Maximální propojení s přírodou je častým mottem, od něhož se odvíjí návrh rodinného domu. Někteří stavebníci ani přesně nevědí, co tímto zadáním vlastně míní. V případě novostavby v severních Čechách ale rozhodně nejde o žádné klišé. Autoři obsah tohoto spojení ztvárnili zcela svobodně.

Prvotním záměrem stavebníka byl dům, který bude vzbuzovat otázku, zda jde o pečlivou rekonstrukci prvorepublikové funkcionalistické vily, nebo o novostavbu. Záměr se zdařil dokonale.

Když architekt Petr Skrušný uvedl kromě své adresy jako orientační bod „šedá vrata mezi 6. a 7. sloupem veřejného osvětlení“, nevěřila jsem, že se bez takového upřesnění neobejdeme. Nakonec jsme s fotografem dům opravdu minuli a já musela dohledat předtím jen letmo přečtenou SMS. Ulice na okraji Brna ani nenaznačuje, že by se za tzv. Zdí nářků, zdobenou výtvory absolventů nedalekého VUT, mohla skrývat tak kvalitní architektura…

Kopírování není dnes v architektuře považováno za přednost, některé výjimky ale potvrzují pravidlo. Vila bankovního ředitele Eduarda Münze, postavená v r. 1926 v brněnské čtvrti Pisárky, prošla v uplynulých desetiletích řadou velkých změn a téměř podlehla zubu času. Nyní znovu povstala ve své autentické kráse. Byla však upravena tak, aby se v ní dalo pohodlně bydlet i dnes.

Jak se vypořádat s prostorem v nevelké západočeské obci vedle raně barokního kostela? Zkušený architekt Jan Línek dává odpověď ve studii, která byla vedena respektem k architektuře minulosti a uskutečněna na základě představ rodiny se dvěma dětmi.

Řadové domy se většinou vyznačují kompaktní hmotou „tělo na tělo“ a jasnými vnitřními limity. V malé západočeské obci nás zaujalo netradiční architektonické řešení, které přineslo řadovým domům zajímavou členitost a překvapivě prostorný interiér plný světla.

Obecně prospěšná společnost Sluňákov, centrum ekologických aktivit města Olomouce, již několik let organizuje přednášky, semináře a výlety s tématem rozvoje vztahu člověka a přírody. Sídlem společnosti je originální ekologická budova ve tvaru půlměsíce. Dodnes u nás těžko hledá své následovníky.

Rodinný dům v Kyjově nás překvapil hned několikrát, například zajímavým zapojením do svažitého pozemku, neotřelým využitím zdobných keramických prvků na fasádě i v interiéru nebo využitím centrálního vysavače.

Navštívili jsme jeden z pěti vzorových pasivních domů postavený v jihočeských Chelčicích. Není to první pasivní dům, který jsme si prohlédli, přesto nás příjemně překvapila promyšlená koncepce a pečlivý přístup ke každému detailu.

Manželé z Plzně uvažovali o stavbě domku delší dobu. Definitivně se pro ni rozhodli poté, kdy opět strávili Vánoce v nedobrovolné společnosti hlučných a nepřizpůsobivých sousedů. Oproti mnoha jiným začínajícím stavitelům měli velkou výhodu – vlastnili krásný pozemek na okraji města.

Úkolu nenásilně a zároveň co nejpraktičtěji skloubit obytný prostor pro pětičlennou rodinu s oddělenou pracovní částí se architektonická kancelář Engelshove zhostila mimořádným způsobem. Obytné a pracovní zázemí jsou vizuálně a formálně odděleny stupňovitým uspořádáním dvou stavebních objektů a využitím různých fasádních materiálů. Naopak sjednocující úlohu má velkoformátové zasklení a vchodové dveře z hliníkového systému Schüco.

Na první pohled ten dům působí neokázale až skromně; teprve prohlídka interiéru odhalí, že je v domě pět úrovní podlaží a je „prošpikován“ nejmodernějšími technologiemi.

Ve vilové čtvrti nedaleko centra Zlína vznikla zajímavá rodinná stavba, která je stálým domovem manželskému páru a jejich dvěma psím mazlíčkům. Řádově 30 až 70 let stará okolní zástavba předurčuje, že dům se co do vzhledu a použitých materiálů liší, svým rozsahem však ráz města respektuje.

Dům postavený na okraji malého městečka na východ od Prahy se vyznačuje nápaditým spojením jedinečné polohy, tradičních hodnot a moderních technologií.
 

Řadový dům ze třicátých let minulého století prošel před třemi lety rozsáhlou rekonstrukcí. Zůstalo jen pár nosných zdí, přibylo druhé patro a půdorysně se dispozice dočkala zásadní změny. Majitelé si splnili sen o moderním domě, který však zvenčí respektuje původní výstavbu.

Mladí manželé jezdí do Jizerských hor hlavně kvůli čistému vzduchu, a tak není divu, že údolí plná páchnoucího dýmu z nekvalitního vytápění jim připadají velmi smutná. Na něčem podobném se odmítli podílet, a proto se rozhodli pro stavbu ekologického horského domu.
 

Rodina se třemi dětmi a dvěma psy, Krkonošský národní park a architekti Radovan Schaufler a Jakub Roskovec, tento štáb sudiček stál u zrodu domu na okraji nové čtvrti malého podkrkonošského města. Pod tradičním pláštěm najdete moderní dispozici i nové technologie.

Nová dřevostavba, která vyrostla na návsi malé pošumavské vesničky, byla postavena moderní montovanou technologií. Vypadá však téměř k nerozeznání od tradičních venkovských stavení.