BLOG: Netradiční rodinný dům, část 4.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Na začátku jsme nakoupili elektro materiál (zhruba za 32 000 Kč). Elektrikářskou práci nám provedl kamarád za cenu „lidovou“. Základní rozvody kabelů měl hotové za 4 dny, hlavní přívodní kabel vedený vně domu jsme připojovali až v rámci výkopů pro kanalizaci a plyn. Ostatní elektrikářské práce byly dokončeny až po omítkách.

V té době jsme již poptávali po topenářích a instalatérech provedení rozvodů vody a vytápění, což byl kámen úrazu – většina oslovených firem se buď ozvala hned, nebo vůbec ne. Nabídky nám nevyhovovaly cenou nebo způsobem provedení. Vzhledem k tomu, že akce „Zelená úsporám“ nás minula, rozhodli jsme se pro vytápění klasickým kotlem na tuhá paliva v kombinaci s plynem. Krb manžel od počátku nechtěl, zamítli jsme jej i kvůli prachu a nepořádku.

Pozor na přípojky

V projektu jsme měli navrženo připojení plynu a vody protlakem, přesto jsme požádali obec o povolení přeřezu komunikace a uložení přípojek tímto způsobem. Povolení jsme získali a rozhodli jsme se realizaci svěřit specializované firmě. Na tuto práci bychom si sami netroufli a navíc pod komunikací vede i dálkový kabel. Nakonec jsme museli požádat domácího podnikatele Ing. Karla Klimeše, neboť se do práce nikomu z konkurence moc nechtělo.

Práce probíhaly dle plánu a vždy dle přesného ohlášení a s jejich provedením jsme velmi spokojeni. Dá se říci, že nejhorší pro nás byla cena, kterou si účtovala firma montující přípojku plynu (přizvaná plynárnou). Za 6 m plynové přípojky si naúčtovala třikrát více, než nás stálo uložení 26 m přípojky vodovodní.

Výkopy kolem domu vykopal manžel s otcem sám vypůjčeným bagříkem z půjčovny. Prvních pár hrábnutí a zaškolení nasucho v půjčovně, u domu pak půlhodinový trénink a pak to šlo „jako na drátku“. V místech, kam se stroj nedostal, se kopalo ručně. Uložení potrubí zvládl manžel s naším stavbyvedoucím a následně výkopy sám zasypal.

Vytápění: představy a realita

Způsob vytápění jsme dlouho zvažovali. V době nepřeberných možností je těžké zvolit tu správnou variantu. Já chtěla radiátory z praktického hlediska – kde bych jinde rychle usušila mokrou utěrku, rukavice od sněhu či polité dětské oblečení? Zároveň jsem chtěla i moderní způsob v podobě podlahového topení. Ještě nyní mám v živé paměti studená rána v rodném domě a hlavně ledovou podlahu, kdy už topení nehřálo a šla nám skoro pára od úst. Samo sebou proti tomu stály články o Němkách, které už mnoho let stojí v domácnosti na vyhřívaných podlahách a nyní trpí na žilní problémy dolních končetin.

Ceny byly tak různorodé a žádného známého, který by poradil z praxe, jsme v tomto oboru neměli, až jsme se nakonec s jedním topenářem seznámili. Akce s ním byla dohodou, tedy bez řádné předběžné cenové nabídky, ale za stanovenou cenovou hranici. Manžel jeho verzi zpočátku moc nevěřil a celkově měl obavu z instalace, která se zalije do podlahy, takže nakonec máme obojí rozvody. Voda, která se vrací z radiátorů zpět do kotle, prochází rozvody v podlaze a hřeje jen mírně.

V praxi jsme už přišli na správný způsob regulace topení, aby podlaha nehřála víc než radiátory (to nám není příjemné). Dnes nás mrzí jen to, že jsme podlahové vytápění nedali v celém domě. V místnostech, kde není, postupně přidáváme koberce, aby nám nebyla zima od nohou. Naopak radiátory by stačily jen někde.

Též kotel na tuhá paliva je u nás skoro zbytečný. Pokud je velká zima, tak jej neprovozujeme – dům by se přetopil a hrozilo by nachlazení i z lehkého ofouknutí. Navíc manipulace se dřevem a obsluha kotle je nepohodlná, zatímco u plynového topení stačí otočit kolečkem a v konečném výsledku, vzhledem k energetickým parametrům domu, je stejně drahé jako topení dřevem.

Nejvíc mě mrzí, že jsme nechali trubky od radiátorů zabudovat do zdí. Tyto práce se prováděly až po omítkách, a ačkoli se zedníci snažili sebevíc, spoje nyní začaly prostupovat a jsou všude vidět. Dala bych přednost vedení po zdi, občas je možné si na trubky sáhnout a zkontrolovat, že jsou teplé. A také bych přidala ohřev vody solárními panely, ale to vyžaduje vhodný sklon střechy a také osadit nosnou konstrukci při pokládání krytiny. Na to jsme při stavbě nemysleli.

Tedy zase jsem tam, kde jsem byla na začátku: pokud chce člověk postavit dům, musí od začátku myslet skoro až na poslední dlaždičku.

Autorka

Lenka Buryánková, DiS.

Působí jako referentka krizového řízení a požární ochrany na městském úřadě, je dobrovolnou hasičkou. Má ráda mandaly a minerály, věnuje se kreativním činnostem doma i na zahradě.

Všechny díly seriálu: