Ještě předtím, než vůbec vznikla svíčka, svítili lidé loučí napuštěnou tukem nebo smolou. Po nich převzaly žezlo olejové lampy, což byly nejčastěji hliněné nádoby ukrývající olej a knot. Jejich tvar se měnil od kulovitého k hruškovitému a funkčnost se také zdokonalila. V době císařského Říma se používaly kandelábry, jejichž ramena nesla větší počet olejových lamp, a tím toto nevšední svítidlo poskytovalo mnohem více světla.
Éra klasických svícnů přišla až s pokrokem ve zpracování kovů. Zpočátku byly používány kovy neušlechtilé, časem však byly svícny vyráběny pro tehdejší vyšší vrstvy i z drahých materiálů, případně jimi byly zdobeny. V pozdní renesanci převládla symetrie a oblíbená busta dívky. V baroku se výrobci přikláněli k nespoutané zdobnosti tvarů a bohatých vzorů. Tehdy se velkému zájmu těšil porcelán a především cín. Z ukázek dobové cínařské tvorby se svícnů bohužel zachovalo jen málo. Cín byl totiž ideální materiál pro válečné účely a možnost opětovně ho použít byla lákavá. Baroko bohužel mnoho svícnů obětovalo zbrojařství!
Znovu objevené Všechno už tu bylo, říkávali naši prarodiče, a svým způsobem měli pravdu. Ačkoliv fantazie návrhářů bývá bezbřehá, cokoliv načrtnou, připadá nám většinou povědomé. Ověřila si to například postmoderna druhé poloviny dvacátého století, když namíchala koktejl osvědčených dekorativních prvků podle nové receptury, a nijak se za to nestyděla.
Dokonce už devatenácté století bylo lehce opojeno orientálními vzory, avšak nadále se tvarosloví zmítalo v jakémsi bludném kruhu. Až konec dvacátého století a počátek nového tisíciletí znovu vnesly s napětím očekávaný řád. Dnes jsou oblíbeny geometrické tvary, jednoduché linie, barevnost téměř vymizela a jen tu a tam se objeví pestrý tón. Všeobecně vládnou přírodní odstíny nebo jednobarevné provedení svícnů. Svůj prim vedle kovu převzala především keramika a sklo.
A přece vydržely K čemu proboha svícny v době elektřiny? Jenomže záře svíček se dnes už nepoužívá jen ke svému prvotnímu účelu, tedy k svícení, ale zejména k navození příjemné a intimní atmosféry. To, že je doposud nepřekonaná, dokládají i slova Romana Rieryho, španělského výrobce designového osvětlení, který se Modernímu bytu v jednom z rozhovorů přiznal: „Stejně je pro mě ze všech světel nejkrásnější mihotavý plamen svíčky.“
Svíčka jako jednotka I ve vědě našla svíčka uplatnění. Označovala kdysi fyzikální jednotku svítivosti, která později byla nahrazena kandelou.
Kontakty: BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 15, fax: 222 313 155; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; KERAMO PENTA, Pražská 614, Kostelec nad Černými lesy, tel./fax: 321 697 128; Kmochova 10, Praha 5, tel.: 257 310 498; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532; POTTEN & PANNEN, Horáčkova 5, Praha 4, tel.: 261 227 373; Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 224 912 173; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; SPARKYS DáRKY, metropole Zličín, Řevnická ul., Praha 5;
text: Bea Fleissigová a Lenka Haklová foto: RVV studio a archiv |
Blog
Marcel Breuer i po sto letech průkopník designu
Životní pouť Marcela Lájose Breuera (1902-1981) by vydala na několik románů. Stejně jako mnoho dalších mladých mužů se Marcel, narozený na počátku dvacátého století a žijící v maďarské Pécs, daleko od kosmopolitního světa umění, rozhodl, že bude studovat umění a stane se malířem. Odešel do Vídně, kde ho zaujaly ideje nově zakládané státní školy designu Bauhaus ve Výmaru. Bauhaus byl otevřen mladým výtvarně nadaným lidem z celého světa, nevyžadovalo se žádné předchozí odborné vzdělání, nebyla důležitá národnost, náboženství nebo pohlaví. Barcel Breuer přišel do Bauhausu v roce jeho vzniku 1919 a přihlásil se do tesařského ateliéru. Zakladatel a ředitel školy a současně jeho pozdější „třídní učitel“ Walter Gropius brzy rozpoznal, že mladý Maďar má velký talent a orientoval ho na návrhy nábytku. Po počátečním hledání představil židli s odhalenou konstrukcí a s textilním výpletem (označovanou jako křeslo z latí). Do Bauhausu se ještě vrátil, a to na učitelské místo. Škola se v té době musela z politických důvodů přestěhovat z Výmaru do Desavy. Marcel Breuer tehdy začal experimentovat s ohýbanou kovovou trubkou. Inspirace přišla ze dvou zdrojů – ohnutých řídítek jeho jízdního kola značky Adler a židle, kterou sestavil z kovových plynových trubek a kolínek Holanďan Mart Stam. Z návrhu Marcela Breuera se zrodila celá kolekce nábytku (židle, stolky, stoličky, postele, odkladní a pracovní stoly ad.). Mohl se začít naplňovat sen bauhausovské filozofie vyrábět sériově standardizované nábytkové kusy. Židle z ohýbaných kovových trubek měly více pozitivních vlastností – byly lehké, hygienické, pružné (nicméně stabilní) a nabízely sedícímu komfort, aniž by se musely používat složité mechanismy.
Hned první Breuerův návrh z roku 1925 vstoupil do dějin designu. Křeslo B3 pojmenované později Wassily po malíři Vasiliji Kandinském, pro jehož obydlí bylo navrženo, vycházelo tvarově z klasických kubických „klubových“ křesel. Odhalenou trubkovou kovovou konstrukci doplňovaly pouze navlečené kožené nebo textilní pruhy na sedáku, opěradle a područkách. V roce 1926 navrhl Marcel Breuer B32, další z „nesmrtelných“ židlí, založenou na principu konzolového nosníku (jak už se o to pokusil předtím Mart Stam). Od roku 1960 nese označení Cesca (podle Breuerovy dcery Francesky) a stejně jako řada dalších jím navržených nábytkových kusů se vyrábí dodnes.
V roce 1927 odešel Marcel Breuer z Bauhausu a následoval Waltera Gropia do Berlína, kde si zřídil vlastní praxi trvající následné tři roky. Walter Gropius opustil v napjaté politické atmosféře Bauhaus i místo ředitele, které na dva roky převzal švýcarský architekt Hannes Meyer.
Evropské putování končí ve Spojených státech V roce 1931 bylo Německo poznamenáno výrazným ekonomickým úpadkem a politická půda vzmáhajícího se národního socialismu a fašismu začala být pro Marcela Breuera, jehož oba rodiče byli Židé, natolik nebezpečná, že Berlín opustil. Cestoval a sbíral poznatky v jižní Francii, Španělsku, Řecku a Maroku a pracoval na zakázkách ve Švýcarsku a Maďarsku. Ve Švýcarsku zaujal Marcela Breuera nový materiál – hliník. Stejně jako u jiných materiálů s ním ihned experimentoval a patentoval nové typy nábytku. Vyráběla je firma Embru a prodával se prostřednictvím obchodního domu Wohnbedarf. K nejznámějším nábytkovým kusům tohoto Breuerova životního období patří odpočivné lehátko dokládající, že se v té době zajímal o požadavky materiálů a odpočívajícího lidského těla.
Švýcarské období končí v roce 1935, kdy Marcel Breuer utekl před nacisty do Londýna. Tam se předtím uchýlil jeho učitel a kolega z dob Bauhausu Walter Gropius. Z anglického období se zapsaly do historie Breuerovy návrhy překližkového nábytku pro firmu Isokon. Nejznámější je odpočivné lehátko z roku 1936, elegantně a ergonomicky tvarované. Vycházelo ze švýcarské hliníkové verze a objevil se zde i vliv nábytku Alvara Aalta, který měl v Londýně v roce 1933 úspěšnou výstavu.
Život ve Spojených státech Rok 1937 přinesl do Breuerova života další změnu – cestu do USA, kde na něj opět čekal Walter Gropius. Tam začala jeho další životní pouť ukončená smrtí v roce 1981.
text: Lenka Žižková foto: archiv Tecta |
Proč právě ryba
V bibli se ryba vyskytuje na mnoha místech. Někteří apoštolové byli rybáři a Ježíš často používal podobenství o rybách. „Pojďte za mnou,“ řekl Šimonovi, z něhož se stal posléze Petr, a jeho bratru Ondřejovi, „chci z vás udělat rybáře lidí.“ Také – jak si všichni pamatujeme – nasytil tisíce svých posluchačů dvěma rybami a pěti chleby, které zázračně rozmnožil. A co Jonáš a jeho třídenní pobyt ve velrybě? První křesťané proto používali obrázek ryby jako utajené přiznání ke křesťanské víře a zdobili jím prostory, kde se scházeli, například v římských katakombách. Pak také neudivuje, že křtitelnici v kostele se říká piscina (rybník) a pisciculi (rybičky) byli pokřtění věřící. A posledním důkazem pro spojení křesťanské víry se symbolem ryby je řecké slovo pro rybu, jehož písmena tvoří začáteční písmena řeckých slov Ježíš/Kristus/Boží/ Syn/Spasitel. To všechno nepochybně zdůvodňuje pojídání ryby v den jeho narození.
Kromě pracujících, kteří měli k rybolovu blízko svou profesí a mohli si ryby sami k jídlu dopřát, však patřil tento pokrm dlouho pouze na stůl šlechty a bohatých lidí. Štědrovečerní hostina sice musela být vždy co nejbohatší – i chudí lidé na ní mívali sedm až devět chodů, číslo muselo být liché, ale byla to především jídla uvařená z plodin, které dávalo venkovské hospodářství, zejména z obilí. Složení jídelníčku se krajově lišilo. Tak například lidové štědrovečerní menu na jihu Čech bylo takové: oplatka s medem, polévka houbová nebo hrachová, černý kuba z krup a hub, sladká kaše, omáčka ze sušených švestek, ořechů a strouhaného perníku s vánočkou, bramborové šišky s mákem, pražený naklíčený hrách, zelí s hrachem, zelí zapékané v těstě (zelňáky) vánočka s čajem, jablka, ořechy a sladké pečivo.
Kde jsou ty časy! Dnes si můžeme opatřit kdykoli i ryby velmi exotické, mořské či sladkovodní, dovezené z velkých dálek, a proto jsme vám ve spolupráci s povolanými odborníky připravili zcela netradiční štědrovečerní pokrm z vodních živočichů. A třebaže je recept, který vám nabízíme, opravdu luxusní, byl vytvořen z domácích produktů a vyskytují se v něm prvky staročeské kuchyně, jak jsme je popsali výše. Nechceme zasahovat do vašich štědrovečerních zvyklostí, ale možná že by to za vyzkoušení stálo.
Netradiční vánoční menu Čočková polévka s celerovým pyré a smaženým candátem v křupavém těstíčku Suroviny (pro 2 osoby): 60 g čočky, 1 cibule, 1 stroužek česneku, 3 dl drůbežího vývaru, 3 dl smetany, majoránka, bílý pepř, sůl, 2 střední brambory, lžíce másla, 50 g celeru, 100 g candáta, 1 cibule, filo těsto (tence vyválené těsto, které se dostane v Makru) Čočku den předem přebereme a namočíme, aby změkla. Na másle osmahneme do růžova jemně nakrájenou cibulku a přidáme čočku. Zalijeme drůbežím vývarem a uvaříme doměkka. Přidáme česnek utřený se solí a koření, sůl a nakonec polévku zjemníme smetanou. Brambory a celer uvaříme do měkka, rozmixujeme na jemnou hmotu, do které přidáme máslo, a dochutíme solí a pepřem. Maso z candáta rozdělíme na 2 porce, osolíme, okořeníme a zabalíme do těsta a potřeme vejcem. Smažíme do zlatova. Do polévky vložíme lžíci pyré a na ně položíme porci candáta
Pečené filátko lipana na kroupovém rizotu s nakládanými houbami a grilovaným říčním ráčkem Suroviny (pro 2 osoby): 2x 160 g lipana (filátka), 4 lžíce olivového oleje, sůl, pepř, 80 g krup, 1 cibule, 40 g nakládaných hub, 4 lžíce olivového oleje, pažitka, sůl, pepř, 2 říční ráčci, 4 křepelčí vejce, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžíce octa aceto balsamico, 1 lžíce medu Filátka lipana pokapeme olivovým olejem, osolíme, opepříme a opečeme po obou stranách na pánvi. Uvařené kroupy orestujeme společně s jemně nakrájenou cibulku, nakládanými houbami a pažitkou. Dochutíme solí a pepřem. Na talíři kombinujeme rizoto s filátky lipana a grilovaným říčním ráčkem, kterého pokapeme nálevem z octa, medu a olivového oleje
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 687, fax: 224 941 401; Polní 6, Brno, tel./fax: 543 211 013; DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 20 73 23; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 80 79 89; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 224 234 629, 224 238 202; POTTEN & PANNEN, Horáčkova 5, Praha 4, tel.: 261 227 373; Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 224 912 173; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; RYBÍ TRH, Týnský dvůr 5, Praha 1, tel.: 224 895 447, fax: 224 895 449; WINSTON INTERNATIONAL, Hudcova 78, Brno, tel./fax: 541 513 261
text: Bea Fleissigová a Lenka Haklová foto: RVV studio a archiv |
Jablko nesmí chybět
Možná se i ve vaší rodině zachoval zvyk rozkrojit po štědrovečerní večeři jablko napříč, aby se v jádřinci ukázala hvězdička předpovídající všem kolem stolu zachování zdraví a života. Podoba křížku, znamenající, že někdo z přítomných tu příští rok už nebude, by byla děsivá, kdyby jí nebylo možné zabránit tím, že se k věštbě vybere to nejkrásnější a nejplnější jablko.
Z tohoto rituálního plodu pak snědl každý ze stolovníků kousek a tak se stal nerozlučnou součástí rodiny, jako bylo celkem i ono jablko. Kdo by snad během následujícího roku bloudil ve světě, měl by si připomenout, s kým na Štědrý večer jablko jedl, a zase najde cestu zpátky do rodného domu. Jak ví i ten, kdo zná z bible právě jen příběh selhání Adama a Evy, jablko sehrálo v osudu lidstva důležitou roli, a nejspíš právě proto se stalo tak významným symbolem. I když na pověry a na biblické příběhy nevěříte, jedno je jisté – jablka jsou velmi zdravá a všechny výrobky z nich rovněž. Pojídání jablek doporučuje snad každá dieta, jablečný ocet je považován přímo za lék a zázračný prostředek k hubnutí, a kdo prý sní tři jablka denně, nemusí si dělat žádnou starost o kornatění cév. Jeden den v týdnu, kdy člověk konzumuje pouze jablka, má ve svém jídelníčku mnoho dnešních filmových hvězd, modelek a jiných krasavic, které na něj spoléhají při udržování váhy, čisté pleti a zdravých kloubů.
Proslulý jablečný likér calvados, oblíbený nápoj legendárního detektiva Maigreta, nelze sice doporučovat v hojném množství, ale kdo ochutnal originální francouzský produkt, musí před jablkem smeknout. Zdánlivě obyčejný plod, kterého je v našich zemích často nadbytek, se nechá upravovat opravdu tisíci způsoby na prosté i delikátní pochoutky. My tentokrát nabízíme jednu pro odpůrce jablečného závinu, aby ani na jejich stole o Štědrém večeru nechyběl moučník z jablek.
Jablečný koláč s medovými oplatkami na omáčce ze zakysané smetany
Křehké těsto: 200 g hladké mouky, 120 g másla, špetka soli, vlažná voda Všechny suroviny zpracujeme v pevné těsto, které dáme vychladit a potom vyválíme na pomoučené ploše na plát silný cca 5 mm. Vložíme do nízké formy o průměru 24 cm a pečeme cca 10 min. při teplotě 200 °C. Jablečná náplň: 2 větší nakyslá jablka, 1 vanilkový cukr, 1 lžíce másla, bílé víno, pudinkový prášek, mandlové hoblinky, rozinky, voda na podlití Jablka nakrájíme na plátky, dáme do rendlíku s ostatními surovinami a podusíme. Hmotu zahustíme pudinkovým práškem, necháme přejít varem a zchladlou nalijeme na upečený koláč. Medové oplatky: 2 lžíce světlého medu, 2 lžíce cukru krupice, 1 lžíce másla Suroviny spojíme na teple a naneseme po lžičkách na pečicí papír dosti daleko od sebe. Pečeme při 200 °C do bleděžluta. Skořicové hvězdičky: Listové těsto vyválíme na tenký plát, potřeme vajíčkem a posypeme skořicovým cukrem. Vykrá-jíme hvězdičky a krátce pečeme při 200 °C dozlatova. Hotový dezert podáváme na omáčce ze zakysané smetany a vanilkového cukru.
Kontakty: DR. OETKER, výrobky jsou k dostání především v řetězcích Tesco, Hypernova a Makro; KERAMO PENTA, Pražská 614, Kostelec nad Černými lesy, tel./fax: 321 697 128; Kmochova 10, Praha 5, tel.: 257 310 498; POTTEN & PANNEN, Horáčkova 5, Praha 4, tel.: 261 227 373; Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 224 912 173; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413;
text: Bea Fleissigová a Lenka Haklová foto: RVV studio a archiv zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Cestou necestou
Vyhledáváme-li si dnes pomocí internetu hotel, neškodí si uvědomit, že již v dávné minulosti člověk konal cesty obchodní, diplomatické i vojenské. Byl k tomu nucen z existenčních, politických i náboženských důvodů a nutnost nalézat ubytování i stravování na cestě provázela lidstvo již od starověku.
Řekové – první cestovatelé Teprve s rozvojem řecké civilizace dochází od 8. století př. n. l. ve zvýšené míře ke značnému pohybu obyvatel. Pro občany starověkého Řecka však cestování bylo spojeno s mnoha překážkami a někdy se návrat z cest protáhl na mnoho let, jak to ostatně líčí Homér v Odysseji.
