|
|
Křehká krása skla nás dnes obklopuje na každém kroku. Kdo a kdy objevil tuto podivuhodnou hmotu, o které se chemici stroze vyjadřují jako o tuhnoucí tavenině, složené v podstatě z křemičitanů, alkálií, vápenců a různých přídavků, lze těžko říct. Stopy vedou do Mezopotámie (území dnešního Iráku), kde člověk údajně ve třetím tisíciletí před naším letopočtem vyrobil sklo. I malá skleněná perlička, která byla s dalšími předměty nalezena na pohřebišti starých Egypťanů, dokládá existenci skla a díky ní můžeme obdivovat šikovnost předků. Mystika sklaOd skromných počátků se výroba skla neustále vyvíjela, v některých historických epochách bylo sklo považováno za naprosto běžný materiál a v jiných obdobích se s ním zacházelo jako s velice vzácným materiálem obrovské mystické i finanční hodnoty. Když se zamyslíme nad jeho rozličnými funkcemi, zjistíme, že sklo sehrálo důležitou roli ve vědě, technice, používalo se i v lékařství, a s časem se jeho funkce výrazně měnila. Dnes obývá i naše domovy a je stále přijímáno s obdivem. Chrání nás před nepřízní počasí, propouští světlo a vylehčuje naše interiéry. Možná i pro vás je tento výjimečný materiál velkou mystikou. Stůl — skleněné centrum domovaTento vděčný kus nábytku usnadňuje lidem stolování už pěknou řádku let. Od počátku 19. století získávaly oblibu stoly kulaté nebo oválné, které zůstávaly uprostřed místnosti natrvalo. Byly z tmavého mahagonového nebo růžového dřeva, často byly umělecky dekorovány dýhováním, perletí, želvovinou nebo exotickým dřevem. Kultura stolování se mění s dobou stejně jako materiály. Do popředí zájmu designérů a výrobců nábytku vstupuje skleněná deska. Na její praktičnost jsou různé názory, přesto se uplatňuje čím dál více. Je citlivá na špínu, prach a ostré předměty, ale když se k ní budete chovat s citem, nabídne vám místo k výjimečnému stolování bez ubrusu, jenom tak totiž může vyniknout její povrch. Stůl má kromě estetických kvalit bez ohledu na módní výstřelky splňovat i technické parametry. Velikost stolové desky se pochopitelně řídí počtem osob, na jednoho strávníka přitom padne 60 cm šířky a nejméně 30 cm hloubky. Oválné nebo kruhové stoly potřebují pro dvě osoby minimálně průměr 75 cm, pro čtyři až 90 cm. Stehna by se měla při sezení pohodlně vejít pod desku a nohy stolu by neměly při sezení překážet. Zvláště stoly se skleněnou deskou by měly být stabilní. Kulaté nebo oválné stoly působí vždy příjemněji než čtvercové a obdélníkové. Jen pamatujte na to, kam je postavíte. Krásu tvaru totiž můžete potlačit nevhodným místem. Perlička z historieVe středověku se místo stolů používaly desky na dvou nižších sloupech, hned po jídle se však rozebíraly. RadaOsvětlení jídelního stolu by nemělo oslňovat a mělo by být v takové výšce, aby na sebe stolující vzájemně viděli (přibližně 60 cm nad stolem). Na skleněné stoly používejte při servírování podložky pod horké nádoby, abyste nepoškodili povrch desky. Kontakty: ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1, tel.: 222 329 310; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; DELSO, Vinohradská 30, Praha 2, tel./fax: 222 522 686; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 271 742 241–42; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, 495 532 860, fax: 495 532 833; Vejvodova 447/3, Praha 1, tel.: 0602 165 651, fax: 224 228 515; KINNARPS, Trojanova 18, Praha 2, tel.: 224 919 484, 224 919 560, 224 921 183, fax: 224 918 622; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; KYZLINK INTERIÉRY, Drobného 45a, Brno, tel.: 541 429 394, fax: 541 225 094; NÁBYTEK ŘÍHA, Zenklova 210, Praha 8, tel.: 268 897 80, tel./fax: 268 897 79 text: Lenka Kopecká foto: archiv zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Blog
Jiné možnosti?
|
|
Odborníci se shodují, že technické možnosti výroby teplovodních kotlů jsou z hlediska účinnosti vyčerpány. A vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o kotle na pevná paliva, plynové anebo elektrické. Žádný výrobce totiž nedovede zvýšit účinnost běžného kotle nad 93 procenta. Znamená to, že část drahocenného tepla uniká bez užitku komínem v podobě vodních par a spalin. Efektivní vytápění, při němž se dají v rodinném domku uspořit i desetitisíce korun ročně, však možné je. Moderní kondenzační kotle dovedou využít i zbytkové teplo tím, že zkondenzují vodní páry a vrátí je zpět do systému. Kondenzační kotleKonstrukce kondenzačních kotlů je odlišná od doposud vyráběných zařízení a také je dražší. Vyšší pořizovací náklady jsou však vyváženy provozními. Investiční návratnost se pohybuje mezi třemi až pěti lety, což se při dvacetileté životnosti kotle může majitelům rodinných domků (ale i větších činžovních domů) jevit jako ekonomicky velice zajímavé. Zejména při jarním anebo podzimním topení, kdy je nižší tepelný spád, může úspora paliva kondenzačního kotle oproti topení v klasickém kotli činit až 30 procent (tbl. 3). Princip kondenzačního vytápění se zdá jednoduchý. Spalováním vodíku vzniká voda, která je ve formě páry odváděna se spalinami do komínu. Pokud se podaří snížit teplotu této vodní páry pod teplotu rosného bodu ještě v kotli, začne pára kondenzovat a odevzdá výparné teplo do topné vody. Kondenzační technikou je možno získat dodatečné teplo u zemního plynu až o 11 procent a u topného oleje o 6 procent vyšší než u nízkoteplotních kotlů bez kondenzace. Vysoká účinnost a ekologický provozV západoevropských zemích již spotřebitelé přednosti kondenzačních kotlů dávno objevili, na celkovém počtu nově instalovaných výrobků se podílejí zhruba třiceti procenty. U nás je tento objem zatím necelých pět procent. Vhodnost různých paliv pro využití kondenzačního tepla vychází z rozdílu mezi spalným teplem a výhřevností. Při spalování vzniká vodní pára. Její množství závisí na druhu paliva a srovnání těchto druhů paliv přibližuje tabulka č. 2. K přednostem kondenzačních kotlů patří vysoká účinnost, ekologický provoz a také modulace výkonu s konstantním poměrem spalovacího vzduchu a plynu v celém regulačním rozsahu 5 až 24 kW. K výhodám je možno řadit rovněž schopnost obousměrné komunikace mezi kotlem a prostorovým termostatem, řízení se děje prostřednictvím mikroprocesoru s možností volby široké programové škály. Pro celkový výsledek je důležitá správná volba paliva. Viz tabulka č. 1. K ceně za vytápění je v některých případech nutno přičíst poplatek za měřidla. U akumulační elektřiny je to 300 Kč, u přímotopů 498 Kč za měsíc. Při vytápění zemním plynem dodavatel účtuje 154 koruny. Jaká je spotřeba?Průměrná roční spotřeba černého uhlí při vytápění dvougeneračního dvoupodlažního rodinného domku činí asi 7 800 kg, tomu odpovídají celkové náklady ve výši 17 300 Kč. U hnědého uhlí bývá obvyklá spotřeba 10 000 kg, toto množství paliva stojí 15 000 korun. Topení koksem v našem případě znamená spotřebu 4 600 kg a účet na 19 000 korun. Počítadlo spotřeby zemního plynu ročně ukáže hodnotu asi 33 000 kWh a tomu odpovídá asi 26 000 korun. Přímotopy v našem modelovém případu „vytáhnou“ majiteli domku z kapsy ročně 37 000 korun, podobně by vypadal účet při centrálním zásobování teplem. Nejdráže přijde topení propanem. Při jeho roční spotřebě 2 300 kg zaplatí majitel asi 63 000 korun. Instalace kotlů se řídí závaznými pravidly. Nejdříve je třeba mít v domě v souladu s platným povolením rozvod plynu. Potom může nastoupit instalační podnik, který upevní a ke zdroji připojí kotel. Kominická firma zkontroluje správnost odvodu spalin (vložkování komínu) a elektrikář „oživí“ ovládací prvky. Teprve po prověrce všech těchto operací smí revizní technik dát servisní organizaci pokyn k převzetí revizí a uvedení kotle do provozu. Je dobré vědět, že odvod spalin může být zapojen i do náhradního dvouplášťového plechového komínu, který se dá vztyčit k boku stávajícího obydlí. Klasické nástěnné anebo stacionární plynové kotle pro rodinné domky se na našem trhu dají koupit za cenu od 25 000 do 40 000 korun, kondenzační plynové kotle stojí 40 000 až 50 000 Kč. Nejmenší kotle na pevná paliva jsou k mání už za 10 000, větší i za 30 000 korun. Kotle na dřevo přijdou zájemce zhruba na 35 000 korun, elektrokotle včetně čerpadla a snímače tlaku vody jsou nabízeny v cenách od 12 000 do 25 000 korun. Z příslušenství vzpomeňme alespoň ceny prostorových termostatů (asi 500 až 1 000 Kč) a týdenních programátorů (1 500 až 4 000 Kč). 1. náklady na vytápění
2. energetický obsah paliv
3. srovnání emisních objemů ze spalování paliv v g/GJ
text: Miroslav Hruška foto: autor zdroj: Můj dům 10/2002 |
Kouzla s patrem
|
|
Dispozice, kterou dnes opět budeme upravovat pro různě velké rodiny, patří k bytu ve starším cihelném domě z počátku minulého století. V současné době v něm opravdu bydlí pětičlenná rodina (fotografie jsou autentické), ale v návrhu varianty pro tak početnou rodinu jsem uvažovala ještě o dalším řešení. Obě však mají něco společného – vestavěné patro s funkcí ložnice. Ve všech třech nových návrzích zůstávají zachovány dvoukřídlé dveře, řemeslně dobře zpracované a velmi zachovalé. Uvedené návrhy vás mají přesvědčit, že i malé prostory lze upravit k příjemnému bydlení. Bezdětná dvojiceNávrh počítá s bydlením staršího manželského páru, alternativně mladé, ještě bezdětné dvojice (pro mladé lidi je možné zvolit také spaní v patře, pod kterým pak zbude místo pro domácí pracovnu s knihovnou). Půdorysné řešení však představuje případ, kdy lidé už spát nahoře u stropu pro svůj věk nechtějí nebo nemohou. Základní změnou dispozice bytu je návrh nové koupelny, na místě původní zůstalo jen samostatné WC. Ve vstupní místnosti, zmenšené o prostor nové koupelny, bude menší pracovní plocha kuchyně, kterou lze oddělit posuvnými prosklenými dveřmi od jídelny s pracovním stolem. Druhá místnost se stane obývacím pokojem s ložnicí, odkud bude před malou předsazenou šatničku přístupná koupelna. Se třemi dětmiV této úpravě musela být zachována velmi malá, pro účely rodiny nedostačující koupelna s WC, stejně jako pračka ve vstupní předsíni (v návaznosti na koupelnu). Na stejném místě zůstala také kuchyňská sestava, která byla jen doplněna myčkou nádobí. Mělké skříně pro ukládání šatstva v předsíni jsou navrženy s výsuvnými konzolami, nad částí chodby je snížený podhled pro ukládání sezonních věcí. Vstupní část kuchyně je rozdělena horizontálně na pracovní plochu a spaní pro dvě dcery. Vložené patro je přístupné po žebříku, který se posunuje po horizontální kovové konstrukci v celé délce patra. V druhé části kuchyně je navržen jídelní kout a pracovní stoly obou dcer. Druhý prostor plní funkci obývacího pokoje a částečně oddělené ložnice rodičů, nad kterou má v patře své spaní syn. Uvedený příklad je ukázkou, že i na malém prostoru je možné řešit bydlení více osob, ovšem za cenu naprosté ztráty soukromí všech členů rodiny. Se třemi dětmiV této úpravě musela být zachována velmi malá, pro účely rodiny nedostačující koupelna s WC, stejně jako pračka ve vstupní předsíni (v návaznosti na koupelnu). Na stejném místě zůstala také kuchyňská sestava, která byla jen doplněna myčkou nádobí. Mělké skříně pro ukládání šatstva v předsíni jsou navrženy s výsuvnými konzolami, nad částí chodby je snížený podhled pro ukládání sezonních věcí. Vstupní část kuchyně je rozdělena horizontálně na pracovní plochu a spaní pro dvě dcery. Vložené patro je přístupné po žebříku, který se posunuje po horizontální kovové konstrukci v celé délce patra. V druhé části kuchyně je navržen jídelní kout a pracovní stoly obou dcer. Druhý prostor plní funkci obývacího pokoje a částečně oddělené ložnice rodičů, nad kterou má v patře své spaní syn. Uvedený příklad je ukázkou, že i na malém prostoru je možné řešit bydlení více osob, ovšem za cenu naprosté ztráty soukromí všech členů rodiny. text: Zora Martinová foto: Jaroslav Hejzlar zdroj: Můj dům 10/2002 |
Bude vám chutnat
|
|
Proč tomu tak je? Kdo se alespoň částečně zajímá o barvy, ví, že červená je barvou ohně a krve. Je dráždivá a neustále pobízí k aktivitě. Zvyšuje tep, zrychluje dýchání, vyjadřuje energii. Červená dokonce povzbuzuje chuť k jídlu, takže máte-li doma dítko, které špatně jí, v červené kuchyni by mu mělo náležitě chutnat. Zřejmě v sobě máme geneticky zakódováno, že co je červené, je i jedlé a chutné — převážná většina plodů uzrávajících v přírodě má totiž zprvu načervenalou barvu. Takže už vám musí být jasné, proč by vám v červené kuchyni mělo chutnat. Máte-li ale klidnější povahu, pak v takto laděné kuchyni se vám asi nebude příjemně pracovat a pobyt v místnosti pro vás může být dokonce i nepříjemný. Naopak temperamentní osoba se bude v červené kuchyni cítit jako rybka ve vodě. KombinaceNa červené kuchyně nejčastěji narazíte při listování italskými katalogy. Dalo by se říct, že se jedná o italskou specialitu. Zřejmě to vyplývá z temperamentu obyvatel Itálie. Jedná se o kuchyně navrhované převážně ve stylu high–tech, tedy moderní lakované, v kombinaci s nerezovou ocelí či hliníkem. Skříňky jsou většinou plné lakované (lakovaná MDF deska či lamino), horní skříňky bývají prosklené tvrzeným matným nebo pískovaným sklem vsazeným do hliníkového rámu. Jsou vybaveny masivními nerezovými úchyty, ale také plastovými nebo v podobě hliníkového kanálku. Do této kuchyňské sestavy se hodí spotřebiče nerezové, které mohou být i ukryté ve vestavbě. Příliš ostrou červenou plochu často odlehčují skříňky či poličky v bílém či smetanovém laku. Zvláštní kombinace působící zajímavě teple lze dosáhnout spojením s přírodním dřevem. Co se týká tónů červené, setkáte se s několika odstíny. Rovněž provedení můžete mít v matu nebo vysokém lesku. Cestou kompromisuKdo nemá rád technostyl, ani nepreferuje modernu, a přesto po červené poočku pošilhává, může najít kompromis v podobě masivního dřeva mořeného do červeného odstínu třešně. I k takové kuchyni se budou hodit spotřebiče či doplňky z nerezové oceli či hliníku a kuchyň může působit velmi moderně. Kdo má rád červenou barvu, ale takto barevnou kuchyň si pořizovat nehodlá, může najít řešení v podobě červených doplňků (závěsů, židlí, stolu, nádobí, spotřebičů). Ty mohou vhodně oživit kuchyň provedenou v bílém či smetanovém odstínu. Kuchyň dokáže změnit k nepoznání i