|
|
Většinou lidé potřebují žít v prostoru, který nese stopy jejich osobních vztahů, prožitků nebo vlastních názorů na podobu interiéru. Ke své relaxaci musí mít na očích předměty, k nimž se upínají jako k záchytným bodům, symbolům jistoty domova. Je to pro jejich psychiku stejně důležité jako spokojený partnerský život nebo práce, která jim přináší uspokojení.
Zcela zvláštní skupinou jsou lidé, jejichž život je natolik pestrý nebo vnitřně bohatý, že jakékoliv „zbytečnosti“ v interiéru je naopak rozptylují, odvádí od vlastního klidu a vyrovnanosti. Mohou být natolik asketičtí, že cokoliv nad rámec nezbytných předmětů je zneklidní, nebo tak esteticky vyhranění, že jako krásu vnímají jen dokonalou souhru čistého prostoru a několika stroze funkčních kusů nábytku. Jiní zase využívají byt pouze jako místo k přebývání mezi důležitějšími fázemi svého života a záměrně odmítají jakékoliv citové pouto, nechtějí ho vnímat výrazněji než příjemný hotelový pokoj. Právě tato skupina lidí se často obrací na architekty, aby jim dala zcela volnou ruku. Zadá pouze požadavky na provoz a účel místností, sdělí základní představu o stylu, předpokládá profesionální úroveň, ale nechce se zabývat ani konkrétním výrazem, ani barevností jednotlivých místností.
Neosobní, přesto teplý Podobnou míru „neosobnosti“ v sobě nese také nově zrekonstruovaný byt v secesním domě, navržený architektkou Ivanou Dombkovou a do posledního detailu provedený firmou Donlić interier. V zadání přestavby bylo přání v co nejkratší době vytvořit kvalitní, estetický a moderně zařízený byt pro rodinu, která z pracovních důvodů musí často měnit místo svého pobytu. V Evropě má několik takových míst přechodného bydlení, potřebuje se třeba po půl roce rychle a s minimálním množstvím osobních věcí přemístit z bytu do bytu. Každý z těchto příbytků tedy musí být kompletně vybaven, musí umožnit pohodlný život rodiny i jistou reprezentativnost, ale nebude se vyznačovat obvyklou zabydleností. Pro vytvoření pocitu domova jim stačí položit rozečtenou knihu na polici vedle postele, do kuchyňské sestavy uložit pár kousků zakoupeného nádobí, dózy s kávou, čajem, kořením, na stěnu umístit několik příjemných obrazů či grafik. Nejdůležitější však je mít kde vybalit kufry a pověsit šaty na ramínka, mít možnost posadit se ke společné večeři, k poslechu hudby nebo sledování televize. Mít kde spát, mýt se, vařit…
Ivana Dombková je nejen profesionálka, skvělá architektka a designérka, ale také člověk s velkou představivostí a především s citlivým vnímáním lidských potřeb ve všech odlišnostech. Dokázala si představit pocity svých klientů a přes nezbytnou neosobnost bytu jim připravila prostředí, kde se přece jen mohou pohledem zachytnout barevně výrazného akcentu, prostředí, které přes nezabydlenost není studené ani neútulné. Stačilo by umístit jen několik drobných osobních předmětů a nikoho by nenapadlo, že v tomto bytě se ještě nebydlí, že teprve čeká na své obyvatele.
Otevřenost, orientace Pro člověka, který pravidelně střídá několik bytů, je nesmírně důležitá okamžitá a snadná orientace, přehlednost funkcí, aby se dokázal okamžitě přizpůsobit a třeba i potmě najít koupelnu, záchod nebo kuchyň. Původní podoba bytu z počátku dvacátého století poskytovala sice atmosféru komfortního měšťanského prostředí své doby, ale nové příští funkci, dokonce ani běžným požadavkům na současné bydlení nevyhovovala téměř v ničem. Nepravidelné tvary místností, nevhodné členění a nepřehledná dispozice, nevyhovující parametry hygienického zázemí, špatný technický stav konstrukcí. Jedinou „devizou“ byla dostatečná plocha celého prostoru.
Návrh přestavby spočíval především ve zcela nové koncepci, v naprostém přebudování dispozičního řešení. Jedinými spojovacími prvky s původní dispozicí zůstala místa napojení na rozvod vody a kanalizace, ale dokonce ani koupelna, kuchyň či WC nezůstaly na svých místech. Zvolila se raději náročnější technická řešení (například napojení klozetu na vzdálenější odpad pomocí čerpadla), jen aby dispozice nového bytu mohla dostat řád, jasnou orientaci a otevřenost celého prostoru.
Celý byt je založen na volných průhledech ve dvou základních liniích. V první se otevírá vstupní část s velkými zabudovanými úložnými prostory, tato „šatna“ pokračuje k intimní části s ložnicí a navazující koupelnou. Druhý průhled spojuje kuchyň s jídelnou a obytným prostorem, za kterým se částečně otevírá pohled na druhou ložnici (pro hosta, výhledově pro dítě).
Protože silné nosné zdi nedovolovaly vybourat příliš široké dveřní otvory, řešila autorka propojení jednotlivých místností jako zdvojené otvory – celoprosklené dveře jsou za sloupem doplněny dalším proskleným otvorem. Dosáhla tím opticky podobného efektu jako u širokých dveří a celý prostor se pohledově propojil, otevřel.
Půdorysná nepravidelnost nosných zdí se v kuchyni zklidnila vestavěním nové kuchyně formou bloku, stavebně nezávislého na původních zdech. Člověk v místnosti vnímá mnohem více pravoúhlé řešení této sestavy a navazující linie dlouhého jídelního stolu než samotnou šikmost zdí.
Důvěrná vzpomínka Materiálově a barevně navázala architektka Dombková na někdejší atmosféru předválečného bytu, ale jen velmi lehce, pojala ji spíše jako vzpomínku na dávné doby, aby ani v nejmenším nebyl narušen charakter současného, čistě moderního interiéru. Možná právě tento soulad obojího dává původně neosobnímu bytu dojem něčeho velmi blízkého, důvěrně známého.
Byly zachovány a repasovány původní dubové parkety, v dubu byl zhotoven také nový nábytek do kuchyně. Tomuto teplému zbarvení přírodního dřeva odpovídají i jemné tóny béžové malby na zdech, která změkčila strohost jednoduchého účelného zařízení v černé, šedivé či bílé barvě. Výrazným kontrastem a „tečkou“ za celou barevnou kompozicí se stala sytě oranžová, použitá na židlích u jídelního stolu nebo na pohovce hostinského pokoje, která přitahuje oči z obytného prostoru nejen při otevřených dveřích, ale jako barevná skvrna i přes jejich výplň z průsvitného pískovaného skla.
Za pozornost stojí i další prvky interiérového vybavení, například pracovní kuchyňské desky vyrobené z Varicoru, velmi moderního materiálu podobných vlastností, jako má Corian (vyrábí brněnská firma Le Bon). Veškerá osvětlovací tělesa v bytě byla zvolena od firmy Inside – její sériové řady nerezových nebo skleněných svítidel dovolují velmi univerzální využití. Lampy se stejnými stínidly totiž firma vyrábí jako závěsné (stropní i nástěnné), stojací nebo stolní. Interiér pak může být dotažen do stylové čistoty opravdu v každém detailu.
Efektního (a přitom poměrně levného) řešení se využilo také v koupelnách. Zcela obyčejné bílé obklady byly doplněny jen na jediném místě dražší mozaikou (na desce, do které byla zapuštěna vana) a ukončeny subtilními nerezovými lištami.
Přestože architekti jen neradi navrhují interiéry, na kterých se nepodepsala osobnost majitele, s dostatečnou citlivostí mohou připravit příjemné a kultivované prostředí i v takových případech. Prostředí, které nemusí být jen strohým a anonymním prostorem, když do něj vnesou kromě invence i kus osobnosti vlastní.
text: Věra Konečná foto: Iveta Kopicová |
Blog
Švýcarské zastavení
|
|
Jak vypadají kuchyně ve švýcarských domácnostech? To záleží na tom, o jakou kuchyň se vám jedná – o kuchyň v nájemních domech, nebo v rodinných domcích? Zaměřme se tentokrát na kuchyně v rodinných domcích. Stejně jako v Čechách i ve Švýcarsku kuchyně tu navazuje většinou přímo na obytný prostor, protože samostatná jídelna by stavbu výrazně prodražila. Kuchyně jsou uspořádané buď lineárně, do U, do L, nebo s ostrůvkem. Velikost je samozřejmě dána počtem členů rodiny. Tady příliš mnoho rozdílů není. Poněkud jiné je zařízení a vybavení kuchyní.
V čem je rozdíl? Například trouba a sporák se nedávají jako jeden zařizovací předmět. A to ani v nájemných domech. Trouba je vestavná, montuje se do výše očí, aby hospodyně do ní dobře viděla, a k tomu se přidává ještě mikrovlnná trouba. Případně horkovzdušná trouba. Nenajdeme tu klasickou spíž, neboť ta při současné distribuci potravin není potřebná. Zato je kuchyň vybavena velikou ledničkou a mrazicím pultem. Každý sporák musí mít digestoř, to je povinné.
Patří ve Švýcarsku k běžnému standardu i drtič odpadků? Ne. To je totiž otázka zákona. V některých částech Švýcarska stejně jako i v některých jiných evropských státech na rozdíl od USA, kde toto zařízení patří k běžnému vybavení, nejsou drtiče povoleny. Souvisí to s problematikou čištění odpadních vod. Zato jsou rodinné domky většinou vybaveny speciálním lisem na zpracování odpadu. Sice jen suchého, ale tak, že se jeho objem zmenší na šestinu. Opravdu je ve Švýcarsku ve všech domácnostech důsledně tříděn odpad? O tom nepochybujte. Netřídit odpady by nikoho vůbec ani nenapadlo.
Jak velký prostor kuchyň zaujímá? Jak už jsem řekl, kuchyň je součástí obytného prostoru a její rozměr závisí i na počtu členů rodiny. Má to svůj význam. Žena, která připravuje jídlo, je vlastně stále uprostřed svých blízkých. Zvlášť má-li malé děti, je toto řešení vynikající. Tady bych chtěl zdůraznit jednu zvláštnost oproti zdejším poměrům. Ve Švýcarsku se celá rodina schází nejčastěji u oběda. To je dáno pracovním rytmem. Ve dvanáct hodin lidé odcházejí ze zaměstnání na oběd domů. Večer si pak každý člen rodiny svůj čas organizuje spíše po svém, zvlášť mladí lidé. A jaké je další vybavení kuchyně? Správné vybavení kuchyně je věda. Vždyť na něm také pracují týmy odborníků, které ve svých projektech zúročují poznatky z praxe. Upustilo se například od stejné výše pracovní plochy. Ta je nastavitelná v závislosti na výšce hospodyně. Plocha sporáku je zapuštěna níž, je tak dobře vidět do hrnců, při míchání se nemusí zvedat ruce do nepohodlné výšky.
Z hygienických důvodů jsou kuchyně vybavovány uzavíratelnými skříňkami, do nichž se nepráší. Ve skříňkách nejsou police, ale dobře fungující výsuvy, rohové skříňky jsou vybaveny tzv. karusely. Roboty a kráječe se po upotřebení sklápějí dovnitř. Říká se, že správně vyprojektovaná kuchyň je taková, která se snadno udržuje v čistotě. Na závěr bych chtěl poznamenat, že české firmy, které se specializují na výrobu kuchyní, rozhodně za tímto světovým trendem nikterak nezaostávají. Děkuji za rozhovor.
ING. ARCH., AKAD. ARCH. MILAN HON, absolvent ČVUT a AVU, tři roky pracoval v projektovém ústavu, rok v Berlíně, pak se vrátil a na pozvání odjel do Švýcarska, kde žil a pracoval přes dvacet let, v současnosti pedagog na FA ČVUT.
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
Lednice Saši Rašilova
|
|
Vzpomínám si na všechny ty lednice mého dětství, jak vypadaly zvenku. S bráchou jsme lednici zdobili jako rodinný totem samolepkami všeho druhu, až nezbylo z její bílé čistoty nic. Dnes bydlím se svou ženou Vandou, dcerami Toničkou a Pepinkou v úplně jiné lednici, totiž pardon domácnosti, a lednice je ozdobou též. Zdobíme ji trochu jinak: děsivou fotografií bratra Václava v hororovém kostýmu Dolly Jokra z představení Pokus Pes v Divadle v Řeznické, dopisem od Pepinky ze školy v přírodě: „šichni ste mí srdíčka…“, spoustou magnetů — prasátka, koně, rybičky, sob, dvoupatrový londýnský autobus…
Brána do zimy Když jsme se v létě vrátili od moře, pobíhali jsme a vynášeli hory věcí z auta, přistihli jsme naši čtyřletou dceru Toničku, jak v absolutním tichu setmělé kuchyně stojí a zahloubaně hledí do otevřené lednice, která jí v poměru k její velikosti musí připadat jako brána do království zimy — a jídla. Nicméně lednice byla po návratu z dovolené zcela vyluxována a svítila zoufalou prázdnotou. Sem tam jen kelímek s hořčicí, lahev oleje a ocet. Když jsme přerušili Toniččino zadumání a opatrně se zeptali: „Co tam prosím tě děláš?“ nostalgicky odvětila: „Já, já…, já hledám jogurt!“
Upatlán a nasycen Bude mi třicet a úplně stejně stojím často v noci před lednicí, v noci, když dorazím po představení z divadelního klubu a roste ve mně vzrušení, které vyvrcholí tím, že se do ní vrhnu. Uspokojen, upatlán a nasycen usínám.
Noční výbuch Katastrofa přichází ráno. Denní světlo odhaluje ten noční výbuch a mé dcery vyčítavě se slzami v očích stojí nevěřícně nad rozervanými stanioly čokolád, perníčků, tatranek, kelímkem od zmrzliny a dalšími troskami jejich chlazených sladkostí. Činím pokání a bojím se, co se bude dít další noc. Kdyby se alespoň ta veselá zvířátka na prázdných obalech sladkostí na mě tak posměšně a pitomě netvářila. No, co dělat. Život je boj a lednice bude pořád svítit a lákat…
text: Saša Rašilov foto: Marie Votavová a archiv |
Bonsaje v bytě
|
|
Zájem o pěstování a historii bonsají u nás brzy předčil všechno očekávání. Dnes, kdy se v Čechách a na Moravě obec pěstitelů a milovníků bonsají značně rozrostla a není nouze o výstavy, přednášky a odborné publikace, bylo by zbytečné vysvětlovat, co je to kultura bonsají. Lidem, kteří mají rádi stromy, umožňuje toto prastaré umění z Dálného východu nejen udržet naživu a při dobrém zdraví miniaturní keře a stromy, ale naučí je vtisknout jim podobu nejkrásnějších dřevin z volné přírody.
Estetika bonsají se již řadu století opírá o zkušenosti největších mistrů krajinářů staré Číny i Japonska a je propracována do důmyslného systému, jímž se dnes řídí i tvůrčí záměry evropských a amerických pěstitelů. Mohou však vůbec euroameričtí tvůrci bonsají přinést něco nového do této tisícileté tradice? Zdá se, že ano. Novým přínosem je pěstování teplomilných rostlin v kultuře bonsají u oken bytů. Bývají označovány anglickým termínem indoors, u nás se jim říká bytové nebo pokojové bonsaje. Při správné péči mohou stromky v bytě zdárně růst desítky let, a víme-li jak na to, není jejich pěstování příliš obtížné. Je třeba jen důsledně dodržovat několik základních pravidel.
Podmínky pro pěstování Především je nutno uvážit, kolik světla naše rostliny potřebují. Světelné podmínky se v různých bytech podstatně liší právě tak jako nároky jednotlivých rostlinných druhů. Máme-li velké okno v desátém patře věžáku, jsou naše pěstitelské vyhlídky docela jiné, než když bydlíme v zastíněném suterénu. Jižní okno může někdy poskytovat slunečního světla až příliš, takže je občas nutné bonsaje v poledním žáru přistínit. Naopak severní okno bez přímého slunce většině rostlin nesvědčí. Další starost působí zimní vytápění bytu. Subtropické dřeviny jsou sice teplomilné, ale i ony potřebují v zimě nižší teploty, aby mohly projít dormancí, obdobím vegetačního klidu. Některé z nich je proto nutné přenést na zimu do světlé chladnější místnosti. Jiným problémem je v moderních bytech většinou nedostatečná vzdušná vlhkost. Neobejdeme se tedy bez odpařovačů a pravidelného rosení. Bonsaje je samozřejmě nutné chránit před škůdci a je třeba jim poskytovat vhodnou výživu ve formě hnojiva a dostatečnou zálivku. Nejdůležitější je ovšem správný výběr rostlin. Naše středoevropské dřeviny nejsou pro pěstování v bytě vhodné. Raději to s nimi ani nezkoušejme. Větší úspěch zaručují stálezelené a poloopadavé stromy a keře ze subtropického a tropického pásma. Bonsaje si můžeme vypěstovat sami ze semen nebo z řízků. Je to metoda náročná na čas, ale získáme tak neocenitelné zkušenosti, které se nikde v knihách nenajdou. Tyto bonsaje, nazývejme je autorské, se stanou trvalou součástí našeho života. Japonští pěstitelé si jich mimořádně váží. Pokročíme-li časem v technických znalostech a dokážeme-li udržet své rostliny v dobrém stavu, můžeme si koupit rostlinu z dovozu.
Jakou cenu má umění? Ve specializovaných prodejnách jsou k dostání mladé, ale často již pěkné rostliny, které sice mají k opravdové bonsaji ještě daleko, ale protože už prošly rukama zkušených pěstitelů, jsou vhodným výchozím materiálem, z něhož se můžeme pokusit vytvořit skutečné bonsaje sami. Jejich cena se pohybuje od sta do pěti set korun. Dražší jsou hotové bonsaje, ty už pak stojí obvykle několik tisíc. Kdo si však hodlá koupit opravdové umělecké dílo – solitér –, jehož podobu vytvářel bonsajový mistr třeba i několik desítek let, musí počítat s mnohem vyšší cenou. Ovšem při nákupu takové vzácné bonsaje je třeba si uvědomit, že jde o živé umělecké dílo, jež může nezkušený pěstitel svou „péčí“ v krátkém čase zahubit. Komu se podaří překonat počáteční obtíže a dokáže vypěstovat a udržet u okna svého bytu opravdové bonsaje, ten sám nejlépe pozná, jak přímým denním kontaktem s živými stromy obohatil svůj život, a může se pak po dlouhá léta těšit z tvůrčí práce na jejich výtvarné podobě. Na jedné čínské misce z pálené hlíny je psáno: Pěstuj a usiluj o krásu. Zkuste to a nebudete litovat.
Kontakty: BONSAI CENTRUM, Jaroslav Pyšl, Libčany u Hradce Králové, tel.: 049/557 14 30; BONSAI KVĚTINY, ing. Petr Herynek, Sokolská 33, Praha 2, tel.: 02/96 18 27 27, 0606 84 99 76; BONSAI STUDIO, Petr Krásný, náměstí Svobody 6, Proboštov, tel.: 0417/56 01 21, 0606 26 39 30; ISABELIA – BONSAI CENTRUM, Staré Město u Uherského Hradiště, tel.: 0632/54 29 31; TONJA – BONSAI CENTRUM, Solná cesta 122, Uherské Hradiště-Sady, tel.: 0632/57 88 91
text: Pavla a Václav Merglovi foto: Zdeněk Thoma |
Kostka v lese
|
|
Jihovýchodní svah rámovaný hradbou lesa nad rovinatým terénem se živelnou zástavbou rodinných domů nejrůznějšího stáří a ještě různější kvality či velikosti se stal výchozím bodem pro architekty, místem určujícím výraz nového domu.
