BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 9.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Prakticky všichni mi tuto myšlenku rozmlouvali, ale kdykoli jsem přidala nějakou fotku se zděnou kuchyní na facebook, vždy následovaly pozitivní reakce a lajky. Samozřejmě mě lákala celodřevěná kuchyň, do kuchyňských studií jsem jezdila jako na víkendové pobyty a kochala se, vystřihovala si z katalogů, lepila výstřižky k sobě, malovala si návrhy, protože naše představivost je slabá. Prakticky do poslední kachličky jsem si ještě nebyla jistá, že jsem navrhla uložení dobře.

Náš stavbyvedoucí se smířil s tím, že ho tato nevděčná práce u nás čeká, a pustil se do vyzdívání nik pro uložení skříněk. Docela dlouho jsme čekali na dodání vybraných obkladů RAKO Savana. Barevnou kombinaci jsem si navrhla sama a zbytek vyplynul ze situace při obkládání.

Prakticky jsme se učili za pochodu. O jednom víkendu zedníci dodělali omítky v kuchyni nad kuchyňskou linkou a tam, kde nebudou korpusy. Protože byli aktivní a někde zomítali niky navíc, další víkend jsme to se stavbyvedoucím dřeli dolů. Byli jsme totiž limitováni rozměry skříněk, které jsme výhodně koupili přes inzerát.

Při přepravě se sem tam nějaký korpus skříňky poškodil, to nám však nevadilo, neboť boky vidět nejsou a na dvířka jsme si dávali pozor. A tak jsme do nik zakomponovali skoro celou sestavu skříněk, jen dvířka do spíže, pod dvojdřez a dvířka nad troubu dodělávali na míru truhláři, kteří pro nás už několikrát pracovali a byli zárukou 100% kvalitní práce. Na odpovídající odstín laminátu na dvířka jsme museli také dlouho čekat.

Nejvíce času zabralo stavbyvedoucímu obkládání a posouvání zásuvek, aby lícovaly se spárami v obkladech a také dobře vyšla kombinace s mozaikou. Stále jsem mu stála za zády a kontrolovala barevné rozložení jednotlivých dílků. Pracovní desku jsem si vybrala od české firmy, která dodává do Hornbachu, tam nám ji uřezali a připravili na míru. Náš kamarád dřevař už jen vyřezal otvory pro plynovou varnou desku a dvojdřez a společnými silami jsme desku usadili na místo.

Spotřebiče jsme zvolili od společnosti MORA a jsme s nimi spokojeni. Tedy až na plynovou varnou desku z černého skla – na černé je sebemenší nečistota dvakrát tolik vidět, prakticky denně je třeba stírat prach, aby pohled na ni byl dokonalý. Jediný spor, který jsme s manželem vedli, byl o umístění a typu digestoře. Já chtěla odtah do exteriéru skrz zeď, on nechtěl už nic vrtat. Nakonec je pravda, že stačí otevřít okno, a pro jistotu máme recirkulační digestoř.

Vyzděním nik pro skříňky jsem se ochudila o místo, konečný efekt je však podstatnější. Ačkoli jsem pročetla mnoho článků o ergonomii kuchyní, z praktického hlediska mé rozložení funguje. Jediná komplikace je vysoko umístěná trouba, ale zde už nebyla jiná možnost, kam jinam troubu dát. „Bojovka“ byla tradičně s umístěním závěsného systému a též nám dost dlouho trvalo zvyknout si, že nemáme horní skříňky či poličky. Za ten pocit splněného snu to ale stálo.

Více fotografií najdete a diskusi s námi můžete vést na www.naasdomecek.estranky.cz.

Pokračování najdete na našem BLOGU za dva týdny.