malba stěny. S červenou ale opatrně. Nemůžeme doporučit vymalovat celou místnost touto barvou, pěkného efektu dosáhnete vymalováním pouze jedné stěny, nebo částí stěn, čímž se prostor i opticky rozčlení. K zvýraznění kuchyně někdy postačí červené obkládačky či jiný takto barevný obklad stěny. Někdy stačí červený koberec položený pod jídelním stolem. Co nabízí trh– Kombinovanou chladničku K256 BLA/RLA v červené barvě lze pořídit na našem trhu u firmy Gorenje za 27 990 Kč – Červený nerezový odsavač par Brio kombinovaný s nerezovou ocelí prodává firma Faber – Užitečným doplňkem se může stát červený přístroj na espresso Francis Francis za 18 300 Kč od firmy POTTEN & PANNEN – Ozdobit pracovní desku může i červený multifunkční mixér KitchenAid za 25 850 Kč, POTTEN & PANNEN – Červené kuchyně hledejte u prodejců italských kuchyní – Na tuzemském trhu není o toto barevné provedení ze strany zákazníků zatím příliš velký zájem Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71; BERLONI, Korunní 65, Praha 2, tel.: 02/22 51 01 12; INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 02/41 73 22 85; INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17, www.interierysedlak.cz; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 02/24 23 46 29; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; SCAVOLINI, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 02/24 82 66 45; SCHÜLLER KUCHYNĚ, Hankova 8, Plzeň, tel.: 0602 10 86 56; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15, Praha 3, tel.: 02/72 73 39 37, tel./fax: 02/72 73 40 21; TESKOR, Žabárna 179, Fryšták, tel.: 067/791 13 98 text: Lucie Brzoňová foto: archiv zdroj: Moderní byt 10/2002 |
Alena Ladová tu malovala…
|
|
Současní majitelé vily hledali přes agenturu příjemný dům v hezkém prostředí a v kontextu se starší okolní zástavbou. V žádném případě si nepřáli bydlet v některém ze satelitů, jakých dnes vyrůstají desítky na okrajích měst. Funkcionalistická vila s terasami, velkými prosklenými plochami a nádherným výhledem do okolí je zaujala. Investice do hodnotného domu jim navíc připadala rozumná. Kdyby však tušili, jak rozsáhlá přestavba je čeká, zřejmě by se do takového dobrodružství nepouštěli. Určitou odměnou za záchranu významného objektu jim však může být nejen příjemné bydlení, ale také rozsáhlé znalosti o předválečné architektuře, které si při rekonstrukci chtě nechtě museli osvojit… Neposlušní architektiPředválečná avantgardní architektura neměla u nás vůbec lehkou pozici, strohé „krabice“ s rovnými střechami zpočátku odmítali nejen stavebníci, ale i většina konzervativních architektů. Tehdejší situace není nepodobná současnému stavu (po osmdesáti letech!), kdy proti sobě znovu stojí zastánci moderních tendencí a obdivovatelé zdobných, nesmyslně historizujících tvarů. Zacitujme například z knihy Rostislava Šváchy Od moderny k funkcionalismu: „Rozpory mezi profesory české techniky a jejich žáky pramenily ze zastaralého pojetí školní výuky, založeného na pečlivém rýsování projektů v historických stylech. Nad návrhem lázeňského pavilonu od Karla Honzíka asi z roku 1921 prohlásil prý jeho učitel Antonín Engel, že kdyby se pod ním zatopilo, odjel by jako lokomotiva. Kubistické a puristické projekty Víta Obrtela vyvěšoval Engel na nástěnku jako odstrašující příklady špatně zvládnutých školních úkolů. Protestoval také, když revue Stavba otiskla v roce 1922 puristické návrhy jeho žáků Obrtela a Evžena Linharta. Poslední z této čtveřice nejmladších průkopníků českého purismu, Jaroslav Fragner, byl poměry na české technice natolik zhnusen, že studia nedokončil a založil kolem roku 1923 v Praze vlastní architektonický ateliér.“ Právě Fragner je spolu s Ladislavem Syrovým autorem vily, kterou chceme představit. Projekt si nechal vypracovat v roce 1937 inženýr Němec, ale ještě před stavbou jej i s pozemkem prodal hudebnímu nakladateli Františku Kovaříkovi. V roce 1961 vilu koupila malířka Alena Ladová, dcera Josefa Lady, a ještě za jejího života byl dům zařazen mezi památkově chráněné objekty. Nadčasové řešeníFunkcionalistické vily se sice laikům mohou zdát velmi podobné současným moderním domům, ale převážná většina z nich má dispoziční řešení, které současnému způsobu života už zdaleka nevyhovuje. Provoz kuchyně je odtržen od obývacího pokoje (vařila služka), obytný prostor není propojen se zahradou (v přízemí bydlel správce, pro majitele byla určena horní patra) a na terasu na střeše se z obývacího pokoje většinou muselo stoupat po schodišti přes dvě patra. Jaroslav Fragner i jeho klient zřejmě přemýšleli nad bydlením velmi logicky, pravděpodobně nebyli natolik v zajetí běžných konvencí. Jejich vila má dvě terasy přímo propojené s obytnými místnostmi; jedna je přístupná z obývacího pokoje, druhá z ložnic. K velkému obývacímu pokoji je přičleněna jídelna vyvýšená o několik schůdků a příčka oddělené kuchyně má alespoň podávací okno. Pro současnou rodinu, která netrvá na obytném prostoru s kuchyní přímo začleněnou, je dispozice velmi příjemná. Zvláště když se jako v tomto případě podaří vhodně využít také původního bydlení pro služebnictvo v přízemí: dnes slouží jako pracovna, kde majitel přijímá pracovní návštěvy, a pokoj pro hosty s vlastním hygienickým zázemím a malou kuchyňkou. Současné využití domu bylo předurčeno tím, že se v památkově chráněném domě muselo zachovat původní dispoziční řešení. Přízemí (napůl zapuštěné v prudce svažitém terénu) má vstupní prostory se šatnou, kromě zmíněné pracovny a hostinského pokoje jsou tu bohatě dimenzované úložné prostory a technické zázemí. Obývací pokoj a pracovna paní domu v patře jsou orientovány na jižní terasu, velká prosklená stěna poskytuje výhledy do širokého okolí. Jídelna s kuchyní mají severní polohu, jídelnu však dostatečně přisvětluje západní okno. Severní a západní strana patra jsou díky svahu přímo propojeny s terénem, z jídelny se tedy může vycházet na zahradu a přilehlou severní ulicí se případně dům může zásobovat. V nejvyšším patře jsou umístěny tři ložnice a velká koupelna, okna všech tří místností vedou opět k jihu, na terasu s nejatraktivnějšími výhledy. Majitelé domu by se sami i bez dohledu památkářů snažili při rekonstrukci ponechat domu autentickou podobu, věděli o jeho výjimečné hodnotě. Zachovali a nechali restaurovat také veškeré dochované vybavení, začali se zajímat o funkcionalistickou architekturu a design, aby doplněný nábytek, svítidla i další detaily vhodně navazovaly na stávající zařízení. Láska až na druhý pohled„O domě jsme se dozvěděli z inzerátu a nebyla to láska na první pohled,“ přiznává se naše hostitelka. Statečně se už vyrovnala s tím, že jí naše fotografická „četa“ řádí v domě, a teď se probírá zažloutlými plány a vzpomíná na nedávnou minulost. Listuje fotografiemi – doličnými předměty dokazujícími, že při rekonstrukci se šlo opravdu až na kost. Stavební dozor se v rozpočtu zmýlil o pět set procent. V polovině roku 1999 se tedy začalo rekonstruovat, a to tak důkladně, že nakonec zbyla jen nosná konstrukce a v ní se postavil nový dům. Předposlední obyvatelka Alena Ladová tu bydlela od roku 1961 do své smrti v roce 1994. Poté byl dům asi pět let neobývaný, neboť syn malířky s manželkou tu bydlet nechtěl. Byl pravým důvodem stav domu? Jisté je, že všechno zde bylo původní a po těch letech velmi vetché: kanalizace, voda, elektrika. Dobrá byla jenom statika domu, který stojí na pylonech. Od roku 1991 je navíc vila památkově chráněná, což pro majitele není žádná výhoda. Co to obnášelo? „Vše se muselo uvést do původního stavu,“ vypočítává paní domu. „Zrestaurovat nábytek a udělat kopie původních parket, oken a parapetů nebyl problém. Horší bylo dodržet původní technologie, které jsou v současných podmínkách takřka neproveditelné. Například omítka: dům má pouze třicet centimetrů silné zdi, takže se musel zvenčí zateplit. Na polystyrenu však tuhle hlubokou omítku nikdo udělat neumí, běžně se kotví na zeď, na rabicku. Společnost Knauf Praha nám vyšla vstříc a vyrobila speciální omítku podle našich představ a představ pamatkářů. Přes zimu ji nechala na cvičné stěně, a teprve když se udržela, další rok nám ji prodala.“ Původní zůstalo kování na oknech, některé dveře, část svítidel a kamenné zídky na zahradě, které ovšem byly úplně rozpadlé. Každá cihla jináS původní společností, která rekonstrukci začala, dobrou zkušenost investoři neměli. V kuchyni udělali její řemeslníci špatný vývod na myčku, vzápětí protekly obě terasy a dokončená koupelna se musela rozbourat… „Řekla jsem jim, jak by to mělo vypadat, ale když jsem přišla za dva dny, bylo všechno jinak. A to jsem požadovala jen standardní věci. Po roce jsme se s firmou rozloučili,“ konstatuje paní domu. „Pak nám spadla z nebe pražská firma RaF, s.r.o. z Prahy 3, díky níž bydlíme. Doporučil nám ji Knauf Praha a firma RaF opravila nekvalitně provedené práce svých předchůdců a kompletně dokončila rekonstrukci.“ Firma vyřešila i problém dolních místností, kde bývaly dvě komory pro služebnictvo a prádelna. Aby se z nich staly obytné místnosti s dostatečnou světlou výškou, bylo potřeba strhnout podhledy a snížit podlahy, dostat se až do základů a dvacet centimetrů jim ubrat. V původním projektu byly základy nakresleny vysoké 60 centimetrů, ale ten se nedodržel… Tvrdí-li se, že za první republiky se stavělo kvalitně, pak v tomto případě to určitě neplatilo. Spousta konstrukcí byla pěkně ošizena, například každá cihla byla jiná. Vlhkost a plíseň aneb vědět to předem…Při rekonstrukci byla odstraněna i všudypřítomná vlhkost. Chyběla izolace proti podzemní vodě v suterénu (podle projektu tu být měla), takže zdi byly vlhké a plesnivé zhruba do výše jednoho metru. Pryč musely i příčky, neboť byly prorostlé plísní. Při pohledu na rozměrný pokoj o ploše 50 m2, jenž prosklenou stěnou nabízí krásný výhled na město, se ale vloudí otázka: jak je to s vytápěním? Paní domu se jen usměje: „Z toho jsem měla největší hrůzu. Rohová výloha, původně s jednoduchým zasklením, se proto udělala v eurooknu s izolačním dvojsklem. Loňskou zimu jsme lehce dosáhli pětadvaceti stupňů. Tepelná kapacita byla o padesát procent navýšena. Nesnesu totiž zimu. K smíchu mi proto přišel požadavek památkáře, abychom v pokoji nechali jeden původní radiátor jako technickou památku. Chápu to u Loosovy vily, ale tohle je dům určený k bydlení.