Blog

Zahrada s vodními prvky

Bez vody není života. Platí to pro člověka i pro zahradu,“ říká na úvod Jana Nováková a ukazuje nám inspirativní vodní prvky, které buď sama navrhla, nebo ji v zahradách zaujaly.

Pro každého rybníček

Původní potok nebo rybníček vlastní pouze málo šťastných majitelů zahrad, ostatním nezbývá než vodní prvky vybudovat. Vždy záleží nejen na vkusu a preferencích, ale také na daných podmínkách. Jana Nováková vychází z nezbytnosti správného mikroklimatu pro každý dům i zahradu. Do vlhčích zahrad navrhuje přírodní jezírka, která se organicky začlení do prostoru; „suché podmínky“ jsou pak příležitostí pro návrh nového typu prostředí, které bude příjemné a užitečné nejen samotným majitelům, ale také všem zvířecím obyvatelům. „Vodní prvky mají významný vliv na mikroklima domu a zahrady, zvlhčují vzduch, vodní plochy navíc přes noc vydávají tepelnou energii, kterou akumulovaly přes den. V permakulturních zahradách se této vlastnosti plně využívá a do okolí vodních ploch se často vysazují teplomilnější druhy rostlin. Vše je třeba v návrhu prostředí zohlednit,“ upřesňuje.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz.

Nároky na koupací jezírka

A jaké máte možnosti při budování vodních prvků, pomineme-li hotové bazény a pokročilá technická řešení? Jana Nováková doporučuje více využívat možností přírody a vycházet jí vstříc. Koupací jezírka musejí mít plochu alespoň 30, lépe 50 m2 (raději více, nejen kvůli kráse, ale také kvůli komfortu při koupání a stabilitě prostředí), z toho nejméně třetinu tvoří mělká zóna vyplněná kačírkem, ve kterém koření vodní a bahenní rostliny, jež z vody čerpají pro sebe živiny a vodu zároveň filtrují. Koupací zóna má být minimálně 130 cm hluboká – kromě jiného také kvůli teplotě vody, aby se nepřehřívala a nebyly podporovány v růstu řasy.

Nároky na okrasná jezírka

Okrasná jezírka mohou být naopak i docela malá (jsou ovšem méně stabilní, náchylnější k přehřátí atd.). Nabízejí se nám přírodní jílovitá, s fólií i bez, speciálně vyrobená i koupená. Hloubka se určuje podle toho, co chcete v jezírku pěstovat, budete-li chovat ryby. Je třeba upozornit na to, že v našich podmínkách se za nezamrzající hloubku považuje 80 cm, mělčí jezírka je nutné vhodným způsobem zazimovat. Menší jezírka vypustit a vodní rostliny zakrýt nějakým organickým materiálem (např. shrabané listí). Speciální čerpadla na rozmrazení, zajišťující i efektivní odvětrání, se v permakulturních zahradách příliš nepoužívají. U větších rybníků a jezer jsou spíše vidět větrníky. Hlavně kvůli rybám.

Malé vodní prvky

V úplně malých zahradách, na balkonech či terasách, kde není prostor ani pro malé jezírko, můžeme umístit speciální nádoby s vodou, kádě, kamenná korýtka či pítka pro ptáky. Nabízí se rovněž využití dešťové vody pro doplnění nádob i k zálivce. K plnému využití dešťové vody je ovšem zapotřebí trochu více. Jana Nováková doporučuje na větších a svažitých pozemcích zachycovat srážkovou vodu pomocí speciálních příkopů, tzv. svejlů, které pomohou zejména v období přívalových dešťů. Nevyhýbá se ani speciálním rezervoárům či novým technologiím, které dokážou pracovat s dešťovou vodou a ušetřit majitelům nemalé peníze.

„Velkou výhodou pro majitele pozemku je vlastní studna. Ruční pumpa je kromě funkčního prvku také prvkem estetickým, propůjčuje zákoutí rustikální charakter,“ dodává naše průvodkyně po ekologických zahradách. Během své dlouholeté praxe se setkala i s důmyslně tvarovanými sprchami, s ručně vyrobenými hracími prvky, speciálními korýtky, s kaskádami a vodními koly, kde se pozorováním a hraním dozvídáme o činnosti vody daleko více než z učebnic.

Škvarkové placky

Ingredience:
500 g hladké mouky
2 žloutky, 1 vejce na potření
200 g namletých škvarků
70 g nakrájených škvarků
250 ml vlažné vody
30 g droždí
100 g vepřového sádla
kmín
sůl
hrubozrnná sůl

Postup:
Z droždí, 100 ml vlažné vody a z trochy mouky připravíme kvásek, který nalijeme do prosáté mouky, přidáme zbytek vlažné vody, rozpuštěné sádlo, žloutky a špetku soli. Vypracujeme těsto, do kterého přimícháme škvarky a necháme pod utěrkou vykynout. Poté z těsta vyválíme váleček, který rozdělíme na stejně velké díly. Z jednotlivých dílů vytvoříme placky a necháme je opět chvíli kynout.
Placky přendáme na plech s pečicím papírem, potřeme je rozšlehaným vejcem, posypeme kmínem a hrubozrnnou solí. Placky můžeme před pečením na vrchu libovolně nakrojit, vznikne tak hezká křupavá kůrka. Po upečení necháme vystydnout. Pečeme v předehřáté troubě na režim Horký vzduch s párou 160 °C, čas 25–30 minut do zlatova.

Recept pochází z kuchařky Vaření, pečení a grilování v multifunkční parní troubě Electrolux, její elektronickou verzi spolu s dalšími tipy a triky pro multifunkční parní trouby najdete na: www.pecemevpare.cz, www.electrolux.cz

Kouzlo staré usedlosti

Statek má svoji prodejnu i stylovou hospůdku.

Historický hospodářský dvůr stál kolem již neexistující středověké tvrze, která byla v majetku bratrů Ctibora a Bočka ze Zahrádky a na Dvorcích. Dnes je hlavním sídlem podnikání manželů Dubových. „Statek jsme koupili ve špatném technickém stavu zhruba před deseti lety. Chtěli jsme zde chovat ovce,“ začínají vyprávění majitelé usedlosti.

Přestože začátky podnikání v tomto oboru nebyly vůbec lehké, statek postupně zrekonstruovali a v současné době již hospodaří na dvou takovýchto historických dvorech: k Horním Dvorcům přibyl ještě Palupín, který mají prozatím pronajatý. Celkem obhospodařují pastviny a louky o výměře více než 140 hektarů, chov ovcí čítá 800 kusů a je zaměřen na dojné ovce plemene Lacaune a masné ovce plemene Suffolk a Texel.

Slovo majitelky

„Kdo by chtěl takto podnikat, musí se připravit na to, že chov zvířat a následné zpracování vyprodukovaných surovin není jen o zemědělství a výrobě potravin (ať zpracovává mléko či maso), ale hlavně o tom, abyste uspokojili všechny kontrolní instituce a splňovali miliony předpisů. V neposlední řadě je ještě nutné zařídit to, abyste dokázali všechny vyprodukované potraviny prodat, a to za cenu, která je pro vás vyhovující a pokryje všechny vynaložené náklady.“

Trocha štěstí, hodně práce

Rozsáhlý objekt stájí v Horních Dvorcích s novou půdní vestavbou sýrárny.

„Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych do toho šla znova, asi bych se dlouho rozmýšlela,“ říká s pokrčením ramen Michaela Dubová. „Nejsem si vůbec jistá, protože to byla – a stále ještě je – hodně složitá cesta. Asi bych už neměla tu sílu začínat znova úplně od nuly…“

Pokud se ovšem rozhlédneme po obhospodařovaných usedlostech, je skutečně obdivuhodné, kolik práce se tady za deset let udělalo. Statek v Horních Dvorcích se nyní skládá z prostorné stáje, nad kterou je v prvním nadzemním podlaží vybudovaná sýrárna, nechybí ani obytné části, prodejna a příjemná hospůdka. Jedna ze stodol stále ještě čeká na rekonstrukci.

„Všechno jsme dělali s místními řemeslníky, kteří nám ochotně vyšli vstříc a velmi se nám osvědčili. Rádi s nimi i nadále spolupracujeme. U stavebních firem bývá problém s časem, stavby se téměř vždy prodlouží a také výrazně prodraží. Špatnou zkušenost máme s dotacemi. Je to všechno časově i administrativně náročné a firmy, pokud vědí, že něco bude na dotaci, tak ihned zdraží,“ podotýká paní majitelka.

Proces výroby sýra

Na nové výrobní prostory sýrárny jsou majitelé obzvláště hrdí. Syrové mléko ovčí nebo kravské se v sýrařském výrobníku pasteruje a následně naočkuje čistými mlékařskými kulturami Christian Hansen. Po předkysání se do mléka vmíchá syřidlo a asi po hodině je sýřenina sražena. Sýrařskými harfami se sraženina opatrně nakrájí na malé kostičky. Dochází k vypouštění syrovátky ze sýrařského zrna, následně ke zmenšování zrna, které plave v uvolněné syrovátce. V pravý okamžik se usazené zrno vybírá nebo smíchává s příchutěmi a nalévá do forem. Ty se několikrát obracejí tak, aby se co nejlépe umožnilo přebytečné syrovátce odkapat. V další fázi výroby sýry tzv. prokysávají a následně se solí v solné lázni.

Všechny pochoutky lze ochutnat přímo na místě.

Sýr i maso na jednom statku

Asi nejvíce jsou manželé Dubovi hrdí na svoji sýrárnu, kterou dokončili před třemi lety. Záměr se ovšem zrodil daleko dříve. „Původně jsme začínali pouze s chovem ovcí na maso na dvaceti hektarech půdy, ale už tehdy jsme věděli, že chceme postupně budovat plnohodnotnou zemědělskou společnost hospodařící v ekologickém režimu, která bude mít jako cílové produkty čerstvé a zrající ovčí a kravské sýry. Byla to jenom otázka času a peněz,“ dodává majitelka.

Stádo dojných ovcí s majitelkou statku a pasteveckým psem border kolie.

Sýrárna na ovčí a kravské sýry se tedy konečně mohla rozjet v provozu společně s již fungující bourárnou, kde se zpracovává jehněčí maso z domácího chovu a také uzeniny. „Chlazené půlky poražené na soukromých jatkách necháváme zrát několik dní při teplotě 2 °C a poté bouráme tradičním způsobem. Jednotlivé balíčky o hmotnosti 0,5 až 1 kg pak vakuově balíme,“ vysvětluje obsluha za chodu strojů. Netřeba dodávat, že výrobky se prodávávají ve vlastní farmářské prodejně a také v místní Hospodě Na statku. Zástupce rodinné firmy i s jejich výrobky pak můžeme samozřejmě vidět i na farmářských trzích po celé republice nebo v provozovnách malých obchodníků. „Jsme rádi, že se nám podařilo chovat zvířata a zpracovávat vyprodukované suroviny až na konečnou potravinu. Naše výrobky jsou adresné, je možné se podívat na celkový vznik sýra či masa – a to vše na jednom statku,“ dodává majitelka.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Sousední historický statek

Na dvoře se nachází vše potřebné k dobrému hospodaření, na své si přijdou i děti.

Relativně novým projektem je pronájem a rekonstrukce hospodářské části statku Palupín v sousední vsi. Manželé Dubovi zde chovají ovce plemene Lacaune a nachází se tu i dojírna. Odtud se pak převáží čerstvě nadojené mléko přímo do sýrárny v Horních Dvorcích. Na statek opět navazují rozsáhlé pastviny a louky, k dispozici je kromě jiného i stylové ubytování v klasicistním zámečku Palupín, který je součástí historického dvora.

„Chováme dojné plemeno Lacaune i masné plemeno Texel. Ovce Lacaune pocházejí z jižní Francie z oblasti Roquefort a z jejich mléka se vyrábí pravý sýr Roquefort. Od února do října dojíme denně 160 kusů ovcí. Ovce se přes zimu nedojí,“ vysvětluje Michaela Dubová cestou zpět do Horních Dvorců.

Hřejivý dotek koberce

Pouhá změna barvy, materiálu, struktury nebo v neposlední řadě velikosti koberce ovlivní výsledný dojem z místnosti.

KOBERCE Z POLYPROPYLENU

Dekorativní koberce vhodné na méně namáhaná místa

Jsou oblíbené pro svou příznivou cenu. Tato výhoda je ale vzhledem k životnosti a frekvenci čištění jen krátkodobá. Nevýhodou je nízká schopnost sešlápnutého vlákna vrátit se do původního stavu. Koberec zůstává natrvalo poškozený a po několika měsících užívání lze pozorovat rozdíly v barevnosti v místech, kde se chodí a kde ne. Má sklon k nabíjení statickou elektřinou a ke žmolkování. Příliš neodolává vyšším teplotám a účinkům světla.

KOBERCE Z POLYESTERU

Z recyklovaného materiálu, šetrné k přírodě

Polyesterová příze je dnes vyráběna výhradně z použitých PET lahví a její kvalita předčí klasické polyesterové vlákno. Koberce z tohoto materiálu jsou trvanlivé, vyznačují se barevnou jasností a stálobarevností. Odolávají mechanickému zatížení a skvrnám rozpustným ve vodě. Hlavní výhodou je, že jsou měkké, nekroutí se a mají tendenci se vyrovnávat. Hodí se do domácností a do méně namáhaných prostor.

POLYAKRYLOVÉ KOBERCE

S vlastnostmi podobnými přírodním materiálům

Vyrábějí se z materiálu příjemného na dotyk, hřejivého a velmi podobného vlně, cenově však podstatně lacinějšího. Na rozdíl od vlny se akryl dobře barví, proto jsou na výběr koberce v různých barevných provedeních a odstínech. Ze všech umělých používaných vláken má nejvyšší odolnost proti slunečnímu záření, a proto si dlouho zachovává původní vzhled. Akrylové koberce jsou tvarově stálé, odolné vůči zatížení a dobře odolávají i vlhkosti a plísním.

Více článků z rubriky BYDLENÍ na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz.

KOBERCE Z POLYAMIDU

Nabízejí širokou škálu barevných odstínů, vzorů a struktur

Polyamid je nejpoužívanějším materiálem pro výrobu kobercového vlákna, které výrobkům zaručuje mechanickou a biologickou odolnost, pružnost, pevnost a trvanlivost. Vlákna jsou obvykle dutá a mají velmi dobré tepelněizolační a akustické vlastnosti. Koberce se vyznačují mimořádnou barevnou a tvarovou stálostí. I po dlouhém zatížení se vlákna opět zčásti narovnají. Dobře odolávají opotřebení, ztrátě vlasu a špíně. Velmi snadno se udržují.

PŘÍRODNÍ VLÁKNA

Přirozená krása, která nezevšední

Celoplošné koberce dokážou regulovat vlhkost v místnosti, nadměrnou vlhkost pohltit a v suchém prostředí vlhkost dodat. Přírodní vlákno se po odtížení vzpamatuje a vlas se vrátí do původního stavu. Nevýhodou zejména u vlny a hedvábí je podstatně vyšší cena.
Používané materiály: vlna, bavlna, hedvábí, kokos, sisal, mořská tráva, bambus, kůže.

STŘIŽNÍ VLNA

Kouzelný, neměnný a trvanlivý materiál

100% čistá střižní vlna je po staletí nejoblíbenějším materiálem pro výrobu koberců. Je zárukou nejdelší životnosti a nejvyšší kvality, s tím souvisí i vyšší pořizovací cena. Koberec z vlny je měkký, pružný a houževnatý. Vyniká tepelněizolačními vlastnostmi, tlumí hluk a zlepšuje akustiku místnosti. Ale na rozdíl od umělých materiálů méně odolává nečistotám a je náročnější na údržbu. Měl by být speciálně ošetřený proti molům.

Hovězí biftek

Ingredience:
800 g pravé hovězí svíčkové (střed svíčkové bez palce a špičky)
rostlinný olej
sůl, pepř

Postup:

Maso očistíme a důkladně odblaníme. Nakrájíme hona čtyři stejně velké bifteky, které z obou stran osolímea opepříme. Rozpálíme pánev, přidáme trochu oleje a bifteky zprudka ze všech stran orestujeme. Opečené bifteky vložíme na plech, do středu masa zapíchneme teplotní sondu a dáme do trouby na režim Pravý horký vzduch 170 °C, sondu nastavíme na 60 °C.

Po upečení necháme bifteky pár minut odležet a poté můžeme podávat.

Vinylová podlaha s textilní strukturou

Hodí se do všech typů místností včetně koupelen, kuchyní i dětských pokojů. Díky tomu si můžete do celého bytu pořídit podlahu v jednotném designu. Nabídka barevně přesných a reálně strukturovaných motivů je široká. Složení krytiny zaručuje hřejivý a na dotek i pro chůzi příjemný povrch. Podlaha je odolná, nenáročná na údržbu a umožňuje pokládku na podlahové topení. Dekory je navíc možné dodat v provedení venkovních teras.

Pořídíte-li si vinylovou podlahu s textilní strukturou značky 1FLOOR V5, pak v podstatě nebudete potřebovat vysavač. Krytinu stačí klasicky vytírat s přípravkem vhodným na vinylové podlahy. Povrch je odolný vůči skvrnám, mastnotám nebo třeba rozlitému vínu, snadno je odstraníte. V porovnání s klasickými koberci zde nehrozí ani nežádoucí zachycování pachů, nejčastěji kouře. Podlaha je antibakteriální a vzhledem ke své struktuře a způsobu údržby vylučuje výskyt bakterií a roztočů.

5 konstrukčních typů včetně unikátního Aqua nosiče

Základem sortimentu jsou vinylové role (šíře 2 m) a dílce (500 x 500 x 3 mm), které se k podkladu lepí celoplošně. Následuje konstrukce s HDF nosičem a zámkovým spojem (915 x 305 x 9,8 mm). Výhodou konstrukce je možnost umístění do prostor s ne zcela dokonale rovným podkladem, samozřejmě v mezích tolerance pro pokládku plovoucím způsobem. Další dvě konstrukce, vybavené zámkovým spojem, vynikají díky exkluzivnímu Aqua nosiči z tvrzeného polyvinylchloridu, který je 100% voděodolný, krytině nevadí ani zbytková vlhkost z podkladu. Vinylové kolekce 1FLOOR V5 Aqua jsou proto ideální do prostor se zvýšenou vlhkostí, kam běžnou podlahu nelze umístit. Kromě Aqua dílců tloušťky 6 nebo 8 mm je v nabídce Aqua konstrukce s integrovanou protihlukovou podložkou (tloušťka podložky 1,5 mm).

Vinylové podlahy mají dlouhou životnost, nestudí, jsou nárazuvzdorné, antistatické, nehlučné, příjemné pro chůzi na boso, vhodné na nízkoteplotní podlahové topení (elektrické i teplovodní) a nenáročné na údržbu. Navíc vás přesvědčí unikátní imitací struktury textilu. Vybrané dekory lze dodat i v provedení pro exteriérové užití. Podlahu v obýváku i na terase tak můžete mít ve stejném designu!

Na českém trhu vinylové krytiny značky 1FLOOR V5 nabízí společnost Kratochvíl parket profi, s.r.o. www.kpp.cz

Nízkoenergetické originální stavby

Zatímco ve světě se projektování nízkoenergetické budovy stává otázkou prestiže a renomované architektonické hvězdy již zcela běžně navrhují významné kancelářské budovy, hotely, dopravní a sportovní stavby s těmito parametry, u nás si zatím snaha šetřit energii a chránit přírodu razí cestu malými a pozvolnými kroky. Růst cen energie přitom působí jako účinnější motivace než ohled na životní prostředí, zato působí a bude působit neustále.

Základní předpoklady

Alfou a omegou nízkoenergetického domu je jeho umístění, orientace ke světovým stranám a architektonické řešení. V odborných příručkách věnovaných této problematice najdeme základní recept nízkoenergetické kuchařky.

Při splnění těchto základních předpokladů, kvalitním zateplení obvodového pláště a volbě energeticky úsporného vytápění jste na nejlepší cestě dosáhnout parametrů energeticky úsporného či nízkoenergetického domu. Vybavíte-li jej systémem teplovzdušného vytápění s rekuperací, dosáhnete parametrů domu energeticky pasivního. Čím větší je obestavěný prostor, tím více se úspory energie zúročí ve srovnání se zástavbou, která si těchto zásad nehledí.

