HELUZ
Skip to content

Blog

Zimní siesta u kamen

Krbové vytápění znali už staří Římané, kachlová kamna se dostala do Čech ve 13. století a postupně nahrazovala otevřené krby. Vždy byla znakem vybraného vkusu aristokratů, nesla prvky gotiky, renesance, baroka i romantismu. Koncem 19. století se konečně dostala do tradičních domácností a přizpůsobovala tvary běžným potřebám.

V současné době prožívají krby i kachlová kamna „druhou renesanci“, opět jsou považovány za hřejivý střed domu. Do našich domovů se vracejí společně s novým atraktivním designem, přizpůsobují se moderním nárokům na bydlení jednadvacátého století.

Každý kus je originál a navíc skvěle ladí s moderním nábytkem a domácími spotřebiči. Nostalgie spojená s modernou (BIOFIRE).

Kachlová kamna, nebo krb?

Rozhodnutí, zda postavit kachlová kamna, nebo krb, je vždy závislé na mnoha faktorech. Obojí se rozhodně vyplatí. Ceny energie se razantně zvyšují a přírodní teplo je navíc zdravé a přirozené.

V nabídce je celá řada možností a nejrůznějších kombinací a už vzhledem k šíři záběru je mnohem lepší ponechat veškerou práci odborníkům. Vyhnete se tak rizikům, která mohou nastat. Týká se to všech variant krbů a zvláště pak kachlových kamen, která dávají více prostoru pro vlastní fantazii a svádějí ke stavbě svépomocí.

Problém bývá nejčastěji v nekvalitní krbové vložce a špatném rozvodu spalin, u kachlových kamen je to delší náběh při zatopení a zpravidla i jejich vysoká hmotnost. Častěji se doporučují kachlová kamna dvouplášťová, která se skládají z kvalitního šamotu a z vnějšího pláště – z glazovaných kachlů nebo také šamotu se speciální omítkou. Teplo z topeniště nejde přímo, nejkratší cestou do komína, ale prochází v kamnech dlouhým systémem kouřových tahů a teplo ze spalin se maximálně využije. Optimální funkčnost systému je zpravidla přezkoušena simulačním počítačovým programem (zde je spolupráce s odborníky opravdu nevyhnutelná).

Krbová vložka s centrálním přívodem vzduchu je vybavena teplovodním výměníkem a je vhodná i pro nízkoenergetické domy (ROMOTOP).

Obvykle se staví celá kamna ze šamotu s bílou, omítanou vnější stěnou, nicméně kombinace jsou různé a výrobci jsou připraveni splnit každé přání zákazníka. Nabídka zahrnuje i různá akumulační topidla, oblibu si získávají i venkovské pece či stolové sporáky s troubou jako za starých časů.

Výhody sálavého tepla u kachlových kamen

Jejich povrchová teplota je přiměřená (asi 50 až 60 °C), lze být s nimi v ­přímém kontaktu, aniž byste se ­spálili. Déle se rozehřívají, ale pak dlouhodobě a rovnoměrně vydávají z velkého povrchu akumulované teplo. Na jedno zatopení stačí menší množství dřeva, potom lze dvířka zavřít a kamna bez dalšího přikládání hřejí.

Nespotřebovávají vzduch v místnosti, teplo předávají sáláním. Vzduch v místnosti je bez prachu, udržuje si optimální vlhkost a v prostoru zůstává přirozeně zdravé klima. Sálavé paprsky při dopadu na lidské tělo uvedou jeho molekuly do rychlého pohybu. Jde o fyzikální děj, který není vidět, ale je pro pocit tepla mimořádně důležitý. Pouze sálavé paprsky nabízejí přírodní základ pro zdraví a příjemné uvolnění.

Kachlová kamna nabízejí bezpočet možností využití, vydávají blahodárné sálavé teplo, které je pro naše zdraví velmi prospěšné (BIOFIRE).

Rozhodující pro útulné klima v místnosti je tedy teplo, které se co nejvíce blíží teplu přirozenému. Sálavé paprsky ohřejí povrch stěn v bytě daleko rychleji než teplý vzduch při běžném konvekčním vytápění, stěny pak vyzařují teplo pomalu a kontinuálně zpět do prostoru. Konvekční topení, teplovzdušná kamna a teplovzdušné krby mohou klima v pokoji nepříjemně zatěžovat.

Krbová kamna, nebo krbová vložka?

Odpovídá Martin Pachta, oddělení inovace Romotop 

Martin PachtaNa začátku rozhodování, zda zvolit ­krbová kamna, nebo krbovou vložku, byste si měli utvořit základní osnovu a postupně si odpovídat na jednotlivé body.

Úplně první otázka zní, zda ­budete krbová kamna nebo krbovou vložku používat jako hlavní zdroj vytápění, nebo se stane pouze doplňkovým topidlem. Měli byste vědět také to, zda se najde na pozemku vhodný prostor pro uskladnění dostačujícího množství dřeva na daný rok topení. Dřevo musí být dobře proschlé, tedy minimálně jeden rok na vzduchu.

Poté přichází fáze počítání, je třeba znát celkovou tepelnou ztrátu objektu, podle které se následně bude určovat tepelný výkon krbových kamen nebo vložky. V tomto bodě bych se určitě obrátil na odborníka, aby došlo opravdu ke správnému nadimenzování topidla.

Poslední z nezbytných otázek je to, zda budete vytápět jednu místnost, nebo šířit teplo po celém domě, například kamny nebo vložkou s teplovodním výměníkem. Poté již následuje výběr materiálu a výrobce.

Poslední fází je návštěva odborníka, který vše formuluje do výsledné podoby a poradí, zda použít krbová kamna, která neposkytují tak velkou designovou variabilitu a takové technické parametry jako krbové vložky, či zda zvolit raději krb. Jistě vám též sdělí, že instalace krbových kamen zabere ve výsledku zlomek času a cena je nižší oproti krbu s krbovou vložkou.

Zimní siesta u kamen

Krbové vytápění znali už staří Římané, kachlová kamna se dostala do Čech ve 13. století a postupně nahrazovala otevřené krby. Vždy byla znakem vybraného vkusu aristokratů, nesla prvky gotiky, renesance, baroka i romantismu. Koncem 19. století se konečně dostala do tradičních domácností a přizpůsobovala tvary běžným potřebám. V současné době prožívají krby i kachlová kamna „druhou renesanci“, opět jsou považovány za hřejivý střed domu. Do našich domovů se vracejí společně s novým atraktivním designem, přizpůsobují se moderním nárokům na bydlení jednadvacátého století.
Kachlová kamna, nebo krb?
Rozhodnutí, zda postavit kachlová kamna, nebo krb, je vždy závislé na mnoha faktorech. Obojí se rozhodně vyplatí. Ceny energie se razantně zvyšují a přírodní teplo je navíc zdravé a přirozené. V nabídce je celá řada možností a nejrůznějších kombinací a už vzhledem k šíři záběru je mnohem lepší ponechat veškerou práci odborníkům. Vyhnete se tak rizikům, která mohou nastat. Týká se to všech variant krbů a zvláště pak kachlových kamen, která dávají více prostoru pro vlastní fantazii a svádějí ke stavbě svépomocí. Problém bývá nejčastěji v nekvalitní krbové vložce a špatném rozvodu spalin, u kachlových kamen je to delší náběh při zatopení a zpravidla i jejich vysoká hmotnost. Častěji se doporučují kachlová kamna dvouplášťová, která se skládají z kvalitního šamotu a z vnějšího pláště – z glazovaných kachlů nebo také šamotu se speciální omítkou. Teplo z topeniště nejde přímo, nejkratší cestou do komína, ale prochází v kamnech dlouhým systémem kouřových tahů a teplo ze spalin se maximálně využije. Optimální funkčnost systému je zpravidla přezkoušena simulačním počítačovým programem (zde je spolupráce s odborníky opravdu nevyhnutelná). Obvykle se staví celá kamna ze šamotu s bílou, omítanou vnější stěnou, nicméně kombinace jsou různé a výrobci jsou připraveni splnit každé přání zákazníka. Nabídka zahrnuje i různá akumulační topidla, oblibu si získávají i venkovské pece či stolové sporáky s troubou jako za starých časů.

Výhody sálavého tepla u kachlových kamen

Jejich povrchová teplota je přiměřená (asi 50 až 60 °C), lze být s nimi v ­přímém kontaktu, aniž byste se ­spálili. Déle se rozehřívají, ale pak dlouhodobě a rovnoměrně vydávají z velkého povrchu akumulované teplo. Na jedno zatopení stačí menší množství dřeva, potom lze dvířka zavřít a kamna bez dalšího přikládání hřejí. Nespotřebovávají vzduch v místnosti, teplo předávají sáláním. Vzduch v místnosti je bez prachu, udržuje si optimální vlhkost a v prostoru zůstává přirozeně zdravé klima. Sálavé paprsky při dopadu na lidské tělo uvedou jeho molekuly do rychlého pohybu. Jde o fyzikální děj, který není vidět, ale je pro pocit tepla mimořádně důležitý. Pouze sálavé paprsky nabízejí přírodní základ pro zdraví a příjemné uvolnění. Rozhodující pro útulné klima v místnosti je tedy teplo, které se co nejvíce blíží teplu přirozenému. Sálavé paprsky ohřejí povrch stěn v bytě daleko rychleji než teplý vzduch při běžném konvekčním vytápění, stěny pak vyzařují teplo pomalu a kontinuálně zpět do prostoru. Konvekční topení, teplovzdušná kamna a teplovzdušné krby mohou klima v pokoji nepříjemně zatěžovat.

Lepší než originál

To nejlepší z funkcionalismu

Funkcionalistické domy znamenaly ve své době v architektuře doslova revoluci, z dnešního pohledu by však vily s terasami na sever, velkými tepelnými ztrátami a dispozicemi často odpovídajícími jinému životnímu stylu splňovaly požadavky na komfort bydlení jen za cenu značných kompromisů. Novostavba v malém moravském městě dokonale spojila výtvarné a filozofické hodnoty architektury třicátých let s moderními technologiemi. Výsledkem je unikátní stavba s autentickým funkcionalistickým vzhledem a veškerým moderním pohodlím.

