BLOG: Netradiční rodinný dům, část 2.

V prvním díle našeho seriálu jsme se zabývali důležitostí projektu. Získání stavebního povolení nám dalo následně docela zabrat. Po půl roce úřadování a zajišťování všech různých souhlasů a stanovisek jsme se dočkali a mohli slavnostně hrábnout do země.

První část seriálu najdete zde.

DÍL 2: Základová deska není betonová placka

Vyřídit vše podstatné pro stavební úřad se nám občas zdálo jako zbytečná byrokracie (a to osobně pracuji na městském úřadě), ve stavebním řízení však úředník nezná bratra. Stavební zákon je zákon a ten udává krok i vydání tak důležitého dokumentu pro každého stavebníka.

Většinu prací jsme se snažili dělat sami, bagr jsme si však přizvali. Za jedno dopoledne bagrista vyhrabal a kamarád odvezl 10 tater hlíny a pár jich vysypal na hromádku za výkopy. V této fázi bylo evidentní, jak je pozemek úzký, do všeho snažení nám navíc krásně pršelo. Následně jsme dočistili výkopy a natáhli uzemnění.

Zhruba po týdnu od výkopu jsme objednali mixy s betonem a prvních několik tisíc Kč jsme vylili do vykopaných základových pasů a základu na komín (24 m3 betonu C20/25). Občas náš kamarád zedník měl pochyby o zbytečné velikosti kameniva, které bylo naprojektováno do betonu, avšak nyní máme aspoň dobrý pocit, že nám dražší kamenivo v betonu dává kvalitní a pevné základy celého domu.

Během dnů, které jsme pro práci na stavbě zvolili, nám převážně přálo krásné počasí, venkovní teploty neklesaly pod 30 °C. Kladení první řady bednění provedl náš zedník a následné dořezy, položení roxorů mezi první a druhou vrstvu, jejich svázání na položení druhé řady ztraceného bednění už bylo na nás. Protože jedna tvárnice ztraceného bednění váží úžasných 27 kg, měli jsme s manželem v horkém počasí dokonalou posilovnu a večer jsme uléhali s bolavými zády a těšili se na další šichtu na stavbě.

Občas nám to přišlo jako ztracený čas… Dřeli jsme se, pak se vše zalilo betonem při jednorázové akci „zalej si své ztracené bednění u Buryánků“ a nic nebylo vidět. Spotřebovalo se cca 85 pytlů cementu, 6 tun kameniva, 8 tun písku (štěrku). Určitě si dovedete představit, kolik lopat hoši u míchaček museli naházet a kolik materiálu se navozilo na kolečkách. Pojem ztracené bednění je tedy opravdu opodstatněný.

Jakmile jsme dokončili ztracené bednění, vrhli jsme se na odpady. Výkopy pro odpady zvládli manžel s otcem, uložení bylo na zedníkovi s manželem. A pak začalo opět navážení materiálu dovnitř za ztracené bednění. Když už jsme jásali, že je vše hotovo, půjčili jsme si „žabu“, materiál udusali a mohli začít s kolečky znovu. I zde jsme přišli o pár kilogramů nadváhy. Jakmile však zedník řekl stačí, rozložili jsme kari sítě a svázali je s roxory trčícími ze ztraceného bednění.

Po více než třech měsících usilovné práce od vykopání základových pasů jsme objednali beton na zalití základové desky (spotřebovali jsme 22,5 m3 betonu C 20/25). O zalévání desky se nám postaralo počasí. A prvních 150 tisíc Kč bylo v zemi. Mnohé z vás napadne, že za tyto peníze by základovku zvládla leckterá firma. Ano, zvládla, ale určitě ne tak poctivě a precizně, jako jsme si s ní vyhráli my.

A pak přišla první zima a naše deska měla první možnost řádně vymrznout. Co následovalo další rok, si přečtete příště.

Autorka

Lenka Buryánková, DiS.

Působí jako referentka krizového řízení a požární ochrany na městském úřadě, je dobrovolnou hasičkou. Má ráda mandaly a minerály, věnuje se kreativním činnostem doma i na zahradě.

Všechny díly seriálu: