkrétních bytových prostor nejlépe. Ani dva naprosto stejně zbudované a prostorově orientované byty či domy se nemohou shodovat svými mikroklimatickými poměry – samozřejmě to vyplývá především z jedinečnosti osobnosti každého z nás a tedy z různého životního stylu. Při ozeleňování nových, ještě „neodzkoušených“ prostor je tedy každopádně nutné vždy tak trochu improvizovat a zkoušet. Na základě postupně získávaných zkušeností (pro rostliny mnohdy velmi bolestných, pro nás draze zaplacených) se pak teprve začne postupně formovat určitý výraz a styl zeleně každého příbytku. Již zmiňované velkoprodejny dnes nabízejí plejády nejrůznějších pokojových rostlin. Ve vzduchu visí otázka, jsou-li všechny předkládané druhy opravdu vhodné pro bytové pěstování a zda nejsou mnohé rostliny jen krátkodobě použitelným spotřebním zbožím. Ke cti obchodníků je třeba konstatovat, že drtivá většina u nás i jinde v Evropě prodávaných rostlin je v našich domech dobře pěstovatelná – jen je třeba dobře vybrat a také alespoň trochu rostlinám rozumět. Před vlastními nákupy či výměnami určitě nebude od věci pokusit se o rostlinách, po nichž zatouží naše srdce i byt, něco více vyzvědět. Vhodné literatury je spousta a také znalý zahradník určitě nebude mlčet jako ryba (horší už to bývá u neprofesionálních prodavačů). Faktorem, na nějž musíme brát při pořizování nových „pokojovek“ zřetel největší, je ovšem světelná náročnost konkrétního druhu. Není samozřejmě možné běhat po obchodech s lexikonem, ale už podle vzhledu rostlin lze dost často vytušit, které druhy budou prosperovat v polostínu a které dlouho nevydrží bez přímého dopadu slunečních paprsků. Hodně světlomilné (a zároveň suchomilné) druhy poznáme zpravidla podle menších, popř. otrněných listů, přítomnosti květů, podle zvláštní tělesné stavby (např. sukuletní stonky kaktusů, pryšců a dalších původních obyvatel polopouštních oblastí hovoří za vše). Naopak druhy tolerantnější k celoročnímu zastínění poznáme podle „zelenějšího“ uniformnějšího vzhledu, bujnějšího vzrůstu apod. Nechme už ale pro dnešek teoretizování!
Co do běžného obýváku? Zkusme si nyní ozelenit takový průměrně prostorný a osvětlený obývací pokoj. Samozřejmě, že množství použitých rostlin závisí především na prostorových možnostech – tedy na tom, kolik nábytku a dalších doplňků v místnosti máme. V prostornějším interiéru bychom měli uplatnit jednu nebo několik větších (dominantních) rostlin a určitý počet zástupců tzv. doplňkové zeleně. Nosnými druhy by měly být světelně méně náročné druhy, které navíc postavíme na taková místa, která jsou i v zimě dostatečně osvětlená – zbavíme se tím nepříjemného stěhování a posunování mnohdy těžších květináčů s rozložitými rostlinami. Doplňkové druhy jsou mobilnější a můžeme s nimi pohybovat dle potřeby.
Jako ideální dominující rostliny běžných obýváků lze určitě doporučit zástupce palem, diefenbachií, dracén, a fíkusů, náchylnější jsou už např. banánovníky, cykasy nebo juky. Při výběru palem si musíme dát pozor: vedle tropických, tedy celoročně teplomilných druhů (jako je např. v zahradnických centrech běžně sehnatelná Licuala – viz obr. 1) existují i subtropičtí zástupci, kteří vyžadují studené zimování a do prostor vytápěných na „pokojové“ teploty nejsou vhodní (např. rody Chamaerops a Phoenix). Při pořizování palmy si musíme uvědomit, že kupujeme doslova „mládě“, které se nám v příhodných podmínkách rychle vyvine do mnohdy nepříjemných rozměrů. Až na výjimky (jednou z nich je běžně prodávaný druh Areca lutescens) nemůžeme palmy zmlazovat řezem – proto musíme už při jejich nákupu myslet poněkud více na budoucnost.
Především začátečníci by ovšem měli sáhnout nejlépe mezi fíkusové druhy a odrůdy. Tito olistění nezmaři vyhledávají v přírodě často značně potemnělá pralesní stanoviště a na naše špatné zacházení a suchý bytový vzduch si už velmi dobře zvykli. Výběr fíkusů je opravdu veliký, většinou se rozhodujeme mezi pilotními druhy Ficus benjamina (obr. 2) a Ficus elastica. Pokud se nám příliš vytahují pěstované dracény (jako např. nejznámější Dracaena marginata nebo D. deremensis), je nutno je občas otočit za světlem, popř. i zmladit seřezáním bujně přirůstajích vrcholů. Vysoké a objemné keře a stromy můžeme dobře vyvážit středně vzrůstnými zelenolistými druhy – výborné a nenáročné jsou např. „tchýniny jazyky“ (Sansevieria), šáchory (Cyperus) nebo reprezentanti rodů Spathiphyllum a Schefflera… K dispozici máme také spousty lián – ty pneme buď přímo po dřevinách a nábytku nebo po speciálních konstrukcích a tyčích obalených mechem. Asi nejosvědčenějšímu a nepřekonatelnému plazivci „potosu“ (Epipremnum) zdatně sekundují monstery (na snímku č. 3 je představena jejich vzácnější panašovaná forma) nebo zástupci rodů Piper, Cissus, Roicissus, Syngonium, Pothos a řada dalších.
V nepříliš výslunném obývacím pokoji nemůžeme počítat s velkým využitím kvetoucích pokojových rostlin. Barevnou nádheru jejich květů lze plně nahradit mnohými pestrolistými druhy – zatímco např. známý kroton (Codiaeum) nebo Maranta porostou v místnosti (a to i docela potemnělé) celoročně, u áronovitých klenotů rodů Alocasia (na snímku č. 4 je nejčastěji nabízený hybrid Alocasia „Amazonica“) a Caladium (obr. 5) musíme počítat s tím, že se nám rostliny na zimu „schovají“ do hlíz a vyraší opět až zjara.
I přes téměř absolutní platnost předchozích dvou vět v rostlinném světě existují četné výjimky. I v polostínu mohou rozkvést velkokvěté orchideje teplomilného rodu Phalaenopsis (obr. 6). Pokud jim dopřejeme kromě zálivky dešťovou vodou a pravidelného přihnojování také občasné orosení jejich ztloustlých listů, můžeme se z efektních květů radovat opakovaně a po dlouhé měsíce.
Naopak zcela ortodoxně sezonním „pracantem“ na poli zkrášlování zejména zimních a brzce jarních obýváků je vznešená amarylis (správně latinsky Hyppeastrum), jejíž volné cibule nebo předpěstované sazenice jsou běžně k dostání. Tuhle kytku však musíme po odkvětu „uklidit“ do chladnějších prostor a na jaře nejlépe pod širé nebe. Jedině tak může načerpat novou energii pro období „zimního spánku“, který bezpodmínečně potřebuje pro kvetení v následujícím roce. V poslední době trochu opomíjenými, přesto však velmi vděčnými kvetoucími obyvateli nepřetápěných obývacích pokojů, jsou také ibišky (obr. 7). Dobře pokvetou, postavíme-li jejich keříky v zimě přímo na okenní parapety a v předjaří je přesadíme a zároveň zmladíme hlubokým řezem.
text: Zdeněk Ježek foto: autor |
[Nejen] krásky ve vanách
|
|
Cersaie, to je 14 hektarů plochy, na níž návštěvníkovy oči nespočinou na ničem jiném než na dlažbách, obkladech, vanách, sprchových kabinách, umyvadlech, záchodových mísách, zrcadlech a doplňcích, o kterých mnohdy ani netušíme, že je vlastně potřebujeme.
Představte si, že byste si měli prohlédnout expozice 401 firmy představující novinky v koupelnovém vybavení. Asi u desáté zapomenete, co už jste viděli, u dvacáté se ztratíte, u třicáté si nevzpomenete na vlastní národnost, u čtyřicáté nebudete vědět, jak se jmenujete a na dotaz, odkud jste, jen vytáhnete navštívenku s žádanými údaji. A to na vás ještě čeká dalších 360 firem s přitažlivými programy a prezentacemi!
Vystavující společnosti se snaží o co nejvyšší míru atraktivity a upoutání pozornosti návštěvníků. Přiznám se, že to mají těžké. Nepomáhají téměř nahé krásky koupající se v průhledných vanách, ani podávání parmazánu s vínem, ani kejklíři a kouzelníci se svými zázraky, ani libá hudba či promítání uklidňujících obrazů přírody. Cersaie je Cersaie, zahltí vás informacemi i zá-žitky, propere vám mozek tak, že po návratu domů nejste schopni podat objektivní informaci o tom, co jste vlastně viděli. Teprve měsíc poté, když usednete k pracovnímu stolu a nahlédnete do poznámek a přivezených materiálů, dokážete (možná) vyjádřit, co nového a jiného než v předchozím ročníku jste tentokrát zhlédli.
Cersaie ve znamení plastů Se sanitární keramikou je to asi jako s tzv. bílou technikou (míněny jsou především domácí elektrospotřebiče), která již dávno není bílá, ale barevná. Sanitární předměty jsou dnes nejen z keramiky, porcelánu, ale také ze skla, kovu, dřeva, mramoru, žuly, betonu a plastů. Skleněné, kovové, dřevěné či plastové může být umyvadlo, vana, sprchová vanička, kout či celá kabina. Loňskou Cersaie však ovládly především plasty. Transparentní, ledově frost a barevné se speciálními úpravami.
Umyvadla jsou kulatá, hranatá, elipsoidní, ukotvená do stěny, zapuštěná v desce i na desce stojící stejně jako kdysi plechové nebo porcelánové lavory. Některé typy jsou konstruovány tak, že součástí porcelánového střepu je speciálně upravený sifon, takže se umyvadlo dá položit na jakoukoliv desku, aniž by se musela upravovat.
Tvarovou novinku předvedly firmy Rifra, Red Line. Umyvadlo v jejich pojetí vypadá spíše jako nakloněný, hodně široký pisoár (nebo jako mělký nakloněný kornout). Zajímavá byla nabídka firmy Merati, která v posledních dvou letech získala různá světová ocenění. Jejich tvarově i barevně originální plastová umyvadla používala místo zátky těžkou kamennou kuličku.
Pokud umyvadla nestála na desce, byla tvarována tak, že současně zahrnovala i odkladní plochy. Firma Catalano předvedla dlouhé umyvadlo s dvěma směšovacími bateriemi, zapuštěné v desce z corianu, a to na nohou i bez nich, které sice konstrukcí připomínalo přelom 19. a 20. století, ale bylo navýsost moderní. Podobné varianty byly k vidění u firmy Globo. Gruppo Tress představila něco jako „umyvadlo s uchy“. Do jednolitého tvaru umyvadla byly zahrnuty úchytky (jako by byl klasický plechový škopek s uchy udělán z jednoho kusu plechu). Firma nabízela tato umyvadla z keramiky, dřeva nebo tenkostěnného porcelánu. Objevily se také prosté kubické tvary pro záchodové mísy a bidety (např. firma Axa). Na posledním ročníku Cersaie byly předváděny vany z plastu (akrylátu), z ocelového plechu (Rapsel nabízel v kolekci Steel také ocelová umyvadla a záchodové mísy a bidety), skořepiny z betonu, vany skleněné, mramorové (Genesi) i dřevěné. Poslední trendy chápou vanu jako emancipovanou mladou dámu, která se „osamostatnila“, stala se téměř uměleckým objektem, odpoutala se od zdi do prostoru a žije si vlastní život plný tajuplných i odvážných dobrodružství. Patří mezi ně očistné, relaxační i masážní koupele, poslech hudby, promítání vzpomínek z cizokrajných cest, sledování televize i naprogramovaných jogínských dechových či jiných cvičení (Jacuzzi). Vana plující prostorem v podobě vejce, korábu či bárky funguje jako ostrov relaxace pro unavená těla i duše. Vana připomínající tenkostěnný čínský „rýžový“ porcelán může stát podobně jako šálek čaje na krásném dřevěném tácu či podnoži. Většina výrobců vyvíjí nové a nové modely van kombinovaných se sprchovými kouty, a to i do malých koupelen (např. firmy Keramag, Megis, Teuco).
Světový trend a rozbory trhu ukazují, že dosud nejoblíbenější vany ze smaltovaného plechu jsou v řadě zemí pomalu vytlačovány vanami z akrylátu. Oceňována je především jejich nižší cena, kreativnější design, stálost barev a dlouhá životnost. Zájem designérů vzbudily sprchové vaničky – tradičně byly z keramiky, porcelánu či smaltovaného plechu, ale také z leštěného perforovaného ocelového plechu (Rapsel), akrylátu nebo betonu.
Firma Flamina nabídla zákazníkům z ocelového plechu i obkládačky a dlažbu, takže člověk vstupující do ocelového sprchového koutu vcházel současně do Faradayovy klece. Z leštěného nebo pískovaného hliníku předvedla vanu a sprchovou kabinku také firma Albatros. Většina sprchových kabin skrývala různé typy masírujících vodních kaskád a trysek, zasahujících proudem vody důležité akupresurní body a energetická centra nervových či jiných tras a oběhů lidského těla. Sprchové kabiny z plastu, oceli či skla připomínaly tubusy ve vesmírných korábech přemisťujících astronauty do jiných světů. Člověka omývají, čistí, pouštějí na něj páru, saunují ho, chladí, masírují skotskými či jinými střiky, uvolňují ( možná i klonují)… Koupající nebo sprchující se člověk se stává pasivním objektem působení naprogramovaného očistného stroje, kterým je vtažen do jeho útrob a jako jeho výtvor potom „vržen“ zpět do života.
Doplňky jako malé výzvy Z koupelnových doplňků snad nejvíce zaujaly designéry v poslední době záchodově štětky. Možná vyprovokoval tento zájem Philippe Starck s pryžovou štětkou napodobující rostlinu v květináči. Dnešní štětky jsou akční a barevné jako komiksové postavičky, různorodé jako květinový záhon či strohé jako soubor kostek, kuželů a kvádrů (např. firma Gedy).
Také jiným drobným předmětům do koupelen nebo na WC je věnována velká pozornost. Mýdelníky, držáky zubních kartáčků a odkladní poličky byly stejně jako ostatní koupelnové vybavení z různorodých materiálů. Nad elegantními tóny bílé a stříbrné – charakteristickými pro keramiku, porcelán a kov – převládaly aktivní veselé barvy plastů a skla.
Firma Metaform na Cersaie dokázala, že i záchodové prkénko si zaslouží větší zájem designérů. Nejde jen o materiál, barevnost a tvar. Ocenit je třeba ideu nového řešení prkénka pro malé děti, které bylo přímo zabudováno v dvojité plastové desce pro dospělého a mělo i vlastní poklop, takže manipulace s ním není nijak složitá ani pro poněkud nešikovné ruce mrňousů.
A něco na příště… Pryč je fitness, ať žije wellness. Péče o tělo, o zdravý způsob života, nové stravovací návyky spojené se zvýšenou sportovní aktivitou a relaxací jsou charakteristiky preferovaného životního stylu. Uvolnění ve vaně nebo sprchové kabině s hydromasážními tryskami se dnes jeví jako jedna z možných cest v boji se stresem.
Koupelna nám chystá i prožitky nečekaných dimenzí, neboť se tu setkávají rituály s designem. To bylo také námětem ojedinělé expozice světově proslulých tvůrců, o níž vám povíme něco v příštím čísle časopisu.