“ Přílišné přehřívání prosklené stěny se vyřešilo žaluziemi a roletami. Zrušeny naopak byly nehezké mříže a nahrazeny bezpečnostními fóliemi. Trochu technický problém způsobil při úpravách i svod vody, vedený ze střechy středem domu místo povrchovými okapy. Původní svod byl ale někde proražený, a když zapršelo, byl sloup uprostřed místnosti celý mokrý a omítka odfouklá. Po opravě se svod vybavil navíc zvukovou izolací, aby to v pokoji při prudkém dešti příliš nerachotilo. Další charakteristický rys funkcionalistických staveb – terasy nakloněné směrem k domu, kde voda odtékala do jímky a potom pryč dolů – noví majitelé změnili a nechali je obrátit. Při přívalovém dešti se totiž revizní šachtou vždycky vyvalila spousta vody, proto se musela přemístit. Když paní domu nalévá v moderně zařízené kuchyni svým dvěma kočkám mléko do misky, tváří se klidně a spokojeně. Starosti jsou zapomenuty, i když ještě před chvílí tvrdila: „Kdybychom na začátku věděli, co nás čeká a v jakém je stavba šíleném stavu, tak jsme do toho určitě nikdy nešli.“ Jaroslav Fragner(1898–1967) studoval architekturu na ČVUT, studia přerušil (1922) a od roku 1934 pokračoval na AVU u Josefa Gočára. Člen skupiny Devětsil, první projekty v kubisticko-puristickém duchu, ke konci 20. let se přihlásil k mezinárodnímu stylu. Jeden z nejvýraznějších architektů českého funkcionalismu. Po válce se zabýval hlavně rekonstrukcemi historických budov, v letech 1949 až 1967 profesor AVU, jeho jméno nese galerie v Betlémské kapli (výstavní síň architektury). Nejvýznamnější stavby: v Praze malobytové domy Pod Kavalírkou, továrna na léčiva, pojišťovna Merkur, planetárium ve Stromovce, rekonstrukce a dostavba Karolina, rekonstrukce Betlémské kaple a Husova domu; elektrárna v Kolíně, gymnázium v Českém Těšíně, kulturní dům v Ostravě, vily a nájemné domy, administrativní budovy. text: Věra Konečná, Hana Profousová foto: Iveta Kopicová zdroj: Můj dům 10/2002 |
Umění žít v pohodě
|
|
Zahrada u venkovského domu prodělala historicky mnoho proměn: od malé předzahrádky za plaňkovým plotem přes pěkné okrasné výsadby u chalup až k bohatým selským zahradám. Pro všechny zahrádky byla příznačná velká bohatost, někdy až přemíra barev. I na malém prostoru dokazovala vždy hospodyně svou lásku ke květinám a zpravidla tu po celou dobu vegetace kvetlo mnoho, byť třeba prostých rostlin pěstovaných ze semen posbíraných v okolí. Na nákup květin mnohde nezbývalo. A tak se lidé naučili květiny hřížit, řízkovat, dělit a uchovávat přes zimu. Ti movitější se starali o zavádění nových druhů a odrůd, jež se právě díky zmíněnému množitelskému umění dostávaly do okolí. Tak se u nás rozšířily muškáty, petúnie, fuchsie a mnohé jiné květiny, bez nichž si už zahrádky a okna nedovedeme představit. Svébytným útvarem byla bohatá selská zahrada, jež se už řídila různými pravidly, využívala geometrické obrazce, cizí rostliny a často dávala okatě najevo, že majitelé mají nejen na výstavný dům, ale také na nákladné výsadby. Proměna vesnické šediPřed deseti a více lety nabízela většina našich vesnic dosti bezútěšný obraz. Okna a předzahrádky plné květin byly málokde k vidění. Surfinie se teprve dostávaly na západní trhy, nové převislé kultivary pelargonií a verben, natož balkongoldů (Bidens ferrulifolia), milionbellsů (drobné převislé petúnie), byly u nás neznámé. Mnohé se však změnilo a dnes je na venkově spíše vzácností okno, kde květiny nejsou. Na zahrádkách našly místo mnohé nové druhy a odrůdy okrasných rostlin. Tu a tam dokonce najdeme květinovou krásu, která svědčí o výjimečném citu a touze majitelů po pěkném prostředí. Zahrada manželů Ciznerových na Humpolecku, kterou představujeme, je prostá, barevně, druhově, odrůdově velice bohatá, takže si své místo jako příklad určitě zaslouží. Když je každá práce koníčkemJsou lidé, kteří jsou vůči dnes tak módní špatné náladě imunní. K odolnosti jim stačí prostý rodinný domek, který si v rámci omezených finančních možností postupně zvelebili, uspokojuje je, že mají pěknou zahrádku, malé hospodářství, jež se však významně podílí na rodinném rozpočtu, že dobře vychovali své děti, že z jejich práce něco hodnotného vzniká. Takových je u nás mnoho. Před více než třiceti lety si naši hostitelé koupili menší rodinný domek se zahradou a začali jej promyšleně vylepšovat. Postupně přestavěli půdu na obytné podkroví s ložnicemi, zavedli ústřední topení, pan Cizner vytvořil nápaditě uspořádanou kuchyň s pěknou linkou, kde má kuchařka všechno pěkně po ruce. Vybudovali velký zděný objekt s dílnou, garáží, stodolou a kůlnu, příjemné posezení pod rozložitým ořechem. Nedávno přikoupili téměř čtyři tisíce metrů čtverečních pole přiléhajícího k zahradě a oplotili je tak důkladně, že se zvěř dovnitř na lákavé hlávky zelí a krmné řepy nedostane. O velké lásce ke květinámO zahrádce paní Ciznerové vypovídají snímky. Zjara prvosenky, sasanky, kakosty, kamzičníky, hlaváčky, upolíny a jiné. Z těch letních by seznam zabral hodně místa, tak jen ty, jež dominují: v bohatém sortimentu růže, dále monardy, zvonky, letní chryzantémy, heliopsisy, kypreje, ostrožky… A dlouho do podzimu chryzantémy, rudbékie, hvězdnice a mnoho jiných nádherných květin. Paní Ciznerová se je všechny s láskou naučila dobře pěstovat, ošetřovat, množit i přezimovat, takže mnohdy má problém, kam všechny květiny vysadit, aby na zahradě nevznikl chaos. Je to vždy milé posezení a popovídání s Ciznerovými, vzácné vlídné zastavení naplněné pohodou a dobrou myslí. Žít tak, aby člověka provázel po většinu času vnitřní klid, je umění. Bez rozpoznání skutečných trvalých hodnot, jakými jsou spolehlivé partnerství, uspokojení z dobře a promyšleně vykonané práce v celé nekonečné paletě možností, bez schopnosti obdivovat se věcem zdánlivě prostým, nenákladným, bez mysli převážně nakloněné vidět děje a věci z té lepší stránky, to ovšem nejde. text: Pavel Chobotský foto: Autor zdroj: Můj dům 10/2002 |
