|
|
Historie van sahá daleko do antiky. Lidé si je natolik oblíbili, že se staly součástí jejich života. Později bývala vana nejčastěji v ložnici – buď samostatně, nebo jako součást jejího dřevěného obložení. Ještě později se přesunula do samostatné místnosti, která zpravidla sousedila s ložnicí. První moderní vany byly dílem klempířských mistrů, časem se k výrobě přidaly i jiné materiály, například keramika, a konečně i litina, která se jako oblíbený materiál udržela až do minulého století. Měla výhodu v tom, že teplá voda v ní vydržela hodně dlouho, vany však byly příliš těžké a „příliš trvanlivé“. Časem převážily moderní trendy, které upřednostňují další vlastnosti než jen trvanlivost výrobku – lehkost, tvarovou pestrost, módu v designu a materiálu.
Ocelový nástupce Nástupcem litiny se stala ocel, která přinesla řadu změn. Především se snížila hmotnost vany, výroba lisováním umožnila další nové tvary. Dnes se k výrobě ocelových van používají dva materiály, které zároveň určují kvalitu výrobku. Je to ocelový plech a ocelový plát. Rozdílnost materiálu je daná technologií výroby.
Akrylát pro tvarovou různost V sedmdesátých letech dvacátého století přišli výrobci s novým materiálem pro výrobu van – akrylátem. Je to nejtvrdší termoplast, velmi pružný avšak křehký, proto se musí po vylisování dno vyztužit dřevotřískovou deskou, a to vše následně zpevnit skelným vláknem a polyesterovou pryskyřicí. Některé firmy používají pro zpevnění speciální hmotu, která zvyšuje pevnost a tak zvyšuje její kvalitu. Akryláty dovolují snadno a rychle vyrobit jakýkoliv tvar vany, proto i v obchodech najdete mnohem větší výběr různých tvarů akrylátových van ve srovnání s ocelovými.
Volba podle tvaru Vanu si pořizujete na dlouhou dobu, navíc její instalace do koupelny je provázena téměř vždy menší stavební revolucí. Je proto velmi důležité správně zvolit její tvar, tak aby vyhovoval jak koupelnovému prostoru, tak člověku, který se v ní koupe.
Jakou má mít tloušťku? OCEL: – ocelový plech je mnohem lehčí než ocelový plát, smalt k němu chemicky nepřiléhá – dostatečně silný materiál zajišťuje, že vana je samonosná a nedeformuje se vlivem změn okolí; smalt, který ji chrání na povrchu, nepopraská – standardní síla materiálu je 2 mm, kvalitní modely jsou silnější víc než 3 mm (ocel + smalt)
AKRYLÁT: – standardní vany – 4-5 mm – luxusnější modely a náročnější tvary – až 8 mm – akrylát dobře tepelně izoluje, neklouže a je hygienický
Jak chránit povrch EmailPlus – povrchová úprava založená na principu odpuzování vody. Na stěnách vany s touto úpravou se voda slévá do potůčků, které stékají a odnášejí s sebou veškeré nečistoty a minerální substance. Používá se u akrylátových van. Prozatím jediný výrobce, který přišel s ochranným přípravkem povrchu akrylátových van, je společnost LUCITE & CARE. Ta do svých akrylátových desek přidává speciální materiál Microban, jehož molekuly se po celou dobu životnosti sdružují na povrchu a tím zlepšují ochranu proti nežádoucím bakteriím.
Kdo jde jinou cestou Popsané materiály mají dominantní podíl na trhu s vanami. Nelze jednoznačně říct, který z nich je lepší nebo horší, každý má své přednosti, ale i nedostatky. Vždy záleží na vašich požadavcích a samozřejmě i pocitech, protože ve vaně jste nazí, tělem se dotýkáte materiálu, cítíte ho. Pokud byste si snad nevybrali ani jeden z nich, pak čtěte dál. Nabízejí se vany z přírodního kamene, skla nebo dřeva. Tyto materiály se nevyznačují žádnými zvláštními přednostmi, v interiéru však působí dobře, a proto je vyhledávají zejména architekti, designéři a podobně „postižení“ lidé, pro které je atraktivní vzhled důležitější než praktické a užitné vlastnosti. Existují i další materiály, které výrobci představují, aby se odlišili od konkurence a přitáhli zákazníka. Jsou to zpravidla vylepšené akryláty jako například quaryl, což je akryl vyplněný přírodními tvrdými minerálními látkami. Nebo marbrex, což je sendvičově tvořený materiál, jehož horní a spodní vrstvu tvoří akrylát, uprostřed je doplňující pevná vrstva. Novinkou v této oblasti jsou ocelové vany, které jsou povrchově upraveny akrylátem. Přijdou si tedy na své ti, kteří dávají přednost ocelovým vanám, ale preferují teplý a na dotek příjemný povrch.
Kontakty: JIKA (LAUFEN), V Tůních3, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11; KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 0361/25 49 07, fax: 0361/25 49 08; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 02/72 76 64 78, tel./fax: 02/72 76 92 73, e-mail: komornik@volny.cz ; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 2, tel.: 02/24 81 99 41, fax: 02/24 81 99 40; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 02/24 31 17 54; RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 0306/242 34; TEIKO, Spytihněv, tel.: 067/711 03 11, fax: 067/711 03 15; VAGNERPLAST, Velké Přítočno, Hlavní 2, Kladno, tel.: 0312/68 69 22-23, fax: 0312/68 88 15
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Blog
Život za sklem
|
|
Funkcionalismus, jehož základním heslem bylo, že forma následuje funkci, je záležitostí poměrně krátkého období, přibližně vymezeného lety 1925–1935. Účelné řešení bylo chápáno nejen jako problém estetický, ale i technický, hospodářský, sociální a kulturní zároveň. Požadavkem doby byla obnova harmonických vztahů mezi člověkem a jeho prostředím.