Dům je nositelem charakteristických znaků funkcionalismu. Čisté geometrické tvary, hladké fasády, oblá nároží, přesahující stropní desky a subtilní trubková zábradlí jej jednoznačně řadí k tomuto architektonickému odkazu.

Inspirací pro stavebníka byla brněnská architektonická tradice funkcionalistických vil. Proto se obrátil na mladé architekty Martina Kareše a Roberta Raise z brněnského ateliéru Europrojekta, který se cíleně zaměřuje na to, tyto hodnoty dále rozvíjet i dnes.

„Ještě jsem nespolupracoval s klientem, který by měl tak hluboké znalosti a tak jasně vyhraněný výtvarný názor. Naše diskuse o střízlivé estetice, o tvarosloví, znacích a materiálech se odvíjely především od brněnských meziválečných funkcionalistických ikon, které byly v tomto směru velkým vzorem,“ vzpomíná architekt Martin Kareš. „Rodinnou vilu jsme navrhovali s odkazem na funkcionalistické tradice, a to včetně vnitřního prostorového řešení. Dispozici jsme se snažili rozdělit na část společenskou a část soukromou s relaxační zónou, a to tak, aby se oba ‚světy‘ navzájem nerušily a zároveň spolu žily v blízkém vztahu,“ dodává.

Společný obytný prostor lze 2,5 m širokým posuvem otevřít na terasu. Travertinová dlažba, skládaná makasarová dýha a vestavěný nábytek v bílém laku naznačují inspiraci brněnskými prvorepublikovými vilami z Masarykovy čtvrti.

Vertikální koncept

Úzká protáhlá parcela se nachází na klidném místě v bývalé zahrádkářské kolonii, kde postupně vyrůstají rodinné domy. Stoupá po jižním svahu k bodu, který poskytuje širokoúhlý výhled na městečko s kostelem a zámkem, zasazené do panoramatu půvabné moravské krajiny s dalekým, jemně zvlněným horizontem. Tato scenérie naplňuje, jako velkolepá veduta malovaná štětci starých mistrů, všechny obytné prostory v domě.

Dům umístěný zhruba ve dvou třetinách svahu je přístupný shora a jasně orientovaný k jihu – vstříc slunci, krásnému výhledu a zahradě. Ve vstupním podlaží se nachází hala pro příjem hostů, garáž a společný obývací prostor se sezením, knihovnou, jídelnou a kuchyní. Ta je prakticky – posuvnými dveřmi – rozdělena na elegantní otevřenou „pohledovou“ část a provozní část s malými elektrospotřebiči a dalším vybavením, které je sice v kuchyni nezbytné, ve společnosti soch, obrazů a špičkového interiérového vybavení by ale působilo rušivě. Jižní průčelí domu lemuje po celé šířce terasa se zděným zábradlím.

Hlavní vstup do domu a vjezd do garáže jsou vedeny ze severní strany, které dominuje těleso nárožního schodiště. Zpevněná plocha je vydlážděna žulovými kostkami.

Ze vstupní haly vede otevřené schodiště do přízemí, kde se nachází pokoj pro hosty s vlastním příslušenstvím, pracovna, ložnice, velká komfortní šatna propojená s prostornou koupelnou. Dále je zde umístěno technické zázemí domu. Všechny obytné místnosti jsou francouzskými okny orientovány na terasu s bazénem.

Dispozice graduje směrem vzhůru. Nejvyšší – ustupující podlaží patří bohatě prosklenému relaxačnímu prostoru s přilehlou velkou střešní terasou. Tato terasa celý půdorys domu propojuje a zároveň uzavírá jemnou formou tyčovitého horizontálního zábradlí, které vytváří dojem „paluby zaoceánské lodi“. Další z výstižných prvků prvorepublikových vil.

Pracovna v nejvyšším podlaží je vybavena spíše jako prostor pro meditace a relaxaci. Díky dvěma plně proskleným stěnám má úchvatný panoramatický výhled, ale nechybí ani potřebné stínění chránící před přehříváním.

Od estetiky k technice

Oblé rohy, hladké sněhobílé fasády, horizontální prosklení, kruhová okna, výrazně přesahující stropní desky, zděné zábradlí – to vše jsou jasné znaky funkcionalistické „abecedy“, budící dojem rekonstruované budovy. Dům je ale vyzděn z moderních keramických tvárnic a kontaktně zateplen, okna opatřena trvanlivými hliníkovými rámy s tepelněizolačními trojskly, terasy pokrývají kamenné a betonové dlažby na podložkách. O příjemné klima se stará energeticky úsporné vytápění tepelným čerpadlem spolu s klimatizací.

Také uvnitř kulaté železobetonové sloupky a ušlechtilé materiály, především leštěný travertin, ořechové dřevo, sklo a dýha makasar, odkazují na slavné funkcionalistické ikony. Majitel domu se aktivně podílel na návrhu stavby i výběru nábytku a interiér citlivě doplnil osvětlením, dekoracemi a obrazy, které – podobně jako ve třicátých letech – dávají domu osobitého ducha a vytvářejí ze stavby domov.

Autoři

Ing. arch. Robert Rais, MBA (1977), PhD., Ing. arch. Martin Kareš, MBA (1977), PhD.

Robert Rais a Martin Kareš jsou absolventi Fakulty architektury VUT v Brně, dříve členové ateliéru Prof. Ing. arch. Ivana Rullera, žijící legendy funkcionalismu.

V r. 2003 založili vlastní architektonický ateliér Europrojekta, zabývají se navrhováním rodinných domů, především technologicky špičkových nadstandardních vil. Realizovali více než stovku rodinných domů.

Oba architekti se věnují vědecké a akademické činnosti a dále se vzdělávají na zahraniční univerzitě. Vyvinuli vlastní know-how – sendvičové betonové monolitické konstrukce pro občanské stavby. Získali řadu ocenění, např. Cenu Bohuslava Fuchse, Zvláštní cenu Státního fondu rozvoje bydlení, cenu Fasáda roku a další. 

Více projektů si můžete prohlédnout na stránkách kanceláře Europrojekta a Kareš-Rais.

Slovo autorů

„Tvar vily je pojat jako jednoduchá hmota, a to s ohledem na principy nízkoenergetických staveb využívajících pasivních solárních zisků. Za touto zdánlivou jednoduchostí stojí promyšlený koncept reagující na světové strany a svažitost pozemku.

Po výtvarné stránce má stavba pokračovat v tradici funkcionalistické architektury s důrazem na otevřený společenský prostor, který spolupracuje a volně se prolíná s obytnou zahradou. Prostory vnější a vnitřní do sebe nenásilně vstupují a navzájem se ovlivňují v každou denní i roční dobu skrze prosklené plochy obývacího pokoje a jídelny,“ říká Martin Kareš.

Na míru vyrobená kuchyňská linka pokračuje „za rohem“ malým prostorem za posuvnými dveřmi, kde se skrývají úložné prostory, nutné, ale méně pohledné kuchyňské vybavení a veškerý případný „provozní nepořádek“.

Technické údaje

Zastavěná plocha: 143 m2

Užitná plocha: 226 m2

Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, vnější kontaktní zateplení, stropy a schodiště monolitické železobetonové

Výplně otvorů: okna hliníková Schüco s izolačními dvojskly, velkoformátové prosklené plochy se zdvižně-posuvným systémem, předokenní kovové žaluzie, všechny interiérové dveře vyrobené na zakázku – dřevěné otevíravé do obložkových zárubní se skrytým křídlem, dřevěné posuvné a skleněné z mléčného skla

Vytápění: zdroj energie tepelné čerpadlo systém vzduch/voda, podlahové teplovodní rozvody + podlahové konvektory, klimatizace

Realizace: ORAK – stavební společnost, www.orak-stavebnispolecnost.cz

Realizace interiéru: Hanák Nábytek, Martin Polák – Heidis, Daniela Dvořáková a Iveta Furchová – Greendecor

Vikýř versus střešní okno

Vikýř vytváří oproti šikmé střeše se střešním oknem prostor s vyšší výškou stropu, což – zejména u vikýře větších rozměrů – umožňuje lepší využití této části podkroví (lze sem umístit např. jídelní stůl, vytvořit výstup na střešní terasu apod.). Umístění vikýře jako tesařsky a celkově řemeslně poměrně složitého konstrukčního prvku vyžaduje přímou vazbu na krov, fasádu a samozřejmě i na prosklené prvky fasády.

Při volbě umístění – pro estetické působení vikýře zásadní – je třeba vycházet z tvaru střechy a polohy oken i dveří spodního podlaží. Je-li to možné, pak se vikýř projektuje na osu těchto oken a dveří, na osu vstupu do domu nebo na osu prázdné plochy přízemí (fasády bez oken).

Dodatečné osazení vikýře

V rozestavěné stavbě, na niž bylo vydáno stavební povolení nebo souhlas s ohlášením stavby, představuje dodatečná realizace střešního vikýře „změnu stavby před jejím dokončením“. Některé změny lze schválit v rámci uvedení stavby do trvalého užívání, některé je však nutné schválit ještě před tím, než se započne s jejich realizací. Stavební úřady k posuzování takových změn přistupují odlišným způsobem.

Obecně vzato však lze realizaci vikýře vždy považovat za změnu stavby, neboť dojde k zásahu do nosných konstrukcí stavby i ke změně jejího vzhledu. U střešního okna je zásah do nosné konstrukce (nejde-li např. o trámovou výměnu atd.) nepravděpodobný a do určité míry je zanedbatelná i změna vzhledu stavby. Přesto je namístě včasná komunikace se zainteresovanými úřady (památkáři, stavební úřad).

Výhody a nevýhody řešení 

Přemýšlíte-li nad tím, která z variant – střešní okno nebo vikýř – lépe prosvětlí podkroví, pak jednoznačně zvítězí okno. Poskytuje totiž o 40 až 150 % lepší „efekt“ než vikýř, neboť do interiéru pustí více slunečních paprsků. Z hlediska osvětlení se tedy vikýř chová jako standardní fasádní okno, kde intenzita osvětlení klesá se vzdáleností od okna. Střešní okno má v porovnání s vikýřem také lepší tepelně­izolační vlastnosti, ovšem neobejde se, především na jižní straně, bez zastínění (roleta či markýza dokáže pohltit až 65 % tepla).

