Keramika představuje pro řadu designérů absolutní vrchol designového pojetí pracovní desky. Hladký, efektně vypadající, přírodní a zároveň velmi praktický materiál nabízí mnohostranné využití a skvěle si rozumí s interiéry laděnými v různých stylech. Nevýhodou masivních keramických desek je jejich menší formát, který vychází z náročného technologického zpracování. Proto se uplatňují spíše na menších plochách, jako jsou ostrůvky nebo poloostrůvky. Pro použití na celé pracovní desky je vhodná velkoformátová slinutá keramika vyrobená z jílu, křemene, živce a dalších přísad, kterou najdete u výrobců a v kuchyňských studiích pod názvy Dekton, Laminam či Neolith. Mezi hlavní přednosti slinuté keramiky patří extrémní odolnost nejen vůči vysokým teplotám, ale i ohni. Na Mohsově stupnici tvrdosti je hodnocena podobně jako konglomerovaný kámen stupněm 7. Přitom si však zachovává elegantní subtilní vzhled a lehkost.
Kompaktní řešení
Laminát patří ve světě pracovních desek mezi evergreeny. I ten však podléhá evolučním zákonům. Zatímco ještě poměrně nedávno platila jednoduchá rovnice „čím více síly, tím více stylu“, dnes velí laminátovým deskám minimalistická estetika. Spolu s ní se zrodil tzv. kompaktní laminát, velmi odolný, voděvzdorný materiál, který vzniká slisováním přesně daného množství dekoračních a protitahových vrstev prokládaných pryskyřicí a jejich stlačením pod vysokým tlakem a za vysoké teploty. Desky z kompaktního laminátu se vyrábějí v tloušťce 12 mm. V kombinaci s dřevotřískovým podkladem je lze zesílit až na 40 mm.
V souladu s přírodou
Krása přírodních materiálů a dokonalost docílená nejmodernějšími technologiemi? Věřte nebo ne, tyto dva faktory se v případě kuchyňských desek nijak nevylučují. Příkladem par excellence je „umělý“ kámen, který tvoří z více než 90 % drcený přírodní kámen (žula, křemen, mramor apod.). K nim se dále přidávají pojiva, barevné pigmenty a vybrané doplňkové frakce, které dodávají tomuto materiálu jeho charakteristické vlastnosti. Tyto materiály se prodávají pod různými obchodními názvy. Oproti přírodnímu kameni mají vyšší pevnost v tahu a ohybu, vyšší mechanickou odolnost a ve srovnání s kamenem se snáze opracovávají. Neporézní povrch zaručuje, že na něm neulpívají žádné nečistoty ani škodliviny a na desce nezůstanou nežádoucí skvrny. S tím souvisí i jednoduchá údržba. Při leštěné úpravě povrchu si v běžném kuchyňském provozu vystačíte s vlhkou houbičkou a saponátem.
Díky jednoduchosti řešení a v podstatě nulovým požadavkům na údržbu tu mají výsadní postavení elektrické topné kabely. S jejich pomocí můžete tedy chránit jakoukoliv komunikační plochu: chodník, cestu, schodiště atd., s dlážděným, betonovým či asfaltovým povrchem. K těmto aplikacím se používají speciální topné kabely – robustní konstrukce se slaněnou rezistencí a příkony 20–30 W/m.
Vyhřívat povrch lze z topného okruhu i topné rohože. U pochozích komunikací se topný prvek umisťuje do pískového lože nebo do betonové desky, u schodů, teras apod. do lepicího tmelu. U pojízdných komunikací odborníci jednoznačně doporučují umístění topného prvku do betonové desky, která bude chránit topný kabel před poškozením při zatížení komunikace automobilem.
Pro vyhřívání venkovních ploch se instaluje plošný příkon 300–400 W/m². Tak vysoký příkon je nutný, aby systém mohl správně fungovat i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Důležitá je i správná regulace, která uvede topný systém do provozu už v době, kdy nebezpečí námrazy vzniká.
Aby nezamrzly žlaby a svody
Přetékající a zamrzající voda může poškodit střechu, vnitřní omítky, fasádu domu, obvodovou konstrukci i dláždění kolem domu. Přitom ochrana okapového systému v zimě je poměrně jednoduchá. Do okapových žlabů a svodů lze instalovat elektrické topné kabely, např. Ecofloor ADPSV, což je dvoužilový robustní kabel s plným ochranným opletením a ochranou proti UV záření, nebo Ecofloor MPSV – jednožilový robustní kabel s plným ochranným opletením, nebo Ecofloor MADPSP – dvoužilový robustní kabel s plným ochranným opletením a ochranou proti UV záření. Doporučený délkový příkon pro kabely ve žlabech je 20 W/m. Při souběžném vedení dvou větví – tam a zpět, to znamená 40 W/m žlabu.
Kabely se instalují do speciálních plastových příchytek umístěných ve žlabech a svodech. Dají se instalovat i na samotné střeše – například na betonových taškách, několik řad nad okapním žlabem. Snižují tak riziko přetížení žlabu a případného pádu sněhu na zem.
Kdy instalovat
Ať už se rozhodnete pro kterýkoli ze způsobů rozmrazování okapového systému, měli byste kabely instalovat a uvést do provozu dříve, než nastanou podmínky, před kterými by vás měly topné kabely ochránit. Pokud žlaby a svody zamrznou, je na instalaci topných systémů už pozdě. V místech s nadprůměrnou sněhovou nadílkou je vhodné, kromě rozmrazovacích systémů pro žlaby a okapy, také instalovat na střechu zachytávače a rozrážeče sněhu.
Sklo přináší do kuchyně nadčasovou eleganci, křehkost (pouze vizuální!) a především obrovskou variabilitu možných řešení. Pokládá se na nosnou desku typu LTD (laminovaná dřevotříska), která zajišťuje nejen vysokou pevnost, ale nabízí také pestrou škálu designového zpracování. Sklo může být zcela čiré a nechá tak vyniknout dekoru podkladu, může být v barvě, v lesku i matu. V minimalistických interiérech působí luxusním dojmem i podsvícení desky. Vybírat můžete také z nejrůznějších úprav hran – lesklých, matných, čirých, barevných nebo chráněných fazetami. Pokud se obáváte citlivosti skleněných desek, vězte, že se „zocelují“ tzv. kalením, při němž se sklo v peci zahřeje na vysokou teplotu a následně je prudce zchlazeno. Během tohoto procesu se mění jeho krystalická mřížka a sklo se stává desetinásobně pevnějším a pružnějším. Díky tomu odolá i nárazu padajícího hrnce, můžete na něj odložit plech právě vytažený z trouby a díky speciálním povrchovým úpravám na něm můžete rovnou krájet. Jedinou daní za krásu je vyšší pořizovací cena, která se pohybuje v rozmezí 5 000 až 9 000 Kč za běžný metr.
Práce v letokruzích
Kuchyňské desky z masivního dřeva dodávají interiéru vřelost a jedinečný smyslový i emocionální zážitek. Jako všechno živé ovšem vyžadují náležitou péči a šetrné zacházení. Není na ně vhodné odkládat horké a mokré nádobí. Veškeré skvrny od rozlitých nápojů a zpracovávaných surovin je třeba co nejdříve setřít suchým hadříkem. Klíčové je také pravidelné ošetření dřevěné pracovní desky olejem, který na ní vytvoří ochrannou vrstvu. Tuto drobnou nevýhodu ale určitě vyváží fakt, že dřevo je jeden z mála materiálů, který umí stárnout a který po letech používání nabízí možnost renovace zbroušením.
Čistý design
Minimalistický styl vyznávající jednoduché rovné linie a moderní materiály je ideálním prostředím pro nerezové pracovní desky. Ty byly ještě donedávna výsadou profesionálních kuchyní v restauracích. Díky své odolnosti vůči vysokým teplotám a mastnotě si však našly svou cestu i do běžných domácností. Nerezová ocel navíc patří k materiálům, jejichž vlastnosti se díky moderním technologickým postupům neustále vyvíjejí. Takovým případem je i zušlechtěný nerezový povrch Blanco Durinox SteelArt se sametově matným vzhledem a homogenní strukturou, který boří všechny dosavadní předsudky vůči nerezu. Odolává poškrábání a při dotyku na něm nezůstávají otisky prstů.
Další materiály si mlžete prohlédnout v rubrice Interiéry – Kuchyně zde.
Receptury jsou na jednu porci (kromě ledu), takže si jne stačí připravit co největší a nejhezčí místu a množství surovin vynásobit počtem lidí, které chceme pohostit.
Každý snad už zná bylinkové záhonky, zídky či spirály k pěstování bylinek jako přísad do jídel, čajů či kořenících směsí. Již od pradávna se takto pěstují rostliny u nás zdomácnělé, původem ze Středomoří. Staly se běžnými doplňky každé jedlé zahrádky či okenních truhlíků a tak trochu zastínily mnoho jiných našich stejně nebo i jinak prospěšných bylin a „plevelů“, které se běžně vyskytují a nevyžadují žádnou zvláštní péči.
Všestranná kopřiva
Kopřivy (Urtica dioica, Urtica urens) jsou jedny z nejléčivějších rostlin u nás, jsou velmi účinné při pravidelné očistě (detoxikaci) organismu. Nálev (bylinný čaj) z mladých kopřivových listů lze pít každý den po několik týdnů, bez vedlejších účinků. Látky v kopřivách odvádějí jedy a škodliviny z těla a mohou též sloužit i pro podporu hubnutí, samozřejmě spolu s nutnou úpravou jídelníčku. Velký význam má kopřiva rovněž při léčení velkého množství alergií a pro preventivní očistu organismu. Odvar z kořene kopřiv „čistí krev“, odvar z celé kopřivy nebo nadzemní části i s květy je pak skvělý jako balzám na vlasy, když vlasy řídnou, ztenčují se a ztrácí lesk. Podpořit ho lze rovněž listy z břízy či březovou vodou. Břízy se také řadí k pionýrům a většina klasických lesníků považuje břízu za lesní plevel. Přitom jde o jeden z našich nejodolnějších a nejflexibilnějších stromů.
Pokud potřebujete rozšiřování kopřiv v zahradě omezit, většinou stačí pravidelné sekání. Při hodně častém sekání nakrátko kopřivy vymizí během několika let úplně. Při občasném pokosení porost do několika dnů až týdnů opět obroste, ale díky tomu můžete sklízet mladé listy, které jsou ideální nejen na čaj či sušení, ale rovněž i jako vynikající pokrm v kuchyňské úpravě jako špenát. Mají maličko výraznější chuť než pravý špenát, takže je zpočátku dobré k nim přidávat buď přímo špenát (1 : 1 nebo 1 : 2, dle chuti) anebo další „plevelné“ rostliny, jako je bršlice, merlíky a lebedy, o kterých bude řeč v dalších dílech. Další metodou redukce kopřiv je ruční pletí, ale to už bývá většinou náročnější a nebývá stoprocentní. Pokud se kopřivy vyskytují kolem stromků, na záhonech či na cestičkách, lze je úspěšně vymulčovat. Někdy zmizí kopřivy samy po několika letech po ustálení zahradního ekosystému, kdy stromy odčerpají přebytečný dusík z půdy.
Vykvašené kopřivy, pýr, kostival a různé plevely, tzv. jícha, je perfektní hnojivo na záhonky a pro ovocné stromky. Je 100% přírodní, zadarmo a bez vedlejších účinků, nehrozí po něm žádná rezidua, zasolování a jednostranné vyčerpání půdy jako u chemických hnojiv.
Co je vlastně plevel?
Z hlediska obecné definice jsou to nežádoucí rostliny, které „škodí“ námi upřednostňovaným rostlinám. V přírodě však mají plevele, jakožto rostlinní pionýři, nezastupitelnou funkci. Pojem škůdce je ale v přírodě (pokud je zachován její harmonický běh a funkce) neznámý, a tak jakýkoliv „boj“ s pleveli je vlastně z přírodního hlediska nesmyslný a vlastně i škodlivý. K likvidaci plevele se zpravidla využívají nevhodné, či dokonce jedovaté látky. Kromě živočichů v půdě, na rostlinách i na zahradě tím často trpí i domácí mazlíčci, zahradníkova nálada, nervy, jeho zdraví i peněženka. Pokud však zahradník chápe přírodní procesy a umí jich moudře využívat, spokojeni budou všichni.
800 g filetu z lososa i s kůží čerstvý tymián olivový olej sůl, pepř
Postup:
Lososa očistíme od šupin a případných kostí a nakrájíme ho na 4 stejné porce. Jednotlivé filety přendáme na plech s pečicím papírem kůží nahoru, potřeme olivovým olejem, osolíme, opepříme a posypeme lístky tymiánu. Do středu jedné porce lososa zapíchneme teplotní sondu a dáme do předehřáté trouby na režim Horká pára Interval 200 °C, sondu nastavíme na 65 °C.
Recept pochází z kuchařky Vaření, pečení a grilování v multifunkční parní troubě Electrolux, její elektronickou verzi spolu s dalšími tipy a triky pro multifunkční parní trouby najdete na:www.pecemevpare.cz, www.electrolux.cz
Dům ZU-HAUS je dílem architekta Martina Rührnschopfa, známého svými ekologicky citlivými projekty v okolí Vídně. Vznikl na místě bývalé stodoly, která byla bohužel ve velmi špatném technickém stavu. Výslednou podobu domu ovlivnila také typická hustá a uzavřená zástavba v centru vinařské vesnice Auersthal, zejména hlavní ulice lemovaná vinnými sklípky a zasazená do mírné, kopcovité krajiny.
Úspěšnému projektu pomohl živý zájem majitelů domu o kvalitní architekturu. Zrodily se spousty nápadů, včetně dřevěné kostky kontrastující s okolím – od těchto vizí však majitelé brzy upustili a dali důvěru Martinu Rührnschopfovi. Ten k tomu říká: „Tímto způsobem vznikl dům, který není ani moderní, studeně působící kostka, ale ani klasické upravené venkovské stavení se zlatými příčkami v oknech a polystyrenovou fasádou.“
Novostavba je harmonicky zakomponována do řadové zástavby a propojena s domem rodičů. Z domu „Zu-haus“ tak vyzařuje přívětivá jednoduchost, která byla po celá staletí typická pro region Weinviertel a vytvářela jeho kulturní krajinu.
Architekt zachoval a nově do domu zapracoval i tradiční funkční prvky jako větrací štěrbiny a posuvná vrata stodoly. Nové posuvné „dveře“ tak umožňují otevřít dům směrem do ulice, nebo naopak prostor uzavřít a oddělit. Kdykoli také lze dům otevřít do zahrady, čímž se vnitřní prostor přirozeně propojí s okolní přírodou. Sousední dům pak navíc chrání před větrem, zvědavýma očima a hlukem.
V přízemí se nachází šatna, toaleta a prostorná obývací kuchyň s jídelnou – a to vše sjednocuje povrch z voskovaného betonu. Umělecky provedené schody jsou zabudovány přímo do obytného prostoru jako jeho vizuální součást. Jednoduché schodiště vede do patra k ložnicím. Horní podlaží je pojato jako otevřený prostor a funguje jako útočiště pro dceru, která si zde může hrát, spát a odpočívat.
Otevřené volné plochy vytvářejí strukturu obytného prostoru a zároveň tvoří komunikační osy, takže obyvatelé domu na sebe vidí z různých úrovní. Velkoryse pojaté posuvné dveře v přízemí vizuálně propojují vnitřek domu se zahradou. Střešní balkon umožňuje doširoka otevřít střechu a nabízí výhled do kopcovité krajiny regionu Weinviertel.
Výslovným přáním stavebníka bylo nepoužívat obvyklou nucenou ventilaci vedenou v potrubí. Proto architekt již od počátku pracoval s promyšleným rozmístěním fasádních a střešních oken, s cílem dosáhnout komínový efekt, který zajistí maximální účinnost přirozeného větrání. To se podařilo hlavně díky použití automaticky řízeného otevírání a stínění oken. Pro přívod vzduchu tedy slouží fasádní okna a střešní okna VELUX Integra, ovládaná skrytým motorem. Architekt Rührnschopf těmto větracím otvorům říká „klimatické poklopy“. Jde o automatický systém přirozené ventilace, který minimalizuje nutnost použití dalších technologií.
Během topné sezony a přechodných období vysílají čidla koncentrace CO2 instalovaná na různých místech signál oknům, kde se mají otevřít. Vše je vyladěno tak, aby nedocházelo ke ztrátám cenné energie na vytápění, ale zároveň aby bylo v domě opravdu zdravé vnitřní ovzduší.
V létě jsou naopak čidla koncentrace CO2 jednoduše vypnutá a systém přejde do režimu chlazení přirozenou ventilací. Ten využívá jednoduchého fyzikálního principu – nočního chlazení pomocí přesně cílené ventilace. Bez ohledu na to, zda jsou obyvatelé doma nebo ne, otevře integrovaný časovač automaticky okna ve 22 hodin večer a v 7:30 ráno je zavře. Chlazení přirozenou ventilací umožňuje během noci ochladit ty části domu, které se během dne ohřály. Tento způsob větrání okny nevyžaduje žádnou energii, protože jde o pasivní systém, a výrazně přispívá k příjemnému vnitřnímu prostředí v domě během léta.
