Úhlednou stavbu s logicky řazenou kompozicí tvoří dvě vzájemně překřížené hmoty – tak trochu zjevení uprostřed venkovské zástavby. I přes svůj moderní vzhled však zapadá do místního koloritu. Proporce a přírodní fasáda totiž nevybočují z okolního kontextu – přesně podle přání majitele, který se s novým domem vrátil do svého rodiště.

Na chladném Chebsku se manželům podařilo vykouzlit dům ve středomořském stylu, dokonce i s tou levandulí na skalce. Nejde o žádnou magii, ale o výběr parcely, orientaci domu a využití akumulačních vlastností pálených cihel.

Všímáte si hnědých informačních tabulí, které začaly před pár lety přibývat okolo českých silnic? Upozorňují na památky a pozoruhodná místa, která můžete právě v tom kterém okolí navštívit. Přinášíme vám příběh jednoho takového mlýna. 

Z přístupové cesty je vidět jen dvojice budov, připomínající stodoly, které spojuje dřevěná kolonáda. Uprostřed dvora stojí strom, který jako by poutníkům nabízel první odpočinek. „A kde se zde bydlí?“ skoro se chcete zeptat. Přímo pod vámi. Moderní stavba tak doslova splývá s krajinou a neruší její idylický ráz.

Mladá rodina z Prahy si pořídila rodinný dům, ve kterém stačilo jen vymalovat a mohli se nastěhovat. Počítali s drobnými úpravami, ovšem časem začalo být jasné, že toho bude víc. Jak si s tím poradili?

Zachovat původní atmosféru venkovského stavení a vtisknout mu moderní ráz bylo záměrem majitelů jihočeské usedlosti. Ateliér Skvadra otevřel prostor světlu a vytvořil domov pro tři generace. Při odkrývání původních architektonických prvků šlo často o práci takřka archeologickou.

Původní představou majitelů byl byt v klidné lokalitě hlavního města, uprostřed zeleně. Poměr kvality bydlení a ceny je záhy nasměroval k úvaze o rodinném domě. Důležitými aspekty individuálního projektu se stala ekonomicko-ekologická funkce domu a jeho maximální propojení s exteriérem.

Čtyři řadové domy na okraji Prahy zřejmě nikoho nepřekvapí. Pokud se ovšem neobjeví rodinný dům, který se na první pohled odlišuje od ostatních. Architekt Ján Stempel jej původně projektoval pouze pro sebe, ale nakonec vyhověl i čtyřčlenné rodině. A to beze změn dispozic.    

Rodina z Plzeňska si své půvabné bydlení v krásné zahradě vybudovala převážně vlastními silami. Neumíme sedět se založenýma rukama a umíme se radovat i z maličkostí, svěřili se nám majitelé. Lépe bychom návod na štěstí nevystihli!

Po návratu z pracovního pobytu ve Finsku hledal náš hostitel nové bydlení blízko místa, kde vyrůstal. Nastěhovat se do hotového nebo koupit dům k rekonstrukci se ukázalo jako běh na dlouhou trať, náhoda mu ale přivedla do cesty doslova „pozemek snů“ v místě, které léta znal.

Bydlet v přírodě, v krásném velkém domě s levným provozem, přitom 15 minut od Václavského náměstí… To není sci-fi, ale příklad stavby promyšlené do posledního detailu a umístěné na výjimečném místě. 

Vila Tonička, postavená ve třicátých letech minulého století na okraji Prahy, po náročné rekonstrukci omládla a zkrásněla. Její postupnou proměnu jste měli příležitost sledovat na stránkách našeho časopisu Můj Dům déle než rok díky pečlivé dokumentaci nových majitelů, kteří se přestavbě věnovali doslova tělem i duší. Jejich příběh je pro všechny, kdo se chtějí vydat podobnou cestou, cennou zkušeností.

Prvotním záměrem stavebníka byl dům, který bude vzbuzovat otázku, zda jde o pečlivou rekonstrukci prvorepublikové funkcionalistické vily, nebo o novostavbu. Záměr se zdařil dokonale.

Původním záměrem investora bylo dům z počátku 90. let přestavět, ale během přípravy konceptu se od této myšlenky upustilo a vznikla zcela nová moderní budova inspirovaná původní stavbou. Prosadil se minimalistický charakter, čisté linie a efektivní spojení obývaného prostoru s přírodou. 

Stavba na pomezí japonské architektury, hra světel a stínů, precizní řemeslné zpracování detailů, kvalitní přírodní materiály, jezírko „uvnitř“ domu. Seznamte se – rodinná vila ze studia mladých architektů Radima Babáka a Ondřeje Toboly.