Více článků z rubriky BYDLENÍ na www.modernibyt.cz nebo www.mujdum.cz.

Lepší předpoklady pro úspory energie

Základní body je třeba rozvést do podrobností. Stavba nízkoenergetického domu by měla logicky začít již výběrem pozemku. Závětrné, po většinu dne přímo osluněné místo (v ideálním případě s jižní orientací) dává lepší předpoklady pro úspory energie než parcela na svahu severním (byť s úchvatným výhledem do krajiny), zákoutí ve stínu lesa či exponovaný pozemek „na větrné hůrce“.

Přízemní dům není z hlediska úspor energie optimální, vnější ochlazovaná plocha (fasáda + střecha) je v poměru k vytápěnému prostoru příliš velká. K úsporám energie přispívá rozčlenění dispozice na obytné místnosti, orientované na osluněnou stranu, střední přechodovou zónu (komunikace, koupelny) a nevytápěnou zónu (garáž, zádveří, dílna atd.) v severní části půdorysu. Technická místnost je sama o sobě zdrojem tepla, směle ji umístěte doprostřed dispozice, stejně jako komínové těleso domácího krbu.

5 ZÁSAD

ZÁKLADNÍ RECEPT NÍZKOENERGETICKÉ KUCHAŘKY TVOŘÍ TYTO INGREDIENCE:

– jednoduchý kompaktní tvar, co nejmenší plocha ochlazovaného obvodového pláště
– účelná dispozice bez nevyužitých prostor
– orientace obytných místností na osluněné strany
– využití prosklených ploch (pasivních solárních zisků)
– minimum oken v severní fasádě

Architektura nízkoenergetických staveb není nijak definována, „sluší“ jí jak dřevo, tak režné zdivo či omítnuté fasády. Měla by odpovídajícím způsobem reagovat na to, že využívá nejmodernější technologie a stavební materiály.

Výsledkem aplikace těchto zásad nemusí být uzavřená kostka s prosklenou jižní fasádou a plochou střechou. Záleží na umění architekta využít místní podmínky, moderní technologie a fyzikální vlastnosti stavebních konstrukcí. Ideální příležitost se nabízí v jižním, jihovýchodním či jihozápadním svahu. Stavba zapuštěná do terénu se vyznačuje dokonalou tepelnou izolací jak v zimě, tak v létě. Zelené střechy, nehledě na ekologický přínos, poskytují účinnou ochranu proti přehřívání a výkyvům teplot a při správném výběru rostlin jsou takřka bezúdržbové.

Na úsporách energie se účinně podílí především samo slunce. Prosklené střechy, velká okna a zimní zahrady díky pasivnímu solárnímu efektu „vyrábějí“ tolik potřebné teplo, a navíc zajímavě člení a oživují tvář stavby. Druhou stranu mince představuje ochrana před přehříváním, tu je třeba řešit jako nedílnou součást architektury domu. Největší prosklené plochy se vyplatí orientovat na jih, kde je solární efekt nejmarkantnější, umístěním oken pouze do jižní fasády se však připravíte o ranní a večerní slunce.

Odborníci radí dopřát si oslunění co nejdéle, tedy z více světových stran. Úsporný efekt ještě umocňují zakřivené fasády ve tvaru kruhového segmentu, které jímají energii účinněji než rovné plochy, a pultové střechy se sklonem na osluněnou stranu. Ty jsou také ideální základnou pro umístění solárních panelů či fotovoltaických článků. Nápaditě umístěné solární panely mohou povýšit techniku na zajímavý architektonický prvek.

Jak vybrat světlo do dětského pokoje?

DĚTSKÁ SVÍTIDLA

Dětský pokoj má být veselý a barevný. Svítidla, ať už jsou to stropní lampy, nástěnn

49% dětí do 15 let trpí refrakční vadou. Zajistěte dítěti alespoň dostatečné osvětlení, ať si oči zbytečně neunavuje

é lampy nebo lampy pracovní, k tomu mohou přispět. V dětském pokoji světlem nešetřete. Nezapomeňte, že v sobě zahrnuje tři zóny – pracovní, hrací a spací. Každá by měla být osvětlena samostatně. Nástěnná lampa u postele zajistí, že dítě si v noci snadno dojde na záchod nebo si posvítí na případné noční můry. U pracovního místa, kde menší dítě kreslí a jinak tvoří a starší píše úkoly, je osvětlení nutností, aby se dětský zrak nekazil. Vybrat můžete pracovní lampu, kterou postavíte na stůl, nebo tu, kterou můžete připnout na hranu poličky. Určitě ale volte takovou, která se dá nastavit tak, aby kužel světla dopadal co nejpřesněji na rozdělaný úkol.

BEZPEČNĚ I VEČER
Rozjařené děti snadno přehlédnout šňůry plazící se po zemi. Předejděte zbytečným haváriím a uvažujte o lampách na dobíjecí baterie.

	Dětské stropní svítidlo Viki, cena 249 Kč, www.kika.cz
	Nástěnná lampa (Ferm Living), dřevo, cena 1 690 Kč, www.ookidoo.com/cz
	Svítidlo Lunardo, dřevo, cena 2 290 Kč, www.kika.cz
	Dětský papírový lustr (Djeco), cena 595 Kč, www.space4kids.cz
	Stolní lampa Kico, kov a plast, cena 1 990 Kč, www.kika.cz

Pečené vepřové koleno

Ingredience:

1,5 kg vepřové koleno s kostí
drcený kmín
pepř
sůl

Postup:

Koleno opláchneme pod tekoucí vodou, osušíme a důkladně ochutíme solí, pepřem a kmínem. Necháme ho asi 1 hodinu při pokojové teplotě odpočinout.

Poté vložíme koleno na rošt, pod který dáme plech. Na roštu nemusíme koleno během pečení otáčet, kůrka se vytvoří rovnoměrně ze všech stran.

Pečeme v režimu Horká pára Interval plus 130 °C, čas 2,5 – 3 hodiny. Místo času můžeme použít teplotní sondu, kterou nastavíme na 85 °C.

Kominík a jeho práce

Srovnal byste kominické řemeslo za časů našich dědů s dnešním stavem?

Největší rozdíl vidím ve vybavení a znalostech. Jako ve všech ostatních oborech i v kominictví došlo v posledních letech k velkému technologickému pokroku. Dnes máme navijáky, rotační nářadí, analyzátory, endoskopy či komínové kamery. O tom se našim dědům ani nesnilo. Kromě toho se rozšířila variabilita klasických nástrojů. Určitou proměnou však prošla i samotná činnost kominíka v terénu. Zatímco dříve se kontroloval a čistil pouze komín, dnes nás zajímá celá spalinová cesta. Co se nezměnilo, je kominické poslání. Kominíci odjakživa nosili štěstí, protože přinášeli bezpečí a pohodu do domácnosti. Stejně jako dnes…

Jaké jsou základní pojmy oboru?

Spotřebiče paliv známe všichni – to jsou například kotle či stále oblíbenější krbová kamna. Méně známým pojmem už je spalinová cesta, žádná věda se za ním však neskrývá. Jde o kouřovod a komín nebo vývod spalin obvodovou stěnou, jinak řečeno zařízení, které slouží spotřebiči k odvedení spalin. A právě zde se nachází kominíkův „rajón“. Kominík provádí servis v celém prostoru mezi spotřebičem paliv a vyústěním komína. Funkce spalinové cesty je nesmírně důležitá, protože má zcela zásadní význam pro bezpečný provoz spotřebiče. Vadná spalinová cesta už způsobila nejednu životní tragédii.

Kdo může vykonávat kontrolu, čištění a revizi komínů a spalinových cest?

Kontrola spalinové cesty je ta služba, o které se před každou topnou sezonou tolik mluví. Je to vlastně taková pravidelná garance, že spalinová cesta bude fungovat, jak má. Kontrolu provádí jednou ročně kominík a jeho práce by měla trvat minimálně 20 minut. Součástí kontroly bývá čištění spalinové cesty, které zahrnuje například odstraňování nejrůznějších usazenin. U spotřebičů na pevná paliva kvůli čištění nemusíte volat kominíka, lze ho provést svépomocí. Doporučuji však počínat si opatrně a nechat si poradit od zkušených či odborníků. Úplně jinou službu představuje revize spalinové cesty. Tu může provádět pouze kominík, který je zároveň revizním technikem. Jde v zásadě o mimořádnou činnost, kterou je nutné udělat při nejrůznějších změnách – například před uvedením spalinové cesty do provozu, před výměnou spotřebiče, po stavební úpravě komína, při změně druhu paliv či po komínovém požáru.

Kdy se provádí kontrola a čištění?

Obecně platí, že spalinovou cestu musí přijít zkontrolovat kominík jednou za rok, a to ať už topíte čímkoliv. Výjimku tvoří spotřebiče pevných paliv s výkonem nad 50 kW, ty vyžadují dvě kontroly ročně. S čištěním je to trochu složitější. U plynových kotlů stačí jedno ročně, u kapalných tři a u pevných záleží na provozu. Pokud topíte pevnými palivy celoročně, čistit byste měli třikrát, v opačném případě stačí dvakrát do roka.

Kolik stojí jednotlivé kominické práce?

Ceny jsou smluvní, proto se mohou lišit region od regionu. Na vesnici zaplatíte za kontrolu spalinové cesty zhruba 300 Kč, ve větších městech i 800 Kč. Orientační cena revize je 1 500 Kč. Kominické služby tedy rozhodně nezatíží váš rodinný rozpočet. Komu by přesto bylo líto investovat těch pár stovek do vlastní bezpečnosti, ten by si měl uvědomit, jak riskuje. V případě požáru pak jde o miliony, protože pojišťovna bude chtít potvrzení o kontrole. Škody na životech ani nelze vyčíslit.

Jak je to s tzv. falešnými kominíky?

Tento problém se objevil cca před čtyřmi lety a stále se nám ho nedaří vyřešit, proto by lidé i v této topné sezoně měli být ostražití. Za falešného kominíka považujeme obecně každého, kdo tento obor nevystudoval, nemá praktické ani teoretické znalosti či vybavení a pouze si sehnal zástupce pro vydání živnostenského oprávnění, aby se mohl za kominíka vydávat. V praxi jde především o nejrůznější nájezdníky, kteří obrážejí jednu vesnici za druhou, lákají nic netušící obyvatele na nízké ceny a vypisují zprávy o kontrole, aniž by komín viděli. V mnoha případech je toto podnikání bohužel zcela v souladu s legislativou, protože falešní kominíci využívají přílišné benevolence živnostenského zákona. Pokud nechcete naletět, držte se těchto zásad: nepouštějte do domu nikoho, koho jste si sami nezavolali. Nemáte-li vlastního kominíka, nechte si poradit od sousedů. Jsou-li bezradní i oni, obraťte se na Společenstvo kominíků ČR a vyhledejte si ho podle regionu na stránkách www.skcr.cz. A poslední poučka: máte-li jakékoliv pochybnosti, požádejte kominíka předem, ať vám při osobním setkání ukáže výuční a živnostenský list.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz.

Jakých prohřešků se lidé v souvislosti s komíny dopouštějí?

Největšími prohřešky jsou nedbalost a nevědomost. Lidé servis spalinových cest opomíjejí. Kolik tragédií se ještě bude muset stát, aby začali brát péči o vlastní bezpečí vážně? Nejvýmluvnější jsou příběhy o otravách CO2. Majitelé nemovitostí ignorují kontroly nebo nedostatky při nich zjištěné a neštěstí je na světě.

V poslední době se hovoří o tzv. pojistném komínu. Proč je důležitý?

Pojistný komín by měl být ve všech domech, které jsou závislé na dálkových dodávkách energie. Jde o základní předpoklad energetické nezávislosti. Pokud vám v zimě přestanou dodávat plyn – a to se nemusí ani vyhrotit situace na Ukrajině, stačí obyčejná závada, odstávka či kalamita, napojíte alternativní spotřebič, třeba krbová kamna na pojistný komín, a topíte svépomocí. Jinak vám zbudou oči pro pláč a vymrzlá domácnost, protože sehnat rychle firmu na jeho vybudování je v zimním období skoro nemožné. Ostatně v některých zahraničních regionech je dokonce povinný ze zákona.