Spotřeba energie
Cílem technologie použité při stavbě domu bylo najít jednoduché, ale efektivní technické řešení bez náročných technologií. Plášť domu s účinnou tepelnou izolací zadržuje v domě teplo, navíc cílené využití solárního zisku z prosklené plochy na jižní straně domu snižuje nároky na vytápění. Zdrojem tepla je stávající plynový kondenzační kotel v sousedním domě rodičů a kamna na dřevo v dolním obytném prostoru. Teplo je rozváděno nízkoteplotním podlahovým a stěnovým systémem.
Dům plný světla
Důležitým úkolem bylo zajistit v domě dostatek denního světla i během zamračeného podzimu a zimy. Architekt proto navrhl velkou svislou prosklenou plochu na jižní straně a promyšleně rozmístěná střešní okna. Díky chytrému využití světla proudícího shora se světlo dostane skrze patro i do středu přízemí, které je tak rovnoměrně prosvětlené. Ve výsledku působí celý interiér velkorysým, otevřeným a přívětivým dojmem.
Ochrana před letním vedrem
Masivní štítové stěny a betonové podlahy v přízemí mají velkou tepelnou kapacitu a díky tomu výrazně zpomalují ohřívání místností. Před přehříváním během letního období chrání dům účinné venkovní stínění. Jako velmi inteligentní a účinné řešení se osvědčila plachta, která chrání terasu před sluncem a zároveň stíní obytný prostor. Na straně do ulice plní tento úkol (dopoledne) lamely na stodolových vratech. Střešní okna jsou osazena průsvitnými elektrickými žaluziemi, které jsou naprogramovány tak, aby se v létě po ránu automaticky zatáhly.
Součástí energetického konceptu domu je i venkovní prostor, kde strategické rozmístění listnatých stromů vytváří v létě přirozený stín a specifické mikroklima.
Prvního ledna máme obvykle jasno: Příští rok touto dobou budu mnohem štíhlejší nekuřák plynule konverzující ve vybraném cizím jazyce s kýmkoli, kdo se namane. Při silvestrovské revizi pak konstatujeme, že navzdory mnoha jiným radostem a úspěchům k naší ranní kávě stále patří i cigareta, zmatené turisty navádíme pomocí posunků a loňské kalhoty byly nahrazeny novými – stylovějšími …a volnějšími. Je tedy jasné, že direktivní taktika nefunguje, u kouření ani velkého úklidu. Stejně tak shodit pár kilo může být dobrý nápad, pokud bychom se ovšem na proces hubnutí nepřipravovali jako na válku, tedy na tvrdý a dlouhý boj plný strádání a křivd.
Co to tedy zkusit z jiného konce? Můžete si například předsevzít, že důkladně prozkoumáte prozatím poněkud cizí svět zeleniny a ovoce a nejchutnějším kouskům postupně přiřadíte důstojnější místo ve svém jídelníčku. Z takového postupu můžete jen získat, žádná zákeřná nespravedlnost v něm nečíhá. Co se angličtiny týče, co třeba obohatit slovní zásobu o 999 svých nejoblíbenějších výrazů (čokoláda, pivo, ještě! a podobně)? A přejete-li si v letošním roce konečně zkultivovat zahrádku, můžete vyzkoušet všechny odrůdy jahod, na které narazíte, nebo vysázet deset neobvyklých, až ulítlých plodin a pokusit se je udržet při životě, co nejdéle to půjde (ne, skutečně nic morbidního na mysli nemám).
2. Soustřeďte se na svůj další krok
Pokud hledáte jednoduchou taktiku, jak zařídit, abyste nebyli každý rok zklamaní ze svých nesplněných předsevzetí, vyzkoušejte princip pěkně popsaný v knize Davida Allena Mít vše hotovo: jediné, na co je potřeba se v dané chvíli soustředit, je váš další krok. Nic jiného stejně udělat nemůžete. Máte-li tedy v hlavě jasnou vizi (ložnice podle feng-šuej) a víte, jaký jeden konkrétní úkon či úkol je další na seznamu (zavolat do redakce časopisu Bydlení, ať mi dají kontakt na příslušného odborníka), do cíle nakonec doputujete, aniž by vás odrazovala či vyčerpávala myšlenka na ohromnost celého Grandiózního Plánu.