Kluci pro všechno
|
|
Konkurenční boj tlačí světové výrobce k hitu letošního roku, kterým mají být robotické akumulátorové vysavače. Mikroprocesorová inteligence a čidla jim sice umožňují vyhýbat se při práci v nepřítomnosti uživatele nohám nábytku a překážkám, ale svým sacím výkonem se akumulátorové přístroje nemohou rovnat ani nejlevnějším kompaktním podlahovým vysavačům. Hubice se specializujíHubice vysavačů již dávno dokážou proniknout mezi žebra radiátorů, do mezer automobilových sedáků a třeba i do jemných mezer počítačové klávesnice. Klepání koberců usnadňují hubice s turbínkou a s rotačním či vibrujícím kartáčem. K dražším vysavačům se začaly dodávat šamponovače, které vrátí kobercům původní barvy a svěžest. Desatero řemeselTechnicky „vypiplaný“ vysavač se dá využít také pro řadu užitečných prací v domácnosti. Podtlak nebo přetlak vzduchu nám může posloužit k pohonu masážního přístroje, stříkací pistole, ale třeba i kutilské brusky! Průkopníkem této techniky je už od 30. let firma Kirby, která začala ke svým univerzálním podlahovým vysavačům, u nichž přežil prachový vak (už dávno však s filtračním polypropylénovým sáčkem uvnitř), dodávat kromě rotačních kartáčů a leštičů i víceúčelové brusné kotouče. Počet užitečných adaptérů stoupl u nejnovějších modelů na rovnou desítku, a tak není divu, že prodejci zde raději mluví o systému pro údržbu domácnosti než o vysavači! S dalším „děvčetem pro všechno“ přichází i AEG ze skupiny Electrolux. Jeho nástavce na rozdíl od vysavačů Kirby využívají podtlaku. Vysavač s rodokmenemLuxusní americký Kirby GSIX® nabízí ke své mimořádně výkonné dvourychlostní jednotce se sedminásobnou filtrací a s polohováním hubice špičkou nohy deset praktických nástavců. Vibrační Turbo umožňuje drhnout ulpělé nečistoty, brousit dřevo, leštit nábytek nebo masírovat bolavá záda. Malý adaptér zase promění vysavač v univerzální hustilku. S připojenou ejektorovou pistolí pak stříká vodou ředitelné barvy, ale třeba i hnojivo na květiny a samozřejmě pěnu na koberec. Rotující kartáč Zippbrush s tvrdými přírodními štětinami dokonale odstraní z koberců a čalounění chlupy domácích zvířat. Na skříně a vysoké knihovny se dostaneme lehkou prodlužovací trubkou. Šamponovač vyčesává pěnu s nečistotami z koberce a ukládá ji na podnos. Rozčesávač obnoví vlas koberce. Malou úpravou se pohonná jednotka promění v ruční vysavač pro rychlé a snadné čištění čalounění i matrací. Není divu, že obsadil tento nejdražší, avšak nejkvalitnější vysavačový systém přední místo v náročných testech německého Stiftung Warentest. Electrolux oživil i prachovkuZákazníkům s vysokými nároky na čistotu domácnosti připravil Electrolux ke svým nejvýkonnějším podlahovým vysavačům AEG rafinované příslušenství System-Pro. Již samotný vysavač v ceně kolem 6 až 7 tisíc Kč je na pohled nekonvenční: zadní kola jsou obalena měkkým materiálem, jenž chrání nábytek, a prostor po stranách je využit k praktickému ukládání příslušenství. V letošní nabídce najdeme jedenáct různých hubic, kartáčů, štětců a hadic. Menší kartáče jsou v rukojeti teleskopické trubky. V základním vybavení najdeme též hubice na polštáře i nábytek a teleskopickou hubici na spáry. Dokoupit si však můžeme i několik „speciálních pomocníků“. Vedle několika typů hubic s válcovým i kotoučovým kartáčem poháněným vzduchem je pamatováno na pětimetrovou ohebnou hadici pro vysávání schodišť nebo uvnitř automobilu. Převratnou novinkou, kterou ocení kutilové, je přísavka pro odsávání prachu při vrtání do zdi. A také souprava Mini s ohebnou hadičkou k čištění klávesnic počítačů a hudebních nástrojů. Na odstraňování chlupů domácích zvířat z koberců a čalounění je určena hubice s rotačním kartáčem Turbomatic poháněná vzduchem, u čalouněného nábytku nebo z automobilových sedaček pak stejnou službu nabízí vzduchový rotační kartáč Turbomidi s otočným kloubem. Senzací je přídavné pouzdro Easy Clean Kit, umožňující konečně hygienicky zbavovat prachu oblíbené antistatické prachovky, které po válce nahradily péřové prachovky z krocaních pér, bez nichž se neobešly domácnosti našich prababiček. text: Jan Tůma foto: autor, archiv redakce zdroj: Můj dům 10/2002 |
Neutopte se v topení…
|
|
