Blog

Dnes už je to konečně pohoda

Vana byla vsazena tak, aby u stěny vznikla praktická polička na odkládání koupelnové kosmetiky

Nad možností obložit stávající koupelnu panely imitujícími keramiku zvítězilo přesvědčení, že když novou koupelnu, tak zgruntu. Tedy vybourat jádro, vyzdít dělicí příčku a stěnu oddělující sociální zařízení od vstupní chodby do bytu porobetonovým zdivem YTONG a obložit keramikou. Znamenalo to nechat „namalovat“ projekt od autorizovaného architekta, tedy v podstatě jednoduchý nákres původní dispozice a dispozice budoucí s popisem uvažovaných stavebních změn, a požádat na stavebním odboru obecního úřadu o povolení. Souhlas byl nutný i od bytového družstva. Nutno říci, že veškeré jednání s úřady proběhlo tak hladce, až jsem začínala mít pocit, že přestavba bytového jádra je ta nejjednodušší záležitost na světě, a že tedy mohla být hotová už dávno. Později jsem měla zjistit, proč jsem celou záležitost několik měsíců podvědomě odkládala na „nějakou příhodnější dobu“.

Následovalo martyrium výběru jednotlivých zařizovacích prvků a keramických obkladů a dlažby. Sáhodlouhé diskuze s maminkou o tom, co se vlastně do „nové“ koupelny vejde či nevejde, jestli zvolit umyvadlo takové nebo makové, co je dnes cena naprosto běžná a co je poměrně levné či drahé. V určitou chvíli jsem ohledně nabídky „koupelnářského“ trhu byla snad nejinformovanější člověk v Praze, nehledě na to, že se mi o jednotlivých typech umyvadel, van i záchodových mís snad už i zdálo. A nešlo jen o design a cenu, ale především o to, aby budoucí koupelna byla co nejbezpečnější a pohodlně uživatelná pro člověka chodícího o holi. Představy o výsledném rozpočtu stále narážely na tvrdou realitu, ale přece jen zvítězilo „když už, tak už“ a „všechno si ohlídám sama“. Na milimetr přesně jsem promýšlela a rozkreslovala každý detail, od technického řešení podoby vyzděného pultu, přes propočty, jak kde vyjdou obklady, až po rozmístění zařizovacích prvků. Později se ukázalo, že tato příprava byla k nezaplacení. Mohla jsem sice kompletní řešení zadat, nechat na architektovi či stavební firmě, ale chtěla jsem si výslednou podobu navrhnout i ohlídat sama.

S vypůjčeným autem jsme s kamarádkou objely všechny obchody s vyvoleným zbožím. „Už to začíná,“ říkala jsem si, když jsme se do kombíka snažily nacpat vanu, záchodovou mísu, umyvadlo a nějaký stavební materiál současně. Nakonec nám pomohl ochotný člen personálu hobbymarketu, kterého jsme si pěkně nadirigovaly, co, jak a kam, a ještě ho poslaly pro nějakou fólii a provázky na zabalení něčeho, pak ho pochválily a pěkně poděkovaly za úžasné služby — abychom posléze zjistily, že to byl zákazník stejně jako my…

A pak to začalo. Maminku jsem odstěhovala k příteli, nastoupila firma a začala destrukce. Po stržení umakartových stěn se oku zjevila festovní kovová konstrukce obepínající stěny naprosto neuvěřitelným způsobem. V celém domě je cca 80 partají, což tedy znamená tuny starého železa! A čtyři dny trvalo jen odstranění pozůstatků dob, kdy železo bylo za babku!

Asi přeskočím vlastní budování, kdy téměř všechno, co mělo být otázkou dvou dnů, trvalo týden (lepidlo spojující ytongové dlaždice se musí nechat vždy po dvou až třech „vrstvách“ zaschnout, aby se zeď nezkroutila), a ze slibovaného „dva tři týdny a hotovo…“ se vyklubaly celé dvouměsíční prázdniny doplněné každodenní hrůzou, kdy jsem čekala, co zase přijde za problém. Asi nejpůvabnější bylo, když jednou zazvonil soused odzdola, předal mi svazek rolí toaletního papíru rozmočených cementovou vodou a beze slova odjel výtahem. Stálo mě to bonboniéru, kafe, nový kobereček na toaletu a omluvu. Zaplať pánbu, že byli rozumní.

Dokončovací práce už jsem ani nevnímala, jen si vroucně přála, aby už to skončilo. A jednoho dne se konečně za posledními řemeslníky zavřely dveře. Následujícího půl roku jsem si téměř nebyla schopna při návštěvě u maminky v koupelně umýt ani ruce. Hrůza mě obcházela jen při představě, že bych tam dobrovolně měla strávit byť jen pět minut. Návštěvy vzdychaly, jak je ta nová koupelnička pěkná, a mně se dělalo špatně, protože jsem byla neustále připravena na to, že nějaký problém určitě ještě přijde. Dnes už je to pohoda, už se pomalu rozkoukávám a začínám zrekonstruovanou koupelnu vnímat. A největší radost mi udělal fotograf, který mi, stoje uprostřed inkriminované místnosti, řekl: „Víš, už jsem fotil

spoustu koupelen. Starších i nových, krásných i naprosto obyčejných. Ale v žádné jsem se ještě necítil tak dobře, abych

mohl říct, že přesně takhle bych si uměl představit koupelnu svoji. A tohle je ona…“ Tak snad už můžu pozvat kolaudační

komisi…

text: Lea Černá

Zdroj: Svět koupelen 1/02

BOX

Orientační rozpočet:

Celá rekonstrukce koupelny a toalety, tak jak je vidíte na snímcích, přišla celkem na 120 000 Kč

Realizace:

projekt: Ing. arch. Petra Novotná, tel.: 02/33 37 37 69

stavební úpravy: Martin Miler Management, s. r. o., Poupětova 1128/22, Praha 7

tel.: 0603 145 710, 0608 333 352

tel./fax: 02/66 71 05 13

e-mail: martin.miler@volny.cz

Kontakty:

BAUHAUS, Heršpická 9, Brno, tel.: 05/38 72 51 11;

DIREX COMPANY, Úvalská 30, Praha 10, tel.: 02/74 78 21 71;