3. Zapojte ty, které máte rádi
I ty největší introverty a individualisty potěší, mohou-li se v určité fázi svého snažení s někým podělit o radost. Nebo o práci. V červnu, až vám dozrají všechny vysázené jahody, uspořádejte pro svou rodinu, přátele a sousedy velkou ochutnávku s hlasováním a tombolou. Naplánujte malování kuchyně s výtvarně nadanou kamarádkou, kterou pohostíte dobrým vínem. Nebo vlastními potomky a jejich kamarády, jimž nabídnete melounovou zmrzlinu. Povídejte si, sdílejte, spolutvořte a hecujte se. Estetický a praktický rozměr hotového díla tím obohatíte o teplo u srdce a úsměv, kdykoli si později při vaření vzpomenete, jak se na strop dostal tamten flek.
Zkrátka stačí vymyslet něco zábavného, vědět, jaký je váš další krok, a zapojit své blízké. I kdyby pak vaše novoroční předsevzetí nedopadlo přesně podle původního plánu, budete mnohem spokojenější a bohatší o zážitky, kterých byste jinak naneštěstí zůstali ušetřeni.
Oblast Singapuru, známá jako Blair Plain, bývala součástí rezidenční čtvrti Spottiswoode Park. Rozvoj této čtvrti začal v roce 1900, kdy se sem ve větší míře začali stěhovat úspěšní čínští obchodníci. Původní zástavba v této čtvrti sestávala z jednoduchých obchodnických domů a terasových rezidenčních domů, tak typických pro jihovýchodní Asii a Čínu.
Obchodnické domy měly tradičně přízemní krám se skladovými prostory a vyšší patra sloužila majitelům k bydlení. Najdete tu stavby v původním stylu, ale i domy s prvky art deca. Zejména domy z let 1900–1940 vynikají bohatou ornamentální výzdobou. Tyto domy se zachovaly dodnes a staly se součástí památkové zóny a současně luxusní rezidenční oblasti, která v poslední době prochází velkou rekonstrukcí. Není zde povolena žádná nová výstavba a požadavky na zachování původního rázu čtvrti jsou velmi přísné.
Francouzsko-singapurská rodina spolu s přáteli zakoupili na této adrese hned tři domy v řadě a pro své bydlení se rozhodli zrekonstruovat prostřední z nich. V minulosti prošel proměnou z klasického obchodnického domu na kancelářské prostory, ale noví majitelé jsou velmi zapálení do projektu renovace této historické části města a chtěli domu navrátit původní tvář. Ačkoliv se z první přestavby nedochovaly žádné plány ani záznamy, ze stavu objektu bylo jasné, že přeměna na kanceláře byla necitlivá a nevhodná k bydlení, ale z původní typické fasády přece jen něco zbylo.
Přízemní část domu, tedy původní obchod, byl dříve rekonstruován na dlouhou a špatně osvětlenou kancelář. Aby se do prostoru dostalo světlo a byla zajištěna v tropech tak důležitá přirozená ventilace, navrhli architekti dům uprostřed otevřít a vybudovat zahradu, která tak tvoří kouzelný prostor, kde se dá relaxovat a mohou si tu hrát děti. Zahrada se stala vizuální dominantou přízemí. Není oddělena žádnou zdí, takže mezi obývacím pokojem v přední části domu a kuchyní v zadním bloku nevznikly žádné překážky. Vzhledem k tomu, že majitel je vášnivý kuchař, ale také otec rodiny, je pro něj důležité, aby měl z kuchyně volný výhled na děti hrající si na zahradě. Za kuchyní je umístěna replika původního kovového schodiště, po kterém se vystoupá do dalšího patra, kde se nachází pokoj pro služebnou.
Vertikální dominantou přízemí, oddělující obývací pokoj a jídelní prostory, je velkoryse navržené hlavní schodiště se střešním oknem, které přispívá k prosvětlení přízemí. Majitel trval na tom, že domu musí být navráceny původní tradiční prvky, kdekoliv to je možné, proto byly na stropech v přízemí a v podstřeší domu přiznány trámy.
Když vyjdete po schodišti o patro výš, ocitnete se na dlouhé chodbě lemované knihovnami a úložnými prostory. Na obou koncích chodby se nacházejí ložnice a v přední části také koupelna. Z jedné ložnice je výhled na ulici a z druhé do dvora osázeného zelení. K této ložnici musel být přistavěn balkon, protože zde nemohla být – dle podmínek památkové ochrany – postavena plná stěna, která by tvořila fasádu. Architekti problém vyřešili přístavbou dvou balkonů, které zakryli stěnou z dřevěných hranolů. Ložnice i koupelna o patro výš jsou tedy zároveň chráněné, větrané a osvětlené.
Shophouse – obchodnický dům
Tyto domy se začaly stavět v 18. století za období kolonií, a to zejména v přístavních městech a na obchodních uzlech. Po rozpadu kolonií jich velká část zchátrala, ale mnohé slouží dál svému původnímu účelu. Jsou to typické městské obchodnické domy jihovýchodní Asie. Zpravidla mají 2–3 podlaží. Přízemí je určeno pro obchodní a podnikatelské účely a v prvním a druhém patře se bydlí. V prvním patře je většinou balkon, který zároveň tvoří podloubí. Tyto domy stojí v řadě, takže podloubí se táhne celým blokem a zajišťuje tak ochranu před sluncem a silnými monzunovými dešti v tropických oblastech. Uvnitř domu se vždy nachází dvorek, původně s otevřenou střechou, který zajišťoval přístup světla a přirozenou ventilaci. Domy mají úzkou fasádu, ale jdou hodně do hloubky.
V některých oblastech jsou dnes památkově chráněny, zejména v Singapuru a Melace. Často si je majitelé přestavěli na čistě obytné domy.
Ve druhém patře má svou ložnici pán domu, koupelna je přístupná dlouhou chodbou kolem schodiště. Mohlo by se zdát, že se tento prostor nedá využít, ale majitele napadlo protáhnout kamenný pult, na kterém jsou v koupelně umyvadla, po celé délce chodby. Vznikla tak jakási pracovna s horním osvětlením – díky oknu ve střeše nad koupelnou se do prostoru dostává sluneční svit. Na tomto patře je také bazén, bez kterého si tu rodina už nedokáže představit život. Místnosti směrem do dvora mají hezký výhled na zelenou stěnu, která sahá až do úrovně střechy.
Interiér domu je zařízený v moderním duchu, ale stále jsou zde výrazné prvky původní výzdoby. Jde zejména o klasické stropní ventilátory, které jsou původní a zrestaurované. Nepřehlédnutelné jsou dlaždice s dekorem typickým pro kulturu čínských přistěhovalců v Malajsii. Jinak je veškeré zařízení moderní, ale nenajdete zde příliš mnoho nábytku. Díky tomu působí prostor ještě vzdušněji.
Velká péče byla věnována fasádě, které chtěli majitelé navrátit co nejvíce z jejího původního charakteru a krásy. Byla tedy pečlivě zrestaurována okna včetně typických žaluzií. Přízemí fasády bylo také obloženo glazovanými kachličkami, opět s tradičním peranakanským dekorem. Veškeré dekorativní štuky na fasádě a římsy, které byly značně poničené, byly důkladně opraveny a doplněny. Znovu byly instalovány ozdobné výplně větracích otvorů, stejně jako tyčové mříže v oknech do přízemí.
Rekonstrukcí prošla i střecha, která byla v minulosti přestavěna a bylo nutné jí vrátit původní tvar a hlavně charakteristickou krytinu – neglazované tašky.
Výsledek posuďte sami. Jistě na vás dýchne atmosféra koloniální doby.
Technické údaje
Zastavěná plocha: 169,7 m2
Autoři projektu: ONG&ONG Pte Ltd, Diego Molina & Maria Arango
-568a98949916c_660x440.jpg "Punch in da house")
-568a9879393bf.jpg)
-568a98949916c.jpg)
-568a98a2045a4.jpg)
.jpg)
Pokud hledáte jednoduchou taktiku, jak zařídit, abyste nebyli každý rok zklamaní ze svých nesplněných předsevzetí, vyzkoušejte princip pěkně popsaný v knize Davida Allena 
-6680892a0ac05.jpg)
-66358b9644063.jpeg)
-(kopie)-66809c3a34178.jpg)