Pokud jde o způsob větrání, pak je vikýř srovnatelný s běžným svislým oknem, neboť je vystaven menšímu klimatickému zatížení. Střešní okna ale „umí“ větrat při jakémkoliv počasí přes instalovanou ventilační klapku. Namístě je snad ještě dovětek, že ze střešního okna se nelze vyklonit a sledovat tak cvrkot kolem.

Střešní okno a vikýř na jedné střeše. Někdy si to žádá interiér, tvar střechy či architektura domu.

Praktická realizace 

Střešní okno se dá použít prakticky všude. Osadit se může do jakékoli krovové (střešní) konstrukce od 15 do 90° sklonu, a to i na obloukovou nebo dokonce plochou střechu. Relativně totéž skýtá i vikýř, jistá omezení ovšem platí pro rekonstrukce starších objektů, zejména památkově chráněných. Střešní okno je na tom lépe i z hlediska praktické montáže.

Dovoluje-li to stávající vzdálenost krokví, pak stačí rozebrat střešní plášť, odstranit laťování a okno se může osadit. Vikýř je v tomto ohledu řemeslnou maturitou tesaře a podle druhu krytiny i pokrývače nebo klempíře. K výslednému dílu často musí přispět i zedník a fasádník.

Střešní balkonové dveře Solara Open slouží k pohodlnému výstupu na domovní terasu (SOLARA).

Pravidlo dvojího rozhodování 

Už jsme naznačili, že vikýř je z konstrukčního hlediska v podstatě maličkým domečkem. Má vlastní střechu, svislé, boční stěny, dokonce prvky odvodnění, okno… Představuje ovšem potenciálně rizikový a zdaleka ne vždy estetický prvek střechy, neboť narušuje kompaktnost střešního pláště. Prvotní nadšení je jedna věc, realizace a následné mnohaleté užívání druhá.

Trváte-li přesto na svém rozhodnutí pro vikýř, vždy mějte na paměti, že podkrovní podlaží se všemi svými atributy (projekčními, architektonickými, konstrukčními, materiálovými…) musí tvořit s dalšími podlažími domu harmonický celek.

Prostorový kompromis
Alternativou střešního okna, nabízející  nesrovnatelně více než pouhý astrologický zážitek, jsou střešní balkony a střešní terasy (Velux). Sestávají ze šikmého okna s velkým rozsahem otevření nahoře a ze spodního otevíravého nebo pevného okna. Horní díl je v podstatě výklopně-kyvné okno s možností zajištění v libovolné pozici až do úhlu 45°. Spodní díl představuje pravootevíravé, levootevíravé, případně neotevíravé okno. V nabídce jsou celodřevěná balkonová okna GDL (rozsah 35–53°), titanzinkový střešní balkon GDL Cabrio nebo střešní terasy GEL. Předností řešení je kromě jiného a i možnost výstupu „na střechu“. 

PREFALZ pro funkční a jednoduchou architekturu

Příroda v maďarské chráněné přírodní rezervaci Jakab hegy je výjimečná. To dělá Kövágószölös známou turistickou destinací. Skály podobné lidem, takzvané Zsongorovy kameny, poustevnická jeskyně, orlí hnízda a především mnoho nedotčené zeleně. Nyní je místo na západním okraji městečka Pécs bohatší o další atrakci. Zvláštní výhled na tuto výjimečnou krajinu zinscenovala maďarská architektka Dr. Agnes Borsos: „Objekt leží na svahu a nabízí krásný a uvolňující výhled do nezastavěné oblasti. Chtěli jsme zrealizovat dům, se kterým je možné si užívat přírody s co největším komfortem.

Po přibližně pětileté době plánování a stavby vznikla budova, která ve své prostotě působí spektakulárně.

Jednoduchost – se systémem Prefalz

Po přibližně pětileté době plánování a stavby vznikla budova, která ve své prostotě působí spektakulárně. Stávající „stará“ část domu byla kompletně „od hlavy až k patě“ potažena světle šedou hliníkovou drážkovanou krytinou Prefalz. Střecha a fasáda se tím jeví jako jeden celek. To není jen opticky působivé, ale také praktické a perfektně to doplňuje princip jednoduchosti. Agnes Borsos k tomuto dodává: „Protože by klasický střešní okap u tohoto domu způsoboval problémy s odvětráváním střešního pláště, nahradili jsme jej odtokem v terase. Proto zde nenaleznete žádný okap a fasáda i navazující střešní plášť je provětráván vkuse odshora až dolů.“

Místo na západní okraji městečka Pecs je nyní bohatší o další atrakci.

Beton vs. hliník

Na drážkovanou krytinu, charakteristickou podélnými stojatými drážkami, navazuje krychle z betonu, která se nad zemí takřka nadnáší. Společně z obou stavebních dílů vyplývá přímočarý celek, který ve své jednoduchosti působí komplexně. „U tohoto domu jsme pracovali pouze se dvěma materiály – hliníkovým Prefalzem a betonem. Stavba tak vydrží mnoho let a bude vyžadovat jen malé nároky na údržbu. Na to jsme kladli zvláštní důraz, neboť majitel domu nemá mít s objektem téměř žádnou práci. Naopak si zde má svůj volný čas užívat.“ Nadstandardní 40letá záruka na produkty PREFA a bezúdržbový provoz dobře koresponduje s dlouhodobě rozvrženým konceptem.

