Jelikož tématem článku jsou sprchy, nebudeme se zabývat variantou vana, eventuálně kombinací vana se sprchou. Protože téma sprchových koutů je velmi obsáhlé, alespoň v krátkosti se vám pokusíme shrnout, co je na trhu k dispozici. Začneme rozměry. K tomu, abyste si mohli pořídit do koupelny sprchový kout, potřebujete minimální prostor 750 x 750 mm.
Sprchový kout Nejméně finančně náročným a nejjednodušším řešením je klasický sprchový kout s ruční sprchou. Komfort si můžete zvýšit pořízením masážní sprchové hlavice. V případě tohoto řešení budete asi uvažovat o tom, jaký tvar koutu a jaký typ sprchové zástěny zvolit. Na výběr máte z několika tvarů. Čtyřúhelníkový patří mezi nejžádanější, jelikož poskytuje poměrně velký prostor uvnitř.
Předností čtvrtkruhového koutu je minimální množství rohů a hran, což zajišťuje poměrně snadnou údržbu. Do malé koupelny je nejideálnějším řešením pětiúhelníkový kout. Půlkruhový se umisťuje tam, kde není žádný volný roh — montuje se na zeď a toto řešení vypadá velmi efektně. Zástěny si můžete pořídit z plexiskla zapuštěného do kovového rámu. Chcete-li však něco exkluzivního, pořiďte si bezrámovou zástěnu z pravého skla. O bezpečnost se bát nemusíte, sklo je nárazuvzdorné, a kdyby přece jen k nehodě došlo, roztříští se na drobné neostré částečky.
Masážní panel Toužíte-li po větším komfortu a máte v koupelně víc místa, nabízí se možnost masážního sprchového panelu. Velmi efektně vypadá masážní panel bez zástěny, umístěný na stěnu. To je ovšem možné v případě, že máte velkou koupelnu a můžete si dovolit před panelem velký volný prostor. V jeho výbavě zpravidla najdete horní pevnou sprchu, ruční sprchu (často s nastavitelnou masážní hlavicí), boční masážní sprchy, odkládací poličky, osvětlení, někdy i sedátko. Teplota vody se ovládá většinou mechanicky termostatickou baterií nebo digitálně. Panely se vyrábějí nástěnné a rohové.
Masážní box Stoprocentní relaxační účinky díky nejkvalitnější masáži či parní lázni vám poskytne sprchový masážní box (Jacuzzi). Můžete se oddat několika typům masáže najednou. Usadíte-li se na pohodlné sedátko uvnitř boxu, můžete okusit kaskádovou sprchu, která proudí z vrchní části výklenku a dopadá vám na šíji. Tři ramena rotosprchy, která slouží k masáži ramen a zad, rozstřikují vodu ve spirále. Vertikální hydromasáž zajistí trysky umístěné na stěnách boxu. Elektronickým ovládáním můžete regulovat dráhu střiků, intenzitu i počet trysek, můžete ozkoušet i skotské střiky. Nemáte-li čas na masáž, poslouží výškově nastavitelná ruční sprcha. Součástí boxu je parní lázeň, již si můžete zpříjemnit přidáním vonných esencí. Některé boxy jsou vybaveny rádiem, skříňkami, zrcadly…
Pro ty, kteří touží po takovém zařízení, ale nechtějí si odepřít požitek z hydromasáže ve vaně, je tady také řešení — takzvaná kombinace. Jedná se o masážní box, k němuž náleží i masážní vana, jednodušší variantou je masážní vana s masážním panelem krytým zástěnou.
Sprchový altán Zvláštní sprchovou kapitolou je altán. Mnohému z vás se asi vybaví kruhový zahradní altánek, jenž v každém ročním období nabízí příjemné posezení. I sprchový altán má s tím zahradním hodně společného — tvar, stříšku či příjemné posezení. Na jedno je však třeba myslet — velké a krásné věci potřebují dostatečný prostor. Představte si malou koupelnu, v jejímž středu je umístěný sprchový altán. Škoda peněz! Když se tedy rozhodnete pro variantu sprchového altánu, nešetřete penězi ani prostorem. Odměnou vám bude vznešeně vyhlížející koupelna a požitek z osvěžující sprchy či masáže. Altány jsou zpravidla vybaveny horní pevnou sprchou, ruční sprchou a bočními sprchami, v některých altánech (se stříškou) si můžete dopřát i parní lázeň. Obsluha altánu je jednoduchá: Na elektronickém ovladači si navolíte teplotu vody, druh sprchování, osvětlení. A pak už se oddejte osvěžujícímu pocitu.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6 , tel.: 02/20 51 28 65; EIM UNIVERS , Roztylské sady 2998/11a, Praha 4 , tel.: 02/72 76 69 58; HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný , tel.: 0314/52 61 93; INEOS ACRYLICS, Jánský vršek 13 , Praha 1 , tel.: 02/57 11 22 23; KERAMAG, Učňovská 100/1, Praha 9 , tel.: 02/66 10 64 50; RIHO, Suchý 37, Žďárná , tel.: 0501/46 82 22; TEIKO, Spytihněv 576, Zlín , tel.: 067/794 30 67–68
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Blog
V paneláku? A proč ne
Zamyslíme se také nad tím, jak bychom mohli v koupelně vyšetřit kousek místa navíc. Pak se už budeme věnovat hlavnímu tématu – jak naložit s prostorem po vybourané příčce? Opět se podíváme, jak se bydlí těsně pod střechou. Na dalších stránkách se pokusíme zaparkovat, což je na sídlišti, jak známo, letitý problém. Spolu s odborníky nebudeme propadat panice a bez emocí vyslechneme i názor protivníka na téma deregulace nájemného. Kousek před cílem smlsneme něco dobrého a už se můžeme vydat na cesty – tentokrát zavítáme do Izraele. Nedostatek paneláku tam zatím řeší přebytkem písku.
Sledovat některé proměny bytů je jako číst pohádku, kdy se z ošklivého kačátka stane labuť. Za poslední roky to jsou určitě desítky, možná stovky příkladů, kdy se tuctový byt v paneláku změnil k nepoznání.
Jak to bylo tentokrát? Začněme od začátku. Pro nás to byly fotografie jednoho naprosto typického panelákového bytu. Také zde se původní majitelé pokoušeli jej na některých místech, podle svých možností, přizpůsobit k obrazu svému. Jednalo se spíše o drobné, kosmetické úpravy, prováděné především svépomocí. Snímky přímo vybízejí k povídání o bolestech a strastech dosluhujících bytových jader, netěsnících oken a dalších, tak důvěrně známých situacích.