V tomto konkrétním případě bylo hlavní myšlenkou otevřít vilu krásným výhledům na Prahu a propojit tak interiér s exteriérem. Oddělením západní fasády a vybouráním stropu vznikla uvnitř domu prostorná hala na výšku dvou podlaží. Celé průčelí je předsazeno ven před hlavní nosný systém domu. Masivní travertinový rám s prosklenou stěnou průčelí jasně odděluje a kontrastuje s plnými plochami nenápadného prvorepublikového zevnějšku. Ztrácí tak nosnou funkci a okno může být dále opticky prodlužováno bez přímé návaznosti na vnitřní dělení. A to je jeden z bodů teoretické a umělecké podstaty funkcionalismu, formulovaný Le Corbusierem. Architekt Hubička svojí myšlenkou propojit interiér domu s přírodou a městem na horizontu splnil i další z pravidel svého slavného kolegy.
Tichá krása Způsob řešení interiéru odpovídá jednoduché formě domu. Hlavní důraz je kladen na harmonický rytmus objemů, ploch, světla a stínu. Dispozice je soustředěna kolem ústřední dvoupodlažní obytné haly. Volně uspořádaný prostor asociuje tři přírodní živly: oheň – jídelní část s krbem, vzduch – obytná část s galerií, a vodu – mořské akvárium. Tyto vztahy podtrhují i vhodně zvolené materiály a barvy. Krb je obložen travertinem Rosso Persiano, který má příjemně teplou oranžovou barvu. V hale převládá bílá barva stěn a čistý kontrast v prostoru zde tvoří dvě sofa, jedno bílé a jedno černé, doplněná na míru vyrobeným, prostorným a velice účelným konferenčním stolem z černé africké žuly. Pracovna je oddělena od obytné haly mořským akváriem. Barva moře zde přechází na stěny potažené textiliemi.
Vedle pracovny najdeme otevřenou knihovnu s nečekaným průhledem do tropikária, které je propojeno se suterénem. Zajímavě působí průhledy z různých místností, kde dřevěné obložení stěn navazuje stejnou barevností. V jednom směru pohledu vidíme na stěnách asijský teak medové barvy a z druhé strany čokoládově hnědé wenge z Konga. I povrchová úprava dveřních křídel je shodná s materiály použitými na obložení stěn po obou stranách místností. Dveře jsou řešeny v rovině s obložením, jakoby vyříznuté až skryté. Podlahy v tomto podlaží jsou z teakového dřeva a jejich skladba a geometrické uspořádání počítají s dopadajícím světlem. Svítidla v pravém slova smyslu nejsou používána. Prostory jsou nasvětlovány různými typy osvětlovacích nik či štěrbin. Světla jsou elektronicky naprogramována a umožňují snadno měnit nasvětlení prostor. Toto nepřímé osvětlení vytváří klidnou atmosféru. Pro zařízení interiéru byl vypracován projekt atypického nábytku, jehož realizace působí velmi zdařile.
Otevřenost i intimita Dům stojí na poměrně prudkém svahu, který je orientovaný na západ. Svažitý pozemek byl využit k přístavbě kamenného bloku. Na jeho střeše byla vybudována nová zahrada s terasou a bazénem. Vila má klasické uspořádání pater. V suterénu najdeme dvojgaráž s technickým zázemím vily, dolní šatnu, fitness, saunu a tropikárium. Je zde také pokoj pro hosta s přímým vstupem přes francouzské okno do zahrady.
Patro s hlavním vstupem, horní šatnou, obytnou halou, jídelnou, kuchyní a pracovnou je přes prostor haly v exteriéru propojeno s dřevěnou palubovou terasou a zahradou. Posezení na terase skýtá krásný panoramatický výhled na údolí Vltavy, Vyšehrad a Pražský hrad.
Patro s ložnicemi rodičů a dětí pluje nad obytnou halou a svými průhledy je s přízemím otevřeně propojeno.
V podkroví je počítáno s bytem pro prarodiče, který je přístupný i výtahem. Ten prochází celým domem od suterénu až do podkroví. Otevřená dispozice domu spolu s velkorysým propojením prostor přispívá k dobré komunikaci rodiny, i když každému zajišťuje vlastní soukromí.
Až rostliny obejmou dům Nelze opomenout zahradu, která je nedílnou a výraznou součástí domu. Při rekonstrukci vily nedošlo k žádnému kácení původních kvalitních dřevin, naopak došlo k doplnění stávající zahrady. Architekt Hubička přizval ke spolupráci nad projektem zahradního specialistu, a tak zde nyní najdeme různé druhy jehličnanů, listnaté buky, javory, katalpy a topoly, které barevně podtrhují rododendrony, azalky a vřesy. Opěrné zídky jsou částečně zarostlé nově vysazenými popínavými přísavníky a břečťany, a ty časem umocní kontrast mezi starou původní fasádou s abstraktní fasádou ze skla.
Dům zase dýchá a život uvnitř i vně má nový prostor pro komunikaci. Dokonalost provedení celé stavby, detaily styku a přechodu jednoho materiálu na druhý působí lehkým a elegantním dojmem. Architekt Hubička odvedl precizní práci s prostorem, s konstrukčním i výtvarným detailem a navazuje na nejlepší tradice meziválečné architektury s ohledem na materiály, tvary i časový posun.
Kontakt: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR, (Ing. arch. Radan Hubička), Wenzigova 17, Praha 2, tel.: 02/24 26 10 76, fax: 02/24 26 10 77, e-mail: radan.hubicka@cmail.cz, www.arch.cz/aarh
text: Ivana Brichtová foto: Jan Malý, Jiří Skupien |
Hranol a pyramida v interiéru
|
|
Těmito slovy později charakterizoval Vincenc Kramář, legendární sběratel a přední teoretik kubismu, situaci v českém umění těsně před první světovou válkou. Především po roce 1911 zasahoval český kubismus snad do všech oblastí výtvarné tvorby. Malíři sdružení ve skupině Osma lámali úzké hranice provincionální lokality a zakládali své umění na mezinárodních myšlenkových proudech. Uváděli k nám moderní tvorbu a z ní největší zaujetí věnovali Picassovu a Braqueovu analytickému i syntetickému kubismu. Právě tato tendence nejvíce poznamenala stav českého umění na počátku 20. století a rozsáhle působila na myšlení mnoha umělců a historiků umění. Zrodila se česká kubistická škola, která významně přispěla i k vývoji umění světového. Nejenom v oblasti malby, ale i v sochařství Otto Gutfreunda.
Zvláštní kapitolu zde tvoří tvorba architektů Gočára, Hofmana, Chocholy a zvláště Pavla Janáka, kteří se v roce 1911 připojují ke kubistickému názoru, jenž v malbě krystalizoval již delší dobu. Přestože jejich realizace jsou vymezeny krátkým časovým intervalem (1910–1914 ), jedinečným způsobem převáděli kubistické zásady do architektonického prostoru. Ani ne třicetiletý Pavel Janák ve svém článku Od moderní architektury k architektuře načrtl v roce 1910 teze nového programu s pravým mladistvým zápalem: „Dosud bylo v architektuře dosti poezie, ale málo architektonické krásy, neboť poezie je přidaný člen diletující, je to zlepšování poetickými detaily, kdežto architektonická krása je stavěná, možná jen stavbou hmot, a krása spočívá ve zdramatizované rovnováze hmot.“
Podobnými úvahami se zaobírali i Chochol s Hofmanem a vycházeli přitom ze stejných zdrojů jako jejich malířští souputníci Kubišta a Filla. V článku Hranol a pyramida z roku 1911 Janák podrobně vysvětluje své tvůrčí principy. Cílem je stavba „jakoby z jediné hmoty, se všemi částmi živými a činnými, až napjatými“. Požadavek dynamizace hmoty vyřešil zkosením hran, konkávními úhly a smělým rozkládáním konstrukčních ploch. Všechny tyto postupy si Janák ověřoval při navrhování všedních předmětů užitého umění – váz, kávových servisů, kalamářů apod.
Před generací kubistických architektů vyvstala složitější problematika, když šlo o nové promýšlení vztahů mezi architekturou a navrhováním nábytku. Převádět spontánně kubistické podněty na nábytek a interiér naráželo na řadu překážek. V pokusech o rozbití hmoty, a tedy konvenčního schématu, nemohli u užitkového předmětu dojít dál než k expresivně modelovaným tvarům. Geometrické formy uplatněné při koncipování tohoto nábytku jsou samy o sobě již neobvyklé. Běžné konvence při vnímání interiérového nábytku zde postrádají onu hedonistickou notu, která zazní v každém při pohledu na křeslo nebo pohodlnou židli: opěradla židlí jsou trojúhelníková nebo kosoúhelníková a nohy až groteskně zalomené.
Stranou zůstávaly i otázky funkčnosti, praktičnosti a výrobní problematiky. Odpovědi na ně nabízeli sami autoři v často spekulativních textech, které neustále zdůrazňovaly výsadní povahu umělecké tvorby, která ční „vysoko nad člověka, denní skutečnost a přírodu“ a jedním dechem ve své stati O nábytku a jiném Janák dodává: „Byly a budou vždy vedle sebe kotle a poháry, gumové pláště a ornáty, židle a trůny…“
Jestliže židle a křesla tohoto období mají výraznou plasticitu a do jisté míry předjímají prohlášení slavného architekta Doesburga o „židli jako abstraktně reálné plastice příštích interierů“, potom větší problém architektům činilo uplatňování kubistické teorie při navrhování a realizaci psacího a úložného nábytku. Knihovny, skříně, komody i psací stoly jsou pojímány mnohem konvenčněji, neboť jejich účel je příliš zřejmý. Nejde totiž o prostorový nábytek: jeho prosté umisťování ke zdi zabraňovalo rozehrávku kubistického tvarosloví. Architekt Janák tento problém opět vyřešil, tentokrát jenom v teoretické rovině: „…vše bednové v bytu vzbuzuje v nás nyní pocit, že prostoru ubírá vzduchu, že to prostor pohlcuje, kdežto práce umění i téže velikosti vyvolávají uspokojení, i když zabírají stejně, neboť v náhradu za to, co zabírají, jako by jejich oživený povrch odrážel prostor.“
Atypické provedení rozměrnějších kusů jistě vyžadovalo i vysoké finanční nároky na realizaci, a proto vyjma solitérních kusů se k dnešku uchovalo jen několik celistvých interiérů. Proslulá je Hofmanova jídelna pro sochaře Mařatku a Janákův soubor pro dr. Borovičku. Janák, Chochol, Hofman stejně jako Gočár za tuto orientaci zaplatili tím, že jejich nábytek zůstal sice zvláštností ve vývoji, ale jako avantgardní výboj je cenným příspěvkem k dějinám moderního světového umění.
Slavný český historik umění V. V. Štech, pro kterého v roce 1914 navrhl Josef Gočár kubistický nábytek, napsal o činnosti svých přátel: „Některé kusy byly zpočátku snad až příliš architekturami, takřka nabité pohybem, nekompromisně plastické, takže samotný život věcí až utlačoval osobní existenci člověka žijícího v takovém interiéru.“ Po první světové válce se všichni zmínění architekti ocitli v nové situaci, která vnesla do formálního vztahu mezi architektonickou tvorbu a design nábytku zcela nové momenty. Určujícím bylo motto: funkce – forma. Definitivně tak skončily mladistvé výboje, kdy „přemýšlející a cítící duch touží vesměs po oživení nebo vyjasnění hmoty dle svých představ…“
Kontakty: MODERNISTA, Konviktská 5, Praha 1, tel./fax: 02/22 22 01 13; STAROŽITNÝ NÁBYTEK – V. STODOLA, Holešovická tržnice, hala 36 Bubenské nábřeží 306, Praha 7, tel.: 02/80 75 16, 02/66 71 20 20, tel./fax: 02/80 87 12
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Dřevo je akumulovaná sluneční energie
|
|
Ve vyspělých státech, kde je ekologické cítění obyvatelstva na vyšší úrovni než u nás, si tuto skutečnost uvědomují a podporují využití dřeva nejen v tradičních průmyslových odvětvích, ale i např. při výstavbě rodinných domů. Uvážíme-li ekologické a ekonomické přednosti dřevostaveb, pochopíme, proč jim i uživatelé dávají přednost před jinými technologiemi.
Tradice Tradice dřevostaveb byla u nás historickým vývojem přerušena, i když snaha využívat dřevo pro stavby rodinných domů tady byla – vzpomeňme na známé „okály“. Bohužel nízká kvalita práce a některé nevhodné technologie silně poškodily u běžného spotřebitele vnímání dřevostaveb jako kvalitního způsobu výstavby. Začátkem devadesátých let 20. století situaci bohužel neprospěla ani snaha některých firem prosadit se na trhu bez znalosti problematiky oboru. Dnes jsme svědky situace, kdy na západ od našich hranic jsou dřevostavby na trhu uznávány a respektovány, zatímco u nás si své místo na slunci teprve hledají.
Je ale povzbudivé, že řada jejich výrobců u nás důsledně dbá na kvalitu práce. Mnozí vyvážejí na zahraniční trhy a vlastní certifikáty z evropských zkušeben, které kvalitu práce kontrolují a deklarují. Tito výrobci navíc již získali na zahraničním trhu velké zkušenosti, vědí, jaká kvalita je na západ od našich hranic vyžadována a totéž nabízejí i na našem trhu. Výhody a nevýhody Než se začneme dřevostavbami zabývat podrobně, popíšeme v kostce jejich klady ale i zápory. Výhody Přírodní zdravotně nezávadný materiál, pocitově teplý, regulující vlhkost Vysoký tepelný odpor. Prostor se rychle vyhřeje, povrchová teplota stěn zůstává vysoká, ale teplo se neakumuluje do stěn. Malá tloušťka obvodových stěn (při zachování požadované tepelné izolace). Je dosaženo vyšší obytné plochy při stejné zastavěné ploše jako u klasické zděné stavby. Rozdíl je zpravidla 8-10 %, tzn. že při ploše stavby 100 m2 získáme navíc malý pokoj nebo komoru. Rychlost výstavby bez vlivu na kvalitu. S rostoucí hypoteční podporou výstavby rodinných domů chce řada lidí zkrátit na minimum dobu, kdy již splácí úvěr, ale nebydlí. Detailní dílenská dokumentace stavby, podle které pak dodavatel montuje a staví. Stavebník má jistotu, že to, co je vyprojektováno, bude i postaveno a může si vždy porovnat projekt se skutečností. Nabídka s pevnou cenou. Slušná firma dnes standardně předkládá položkově zpracovanou cenovou nabídku s pevnou cenou a stavebník se tak vyhne sporným vícepracím a dodatečnému navýšení ceny. Suchý výrobní proces, kdy od dokončení základové desky se do stavby nevnáší žádná další vlhkost, mající v konečném důsledku vliv na tepelně technické parametry celé stavby. Nevýhody Většinou plynou z nedodržení nebo nerespektování specifik dřevěných konstrukcí a jejich vlastností a z přerušené tradice: Zvyklost stavět velké a masivní domy na celý život a ještě pro vnuky. Tím nemá být řečeno, že dřevostavba je dočasným provizoriem z nouze. Řada renomovaných dřevařských firem staví velké vily pro zámožnou klientelu s dlouhou životností. Ve Švédsku stojí dřevostavby 80 let i více, ale i u nás nebo na Slovensku existují dřevěnice staré i více než 100 let a ve skanzenech i několik století. Pošramocená pověst z dob minulých, kdy se obecně stavělo s velmi nízkou kvalitou, na níž jsou dřevostavby náročné. Argumentem proti je často nízká akumulace tepla do stěn a tedy nízká tepelná setrvačnost. Paradoxně tato vlastnost může způsobovat největší problémy v létě, pokud je špatně vyřešena ochrana před osluněním. Výstavba dřevostavby svépomocí, kdy stavebník nezná různé detaily, bez kterých kvalitní dřevostavba nevznikne. Nedodržením technologických požadavků může dojít i ke vzniku plísní a pronikání vlhkosti do konstrukce. Akustické problémy, jež vzniknou nedodržením normových požadavků a konstrukčních zásad.
Technologie výroby Existují různé typy konstrukcí, my se všk budeme zabývat tou nejužívanější – panelovými stavbami s dřevěným rámem. Na technologii montáže existuje jiný pohled v Severní Americe, jiný je názor evropský. Zatímco v USA a Kanadě převažuje montáž dřevostaveb z jednotlivých prvků přímo na stavbě systémem „Two By Four“, v Evropě je preferována výstavba z panelů připravených v montážním závodě, a tedy pod střechou. Americký systém vychází z dokonale zvládnuté modulace 2×4 stopy a přizpůsobení všech prvků systému této modulaci. Minimalizace počtu různých prvků potřebných k výstavbě pomáhá zefektivnit a zlevnit celou stavbu. Samotná montáž na stavbě je velmi rychlá a lze ji zvládnout s poměrně skromným technickým vybavením. Výsledná cena tedy není vysoká a kvalita velmi dobrá.
Výhodou je také možnost změny projektu i v průběhu stavby a vyprojektování v podstatě jakéhokoliv typu domu. Problémem může být kontrola kvality na stavbě a vliv povětrnostních podmínek v době stavby (toto platí obecně pro všechny druhy výstavby i pro stavbu z cihel a betonu). Tento systém lze u nás doporučit tam, kde je od dodavatele záruka udržení kvality po celou dobu výstavby a kde nejen majitel, ale i ostatní pracovníci jsou seznámeni s problematikou dřevostaveb.
Naopak Evropa jde cestou prefabrikace a přísné kontroly kvality již v průběhu výroby v montážním závodě. Kvalita začíná od dokonale vysušeného certifikovaného řeziva a lze říci, že se nezabuduje výrobek, který by neměl příslušné certifikáty a osvědčení. Stupeň prefabrikace je různý, ale zpravidla se pohybuje v poměru 70:30, resp. 80:20, tzn., že 70 % stavby je dokončeno ve výrobním závodě a 30 % na staveništi. Výhodou je rychlost stavby, kdy na zhotovenou základovou desku je řada firem schopna namontovat obvodové stěny, stropy a střešní panely s folií za jediný den. Následující dny probíhá pokládka střešní krytiny, klempířské práce a ostatní práce v interiéru. Stavebník má po odsouhlasení projektové dokumentace možnost rychle bydlet a ušetřit tak část peněz, které by musel zaplatit za nájemné v době, kdy staví a ještě nebydlí ve svém.
Výhodou je přesnost, s jakou je dřevostavba postavena a nutnost dodržení technologie výroby i montáže. Většina těchto typů výroby u nás i v zahraničí je dozorována příslušnými zkušebnami a firmy v řadě případů již mají certifikát ISO. Stavebník si tak minimalizuje možnost zvolení neodborné firmy.
