Kam chodí slunce spát
Uprostřed vesnice a přitom téměř jako na samotě u lesa stojí atraktivní dům, jehož filozofie se odvíjí od zásad energeticky úsporné architektury. Přijměte pozvání majitelů.
Uprostřed vesnice a přitom téměř jako na samotě u lesa stojí atraktivní dům, jehož filozofie se odvíjí od zásad energeticky úsporné architektury. Přijměte pozvání majitelů.
Lícové zdivo z červených cihel, zelenou měď a exotické dřevo autoři vyladili do nezvykle expresivního tvaru, v němž nechybí určité napětí. Vila, komponovaná ze tří výrazných materiálů, působí jako socha a zároveň jako složitý organismus. Také něčím připomíná tradiční rodinné domy, stavěné více než před sto lety.
Nemalé strasti s bydlením ve starém domku a desetiletá zkušenost s výstavbou rodinných domů ze systému VELOX pro společnost Hoffmann dovedly našeho hostitele k rozhodnutí postavit SI ve spolupráci s ní nový dům.
Vtisknout nezajímavé kostce ze sedmdesátých let osobitost a vytvořit z ní kvalitní Zázemí pro rodinu se třemi dětmi znamenalo pro architekta rozehrát s ní hru o exteriér i interiér.
Soužití rodičů s rodinami jejich dětí nebývá dnes obvyklé. Majitelka domu v malé obci nedaleko Prahy se rozhodla stavět na pozemku, kde již stojí dům jejích rodičů a kde také žije její bratr s rodinou.
Při návrhu domu v nové zástavbě se architekti snažili najít opodstatnění pro sedlovou střechu předepsanou územním plánem. Díky originálnímu vnitřnímu členění je obestavěný prostor plně využit a navenek získal atraktivní vzhled.
V klidném údolí Botiče stojí na pozemku „jako dlaň“ nevelký dům. Majitelé ho postavili podle svých představ, jsou v něm spokojeni, ale přesto říkají: „Poprvé by měl člověk stavět dům nanečisto, mohl by se pak příště vyvarovat chyb a dům by se víc blížil jeho představám.“
Jednoduché a čisté linie, ale zároveň útulnost, teplo a klid. Tak se dá charakterizovat dům, který vznikal v optimálním souladu investorů a projekční kanceláře.
Smrk si nejčastěji spojujeme s českými horami, zatímco Finsko máme zafixováno jako rovinu s tisíci jezery a severskými borovicemi. Jenže „nikdo nic nemá míti za definitivní”. V tomto případě je všechno jinak.
Když investor zadával projekt architektonické kanceláři, věděl přesně, jak si představuje exteriér domu. Měla vzniknout nájemní vila městského typu se dvěma luxusními byty. Když ale přišlo na zařízení, nastaly problémy.
Dostatek světla v interiéru, maximální propojení s okolním pozemkem a čistý výtvarný výraz. To jsou hlavní přednosti domu, který architekti Jan Línek a Josef Kolář navrhli pro klienta, jenž zná jejich tvorbu jako málokdo. Výsledkem vzájemné spolupráce je velkoryse koncipovaná vila skýtající domov čtyřčlenné rodině.
Kdo má rád sníh a hory, tomu se srdce zatetelí blahem: rodinný dům, který jsme navštívili, stojí důstojně na náhorní rovině šumavských hřebenů. Tady, ve výšce 1 075 metrů nad mořem, je sníh pánem šest měsíců v roce.
Optimismus a chuť do života. Pokud vám tyto vlastnosti nejsou cizí, s chutí se pustíte i do tak náročného podniku, jako je rekonstrukce rodinného domu. Když vám pak pomohou profesionálové se stejnou filozofií, nemusíte se o výsledek obávat.
Zdevastovaný a částečně zdemolovaný dvoupodlažní dům z 19. století hyzdil krásný pozemek ohraničený ze severu prvohorní skálou a z východu železniční tratí. Náročné rekonstrukce se ujali architekti Ladislav Lábus, Martina Novotná a Martin Matiska.
Kdykoliv se Veroniky nebo Michala zeptáte, Kdy bude svatba, oba vám jednohlasně odpoví, že na to nemají čas. Kromě toho jim prý zatím moderní způsob partnerství takzvaně na psí knížku vyhovuje.
Díky své profesi zlatnice, která vyžaduje dokonalou přesnost a představivost, v sobě majitelka domu paní Klára objevila i další nadání – na čas se sama sobě stala amatérským architektem i bytovým designérem.
Kolik asi existuje na území naší republiky domů, jejichž původní majitelé se o ně už nikdy nepřihlásí? Kolik z nich se stalo bezejmennými oběťmi holocaustu a kolik jich dějiny rozprášily po celém světě? To naštěstí není případ jedné elegantní pražské vily – ta už nyní znovu patří k člověku, který měl být jedním z miliOnů navždy zapomenutých.
Člověk míní, příroda mění – tak by se dal stručně shrnout příběh domu ve východních Čechách. Jak se ale nakonec ukázalo, vše bylo jen pro dobro věci.
Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení