|
|
Dá se vůbec vydržet mít den po dni tolik let dopředu naplánovaný život? V mém oboru je to normální, tedy pokud jste úspěšný. Navíc to svědčí o zájmu divadel a hudebních vydavatelství. Jenže jak se s úspěchem na operní scéně slučuje vaše adresa? Bydlíte v malé vesničce na jihu Německa, a zatímco v Salzburgu byste si nasadila černé brýle, abyste unikla fanouškům, zde vám slouží opravdu jen proti slunci. Když se lidé stěhují na venkov, nejčastěji zvažují dostupnost kultury. Nebudete tomu možná věřit, ale nemohu si stěžovat, že bych se za celý rok nedostala do divadla (následuje smích). Miluji klid. Takže si užíváte klidu a komorně lidské nedivadelní role manželky a matky… Tu roli si vychutnávám. Volba adresy byla samozřejmě ovlivněna také potřebami dětí. Theo-dor půjde zanedlouho do školy a Dorothee je teprve třináct měsíců, takže si oba zaslouží čistý vzduch. Ve zdejším kraji je nejčistší vzduch z celého Německa a je tu i nejtepleji. Mezzosopranovým hurikánem jsem teprve, když sednu do auta a vyrazím na představení. Tady jsem laskavou maminkou, co utírá nudle a fouká na odřená kolena. Rodinné angažmá mě neskutečně baví a uspokojuje. Naučila jsem se obě polohy svého života spojovat tak, aby ani jedna neutrpěla. A co až děti vyrostou? Přemýšlíte, jestli vám bude zdejší bydlení vyhovovat i potom? Až děti vyrostou, tak si půjdou po svých cestách. Já jsem také odešla z domova v šestnácti. Myslím, že mi zdejší vesnička bude i v budoucnu vyhovovat. Vyrůstala jsem čtyři kilometry od Chrudimi, ve vesnici ještě menší, než je tato. Kolem oken nám občas projdou koně, nedaleko se pasou krávy, kytky tu díky podnebí kvetou déle než ve zbytku Německa, natož Čech. Není to úžasné? Výběr zdejší vesničky však určitě nebyl náhodný… Kdepak, měli jsme s manželem vyhlídnutých několik do-mů, ale všechny byly na místech, z nichž se do Freiburgu špatně dojíždělo. Proč ten ohled na Freiburg? Manžel Klaus Schiesser je první pozounista v tamním prestižním Süd West Rundfunk Orchester, takže jsem se mu snažila vyjít vstříc, ale jinak jsme dost dlouho hledali, abychom našli vhodný dům. Tento byl sice postavený už v osmdesátém pátém roce, ale měl styl a dal se upravit podle našich potřeb. Museli jste hodně upravovat? Od základů. Původní majitel byl sice architekt a navrhl skvělou stavbu, ale pak ji koupil jakýsi mírně dekadentní profesor. Nejoptimističtější barva stěn byla olivová, ale převládala zejména temně šedá a podlahy byly z černé žuly. Chyběl už jen katafalk. Takže jste rekonstruovali? Zrekonstruovali jsme interiér, a to od základů. Vše dekadentní včetně žuly šlo pryč. Stěny jsme nechali bílé a zařídili jsme se vzdušně a moderně. Dokonce jsme vybourali některé prosklené stěny, zejména ty, které oddělovali zimní zahradu. Vytvořili jsme velký polyfunkční prostor. Oboustranný krb přístupný z obytné části i ze zimní zahrady je skvělý nápad. Byl váš? O nápady se s manželem demokraticky dělíme. Ve vkusu a názorech na bydlení se naštěstí shodneme. Ten krb byla původně rustikální kachlová kamna. Vybourali jsme je. Nemáte ráda kachlová kamna…? Zdála se vám málo nadčasová? Nadčasová? Víte, jak bych to řekla…, vyhovovalo to sice zdejšímu vkusu jižního Německa, ale v mém bytě takové věci nemají místo. Já bych to prostě nevydýchala. A co sousedé? Jsou to patrně vesnické typy a vy jste mimořádným zjevením v jejich světě. To se opravdu mýlíte. Faktem je, že někteří nám občas dávají na dveře lístek, aby naše návštěvy přeparkovaly vozy, protože se nedostanou do svých garáží, nebo abychom se ztišili, pokud manžel cvičí a já zpívám naplno, ale vesničané, jak je chápete vy, to rozhodně nejsou. Čím se od nich liší? Třeba ten napravo sbírá porsche. Nikoliv modely, ale skutečné vozy a má jich přibližně deset. Patří mu největší vydavatelství několika vlivných novin ve zdejší spolkové zemi Bádensko-Würtenbersko, takže je to takový náš malý mediální magnát. Z demografického hlediska je to rozhodně zajímavější než ovládat ve stejném oboru Českou republiku. Nesmíte zapomínat, že Němců je celkem osmdesát milionů. Přiznám se, že na jeho místě bych několik těch vozů proměnila na peníze a věnovala je třeba dětským domovům, ale to je dáno poměry, z nichž pocházím. Tady se to bere jinak. Máte tedy zajímavé sousedy… Uvědomte si, že jsou zde nejdražší pozemky v celém Německu a tomu odpovídá i druh lidí, kteří je kupují. Někteří jsou absolutní snobové, to je všude stejné. Jenže mně se zde hrozně líbí… a snobové jsou i v Čechách. Je výhodou mít za souseda mediálního magnáta? K tomu, jak zpívám, mi to určitě nepomůže. Navíc, nedělám regionální kariéru. V Londýně nebo New Yorku je mi platný… Kdyby vedle něj bydlel Schumacher, tak by možná zvedl hlavu od svých porsche…, ale Pecková? V patře jsem se při své nešikovnosti zamotal do jedné z vašich rudých koncertních rób, máte červenou pohovku, barové