Nevýhodou tohoto způsobu výstavby jsou vysoké nároky na technologické vybavení a výrobní kapacity, které ovšem stavebníka zajímají jen do té míry, nakolik se promítají do ceny celé stavby.
Požadavky V současné době jsou na dřevostavby kladeny velké nároky z hlediska uživatelů, ale i státních předpisů. Požadavky na úspory tepla i energií vůbec a na co nejlepší protihlukové a protipožární vlastnosti jsou stále vyšší.
Tepelný odpor Vzhledem k tomu, že obvodové stěny dřevostaveb jsou tvořeny převážně dřevěným rámem s vloženou minerální izolací a opláštěny deskami zajišťujícími stabilitu rámu, je tepelný odpor těchto stěn značně vyšší i při menší tloušťce stěny oproti stavbám zděným. Nevýhodou je nízká tepelná akumulace konstrukcí. Ta se však eliminuje při použití pružných topných systémů s nepřerušovaným vytápěním. V letošním roce vstupují v Německu v platnost nové, přísnější předpisy požadující vyšší hodnoty tepelných odporů konstrukcí, než jak tomu bylo dříve. Není tedy divu, že po nízkoenergetických domech se začínají v SRN stavět tzv. pasivní domy, tedy domy bez topných a klimatizačních systémů, kde součinitel prostupu tepla k je menší než 0,15 W/m2K. Domy jsou vytápěny pouze „pasivně“ sluneční energií nebo tepelným čerpadlem.
Akustické parametry Také německá norma zabývající se akustikou patří k nejpřísnějším v Evropě (přesunutí). Co se týká těchto parametrů, není jistě bez zajímavosti, že akustické vlastnosti dřevostaveb jsou výrazně lepší – právě díky sendvičové konstrukci v těchto stěnách a stropech – než akustické parametry masivních staveb z cihel a betonu. Jediný akustický parametr je u dřevostaveb horší než u masivních staveb, a tím je kročejová neprůzvučnost stropů. Je to dáno tím, že hluk kroků je nejvíce redukován právě hmotou stropu a stropní systémy v dřevostavbách jsou relativně lehké. Tento nedostatek se ale snadno odstraní přitížením stropní konstrukce vhodnou hmotou nebo podlahovým systémem (např. FERMACELL). Akustické parametry takto upravených stropů pak splňují i požadavky na mezibytové stropy, kde normový požadavek na snížení hluku kroků je nejvyšší. Pro dosažení hodnot požadovaných normou dnes existuje řada řešení a záleží jen na výrobci, pro které se rozhodne.
Požární bezpečnost Požární bezpečnost v dřevostavbách se prokazuje zkouškou požární odolnosti konstrukce podle příslušné normy nebo posouzením, které provede oprávněná osoba na základě zkoušek obdobných konstrukcí. V dřevostavbách, resp. v rodinných domcích, tento faktor nepůsobí problémy, protože je vyžadována většinou požární odolnost 30 minut. Dosažení vyšší požární odolnosti je možné i při respektování ekonomického hlediska stavby. S novými deskovými materiály a s novými montážními systémy se podařilo tyto problémy uspokojivě vyřešit. Na dřevostavby jsou kladeny z hlediska požární odolnosti velmi vysoké nároky (vypustit). Dřevo je sice hořlavý materiál, ale při požáru se chová lépe než ocel. Dřevěný nosník odhoříváním ztrácí svoji pevnost, resp. únosnost postupně. Naproti tomu ocelová konstrukce se vzrůstající teplotou ztrácí svoji pevnost velmi rychle a během několika minut dojde k jejímu zhroucení.
Závěr Dřevostavby jsou plnohodnotným stavebním systémem naší doby a navíc v největší míře splňují požadavky na zdravé a ekologické bydlení. Vzhledem ke stále dotovaným cenám energií není jejich ekonomická výhodnost zřejmá na první pohled. V zemích Evropské unie jsou tyto stavby ekonomicky zcela srovnatelné s ostatními stavebními systémy a navíc poskytují svým obyvatelům příjemné přírodní a ekologické životní prostředí.
Jak roste strom? S pomocí sluneční energie, kysličníku uhličitého obsaženého ve vzduchu, vody a živin z půdy tvoří svoji strukturu dřevní hmoty. Zároveň stromy odnímají z atmosféry obrovské množství plynu způsobujícího skleníkový efekt (CO2) a vážou jej ve formě uhlíku v biomase se současným uvolňováním kyslíku zpět do atmosféry. Touto kouzelnou rovnicí života je fotosyntéza: 6 CO2 + 12 H2O 6 C6H12O6 + 6 H2O + 6 O2
text: Tomáš Holenda foto: archiv |
Tisíc možností
|
|
Materiály k výběru Nejběžnějším a nejznámějším materiálem je bílá keramika, ale některé typy umyvadel se vyrábějí v široké škále barevných odstínů. Je tedy z čeho vybírat. Ale počítejte s tím, že za barvu budete muset něco připlatit. Cena však nebude o mnoho vyšší než za standardní bílou barvu.
Můžete se setkat i s umyvadly smaltovanými. Za jejich přednosti se považuje dlouhá životnost a téměř nerozbitnost. Maximálně se vám může při nárazu odštípnout z povrchu kousek smaltu. Tato nehoda se dá lehce napravit – obrátíte se na firmu, která vám umyvadlo prodala, a ta by se měla o opravu smaltu postarat.
Současnou módní záležitostí jsou umyvadla z nerezové oceli. Spolu s chromovými doplňky působí velmi efektně. Horší to asi bude s údržbou lesklého povrchu. Také cena bude vyšší.
Dominantou koupelny se může stát umyvadlo z tvrzeného skla. S cenou a údržbou to bude stejné jako u nerezového umyvadla. V některých designových studiích můžete narazit i na umyvadlo z přírodního kamene. Tady počítejte s částkou několikanásobně vyšší než za běžné umyvadlo. Zcela zvláštní kapitolu tvoří umyvadla z umělého kamene corianu. Můžete vybírat z několika základních typů a široké škály barev. Díky dobré tepelné tvarovatelnosti corianu je možné vyrobit jakýkoliv tvar umyvadla, takže pokud toužíte po nějaké specialitě, jste na správné adrese.
Nic není nemožné Nabídka materiálů je stejně pestrá jako tvarové možnosti. Vymyslet si můžete prakticky cokoliv. Od umyvadla ve tvaru škopíku podle Philippa Starcka, přes rozměrná dvojumyvadla až k rafinovaně promyšleným rohovým umyvadlům. Milovníci antiky či jiného údobí dávno minulého si též přijdou na své. Dá se říct, že díky současné široké nabídce na trhu si můžete vytvořit malé antické lázně, koupelnu zámeckou, venkovskou či supermoderní.
Co je třeba zvážit – Jak velký prostor pro umyvadlo ponechat – Do malé koupelny nepořizujte velké masivní umyvadlo, dejte přednost volnému prostoru před objemnou umývací plochou – Chcete-li mít koupelnu stále nablýskanou, popřemýšlejte o koupi umyvadla s některým ze speciálních snadno čistitelných povrchů, jako jsou KeraClean, CeramicPlus, Wondergliss, SaniClean – Chcete-li mít koupelnu sladěnou do nejmenšího detailu, nekupujte umyvadlo samostatně, ale pořiďte si celou kolekci (umyvadlo, klozet, bidet, vanu) – Spoustu času vám ušetří internet. Většina firem má na webových stránkách kompletní sortiment, někdy i s aktuálním ceníkem – Co se týká cenových relací, nejlevnější keramické umyvadlo v šířce 60 cm můžete sehnat už za 540 Kč (SIKO). Běžně se ceny standardní keramiky pohybují od 1 500 Kč výš. Za luxusní umyvadla můžete zaplatit desetitisícové částky
Kde je hledat www.aliseo.cz – umyvadla ALAPE www.denbacor.cz – CORIAN (corianová umyvadla) www.e-koupelny.cz – VILLEROY & BOCH (keramická umyvadla) www.eurobath.cz – INDA (luxusní umyvadla včetně nábytku) www.idealstandard.cz – IDEAL STANDARD (keramická umyvadla) www.klou.cz – KLOU DESIGN (luxusní umyvadla včetně nábytku) www.laufen.cz – JIKA, LAUFEN (keramická umyvadla) www.lineapura.cz – luxusní umyvadla (přírodní kámen) www.lkozak.cz – umyvadla nejrůznějších značek www.mobalpa.cz – umyvadla včetně nábytku www.sanitec.cz – umyvadla KERAMAG, DELTA www.siko.cz – keramická umyvadla nejrůznějších značek
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Co škodí pokojovým rostlinám?
|
|
Rostliny stůňou podobně jako lidé: mohou se nachladit, vadí jim průvan a výsledkem je žloutnutí či hnědnutí listů a jejich následný opad. Zrovna tak mohou trpět nedostatkem některé živiny nebo naopak jejím přebytkem. Zakrslé, neduživé rostlinky s nezdravě světle zelenými listy mají nedostatek dusíku. Rostliny, které málo kvetou nebo nekvetou vůbec, mohou trpět nedostatkem fosforu. Žloutnutí plošek listu mezi žilkami znamená často nedostatek hořčíku nebo železa. Primulky k dobrému vývinu a bohatému kvetení vyžadují zvýšený přísun železa.
Některá rostlina potřebuje vápnitou (alkalickou) půdu, jiná by v takové nebyla schopna růst a bude vyžadovat substrát kyselý. To vše bychom měli o našich rostlinách vědět. Důležitý je také režim zalévání. Některá rostlina nesnese přelití: typickým příkladem jsou africké fialky (Saintpaulie). Jiné druhy potřebují přebytek vláhy: „paraplíčka“ – šáchor (Cyperus). Většině pokojových rostlin však vyhovuje, když je zalijeme a do dalšího zalití necháme substrát proschnout. Přelití bývá v zimním období jednou z nejčastějších příčin úhynu rostlin. Žloutnutí a opad listů je zpravidla signálem přehnojení, přelití nebo naopak přesušení rostliny.
Mnohem horší je, když se mezi rostlinami rozšíří některá z chorob. Pěstujeme-li rostlinku od semínek, můžeme se setkat s „padáním klíčních rostlin“, což je termín označující několik druhů hub, které způsobí zaškrcení kořenového krčku a následné odumření (účinné přípravky jsou Previcur 607 SL, Fundazol 50 WP, Bavistin).
Objeví-li se na rostlinách bílé pomoučení (nejčastěji na horní i dolní straně listů, ale i na květech), jde o „padlí“ – houbovou chorobu, která způsobí deformace a postupné odumírání napadených částí (Bavistin, Biool, Bioton, Fundazol, Punch 40 EC, Punch 10 EW). Přelité, přehoustlé a málo větrané rostliny mohou trpět plísní šedou. Ta napadá často saintpaulie a gloxinie. Projevuje se šedými povlaky. Tvoří se vodnaté a později nekrotické skvrny na listech i stoncích (Rovral 50 WP, Ronilan 50WP, Fundazol 50 WP). Blednou-li listy anturií, vadnou či žloutnou, rostliny krní vzhledem k hnědnutí kořenů a rozbíhající se mokré hnilobě, máme patrně co dělat s „kořenovou hnilobou a zahníváním kořenového krčku“. Tento dlouhý název skrývá houby rodů Pythium a Phytophtora (Previcur 607 SL). Žloutnutí a opad listů u asparágu, tmavnutí bází větviček a postupné hynutí rostliny způsobují houby rodu Fusarium (Benlate, Fundazol 50 WP). Houby tohoto rodu způsobují společně se zástupci rodu Phytophtora hniloby listových růžic broméliovitých rostlin. Nejčastěji bývá napadána echmea – Aechmea fasciata (Bavistin, Benlate, Fundazol).
Bramboříkům hrozí hnědnutí kořenů způsobované houbou Thielaviopsis basicola. Rostlina zaostává v růstu, blednou jí listy a vadnou. Na kořenech se objevují zahnědlá místa. Napadena může být i samotná hlíza. Důležitá je prevence – dezinfekce substrátu a nádob (Basamid granulát, Benlate, Fundazol 50 WP).
Diefenbachie mohou trpět bakteriální hnilobou (Erwinia chrysanthemi). Nejdříve začínají žloutnout špičky a okraje listů. Listy postupně vadnou. Na bázích lodyh se objevují šedé vodnaté skvrny. Podobné skvrny se objevují i na kořenech (Chinosol W).
U pokojových palem (Phoenix, Howeia, Chamaerops) se může projevit tzv. nepravá sněť. Nejprve se na listech objeví asi 2 mm velké skvrnky, postupně se mění v puchýřky, ze kterých se uvolňují žluté výtrusy (Dithane M 45, Dithane DG, Novozir MN). Saintaulie často odumírají na „hnilobu kořenového krčku“. Onemocnění může proběhnout skrytě a projeví se náhle. Listová růžice se díky napadení kořenového krčku zcela rozpadne. Příčinou, která napomůže rozvoji hub, bývá často přelití (Previcur 607 SL, Rovral 50 WP).
Na většinu chorob existují přípravky, jež je eliminují, zjistíme-li napadení včas. Vždy je třeba respektovat příbalový leták. Měli bychom však mít na paměti, že projev choroby je zpravidla důsledkem naší pěstitelské chyby. Zdravá, silná rostlina lépe odolává chorobám, nejčastěji všudy přítomným plísním.
text: Jan Stanzel foto: autor |
Decibely šílenství
|
|
Na šílené sousedky platí v podstatě jen dvě vyzkoušené metody. Buď zesílíte hlasitost, jenže tím riskujete, že netolerantní dáma přejde od stěny ke dveřím vašeho bytu a bude zvonit a zvonit…, nebo si nasadíte sluchátka.
Poskytují řadu nesporných výhod, ale zase musíte počítat s tím, že vás odtrhnou od světa reálných zvuků, a kdyby náhodou v domě hořelo, dozvíte se to jako poslední. Obecně vzato se zdá, že je poslech hudby jakýmkoli způsobem vysoce nebezpečný.
Pevné nervy Odvážlivci, kteří zvolí první přístup, by měli mít na paměti, že ideální reproduktory spojují dokonalou techniku a moderní životní styl. Jinými slovy: Pokud něco sousedům drtí nervy, ať to alespoň dobře vypadá. Reproduktory bývají uzavírány do schránek ze dřeva (jsou preferovány fajnšmekry), plastu (levnější varianta) nebo tlakově litého hliníku (pro milovníky pokroku).
Dělí se na aktivní (obsahují zesilovač) a pasivní, které sice nedosahují medailových výkonů, ale zase nešokují cenou. Výběr reproduktorů se v žádném případě nedá podceňovat, protože i tichý poslech bývá u reproduktorů s vyšším výkonem kvalitnější. V zásadě platí, že je vhodné při nákupu otočit ovladačem „volume“ zcela doprava, a pokud je zvuk kvalitní, prodavač živý a obchod na svém místě, jsou to ty pravé.
Paprsky signálu Sluchátka jsou vlastně reproduktory, které oblékáme na hlavu, takže i při nižším výkonu dokážou simulovat vyšší hlasitost. Mnohé z nich podporují prostorový zvuk a některé se dokonce neobtěžují s vláčením kabelu. Jsou zkrátka bezdrátové. Bezdrátovost jim umožňují infračervené paprsky, což je důvod, proč za prvním rohem zůstávají bez signálu. Paprsek zdí neprojde. Sluchátka pracující na principu radiových vln snášejí stěny bez větších obtíží, ale zase mají horší zvuk.
Ticho Sluchátka jsou i přirozenou součástí různých přenosných zdrojů hudby. Také s nimi se můžete posadit do křesla a v objetí melodie snít. Některé používají jako nosič zvuku CD. Týnejdři však už nad placatým stříbrným kotoučem ohrnují nosy. Letí formát MP3, díky němuž si hudbu „stáhnete“ z počítače, aniž byste se obtěžovali něčím tak banálním, jako je placení za autorská práva. Je zkrátka celá řada způsobů, jak přistupovat k dámám ze sousedství.
Obecně vzato však může být poslech hudby jakýmkoliv způsobem vysoce nebezpečný, pokud ztratíte smysl pro míru. Decibely někdy pohltí i své stvořitele. To se pak opravdu stává, že si jinak šíleně nepřátelští sousedé podají ruku, aby ve shodě konstatovali, že nejkrásnějším tónem je ticho.
Kontakty: BANG & OLUFSEN, pasáž Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, tel.: 02/21 01 46 33–34; BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 02/22 51 44 15; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 25 04 88
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Tři v jednom
|
|
Navíc se tito dva – půda a mladý muž – potkali s ateliérem DONLIČ INTERIÉR. Pro nás je zajímavé, že součástí zadání byl požadavek hned na tři koupelny. Současné bydlení se totiž rozkládá ve dvou podlažích.
V prvním, vtipně schovaná pod schody, slouží koupelna se sprchou, která je kdykoliv připravena i jako případná hostinská. Prostě pro každodenní používání při pobytu v tomto denním patře úplně ideální.
Ve druhém podlaží najdeme prostornou samostatnou toaletu s oknem, jejíž součástí je toaleta, bidet, pisoár, umyvadlo a zrcadlo s úložnými prostory. A pak zlatý hřeb poblíž ložnice – prostorná koupelna s vanou, sprchou a dvěma umyvadly, u které na první pohled zaujme nejen jednoduchost a čistý design, ale i nevšední kombinace travertinu a přírodní dubové dýhy. Autorka řešení, architektka Ivana Dombková, tuto kombinaci zvolila, „protože je to kombinace přirozená, příjemná, blízká klientovi a navazuje na další materiály v celém bytě“.
Kontakty: DONLIČ INTERIÉR (kancelář), U Cukrovaru 2, Opava 5, tel.: 0653/73 30 66, 0603 807 989; (prodejna) Bílkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 81 28 50, 0604 207 323, EDEN (DORNBRACHT), Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 02/71 74 16 16, HANS GROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 42; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 89; JANOUŠEK (VILLEROY & BOCH), Hrusická 3151, Praha 4 tel.: 02/72 76 92 70
text: Lea Černá foto: archiv |
Mládenecký vigvam
|
|
Klasický třípokojový byt se nachází v běžném cihlovém domě. Muž tu bydlí třináct let a během té doby si na něj i jeho okolí tak zvykl, že se rozhodl raději ho zrekonstruovat než ho vyměnit za nový. Popravdě řečeno o výměnu se už pokusil. Postavil totiž rodinný dům a s dětmi se tam přestěhoval, ale nikdo se ve velkém domě, na který nebyli zvyklí, necítil jako doma, a tak se po několika měsících znovu vrátili do bytu.
Za dveřmi čeká překvapení Muž se rozhodl byt celkově zrekonstruovat a ke spolupráci si přizval architekta, od něhož očekával návrh dispozičního řešení a odbornou radu při zařizování. „Líbí se mi vzdušné velké prostory,“ říká majitel. Proto architekt navrhl otevřený vstup do bytu, odkud se dál pokračuje do obývacího pokoje nově spojeného s kuchyní. „Velký prostor ve mně vyvolává pocit svobody, cítím se v něm dobře. Kdokoli k nám přijde na návštěvu, je překvapený, že za dveřmi se ocitne v tak rozlehlém a světlém bytě.“ Ostatní místnosti se přizpůsobily potřebám běžného užívání. Kuchyň se zmenšila, takže vznikla odkládací komora spojená s šatnou, koupelna se naopak zvětšila, aby se do ní kromě zařizovacích předmětů vešla rohová vana a pračka. Zbylé dvě místnosti – pokoj syna a ložnice otce – zůstaly v půdorysu nezměněné.
Z gruntu znovu Rekonstrukci pojednal majitel úplně z gruntu. Po úpravě dispozice nechal vyměnit okna, zárubně a dveře a kompletně podlahové krytiny. Do hlavní části bytu, tedy vstupu a kuchyně s jídelnou, zvolil dlažbu, která se snadno udržuje, do sousedního obývacího pokoje si pořídil plovoucí dřevěnou podlahu, která tu vyvolává pocity útulnosti.
Už při vstupu do bytu zaujme návštěvníka předsíňová sestava navržená na míru prostoru. „Díky rekonstrukci vznikl velký vstupní prostor, kam architekt navrhl ,bránu‘, kterou se vchází dál. Do jejích útrob skryl věšáky a úložné prostory, shora dal zabudovat osvětlení.“ Nové je také ostatní zařízení. „Preferuji klasický nábytek a dřevo, které ve mně vyvolává pocit domova,“ vysvětluje majitel. Z tohoto důvodu zvolil kuchyňskou sestavu i jídelní stůl se židlemi v dřevěném provedení, v těchto tónech si pořídil i ložnici, která je navíc kombinovaná s tmavě zelenou barvou.
Skromný a velkorysý Byt je přesně šitý na způsob života, který otec a syn vedou. „Hodně času trávím v práci, domů chodím odpočívat a vařit, to mě baví,“ říká s úsměvem majitel a dodává, že má rád pořádek, takže se snažili, aby byt plnil především své základní funkce, snadno se udržoval a přitom se v něm oba cítili doma. Jejich snaha se jim vyplatila, protože výsledek je přesně takový, o jaký se snažili.
Kontakty: DDA GROUP, ing. arch. Julian Ivanov a ing. arch. Jana Ivanovová Rozvodna 13, Bratislava, tel./fax: 00421/2/54 77 68 47, 0905 61 49 13
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Když je málo místa
|
|
Malá koupelna totiž nemusí být synonymem pro výraz „skromná“ a dokonce ani není nutné, aby byla jediným místem dokonalé očisty v bytě. Tak už to v životě chodí. Někdo se sprchuje ve vaně přilepené k umyvadlu a je šťastný, že tu sprchu vůbec má, a jiný používá malou koupelnu v přízemí svého domu jako tzv. rychlou toaletu, a když má chuť, věnuje se relaxaci v jiné koupelně o velikosti obývacího pokoje. Oba dva typy koupelen však mohou v určitých případech vypadat úplně stejně. Koupelnová studia totiž nabízejí do malých prostorů skutečné perly, které si jeden koupí proto, že se mu nic jiného do koupelny nevejde, a druhý proto, že jim prostě neodolá.
Umyvadlo do kouta Jediným konstantním prvkem, bez něhož bychom o koupelně nemohli mluvit, je umyvadlo. Musí tu být, i kdyby na chleba nebylo, natož pak na bidet či pisoár. Vzácné centimetry ušetříte, když využijete bohaté nabídky rohových umyvadel. Větší varianty o rozměrech 55,5 x 39/39 cm si oblíbili i majitelé koupelen standardních až nadstandardních velikostí, protože do prostoru vnášejí zajímavý interiérový prvek, rohová umývátka o rozměrech 44,5 x 31,5/31,5 cm mohou zvýšit komfort i nejobyčejnější toalety v umakartovém jádru.
Závěsné WC Také ostatní koupelnové vybavení se podřizuje zvýšeným nárokům majitelů malých koupelen. Hodně místa se dá ušetřit závěsnými WC mísami, které jsou navíc i pohodlnější pro úklid. V prostoru, kde se pohybujete téměř se zatajeným dechem, totiž určitě budete vyžadovat minimální problémy s údržbou. Ideální je zůstat stát venku a mopem na teleskopické tyči jedním rázem vytřít celou podlahu. Pokud nepřekáží noha od WC, bidetu ani umyvadla, tím lépe.
Asymetrická vana Vana, v tomto případě často užívaná i pro sprchování, může být široká jen v místě, kde si koupající sedá, a v místě pro nohy stačí minimální prostor. Tento asymetrický tvar se velmi osvědčuje například v koupelnách panelových domů, kde se tak dá vyšetřit místo i pro samostatný sprchový kout, druhé umyvadlo nebo například pračku.
Bidet není luxus Pokud se rozhodnete, že navzdory stísněným podmínkám zařídíte koupelnu skutečně na úrovni, potěší vás určitě nabídka velmi mělkých pisoárů, které vystupují ze stěny pouhých 15 cm, přitom jsou vybaveny víkem, takže v miniaturním prostoru nijak neobtěžují. Za 15 714 Kč je prodává SANITEC. Ještě úspornějším řešením je obyčejná WC mísa, která se díky poblíž instalované baterii s ruční sprškou stane ideálním zařízením nahrazujícím bidet.
Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 041/59 21 11; KOUPELNY PTÁČEK, M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 05/43 10 77 77-8; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11; SANELA, T. G. Masaryka 6, Lanškroun, tel.: 0467/52 19 96; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 0361/25 49 07, www.sanitec.cz ; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.. 02/84 82 90 79; TEIKO, Spytihněv 576, Zlín, tel.: 067/711 03 11
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