text: Lenka Žižková foto: autorka a archiv firem |
Stylová a moderní
|
|
Jaký styl kuchyně zvolit a jaký materiál, o tom měli majitelé jasnou představu. Kuchyň měla být stylová, vyrobená z masivního dřeva, barevně nejlépe vyhovoval dub ve světlém tónu. Velký otazník však visel nad tím, kde si kuchyň pořídit a jaký model vybrat. Inspiraci čerpali majitelé nejprve z časopisů, později navštěvovali vybraná kuchyňská studia, aby se osobně obeznámili s kvalitou jednotlivých kuchyní. Jak jsme se dozvěděli, vodítkem jim byl i náš časopis, kde se dočetli o kuchyňském studiu HŠ RUSTIKAL, které nakonec rodinný konkurz kuchyní vyhrálo. Prostor budoucí kuchyně byl daný a představu o uspořádání nábytku a spotřebičů měla majitelka celkem přesnou, takže nebylo třeba volat bytového architekta. Místo něj se paní domu spolehla na majitele studia HŠ RUSTIKAL pana Hruštince, který její představy díky svým zkušenostem částečně poopravil. Po vzájemné konzultaci a probrání všech ergonomických, praktických i estetických hledisek vznikla prostorná kuchyň, propojená s jídelnou a obývacím pokojem. Dřevo i nerezová ocel Rustikální kuchyň v toskánském stylu je vyrobená ze světlého dubového masivu, korpusy jsou z lamina v designu buk. Dvířka zdobí keramické úchyty kombinované s mosazí. Horním skříňkám dodává vzdušnost vitrážové sklo. Skříňky jsou kompletně vybavené drátěným programem. Zásuvky se pohybují na kvalitních pojezdech a nechybí v nich plastové pořadače pro přehlednější uspořádání kuchyňského náčiní. Veškeré kování je od firmy GRASS. Prostorná pracovní deska je žulová. Komfortní vnitřní vybavení kuchyňské sestavy je v souladu se špičkovými elektrospotřebiči. Přestože kuchyň je v rustikálním stylu a kombinace teplého přírodního dřeva s chladnou nerezovou ocelí by se mohla zdát násilná, není tomu tak. Majitelka se ničeho nebála a směle do sestavy zakomponovala i americkou nerezovou lednici. Výsledný efekt je dokonalý. Dalo by se říct, že navázala na světový trend, kdy se retro kombinuje s modernou.
Co si vyžádal prostor Hlavní požadavek dokonale sloužící kuchyně splnily nejmodernější elektrospotřebiče i vnitřní vybavení skříněk. Druhý požadavek se týkal prostoru. Kuchyň s jídelnou měly tvořit kompaktní celek, ve kterém se najde místo pro pohodlné posezení celé rodiny, ale i pro početnější skupiny přátel. I to se povedlo. Jídelní nábytek ve světlém tónu působí vzdušně, vešel se také objemný dubový příborník. Modrá barva uvnitř vystaveného porcelánu s cibulovým vzorem koresponduje s čalouněním židlí a tvoří příjemný kontrast s velkorysou plochou jídelního stolu laděného v barvě kuchyně.
Rozpočet: Trouba s pyrolýzou MIELE 90 890 Kč Parní trouba MIELE 66 590 Kč Mikrovlnná trouba MIELE 22 680 Kč Vestavná fritéza MIELE 31 990 Kč Myčka MIELE 42 990 Kč Profi varné centrum KÜPPERSBUSCH 82 024 Kč Odsavač par KÜPPERSBUSCH 17 952 Kč Odsavač par KÜPPERSBUSCH 12 688 Kč Americká lednice KÜPPERSBUSCH 169 848 Kč Vestavný robot BOSCH 26 990 Kč Vestavný kráječ 13 395 Kč Kuchyňský nábytek včetně skleníku a jídelny 780 000 Kč Celková cena kuchyně 1 358 037 Kč
Kontakty: Hš rustikal, Bělehradská 62, Praha 2, tel.: 02/22 51 30 17; KÜPPERSBUSCH, Bělohorská 45/257, Praha 6, tel.: 02/33 35 70 60; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 05/43 55 31 51
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Ideální lavice
|
|
Zařizování domácího pracoviště pro školáka patří k příjemným úkolům rodičů, kteří se těší, že jejich potomek bude ve škole zdárně prospívat a chtějí přispět právě tím, že mu vytvoří pro učení hezké prostředí. Nejmenším dětem, které se pro školní účely mohou ještě obejít bez počítače, bude vyhovovat pracovní stůl opatřený různými praktickými nebo i zábavnými doplňky, např. pro odkládání brašny, přihrádkami pro tužky aj.
Je výhodné volit stůl, který je nastavitelný jak pro různé činnosti, tak vzhledem k věku dítěte. Třebaže bude dražší, ve výsledku ušetříme, protože s dítětem poroste řadu let. Stejnou službu prokáže i kvalitní židle, jejíž výrobce rovněž myslel na proměnlivou výšku uživatele. Školákovi, pro něhož je učení první vážná práce, pomůže veselé a zároveň po všech stránkách ergonomicky správně postavené pracoviště vytvořit dobré návyky, což se mu jistě bude hodit i v pozdějším věku.
