Na rohové parcele ve starší pražské čtvrti, na rozhraní zástavby rodinných a panelových domů, mohl vyrůst zcela konvenční dům. Architekti však tuto úlohu pojali jako výzvu.

Dům Galileo již na první pohled převyšuje běžný standard typových staveb na našem trhu. Pohlednou a účelnou architekturu spojili naši hostitelé s úsporným provozem a zdravým životním stylem.

Nový dům na okraji malého středočeského města ctí zásady zdravého bydlení: jsou to otevřenost slunci, orientace místností podle světových stran, ekologické materiály, nízkoenergetická koncepce, nauka feng-šuej uplatněná v praxi.

Životní vztahy obvykle nestavíme na tak nejistém základě, jakým je prvotní okouzlení. Ale někdy se vyplatí zariskovat a dát na instinkt. Třeba jako v případě vily od architekta Michala Jiráska. Na investory zapůsobily už první autorovy skici tak silně, že si už nepřáli žádné další změny.

Potvrdil to i architekt Jiří Špaček, na kterého se tehdy obrátili: „Koncepce stavby byla špatná. Bytovou jednotku situovanou do dvou podlaží propojovalo dvouramenné schodiště, které zabíralo tak obrovskou plochu v centru obytného prostoru, že se do zbylého místa nic nevešlo. Proto jsem navrhl razantní změnu.“ Nevyhovující schodiště mělo nahradit nové, jednoramenné, a to u nejméně exponované zdi, která navazuje na vstupní část zcela jinak vyprojektovaného a dnes už jen příčkami moderně členěného interiéru.

V malé vesničce v Západních Čechách, nedaleko malebného kostelíku, stál starý zanedbaný dům… Tak začíná pohádka o Viktorovi, jeho rodině a novém útulném domově.

Zelený trávník, oranžová omítka a prosklené plochy jsou výrazné ingredience, z nichž jihočeský architekt namíchal recept na svěží moderní bydlení pro mladou rodinu. Jeho základní složky tvoří úzké sepětí s přírodou a úsporné hospodaření s energií.

Dům Country 151 představuje kvalitní bydlení v duchu současných trendů. Ačkoli jde o typový dům, může mu každý stavebník vtisknout vlastní styl díky široké paletě nabídky vnějšího a vnitřního vybavení.

Málokdo tuší, že se v okolí Kladna najdou téměř utajená romantická místa s úchvatnými výhledy. Právě do takového zákoutí vsadili architekti dům, v němž se mísí naše venkovské tradice s duchem italského a francouzského venkova.

Rčení o bosé kovářově kobyle zná a do jisté míry naplňuje zřejmě každý z nás. Platí i pro některé architekty, kteří se věnují především velkým projektům. Nový dům Tomáše Bindra ale signalizuje potěšitelný opak.

Mladá rodina z většího západočeského města plánovala komfortní bydlení na celý život. Variace na typový dům Villa, přizpůsobená jejich individualitě, dokonale splnila VŠECHNA očekávání.

Nadčasové tvary, variabilní uspořádání a technologické vizionářství – nejnovější přírůstek společnosti Atrium dům Tendence je nepřehlédnutelnou ukázkou, kam může směřovat dřevostavba typového domu pro 21. století.

Napohled nevelkému a spíše nenápadnému domu blízko Prahy dali architekti do vínku sepětí s přírodou, vysoký obytný standard a atraktivní členění. Majitelé jsou s jejich řešením spokojeni i po dvou letech bydlení.

Malé děti a malý byt – situace vyžadující rychlé řešení. Vzhledem k cenám bytů byla pro mladou rodinu z Prahy nejvhodnější výstavba typového rodinného domu. Jejich představám se nejvíce blížilo řešení domu Linda G2 od pardubické firmy Futur.

Uprostřed vesnice a přitom téměř jako na samotě u lesa stojí atraktivní dům, jehož filozofie se odvíjí od zásad energeticky úsporné architektury. Přijměte pozvání majitelů.

Lícové zdivo z červených cihel, zelenou měď a exotické dřevo autoři vyladili do nezvykle expresivního tvaru, v němž nechybí určité napětí. Vila, komponovaná ze tří výrazných materiálů, působí jako socha a zároveň jako složitý organismus. Také něčím připomíná tradiční rodinné domy, stavěné více než před sto lety.

Nemalé strasti s bydlením ve starém domku a desetiletá zkušenost s výstavbou rodinných domů ze systému VELOX pro společnost Hoffmann dovedly našeho hostitele k rozhodnutí postavit SI ve spolupráci s ní nový dům.

Vtisknout nezajímavé kostce ze sedmdesátých let osobitost a vytvořit z ní kvalitní Zázemí pro rodinu se třemi dětmi znamenalo pro architekta rozehrát s ní hru o exteriér i interiér.