IKEA, Shopping park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10,

fax: 02/65 10 275, Shopping park Brno, Skandinávská 4, Brno-Dolní Heršpice;

KASTA GROUP (přímý prodejce keramiky z Horní Břízy), Vršovické nákl. nádraží, Praha 10, tel.: 02/61 21 66 18, www.keramikahob.cz;

HORNBACH, Chlumecká 2398, Praha 9, tel.: 02/81 02 43 10;

PROUTĚNÉ ZBOŽÍ, V. P. Čkalova 7, Praha 6, tel.: 02/33 34 06 29;

UNIVA, Poříčí 26, Blansko, tel.: 0506/48 914, 48 92 30, www.univa.cz;

VLTAVÍN OBCHODNÍ, Táboritská 19, Praha 3, tel.: 02/22 71 63 47

Když vůně léčí

Co je aromaterapie

Aromaterapií označujeme obor rostlinného lékařství, který se zabývá léčbou pomocí vůní. A to vůní v čistě přírodní podobě. Jsou to éterické oleje získávané z léčivých rostlin, z jejich květů, listů, plodů, dřeva, stonků a kořenů bylin a stromů. Díky svým pozvolným účinkům se využívají především k prevenci nebo doplňkové péči. Každý esenciální olej má svou jedinečnou vůni a dominantní účinek, podle kterého se dělí na uklidňující nebo povzbuzující. Některé, například levandule, jsou adaptabilní — reagují podle toho, co tělo v danou chvíli potřebuje. Možná se pozastavíte nad tím, proč se zabýváme aromaterapií v časopise o koupelnách? Odpověď je jednoduchá — na koupelnu se snažíme pohlížet jako na místo očisty těla i ducha. A právě aroma-terapie k takové očistě slouží. Nemůže být nic příjemnějšího než ponořit se do vany plné teplé vody provoněné esenciálním olejem, který vás díky svým účinkům dostane do fyzické rovnováhy a psychické pohody — uklidní či povzbudí…

Techniky aromaterapie

Esenciální oleje mají díky

svým vlastnostem všestranné využití — přidávají se do šamponů, ústních vod, tělových krémů, odpařovačů, slouží k obkladům bolavých míst, inhalaci, kloktání, masážím a koupelím.

Olejové koupele

Když si hodláte dopřát blahodárnou koupel ve vaně plné voňavé vody, přidejte do lázně 5 až 10 kapek esenciálního oleje předem smíchaného s troškou mléka (1 dl), to proto, aby olej nezůstal na hladině, ale aby se v lázni rovnoměrně rozložil. Do koupele pro dítě snižte dávku na 2 až 3 kapky. Máte-li citlivější pokožku, olej předem smíchejte s čajovou lžičkou dobrého rostlinného oleje. Při takovéto relaxační koupeli se malé množství oleje absorbuje pokožkou, prostřednictvím čichu pak vonné olejové výpary ovlivňují vaši nervovou soustavu.

Budete-li přidávat olej pod tekoucí vodou, vůně se uvolní rychleji.

Krémy, pleťové vody a šampony

Do krému, pleťové vody či šamponu přidejte 1 až 2 kapky esenciálního oleje. Potom jemně vmasírujte do pokožky, šampon do vlasů. Olej přidávejte pouze do neparfémovaných výrobků z kvalitních přírodních surovin. Takto obohacené krémy a šampony můžete používat denně. Pozor na citlivou pokožku, kterou by mohly podráždit.

Koupele nohou

Do umyvadla s teplou vodou přidejte směs šesti kapek esenciálního oleje a 1 dl mléka — vznikne lázeň, do níž ponořte nohy asi na deset minut. Zejména na chodidlech je mnoho citlivých oblastí, které jsou oleji příznivě ovlivněny. Tento účinek se přenáší na celý organismus. Koupel působí blahodárně při nachlazení, křečových žilách, svalové únavě a podvrtnutí kotníku.

Masáže

Masážní olej připravíte smícháním 12 kapek esenciálního oleje s 25 ml základního oleje (max. 25 kapek na 50 ml základního oleje). Pro jednu masáž postačí 2 až 3 kapky esence do čajové lžičky základního oleje. Pro děti počítejte s poloviční koncentrací. Esen-ciální oleje se pokožkou vstřebávají do oběhového systému a jsou roznášeny po celém těle. Asi 1 až 6 hodin trvá, než se oleje pokožkou dobře vstřebají. Proto se doporučuje před masáží se vykoupat.

Obklady

Do misky s teplou vodou (100 až 200 ml) přidejte 5 až 10 kapek esenciálního oleje. Namočte do vody lněné plátno a přikládejte na postižené místo. Obklad měňte, teprve až zchladne na teplotu lidského těla. Horké obklady se doporučují na bolesti zad, revmatismu, menstruační a břišní bolesti, na bolesti zubů a uší. Při zánětech močových cest se obklad aplikuje na spodní část zad. Studené obklady jsou vhodnější při bolestech hlavy, pohmožděninách, otocích a vyvrtnutých kloubech.

Osvěžení vzduchu

Několik kapek zvoleného oleje přidejte do misky s vodou aromalampy. Do aromalamp používejte pouze svíčky k tomuto účelu určené.

Inhalace

Do misky s horkou vodou přidejte 3 až 5 kapek čistého esen-ciálního oleje. Hlavu si zakryjte velkou osuškou a inhalujte 5 až 10 minut. Výpary esencí se nosem a ústy dostávají do plic. Zmírňují přitom bolesti v krku, rýmu, chřipku, nachlazení, bolesti nosních dutin apod. Aplikujte pouze jednou až dvakrát denně.

Na co si dát pozor

Esenciální oleje jsou vysoce koncentrované, proto je nikdy nepoužívejte bez předchozího ředění. Nezapomeňte, že aromatické oleje jsou aktivní součástí rostlin v čisté formě, přistupujte k nim s náležitým respektem. Na jednu aplikaci plně postačí uvedené množství. Neužívejte oleje vnitřně! Aromaoleje jsou nestálé látky, snadno těkavé a hořlavé, proto je uchovávejte v hnědých lahvičkách, dobře uzavřené, na tmavém a chladnějším místě. Je třeba je udržovat mimo dosah dětí a zvířat. Pozor na oči! U dětí mladších osmnácti měsíců se před použitím poraďte se zkušeným aromaterapeutem. Také těhotné ženy by měly vyhledat radu aromaterapeuta. Každý jedinec může reagovat individuálně, mohou se objevit i alergické reakce.

Levandule

Je jedním z nejvšestrannějších a nejužívanějším esenciálních olejů. K výrobě se používají silně aromatické květy. Levandule je chladivá, uklidňující, působí jako antidepresivum, urovnává citovou nerovnováhu. Má antiseptické účinky.

Rozmarýn

Je považován za nejcennější esenciální olej. Povzbuzuje krevní oběh a působí jako tonikum na nervový systém, pokožku, játra a žlučník. Má čisticí účinky, pomáhá při duševním vyčerpání a bystří smysly. Odstraňuje záněty a účinkuje proti bolesti.

Eukalypt

Eukalypt má výrazné antivirózní účinky. Zmírňuje zápaly a osvědčuje se při léčbě revmatismu. Stimuluje imunitní systém, odstraňuje lokální bolesti, zejména nervového původu,

snižuje horečku a urychluje hojení ran.

Máta peprná

Má především povzbudivé účinky. Uklidňuje trávicí systém, podporuje činnost žaludku, jater a střev tím, že posiluje nervový systém. Zbavuje bolesti, působí jako antiseptikum, snižuje horečku, čistí mozek, pomáhá při svalové a duševní únavě.

Heřmánek římský

Je jedním z nejjemnějších esenciálních olejů, vhodných též pro děti. Má uklidňující účinky na nervový systém, vyvolává spánek. Působí protizánětlivě a antibakteriálně, jako antidepresivum a proti stresu,

urychluje hojení ran, snižuje horečku.

Santalové dřevo

Orientální vůně santalového dřeva patří k nejvyzývavějším vůním mezi esenciálními oleji. Pomáhá jako antiseptikum při potížích s močovým měchýřem, jeho zklidňující, rehydratační a antiseptické účinky pomáhají při léčbě suché pokožky, akné, ekzémů a vyrážek. Zbavuje depresí, zklidňuje nervový systém a zvyšuje sexuální

aktivitu.

TEXT: LUCIE BRZOŇOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ A ARCHIV

Zdroj: Svět koupelen 1/02

KONTAKT:

BOTANICUS, Ostrá 8, Lysá nad Labem,

tel.: 0325/55 12 35, www.botanicus.cz

Nekvalitní řemeslník může koupelnu i zabít

Sikovkami na baterii

„Paradoxně nejčastějším problémem bývá, že se řemeslník nedrží ani jednoduchého plánku na instalaci vany či sprchové vaničky,“ říká k tomu Patrik

Kreysa z firmy Ravak, která vyrábí právě tento sortiment. Ale chyby se stávají i jinde. Řemeslníci jsou třeba schopni utahovat drahé designové baterie klasickými kleštěmi–sikovkami.

Minimální pozornost se také mnohdy věnuje nejen technologii montáže, ale také stavební přípravě. Například u klasických van a sprchových vaniček bývá problémem špatné vyrovnání podlahy před samotnou instalací. Mávnutí rukou nad problémem nerovné podlahy (což je případ většiny koupelen v panelových domech) se v případě sprchových vaniček téměř určitě vymstí.

Zamění i materiály

Řemeslníci nejenže často rádi šetří čas a peníze, ale často je jim i jedno, jaký materiál zvolí. A tak se stává, že těsnicí silikon nanesou nepřesně a navíc ani nepoužijí předepsaný materiál. „Vyvinuli jsme dokonce speciální tmel, který je přesně uzpůsoben na naše vany a sprchové kouty a za jehož kvalitu ručíme a který samozřejmě lze koupit spolu s naším výrobkem. Přesto jsme se mnohokrát setkali s tím, že byl použit tmel jiný, který prostě měl řemeslník zrovna u sebe. A pak docházelo například k zatékání vody nebo k  částečnému uvolnění vaničky na podlaze,“ říká Patrik Kreysa. „Zhruba 70 % ze všech reklamací padá na vrub nedodržení montážního návodu a použití jiných než doporučených materiálů,“ dodává.

Drtivá většina výrobců koupelnových zařízení se shodne, že velkou část jejich image u zákazníků pokazí špatná práce stavebních firem. Pokud zákazníkovi zatéká za vanu, je rozzloben na výrobce, neboť má celou dobu na očích jeho logo. Přitom chyba skutečně nejčastěji vzniká špatnou instalací a nedodržením montážního návodu.

Jak to řeší PANEL STORY

Zajímavé a účinné řešení problémů se stavebními firmami vymysleli organizátoři projektu PANEL STORY. Tento certifikovaný projekt rekonstrukce panelových koupelen v sobě spojuje šest nejvýznamnějších výrobců koupelnového zařízení (SANITEC, HANSA, LASSELSBERGER, RAVAK, FRIATEC a HEBEL) a garantuje kvalitu nejen materiálového vybavení, ale i stavebních prací. „Stavební firmy, které se chtějí na PANEL STORY podílet a získat náš certifikát, musí projít speciálním školením, kde se minimalizuje nebezpečí, že konkrétní pracovníci nedodrží přesné stavební a instalační postupy,“ uvádí koordinátor projektu PANEL STORY Petr Kouřim. Kromě přímého efektu v podobě kvalitních stavebních prací v rámci PANEL STORY je tak vyvíjen celkový tlak na zlepšení práce stavebních firem. „Certifikaci stavebních firem jsme zavedli proto, že jsme si jisti kvalitou výrobků od sdružených firem a chtěli jsme zajistit i kvalitu stavebních prací, a to i proto, že na rekonstrukci koupelny v rámci PANEL STORY poskytujeme pětiletou záruku. A to je v případě stavebních prací v České republice věc nevídaná,“ uzavírá Petr Kouřim.

Na co je třeba dát pozor

–  nerovná podlaha koupelny

(před instalací vaničky je

třeba ji zarovnat)

–  nepřesně a nerovnoměrně nanesený silikon

–  použití jiných tmelů, než doporučuje či přímo dodává výrobce

–  při případném vrtání odpadu ve stěně vaničky použít kulatou vrtačku

–  napojení sifonu je třeba po instalaci dotáhnout

–  akrylátové vany nikdy nezazdívat napevno

–  vždy zcela přesně dodržovat montážní návod

Text, Jan Jelínek, Foto: Archiv
Zdroj: Svět koupelen 1/02

Kontakty:

PANEL STORY, http://www.panelstory.cz;

RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 0306/42 71 11

Schodiště jako nové

V obchodech pro kutily naleznete vše potřebné včetně profilových lišt z hliníku na schodišťové hrany. Na tuto práci vám však těžko postačí jeden víkend, zvláště pokud jde o točité schodiště.

Zatímco u přímých schodů si můžete míry překreslovat přímo na novou podlahovou krytinu, u točitých je vhodnější si schod nakreslit na papírovou šablonu, a teprve tu pak překreslit na krytinu.

Před lepením je lepší opotřebovanou schodišťovou hranu zaříznout a pak teprve vyříznutý díl přilepit lepidlem k původnímu povrchu schodu. Nakonec se vše začistí schodišťovou lištou.

Čas zabydlování

Byl to záměr, že z vašeho bytu silně sálá protestantský asketismus? Máte zde málo nábytku, dokonce i na stěnách je na české poměry málo obrazů a jiných artefaktů.

Nikoliv, to není záměr, to je nouze, došly mi „pořizovací“ prostředky.

Jak dlouho takový stav nouze může trvat?

Možná léta. V tomto bytě jsme zatím velice krátce a já doufám, že se postupně zaplní. Naučila jsem se nespěchat, takže až se mi bude něco opravdu líbit a budu o té věci plně přesvědčena, zcela jistě jí byt ozdobím.

Vy jste se nedávno přestěhovala, znamená to, že i váš předchozí byt byl podobně vzdušný?

Naopak, byl přehlcený nábytkem a nebylo v něm příliš k hnutí. Neměl žádný osobní charakter, protože nábytek byl různě posbíraný po příbuzných. Prostě jsem nechtěla opakovat staré chyby a obklopovat se provizoriem.

Na psacím stole máte spoustu drobností. Má jejich umístění nějaký smysl a řád?

Tam, kde je položím poprvé, již zůstanou.

Lpíte na věcech?

Velmi a někdy bohužel až moc.

Přesto se obklopujete hlavně moderním nábytkem. Zpěvák a architekt Pavel Bobek řekl, že staré věci patří na chalupu. Souhlasíte s ním?

Není staré jako staré. Tento byt se snažím zařídít moderním nábytkem, ale ne vždy mi vyhovuje. Například jsem si prohlédla stovky psacích stolů a musím říct, že žádný z moderních se nevyrovná klasickému starožitnému psacímu stolu, který u mne vyhrál.

Z bytu září čistota. Podle vaší temperamentní povahy usuzuji, že ale nejste otrokem čistoty svého bytu?

To určitě ne. Například vůbec nenutím hosty, aby se zouvali, přestože pražské ulice stále nezáří čistotou. Ostatně, to, co vidíte, je důsledek mimořádně pečlivého úklidu před příchodem fotografa. Jinak v bytě vládne řízený nepořádek

Jaká místnost je ve vašem bytě nejfrekventovanější?

Pracovna. Mělo by to být sice jinak, protože pracovna bývá skutečným hájemstvím dotyčného člověka, moje rodina však nejvíce času tráví právě zde. A to je dobře.

Zdá se, že máte zálibu v barvách. Nebála jste se ani někde použít barevné omítky.

Bílá je krásná barva, ovšem je to barva tvrdá. Původně jsem ji chtěla použít všude, ale nakonec mám některé stěny barevné. Barvy prosvětlí nejen byt, ale i — přestože to zní kýčovitě — lidskou duši.

Traduje se, že člověk svůj nový byt vybavuje spíše podle rodinných zvyklostí a tradic, než aby podléhal momentálním módním vlnám. Jak je to ve vašem případě?

Také podléhám. Pětadvacet let jsem jezdila za babičkou na prázdniny do ruského lázeňského města Kislovodska. Typickou výbavou všech domů jsou tam koberce, a nejsou pouze na zemi, ale věší se také na zeď. A to je to, co se v nejbližší době chystám udělat — pověsím si na zeď jeden starý rodinný koberec.

Kde jste vyrůstala?

Vinohrady mě odchovaly. Nejdřív park Grébovka a nyní pro změnu Riegrovy sady.

To jsou vzdušné ulice, plno zeleně a do jisté míry pohodová atmosféra. Nalezla jste někde ve světě místo či město, jež by vás podobně oslovilo?

Nadchl mne Tel Aviv, který je prodchnutý energií a prozářený sluncem a lidmi.

Zatímco Tel Aviv vznikl před osmdesáti lety na zelené louce, Praha, kde žijete, má za sebou tisíciletou tradici. To jsou přece dvě rozdílná města?

Já si ale docela dobře dovedu představit, že bych dokázala žít v obou městech. Mně se moderní architektura líbí, pokud se ovšem jedná o skutečnou architekturu. Třeba taková budova Opery v Tel Avivu, to je nápad za nápadem, a je to nádherná stavba.

A kde kromě Tel Avivu a Vinohrad jste se ještě cítila výborně?

Nejsem příliš zcestovalá, ale líbilo se mi v Montrealu, a nejen proto, že jsem na tamním festivalu získala Grand Prix. To město mne ohromilo. Měla jsem pocit, že tam vládne zcela jiná perspektiva, že je tam jiné nebe a jiný vzduch. Fascinovalo mne, jak barvy vytvářely na montrealských skleněných mrakodrapech neuvěřitelné kombinace.

Podobné pocity měli čeští Romové, když emigrovali do Kanady. Když pracují, musejí mít volné nebe nad hlavou. Mnoho z nich proto zamířilo z Toronta do Montrealu. Býváte tak nadšená nejen z velkých perspektiv, ale i z drobností?

V každé zemi naleznu detail, který mne zaujme. Například v Maroku jsem byla nadšená z keramických pestrobarevných kachlových obkladů. Když se na ně detailně zadíváte, spatříte tak neuvěřitelnou fantaskní hru z obrazců a barev podobných těm na montrealských mrakodrapech.

Tenhle byt jste si dlouho plánovala. Člověk má tendenci si v takovýchto případech sestavovat rozpočet.

…a vždy ho překročíte o čtyřicet procent.

Prázdniny jste trávila u babičky v Rusku. Liší se něčím výrazným všední život tam a u nás? Mám na mysli způsob bydlení.

Bydlení v Rusku je velmi podobné našemu. Povšimla jsem si ale, že mají na rozdíl od nás velmi odlišný vztah k hostům, kteří jsou považováni za členy rodiny. Proto je dominantou každého obývacího pokoje velký stůl. Rusové vás okamžitě usadí na židli a začnou prostírat. I nejchudší rodina vám nabídne množství „zakusků“ neboli předkrmů.

Další rozdíl spočívá v tom, že u nás se často říká dětem: „Při jídle se nemluví, v Rusku se mluví bujaře.

Máte pravdu, protože v českých zemích není neobvyklé, že čtyřčlenná rodina má u jídelního stolu tři židle. Málokdy se totiž sejdou všichni.

Já toužím po opaku. Chtěla bych stůl alespoň pro deset lidí a k tomu ještě jeden pokoj navíc — jako jídelnu.

Mluvilo by se tam?

A nahlas!

TEXT: PAVEL VONDRÁČEK, FOTO: OTO PAJER

ZDROJ: MODERNÍ BYT 7/01

Když je v koupelně málo místa

Malá koupelna totiž nemusí být synonymem pro výraz „skromná“ a dokonce ani není nutné, aby byla jediným místem dokonalé očisty v bytě. Tak už to v životě chodí. Někdo se sprchuje ve vaně přilepené k umyvadlu a je šťastný, že tu sprchu vůbec má, a jiný používá malou koupelnu v přízemí svého domu jako tzv. rychlou toaletu, a když má chuť, věnuje se relaxaci v jiné koupelně o velikosti obývacího pokoje.

Oba dva typy koupelen však mohou v určitých případech vypadat úplně stejně. Koupelnová studia totiž nabízejí do malých prostorů skutečné perly, které si jeden koupí proto, že se mu nic jiného do koupelny nevejde, a druhý proto, že jim prostě neodolá.

Umyvadlo do kouta
Jediným konstantním prvkem, bez něhož bychom o koupelně nemohli mluvit, je umyvadlo. Musí tu být, i kdyby na chleba nebylo, natož pak na bidet či pisoár. Vzácné centimetry ušetříte, když využijete bohaté nabídky rohových umyvadel.

Větší varianty o rozměrech 55,5 x 39/39 cm si oblíbili i majitelé koupelen standardních až nadstandardních velikostí, protože do prostoru vnášejí zajímavý interiérový prvek, rohová umývátka o rozměrech 44,5 x 31,5/31,5 cm mohou zvýšit komfort i nejobyčejnější toalety v umakartovém jádru.

Závěsné WC
Také ostatní koupelnové vybavení se podřizuje zvýšeným nárokům majitelů malých koupelen. Hodně místa se dá ušetřit závěsnými WC mísami, které jsou navíc i pohodlnější pro úklid. V prostoru, kde se pohybujete téměř se zatajeným dechem, totiž určitě budete vyžadovat minimální problémy s údržbou. Ideální je zůstat stát venku a mopem na teleskopické tyči jedním rázem vytřít celou podlahu. Pokud nepřekáží noha od WC, bidetu ani umyvadla, tím lépe.

Asymetrická vana
Vana, v tomto případě často užívaná i pro sprchování, může být široká jen v místě, kde si koupající sedá, a v místě pro nohy stačí minimální prostor. Tento asymetrický tvar se velmi osvědčuje například v koupelnách panelových domů, kde se tak dá vyšetřit místo i pro samostatný sprchový kout, druhé umyvadlo nebo například pračku.

Bidet není luxus
Pokud se rozhodnete, že navzdory stísněným podmínkám zařídíte koupelnu skutečně na úrovni, potěší vás určitě nabídka velmi mělkých pisoárů, které vystupují ze stěny pouhých 15 cm, přitom jsou vybaveny víkem, takže v miniaturním prostoru nijak neobtěžují. Za 15 714 Kč je prodává SANITEC. Ještě úspornějším řešením je obyčejná WC mísa, která se díky poblíž instalované baterii s ruční sprškou stane ideálním zařízením nahrazujícím bidet.

KONTAKTY:
IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 041/59 21 11;
KOUPELNY PTÁČEK, M-Palác, Heršpická 5a, Brno,
tel.: 05/43 10 77 77–8;
LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11;
SANELA, T. G. Masaryka 6, Lanškroun, tel.: 0467/52 19 96;
SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 0361/25 49 07, www.sanitec.cz ;
SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.. 02/84 82 90 79;
TEIKO, Spytihněv 576, Zlín, tel.: 067/711 03 11

Kultivovaný kontejner

Své okolí nenápadně pozoruje kapitánským můstkem, před kterým se otevírá paluba (terasa) s komínem.

Rozdílné stavební materiály použité na fasádách dávají každé ze staveb vlastní osobitou podobu, vypovídají už podrobněji o představách investorů o svém příštím bydlení. Oba domy si však zaslouží stejnou pozornost, a pro vnitřní souvislosti i navazující publikování. Jako první, vzhledem k dřívější realizaci, představme vilu v Klánovicích.

Název článku (i když na někoho nemusí působit tak lichotivě, jak byl míněn) jsem si vypůjčila ze slov recenzenta, architekta Karla Doležela, který vilu v Klánovicích výstižně charakterizoval: „Loď. Dole s bazénem a nahoře s můstkem. Velice kultivovaný kontejner.“

Koncepce daná terénem

Klánovice jsou místem s naprosto nesourodým typem zástavby, najdeme tu moderní a kvalitní domy vedle staveb komerčně vyšperkovaných, rovné i šikmé střechy, vily i malé domky, dokonce rekreační objekty. V bezprostředním okolí stavby převládá drobnější zástavba, menší rodinné domky, chaty, zahradní domky. Architekti se proto rozhodli pro dům velmi nízký, pouze se zvýšeným přízemím, dům, který by nevyčníval, spíše sledoval terén pozemku. Hledali podobu pavilonu volně posazeného v zahradě. Dům záměrně omezený výškově natáhli do délky a usadili ve východní části pozemku, aby celá podélná západní fasáda mohla být otevřena do obytné zahrady, a ta se tak stala součástí bydlení. Všechny obytné místnosti mají přímý vizuální kontakt se zahradou, z terasy se otevírá i výhled do širšího okolí.