Pracovní stůl školáka má: – hloubku 60 cm, případně s možností rozšíření na 80 cm – šířku 80-100 cm čisté pracovní plochy (bez počítače) – výšku – podle věku dítěte (v závislosti na výšce sezení podle ergonomických zásad uvedených dále)
Správná pracovní židle má: – výšku, která zaručuje, že stehna a lýtka svírají při sezení úhel 90 ° – hloubku sedu takovou, že sedák netlačí do stehen, stehna jsou dostatečně podepřená, avšak mezi koleny a sedákem zůstává ještě volný prostor (asi na 4 prsty) – opěradlo odpovídá linii páteře a poskytuje dostatečnou oporu křížové oblasti (spodní části zad) – opěrky nastavené tak, že podpírají předloktí, čímž snižují nápor na páteř a ramenní svaly
Kontakty: AHREND, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47/530, Praha 7, tel.: 02/24 30 12 50-52, fax: 02/24 30 12 54; ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 8, tel.: 02/20 87 88 69; BABY LINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98, fax: 02/24 91 72 99; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel./fax: 02/24 81 90 94; DELSO, Vinohradská 30, Praha 2, tel./fax: 02/22 52 26 86; F.N.C., Příčná 1541, Otrokovice, tel./fax: 067/792 20 74; H-NÁBYTEK, Uničovská 34, Šternberk, tel./fax: 0643/41 17 31; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, tel.: 05/43 53 91 11, www.ikea.cz; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64-65, e-mail: klou@pha.pvtnet.cz, www.klou.cz; KONSEPTI, U Sv. Ducha 3 a Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/22 32 69 28, fax: 02/22 32 13 58; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 02/24 92 15 63; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 02/61 21 58 72-74, fax: 02/61 21 58 75; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 05/43 33 04 13; MAKRO, Černý Most, Praha 9, tel.: 02/81 08 31 11; NÁBYTEK EXNER, Polská 26 (vchod z Budečské), Praha 2, tel./fax: 02/22 25 04 55; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 02/24 91 18 76; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Na Příkopě 24, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 85 71, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 05/43 10 72 20, www.sibor.cz; TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28, Praha 3, tel./fax: 02/22 71 51 02; VITRA KONCEPT, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55, www.vitra.cz
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Bazénové doplňky
|
|
Zajímavé je i propojení osvětlení bazénu a přilehlé části zahrady. Také optické kabely jsou zajímavou možností, jak nasvítit obvodové hrany bazénu.
Protiproudové plavání je otázkou několika desítek tisíc korun, ale zato vám i v poměrně malém bazénu umožní pohodlné plavání. Jednoduchým zapnutím tohoto zařízení nainstalovaného ve stěně bazénu je totiž voda vháněna do bazénu tak, že vytváří mohutný proud s nastavitelnou intenzitou, rychlostí i směrem proudění.
Také různé typy podvodních masáží si můžete dopřát i v klasickém železobetonovém bazénu, jestliže necháte jeho dno či stěny osadit tryskami masírujícími tělo proudem vody nebo vzduchovými bublinami.
Pokud máte děti, určitě nepohrdnou alespoň některou z možných vodních atrakcí, jako jsou vodní skluzavky, ať už přímé nebo se zatáčkou, skákací prkna či chrliče vody sloužící k intenzivní masáži těla mohutným vodním paprskem nebo clonou. A jestliže vám to vaše finanční možnosti dovolí, můžete dětem i sobě rodinné koupání zpestřit vodotrysky, spirálovými skluzavkami i vodními tobogány.
Kontakty: HORNBACH, Chlumecká 2398, Praha 9, tel.: 02/81 02 43 10; NÁBYTEK FIŠER, Kučerova 809, Praha 9, tel.: 02/81 91 77 94, www.furniture.cz ; SPORTAKCENT, Svépravnická 2/423, Praha 9, tel.: 02/81 02 17 50, www.sportakcent.cz
text: Lea Černá foto: archiv |
Ze dne na den
|
|
Specialistou, který se již po tři generace přesazování vzrostlým stromů intenzivně věnuje, je zahradnická rodinná firma Starkl – zahradník. Jejímu současnému majiteli, panu Josefu Starklovi, jsme proto za vás položili několik otázek: Kdy touto metodou začala pracovat vaše rodinná firma? První zahrady se vzrostlými stromy jsme sázeli ve Vídni po válce. Našimi zákazníky byli první pováleční boháči, například filmoví producenti nebo majitelka módního salonu. V té době jsme také začali dlouhodobě investovat do stromů – postupně jsme zakládali školky, což se časem ukázalo jako výhodná investice. Od té doby se sázení vzrostlých stromů stalo zcela běžnou záležitostí. Jsou vaše zkušenosti jen pozitivní? Ne, ale jen hlupák udělá stejnou chybu dvakrát.