Zarytý „ochranář“, „památkář“ či úředník může přistupovat (a také přistupuje) k podobnému prostředí opatrně a takzvaně šetrně, aby nenarušil ráz daného prostředí. Ale jediným spojovacím článkem všech stávajících staveb na tomto místě je dojem nesourodosti. Navázat na tradičnost (pro většinu lidí danou především šikmou střechou) je tedy požadavkem ze strany stavebního úřadu naprosto nesmyslným. Ve skutečnosti není co narušit, na co navázat – žádná hodnota tu neexistuje. Jediná, která stojí za pozornost, je samotná krajina, svah se vzrostlou zelení, ukončený lesem. Hodnota, kterou pozemek může domu v takovém prostředí nabídnout především, jsou výhledy do dalekého okolí. Zachytit se krajiny a splynout s ní bylo tedy pro architekty daleko závažnějším úkolem než přizpůsobit se okolní zástavbě. Dálkový pohled na kompozici hmot s plochými střechami a terénními úpravami dokazuje, že tato volba byla správná.
Koncept vychází z pozemku Rodinný dům s bazénem leží na upraveném terénu tak, že vytváří iluzi otevřeného atria nad opěrnou zdí do ulice. Objekt obytného domu je dvoupodlažní, na něj kolmo navazuje menší jednopodlažní hmota bazénu se střešní terasou. Prostor mezi těmito dvěma křídly vytváří atrium, obytnou zahradu. Opěrná zeď pod atriem přechází přímo pod obytnou částí domu v niku, vjezd do suterénu. Úzká jihozápadní fasáda, která se uplatňuje v panoramatickém pohledu, je tedy třípodlažní, se dvěma plně prosklenými patry, opticky oddělenými od suterénu balkonovým zábradlím z pohledového betonu. Ve dne nenápadná skleněná plocha schovaná v zeleni a zrcadlící zeleň, v noci křehká a půvabná svítící kostka, příslib tepla domova, soukromí chráněného bohatou zelení. Prosklená fasáda k jihovýchodu nejen propouští do domu co nejvíce slunce, ale také dovoluje daleké výhledy přímo z obytného prostoru. Obdobné prosklení umožňuje bazénu splynout s obytnou zahradou. Ostatní okenní otvory domu jsou již velmi skromné, čistě funkční k dostatečnému prosvětlení ostatních prostorů v domě.
Dispozice daná potřebami rodiny Vstupní podlaží s velmi jednoduchým a logickým dispozičním řešením bez zbytečných chodeb rozděluje prostor na obytný a „provozní“ vložením střední části s kuchyní a průchozí šatnou. Navazující obytný prostor má podobu čistého geometrického útvaru nad čtvercovým půdorysem s prosklenou stěnou v čele. Na opačné (severozápadní) straně půdorysu jsou umístěny vedlejší prostory, místnost pro domácí práce a pokoj pro hosta, prochází se odsud také do křídla s bazénem. Z obytného prostoru vede přímé jednoramenné schodiště do patra s ložnicí, dětským pokojem, šatnou, velkou a malou koupelnou. Ložnice je stejně jako obytný prostor o patro níž plně prosklená a pohledově otevřená k jihovýchodu, u dětského pokoje je prosvětlení už jen plně funkční. Suterén kromě stání pro automobily zahrnuje technické prostory a sklady.
Nadstandard bez přepychu To, co v tomto případě z rodinného domu dělá skutečnou architekturu, není žádné výjimečné kompoziční řešení nebo atraktivní a neobvyklé pojednání fasád. Ostatně o to poctivému architektovi ani nemůže jít. Hodnotná je správná funkce, nadstandard bydlení spočívající v perfektně zvládnutém provozu a prostorech, poskytujících majitelům domu překvapující zážitky, ať už jsou to zajímavé průhledy nebo výhledy do okolí (nikoliv tedy nadstandard založený na použití nákladných materiálů).
Architekturu z tohoto rodinného domu vytváří také jasný koncept, jeho citlivá reakce na místo stavby. Paradoxní pak je, že právě tuto citlivost nedokáží pochopit (natožpak ocenit) úřady. Dům, ačkoliv byl postaven před několika lety, dodnes nebyl zkolaudován. A pravděpodobně nikdy ani nebude, protože majitel, plně si vědomý hodnoty tohoto díla, na něj odmítá přistavit šikmou střechu.
text: Věra Konečná foto: Pavel Štecha |
Zaslouží si pozornost
|
|
Většina lidí si pod slovem dřez vybaví nerezový otvor v kuchyňské desce, kterému není třeba přikládat žádný velký význam. Ale zkušená hospodyně ví, jak důležité místo v kuchyni dřez zaujímá.
Který vybrat Až budete plánovat novou kuchyň nebo její rekonstrukci, pečlivě zvažujte, jaký dřez se vám bude do kuchyně hodit. A to nejen z hlediska praktického, ale i estetického. Bude-li pro vás rozhodování příliš těžké, navštivte některé z kuchyňských studií.
U vystavených sestav najdete zastoupené nejrůznější typy dřezů a můžete si na vlastní kůži vyzkoušet, jaký materiál je vám nejpříjemnější, a udělat si i zcela konkrétní představu o tom, co by se vám do kuchyně nejvíc hodilo. Pokud jste se nikdy o dřez nezajímali, překvapí vás, jak bohatá je na trhu nabídka a co všechno moderní dřez nabízí. Dnešní dřezy mají ve své výbavě nejrůznější doplňky – odkapávací misky, drátěné košíky na oprání zeleniny a ovoce, síťky zabraňující ucpání odpadu, stojany, posuvné tácy nebo krájecí prkénka. Často je dřez připraven pro montáž dalšího kuchyňského pomocníka – drtiče odpadků. Nezapomínejte na to, že pěknému dřezu je také třeba opatřit slušivou kamarádku baterii. Rozmanité tvary Tvar dřezu vybírejte až poté, co budete vědět, v které části kuchyňské desky bude umístěn. Mělo by to být v blízkosti varné desky, to abyste s omytými potravinami neměli daleko k plotně. Nejběžnějším tvarem dřezu je obdélník s jednou či dvěma mycími otvory a odkapávací plochou. To však není zdaleka všechno. Vybírat můžete z dřezů rohových, kulatých, oválných, eventuálně jiných tvarů. Novinkou jsou také dřezy prostorové.