Vše je orientováno na maximální jednoduchost - prosté-tvary, jasné linie, koncentrovaná funkčnost, zaměření na okolní přírodu.

PREFA přináší přírodu do vašeho domova

O maximální uvolnění se stará také pět teras, které doslova přenáší přírodu do obytného prostoru. „Dům je naprojektován tak, aby obytné prostory přecházely do teras a vytvářely tak pocit přímého spojení s přírodou.“ Výsledek nepřesvědčil jen stavitele, ale také další architekty. Za svůj dům v Kövágószölös obdržela Agnes Borsos zvláštní cenu „Dům roku“. „To nejdůležitější je, že moderní architektura může být opravdu efektivní a praktická,“ říká Borsos, která právě plánuje další rodinné domy. Navíc vyučuje na univerzitě a doplňkově pracuje jako interiérová architektka.

Sortiment použitých výrobků PREFA

Použitý materiál PREFALZ – svitkový plech:

Stručný popis: Barvený hliníkový svitkový plech je díky vynikající falcovací kvalitě a povrchové úpravě předurčen pro individuální a kreativní řešení střech a fasád

Výhody produktu: Široký výběr PREFA příslušenství (odvodňovací systémy, upevňovací materiál, protisněhové zábrany,…); univerzální použití (od obloukových střech po členité střešní nástavby až po klenuté střechy); stálá kvalita; nízká hmotnost (cca 1,89 kg/m2); dlouhá životnost; recyklovatelnost; rezuvzdornost; na přání k dodání i s ochrannou fólií

Barvy: 16 standardních barev skladem, povrchová úprava hladká nebo stucco, záruka na barevnou stálost a kvalitu 40 let

Teplotní odolnost: Od -50 °C do +80 °C

Čištění: Tlakovou vodou, houbou nebo kartáčem

Zpracování: Jednoduše a lehce zpracovatelný i při nízkých venkovních teplotách pod 0 stupňů

Pokládka a připevnění: Na plné bednění (24 mm) se separační vrstvou, připevnění nerezovými příponkami

Lékárna přímo za domem, díl 3.

Pelyněk černobýl je vynikající koření k tučným jídlům, hodí se k moxování (moxa je doutnající suchý svazeček, kterým se nahřívají body na těle), do čajů, na léčbu plicních obtíží. Spolu s dalšími hořčinami léčí trávicí obtíže. Koupele z kvetoucí natě jsou skvělé na regeneraci unavených nohou a rukou. Pelyněk černobýl je taktéž známý alergen, avšak alergické reakce způsobuje většinou jen v květu – proti tomu se lze chránit posečením rostlin před rozkvětem a samozřejmě není dobré se ho příliš dotýkat. Ale jak už bylo řečeno výše, alergií se lze zbavit vyčištěním organismu a hlavně změnou stravování a životních návyků. Protože je k tomu zapotřebí komplexní přístup, informujte se u znalých bylinářů, léčitelů a v dostupných herbářích knižních i na internetu.

Na louce nebo u zdi působí pelyněk černobýl jako pěkná okrasná rostlina

Merlík bílý (Chenopodium album) se svými šedozelenými téměř kosočtverečnými listy je také velmi běžným „plevelem“. Roste sám a téměř všude na narušené půdě, není třeba žádná péče. Mladé rostlinky jsou chutnou náhradou špenátu (jsou si i blízce příbuzní). Špenát byl kdysi pravděpodobně také divoká rostlina, ale vzhledem ke značnému prošlechtění již dnes upřednostňuje záhony.

Merlík všedobr vskutku přináší vše dobré, ne nadarmo mu Angličané říkají Good King Henry

Další zajímavý příbuzný merlík peruánský (Chenopodium quinoa) je významnou složkou výživy původních jihoamerických obyvatel Chile a Peru. U nás je stále více oblíben a dostanete jej pod jménem quinoa. Konzumují se semínka, upravená jako obiloviny. Merlík bílý má taktéž jedlá semínka, ale menší. Ve střední Evropě se v dobách hladu v určitých oblastech skutečně semínka merlíku bílého používala jako náhrada za obiloviny.

Také merlík všedobr (Chenopodium bonus henricus) je jedlý i léčivý. Dá se jíst syrový i vařený (mladé listy). Užívá se na nehojící se rány, záněty na kůži, hemeroidy a podlitiny. Podporuje tvorbu mateřského mléka (i u dobytka) a rychlý odvar se používá na záněty dýchacích sliznic jak u lidí, tak u ovcí. Spolu s mátou peprnou je vhodný též při léčbě anémie.

Rychlé tipy do kuchyně

Mladé listy merlíku jsou vynikající do špenátu, doporučujeme nakrájet nadrobno, pěkně podusit na česneku a zalít smetanou, nejlépe rostlinnou (ovesnou, rýžovou, sójovou).

Aromatické bohatě dělené listy pelyňku černobýlu můžeme použít jako koření podporující trávení těžkých jídel.

Střešní okno v souvislostech

Prioritní funkcí střešního okna je zajištění dostatečného množství vzduchu a denního světla. Právě „tudy“ do interiéru vstupuje o 30 až 40 % více denního světla a tudíž i solárních zisků než okny fasádními. Stejnou cestou však může teplo unikat ven z budovy. Splnění mnoha normových a dalších ukazatelů podmiňuje druh materiálu, umístění, rozměry a konstrukční řešení okna, typ zasklení i způsob stínění aj.

Nejen stavební fyzika

Střešní okna musí čelit (a odolat) vnějším povětrnostním vlivům, poletujícím a padajícím předmětům, jsou prakticky nepřetržitě atakována i ze strany interiéru. Pokud pak špatně zvolený, natož nekvalitní výrobek umocní stejně nekvalitní řemeslo, dřív či později určitě nastanou problémy. O rozhovor na dané téma jsme požádali odborníka, architektku společnosti Velux, Ing. arch. Kláru Bukolskou.

Bydlení v podkroví se v 90. letech stalo doslova trendem, lidé ale postupně objevili, že představuje i jistá specifika a omezení. Jaký je váš názor na tento typ bydlení dnes?

„Postupně jsme prošli obdobím od splnění funkční potřeby přes tlak na energetickou úspornost po začínající trend řekněme komplexnějšího přístupu k bydlení jako takovému. Je patrný odklon od malých pokojíků k otevřenému prostoru i velkorysejší řešení obytného prostoru. Podařilo se dosáhnout dobré úrovně výstavby energeticky úsporných budov. A nyní je čas zaměřit se kromě optimalizace spotřeby energie i na pohodlí a najít správnou rovnováhu.“

Podkroví odedávna představovalo romantiku. Je světelná atmosféra interiéru se střešními okny jiná než v místnostech s klasickými svislými okny?

„Zjistili jsme zajímavou věc. Většina obyvatel našich modelových domů před zahájením experimentu vůbec nevěděla o pozitivním vlivu denního světla na náladu a zdraví člověka. Jejich praktická zkušenost s nesrovnatelně větším množstvím denního světla je ale přivedla k přesvědčení, že denní světlo patří k zásadním podmínkám komfortního bydlení. Horní osvětlení má vyšší intenzitu a prosvětlí větší hloubku dispozice. Výhodou je i jeho schopnost cíleně nasvětlit určitou část interiéru, bez ohledu na umístění v rámci místnosti.“

Střešní okno otevírá pohled do nebe.

Jaká je optimální velikost – plocha – střešního okna vzhledem k velikosti místnosti? 

„Optimální světelné podmínky rozhodně nelze měřit jen plochou skla. Stejně tak nelze říci, že horní osvětlení je výsadou podkroví. Je třeba zohlednit více parametrů a jednoduchá rada zní: věnujte světlu pozornost už při plánování novostavby nebo rekonstrukce. Návrh by měl řešit nejen velikost oken, ale i rovnoměrnost osvětlení a využití místnosti z hlediska světelných podmínek. Zkuste si představit, co budete v té které části místnosti dělat. Většinou nejde ani tak o počet oken jako o jejich cílené rozmístění. Nejlepší světelné podmínky mají místnosti, kam světlo dopadá z více stran.“

Hraje při navrhování roli také orientace ke světovým stranám?

„Nepochybně. Intenzita osvětlení zde je rozdílná. Jižní orientace značí vysokou intenzitu světla i tepelných zisků, severní představuje rozptýlené, tzv. ‚studené‘ světlo. Většinou nesplňuje normové požadavky na denní osvětlení a oslunění obytných místností, a proto se často využívá k prosvětlení chodeb, hal apod. Každá stavba je však jiná a návrh osvětlení domu je lepší svěřit odborníkovi.“

K problémům podkroví často patří přehřívání interiéru, v zimě naopak určité tepelné ztráty. Jak jsou proti těmto jevům „imunní“ střešní okna?

„Například systém VELUX ThermoTechnologyTM představuje velmi účinný zateplovací prvek proti chladnému vzduchu a větru a v kombinaci se speciálním těsněním nabízí střešní okno udržení tepla s vysokou energetickou efektivitou. Přehřívání jižně orientovaných oken citelně upraví volba zasklení (například zasklení, propouštějící pouhých 30 % slunečního tepla) nebo venkovní stínění markýzou (průměrné snížení o 5,5 °C v místnosti o velikosti 15 m2) či ještě účinnější venkovní roletou. Nabízí se možnost tzv. inteligentní regulace vnitřního prostředí s využitím elektricky nebo solárně ovládaných prvků, s automatickým přísunem čerstvého vzduchu a regulací stínění. Účinné je i větrání v nočních hodinách.“

Architektka

01ing 52421Ing. arch. Klára Bukolská

– absolventka Fakulty architektury VUT Brno, v současnosti působí jako architektka společnosti VELUX Česká republika, s. r. o. 

– pracovala v Atelieru 8000 Martina Krupauera a Jiřího Stříteckého

– v dánské společnosti VELUX se dlouhodobě věnuje kvalitě denního světla v budovách, trvale udržitelným a CO₂ neutrálním konceptům staveb

– šest let také vede kurzy interiérového designu

Dobrá půda, základ krásy a úrody

Pokud jste na podzim řádně do hloubky nezryli záhony, musíte tak učinit s prvním jarním sluníčkem, aby se půda usadila, než začnete s jejím pečlivým obděláváním. Využijte kultivátory, rýče a hrábě, rozmělněte větší hroudy, posbírejte kameny a odstraňte zbytky plevele.

Neopominutelnou fází je pečlivé očištění půdy od drnů, oddenků, hlíz a kořenů vytrvalých rostlin trávníkových plevelů. Máte dvě možnosti, jak nad plevelem vyzrát: buď mechanickou cestou, nebo chemicky. U prvního zvoleného způsobu potřebujete zahradní lopatku, dloubák, malé vidle nebo vytrhávač plevele a rostliny vyrývejte i s kořínky. Pro chemickou likvidaci si kupte osvědčené přípravky (např. Roundup, Touchdown) a postupujte podle návodu. Bude to sice finančně nákladnější, ale nejspíš o mnoho jednodušší. Obvykle se aplikují přípravky rozpuštěné ve vodě přímo na list rostliny – buď postřikem, nebo pokropením.

Klasické nástroje pro rytí zahrady nenahradí žádná technika. Rýče a hrábě nesmějí chybět v žádné výbavě zahrádkáře.

Vyčištěnou, odplevelenou půdu řádně prokypřete do hloubky 15 až 20 cm a zapravte do ní zásobní hnojení fosforem a draslíkem, nejlépe v podobě kombinovaného průmyslového hnojiva. Je-li půda příliš kyselá, přidejte vápno. Máte-li pozemek spíše těžký, jílovitý, přidejte do půdy písek. Lehkou půdu promísíte s humusovitými substráty (rašelina, drcená kompostovaná borka, piliny, dobře rozložený kompost). Půda musí být dostatečně pórovitá, má obsahovat půdní vzduch.

Na upravené, vyčištěné a zkypřené podloží rozprostřete chráněnou zeminu nebo ornici (vegetační vrstvu) do výšky 10 až  20 cm. Takto připravenou půdu nechte asi tři týdny ležet ladem. Po této době opět odstraňte nové výhonky plevelů. Povrch uhrabte a jemně utužte. Do nejsvrchnější vrstvy půdy se doporučuje zapravit takzvanou startovací dávku průmyslového hnojiva s velkým obsahem dusíku a uválet. Pokud byste chtěli sázet citlivé dřeviny, lze doporučit půdní rozbor, který provádějí zemědělské oblastní laboratoře. Výsledky přesně určí, jaké hnojivo a v jaké dávce do půdy aplikovat.

Půdní rozbor rukama
Nechcete-li přímo zadávat profesionální půdní rozbor, stačí, pokud půdu vezmete do dlaní, lehce ji navlhčíte a pak ji krátce třete mezi prsty. Pokud zemina prsty propadne, bude to nejspíše písčitá půda. Pokud ji budete moci lehce hníst, ale bude stále měkká a drobivá, jedná se nejspíše o písčitohlinitou půdu. A pokud se vám podaří uplácat nějaký kompaktní tvar, máte v rukou hlinitou půdu.

Dobrá půda pro venkovní záhon

U užitkové zahrady je vždy dobré znát konkrétní požadavky vysazovaných květin, keřů, stromů, bylin i zeleniny. Je třeba zajistit patřičné množství minerálů, vzduchu, vody a organických látek. Písčitá půda je lehká, dobře propouští vodu a snadno se s ní pracuje, ale neuchovává žádné živiny. Jílovitá půda je naopak těžká, hroudovitá, udusaná, špatně vsakuje vodu a za suchého počasí rychle ztvrdne. Nejblíže k ideálu mají podle odborníků takové půdy, které v sobě spojují výhody písčité, jílovité a hlinité půdy. Zadržují vodu a živiny s velkým podílem humusu, propouštějí kyslík a snadno se kypří.

Kompost přináší zahradě mnoho výhod, kromě přirozeného odklízení organických odpadů je to i zcela nenahraditelné biohnojivo.Záleží-li vám na dobré kvalitě půdy, přidávejte vždy humus. Zahradníci o něm hovoří jako o zázračném léku, kde jeden gram zeminy bohaté na humus obsahuje více než miliardu nepatrných půdních organismů, které kypří půdu svým pohybem a přeměňují organickou hmotu na onen vytoužený a velmi cenný humus. Takže, pokud se daří v půdě dešťovkám, máte vyhráno, jsou poměrně spolehlivým indikátorem kvality.

Dobrou půdu byste neměli hledat v lesích (často bývá kyselá a neúrodná), ale raději nakupovat u odborníků, či se pokusit doma „zúrodňovat“ (což je běh na dlouhou trať). Ovšem i při nákupu byste měli být obezřetní. Pod pojmy hlína, půda, rašelina, ornice se mnohdy skrývá široká škála často až záhadných materiálů, které se tu více, tu méně jen stěží podobají vznešenému ideálu. I zkušení zahradníci velmi často tvrdí, že je pro ně velmi těžké rozpoznat kvalitu, a přistupují na půdní rozbory od specialistů.

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Profil Kontakt Pro inzerenty GDPR
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026