Když umírá velký strom, je to vždycky smutné, ale jistě se tomu nemůžete vyhnout. Nebo je možné čerstvě přesazené stromy také léčit? Je jednodušší škodám předcházet, než je následně odstraňovat. Čím je strom starší, tím hůře se s novými podmínkami vyrovnává, což neznamená, že je to rizikovější transakce, jen je třeba stromky ve školkách každé tři roky i s kořenovým balem přesadit, přičemž se osekávají silnější kořeny. Tak postupně vzniká kompaktní bal s množstvím čerstvých kořínků, které právě zaručují ujmutí stromu kdykoliv na novém místě. Důležitá je i ochrana kmenu a koruny po přesazení. Je-li o strom předem dobře pečováno, není později důvod k obavám. Je stoprocentní záruka, že se vzrostlé stromy skutečně uchytí? Naše firma poskytuje plnou záruku na ujmutí a růst, pokud je zaručeno, že i následný proces manipulace se stromy a sázení provádějí odborníci. Mluvíme zde o živých rostlinách, a tak by falešně znělo tvrzení, že někdo dopředu zaručí, že se strom uchytí vždy a všude, ale právě takto poskytnuté garance znamenají, že zahradnická firma přebírá případná rizika na sebe.
Za jak dlouho si můžeme být jisti, že strom přesazování přežil? Rostlina se po přesazení vyrovnává s novými podmínkami a přirozeně sama sebe chrání. Šetří energii a snaží se zbytečně nevyčerpávat. To se projeví třeba částečnou ztrátou jehličí po přesazení. Už ve druhém vegetačním období vás ale odmění svou vitalitou a čerstvými přírůstky, takže druhý rok po přesazení si už tu radost můžete vychutnat.
Můžeme mít zahradu osázenou vzrostlými stromy kdekoliv – je to tedy metoda vhodná pro každého? Dnes je k vidění mnoho nových velkých domů a kolem nich se nesměle krčí několik malých rostlinek. Přitom strom je nezbytný v každé zahradě, tedy i v té nejmenší. Vzrostlý strom totiž vydá mnohem více kyslíku a pohltí více nečistot a prachu než celé stovky mladých rostlin! Je to výkonný filtr před vaším domem. Často se vzrostlá zeleň sází prakticky ještě na staveništi nebo na pozemku, který vznikl navážkou. Profesionální firma dokáže zajistit i v těchto nevhodných podmínkách vzrostlým stromům šanci na přežití. Už v 1. století Plinius napsal: „Přesazování většího množství stromů je běžná a obyčejná věc.“
Kdy zákazníkovi tuto formu úpravy zahrady nedoporučujete? Nestává se nám, že bychom odháněli chtivé zákazníky. Ale někdy bychom je chtěli potkat ještě dříve, než kolem svého domu vykácejí všechny původní stromy. Nedoporučili bychom asi novou výsadbu, pokud by měla nedostatečně nahradit „atraktivní“ původní zeleň. Některé druhy stromů jsou k přesazování určitě vhodnější a odolnější – které? V našich oblastech se nám nejvíce osvědčila zcela nenáročná borovice černá (pinus nigra austriaca) nebo menší borovice bělokorá (pinus leucodermis), které jsou díky tmavé a sytě zelené barvě vynikajícím pozadím pro jakékoliv další rostliny. Z listnatých stromů třeba akáty (robinia) nebo javory (acer), u nichž oceníte jejich pestré podzimní barvy a pěkný tvar.
V Čechách se stále těší největší oblibě hlavně jehličnany, i když vysazené do větších skupin mohou působit trochu smutně a nudně. My se naopak snažíme vybrat stromy i velké keře tak, aby se zahrada měnila v průběhu celého roku, aby se člověk měl na co těšit každý měsíc! Které stromy naopak nedoporučujete přesazovat? Rozhodně ne velké stromy, které jsou delší dobu nepřesazované. Pro naše klima nejsou také vhodné odrůdy, které nesnesou delší mráz. Děkuji za rozhovor.
Kontakt: STARKL – ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 0322/31 47 85
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