Prvním vzdělaným cestovatelem však byl otec dějepisu Hérodotos (5. století př. n. l.), který dal cestování nový obsah. Jeho smyslem bylo poznávání, především exotických krajů, a v jeho stopách podobně jako dnes putovaly zástupy cestovatelů k tehdejším památným místům, jako byla Diova socha v Olympii, kolos na ostrově Rhodos a maják na ostrově Faros. V hornatém řeckém terénu nebylo cestování jednoduché, a Řekové proto dávali přednost koním, i když pro delší cesty v rovinách používali čtyřkolých vozů tažených mezky. Průměr denního pochodu nepřesáhl většinou dnešních třicet kilometrů. Lodní doprava byla poněkud rychlejší a oplachtěná triéra dosahovala průměrné rychlosti osm kilometrů za hodinu. Putovalo se pochopitelně i pěšky a symboly poutníků se stala hůl a mošna. Největší přesuny obyvatelstva však nastávaly v době konání olympijských her. Do starověké Olympie se sjížděly každé čtyři roky desítky tisíc diváků z celého Řecka, aby se stali svědky největší antické podívané.
Ne vždy šlo o poznání. Dochovala se řada zpráv o výletních vyjížďkových lodích, které byly budovány s ohromným přepychem a připomínají dnešní plovoucí hotely. Proslulá jachta egyptského krále Ptolemaia IV. Filopatra (vládl asi v letech 221–205 př. n. l.) byla sto metrů dlouhá a patnáct široká. Uvnitř ji panovník nechal vybavit jídelnami, ložnicemi, na palubě kolonádou a dokonce jeskyněmi v podpalubí. Jachta sloužila k projížďkám po Nilu a cestu později zopakoval i Caesar s Kleopatrou.
Pro antického člověka, který ještě neměl orientační pomůcky, byla důležitá hvězdná obloha, zvláště při plavbě na moři. Cestovatel však nebyl v krajině tak ztracený a ohrožovaný, jak by se zdálo. Byl zde totiž bůh Hermes, nejenom jako bůh obchodu a posel samotného Dia, ale i jako ochránce cest a pocestných. K tomu ještě doprovázel duše zesnulých do podsvětí. Na jeho počet byly na rozcestích zřizovány hromady kamení a každý pocestný musel přidat kámen. Umělci ho s oblibou zobrazovaly jako krásného jinocha s okřídleným kloboukem a trepkami. Na hostinách k jeho poctě byly obětovány první kapky vína z posledního poháru.
Největší problémy na cestách však představovalo ubytování a stravování. V nejstarších dobách se cestující museli spokojit s přenocováním u soukromých osob, kdy přijetí mírumilovného cizince patřilo k dobrým mravům. V 5. století př. n. l. s rozvojem obchodu značně stoupl počet cestujících, a proto se postupně při hlavních cestách stavěly hostince. Pro svoji nuzotu a špínu neměly valnou pověst a zvláště proslulými z tohoto hlediska byly krčmy v přístavních městech.
Ostatně jako dodnes. Význačným představitelům řeckého života však spánek v těchto špeluňkách nehrozil, neboť se ubytovávali u předních občanů města.
Na římské silnici Římané již od 3. st. př. n. l. začali z důvodů strategických, hospodářských a správních budovat dokonalou silniční síť, která spojovala hospodářská centra a přístavy a jejíž části sloužily ještě v raném středověku.
Po královně silnic Via Appia se můžeme procházet dodnes a ve své době měřila 195 kilometrů. Silnice byly hladké a téměř bez mezer, takže cestující v lehkých vozících mohli nerušeně číst a spát. Jinak tomu bylo při přepravě nákladů. Těžké čtyřkolé vozy tažené spřežením volů s rychlostí 18 kilometrů za hodinu míjely koně císařské pošty, která urazila až 160 kilometrů za den.
Zájezdní hostince (latinsky deversorium) byly sice před každým větším městem, ale podobně jako v Řecku neměly dobrou pověst. Hustou síť silnic a ubytovacích zařízení nevyužívali pouze obchodníci a úředníci římského impéria. Na cesty se vydávali za poznáním i první cestovatelé a strávit jistou dobu například v Athénách patřilo i k výchově mladých vzdělaných Římanů. Velmi důležitou pomůckou pro ně byly tzv. itineráře (od lat. iter – cesta). Tyto příručky sloužily jako „turistický průvodce“ a obsahovaly údaje o silnicích, vzdálenostech mezi jednotlivými lokalitami a silničních stanicích, kde se dalo ubytovat a občerstvit.
Putování ve středověku Po rozdělení a rozpadu římské říše ve 4. a 5. století n. l. zanikl původní význam římských komunikací. K jejich devastaci přispělo i dlouhé období stěhování národů, které v podstatě trvalo až do 9. století. Během velkých přesunů desítek národů a kmenů se o udržování silnic a cest nikdo nestaral. Pouze ozbrojené družiny feudálů nacházely pohostinství na hradech spřízněných rodů. Teprve od 10. století v souvislosti se šířením křesťanství, zakládáním klášterů a rozvojem městské civilizace se na primitivních blátivých cestách raného středověku opět objevují kupecké vozy a skupiny poutníků.
Na psaných i kreslených cestovních itinerářích se objevily jako hlavní orientační body spolu s hrady a městy i význačné kláštery. Na klášterní půdu se uchylovali nejenom zbožní poutníci, ale i kupci. V oddělené části kláštera pro ně bylo zřizováno hospitium, kde se nalézaly samostatné místnosti s postelemi. Klášterní pohostinství mnohde přerůstalo prosté křesťanské pohostinství z milosrdenství a stávalo se i výrazně podnikatelskou činností.
V pokročilém středověku před branami i uvnitř měst vznikaly první zájezdní hostince nebo kupecké dvory, které poskytovaly základní přístřeší včetně stravy pro kupce a jejich doprovod (např. pražský Ungelt). Pochopitelně, že ve středověkých městech bez kanalizace a tekoucí čerstvé vody nebylo ubytování nijakým luxusem.
Mnohem větší problémy s ubytováním doprovázely cestování šlechtických a královských dvorů. Např. císař Karel IV. strávil skoro polovinu života na cestách. Protože k panovnické reprezentaci patřil neodmyslitelně početný doprovod s vysokými nároky, bylo nesmírně obtížné ve středověkých městečkách o několika tisíci obyvatel zajistit odpovídající přístřeší. K tomu je nutno si představit ještě množství koní a dalších tažných zvířat. Malou pohromu např. způsobil Karel IV., když zavítal roku 1375 do Vídně, která tehdy neměla víc než 20 000 obyvatel. Císař se do města dostavil v čele družiny 1 500 jezdců, nepočítaje v to pěší lid u povozů.
Renesanční cestovatel Cestování se v době renesance stává i zábavou a módou zároveň. Hlavní proud poutníků míří ještě jako ve středověku stále na jihovýchod do Palestiny, ale zvláště Itálie zůstávala se svými uměleckými poklady, přírodními krásami a předměty náboženského kultu středem pozornosti. O všech těchto cestách se již od 16. a zvláště 17. století zachovalo množství tehdy oblíbených cestopisů, které čeští poutníci psali česky, německy, ale i latinsky.
I přes mnohem kvalitnější cesty neměl renesanční kavalír ustláno na růžích. Na venkově si zájezdní hostince stále udržovaly onen jednoduchý „hrubý“ charakter a sama města, i přes řadu opatření, nepokročila v hygieně až do 18. století. Stále chyběla kanalizace, tekoucí voda, a ve městech byly běžně ustájeni koně a další skot. Dobové mravoučné rukojeti přinášely i návody, jak se chovat při ubytování v zájezdním hostinci. Z nedostatku místa často spaly v jedné posteli dvě až tři osoby. I když bylo v jedné „hotelové“ posteli více lidí, svlékali se před ulehnutím donaha. Mít šaty nebo noční košili znamenalo, že dotyčný skrývá nějakou nakažlivou nebo hnisavou nemoc.
V novověku Po celé 17. a 18. století se ubytovací standard zlepšoval jen pozvolna. Přestože cestování začalo zaujímat významné místo v pozvolna se rodící kosmopolitní společnosti, zůstávaly zájezdní a ubytovací hostince ještě hluboko do 19. století na nízké, v podstatě středověké úrovni. Teprve na počátku 19. století v souvislosti s vybudováním základů silniční sítě a zavedením pravidelných poštovních a dostavníkových linek dochází, alespoň ve velkých městech, ke zlepšování poměrů. Nejdůležitějším impulzem pro vznik klasického typu hotelu se stala bouřlivě se rozvíjející železniční doprava. Cestování se díky vlakům až desetinásobně zrychlilo oproti minulosti a nastaly obrovské přesuny lidí. Začaly vznikat velké hotely především u velkých železničních nádraží, které byly situovány do středu metropolí.
Přední hotely často napodobovaly i pompézní barokní palácové stavby a jejich návrhů se ujímali přední architekti své doby, kteří již respektovali nově se rodící požadavky na hygienu provozu. Tento rys byl patrný zvláště u hotelových budov v lázních, které koncem 19. století byly hlavními středisky společenského života evropské smetánky.
Na konci 20. století hotel přestal být výsadou metropole a jejího centra. Cestující si již dnes nevybírá hotel pouze podle ceny nebo počtu hvězdiček, ale i podle polohy ve městě, v blízkosti nádraží, letišť nebo dálničních křižovatek. „V podstatě jde o to vyspat se a mít alespoň půl hodiny pocit, že vás nikdo neruší,“ říká v diskusi o poslání dnešních hotelů slavný francouzský architekt Jean Nouvel, který je současně autorem řady hotelových realizovaných projektů. Toto konstatování naznačuje jednu z cest, kterou se ubírá současný hotelový průmysl.
Prostá, případně i honosná zařízení mají dlouhou historii, která dělí první nuzné ubytovací přístěnky z druhého tisíciletí před naším letopočtem od dnešních hotelových řetězců poskytujících všemožný domácí i pracovní luxus.
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Klenoty Vánoc
Pastva nejen pro oči Tvůrci letošních zimních trendů se inspirovali přírodou a tím, co je v ní výrazné, ale zároveň přirozeně krásné. Jako by věděli, že potřebujeme oázu uklidňující zeleně, kterou můžeme kombinovat s různými zářivými výraznými barvami. Nikde nenajdete větší kontrasty než v přírodě samotné. Pokud se tedy rozhodnete vyzdobit si interiér podle trendu Nature’s Jewels, pak musíte pracovat s přírodními materiály, jako je dřevo, kámen, kůže či kožešina.
Důležité je působit na všechny smysly a nalézat stále nová překvapení. Proto se používají květináče neutrálních barev a k nim jsou přidány originální, neobvyklé materiály – tvarované větvičky, korek, ozdobný mech apod. O výrazné vjemy se zaslouží třeba i prostá větev na pozadí plastické omítky, květina zašpičatělého tvaru v kulatém květináči. Atmosféra, kterou vytvářejí živé barvy kombinované nenápadnými šedozelenými odstíny, vyvolá tolik potřebné uvolnění. V aranžmá převažují horizontální linie zdůrazněné neobvyklými ozdobami, např. perlami. Cílem je, aby všechny květy zářily jako drahokamy v tlumeném intimním světle.
Zajímavost – Kala Pryč jsou časy, kdy se kaly používaly hlavně pro smuteční aranžmá. V některých zemích, zvláště ve Velké Británii, se kaly staly vyhledávanými květinami pro svatební kytice. Aranžéři nabízejí stále více barevných variant. Většina kal pěstovaných k řezu jsou odrůdy druhu Zantedeschia aethiopica. Rodový název je odvozen od jména botanika Zantedeschiho (1773–1846). Tyto sluncem ožehnuté drahokamy zdobí aranžmá přesně v duchu trendů letošní zimy.