Materiály na výběr Co se týká materiálů, odzvoněno mají smaltované dřezy, které bývaly standardním vybavením sektorových kuchyní. Nejenže se tento materiál špatně udržoval, ale jeho povrch se snadno poškodil. Největší materiálové zastoupení má stále nerez, a to ze silně pochromovaného niklu nebo z ušlechtilé oceli, tzv. chromniklu 18/10. Nerez je cenově nejdostupnější, snadno se udržuje a dobře se kombinuje s jinými kuchyňskými doplňky či spotřebiči. Dalším, stále častěji užívaným materiálem je umělý kámen, známý pod názvem granit. Někteří výrobci ho nazývají silgranit (Blanco), fragranit (Franke) či cristalite-granit (Shock). Jedná se o mletou žulu nebo křemičité písky, doplněné pojivy na bázi akrylátů. Nejvíce je ve směsi kameniny, menší část tvoří barvivo a pojidlo. Výhodou granitu je stálobarevnost, hygienická nezávadnost, neporéznost, otěruvzdornost a odolnost vůči vysokým teplotám (až 280 °C).
Další skupinu tvoří dřezy vyráběné z kompozitu akrylát/granit. Mají podobný vzhled jako granitové, liší se však povrchovou úpravou a vyžadují šetrnější zacházení. Oproti granitu jsou cenově dostupnější.
Nejnovějším materiálem je corian. Dvě třetiny směsi, z níž se corian vyrábí, tvoří bauxit, třetinu zaujímají pojiva na bázi akrylátů, jež dovolují pracovat s corianem jinak než s kameninou. Je lehce opracovatelný, dá se dobře tepelně zpracovávat, což umožňuje spojovat díly beze spár, při poškození jde lehce opravit. Je voděvzdorný, odolný vůči chemikáliím i vyšším teplotám. Vybrat si lze z přibližně 80 odstínů. Kromě dřezu můžete mít celou corianovou pracovní desku, jejíž součástí je i dřez. Nic ale není zadarmo, a tak počítejte s tím, že na tyto vynikající vlastnosti corianu si budete muset připlatit.
Kontakty: BAUMATIC, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 0428/33 21 11; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 02/61 26 00 78; CORTRADE, Dělnická 13, Praha 7, tel.: 02/66 71 01 91; FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 02/81 86 30 37; SHOCK, výhradní zastoupení ing. Stanislav Kovařík, Vodní 213, Brno, tel.: 05/43 21 60 93
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Dědictví aneb Domov navíc
|
|
V první chvíli považoval dědictví za danajský dar. Byt je v panelovém domě a byl typickým dokladem bydlení socialistických let. Nový majitel se rozhodl, že vzhled od základu změní. V myšlenkách ho hnala představa příjemného bydlení, jeho cílevědomost mu dodávala energii tolik potřebnou k náročné přeměně, na jejímž konci může získat byt odpovídající vysokým požadavkům současného životního stylu.
Od úvah k realizaci Aby se naplnily jeho představy, musel se byt dispozičně přizpůsobit. Na pomoc si vzal mladého architekta, který původní půdorys ponechal nezměněný, navrhl jen vybourat umakartové jádro, koupelnu nově vyzdít a zrušit příčku mezi dvěma pokoji. Vznikl prostorný byt, z jehož předsíně se vchází do úzké menší kuchyně nebo obývacího pokoje nově spojeného s pracovnou, odtud do jídelny a dál do ložnice a koupelny. „Byt se nevyužívá každodenně, takže jsem ho mohl přizpůsobit víkendovému způsobu života. Je tu značný relaxační prostor a účelově přizpůsobená pracovní místa,“ říká architekt. Jednotlivé zóny jsou od sebe odděleny buď skleněnou přepážkou, nebo skleněnými posuvnými dveřmi. Obě varianty v nevelkém prostoru plní svou funkci – oddělují, ale zároveň díky transparentnosti materiálu neuzavírají prostor, který tak zůstává vzdušný a světlý. Pouze ložnice je vymezená posuvnými dřevěnými dveřmi. „Majitel si přál, aby ložnice byla skrytá, proto jsem navrhl nábytkovou stěnu, jejíž součástí jsou tyto dveře. Jsou-li zatažené, není poznat, že se za nimi nachází soukromá zóna. Sestava vypadá jako celek, kterým končí byt.“
Máme stejný vkus Během stavebních prací začal architekt pracovat na zařízení bytu. Nejprve připravil plán rozmístění nábytku a k němu navrhl kompletní osvětlení. „Je důležité, aby obě části byly sladěné, jen tak se dosáhne vyváženého celku. Dobrým rozmístěním světel interiér zvýrazníme a dodáme mu nevšední atmosféru.“ Většina nábytku se vyráběla na zakázku. „Navrhl jsem nábytek na míru daného interiéru. Použil jsem moderní materiály, jako je sklo a kov, kvůli zateplení jsem v několika případech zvolil dřevo.“
Základní myšlenkou jeho práce byla snaha propojit prvky třicátých let s prvky současné architektury. To se projevilo především v dokonale promyšlených a propracovaných detailech, dodávajících interiéru nápaditost a výjimečnost (nika ve stěně, úložné dělicí prostory, design lamp ad.). „Myslel jsem na každý detail, chtěl jsem, aby všechno mělo své opodstatnění, aby byt byl nejen hezký, ale i dokonale funkční. To je jeho základní vlastnost,“ vysvětluje architekt. Při projektu je důležitá souhra majitele s architektem. „S investorem jsem samozřejmě konzultoval jednotlivé postupy, nechal mi ale většinou volnou ruku. Věděl jsem, že dává přednost kvalitním materiálům a současnému designu, což plně odpovídá mému naturelu.“
Odkaz doby Už ve starověku používali lidé takzvaný zlatý řez – ideální harmonický kompoziční poměr – zpočátku především ve výtvarném umění, později se přenesl do dalších odvětví. Ve velké míře se využívá v architektuře. „Všechny výrazové komponenty jako tvary, barvy, materiál apod. vytvářejí jednotný styl a harmonii. Je však potřeba vyvarovat se až přílišné jednotvárnosti, podstatné je prvky kombinovat a stavět je do kontrastních pozic,“ vysvětluje architekt, který toto pravidlo vy-užil ke zvýraznění sádrokartonového stropu, do kterého podle poměrového klíče zlatého řezu navrhl geometrické otvory. Stejným způsobem pokračoval na skleněné dělicí desce, kam vzory přenesl pomocí pískování.
Závěrečné defilé Po několika měsících plného pracovního nasazení byl byt úspěšně dokončen. Spokojený majitel s úsměvem na tváři konstatuje: „Dokázal jsem, že lze mnohé změnit. S pomocí profesionála a určitého nasazení vznikl útulný byt, ve kterém mohu odpočívat a věnovat se koníčkům.“ Mně nezbývá než dodat, že původně danajský dar se proměnil v dobrou investici. Byt se nachází v jednom z českých lázeňských měst, kde ceny za reality bezesporu stále porostou.
Kontakty: ČESTMÍR HUF (architekt projektu, návrh nábytku), Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 0604 65 71 31; FA-IN ROBERT FANTA (sádrokartonové předstěny a podhledy, stavba koupelnového jádra, povrchové úpravy stěn), V Okálech 505, Praha 9, tel.: 0602 20 41 63; UNI LIGHT (kompletní osvětlení), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 02/66 71 21 52, 02/66 71 27 09, fax: 02/80 58 01; TIGAS (výroba nerezových částí, pojezdových systémů a skel), Tečovice 364, Zlín, tel./fax: 067/710 20 68, 0602 73 12 98
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Dolce Vita
|
|
My si takovou koupel můžeme dopřát i několikrát za den. Nemyslím tím ve fontáně, ale doma, v pohodlném a luxusním koupelnovém zařízení. Vybírat je rozhodně z čeho, návrháři přicházejí s originálními nápady a připravují ucelené kolekce, jejichž zrození se účastní hned několik firem. Kromě výrobce keramiky je přizván také výrobce van, sprchových koutů a vodovodních baterií, a samozřejmě i výrobce koupelnových doplňků. Po několikaměsíční usilovné práci je kolekce na světě a vy ji můžete obdivovat nebo rovnou koupit. Koneckonců, je-li to možné, dnes vám doma postaví i tu fontánu (se vším všudy), ale sami se za chvíli přesvědčíte, že existují i další (a možná lepší) řešení.
O tvarech bez předsudků Při návrzích kolekcí se designéři inspirují samozřejmě se souvisejícím prostředím. Například známý návrhář Philippe Starck se inspiroval džberem, jehož tvary přenesl na umyvadlo a ve stejném duchu navrhl zbývající komponenty celé sestavy. Jiného návrháře zase nadchla kapka vody stékající z listu a oblíbená je též kolekce, při níž designéra motivovaly dlaně spojené do misky. A tak bychom mohli pokračovat, neboť toto vše naleznete i na našem trhu. Chceme vám pomoci orientovat se v bohaté nabídce a zjistit, jak jsou splněny i praktické požadavky. Chcete-li si opravdu dopřát komfort, mějte na paměti především pohodlí, vyzkoušejte si jednotlivé předměty — posaďte se na toaletu, podobně zhodnoťte bidet, umyvadlo musí mít bezpodmínečně dostatečně velkou odkládací plochu, praktická je i spodní úložná skříňka. Neostýchejte se a osobně si vyzkoušejte i vanu, pohodlně se do ní položte. Kolem sebe byste měli mít dostatek prostoru, pod hlavou polštářek a po stranách madla usnadňující pohyb dovnitř i ven. Sprchový kout bývá standardně 90 cm široký, větší pak poskytují komfort robustním osobám nebo příjemné sprchování ve dvou.
Neviditelná přednost Chcete-li mít dokonalou koupelnu, pak samozřejmě musí být také čistá. O to se už dnes nemusíte starat jen vy, pomáhají také výrobci. Luxusní kolekce sanitární keramiky jsou automaticky doplněny speciální vrstvou, která zabraňuje nečistotě zůstávat na povrchu. Každá společnost ji uvádí pod svým názvem (známe KeraClean, Ceramic-Plus, Wondergliss ad.). Zpravidla jde o to, že se při výrobě mikroskopické nerovnosti glazury srovnají pomocí speciálního povrchu, takže se kapky vody na stěnách neudrží a stékají. Pokud si vyberete levnější sérii, pak si povrchovou úpravu můžete za příplatek (cca 1 500 až 2 000 Kč) doobjednat. Na našem trhu se už také objevila další novinka. Zatímco se doposud vrstva nanášela na hotový výrobek a poté se povrch ještě jednou vytvrdil, společnost Keramag přišla s novým postupem. Vyschlá keramika se rovnou pokrývá superhladkou glazurou a eliminuje nebezpečí poškození povrchu. Navíc podle výrobce se při kontaktu s vlhkostí vytváří záporný náboj, který odpuzuje nečistoty. Podobný boj proti bakteriím zahájili i výrobci van a sprchových vaniček. K nejznámějším patří EmailPlus firmy Kaldewei. Dodatečná vrstva se vpaluje do emailu při velmi vysokých teplotách a zabraňuje udržení vody na stěnách vany, takže kapky stékají pryč. Akrylátové vany ještě donedávna podobnou ochranu neměly. Prozatím s tímto přišel jediný výrobce Lucite & Care, který přidává do svých akrylátových desek nový materiál Microban. Jeho molekuly se po celou dobu životnosti sdružují na povrchu, čímž zlepšují ochranu proti bakteriím. Poslední částí, která je také chráněna před neviditelnými mikronepřáteli, jsou sprchové zástěny. Kromě speciálních úprav fungujících na podobném principu (tedy vyplnění mikroskopických mezer speciální povrchovou úpravou) používá například známý německý výrobce firma Hüppe speciálně vybroušená skla, jejichž přilnavost je značně omezena. Krůpěje vody se tak na povrchu nedrží a nevzniká ani nevzhledný povlak na jinak hezkých zástěnách.
Barvy, barvičky Převážná většina zařizovacích předmětů se vyrábí v bílé barvě navozující pocit čistoty a elegance. Objednat si můžete dokonce její různé odstíny, např. star white (zářivě bílou), manhattan (mléčnou) ad. Ti, kteří preferují originálnější pojetí, si mohou pořídit nejrůznější barevné odstíny. Nejnověji představila společnost Villeroy & Boch sanitární keramiku ve zlaté a stříbrné. Tak jako v jiných odvětvích designu i v koupelnovém prostředí jsou módní minimalistické tvary, kterým sluší přírodní materiály, jako jsou dřevo nebo sklo. Právě jimi se snaží designéři dostat barevnost do často až sterilně bílého ladění a používají je kromě nábytku i k výrobě umyvadel a některého dalšího zařízení.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65, 02/20 51 78 02, fax: 02/20 51 19 09; AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 0311/62 56 26; KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11, 02/24 94 30 39, fax: 02/96 73 77 11–12, 02/24 94 27 32; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 02/84 82 90 79
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Mnoho tváří živé vody
|
|
Existují zahrady na Dálném východě, ve kterých je voda pouze naznačena vysypanými oblázky nebo uhrabaným pískem, ale nám Evropanům je přece jenom bližší jiná kulturní tradice, máme ze všeho nejraději vodu opravdovou. Tím nechceme ani v nejmenším snižovat uměleckou a často i mystickou hodnotu těchto „suchých“ zahrad – naopak, představují svým způsobem vrchol zahradního umění.
Voda je jedním z nejfantastičtějších zahradních prvků, je to životadárná a drahocenná tekutina, která dodá zahradě zcela nový rozměr. Představuje jedinečný životní prostor pro celou škálu krásných a neobvyklých rostlin i živočichů. Máme samozřejmě na mysli vodu živou, která není čištěna žádnými chemickými přípravky, ale pouze přírodními biologickými procesy.