Přízemí, vyzdviženo suterénem a přesahující jeho obrys, přes značnou délku své hmoty působí díky tomu lehce, jako by se nad terénem vznášelo. Svažitost terénu rozdělila dispozici na dvě výškové úrovně: schodištěm oddělila společenskou část od intimní ložnicové v přízemí a v suterénu rehabilitační část s bazénem od technického zázemí. Výšková členitost podlaží je však zakončena přímou linkou střechy, takže hlavní obytný prostor s nižší polohou získává větší světlou výšku. Volně otevřený prostor se začleněnou kuchyní a jídelnou získává další velkorysý rozměr.

Podélný tvar objektu dovoluje bohatě prosvětlit všechny obytné místnosti. Společenská část se sezením má nejtěsnější kontakt se zahradou přes celoprosklenou stěnu, která je doplněna ještě výhledem na jih skrze horizontální špaletové okno. Jídelna je od příliš teplého západu chráněna jakousi lodžií, přes kterou se však do zahrady dá sejít po schodech, z východní strany je přisvětlena (stejně jako chodba a severní ložnice v soukromé části) jemným rozptýleným světlem pískované sklobetonové stěny. Stříškou proti přímému letnímu slunci jsou chráněny i obě západní ložnice.

Pravdivý dokument

Majitel domu si od počátku stavby přál „solidní“ materiály na fasádách, které by stavbě zaručily dlouhodobou kvalitu. Autoři zvolili kombinaci režného zdiva s omítkou z umělého kamene. Umělý kámen na kratších stranách přechází v lince na podélné stěny, které lemuje, zdůrazňuje horizontální řešení a opravdu dodává objektu podobu pevného šedivého rámu, do kterého je zasazen cihlově křehký kontejner.

Odsazený suterén je odlišen od přízemí i materiálově, na jeho obložení se použily prefabrikáty z pohledového betonu. „Můstek“ (pracovna) v horním patře je obložen opět režným zdivem jako přízemí a doplněn stříškou s dřevěným podhledem a viditelnými trámy. Dřevěné prvky se objevují také na obou kratších fasádách, kde formou špaletového okna vystupují ven z omítky.

Vila v Klánovicích je domem, která za padesát let nebo v příštím století bude přesným a pravdivým dokumentem své doby. Podá svědectví o současných technologiím, materiálech, o schopnostech a znalostech, o způsobu života naší generace. A také o současné moderní architektuře — na rozdíl od většiny komerčních staveb, u nichž směs historizujících prvků nevyjadřuje příslušnost k žádné, a nejméně k naší době.

Výjimečná není jen samotná stavba klánovické vily, ale také spolupráce architektů s investorem. Důvěru, s jakou se majitel svěřil do rukou odborníků, jen potvrzuje fakt, že dům od počátečního návrhu až po dokončení stavby neprošel žádnou změnou. Realizace je stejně čistá a působivá jako jemná grafika fasád nakreslených ve studii.

Věra Konečná, Foto Filip Šlapal a Iveta Kopicová

Zdroj: Můj dům 9/01

Kam s nimi? Nejlépe na stěny!

Jak „na stěny“?

Obyčejné dřevěné police a poličky patřily mezi základní vybavení kuchyně už za našich prababiček. Vešly se na ně talíře, pokličky, ty lepší byly dokonce opatřeny dřevěnými háčky na zavěšení hrníčků, naběraček, vařeček apod. A pokud nebylo náčiní opatřeno nějakou úchytkou či očkem, stačila šňůrka a očko na zavěšení se jednoduše vytvořilo. Takže praktické využití stěn v kuchyni určitě není žádným závratně novátorským počinem. Přinejmenším zajímavé je ale současné využití moderních materiálů a designu. A připusťme, že se stále přichází na nové možnosti jak u závěsných prvků, tak u kuchyňského náčiní.

Materiály a možnosti závěsných programů

Nejčastěji se setkáte s kovovými závěsnými programy a jejich doplňky, a to s nerezovou ocelí, pochromovanými nebo lakovanými dráty či s hliníkem. Kovové prvky jsou navíc často velmi působivě kombinovány s dřevěnými detaily, které kovu uberou chladnosti. Bát se nemusíte ani moderních umělých hmot, které dovolují to, o čem jsme si dříve mohli nechat jen zdát. Už to nejsou záležitosti na jedno použití, už nejsou tak křehké a zranitelné. Přesto vybírejte pečlivě a uvážlivě a nesnažte se za každou cenu šetřit.

Základem většiny závěsných programů jsou závěsné lišty či celé stěny. Na ty lze většinou připevnit jak police, tak i nejrůznější závěsné koše, odkapávače, přihrádky, sady háčků apod.

Materiály a možnosti kuchyňského náčiní

Vítězí opět kov. Nabídka kuchyňského náčiní je opravdu široká. Vaše rozhodování je závislé na typu nádobí, ve kterém vaříte. Nechte si poradit, zda snese kontakt s kovovým náčiním.

Těmito materiály jsou dřevo, plasty a teflon. Dřevo je velmi příjemné, časem získá nenapodobitelnou patinu, má ovšem i své nevýhody. Plasty a teflon jsou snadno udržovatelné, nepohlcují pachy a svým způsobem jsou věčné. Navíc nenabízejí jen tradiční bílou, ale velmi živé barevné odstíny

Častou variantou je i vzájemná kombinace kovového náčiní s dřevěnou, plastovou, či dokonce keramickou střenkou, což skýtá nejen velmi efektní, ale i praktické využití daných vlastností jednotlivých materiálů.

Řešení pro malé kuchyně

Ať máte kuchyň malou nebo velkou, rodinu dvoučlennou či čtyřčlennou, pomůcek na

vaření potřebujete prakticky stejně. Možnosti máte v podstatě dvě.

Buď daný prostor zaplníte skříňkami s rizikem, že v kuchyni nebude k hnutí. Nebo přistoupíte jen na to nejnutnější vybavení nábytkem a ostatní doženete využitím plochy stěn. Nemusíte se obávat pocitu neustálého nepořádku. Navíc současná nabídka polic, lišt a „závěsných“ doplňků je dostatečně široká.