Kontakt: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Praha 1, tel.: 224 828 065, fax: 224 828 456
text: Lenka Kopecká foto: archiv a Pavel Vítek |
Zahrada pod sněhem
Chceme vám ukázat, jak pro zimní období využít různých více či méně skrytých krás rostlin. Já osobně miluji posezení na terase u bytu za slunného zimního odpoledne, i když na sobě musím mít huňatý svetr nebo pléd po babičce. Slunce nám dává sílu, a proto nezapomeňte na kouzla zimního slunovratu a nechte do sebe proudit energii slabých, ale příjemných paprsků. Nemusíte k tomu mít zahrádku, stačí květináče na terase, anebo alespoň truhlíky za oknem. A pokud ani to nemůžete mít, jděte se projít do parku a dívejte se kolem sebe. Kdo je nejsilnějšíStromy, samozřejmě. Máme je objímat, abychom načerpali sílu, ale možná se stačí na ně dívat. Všimněte si jich pořádně a uvidíte, že opadané listnáče nejsou smutné, nýbrž že každý druh je jiný. Pozorně se dívejte na architekturu větví, barvu kůry na větvích i kmenech a zjistěte, který strom nese jedlé plody pro ptáky. Nemusíte jména stromů znát, ale jejich krásu si zapamatujte. Také jehličnaté stromy s čepicí sněhu vás potěší — jsou jako vánoční stromečky, ať je listopad nebo březen. V zahradě se nedají zahanbit ani keře: těch tvarů větviček, těch barev kůry! Červené a žluté svídy, ostře zelená zákula nebo janovec, černé keřovité vrby nebo čarodějně zkroucené větve lísky. Ve stylu letošního květinářského trendu „přírodních klenotů“ uctívejte hlohyně, skalníky, dřišťály, mahonie — rudé, oranžové a žluté jako drahokamy ozdobí vaši zahradu a zasytí ptáky. Doplníte jimi i aranžmá ve váze nebo v misce. Co vidíte dál? Trávník, který ztratil svou smaragdovou barvu. Ale všimněte si jej za mrazivého rána! Každé stéblo je jako ze skla, třpytí se bílou jinovatkou. Jsou odkvetlé krásky smutné?Co se stalo s pravými ozdobami zahrady — květinami? Na své zahradě jste ostříhali trvalky, letničky jste vytrhali a holé záhony pokryli chvojím… záhony spí. A přece něco zůstalo: listy stále zelených trvalek, květy pozdních druhů, které často vydrží i slabší mrazy, anebo některé květiny, které jste jednoduše zapomněli ostříhat. Oblíbené jsou okrasné traviny. Jejich listy často na podzim zežloutnou, ale stříhají se až na jaře a zajímavá květenství zdobí zahradu rovněž nejméně do Vánoc… Jen čemeřice jako neposlušný rebel často vykvete i navzdory sněhu a mrazíkům. Sněhové královnyV létě je za královnu květin považována růže. Kdo ale vládne zimě? Těžko říct, protože o pozornost spolu bojuje hned několik zajímavých rodů rostlin. Nejznámější jsou vřesovce (Erica sp.). Drobné keříky se stále zelenými listy kvetou nejrůznějšími odstíny od bílé přes růžovou po fialovou, dokonce se najdou odrůdy se žlutavými květy. Pokud si pěkně sesadíte různé odrůdy do rašelinového záhonu nebo do velkého truhlíku, pokvetou pravděpodobně od listopadu do jara (ne všechny najednou). Nezapomeňte si takový záhon naplánovat již při zakládání zahrady tak, abyste na něj co nejlépe viděli v zimě z oken obývacího pokoje. V létě budete sedat venku, a tak uvidíte ze zahrady i jiná místa. Oblíbeným „zázrakem“ je vilín (Hammamelis). Proč je keř s listy podobnými lísce tak zvláštní? Na podzim se rozzáří jeho listí pestrou směsí barev od žluté až po temně rudou. Listí pak opadá a nic se chvíli neděje. A jednou ráno se podíváte a řeknete si: Co se nám na ten keř zachytilo? Peříčka? Nitky? A vedeni zvědavostí vyjdete ven a překvapením vydechnete. Na holých měkkých větvičkách jsou žluté střapečky, které možná i voní. A to je venku bílo a pořádný mráz. Podobně jako vřesovec má i vilín zajímavé kultivary, časné i pozdní, žluté, oranžové a červené. Některé keře jsou vysoké až čtyři metry, jiné dorostou jen metr a půl. A souboj nekončí. Kalina vonná (Viburnum fragrans) anebo její kříženec Viburnum x bodnatense jsou odolné keře, které často kvetou před Vánocemi drobnými růžovými květy, pochopitelně voňavými. Pokud tyhle keře na zahradě máte a ony nechtějí před Vánocemi kvést, můžete si větvičky nařezat a přirychlit. Krásně vám ozdobí vánoční stůl. Abychom byli spravedliví, nezapomeneme na drobnou okrasnou třešeň chloupkatou (Prunus fruticosa ‘Autumnalis’). Kvete pozdě na podzim, u nás ale častěji až v předvánoční době, pokud je teplejší počasí. Větve bývají obaleny drobnými růžovými nebo bílými květy. Vidíte, že zahradu zdobí v prosinci řada druhů. Největší zázrak ovšem dovede mráz, který promění přírodu v říši ledové královny a každý lístek nebo uschlý květ v třpytivý diamant.
