Dlouhá životnost, velká mechanická odolnost, odolnost proti vodě a vlhkosti, proti požáru, stálobarevnost, to jsou –vedle estetických požadavků – základní nároky kladené na materiály používané v interiéru. Dnes získávají čím dál větší význam také možnost recyklace, minimální ekologická stopa (= minimální zátěž pro životní prostředí při výrobě, dopravě i používání výrobku) a zejména zdravotní nezávadnost. Tímto směrem se také ubírá výzkum a vývoj nových technologií a výrobků.

Na bázi betonu
Originalitu, dynamiku a plastický vzhled i dlouhou trvanlivost dodají stěnám stěrky na bázi cementu, obsahující různá plniva či barviva. Podle obsahu plniv může stěna získat perleťový lesk, autentický vzhled betonu, kovu či jasné barvy, být odolná proti vlhkosti apod. Hmota umožňuje vytvořit na stěně jakoukoliv strukturu, fantazii omezuje snad jen zemská gravitace. Několikamilimetrová stěrka vyniká – kromě atraktivního plastického vzhledu – mechanickou odolností a dlouhou životností.
Podobnou funkci, často jen na jedné stěně či části plochy, plní dekorativní obkladové panely z betonu či sádry s minerálními plnivy. Mívají tloušťku 12–30 mm (podle typu dekoru) a zpravidla také tepelněizolační a zvukoizolační schopnosti.
Dřevo a desky
Přírodní dřevo patří k nejstarším, ale zároveň nejmodernějším materiálům používaným v architektuře a stavebnictví. Dnešní technologie vylepšují jeho fyzikální vlastnosti a přitom zachovávají jeho přirozený charakter. Trendem je autentický vzhled – hrubá struktura, suky, praskliny, opotřebovaný či oprýskaný povrch, vzhled dřeva vyplaveného z moře… Těchto efektů výrobci dosahují chemickou cestou, ale také lisováním dýhy pod vysokým tlakem. Materiál tím zvýrazní svou strukturu a „vytvrdne“ – získá větší odolnost a delší životnost.

Moderní vícevrstvé desky na bázi dřeva se nabízejí v nepřeberné škále podob a vlastností. K výrobě nábytku, pracovních desek či dveří se hodně používají laminátové desky. Tzv. vysokotlaký laminát (HPL laminát) se lisuje při vysokém tlaku a teplotě. Laminátová vrstva o tloušťce 0,65–2 mm se pak lepí na nábytkové konstrukční desky (DTD, MDF desky, překližku atd.), což jim dává mimořádně pevný, tvrdý a odolný povrch (až 15krát odolnější než běžné lamino), odolný proti vodě i vysokým teplotám. Tzv. kompaktní desky, zpracovávané podobně jako vysokotlaký laminát, mají tloušťku pouhých 4–12 mm a ještě vyšší odolnost a životnost.
Na nábytkové konstrukční desky lze aplikovat také tenkovrstvé cementové stěrky. Spáry se zatmelí, takže skříňky či jiné nábytkové prvky získají monolitický „betonový“ vzhled (ale zůstává jim nižší hmotnost).
Sklo, jak ho neznáte |
|
Nenapodobitelný skleněný lesk dodá každému interiéru nádech luxusu a elegance. Na dveře, obklady stěn, pracovní desky či nábytková dvířka se používá kalené sklo o tloušťce od 8 mm, které vyniká velkou pevností, odolností, nárazu i vysokým teplotám. Dokonale hladký neporézní povrch zabraňuje usazování nečistot a snadno se čistí. Sklo se nabízí jako čiré, barevné, matné, s dekorativním broušeným ornamentem. Můžete využít také technologie digitálního tisku a nechat sklo potisknout oblíbeným fotografickým či jiným motivem. Více na www.barevnaskla.cz |
Kompozitní materiály udávají směr
Na špičce technologického vývoje stojí tzv. kompozitní materiály, zvané též umělý kámen. Jejich složení tvoří minerální drť (mramor, žula, bauxit apod.), pojiva a plniva (barevné pigmenty). Prodávají se pod řadou názvů, mají různorodé vlastnosti, ale jejich společným jmenovatelem je velká mechanická odolnost, odolnost proti vodě, vysokým teplotám a velmi kompaktní, neporézní hygienický povrch, který se snadno udržuje. K dalším výhodám patří spojování beze spár a, na rozdíl od přírodního kamene, snazší opracování a bohaté možnosti tvarování. Toho využívají zejména designéři koupelnového a kuchyňského vybavení, ale i nábytkových prvků.










Leden (pá, 18 h), únor (pá, so, 18 h), březen (pá, so, 19 h)






Pro návštěvníky připravili pořadatelé soutěž o střechu – hlavní cenou je






























Hlavními přednostmi masivních roubenek či srubů jsou trvanlivost a tepelný komfort, který vytvářejí. Slabinou je pak náchylnost k rychlému rozpadu dřeva vlivem vlhkosti. Jak trvanlivost, tak náchylnost k degradaci jsou závislé na vnějších podmínkách. Dřevěné stěny je třeba důsledně oddělit od zemní vlhkosti a zabránit jakémukoli zatékání – střechou, instalacemi, detaily nezakrytých stěn atp. Dále je nutné počítat s rizikem kondenzace ve stěnách – prodyšnost dřeva umožňuje průnik páry z interiéru a ta pak může ve stěně kondenzovat. Část vlhkosti dřevo absorbuje a zase uvolní, větší objem vody by zde ovšem mohl být kritický.
Přes tyto vynikající vlastnosti je tu však jeden problém, a to potřeba naplnění platné normy ČSN 73 0540-4 a ČSN EN ISO 6946, které stanovují součinitel prostupu tepla konstrukcí. Pro běžné jehličnaté řezivo pak vychází tloušťka stěny cca 60 cm, a v těchto dimenzích se „roubenka“ ze smrku stává prakticky nerealizovatelnou. Zateplovat krásné masivní trámy – ať už zvenku nebo v interiéru, vzhledu stavby spíše ublíží, nevhodné zakrytí dřeva navíc může snížit jeho trvanlivost. Roubené stavby také více „pracují“ – je třeba se pomocí technických opatření vyrovnat se sedáním konstrukce.