Příznivci modrých bazénů často tvrdí, že bez chemie se voda nedá vyčistit. Naše letité zkušenosti však už přesvědčily i velké skeptiky – a někdy překvapily dokonce nás samotné: průzračná voda v největších vedrech, kdy se v poměrně malém jezírku koupala celá rodina, nám doslova vyrazila dech.
Voda na zahradě může mít mnoho podob. Od malých okrasných až po velká jezírka nebo rybníky vhodné ke koupání. Všechny stavby tohoto druhu jsou dnes izolovány speciální PVC – fólií nebo gumovou plachtou, pro velmi malá jezírka jsou vhodné i pevné plastové výlisky. Tyto moderní materiály se nejenom velmi osvědčují, ale jsou i relativně levné. Součástí vodních staveb jsou často i potoky s prameništi, kaskádami a vodopády. Jak tedy docílíme čistou vodu bez chemie? K tomu musíme znát jisté zákonitosti a přírodní principy. Vodní prostředí je velmi komplikovaný ekologický systém, který využívá i na zahradě svou přirozenou samočisticí schopnost. Ta funguje automaticky dnem i nocí, pokud jí v tom nebráníme. Podobně pracují i další procesy v přírodě, avšak musí být splněny určité minimální předpoklady.
V našem případě bude takovým předpokladem hlavně velikost vodní plochy a její hloubka, konstrukce, materiály a použitá technika. Další důležitou kapitolou jsou vhodné mokřadní a vodní rostliny, jejich počet a druhy. Ty totiž také vodu čistí, ale nejsou na to samy. Hlavní práci odvedou miliony užitečných mikroorganismů. Rozloží organické zbytky na prvky a sloučeniny, které jsou pro kořeny rostlin přijatelné. Tím pádem nám voda už nemůže zahnívat a kazit se. Tito neviditelní pomocníci potřebují ke svému životu vysoký obsah kyslíku, který dodáváme tím, že vodu necháme proudit v potocích, padat přes peřeje a z vodopádů, tryskat ve fontánách. Neobejde se to bez vhodné techniky, jako je čerpadlo s filtrem a podzemní rozvody.
Pokud založíme jezírko kvalitně, po čase se v něm vytvoří biologická rovnováha a kvalita vody je stabilní. Naší úlohou je pak jen dohlížet, aby se nějaký druh nerozšiřoval na úkor druhého a aby svou činností nezatěžoval prostředí nad únosnou míru. Typické to bude především u ryb, které není dobré nechat přemnožit. Do rozumného množství jsou téměř nepostradatelné, požírají larvy komárů, mšice z listů leknínů, živí se i řasami. Optimální množství je 10 až 15 ryb na 1 m3. Vhodný je karas zlatý, jesen zlatý, slunka, plotice. Jak jsme si již naznačili, biologické čištění (mikroorganismy, vodní a bahenní rostliny, živočichové) funguje spolehlivě jen tehdy, má-li jezírko určité minimální množství vody. My uvažujeme 10 m3 a více, obecně čím méně, tím je systém labilnější. Platí to i o hloubce. Jak víme ze školy, voda mění svou hustotu podle teploty, nejtěžší je při 4 °C. Díky tomu v zimě nepromrzne až na dno a živočichové tam v klidu přezimují. Aby se ale sloupec vody mohl podle teploty diferencovat, musí mít výšku alespoň 1 m, raději o trochu více. Také v létě máme pak záruku, že se voda v celém jezírku nepřehřeje, což má velký vliv jak na menší tvorbu řas, tak na obsah kyslíku a potažmo i život ryb. Když se řekne slovo řasa, tak většině bazénových nadšenců vstávají vlasy hrůzou. Zelený zákal vody způsobují jednobuněčné řasy a sinice, které po určité době z vody zmizí. Jiným druhem je dlouhovláknitá řasa, která ve vodách s vysokým obsahem živin hladinu doslova zaroste. V dobře založených jezírcích žije jen mezi pobřežními rostlinami a spolu s nimi naopak velmi účinně pomáhá při odsávání živin z vodního roztoku. Paradoxně se nám jednou dočistilo jezírko až poté, co jsme sem spolu s novými rostlinami „zavlekli“ i tuto nenáviděnou řasu! U jezírek platí dvojnásob rčení, že všechno se vším souvisí. Do biologických procesů i rovnováhy bychom měli minimálně zasahovat. Vodu odebíráme co nejméně, připouštíme jen za tu, která se přirozeně odpařila a vsákla.
Jezírka čištěná pouze biologickými procesy jsou jedním z nejmladších odvětví okrasného zahradnictví a v současnosti doslova revolučním způsobem mění pohled na vodu v zahradách. Pochopení přírodních procesů se tak stává klíčem k novému „zahradničení“ i k moudrosti starého lorda, který věděl, že na zahradě mají být jen samé originály.
Základní pravidla pro udržení čisté vody
Jak zabránit zvyšování koncentrace živin: – Rostliny vysazujeme do praného štěrku a písku. Pouze nejnáročnější, jako je leknín, do speciální zeminy kryté pískem – Před koupáním se omyjeme čistou vodou – Neodebíráme vodu – Odstraňujeme odumřelé řasy a části rostlin
Jak prokysličovat vodu: – Proudící a padající vodou – Vhodně ponořenými rostlinami produkujícími kyslík
Jak omezit přehřívání vody: – Dostatečnou hloubkou – nad 1 m – Dostatečným objemem vody – Pohybem vody v potoce, fontáně atd. – Zastiňováním hladiny listy leknínů
Jak odčerpat přirozenou cestou živiny: – Vhodnými pobřežními plovoucími a vodními rostlinami – Nepřemnoženými dlouhovláknitými řasami
Kontakty: PĚSTÍRNA VODNÍCH ROSTLIN, Václav Hořánek – Pavel Gabriel, Kostelní Lhota 119, Sadská, tel.: 0325/59 90 88,
text a foto: Jiří Prouza |
Dobrá adresa: BO01, Malmö
|
|
Podle zpráv, které se k nám především prostřednictvím internetu dostaly, šlo o přehlídku té nejlepší evropské architektury, moderních technických trendů a ekologických přístupů ke stavebnictví. O tom, že kromě slibovaného objevil navíc i místo s dobrou adresou pro život, si můžete přečíst v textu psaném exkluzivně pro Moderní byt.