Řešení pro pohodáře

Máte rádi otevřený prostor a méně nábytku? Potom si můžete dopřát stejný luxus, který jsme doporučili majitelům malých kuchyní. Využijte buď záda kuchyňské linky, nebo pokud chcete více volného prostoru a větší plochu pro „zavěšování“, vypusťte horní skříňky kuchyňské linky úplně. Kuchyň se provzdušní, prosvětlí a bude se vám v ní ještě lépe dýchat.

Text: Martina Čermáková, Foto: Archiv
Zdroj: Svět kuchyní 1/02

KONTAKTY:

ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 02/57 31 00 22;

IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10;

Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Brno, tel.: 05/435 31 11;

LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6,

tel.: 02/24 31 17 54; Klimentská 48,

Praha 1, tel.: 02/24 81 99 41;

MAGNET CAMIF, Průmyslová 390,

Černá za Bory, Pardubice 2,

telefonické objednávky: 040/604 02 22, www.magnet-camif.cz;

M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31;

RÖSLER, Sekaninova 26, Praha 2,

tel.: 02/24 93 60 52

Švýcarské zastavení

Jak vypadají kuchyně ve švýcarských domácnostech?

To záleží na tom, o jakou kuchyň se vám jedná – o kuchyň v nájemních domech, nebo v rodinných domcích?

Zaměřme se tentokrát na kuchyně v rodinných domcích.

Stejně jako v Čechách i ve Švýcarsku kuchyně tu navazuje většinou přímo na obytný prostor, protože samostatná jídelna by stavbu výrazně prodražila. Kuchyně jsou uspořádané buď lineárně, do U, do L, nebo s ostrůvkem. Velikost je samozřejmě dána počtem členů rodiny. Tady příliš mnoho rozdílů není. Poněkud jiné je zařízení a vybavení kuchyní.

V čem je rozdíl?

Například trouba a sporák se nedávají jako jeden zařizovací předmět. A to ani v nájemných domech. Trouba je vestavná, montuje se do výše očí, aby hospodyně do ní dobře viděla, a k tomu se přidává ještě mikrovlnná trouba. Případně horkovzdušná trouba. Nenajdeme tu klasickou spíž, neboť ta při současné distribuci potravin není potřebná. Zato je kuchyň vybavena velikou ledničkou a mrazicím pultem. Každý sporák musí mít digestoř, to je povinné.

Patří ve Švýcarsku k běžnému standardu i drtič odpadků?

Ne. To je totiž otázka zákona. V některých částech Švýcarska stejně jako i v některých jiných evropských státech na rozdíl od USA, kde toto zařízení patří k běžnému vybavení, nejsou drtiče povoleny. Souvisí to s problematikou čištění odpadních vod. Zato jsou rodinné domky většinou vybaveny speciálním lisem na zpracování odpadu. Sice jen suchého, ale tak, že se jeho objem zmenší na šestinu.

Opravdu je ve Švýcarsku ve všech domácnostech důsledně tříděn odpad?

O tom nepochybujte. Netřídit odpady by nikoho vůbec ani nenapadlo.

Jak velký prostor kuchyň zaujímá?

Jak už jsem řekl, kuchyň je součástí obytného prostoru a její rozměr závisí i na počtu členů rodiny. Má to svůj význam. Žena, která připravuje jídlo, je vlastně stále uprostřed svých blízkých. Zvlášť má-li malé děti, je toto řešení vynikající. Tady bych chtěl zdůraznit jednu zvláštnost oproti zdejším poměrům. Ve Švýcarsku se celá rodina schází nejčastěji u oběda. To je dáno pracovním rytmem. Ve dvanáct hodin lidé odcházejí ze zaměstnání na oběd domů. Večer si pak každý člen rodiny svůj čas organizuje spíše po svém, zvlášť mladí lidé.

A jaké je další vybavení kuchyně?

Správné vybavení kuchyně je věda. Vždyť na něm také pracují týmy odborníků, které ve svých projektech zúročují poznatky z praxe. Upustilo se například od stejné výše pracovní plochy. Ta je nastavitelná v závislosti na výšce hospodyně. Plocha sporáku je zapuštěna níž, je tak dobře vidět do hrnců, při míchání se nemusí zvedat ruce do nepohodlné výšky.

Z hygienických důvodů jsou kuchyně vybavovány uzavíratelnými skříňkami, do nichž se nepráší. Ve skříňkách nejsou police, ale dobře fungující výsuvy, rohové skříňky jsou vybaveny tzv. karusely. Roboty a kráječe se po upotřebení sklápějí dovnitř. Říká se, že správně vyprojektovaná kuchyň je taková, která se snadno udržuje v čistotě.

Na závěr bych chtěl poznamenat, že české firmy, které se specializují na výrobu kuchyní, rozhodně za tímto světovým trendem nikterak nezaostávají.

Děkuji za rozhovor.

ING. ARCH., AKAD. ARCH. MILAN HON,

absolvent ČVUT a AVU, tři roky pracoval v projektovém ústavu, rok v Berlíně, pak se vrátil a na pozvání odjel do Švýcarska, kde žil a pracoval přes dvacet let, v současnosti pedagog na FA ČVUT

Zdroj: Svět kuchyní 1/02

„Desatero“ aneb Jak nakupovat obklady

1. Charakter prostoru, do nějž jsou obklady určeny

Udělat si jasno, kam jsou materiály určeny, je nejdůležitějším krokem při vlastním výběru. V této fázi zvažujeme zejména design, kombinace různých prvků, užitné vlastnosti, vhodnost použití do určitých prostor atd.

2. Možnost prohlídky realizovaných projektů

Každá solidní firma zabývající se prodejem musí být schopna ukázat zákazníkům vybírané obklady minimálně ve formě fyzických vzorků nebo lépe v podobě vzorových realizací ve vlastní vzorkovně či prodejně. Nakupovat obklady pouze podle katalogu bez prověření jejich skutečného vzhledu na reálných vzorcích je velice ošidné a mnohdy může skončit velkým zklamáním. Proto doporučujeme nenakupovat tam, kde tuto službu nenabízejí.

