BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 10.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Hlavní změnou v domě bylo vymalování. Jelikož nejsme zdatní malíři, přizvali jsme známé malíře, kteří pracují pro náš úřad, kde jsem zaměstnána. Jsou šikovní, rychlí a hlavně po nich není třeba uklízet. Vše si krásně připraví, co zamažou, očistí. Do rukou jsme dostali dva „baculaté“ vzorníky, ať si vybereme značku i odstíny pro výmalbu.

První myšlenka byla samozřejmě ekonomická, že postačí vše v bílé barvě. Nakonec jsme se nechali umluvit na barevný dětský pokoj, ložnici i trošku barvy v předsíni na oživení či v obývacím pokoji za televizí, pro kontrast.

S výsledkem práce jsme byli spokojení a vše bylo hned čistější a s jasnými konturami, nejvíce práce si hoši dali s tmelením okolo pohledových trámů, zač jim patří velké díky. Ani zedníkům se nechtělo do těch spár, aby neumazali krásně čisté trámy, malíři si vše pečlivě oblepili páskou. Sice silikon již trošku vyschl, stejně jako v koupelně, kde nám poradili umístit polystyrenové lišty, ale přesto svůj účel plní.

Celková cena za výmalbu celého domu, včetně spár okolo trámů, výmalby sádrokartonových stropů a nátěru podlahy v kotelně vyšla na cca 22 tisíc korun. Někomu se to zdálo mnoho, nám cena přišla odpovídající kvalitě otěruvzdorné barvy i odvedené práce.

Bez vrtání není bydlení

Po výmalbě manžel už do ničeho moc nechtěl vrtat. Ale i na to přišla řada. Nejhorší práce byla s úchyty do dlaždic na závěsný program v kuchyni či držáky na toaletní papír. Na vše jsme si raději přizvali našeho stavbyvedoucího. Umístit garnýže na závěsy a záclony pak pro dědu a manžela byla hračka. Teplejší vzhled místnostem daly i žaluzie, které byly v ceně oken a firma Pramos, a. s., je bez problémů a zdarma přijela (v rámci bezplatného sedmiletého servisu) namontovat i 3 roky po instalaci oken.

Po konečném vymalování a dovrtání detailů přišlo na řadu stěhování. Někdy se říká, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Nevím proč, ale asi ani jedna varianta není příjemná. Ačkoli jsme provedli selekci a zařízení jsme většinou kupovali nové, čím dál více zjišťujeme, že bychom mohli mít klidně i patrový dům.

Určitě je vhodné myslet na tzv. „odkladiště“, u nás máme výhodu pochozího stropu na půdě, takže veškeré sezonní věci ukládáme tam. Ledacos se vejde i do spojovacího prostoru mezi domem a garáží, který má rozměry 2 x 2 m. Ale musím uznat, že jednopodlažní dům je pro život přívětivější než dům patrový. Žádné schody, zábradlí, rozdíly teplot, když zvýšíte hlas, všichni ve všech místnostech jasně slyší, co chcete.

Více fotografií najdete a diskusi s námi můžete vést na našem webu.

Pokračování najdete na našem BLOGU za dva týdny.