„A tenhle?“ ptá se pak ing. arch. Šárka Daňková ze studia Megaron a nechává nás prohlédnout si zhruba dvacítku záběrů z dalšího interiéru. To už je o něčem docela jiném. Na místě by byl povzdech, proč by nemohl právě takhle vypadat byt třeba i v paneláku. Takové snímky bychom snad běžným panelákovým obyvatelům ani neměli ukazovat. Omyl. Dvakrát se necháváme ujistit, že si prohlížíme snímky ze stejného bytu na jednom z pražských sídlišť. První jsou před rekonstrukcí, druhé po jejím skončení. Je to opravdu zajímavé srovnání – jsou to spíše výjimečné případy, kdy můžeme oba interiéry takto konfrontovat. Ostatně, pojďte s námi.
Jak bychom chtěli bydlet? Tato otázka většinu z nás nezaskočí. Máme své sny a přání. A pak je tady realita. Je třeba mít pevnou vůli dotáhnout představy do konce a také potřebné finanční prostředky, bez kterých by sebelepší plány navždy zůstaly jen teorií.
Mladí manželé, jejichž domov vám dnes představíme, k hledání svého budoucího domova přistupovali se vší odpovědností. Informovali se o nabídkách nových bytů developerských společností, pročítali inzeráty a hledali. Panelák? A proč ne? Pro mnohé to může znít neuvěřitelně – ze všech možností, po zvážení pro a proti, zvítězil byt v panelovém domě, nedaleko bytu rodičů.
O celkovém pojetí interiéru oba měli poměrně jasnou představu – nejlépe by ji vystihovala jejich vlastní slova: elegantní noblesnost. Protože jsou oba pracovně značně vytíženi a navíc už jednu rekonstrukci se svou účastí dříve absolvovali a věděli tudíž, co to obnáší, rozhodli se raději vše svěřit do rukou odborníků. Líbila se jim garance kompletního servisu, kdy veškeré záležitosti týkající se přestavby budou moci řešit pouze s jednou společností. Ta zařídí také všechnu potřebou dokumentaci a veškerá jednání s úřady, včetně zajištění stavebního povolení. Právě tyto přípravné kroky, kdy v bytě přitom není ještě ani seknuto, nás již stojí většinu duševních sil. Dalším náporem na nervovou soustavu jsou pak samotné stavební práce, kdy se architektův záměr poměrně často střetne s tvrdou realitou přístupu realizačních firem. Ačkoliv je společnost Megaron známa především jako architektonický ateliér, je současně i stavební firmou. Jen tak totiž může garantovat kvalitu kompletní zakázky a ručit za její úspěšnost nejen v rámci projektové přípravy a architektonického návrhu, ale skutečně až po předání modernizovaného bytu zákazníkovi.
Společnou řečí Přizvat si na pomoc při zařizování bytu architekta, nebo spoléhat na vlastní síly? Ještě poměrně nedávno přežíval názor, že nechat si zařídit byt od architekta je jakousi nepsanou výsadou těch, kteří s penězi nemusí nijak úzkostlivě hospodařit. Dnes se situace začíná měnit a je to dobře.
Pomoc architekta v žádném případě neznamená plýtvat penězi. Dnes je nabídka výrobků, technologických možností a způsobů instalace natolik široká, že skutečně vyžaduje odborníka. A peníze? Vše je ve výběru materiálu a v komunikaci s architektem. Vkusně a citlivě zařízený byt není totéž, jako když jej naplníte nejdražšími předměty. Dobrý architekt tak dokáže navrhnout příjemný interiér, který přitom bude respektovat vaše finanční možnosti.
Další, stále ještě poměrně častou námitkou proti pomoci, je obava, že interiér navržený cizí rukou bude pro své obyvatele cizí a nebudou se v něm cítit příjemně. „Setkání s architektem musí být dialog. Cílem je společná řeč, v žádném případě diktát životního stylu a pojetí bydlení, který by nevyhovoval. Architekt s každým klientem absolvuje řadu schůzek, během kterých společně formulují a upřesňují jeho představy o budoucím pojetí interiéru. Architekt vykonává autorský dozor i v průběhu realizace. Harmonogram prací a jejich kvalitu sleduje realizační technik,“ vysvětluje architektka Šárka Daňková ze studia Megaron. Stejně tak to bylo i v případě této rekonstrukce. O základním požadavku – výsledném pocitu lehce moderní elegance, jsme již hovořili. Cesta k němu však nebyla jednoduchá.
Malý byt, velký prostor Jak vyjádřit noblesnost? Ve spojení se zařizováním interiéru může mít mnoho podob od těch nejokázalejších, kdy jsou naše možnosti stavěny všem na odiv, až po velmi střízlivé pojetí. „Právě zde musí být největší důraz kladen na kvalitní materiály a na dotažení veškerých detailů,“ upozorňuje ing. arch. Šárka Daňková.
Obývací pokoj není moc velký, ale protože zde noví majitelé bytu nechtěli mít žádné objemnější kusy nábytku, měli představu, aby v novém návrhu působil prostornějším dojmem. Tady čekal architekty oříšek k rozlousknutí. Manželé totiž mají mnoho knih a bylo nutné vymyslet takové řešení, které by poskytovalo potřebné úložné plochy. Právě ony by ale razantně popřely odlehčené pojetí interiéru. Tak jak tedy? Architektka Daňková navrhla sestavu vysoké úzké knihovny, na kterou navazují nízké skříňky. Na rozdíl od běžného umístění na podlaze, kde je běžně očekáváme, jsou zde navrženy těsně pod strop. Část jejich plochy je odlehčena prosklením. Dominantním materiálem nábytku je pařený buk.
Zajímavým nápadem jsou malá světla, umístěná pod skříňkami, která se velmi osvědčila při čtení a navíc navozují velmi příjemnou atmosféru. Byl zde použit nový typ svítidel, kde je zdrojem malá zářivka kruhového průměru, která nebliká a je příjemná na oči, což oba manželé oceňují zejména při čtení. Důraz, jenž je kladen na správnou volbu osvětlení, nás ostatně provází v celém bytě. Napočítali jsme celkem tři úrovně, počínaje atraktivními lampami spuštěnými nad stoly, nechybí ani stojací a bodové osvětlení.
Vybavení bytu nábytkem a doplňky doporučuje pořídit současně s končící rekonstrukcí. „Na první pohled je logické, že po finančních výdajích za rekonstrukci se většina zákazníků chce nadechnout. Pokud se chystají na kompletní obměnu zařízení interiéru, je nejlepší pořídit všechno současně. Při postupném dokupování je již obtížnější udržet jednotnou linii a nesklouznout ke kompromisům, které ve svém součtu mohou působit nahodile a do značné míry improvizovaně.“ Některé realizační firmy, včetně společnosti Megaron, dokáží předat zákazníkovi realizaci skutečně se vším všudy – včetně textilních dekorací i pokojových rostlin.
Jeho veličenstvo detail „Každá z těchto částí bytu má svá určitá specifika, která je nutné respektovat. Jaké pojetí zvolit je o to důležitější, pokud jsou tyto prostory propojeny s obytnou částí. Musí se vzájemně respektovat i akceptovat současně. Nezbytné jsou jednotící prvky – nejčastěji to jsou barvy nebo shodné materiály,“ vysvětluje architektka Šárka Daňková.
Na kuchyňskou sestavu bylo použito javorové dřevo s čelními dvířky v odstínu pařížské modři. Jednotícím prvkem je kromě javorového dřeva i pískované sklo, kterým jsou proskleny některé kuchyňské skříňky. Tuto kombinaci vhodně doplňuje ledově šedá kuchyňská pracovní deska s drobným tmavším zrněním. Originálním detailem jsou úzké podélné světle a tmavě šedé proužky na hraně desky. Praktičnost a účelnost – to byly kromě vzhledu další podmínky kuchyňské sestavy. V náročném výběru obstál 90 cm hluboký zásuvkový blok s plným pojezdem, který zaručuje velký úložný objem. Vnitřní vybavení skříněk využívá šíře možností drátěného programu. Obklad stěny za kuchyňskou sestavou byl záměrně zvolen zcela neutrální, kdy bílé dlaždice 10 x 10 cm nejlépe dovolují vyniknout dominantním barvám a vybavení v nerezu. Celkovou kompozici respektuje i sokl kuchyňské sestavy navržený z hliníku. Pokud jsme hovořili o významu detailu, který může výsledku pomoci, ale v opačném případě stejně dobře i ublížit, musíme se zmínit také o kuchyňském parapetu. Bylo pochopitelně možné zvolit některý z plastových, které jsou běžně na trhu, zde by však do kompozice prostředí příliš nezapadaly. Byly proto vyrobeny na zakázku, opět z javorového lamina s hliníkovou hranou.
Koupelna s nápadem Koupelna působí skutečně luxusním dojmem – přitom stačil jediný nápad. Nepřehlédnutelným prvkem se stal pás dlaždic se svislými pruhy, který posunul celý prostor do zcela jiné roviny. „Tyto dlaždice byly pochopitelně dražší, ale nebylo jich použito mnoho. Na všechny ostatní plochy jsme zvolili standardní, ale kvalitní jednobarevný obklad, čímž se výsledná cena vyrovnala…“ vysvětluje ing. arch. Šárka Daňková.
Prostor koupelny vychází z možností bytu v paneláku, přesto poskytuje všechno potřebné pohodlí. Vana je doplněna skládací zástěnou umožňující pohodlné sprchování. Vešlo se i pultové umyvadlo a vysoká koupelnová skříňka. Vše je vyřešeno do detailů, včetně nízkého koše na prádlo s dorazovým kováním, který je umístěn pod pračkou. Místo zbývající ke stropu je využito jako úložná plocha. Dokonalým řešením pak je nerezová roletka, kterou lze celý tento prostor uzavřít. Sousední toaleta byla mírně zvětšena, a proto se sem vešlo i malé umyvadlo.
Nezbytný cit Na zakázku, nebo sériový? To je otázka, se kterou se v rámci rekonstrukce bytu potýká mnohý z nás. Zde vidíme řešení, jenž účelně kombinuje jak typový nábytek, tak i atypické prvky tam, kde chceme využít každý centimetr prostoru. „Hledat typové zboží svádí ke kompromisům,“ vysvětluje architektka a pokračuje: „Všude tam, kde je potřeba dokonale využít určitý prostor, je zakázková práce v podstatě jediné přijatelné řešení – a dávno již není pravda, že je to výrazně dražší. Těžko bychom na trhu také hledali tak širokou škálu zařizovacích předmětů pro různá prostředí bytu s požadovaným jednotícím prvkem pojetí nebo materiálu. Při atypické výrobě také máme větší možnost ovlivnit zpracování detailu. Je to však rozhodnutí každého z nás, zda budeme volit mezi na míru navrženým ergonomickým prostorem s dokonale zvládnutým zpracováním a celkovým pojetím nebo zda slevíme k výhradně typovým prvkům.“ Byt je tak ušit doslova na míru. Splňuje nejen představy svých majitelů, ale i požadavky na současný standard bydlení, se všemi přednostmi a možnostmi současného trhu a technologií. Že je v paneláku? Nechce se tomu ani věřit.
Původní dispozice: V rámci rekonstrukce byla bezpodmínečně nutná kompletní výměna všech elektrických rozvodů – až na naprosté výjimky bývají tyto původní rozvody ve zcela nevyhovujícím stavu. Místo sekání do panelu jsou zde rozvody vedeny po obvodě místností v úzké jednoduché liště. Předností je především možnost lištu snadno rozpojit a bez jakéhokoliv sekání a stavebního nepořádku provést požadované úpravy – například vložit další zásuvku a podobně.
Stávající strop byl snížen sádrokartonovými podhledy. Tak bylo docíleno nejen dokonalé rovnosti, ale vzniklým zhruba 5 cm vysokým prostorem byly opět vedeny rozvody ke všem stropním osvětlením. Nezbytným zakončením výměny elektrických rozvodů musí být revizní zpráva
Návrh realizace: Jedním z klíčových momentů každé rekonstrukce je rozhodování jak uspořádat obývací prostor, kuchyň a jídelní část. Také v tomto případě byly prvním krokem nezbytné stavební úpravy. Kromě zdi, původně vymezujících kuchyň, zmizela také typická skříň na potraviny s odvětráním skrz fasádu domu, zazděny byly jedny ze tří dveří. Součástí rekonstrukce byla výměna stávajících oken za nová, plastová. Přitom bylo nutné vybourat a nově postavit i spodní stěnu pod okny, která by svými příliš velkými tepelnými ztrátami snižovala výborné tepelněizolační vlastnosti nových oken
text: Dominika Bučková foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk |
Jak se rodí designéři v Bratislavě
Setkání u kulatého stolu Vysoká škola výtvarného umění vznikla v Bratislavě 9. června 1949. Začaly se tu vyučovat obory malba, grafika a sochařství s restaurátorstvím. Koncem padesátých let byly otevřeny další katedry zaměřené na užité umění a architekturu. Po roce 1989 prošla škola významnou proměnou. Radikálně se modifikoval celý pedagogický sbor, na místa učitelů zasedla generace slovenských výtvarníků, kteří byli vybráni na základě uměleckých kvalit a pedagogických schopností. V současné době má VŠVU jedenáct kateder, na nichž působí 89 interních a 68 externích učitelů a navštěvuje ji v rámci třístupňového studia přibližně 600 studentů nejen ze Slovenska, ale z celé Evropy. V Bratislavě jsem se setkala i s učiteli. Formují budoucí designéry, kteří se budou podílet na vzhledu mnoha výrobků ovlivňujících naše estetické cítění. Chtěla jsem také na vlastní oči vidět studentské práce a třeba i poznat jejich autory. Měla jsem možnost hovořit s Mgr. Miroslavem Debnárem, vedoucím katedry průmyslového designu, dále se šéfem ateliéru industriálního designu docentem akad. soch. Ferdinandem Chrenkou a šéfem ateliéru produktového designu profesorem akad. soch. Františkem Burianem. S lehkostí a vtipem mi odpovídali na otázky.
Co by měl student znát, když se hlásí na katedru průmyslového designu? Podmínkou k přijetí je jednoznačně talent. Přestože jsou pro design důležité schopnosti uměleckého a technického charakteru, hledáme osobnosti renesančního typu. Podle čeho vybíráte studenty? Podle prokázaných schopností. Přijímací zkoušky mají dvě kola a trvají tři dny. Skládají se z písemného testu, ústního pohovoru, hodnotíme domácí práce, modelování, kresbu a práci na speciální designérské zadání. Jaké jsou cíle vaší výuky? Studenty připravujeme na samostatnou designérskou dráhu. Snažíme se rozvíjet jejich talent, vedeme je ke schopnosti přijímat a zpracovávat informace a poznatky z různých oborů. Na škole mohou získat tři stupně vysokoškolského vzdělání: bakalářské, magisterské a doktorandské. Pro koho studenti navrhují? Pracují podle zadání ve třech specializovaných ateliérech a kurzech designu. Spektrum zadání je velmi pestré a odpovídá specifikaci jednotlivých ateliérů. Témata filozoficko-akademického charakteru střídá praktická spolupráce s domácími i zahraničními výrobci, s mezinárodními soutěžemi i speciálními soutěžemi organizovanými naší katedrou. Změnil se v posledních letech přístup studentů k navrhování? Z pohledu originality se nemění. Jiná je ale kvalita, kterou výrazně ovlivňují nové technologie a vývoj společnosti. Co podle vás ovlivňuje studenty při jejich návrzích? V podstatě cokoliv. Individuální schopnosti jsou atakovány obrovským přílivem informací. Kvalitu studentských návrhů nejvíc ovlivňuje třídění a aktivizování poznatků. Nacházejí žáci uplatnění už během studia? Našim studentům se podařilo vyhrát některé soutěže tuzemských výrobců, kteří od školy odkoupili autorská práva. Jaké produkty studenti nejčastěji navrhují? Zadání se každý semestr mění. Reagujeme citlivě, ale rychle na nabídky a impulzy. Odmítáme stereotyp, slovo „nejčastěji“ u nás neexistuje. Jezdí vaši studenti na stáže do zahraničních firem? Samozřejmě. Rozšiřuje to jejich přehled a získávají nové zkušenosti. V poslední době máme studenty na stáži ve firmách Volkswagen, Zanussi, Electrolux, Ford, Ikea. Absolvují také studentské pobyty na zahraničních školách designérského zaměření, např. v Saint-Étienne, Helsinkách, Varšavě.
Vysoká škola výtvarných umění – Studijní obory: Katedra malby Katedra sochařství Katedra grafiky Katedra fotografie a nových médií Katedra textilu Katedra užitého umění Katedra grafického designu Katedra průmyslového designu Katedra architektury Katedra restaurování Katedra teorie a dějin umění
Kontakt: VYSOKÁ ŠKOLA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ, Hviezdoslavovo nám. 18, Bratislava, tel.: 00421 2 54 43 11 32, fax: 00421 2 54 43 23 40, e-mail: studijne@vsvu.sk
text: Lenka Haklová foto: archiv |
14. díl – Půjčujete si na nemovitost, počítejte i s jejím pojištěním
Banky často požadují, aby byla pojistka uzavřena u „jejich“ pojišťovny (tedy ústavu patřícího do stejné finanční skupiny), takže nemáte příliš na výběr, byť by bylo vybírat z čeho. Pojišťoven je na trhu poměrně velké množství a jejich nabídka a zejména ceny pojištění se dost liší.
V případě, že čerpáte hypotéku na stavbu, je třeba pojištění uzavřít ještě před tím, než je dům hotov. Pojišťuje se rozestavěná stavba (pojistka se ale většinou neliší do pojištění hotové nemovitosti) . Smlouva je pak jedním z dokladů, který banka potřebuje, aby uvolnila peníze.
Ve chvíli, kdy je dům hotov, je dobré uzavřít i pojištění domácnosti (i když to už povinné není).
Zástupce pojišťovny je většinou připraven dojet za vámi až domů. K tomu, abyste mohli uzavřít smlouvu, bude potřebovat vidět (ještě lépe odnést si kopie) základní dokumentace k nemovitosti a její ocenění. Z něj a výše úvěru se vychází při stanovení pojistného.
Co je dobré vědět, před tím, než si sjednáte pojištění?
Pojistka (pojistné krytí) musí být vždy sjednána nejméně na částku rovnající se úvěru. Tato podmínka bývá přímo vyznačena v úvěrových hypotečních smlouvách.
Nemovitost by měla být pojištěna na takzvanou novou hodnotu. V takovém případě dostanete totiž při škodě náhradu odrážející aktuální ceny poškozené věci. Pokud by byla pojištěna na starou hodnotu, obdrželi byste jen její zlomek.
Rozhodně se nevyplatí se takzvaně podpojistit. Jestliže má dům hodnotu dva miliony korun, není dobré na pojistce šetřit a pojistit ho třeba na půl milionu (čím menší pojistné krytí, tím nižší pojistka).
Nepodceňujte rizika, proti kterým se můžete pojistit. Některá jsou pro toho, kdo čerpá úvěr povinná, další si může vybrat sám. Měli byste proto pečlivě zvážit, co vaší nemovitosti skutečně hrozí nebo by mohlo, byť se dnes zdá, že jen teoreticky, hrozit.
Mezi běžná rizika patří zejména požár, výbuch, úder blesku či náraz letadla. Je dobré být pojištěn také proti vichřici, krupobití a poškození sněhem, zničením v domu vytopením z vodovodu či odcizením nebo úmyslným poškozením nemovitosti. Pojišťovny kryjí také rizika, která sice nehrozí všem, ale těm, kteří by měli byť jen minimální šanci se s nimi setkat, se rozhodně vyplatí je nezanedbat. Patří k nim mimo jiné v souvislostmi s povodněmi tolik omílané riziko „záplavy a povodně“. Pokud vám dům vytopí velké řeka, z pojistky „poškození nebo zničení věci z vododu“ ho nespravíte, musíte mít speciálně pojištěné riziko „záplava, povodeň“. V minulosti ho mnozí opomíjeli. Zejména proto, že je tato pojistka poměrně drahá. Jestliže například základní pojištění domku za 1,2 milionu korun přijde na zhruba tisíc korun ročně, s pojistkou „záplava, povodeň“ se částka zvýší i o osm set korun. Rozhodně by o něm měli uvažovat lidé, kteří bydlí v rizikových oblastech a nemusí to být přímo na břehu řeky.
Další položkou ve pojistné smlouvě je sesouvání půdy a zřícení skla. Opět velmi specifická rizika, ale zejména pro domky v horách a kopcích aktuální.
Položka „zemětřesení, náraz motorového vozidla“ může někomu připadat jako holá zbytečnost. Majitelé domů u silnic, zejména v začátkách, by ale každého pochybovače vyvedli z omylu. Zatímco se zemětřesením se v našich zeměpisných šířkách setkáme jen ojediněle, náraz automobilu, hlavně nákladního, tak neobvyklý jev není.
(kar)
Příště: 15. díl – Kde vzít peníze na vybavení, na které si nelze půjčit z hypoteční banky (stavební spoření, spotřebitelské úvěry, splátkový prodej)
Pod vinohradskou střechou
Mezonetová půdní nástavba na jednom ze starých činžovních domů je zvláštní především tím, jak se při zachování všech nutných omezení podařilo vytvořit originální, moder- ní a přitom praktické místo pro bydlení. Autor rekonstrukce, architekt Václav Mudra (Ateliér Kvadrant) získal souhlas památkářů se změnou tvaru střechy orientované do dvora, nevyužil však původní krovy a pro byty vznikající na této straně vymodeloval úplně nový prostor. Přestože tedy měl poměrně volné ruce, zůstal věrný svému charakteristickému přístupu. Rozhodl se pracovat s formou, která je ve finální podobě velmi efektní, přitom však na sebe zbytečně neupozorňuje. Při pohledu z vnitřního dvora je zachovaný charakter jednolitého bloku prvorepublikových činžovních domů. Stojíte-li v malé lodžii vedoucí z galerie jednoho nově vzniklého bytu, nenapadne vás, že tento prostor tu dříve neexistoval. Patří sem stejně samozřejmě jako její starší sestry všude kolem.
Rekonstrukci by nebylo možné realizovat bez vybudování výtahu, což bývá ve starých domech často velkým problémem. Tady se sice podařilo včlenit výtahovou šachtu do fasády, ale stavebníkům to ušetřilo práci minimálně – výtah je určený pro tři velmi štíhlé osoby.
Při rekonstrukci vzniklo podle návrhu architekta Mudry podkroví, které se stalo velkorysým prostorem pro tři exkluzivní mezonetové byty. Ve spodní části je zázemí, kuchyně a společenské místnosti, patra slouží jako koupelna, pracovna nebo ložnice s atraktivní vyhlídkou. Nejzajímavějším prvkem interiéru je bezesporu klenutý strop podepřený dřevěnými nosníky klíženými do oblouků. Odhalené žebroví z přírodního dřeva neustále láká k pohledům vzhůru, zatepluje hladké bílé plochy a dává bytům charakteristický prvek, od něhož se odráží i další zařízení. S čistými liniemi ladí i schodiště do pater. Jednoduché kovové kostry s nášlapnými deskami z masivního dřeva jsou stejně jako zábradlí na galeriích subtilní, ale díky dřevu působí přívětivě.
Půdní krovy orientované na stranu do ulice zachovávají původní tvar střechy. V interiéru se tak mísí tradiční prvky, jako jsou trámy a střešní okna, s novou moderní obloukovou konstrukcí z lepených nosníků. Do prostoru přízemní části jedné z pracoven zakomponoval Václav Mudra i knihovnu, která je zároveň jeho autorským artefaktem. Ztracené nosné konstrukce dovolují, aby masivní čisté linie dřevěných polic už nic nerušilo a jejich uspořádání je takové, aby i zcela zaplněná knihovna nepůsobila přeplněně. Ve dvou ze tří bytů našly nové soukromí mladé ženy, které oduševnělý a velkorysý prostor zabydlují zatím jen velmi opatrně. Než přijde čas pro definitivní tvary křesel, stolů a židlí, vyřešily bydlení pomocí nadčasových zařizovacích prvků, které jsou běžně k dostání, nebo si je přinesly s sebou z původního domova. Obrazy zůstaly opřené o stěnu, v interiéru vévodí vedle dřeva další přírodní materiály, jako je ratan a proutí. Definitivní podobu mají pouze koupelny se zabudovanými úložnými prostory. Při pohledu sem vás možná napadne, že pokud se tímto směrem bude vyvíjet i další pojetí interiéru, bude jednou určitě zajímavé znovu se sem vrátit.
Kontakt: ATELIÉR KVADRANT, Pštrossova 19, Praha 1, tel.: 224 920 055; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110
text: Pavlína Blahotová foto: Lubomír Fuxa |
13. díl – Bankovní úvěr na pořízení nemovitosti
HVB Bank přišla v minulých dnech s nabídkou na první pohled převratnou, ve své reklamní kampani nabízí hypotéku na družstevní bydlení. Tento úvěr ale přesně neodpovídá klasickému hypotečnímu úvěru, byť se mu technicky podobá, nesplňuje totiž parametry hypotéky dané zákonem. Jde tedy o spotřebitelskou půjčku. Podobnou jako nabízí třeba Komerční banka, která má mezi svými produkty úvěr na nemovitost.
Oba úvěry mají společné poměrně nízké úročení, u HVB Bank lze získat sazbu 5 až 6 procent ročně (tato sazba se ale může měnit, lze ji zafixovat na 1 rok až 15 let), Komerční banka má sazbu od 6,58 procenta, kterou garantuje po celou dobu splácení. Klasické spotřebitelské úvěry jsou úročeny obvykle deseti a patnácti procenty.
Za úvěr od HVB Bank uhradíte navíc poplatek za zpracování žádosti ve výši jednoho procenta z úvěru, nejméně 10 tisíc a nejvíce 25 tisíc korun. Další poplatky za vedení účtu už nejsou. Komerční banka si řekne za posouzení žádosti o něco méně, 0,8 procenta z půjčených peněz (minimálně 1 500 a maximálně 6 000 korun), ročně si ale naúčtuje zhruba jeden tisíc korun za správu úvěru (80 korun měsíčně).
U HVB Bank můžete získat úvěr od 400 tisíc korun, Komerční banka půjčí 100 tisíc korun a více. Nižší částky budete u HVB Bank splácet pět až deset let, vyšší, okolo 800 tisíc korun až dvacet let, maximální splatnost je 30 let. V Komerční bance musíte peníze vrátit do deseti let.
HVB Bank požaduje jako jištění zástavní právo k nemovitosti. Navíc 15 až 30 procent z hodnoty družstevního podílu nebo pořizované nemovitosti musíte financovat ze svého. Komerční bance stačí jako zástava vklad vedený v bance, ručitel, případně nemovitost.
Komu banky půjčí? Žadatel v HVB Bank musí mít čistý příjem 18 tisíc korun, jestliže například žádají manželé, musí k této částce ještě připočítat životní minimum pro dvě osoby.
Komerční banka si prověřuje bonitu klienta jako u kteréhokoli jiného úvěru. Základní podmínkou ale je, aby měl žadatel v bance účet.
V nabídce většiny finančních ústavů se vyskytuje i značné množství klasických spotřebitelských úvěrů. Ty se ale zpravidla na financování nemovitosti nehodí. Mají totiž kratší dobu splatnosti, obvykle maximálně pět až sedm let a jsou dražší, to znamená, že je banky více úročí. Sazba se pohybuje v průměru od 10 do 15 procent ročně. Jako jištění se obyčejně využívá ručitel, u vyšších úvěrů i nemovitost.
Pro názornost uveďme rozdíl v ceně úvěru a zatížení rozpočtu rodiny na třech příkladech. Ve všech bychom si půjčovali půl milionu korun. V prvním bychom šli do banky pro klasický spotřebitelský úvěr, druhý bychom financovali pomocí hypotéky a třetí formou spotřebitelského úvěru na nemovitost.
A) klasický spotřebitelský úvěr 500 000 korun na 7 let, roční úroková sazba 12 procent, poplatky 10 000 korun
splátka: 8 826 korun měsíčně
celkem za 7 let: 751 384 korun
B) hypotéka 500 000 korun na 10 let, roční úroková sazba 5,2 procenta, poplatky 19 200 korun
splátka: 5 303 korun měsíčně
celkem za 10 let: 655 560 korun
C) spotřebitelský úvěr na nemovitost 500 000 korun na 10 let, roční úroková sazba 6,58 procenta, poplatky 14 000 korun
splátka: 5 551 korun měsíčně
celkem za 7 let: 680 120 korun
Poznámka: pro zjednodušení se nepočítalo s pojištěním a daňovým efektem
(kar)
Příště: 14. díl – Půjčujete si na nemovitost, počítejte i s jejím pojištěním
Umyvadlománie
Zasaďte ho jako diamant K umyvadlu zajistěte pohodlný a bezbariérový přístup. Před umyvadlem musí zůstat alespoň 60 cm volného místa. Po stranách je ideální ponechat 10 cm, pokud je součástí boční držák, nechte 20–30 cm.
Není umyvadlo jako umyvadlo Díky vynalézavosti designérů najdete na trhu umyvadla s různou úpravou a možností použití: – z jednoho kusu materiálu, což usnadňuje údržbu – zapuštěné do desky — použity jsou dva materiály, proto je třeba dbát na precizní provedení spoje, aby voda nezatékala a neničila výrobek – postavené na desce — poslední z designových výkřiků, proto tato varianta působí efektně Všechny popsané možnosti mohou být vybaveny spodní skříňkou, která poskytuje úložný prostor.
Materiály Nejrozšířenější a nejvyhledávanější jsou umyvadla ze sanitární keramiky. Je tvrdá a pevná, má hladký neporézní povrch, který se dobře udržuje. Někteří výrobci dodávají navíc speciální povrchovou úpravu (např. VILLEROY & BOCH má Ceramic plus, IDEAL STANDARD — Ideal plus, KERAMAG — KeraTect), která výrobek ochraňuje a usnadňuje údržbu. Umyvadla z tohoto materiálu mají tvar i velikost určenou z výroby, v některých případech je možné je nechat vyrobit na zakázku na míru prostoru, jejich cena pak samozřejmě stoupá. Do atypických prostor se nejčastěji používají speciální materiály, např. Corian nebo Varicor, které dovolují tvar přizpůsobit prostoru, kam má být instalováno. Tyto materiály jsou na dotek teplé, lehké a pořídit si je můžete v široké škále vzorů. Případné poškrábání lze opravit. Módními materiály jsou v posledních letech sklo, nerez a dřevo. Tyto přírodní materiály působí v koupelnovém prostoru nevšedně, proto je vyhledávají především vyznavači moderního designu. Jejich jedinou nevýhodou je nesnadná údržba, zejména na skleněných a nerezových umyvadlech zůstávají po každém použití viditelné stopy. K dostání jsou také umyvadla z materiálů, které se používají k výrobě van a sprchových vaniček. Jsou ze smaltované oceli nebo akrylátu, jejich užití je však prozatím na okraji zájmu.
Víc lidí, víc umyvadel Umyvadlo může být samostatné, anebo je možné koupit tak-zvané dvojumyvadlo. To poskytuje prostor dvěma osobám najednou, což je výhodné zvláště tam, kde je koupelna obsazená ve stejnou hodinu, například ráno. Dovolí-li to prostorové možnosti, je však výhodnější použít dvě samostatná umyvadla vedle sebe, která při mytí poskytnou mnohem více prostoru.
Tvary a míry jsou vždycky důležité Tvar umyvadla se odvíjí od zvoleného prostoru a ostatního zařízení. Řídíme se velikostí a hloubkou mycího centra, které by mělo poskytovat tolik prostoru, aby bylo možné pohodlně ponořit obě ruce. Okolní odkládací plochy pak zvyšují komfort při používání. Mohou být pouze u stěny, kam se zpravidla vejde mýdlo a několik základních toaletních potřeb, oblíbenější jsou varianty, kdy je plocha rozšířena do délky. Buď na obě strany, nebo jen na jednu (tzv. asymetrické umyvadlo). Do malých koupelen se doporučují rohové varianty, které šetří místo.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865; IDEAL STANDARD, Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111; KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478; LAUFEN, V Tůních 1637, Praha 2, tel./fax: 224 942 732; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079; SVITAVA STAVEBNINY, Milady Horákové 4, Svitavy, tel.: 461 530 884; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15, Praha 3, tel.: 272 733 937
text: Lenka Haklová foto: archiv |
12. díl – Cena hypotéky a co se stane, když přestanete mít na splátky
Jak již bylo řečeno, úroky činí zhruba 5 až 7 procent. Spočítejme nyní, kolik zaplatíte za tři různě velké úvěry. Uvažujme úrokovou sazbu 5,2 procenta bez státní podpory. Ta totiž byla na nové nemovitosti letos zrušena. Zachována zůstala jen dvouprocentní dotace k úrokům hypoték na starší nemovitostí, tu ale mohou čerpat jen mladí lidé do 36 let za určitých podmínek. Pro zjednodušení v příkladu předpokládejme, že se úroková sazba nezmění po celou dobu splácení.
Dále ke každé splátce připočtěme poplatek za vedení účtu. Ten v některých bankách činí 110, jinde 200 korun měsíčně. Počítejme s nižší variantou.
Ke splátce úvěru patří velmi často také životní pojištění, jehož cena se pohybuje zhruba od 400 korun měsíčně výše podle stáří klienta a výše úvěru.
Zatímco životní pojistka je v některých případech nepovinná, každý, kdo čerpá hypotéku, musí si nemovitost pojistit. Roční pojistky se pohybují u nižších úvěrů (levnějších nemovitostí řádově ve stokorunách, dražší v tisících korun).
Nesmíme zapomenout ani na poplatky za zpracování žádosti o úvěr a poplatky spojené s vyřízením administrativy na katastru nemovitostí a ocenění nemovitosti.
Po řadě výdajů jedna dobrá zpráva: úroky z hypoték snižují daňový základ. Pokud tedy předem oznámíte své mzdové účtárně, kolik budete splácet, může vám již v průběhu roku strhávat nižší zálohu na daň. Stejně jako podnikatelé ale musíte po konci roku podat daňové přiznání. Z daňového základu si můžete ročně odečíst maximálně 300 000 korun.
A)hypotéka 500 000 korun na 15 let
Měsíční splátka zhruba 3 960 korun, s daňovým odpočtem 3 720 korun, za 15 let celkem 669 600 korun
Poplatek za vedení účtu 110 korun měsíčně, za 15 let celkem 19 800 korun
Životní pojištění 6 000 korun ročně, za 15 let celkem 90 000 korun
Pojištění nemovitosti 800 korun ročně, za 15 let celkem 12 000 korun
Jednorázové poplatky spojené s vyřízením úvěru 18 000 korun
CELKEM: 809 400 korun
B) hypotéka 1 000 000 korun na 20 let
Měsíční splátka zhruba 6 600 korun, s daňovým odpočtem 6 120 korun, za 20 let celkem 1 468 800 korun
Poplatek za vedení účtu 110 korun měsíčně, za 20 let celkem 26 400 korun
Životní pojištění 8400 ročně, za 20 let celkem 168 000 korun
Pojištění nemovitosti 900 korun ročně, za 20 let celkem 18 000 korun
Jednorázové poplatky spojené s vyřízením úvěru 20 000 korun
CELKEM: 1 701 200 korun
C) hypotéka 2 000 000 korun na 20 let
Měsíční splátka zhruba 13 200 korun, s daňovým odpočtem 12 235 korun, za 20 let celkem 2 936 400 korun
Poplatek za vedení účtu 110 korun měsíčně, za 20 let celkem 26 400 korun
Životní pojištění 10 800 korun ročně, za 20 let celkem 216 000 korun
Pojištění nemovitosti 1500 korun ročně, za 20 let celkem 30 000 korun
Jednorázové poplatky spojené s vyřízením úvěru 25 000 korun
CELKEM: 3 233 800 korun
Zejména pro mladé rodiny, které stojí na počátku své profesní dráhy, může být zatížení hypotečními splátkami nezvládnutelné. Přitom potřebují bydlet a mají velkou šanci, že se v budoucnu jejich příjmy zvýší. Se speciální nabídkou jim vyšla vstříc Českomoravská hypoteční banka, která nabízí program v jehož rámci splácí zpočátku méně a později se splátky zvyšují.
Ten, kdo se rozhodne pro hypotéku, bere na sebe dlouhodobý a značný závazek. Co se stane, když nebude mít na splátky? Finanční poradci doporučují: myslete na takovou situaci raději předem a paralelně spořte, nebo ještě lépe – pojistěte se. A to například pro případ nemoci či ztráty zaměstnání. V takovém případě je ale nutné počítat s dalším zatížením rodinného rozpočtu.
Když už nastane situace, že nemůže domácnost hypotéku včas splácet, je lepší se s bankou „po dobrém“ dohodnout. Pokud tak neučiní, dojde k takzvané nucené dražbě, která bývá pro obě strany nevýhodná. Podle zástupců bank končí vzájemnou dohodou většina problémových úvěrů. Banka nabídne nemovitost k prodeji a snaží se získat co nejlepší cenu. O výtěžek se pak podělí s klientem. Pokud se koná nucená dražba – bývá to až poté, co dlužník delší čas nereaguje na upomínky – může se nemovitost prodat prvnímu zájemci za nevýhodných podmínek. První si z částky vezme svůj díl banka, takže na klienta-dlužníka nemusí zbýt nic.
(kar)
Příště: 13. – díl Bankovní úvěr na pořízení nemovitosti
11. díl – Hypotéka v kombinaci s kapitálovým životním pojištěním a stavebním spořením
Hypoteční úvěr můžete splácet klasickým způsobem – to znamená, že na základě úroků banka vypočítá takzvané anuitní konstantní splátky. V prvních letech tvoří většinu částky, kterou budete měsíčně finančnímu ústavu posílat, právě úroky. Jistinu (tedy „čistou“ sumu peněz, kterou jste si od banky půjčili) „umazáváte“ ve větším měřítku až pod pátém až desátém roce.
Anuitní splácení ale není jedinou možností, banky dnes nabízejí také splátky v kombinaci s kapitálovým životním pojištěním nebo stavebním spořením. Je to výhodné?
O kombinaci s kapitálovou životní pojistkou někteří finanční poradci zatím pochybují. Podle nich tato metoda poměrně výrazně zatěžuje rodinný rozpočet a efekt je značně nejistý. Spojení se stavebním spořením naopak považují za efektivní. Hodí se ale jen pro ty, kteří nežijí kvůli hypotečním splátkám „nadoraz“.
Jak funguje kapitálové životní pojištění a hypotéka? Pokud si současně s hypotečním úvěrem sjednáte tento typ životní pojistky, můžete splácet takzvaným balonovým způsobem. To znamená, že bance platíte v průběhu sjednané doby splatnosti pouze úroky. Další peníze posíláte pravidelně životní pojišťovně. Ta z nich část zhodnocuje a díl si bere na pokrytí pojistných rizik souvisejících s hypotékou. Po například patnácti či dvaceti letech (období, na které je hypotéka sjednána) pak vyplatí dohodnutou částku zvýšenou o výnosy pojišťovny. (Nebo se z výnosů pojištění splácí jistina postupně, dle dohody). Při tomto typu splácení zaplatíte zejména v prvních letech měsíčně o několik tisíc korun více než při klasickém způsobu. Co za to? Peníze ukládané v pojišťovně by se měly zhodnocovat.
V současné době se pohybují výnosy i okolo 8 až 9 procent ročně, pojišťovny ale nedokážou garantovat jejich velikost po celou dobu placení pojistky. Pozor: výnosy se nepočítají z celé částky, kterou ukládáte, část totiž připadá na krytí rizik. Jistou výhodou je možnost snížení daňového základu. V případě, že platíte kapitálové životní pojištění, můžete si od daňového základu ročně odečíst až 12 tisíc korun. A konečně největší výhodou je – jak už samotný název produktu napovídá – životní pojištění. Díky němu se nemusí klient znepokojovat, že nebude mít na splátky například v případě, že vážně onemocní.
Na podobných principech funguje i kombinace hypotéky a stavebního spoření (bez výhody pojištění a daňových výhod). Můžete si vybrat ze dvou modelů. První se balonovému splácení podobá více – opět platíte po dobu cyklu stavebního spoření (5 až 7 let) hypoteční bance jen úroky a další peníze si spoříte ve stavební spořitelně. Vždy po ukončení cyklu penězi ze spořitelny jednorázově splácíte bance větší sumu najednou. Anebo můžete použít model, kdy si zvlášť sami spoříte ve stavební spořitelně a naspořenou částku vždy po pěti letech, kdy se mění úroky, opět jednorázově splatíte. V obou případech je hlavní výhodou zhodnocení vkladů ve stavební spořitelně o úroky a státní podporu.
Při druhém typu splácení je optimální ukládat do spořitelny 1 500 korun měsíčně, tak totiž získáte maximální státní podporu. Pokud to váš rodinný rozpočet unese, můžete založit více stavebních spoření, díky nim si v příštích letech snížíte hypoteční splátky. A o kolik? V České spořitelně spočítali, že například u úvěru 1,4 milionu korun na dvacet let s úrokovou sazbou 5,2 procenta ročně se po pěti letech anuitní splátka sníží zhruba o jeden tisíc korun. Anuitní splátky v prvních pěti letech by činily měsíčně 9 564 korun (bez poplatků), k tomu by si klient spořil měsíčně 1 500 korun ve stavební spořitelně. Celkem by tedy každý měsíc platil 11 064 korun. Po pěti letech by mohl jednorázově hypoteční bance vrátit přibližně 118 tisíc korun (z nich by 22 500 korun získal ve formě státní podpory). Nová vypočítaná částka by pak byla, za předpokladu stejné roční úrokové sazby, 8 506 korun. Cyklus stavebního spoření by mohl v dalších letech opakovat, takže by byl znovu jeho rozpočet měsíčně zatížen o 1 500 korun, celkem by tak měsíčně splácel 10 006 korun.
(kar)
Příště: 12. díl – Cena hypotéky a co se stane, když nebudete mít na splátky
Příjemné teplo od podlahy
Existují dva základní druhy podlahového topení — teplovodní a elektrické. Kterému typu máme dát příležitost?
Voda do novostavby Pokud stavíte nový dům, máte rozhodování jednodušší. Projektant může od počátku počítat s tím, že si například ve všech místnostech přejete dlažbu vytápěnou zespoda, a vašemu požadavku pak přizpůsobí skladbu podlah. Teplovodní podlahové topení totiž samo o sobě „zabere“ alespoň 10 cm výšky, a proto se s ním musí počítat předem. Variantu vhodnou pro rekonstrukce představuje podlahové topení firmy SCHLÜTTER SYSTEM, která dodává podlahové topení o výšce kolem 7 cm. Náklady na teplovodní podlahové topení se pohybují kolem 1 000 Kč/m2. Uvažovat o jeho instalaci by měli také ti, kdo chtějí využívat alternativní zdroje energie — jako sluneční kolektory nebo tepelná čerpadla. Jeho charakteristickou vlastností je totiž to, že výhodně a opravdu účinně využívá zdroje tepla o nižších teplotách, protože podlaha se nesmí ohřívat víc než na necelých 30 °C. Pokud však uvažujete o teplovodním podlahovém topení i do koupelny, musíte si uvědomit, že v létě netopíte. Podlaha tak zůstane bez ohřevu a stejně se nevyhnete styku s nevlídnou dlažbou.
Rohož zavlaží Speciálně pro temperování podlah v koupelnách po rekonstrukci se proto jeví jako nejjednodušší použít tenkou fólii nebo rohož, která se nalepí přímo pod obklad. Například fólie Dynatherm nebo Ecofilm mají tloušťku 0,2 mm, rohože Ecofloor nebo Deviheat 2,5 mm. Kdo chce tedy v koupelně teplou podlahu, stačí mu, aby vyboural stávající dlažbu, položil fólii nebo rohož a nový povrch. Pro zateplení podlahy stačí výkon pouhých 100 W/m2. Náklady na zateplení koupelny o ploše kolem 5 m2 vás s regulací přijdou přibližně na 10 000 Kč.
Jak se reguluje Aby to v praxi nebylo tak snadné, je nutné připomenout, že důležitou součástí celého topného systému je regulace. Mimo samotnou rohož či fólii tak budete potřebovat termostat propojený s čidlem zabudovaným do podlahy (firma FENIX nabízí i regulaci s prostorovým čidlem, doporučuje ho však jen tehdy, pokud chcete podlahu pouze temperovat). Na nejjednodušším termostatu je možné nastavit pouze jedinou stabilní teplotu. Je ale výhodnější a úspornější zvolit model, který umožní nastavit topení jen na ty hodiny, kdy se rodina v koupelně nejvíce vyskytuje. Ještě dokonalejší typy umožní naprogramovat tyto časy na celý týden dopředu — přes víkend si určitě rádi přispíte. Posledním hitem firmy DEVI, která je jedním z nejznámějších výrobců u nás, je speciální inteligentní regulátor Devireg, který je tak učenlivý, že dokáže eliminovat krátkodobá ochlazení způsobená otevřeným oknem, zapamatuje si, jak dlouho mu minule trvalo roztopení na požadovanou teplotu, takže ani jediná kilowatthodina zbytečně nepřijde nazmar. Pozadu však nezůstává ani konkurenční FENIX, který prodává termostaty s fuzzy logikou (výraz, který známe například od výrobců inteligentních praček a myček) od firmy EBERLE, podobně pracují i termostaty od AEG.
Kdo je na trhu Zřejmě nejviditelnějším výrobcem na trhu jsou už zmiňované společnosti DEVI a FENIX, pro které jsou elektrické topné systémy hlavním výrobním programem. Ale při podrobnějším hledání narazíte i na nabídky společností ELECTROLUX či AEG (rohož Thermo-Boden). Společnost V-SYSTÉM z Benešova zase dováží topné rohože kanadské firmy EASYHEAT a dánské termostaty OJ ELEKTRONIC, společnost SEFEN z Ostravy nabízí francouzské topné kabely značky AIRELEC.
Kontakty: AEG, ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112; DEVI, Smetanovo nábř. 12, Břeclav, tel.: 519 322 193; FENIX, Slezská 535, Jeseník, tel.: 584 495 111; REHAU, Čestlice 322/K2, tel.: 272 190 111; V-SYSTÉM, Nádražní 2040/23, Benešov, tel.: 317 725 749
text: Marek Buurza foto:archiv zdroj: Svět Koupelen 4/2002 |