židle, rudý corianový povrch kuchyňské linky. Rozhodně se tedy nedá říct, že byste odmítala červenou. Až takhle se vám pod kůži zaryla Carmen? Kdepak Carmen. Jsem skopec a nevím, jestli na to věříte, ale červená ke skopcům patří. Rudou jsem milovala odjakživa. Dodává energii, a pokud je v interiéru jen v úsporné formě, tak oživuje, ale neobtěžuje. Jak vaše děti snášejí maminku na prvních stránkách? Smějete se i v reálu, ale nad krupicovou kaší máte přece jenom jiný výraz než na obálkách časopisů, které jsem zahlédl na polici v patře… Fotky lžou… a v mém případě bohužel v můj neprospěch. Kdysi mě fotil jakýsi americký fotograf. Půl dne mě svítil, nechával mě složitě líčit a stále mě uklidňoval: „Paní Pecková, to bude O. K.“ Na těch fotkách pak byly všechny chyby, které ve skutečnosti ani nemám. Pro všechny případy jsem je nechala vyretušovat, jenže on ze svých originálů fotografií slavných osobností uspořádal výstavu. Zvětšil je do nadživotní velikosti a já jsem tam visela na zdi s příšernými vaky pod očima a měla jsem chuť ho zabít. Dagmar Pecková 1985 po neúspěšném hostování v pražském Národním divadle odchází do Semperovy opery v Drážďanech 1989 stává se sólistkou Státní opery v Berlíně 1991 stálý host Státní opery ve Stuttgartu 1992 hostuje v operním domě Chatelet v Paříži 1993 hostuje v opeře v Hamburgu 1994 turné s Liverpoolským královským orchestrem 1995 debutuje v londýnské Wigmore Hall 1997 narození syna Theodora 1998 debutuje v londýnské královské opeře Covent Garden 1999 zpívá Carmen v pražském Národním divadle 2001 narození dcery Dorothey 2002 hostování v opeře v Salcburku a recitál v Carnegie Hall v New Yorku text: Petr Tschakert foto: Pavel Vítek |
Blog
Rychlení konvalinek
|
|
Důležité jsou vhodné puky Zahradní konvalinky se pěstují ve velkém na poli. Můžete se ale pokusit vyrychlit je na své zahrádce, nebo – při dodržení základních pravidel – i v domácích podmínkách. Autorovi článku se to úspěšně podařilo v kuchyni nad radiátorem. Podle počasí, zpravidla koncem října, jsou podzemní oddenky s pupeny, jimž zahradníci říkají puky, dostatečně vyzrálé a můžete je sklidit. Vyryjte je vidlemi, aby se nepoškodily. Nyní ovšem nastává potíž, protože různě staré pupeny jsou navzájem spojeny oddenky. Naším úkolem je od sebe jednotlivé puky, tedy pupen s kořeny a částí oddenku, oddělit. Rozlišujeme tři kategorie puků. Protáhlé, štíhlé jednoleté puky s tenkým oddenkem, dále dvouleté (listové), jež mají špičaté kuželovité pupeny, jsou silnější a vytvářejí více kořenů. V obou případech je můžeme použít příští rok na jaře jako výsadbu. Pro nás nejzajímavější jsou ale puky tříleté a víceleté, které jsou schopné vykvést. Mají tvar zaobleného komolého kužele a na bázi pupenu vidíme tři nebo více jizev po opadlých listech. Ukrývají v sobě květní zárodek. Teplá lázeň Konvalinkové puky přezimují ve vegetačním klidu. Pro rychlení v listopadu, prosinci a v první polovině ledna však musíme toto období přerušit lázní o teplotě 32–33 0C. Puky v ní necháme 12 až 14 hodin. Můžeme použít hrnec na zavařování ovoce, který obložíme peřinou, aby v něm voda nechladla příliš rychle. Puky, které prošly teplou lázní, vysadíme do bedýnky nebo květináče – nejlépe do pilin, jež ke kořenům pevně přitiskneme. Piliny však musíme namočit do vody den před výsadbou. Odenky klademe dva až tři centimetry od sebe – tak, aby pupeny směřovaly vzhůru. Nakonec se vysazené puky pokryjí dvoucentimetrovou vrstvou pilin. Vysazenou konvalinku důkladně zalijeme. První fáze rychlení probíhá ve tmě. Nádoby zakryjeme černou fólií nebo jinak zatemníme. Rychlíme při teplotě zhruba 25 0C. Velkou péči věnujeme zálivce – konvalinka nesmí přeschnout. Po 12 až 15 dnech můžeme zatemnění odstranit. V tomto okamžiku nevypadá zrovna vzhledně. Po několika dnech však květní stvoly zezelenají a rostlinka vykvete a zavoní v plné kráse. Že část puků nevykvetla a vytvořila jenom listy? Nic si z toho nedělejte. Napoprvé se vám nepodařilo správně vytřídit dvouleté a tříleté puky. Příští rok to bude lepší. I ve specializovaných podnicích mají jen několik pracovníků, kteří to dokážou bezchybně. text: Jan Černý foto: archiv firmy Černý, ISIFA |
Sprchy – Kdo umí dělat déšť
|
|
Sprchování se stalo pro některé jedince posedlostí – dokážou pobývat pod proudy vody desítky minut. A vlastně se není čemu divit. Jako všechny lidské vynálezy se sprchovací zařízení vyvinulo od svých primitivních počátků k soudobé technické dokonalosti, kdy jedna sprchovací hlavice dokáže simulovat různou intenzitu vodní spršky vhodné k rozličným úkonům. Jiný proud je vhodný pro mytí hlavy, jiný pro silnější masáž a opět jiný pro jemné vodní pohlazení. Ve spolupráci s termostatickou baterií lze nastavit optimální teplotu vody a udržovat ji na stejné výši, takže nehrozí ani opaření, ani studený šok a ještě se ušetří voda, která jinak zbytečně odteče, než se teplota vyladí. Moderní sprchovací hlavice jsou konstruovány tak, že se proud vody nechá jednoduše přestavovat jak z hlediska síly, tak rozložení otvorů. Existují však naopak i hlavice, které mají jednoznačnou funkci, a proto i speciální tvar. Ty se uplatňují především tam, kde je žádaná právě jejich jednostrannost – ve fitness centrech, plaveckých bazénech a dalších sportovních zařízeních, v kadeřnictvích atp. V domácnostech se nejvíce osvědčují sprchy, které zvládají dvě až čtyři funkce. V zásadě lze sprchy rozdělit na pevné, ruční a kombinované. Každý způsob má své přednosti, ale některé vlastnosti jsou spojeny pouze s určitým typem. Rozkryjeme vám tak trochu ústrojí současných sprch, abyste si dokázali správně vybrat tu svou. Pevné sprchy = pohodlí Pevné sprchy, které mohou být horní nebo boční a jejichž hlavice lze většinou nasměrovat, poskytují pohodlí – obě ruce mohou být zaměstnané — mydlit, kartáčovat, drbat. Milují je lidé, kteří používají sprchu jako relaxační zařízení – nechají se nečinně omývat. Ruční sprchy = volnost Ruční sprchy zase umožňují volný a aktivní pohyb. Sprcha zamíří tam, kam si člověk přeje, stačí jí docela malý prostor, člověk ani nemusí být zcela svlečený. Ruční sprcha poslouží stejně dobře ve vaně, jako třeba jenom v umyvadle. Kombinované sprchy = dvojí výhoda Spojení ruční sprchy s pevnou tyčí vytváří ideální spojení předností obou. O výhodách není třeba se šířit. Jsou ideální všude tam, kde je málo místa a uživatel přitom žádá vysoký komfort. Sprchové proměny Uvnitř malých sprchových hlavic se skrývá technicky dokonalá proudová technika, která se stará o změnu při sprchování. Hlavice mohou být navíc vybaveny funkcemi snižujícími spotřebu vody a čisticími funkcemi, které zase zvyšují životnost sprchy. Méně vody, stejná rozkoš Funkce na úsporu vody snižují její spotřebu, aniž citelně omezují radost ze sprchování. Kontakty: aliseo (kludi), Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 342; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 310 text: Bea Fleissigová |
Mikrovlnná trouba – Výzkumy armády využité v interiéru
|
|
Magnetron objevil tým britských vědců v roce 1940. Kolem roku 1946 se původně farmářský chlapec a později inženýr samouk Percy Spencer zabýval výzkumem souvisejícím s radarem.
Jednoho dne zpozoroval, že se mu v kapse rozehřálo cukroví. To ho přimělo k dalšímu experimentu. Poblíž magnetronu umístil kukuřici a s nadšením vynálezce pozoroval, jak puká, praská a střílí po celé laboratoři. Příští ráno umístil vedle magnetronu vejce a sledoval, jak se vejce chvěje a třese. Vejce se rychle zahřívalo, uvnitř vznikl přetlak a později se jeho obsah rozlétl po laboratoři. „Rozehřáté cukroví, popraskaná kukuřice i explodované vejce jsou nepochybně následky mikrovlnné energie,“ pomyslel si Spencer. „Což takhle stejným způsobem ohřívat i ostatní potraviny?“ Kovová skříň Spencer upravil uzavíratelnou kovovou skříň a vložil do ní mikrovlnný zdroj. Předobraz mikrovlnné trouby byl na světě. V dalším vývoji však bylo nutné dovést původní myšlenku k praktickému použití. V roce 1947 se první trouby objevily na trhu, jenže dosahovaly výšky dospělého člověka, stály pět tisíc amerických dolarů a bylo třeba je chladit vodou. Není divu, že nešly příliš na odbyt. Teprve když byly zdokonaleny a staly se lehčí, levnější a zejména chlazené vzduchem, poptávka se zvýšila. Dnes jsou mikrovlnné trouby běžnou součástí většiny domácností a život si bez nich téměř nedokážeme představit. Před nákupem bychom si měli zodpovědět: – Požadujeme troubu vestavnou, nebo volně stojící? – Jaký potřebujeme vnitřní objem (bývá od 14 l)? – Vyžadujeme kombinaci s grilem, horkým vzduchem…? – Stačí nám mechanické ovládání, nebo investujeme do digitálního? – Jakou částku jsme ochotni investovat? V mikrovlnné troubě nikdy nepoužívejte: – Kovové nádobí nebo nádobí s kovovými rámečky – Voskované kelímky, talířky a misky – Nádobí slepované nebo poškozené – Nádobky z tenkého plastu text: Petr Tschakert foto: Pavel Vítek zdroj: Moderní byt 1/2003 |
Kde obezita nevadí
|
|
Udivují nás rostliny, které rostou tam, kde prší jen několik dnů v roce. A právě u nich nevadí, jsou-li obézní, mají-li některou část těla zvětšenou, připravenou nabrat do sebe co nejvíce vody. Kaktusy mají stonek s žebry, která jim umožňují nasát bez prasknutí množství vody, jež objem rostliny během několika dnů až zdvojnásobí. Listy se přeměnily na trny, aby zásobárnu vody chránily před býložravci, a stonek převzal funkci listů. Nejen v tropech a subtropech Jiné sukulentní druhy (Graptopetalum, Pachypodium, Lithops) mají dužnaté listy, v dobách nouze ovadlé, matné, po deštích lesklé, plné vody. Orgánem přijímajícím vodu do zásoby může být dužnatý kořen (Phytolaca dioica), stonková hlíza (Nolina či Beaucarnea) nebo stonek (Adenium, Euphorbia). Sukulenty nejsou jen doménou tropů a subtropů. Setkáme se s nimi u nás, zejména v horách a na suchých místech. Rozchodníky a lomikameny jsou vděčné rostliny, zvyklé na jarní srážky (na horách taje sníh) a suché horké léto. Obvykle nekvetou, ale nehynou Z mnoha vlastních i cizích zkušeností vím, že Echeverie, Graptopetalum, Crassula, Adenium, Euphorbia a další druhy vydrží péči, jakou věnujeme běžným pokojovým rostlinám. Přežijí pravidelnou zálivku (jednou či dvakrát týdně), v zimě je třeba zajistit vysoké teploty ve dne i v noci. Nerostou sice tak pevně, kompaktně, vytahují se a na jaře obvykle nekvetou, ale nehynou. Více jim však v zimě vyhovují nižší teploty a místo na parapetu, pod nímž není topení. Zaléváme jen tehdy, když začnou listy měknout a zavadat. Živé kameny U kaktusů postupně omezujeme zálivku, v listopadu s ní úplně přestaneme. Pokud se v zimě zapomeneme a sukulent zalijeme, moc se nestane. V březnu až dubnu rostliny přesadíme a pozvolna je oživujeme malými dávkami vody – nejprve po 14 dnech, později po týdnu, za vysokých teplot i častěji. Substrát nemusí být před zálivkou zcela suchý. Během léta kaktusy několikrát přihnojíme. Výjimku tvoří rody Lithops a Conophytum, pocházející z Jižní Afriky. Jsou atraktivní svým vzhledem – říká se jim „živé kameny“. Jejich vzhled je údajně chrání před spásáním zvířaty. Lithops má vegetační cyklus podobný našim rostlinám – roste od našeho jara, kvete na podzim. Zalévá se jen nárazově, za teplých slunných dnů v období vegetace. Ta začíná prasknutím obalů starých „listů“ a růstem nových. V té době začneme zalévat, přestaneme po odkvětu, mezi zálivkami musí substrát úplně vyschnout. Pokud jej zalijete v době klidu, shnije. Lithops se pěstuje na slunném místě, v zimě mu vyhovují teploty kolem 10 °C – nikdy nesmějí klesnout pod pět stupňů. Kvetoucí rostliny rodu Conophytum mají pestré barvy – oranžovou, červenou, růžovou nebo i fialovou. Kvetou ale na podzim, v té době také začínají růst. Vyžadují hodně světla, proto je můžeme přisvětlovat. Období klidu sami vyvoláme snížením teplot pod 10 °C. Celkově jsou pěstební nároky podobné jako u rodu Lithops. Tloustnou rychle Sukulenty jsou stále oblíbenější díky zvláštním tvarům stonků, hlízám na povrchu květináče, dužnatým listům plným vody nebo nafouklým tlustým stonkům. Hodí se pro tvarování, ale též pro pěstování pokojových bonsají. Při vhodné péči tloustnou rychle, vypadají věkovitě. Přitažlivé jsou možná i proto, že na ně můžeme pozapomenout a ony přežijí daleko lépe než ibišek či myrta. Kontakty: BOTANIKA, specializované květinářství Ing. Pavlína Šmídová Masarykovo nám. 58, Náměšť nad Oslavou tel.: 568 624 184, 602 581 544 e-mail: psmidova@centrum.cz Orientační ceny: běžné druhy kaktusů, malé 35–40 Kč, roubované 75 Kč, méně běžné 150–250 Kč, větší na objednávku, Mammilaria 25/30 cm – 500 Kč text: Ivan Dvořák foto: Zdeněk Prchlík, ISIFA |
Když zbývá čas (a místo) na vanu
|
|
Nové tvary van umožňují, že prakticky do všech koupelen, které jsou větší než malé, se vejde jak vana, tak sprchový kout. Jestliže se majitelé rozhodují mezi těmito variantami, většinou vycházejí z jednoduché úvahy: Ve vaně se vysprchuji, ale ve sprchovém koutu si nelehnu, abych si do vody přidal pěnu nebo vonné oleje. A proto raději sáhnou po vaně. Co je standard? Ať už se rozhodnete pro ocelovou smaltovanou nebo akrylátovou vanu, za standardní (a nejlevnější) velikost se považuje šířka 70 centimetrů a délka 170 centimetrů. Mnohem více komfortu nabízí vana o pět nebo deset centimetrů širší. Zatímco šířku lze vybírat podle pohodlí, o délce vany už více rozhoduje velikost koupelny. Majitelé těch menších proto raději volí vanu dlouhou 160 cm, za minimum se považuje délka 150 cm. Kratší (vany se vyrábějí od 120 cm) už byste rozhodně kupovat neměli. Jsou tak malé, že se tady budete mýt poměrně těžko a nenabízí ani dobré podmínky pro sprchování. Proto než kupovat „minivanu“, je lepší pořídit si dostatečně velký sprchový kout. Pokud řešíte stísněný prostor, nezapomeňte, že jakékoliv další doplňky, například madla nebo podhlavníky, ještě vnitřní prostor zmenšují. Pro jednoduchý úklid Úklid a hygiena v koupelně je odvěké téma nejen výrobců mycích prostředků, autorů reklam, ale také výrobců sanitárního zařízení. Ti totiž přicházejí v posledních letech se speciálními úpravami smaltovaných van, keramických toalet a umyvadel, případně skleněných zástěn, jejichž cíl je jasný – zabránit usazování špíny a bakterií. Ačkoli různé firmy používají různé technologie a názvy, výsledek je stejný. Běžně se špína a nečistoty usazují v mikropórech na povrchu van. Speciální výrobou lze však dosáhnout dokonale hladkého povrchu, na kterém se nečistoty, ale ani vodní kámen nedrží. Proto ani na vaně nenajdete zažloutlý prstenec v místě, kam dosahovala voda. U některých dražších sérií bývá speciální úprava v ceně, jinde si za ni musí zákazník připlatit. Firma KERAMAG nabízí speciální úpravu pod názvem KeraClean, VILLEROY & BOCH jako Ceramicplus, u firmy LAUFEN jí říkají Wondergliss a firma KALDEWAI ji nazvala Emailplus. Ale speciální povrchy se stále zdokonalují. Novinku – povrch Actovcare – nabízí firma VILLEROY & BOCH. V glazuře jsou rovnoměrně rozloženy ionty stříbra, které dokážou zabránit tomu, aby na povrchu ošetřených předmětů rostly a rozmnožovaly se bakterie. První keramickou glazuru odpuzující nečistoty nabízí pod názvem KeraTect u svých výrobků firma KERAMAG. Jde o velmi hladký povrch, na který se nejen neusazují ani ty nejmenší částice nečistot a bakterií, ale naopak povrch nečistoty přímo odpuzuje. Smaltovaná ocel versus plast Zvolit osvědčenou vanu ze smaltované oceli, nebo se rozhodnout pro stále rozšířenější vany akrylátové? To je otázka, na kterou zřejmě narazí každý, kdo se chystá kupovat novou vanu. Ocelové smaltované se vyrábějí z přírodních surovin na bázi skla a smalt patří k nejtvrdším materiálům. Díky tomu odolá poškrábání, ale na druhé straně je ona tvrdost na překážku, jestliže dovnitř upadne těžký předmět. Potom se vrstva smaltu snadno odloupne. Přitom kvalita vany závisí hlavně na tloušťce stěn. Ty nejlepší (a dražší) mají tloušťku 3,5 mm, kde 2,9 mm připadá na ocel a 0,6 mm na smalt. Za standardní se považují vany s celkovou tloušťkou od 2 do 2,3 milimetrů. Kupovat vanu, která má stěny slabší anebo nemá jejich tloušťku uvedenu, se nedoporučuje. Pravděpodobně budou mít horší stabilitu, což se projeví například v tom, že smalt začne praskat, objeví se v něm mikrotrhlinky a vana bude vypadat jako zašedlá. Akrylátové vany nebo přesněji vany z tvrdého termoplastu se vyrábějí tažením litého akrylátu, což je oproti výrobě smaltovaných van jednodušší proces. Proto plastové vany lze vyrobit prakticky v jakémkoli tvaru nebo rozměru. Také plastové vany se vyrábějí s různými tloušťkami stěn. Za standard se považuje čtyř- až pětimilimetrová vrstva akrylátu, u těch kvalitnější to může být šest až osm milimetrů. Přitom akrylátové vany se skládají ze dvou vrstev – ze skořepiny vany, která tvoří korpus a celou konstrukci zpevňuje, a samotného akrylátu. Ačkoli se technologie výroby van od doby, kdy se objevily na trhu, změnila a nové materiály jsou odolnější vůči působení chemických prostředků, kyselin, stále ji může poškodit vysoká teplota nebo poškrábat psí drápy. Stejně tak zůstanou na stěnách rýhy, pokud na mytí vany použijete i přes všechny doporučení a zákazy čisticí písek. Všeobecně lze říci, že akrylátové vany nevydrží tolik jako ocelové smaltované. Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111; KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4, tel.: 222 135 533; KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907; RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 306 624 234; RIHO, Suchý 37, Suchý, tel: 516 468 222; VAGNERPLAST, Velké Přítočno, Hlavní 2, Kladno, tel.: 312 686 922 text: Lenka Široká foto: archiv |
Salih Mekhici
|
|
Jakmile uvidíte osvětlovací těleso nevšedního tvaru, vzpomeňte si na Saliha a pravděpodobně se nebudete mýlit. Poznáte ho velmi snadno. V jeho tvorbě je patrná volnost a lehkost, jako by se nechal unášet fantazií a navrhoval naprosto svobodně bez ohledu na jakákoliv pravidla. Tvary osvětlovacích těles jsou zdobné a vyzařují šarm a eleganci, přičemž používá materiály typické pro současné trendy, avšak neodmítá ani jiné, například ocelové pletivo či hliníkové vlákno. Bez povšimnutí nezůstal také obyčejný drát či klasická žárovka. Tu s neobvyklou zručností používá jako zdobný prvek u mnoha modelů. Barevné provedení se rovněž vymyká současnému měřítku. Zatímco ostatní výrobci preferují neutrální barvy, Salih obohacuje svá světla o nejrůznější barevné plasty či žárovky. Nepoužije-li nápadnou barvu, pak nechá vyniknout nezvyklému tvaru.
Cesta k designu Než se dopracoval ke své pozici, prošel jako většina designérů školou života. Po vystudování architektury na vysoké škole v Marseilli pracoval v různých architektonických studiích ve Francii i jinde v zahraničí. Nabitý zkušenostmi se vydal na sólovou dráhu. Od školních let ho totiž přitahovalo sochařství, a tak v roce 1993 vytvořil kolekci světelných soch, kterou odborná veřejnost přijala s nadšením, a tak není divu, že brzy nato jej výrobci osvětlení požádali o vytvoření kolekce. Od té doby se začal zajímat o světlo a jeho magické působení. První kolekce vystavil v některých designových ateliérech, např. Roch Bobois. Navrhoval slavnostní osvětlení při významných společenských akcích a pomáhal zviditelnit interiéry mnoha významným světovým obchodním domům. Potkala jsem ho na letošní výstavě osvětlení v Německém Frankfurtu nad Mohanem a nenechala jsem si ujít příležitost, abych sympatickému designérovi nepoložila několik otázek.
Kdo měl vliv na vaše rozhodnutí věnovat se studiu architektury? Můj otec. Chtěl, abych byl při práci svobodný. Během studia a později v praxi jsem zjistil, že mě přitahuje problematika světla. Rozhodnutí věnovat se osvětlení také souvisí se špatným počasím v Paříži. Kdy jste se rozhodl pro navrhování osvětlení? To je dlouhá historie. Když jsem získal diplom na vysoké škole, pracoval jsem v architektonických studiích. Chtěl jsem se ale vrátit k tomu, co mám velmi rád a co jsem dělal i během studií architektury, to znamená k sochařině. Chtěl jsem pracovat s novým a současným materiálem – zjistil jsem, že světlo je neobyčejně působivé a ušlechtilé. Chtěl jsem si pohrávat s jeho intenzitou, barvami, s jeho chladem i teplem, s jeho stíny a paprsky. Na cestě, kterou jste se vydal, jste osamělý – kde hledáte inspiraci pro své návrhy? Vytvořil jsem nový směr v designu. Nebral jsem totiž v úvahu, co design zrovna znamenal. Věřil jsem svým pocitům, a to bylo pro mě zdrojem potěšení. Inspiraci jsem nacházel v okolí, ve vzpomínkách, v životě a jeho projevech, v událostech, které nás nutí přemýšlet. Jsem člověk, který žije v realitě, ale dokáže z ní snadno vystoupit a pozorovat vše z dálky. Jsem člověk, který se oddává snění. Jakým materiálům dáváte přednost? Mám rád všechny materiály, pokud si z nich vezmu to nejlepší. Chci ukázat jejich nejhezčí stránku, v úvahu beru technické vlastnosti i strukturu. Pak i kousek plastu může být krásný. Výběr materiálu je koneckonců jen otázka vkusu. Chtěl byste se věnovat i designu dalších předmětů do interiéru? Ano, mám stále chuť něco takového dělat. Už mám v hlavě několik projektů. Ale pokud jde o návrhy nábytku, tak k této práci bych potřeboval jiné zázemí. Lákají mě spíš drobnější předměty, které vytvářejí v interiéru ojedinělou atmosféru. Které své svítidlo máte nejraději? Mám rád všechny své kolekce, v každé lampě je kousek mého já.
Kontakt: UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08 text: Lenka Haklová foto: archiv |
Pokořený prach
|
|
Vysavač použili již před sto lety v katedrále Westminsterského opatství před korunovací anglického krále Eduarda VII. Těm dnešním se podobal pramálo. Byl umístěn na voze taženém koňmi a vysávalo se hadicí dlouhou 250 metrů. Vysavač, tak jak ho známe dnes, uvedla na trh v roce 1912 firma Electrolux a dala tak tomuto přístroji na vysávání jeden z jeho názvů — lux. V dnešní době jsou vysavače vyráběny v několika provedeních, základním principem je vždy vysávání proudem vzduchu, liší se pouze ve způsobu odlučování a shromažďování nečistot z nasátého vzduchu a vnitřním uspořádáním přístroje. Typy vysavačů Nejběžnějším typem je vysavač sáčkový, oblíbený pro svoje úsporné rozměry a snadnou manipulaci s nečistotami, které shromažďuje do papírového sáčku plnícího zároveň funkci filtru. Po naplnění jednoduše nahradíme plný sáček novým. Proud vzduchu s nečistotami je nasáván turbínou poháněnou motorem přes sáček a ochranný filtr motoru. Přístroj je určen pouze pro vysávání suchých nečistot. Obvykle bývá vybaven automatickým navijákem přívodního kabelu. Ruční vysavač je zmenšenou a odlehčenou verzí sáčkového vysavače namontovanou na vysávací trubici. Jeho nevýhodou je nutnost manipulovat při práci s celým přístrojem, což je částečně kompenzováno nízkou hmotností, ovšem i na úkor velikosti prachových sáčků. Přístroj s velkým prostorem pro nečistoty je tzv. hrncový vysavač. Nečistoty se z velké části shromažďují na dně hrnce, zatímco proud vzduchu je odsáván agregátem umístěným nad hrncem. Filtr se nachází před vstupem do turbíny. Nečistoty bývají odsávány do velkoobjemového papírového pytle umístěného uvnitř. Je vhodný především pro velké domácnosti nebo firmy. Co rozhodne Obecně platí, že do vysavače je nasáván vzduch s nejrůznějšími nečistotami, a je žádoucí, aby se do místnosti vracel absolutně čistý, jinak se rozvířený prach znovu usadí na nábytku. Z toho důvodu jsou ve vysavačích používány nejrůznější filtry, které mají nečistoty zadržet. Záleží nejen na množství nainstalovaných filtrů, ale i na jejich kvalitě. Při nákupu vysavačů se často setkáme s pojmem „xnásobný filtrační systém“, přičemž x znamená nejčastěji 4 až 7. Investovat do lepší filtrace se rozhodně vyplatí, obzvlášť pokud máme v rodině alergika. Další důležitou vlastností je příkon motoru, se kterým je spojen také jeho sací výkon, který ovšem ovlivňuje i počet turbín a průchodnost filtrů. Vysavače s nízkým příkonem (600 W) stačí na hladké podlahy, pro vysávání koberců je nutný vyšší příkon (až 2 000 W). Při nákupu vysavače je nutné sledovat i délku přívodního kabelu. Uvědomme si, že při úklidu obvykle procházíme celým bytem a každou chvíli zapojovat přístroj do jiné zásuvky by nás zdržovalo. Délka přívodního kabelu se u běžných typů pohybuje obvykle od 5 do 9 metrů. Někdy se setkáme i s pojmem akční rádius, který vyjadřuje součet délky přívodního kabelu, vysavače, hadice, trubky i hubice. Většina vysavačů na našem trhu je vybavena navijákem, který umožňuje odvinout část kabelu a sešlápnutím tlačítka navinout zpět. Praktickým zařízením je kontrolka sacího výkonu signalizující nutnost výměny papírového filtru, který při zanesení sací výkon značně snižuje. Vzhledem k tomu, že vysavač nepatří mezi nejtišší domácí spotřebiče, je nutné při jeho nákupu brát ohled na uváděnou hlučnost. Pokud bychom se chtěli řídit podle tohoto kritéria, je dobré vědět, že u nejtišších vysavačů výrobci uvádějí hlučnost asi 70 decibelů. Filtry Papírový filtr – tím je myšlen papírový sáček, ve kterém se shromažďuje největší nečistota a prach. Bývá až třívrstvý, přičemž každá vrstva navíc znamená dokonalejší filtraci. Používá se pouze při suchém vysávání. Někteří výrobci nabízejí trvalý látkový filtr, který sice ušetří provozní náklady, ale nemá zdaleka tak dobré filtrační vlastnosti. Vzduchový filtr – je montován na vstupu do turbín, aby zachytával jemné nečistoty a chránil motor v případě netěsnosti papírového filtru. Může mít také antibakteriální, případně uhlíkovou vrstvu. Filtr pro mokré vysávání – je zhotoven zpravidla z molitanu a zachycuje zbytky neodloučené vody. Vodní filtr – používá se místo papírového sáčku; nasávaný vzduch s nečistotami prochází vodou, která nečistoty zadrží. Ty se na konci úklidu i s vodou odstraní. Výstupní filtr – je montován na výstupu vzduchu z motoru, zpravidla pod výstupní mřížkou, a slouží k odstranění velmi jemných částic prachu. U některých vysavačů je tento filtr několikavrstvý s antibakteriální (případně uhlíkovou) vrstvou pro zachycení pachů. Výhodou je, pokud lze tyto filtry prát proudem vody. Bezfiltrové vysavače Vysavače pracující na cyklonovém principu filtry nevyžadují. V přístrojích s oddělováním nečistot pomocí cyklonového efektu dosáhne rotující vzduch až rychlosti přesahující rychlost zvuku. Odstředí se tak i velmi lehké částečky a zůstanou na dně speciální nádoby. Hubice Univerzální hubice – je určena pro vysávání hladkých podlah i koberců. Má nožní přepínač, pomocí kterého zasunujeme nebo vysunujeme kartáčky. Výhodou jsou kolečka, která zabrání přisátí k povrchu při použití vysokého sacího výkonu. Štěrbinová hubice – je výhodná při vysávání v úzkých štěrbinách; k ní je mnohdy dodáván přídavný kartáč užitečný například při čištění mezer v radiátorech. Malá hubice – je určena pro vysávání měkkých materiálů, jako jsou závěsy, záclony nebo čalounění nábytku. Turbohubice – slouží k účinnému vysávání podlahových ploch pomocí rotujícího kartáče, který pročesává koberce s vysokým vlasem a kartáčuje hladké podlahy. Dobře odstraní nitě, vlasy nebo drobky a je vhodná pro domácnost se zvířaty. Hubice pro vrtání – jedná se o hubici s dírou pro vrták, která drží na stěně podtlakem; slouží k odsávání nečistot například při vrtání díry pro hmoždinku. Hubice s kotouči z mikrovlákna – je určena k úklidu tvrdých a hladkých podlah; kotouče je možné z hubice sejmout a vyprat. Šamponovací hubice – lze použít pouze k víceúčelovým vysavačům pro čištění koberců mokrou cestou. Kontakty: DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 250 488; ELECTROCITY, Brněnská 1825/23a, Hradec Králové, tel.: 495 266 626; BMV, Anglická 18, Praha 2, tel.: 222 514 223; BOVI CONSULTING, Přemyslova 830, Libušín, tel.: 312 671 555; KOTVA, nám. Republiky 8, Praha 1, tel.: 224 801 111; ZEPTER SHOP, Spálená 55, Praha 1, tel.: 221 990 811, fax: 221 990 804 text: Marcela Ševcová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2003 |
Barevné laškování
|
|
Tyto skutečnosti byly podnětem pro vznik teorie, která utřídila barevné škály do čtyř skupin podle ročních období a přisoudila jim určité působení na lidskou psychiku. Pastelové odstíny jsou obecně nositeli zklidnění a pohody. Zejména tři z nich, na které jsme tentokrát zaměřili svou pozornost, jsou kromě toho téměř synonymy něžné romantiky a hravé fantazie. V růžové, světle modré a fialové se nám už delší dobu nabízejí nábytkové kusy, které jsme byli zvyklí vnímat spíše v tradičních přírodních odstínech. Kořeny tohoto barevného laškování, jímž chtějí návrháři povzbudit naši odvahu ke změně, mohou mít původ v okolní realitě, která už dlouho působí právě opačně – příliš racionálně, stroze a chladně. Tyto tři barvy mohou přinést do interiéru příjemné osvěžení, pokud je ovšem dokážeme do něj vhodně začlenit. Podle zmíněné teorie má každá barva svůj studený či teplý odstín, přičemž teplé reprezentují podle různé intenzity jaro nebo podzim a studené odstíny léto či zimu. V interiéru přitom nesmírně záleží na tom, na jakém místě a v jakém denním, ale i večerním světle bude zvolený předmět působit. Světlo barvy mění Sluneční paprsky dokážou svět doslova rozzářit. Zvláště efektně nám to předvádějí ve chvílích, kdy je obloha zakrytá oblaky a slunce si hraje na schovávanou. Když je za mraky, svět jakoby zešedne, vysvitne-li, pak jeho paprsky postupně ozařují zemi a rozprostírají koberec, v němž barvy hrají tisíci odstínů. Barvy slunečního spektra, které vidíme v duze – červenou, oranžovou, žlutou, želenou, modrou a fialovou – se ale během dne projevují s různou intenzitou. Tak ráno převažují modré ultrafialové paprsky a nabývají na intenzitě v poledne, kdy začne přibývat červeného světla, jehož působení vrcholí navečer. To se pochopitelně odráží v proměnách barevnosti všech předmětů i celého interiéru. Umělé osvětlení pak dokáže změnit barvy skoro k nepoznání. Automaticky s tím počítáme, když nakupujeme oděv nebo látku, většinou se snažíme je posoudit na denním světle. Horší je to s barevným působením nábytku, záclon, závěsů a dalších součástí bytového zařízení, protože ty mají v bytě své přesně určené místo, kde jsou specifické podmínky, ať už jde o světlo přírodní nebo umělé. Může se tedy stát, že pečlivě vybraný kus, o kterém jsme byli přesvědčeni, že se dokonale hodí k tomuto koberci, s ním za večerního osvětlení splyne do nevýrazné šedi. Jednoduché pravidlo pro umělé osvětlení interiéru pojednaného v letních odstínech zní tak, že ho jako celek osvětlujeme tlumenými halogenovými světly, která vytvoří příjemnou atmosféru a přitom nepotlačují intenzitu barev. Světelné akcenty pak zaměříme na vybrané kusy nábytku nebo zákoutí, která chceme zdůraznit a kde zářivé osvětlení interiér oživuje. Jako pomůcku uvádíme tabulku převzatou z publikace Barvy pro váš byt od Gisely Watermannové, vydanou naklada- telstvím Ikar, zaměřenou pouze na barvy, které jsou tentokrát středem našeho zájmu. Růžová, světle modrá a fialová – tři barvy, které opravdu nejsou všední. V interiéru s nimi musíme nakládat hodně citlivě, ale neměli bychom se jich bát, protože dokážou svět rozradostňovat.
JAK MĚNÍ UMĚLÉ SVĚTLO BARVY
Kontaky: ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 7, tel./fax: 220 878 869, 603 703 123; GALERIE PATTY DESIGN, Bílkova 8, Praha 1, tel.: 224 813 935, fax: 224 814 914; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; Locco, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MOBILIER, Štěpánská 47, Praha 1, tel./fax: 222 230 530; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; STUDIO FURNITURE, Vinohradská 167 (Oskar Centrum Vinice), Praha 10, tel./fax: 272 161 365; 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, text: Bea Fleissigová foto. archiv |
…a nakonec přiletí labutě
|
|
Majitelé se rozhodli přesunout sebe i podnikání do rodného kraje a hlavně vrátit zpět své rodiče, pro které bylo vytržení z kořenů celoživotním traumatem. Vzpomínáte na vyprávění o Karlu IV., kterak s elánem vjel do svých poněkud zhuntovaných Čech a v Praze neměl ani kde hlavu složit? Podobně na tom byli i moji přátelé. Také vjeli do svého zhuntovaného léna a tam na ně čekala jen poslední chátrající budova starého statku vylepšená pouze demoličním výměrem. Na rekonstrukci ani pomyšlení! Začalo se tedy uvažovat o nové stavbě. Dva venkovské domky Nejprve bylo potřeba zjistit v územním plánu, na kterém z vrácených pozemků je možné stavět. Ukázalo se, že zastavitelná je právě parcela na břehu rybníka. Po dlouhých hodinách spolupráce s architekty bylo rozhodnuto postavit dva venkovské domky. Jeden, zcela bezbariérový „vejminek“ pro rodiče a druhý, chytrý obytný dům s ateliérem. U většiny staveb není možné začít už v jejich průběhu s úpravou zahrady. Tady se to podařilo. Umožnila to jak rozloha zastavovaného pozemku, která je bez plochy rybníka více než 5 000 m2, ale zasloužily se o to i odlišné výchozí podmínky. Opatrná probírka přerostlých stromů Který strom odstranit, který ponechat? Je vždycky velké trápení a zároveň obrovská odpovědnost dobře se rozhodnout. Chceme mít stín a sílu starých stromů a také světlé palouky zalité sluncem – věděli jsme bezpečně. Nad některými „staroušky“ jsme nechali vyřknout ortel odborníka arboristu, k čemuž se odhodlal až po odebrání sond z kmenů. Dubová palisáda Zvolna klesající břeh rybníka se v částech orientovaných k domům zpevnil kolmou pilotovanou stěnou z dubových fošen tak, aby se trávník mohl volně rozběhnout v ploché louce až k hluboké vodě. Dubová palisáda také vymezila vnější oblouky meandrů potoka a vysoká voda již nikdy nezalila vysázenou zahradu. Tady je doma Stavební zábor, deponie materiálu a komunikace byly stavbě přesně vymezeny již v podmínkách smlouvy. Nutno pochválit, že je firma přesně respektovala. Otevřela se nám tím možnost už s předstihem vysázet nádherné hortenzie, pyšné pěnišníky, spousty lilií zlatohlavých, ladoněk, hyacintovců, bílých narcisů, kapradin, bohyšek, sasanek a dalších milovníků polostínu. Již za rok se rostliny v půdě nezničené stavební činností neobyčejně rozrostly. Každý návštěvník měl pocit, že domky i zahrada jsou tu odedávna, jako pamětníci časů úcty k hodnotám lidí i přírody. Brzy sem také přilétly přezimovat dvě labutě a několik párů kachen. Každý rok je obdivujeme a říkáme si: „Ano, ony vědí, že tady je doma.“ Kontakty Zahradní architektka, autorka projektu navštívené zahrady: Ing. Eva Vodrážková Ostrovní 24 110 00 Praha1 tel.: 604 737 500 ewa.wolf@email.cz text: Eva Vodrážková foto: autorka zdroj: Můj dům 1/2003 |