text: Jana Pyšková (autorka je zahradní architektka) foto: Jana Pyšková a archiv zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Vila „ypsilonka“
Pozemek byl určujícíPozemek, kde se mělo stavět, má propozici, která je pro architekta výzvou: je to atraktivní parcela na temeni svahu s převýšením dvanácti metrů, s nádherným výhledem do daleké krajiny. Místo se nabízelo pro solitérní stavbu objektu, který by mohl být monumentální a shlížet do údolí nepřehlédnutelným způsobem. Kolem dokola se nachází nesourodá změť chat, domků i honosných vil, protože tato oblast blízko Prahy je už od začátku minulého století vyhledávaná jak pro rekreační, tak pro luxusnější celoroční bydlení. V poslední době se zde znovu hodně staví a přestavuje. Bohužel někdy budí novostavba smutek odborníka a rozpaky laika. Kdo může za ty rozbujelé formy novodobých hradů za masivními ploty? Jestliže si to přál nepoučený investor, nemohl tomu informovaný odborník zabránit?¨ Projekt vily, kterou jsme na základě jejího zajímavého půdorysu pojmenovali „ypsilonka“, se naštěstí odvíjel jinak. Když architekt zvolil vzhledem k náročnému pozemku technologii litého železobetonového skeletu a v koncepci uplatnil výhody pramenící z tohoto stavebního řešení, předložil investorovi svou představu domu na papírovém modelu a dostal k rozpracování své ideje uznalý souhlas. Beton má své výhodyŽelezobetonová konstrukce umožňuje volnou dispozici vzájemně přesahujících podlaží. A právě na nich postavil architekt koncepci domu. Dal mu podobu písmene Y, přičemž jeho ramena se otvírají do údolí a ve třech podlažích se vysouvají vždy o 120 cm hlouběji do prostoru. Pomyslná noha písmene Y směřuje k příjezdové komunikaci a dům je k okolní zástavbě uzavřený. Uvnitř mezi oběma křídly jsou kaskádovité terasy, kde se na nejnižší úrovni nachází bazén a nad ním nezastřešená terasa. Podlažími prochází vnitřní kruhové schodiště zpřístupňující všechny místnosti. Na úrovni příjezdové silnice je přízemí, které slouží pro vlastní denní život obyvatel. Na tomto podlaží je vstup se zádveřím, propojený obytný prostor s kuchyní, barem a jídelnou, pracovna, sociální zařízení a dvě garáže. Z obytné části je přístupná velká terasa. Mezi kruhovým schodištěm a terasou je umístěna nevelká zimní zahrada. První patro nad přízemím je klidové, nacházejí se zde dvě ložnice, společné WC a velká koupelna přístupná z ložnic přes šatny, které s ložnicemi sousedí. Podobně je řešen i první suterén pod obytným přízemím — také zde jsou dvě ložnice se společnou koupelnou a navíc i saunou, jejíž součástí je zmíněný bazén, který má posuvné zastřešení. Nejnižší druhý suterén obsahuje technické zázemí domu, tedy sklady, dílnu, prádelnu a techniku spojenou s provozem bazénu, vytápěním domu a ohřevem vody. Dům pro jednu rodinuDům je navržen jako jednogenerační. To může být považováno za přednost i za omezení, stejně jako to, že zde není výtah (kolik domů stejného charakteru a rozsahu ho dnes má!) a obyvatelé tak mají zajištěný pohyb stoupáním do schodů. Dům ale vznikal v době, kdy by se vybudování výtahu v rodinném objektu považovalo za opravdu velký luxus. Některé přednosti zvoleného řešení jsou však bezvýhradné. Architekt skvěle využil polohy pozemku a maximálním prosklením fasády zajistil překrásný výhled každé obytné místnosti, krytému bazénku i terase a současně splnil požadavek investora, aby dům poskytoval co nejvíce soukromí vzhledem k okolí. Uzavřená před zraky kolemjdoucích je i terasa, kde je možno pobývat zcela nerušeně během dne i večer, kdy nabízí úchvatné noční pohledy. Moderní pro mnoho generacíPřestože vila má jasný konstruktivistický koncept, architekt nebyl v jeho vyjádření zcela důsledný a začlenil do stavby prvky, které ji sbližují se slohy minulých století, jak se v našich zemích promítaly a v postmoderním období vzájemně ovlivňovaly. Například ozdobil rovnou střechu klasicizující římsou, kterou strohost stavby rozrušil, a stejný tvar pak použil i na hlavicích betonových sloupků plotu. Hranaté tvarosloví domu je narušeno rovněž točitým schodištěm zviditelněným na fasádě proskleným obloukem a na rovné střeše zakončeným lucernou, z níž je shora osvětlováno. Různá výška jednotlivých částí také vybočuje z řádu monobloku a dodává stavbě živost. Vzhledem ke komplikovanému zakládání je objekt postaven monolitickou technologií, garáže, vstupní část a dělicí příčky jsou zděné z cihel. Železobetonové stěny jsou vně obloženy tepelnou izolací omítnutou hladkým štukem. Okna jsou plastová. Na terasách je ocelové trubkové zábradlí s představěnou skleněnou deskou. Plochá střecha je izolovaná polyetylenovou fólií a zakrytá částečně dlažbou. V místech, kde se nechodí, je zasypaná oblázky. Fasáda, nátěry většiny kovových prvků i plasty jsou záměrně čistě bílé, protože tím nejvíce vynikne čistota formy. A třebaže právě nátěry už maličko poznamenal čas, celá stavba stále viditelně svítí na úbočí vrchu, působivě zasazená do zeleně a zdálky upoutávající svou moderní a zcela jistě nadčasovou architekturou.
Kontakty: DROBNÝ ARCHITECTS – ing. arch. Ivan Drobný a spolupracovníci (projektový ateliér), Pod Kopcem 7/24, Praha 4, tel./fax: 244 402 622; METROSTAV – divize 9 (generální dodavatel stavby), Jablonského 2, Praha 7, tel.: 284 002 403 text: Hana Fleissigová foto: Oto Pajer zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Honza Musil: Skládám byt jako mozaiku
Oblíbený moderátor se konečně po dlouhých letech dočkal svého snu a na Královských Vinohradech v Praze si se svým přítelem Pepou zařizuje starý byt (77 m2). Pro Honzu proto nebylo vůbec těžké vžít se do role člověka, který touží po pěkných, ale funkčních bytových doplňcích. Honzo, při zařizování poznáváme svého partnera řekněme poněkud více, neboť se rozkrývá jeho vkus či povaha, odhalil jste něco, co vás mile překvapilo? S Pepou zařizujeme svůj první společný byt a nedovedu si představit, že bychom navštěvovali obchody samostatně. Mám naštěstí vedle sebe člověka, který se dělí o své pocity a názory upřímně a spontánně. Když jsme vstoupili na půdu našeho bytu poprvé, věděli jsme, že rozměry bytu nerozhodují, ale důležitá je atmosféra, o kterou se sice zasloužili již bývalí nájemníci, ale my ji musíme znovu oživit a naplnit svými životy. V prázdném bytě, který jsme nedávno zrekonstruovali, jsme posedávali na zemi a v duchu zařizovali. Listovali katalogy a vybírali. Je to pěkný pocit skládat své „území“ z maličkostí jako mozaiku. Musím podotknout, že nespěcháme, jsme trpěliví a tolerantní, zkrátka víme, co chceme. Honza myslí i na svého čtyřnohého miláčka, psa Bublinku, kterému zcela přizpůsobuje i byt. Hledá společně s přítelem nejlepší místo pro jeho pohodlí a rozhled, proto byt nezahlcuje nábytkem a teplotu v místnostech reguluje s ohledem na psa. Vše musí zapadat do koloritu společného života. Vstoupíme-li do obytného prázdného prostoru, dýchne na nás neopakovatelná atmosféra. Co vás vlastně oslovilo v novém bytě? Vím, že zde bydlel starší muž, který po sobě zanechal sice prázdné zdi, staré omítky, okna, zašlé podlahy, a přesto mě ten byt uchvátil svým řešením a kouzlem. Je nasáklý energií a my se s ním seznamujeme a dáváme mu nový rozměr. Ložnici jsme propojili s pracovnou, parketám dali nový plášť, krb jsme vyplnili policemi, protože jeho funkci nelze obnovit. Pokoje jsme vymalovali na bílo. Nesmím zapomenout na kompaktní disky, i ty potřebují své místo. Každá místnost v bytě je zranitelná, má své slabiny i přednosti. Nechal jste si v novém bytě měřit patogenní zóny? Raději ne, i když můj tchán by se toho úkolu zhostil, neboť se zabývá duchovními vědami. Já ale špatnou energii poznám i jinak. Vycházím z poznatku, že tam, kde se nedaří květině, tam je negativní energie a nebude se dařit ani lidem. Prostor s tzv. špatnou energií se dá tedy jednoznačně určit. Byt je situován na jihovýchod a sluníčko prostupuje celým bytem, a to je velmi podstatné. Určitou náladu navozují i barvy, jak s nimi v bytě zacházíte? Dávám přednost pastelovým barvám. Rád si pohrávám s doplňky, které vynikají barevnými kombinacemi. Do bytu jsme umístili efektně barevný koberec. Co se týče materiálu, obklopuji se dřevem a ratanem. Ložnici jsme ladili do fialova, kuchyňská sestava je z teplého třešňového dřeva. V koupelně jsme stáli před rozhodnutím, zda sprchu nebo vanu. Tady jsem svému příteli ustoupil, vyhrál sprchový kout. A co saunu, tu si do bytu nedáte? Saunu nesnáším, jen tu mou pracovní. Miluji jen horkou páru. Jaký styl architektury uznáváte? Fascinuje mě design 50. let. Nemám rád panelové domy a z materiálu uznávám cihlu. Zařizovat byt ve staré a navíc proslulé zástavbě je potěšením, zvláště když si ho ozdobíte tím, co milujete. Po otci jsem velmi zručný, ale pohodlný, takže kutil nebudu, a na manuální práci si přizvu odborníky. Co vaše dcery, zasvěcujete je do zařizování? Samozřejmě. Dcery mě navštěvují a všichni společně poznáváme tento už pro mě pěkný byt.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 222 230 771, tel./fax: 296 229 404; ATELIER PEDRO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 639; BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151, fax: 222 313 155; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; NAUTILUS, Jeseniova 56, Praha 3, tel.: 271 771 469, fax: 271 001 610; ROLF BENZ STUDIO, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 049; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021; text: Lenka Kopecká foto: Marie Votavová zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Japonské lampiony
Papír waši se v Japonsku používá především jako výplň lehkých posuvných zástěn a dveří (fusuma, šódži), které do značné míry nahrazují okna a velmi se podílejí na klidném teplém dojmu, jímž japonský interiér působí. Je dostatečně pevný a přitom umožňuje dobrou výměnu vzduchu.
Skvěle reaguje také na vysokou vlhkost ovzduší, která je na většině území zejména v monzunovém období téměř stoprocentní. A prozářen přirozeným či umělým zdrojem poskytuje příjemné měkké světlo. Tak přišly na svět lampiony, typická japonská svítidla, která si oblíbili lidé na celém světě. V masové produkci se dnes vyrábějí v levnějším provedení z ručně připravovaného hedvábného papíru. Vlastnosti papíru waši však okouzlily některé známé designéry natolik, že ho použili pro výrobu nevšedních tvarů svítidel, jejichž cena ovšem odpovídá jak proslulosti autorů, tak kvalitě použitého materiálu.
Obrázky: 1) Skyar, v. 170 cm, ø stínidla 22 cm, max 40 W, E14, cena 1 490 Kč; Vreten, v. 154 cm, ø stínidla 24,5 cm, cena 1 990 Kč; Orgel, v. 148 cm, cena 1 690 Kč, IKEA
2) Kyoto, design Cristina K. Turolla & Chicca Maione (italská firma Slamp), svítidlo z plastu a japonskými motivy, tři různé velikosti (v. 115, 57, 39 cm), cena od 6 500 do 13 500 Kč, UNI LIGHT
Kontakty: A.I.T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 224 941 439; ARCADA, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2, tel./fax: 222 097 306; Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; Dunajská 68, Bratislava, tel./fax: 0421/2/52 92 07 88; CEDR GROUP – velkoobchod, Jirsíkova 1, Praha 8, tel.: 224 816 751; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478, tel./fax: 272 769 273; KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 222 241 626, 222 242 027, fax: 224 236 309; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 222 230 762; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 224 234 629, 224 238 202; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MIKYSKA R., e-mail: dec.art@volny.cz OP INVEST, Budějovická 303, Jesenice u Prahy, tel.: 241 932 956; ORIENTÁLNÍ KOBERCE PALACKA, Vinohradská 42, Praha 2, tel.: 222 518 354; RYBÍ TRH, Týnský dvůr 5, Praha 1, tel. 224 895 447, fax: 224 895 449; SCAN QUILT, Dlážděná 1, Praha 1, tel.: 224 216 743, infolinka: 800 17 97 77; STOFI, tř. T. Bati 582, Zlín, tel.: 577 044 788; Fibichova 2, Olomouc, tel.: 585 220 789; ŠIBOR, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709, fax: 220 805 801; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08 text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek a archiv zdroj: Moderní byt 11/2002 |