3. Možnost dokoupení dodatečného materiálu po určité době

Při nákupu se doporučuje vždy zakoupit o 10 až 15 % materiálu více na prořez a jako rezervu. Zbylé zboží v žádném případě nelikvidujeme nebo se nesnažíme vrátit zpátky prodávajícímu. Tato rezerva slouží pro případné následné opravy obkladu, čímž se později vyhneme zbytečné kompletní výměně obkladu při drobných stavebních zásazích v obloženém prostoru. Přesto je dobré vědět, zda je prodávající firma v případě potřeby schopná dodat i další materiál. Z tohoto pohledu jsou rizikovější nákupy v hobbymarketech, a to zejména pokud se jedná o zboží prodávané v rámci „akce“.

4. Obchodní podmínky

Při nákupu je nutné znát obchodní podmínky, za kterých zboží pořídíte — cenu, termín dodání, délku záruky, možnosti a pravidla případné reklamace apod. Seriózní prodejce vám tyto informace samozřejmě bez zaváhání poskytne. Pokud máte v tomto směru pochybnosti nebo se vám sdělené údaje nezdají, doporučujeme provést konfrontaci s jinou prodejnou vybraných obkladů a zvolit dodavatele s lepšími podmínkami.

5. Servis, poradenství, renomé

Při výběru je dobré si všímat i renomé prodávající firmy. Je samozřejmě příjemnější nakupovat tam, kde poskytují k nákupu i další servis – dopravu zakoupeného zboží, zajištění grafického návrhu realizovaného obkladu, poradenství v technických otázkách týkajících se obkládání, nabídku lepidel, spárovacích tmelů a dalších materiálů potřebných pro obkládání apod. Pověst firmy je v oboru keramických obkladů také velmi cenná – zcela jistě půjdeme nakupovat raději tam, kde jsme získali vlastní dobrou zkušenost či nám ji doporučil někdo, komu sami věříme.

6. Barva střepu

Jedná se o barevnost hmoty, ze které je střep obkladu vyroben. Tento střep je na povrchu zpravidla pokryt glazurou a to svádí k tomu tento parametr podceňovat. Přesto stačí drobnost -– v hotovém obkladu může dojít k odštípnutí glazury v rohu nebo na hraně obkladu a tmavý červený střep bude z plochy obkladu zářit podstatně více než bílý. Také technické parametry (soulad střep–glazura, vlhkostní nárůst u obkládaček, atd.) jsou podle některých odborníků o něco příznivější u bílého střepu než u červeného. Tyto skutečnosti by neměly vést k zatracování obkladů s červeným střepem, nicméně platí, že bílý střep je známkou kvality a sázkou na jistotu.

7. Nasákavost (poréznost) materiálu

Jedná se o velmi důležitý parametr, který zásadním způsobem ovlivňuje mrazuvzdornost výrobků. U obkládaček určených pro obklady stěn v interiérech (většinou koupelnách) není mrazuvzdornost požadována a nasákavost bývá zpravidla více než 10 %. U dlaždic je mrazuvzdorné provedení naopak žádoucí, a proto by měly mít nasákavost co nejnižší. Běžné mrazuvzdorné glazované dlaždice by měly mít nasákavost maximálně 3 %, ale doporučuje se 1,5 % a méně. Jistotou jsou z tohoto pohledu slinuté dlaždice s nasákavostí nižší než 0,5 %. Pro použití v exteriéru lze proto jednoznačně doporučit výhradně slinuté dlažby.

8. Povrchová úprava – otěr, protiskluz

Jedná se opět o parametry, které jsou důležité u podlahových dlaždic. Odolnost proti otěru je klasifikována do 5 stupňů (PEI 1 až PEI 5), přičemž stupeň 1 představuje nejnižší a 5 nejvyšší odolnost proti otěru povrchové vrstvy dlaždice. Pro běžné domácí prostory (kuchyně, koupelny, obývací prostory) stačí stupeň 3, zatímco veřejné prostory (restaurace, obchody) nebo vstupní prostory domů a bytů vyžadují stupeň 4 nebo lépe 5. V jistých případech (bazény, průmyslové provozy, apod.) je také třeba použít dlažby s protiskluzovým povrchem. V takovém případě je třeba nechat na odborníkovi, jaký stupeň protiskluzu pro daný povrch doporučí. Tuto volbu nelze provádět laickým způsobem, protože podcenění tohoto problému může mít dalekosáhlé důsledky v podobě např. zranění při uklouznutí. Na druhou stranu zbytečně vysoký stupeň proti-skluznosti s sebou přináší i náročnější údržbu povrchu dlažby a tím i vyšší časové a finanční nároky.

9. Barevný odstín, velikost prvků (kalibr)

Každý výrobce značí na kartonu se zbožím číselným nebo znakovým kódem barevný odstín daného výrobku a jeho přesný rozměr (kalibr). Pro jeden prostor (místnost, koupelnu, podlahu) je nutné použít materiál stejného odstínu a rozměru. To je nutno si při nákupu zkontrolovat, protože pokud dojde k pomíchání materiálů různého odstínu či rozměru, tak za to výrobce obkladů nenese žádnou odpovědnost a reklamaci (která je logickým vyústěním takové situace) lze uplatnit pouze u prodejce nebo u kladečské firmy. Proto se vyplatí zkontrolovat si jednotnost popisu kartonů před vlastním zahájením kladečských prací.

10. Země původu

Těžko říci, které obklady doporučit. Obkladači často mluvívají o tom, že vůbec nemusí platit rovnice, že co je dovezené ze zahraničí, je kvalitnější (a pokud se týká kvality, přesnosti atd., lze jim věřit, protože to mají „v ruce“). Zato ceny zahraniční obkladů bývají několikanásobně vyšší. Navíc je faktem, že místní výrobci se velmi zlepšili v designu, takže mnohdy nepoznáte, zda je koupelna obložena domácím nebo zahraničním výrobkem. Je však pochopitelné, že několik tuzemských výrobců nemůže mít tak široký designový sortiment jako zbytek světa dohromady. Takže jestli mohu říci svůj názor: Pokud bych si našel vzor, který by mi vyhovoval po vzhledové stránce, šel bych do tuzemské produkce. V opačném případě tu máme na trhu prakticky celý svět. Stačí sledovat pravidelně Svět koupelen a nechat se inspirovat!

Za redakci Marek Burza