Co je vlastně BO01? BO01 je ideálním příkladem netradičního a velmi efektivního stavebního veletrhu, velkolepou přehlídkou vysoce kvalitní architektury a především demonstrací toho, jak je možné stavět a žít v souladu s životním prostředím. BO01 je moderní obytná čtvrť postavená v části přímořského města Malmö v místě bývalého průmyslového přístavu. Cílem projektu bylo vybudovat takové bydlení, které by optimálně splňovalo životní požadavky dnešního člověka. Snahou autorů bylo vytvořit společný trvale udržitelný životní prostor pro lidi různých názorů, kultur, ras nebo vyznání a především různých životních stylů. Pokud bych měl celý projekt zjednodušeně charakterizovat, použil bych výrazů jako sociální udržitelnost, různorodost, barevnost a osobitost, ekologie, soulad s životním prostředím, kvalita a individuálnost. Ekologie Jedním z hlavních aspektů trvalé udržitelnosti, která je ve Skandinávii velmi aktuálním pojmem, je dopad lidského snažení na celkovou harmonii ekosystému. Nezbytnou podmínkou je absolutní snaha o minimalizaci negativních vlivů staveb na životní prostředí. A to se týká jak procesu výstavby, tak samotného užívání budov, ale i jejich následné recyklace. Ekologie byla v BO01 opravdu vidět na každém kroku. Jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů v celém areálu je ekologicky zpracované a recyklovatelné dřevo. Nechybí zde ale ani tradiční cihly, kov, kámen nebo sklo, podobně jako u nás doma. Všudypřítomná je v areálu voda, která protéká různými kanály a meandry nebo se zdržuje v malých jezírkách, které představují dominanty četných náměstíček a klidných zákoutí města. Urbanismus čtvrti pracuje také s rozsáhlými vnitřními dvory, atrii a zelenými plochami. Na mnohých domech se ve větru vlní svěží zeleň. Celou třetinu zastavěného území navíc zaplňuje rozsáhlý komplex tematických zahrad ukrytých uprostřed hustého porostu třímetrových rychle rostoucích vrb, jejichž dřevo bude později využito pro vytápění některých objektů.
Sociální udržitelnost Zahrady jsou navzájem propojeny elegantními dřevěnými chodníky a v každé z nich se pokusili různí autoři ztvárnit svůj pohled na sociální a životní potřeby člověka současné doby. Je zde například zahrada, ve které v pomalovaných obyčejných sudech vedle sebe najdete padesát různých odrůd rajských jablíček. Cílem bylo připomenout sociální, rasovou a kulturní rozmanitost moderních měst, která je jedním z neopominutelných a přitom poměrně nových aspektů současného života. Na jiném místě se setkáte s visutou „trucovnou“ pro samotáře, zahradou zrcadel nebo s vyvýšenou terasou z mohutných, ledabyle naskládaných kmenů. Snaha o uspokojení odlišných potřeb různých sociálních skupin je na první pohled viditelná i v samotné zástavbě. Pestrá struktura různých životních prostorů umožňuje usadit do bezprostředního sousedství konzervativní bohaté nájemníky a mladé, nepříliš majetné obyvatele, velké rodiny vedle samostatně žijících jednotlivců, zaneprázdněné manažery vedle studentů nebo důchodců se zálibou v zahrádkaření. Najdete zde vysoké, až sedmipatrové budovy společně s přízemními a řadovými domky. Typická je barevná a tvarová originalita každé stavby a každé části ulice nebo zákoutí, která na rozdíl od monotematicky urbánně i architektonicky řešených sídlišť a vilových čtvrtí dává obyvatelům možnost jasně se identifikovat se svým domovem i jeho okolím. Profesionálně navržené interiéry jednotlivých bytů představují směsici stylů, z nichž asi nejvýznamněji zastoupený je jednoduchý a funkční minimalismus s použitím kvalitního dřeva, ušlechtilých kovů a s propracovanými detaily i dispozicemi.
Soběstačné město Samozřejmostí staveb je jejich nízkoenergetický standard. V tomto směru jsou severské země opravdu daleko před námi. Při dotazech na energetickou náročnost staveb a principy domů jsem se během své cesty často setkával s odpovědí, že postavit nízkoenergetický dům je v podstatě triviální technickou záležitostí a že smysluplným předmětem zájmů a experimentů je dnes spíše otázka trvalé udržitelnosti staveb a života vůbec. Projektanti a energetici BO01 tvrdí, že celá čtvrť je v podstatě energeticky soběstačná. 99 % celkové potřeby elektrické energie zajišťuje větrná elektrárna vzdálená tři kilometry a zbývající jedno procento kryjí fotovoltaické solární články na střechách a fasádách staveb. Poměr výkonů těchto dvou zdrojů dokonale ukazuje současnou efektivitu solárních článků, jejichž výroba je finančně velmi nákladná a energeticky extrémně náročná. Jejich použití je zde tedy v podstatě symbolické. Mnohem větší přínos má ale v BO01 solární energie v dodávkách tepla. Přibližně jednu třetinu celkové potřeby tepla a teplé vody zajišťují solární teplovodní kolektory, zbytek tepla pak obrovská tepelná čerpadla, která pracují s geotermální energií. Čerpadla pracují ve spojení s vrty hlubokými 90 metrů, které fungují jako přirozené akumulátory teplé nebo studené vody. V zimě se z takzvaných teplých vrtů čerpá 15 °C teplá voda, která přes tepelné čerpadlo ohřívá centrální otopný okruh a voda ochlazená na 5 °C se vypouští do studených vrtů. Zde díky příhodným geologickým podmínkám setrvá ve stejné teplotě až do letních měsíců, kdy se naopak používá k ochlazování staveb (opačný princip čerpadel). Určité množství tepla ještě zajišťuje důsledná recyklace odpadů a odpadních vod. Ekologickým spalováním odpadů z celé čtvrti se získá tepelná energie pro ohřev přibližně dvaceti menších domů.
Vzorové byty jako výstavní exponáty BO01 bylo navíc také obrovským tematickým veletrhem, ve kterém jako exponáty sloužily samotné domy, byty a dokončené provozovny. V každé hotové stavbě byl zřízen minimálně jeden kompletně zařízený vzorový byt, kterým mohli návštěvníci volně procházet. Několikrát se mi ale stalo, že jsem byl vykázán ze soukromého bytu, kam se již nastěhovali nájemníci a který jsem omylem považoval za součást výstavy. Slušnost a trpělivost domácích byla však pro Středoevropana až nepochopitelná. Bylo vidět, že BO01 je dobrá adresa, na kterou jsou jeho obyvatelé pyšní. A to zde ještě před 50 lety bylo jenom moře a před pěti roky pouze kontaminovaný průmyslový přístav. Ale taková je architektura dneška. V některém z dalších čísel vás budeme ještě podrobně informovat o výstavbě „European village“, která je součástí projektu BO01. Cílem evropské vesničky bylo porovnat stavební tvorbu v různých evropských zemích včetně architektury české, která je zde také jedním domem zastoupena.
Kontakty:
text a foto: Marek Dudák |