Počítání ztrátV prvé řadě se proto zabýváme kvalitou obvodových konstrukcí, systémem zateplení a z toho plynoucích tepelných ztrát. Lze je bez problémů stanovit již na papíře v rámci projektu a z nich poměrně přesně stanovit finanční potřebu na získání příslušné energie podle aktuálních cen zemního plynu, elektřiny, uhlí, dřeva či jiného topného média. Pokud vše správně spočítáme, máme vlastně stanovenou velikost topného zařízení včetně odpovídajících cenových variant investice a odpovídající provozní náklady za topnou sezonu. V tuto chvíli je třeba zvážit, zda náklady na vytápění jsou odpovídající, nebo bude lepší investovat do zlepšení tepelně-technických vlastností domu – s tím, že dosáhneme pravidelných úspor v podobě nižších provozních nákladů. Pokud jsme si již optimalizovali oblast spotřeby energie domu (optimum se často nachází vysoko nad požadavky současných norem, a tudíž bychom se neměli spokojit s tím, že vše je podle normy), zvažujeme vlastní návrh otopného systému. Nízkoteplotní systémy převažujíDnes se většinou používají systémy s nuceným oběhem topné vody. V případě skutečně dobře tepelně navrženého objektu je vhodné používat teplotní systémy s nízkou teplotou topné vody. Výhodou těchto systémů je vyšší účinnost topných zařízení při ohřevu topného média (zpravidla upravené vody) při nižší teplotě; zároveň při vytápění dochází k menšímu tepelnému namáhání rozvodného potrubí. A jaké chceme teplo?Způsob předání tepla je velmi důležitý: – Uvažujeme-li o nejčastějším, plošném, tj. podlahovém, stěnovém či stropním, pak má výhodu nejrovnoměrnějšího rozdělení tepla v prostoru. Doceníme to především u dokonale zateplených objektů, kdy topné médium či topné dráty elektroohřevu pracují s natolik nízkou teplotou, že vyšší teplotu topné plochy při dotyku prakticky nevnímáme (například topná voda podlahového topení běžného období zimy má teplotu kolem 30 °C a teplota podlahy je 25–27 °C, přitom udržujeme bez výkyvu stabilní teplotu prostoru na poměrně nízké hodnotě, aniž cítíme zimu). Nevýhodou bývají vyšší investiční náklady, někdy je třeba nedostatečnou topnou plochu kombinovat s dalšími systémy. – Určitou variantou je teplovzdušné topení, kdy se řadou průduchů vhání do prostoru teplý vzduch, ohřátý ve vzduchotechnickém zařízení na teplotu o něco vyšší, než je teplota prostoru. Vzduchotechnická jednotka zde vlastně plní funkci výkonného radiátoru a vlastní rozvod vytváří prostorově jednotné tepelné klima v objektu. – Radiátory či konvektory patří k nejrozšířenějším. Musí být správně navrženy z hlediska topného výkonu při stanoveném tepelném spádu včetně umístění z hlediska cirkulace vzduchu (tam, kde se vzduch ochlazuje nejvíce, tj. u vnějších stěn a oken, nutno zajistit stoupavý proud teplého vzduchu). V případě, že dochází k obrácené cirkulaci vzduchu, k dosažení tepelné pohody v místnosti se spotřebuje více tepla. Design otopných těles navíc umožňuje vyřešit každý požadavek z hlediska estetického umístění v interiéru včetně dokonalé funkce. – Pro sálavý způsob předávání tepla jsou ideální krby, kachlová či krbová kamna. Lze je využívat k lokálnímu vytápění, v případě instalace teplovzdušných rozvodů mohou být významným zdrojem úspor za ostatní energie. Hospodárné vytápěníObecně lze konstatovat, že z hlediska provozních nákladů jsou vždy hospodárnější zařízení s nižším výkonem pracující v trvalejším provozu s nižší teplotou topného média, umístěné v objektech s dobrou tepelnou izolací, dobrou akumulací tepla a zpravidla vlastní regulací ve vztahu k vnější teplotě. Z těchto zařízení pak zpravidla kralují nejmodernější (a pohříchu i nejdražší) kondenzační kotle či tepelná čerpadla, byť často s poměrně jednoduchou ekvitermní regulací, protože jsou navrženy především pro vhodně tepelně řešené domy. text: Bohumil Ouda foto: archiv firem zdroj: Můj dům 10/2002 |
Zahradou křížem krážem
|
|
Esteticky po povrchuZpevněné plochy tvoří tzv. páteřní systém obytného prostředí u domu a rozbíhají se do zahrady, kde slouží k dokomponování klidových ploch a zákoutí. Tady je potřeba si poradit s výběrem vhodného materiálu, a to z hlediska estetického, praktického a cenově dostupného.
Přírodní kámen – v zahradní architektuře je vyhledávaný pro svůj přírodní vzhled, barevnost a organické začlenění do zahradních kompozic. Umožňuje maloformátové i velkoformátové skladby, tj. souvislé dlažby i náznakové chodníky v podobě opracovaných dlaždic, v přírodním nepravidelném lomovém anebo štípaném tvaru. Do zahrady se vybírá podle požadavků na trvanlivost, aby nebyl za vlhka kluzký nebo se mrazem nedrolil a podle možností dalšího opracování. Tloušťka kamenných desek by měla být 5 až 7,5 cm, podle velikosti dlaždic. Drobnější kámen – valouny, oblázky a štěrky se používají jako dekorativní výplň nebo posyp na nezpevněných plochách. Například za tunu říčních oblázků (kačírku) zaplatíme 200 až 250 korun. Neprané oblázky jsou levnější – tuna za 50 korun. Cihly zvonivky – tradiční, ostře vypalovaná dlažba z cihlářské hlíny, velmi odolná, s širokým použitím. Svojí terakotovou barevností umožňuje vytvořit příjemné a strukturálně jemné a atraktivní plochy teras, cest, schodišť i zídek. Do dlažby se cihly dají uložit lícem, naplocho, na hranu či výšku a vytvářet různé vzory. Cihly nejsou vhodné k dláždění velkých ploch, kde především složité vzorování může působit rušivě.Zvonivky jsou oblíbeným materiálem pro stavbu zídek. Kromě vysoké odolnosti se tento druh zdiva vyznačuje dekorativností vazby (uspořádáním cihel v zídce). Keramika nabízí harmonii – především na plochách těsně spojených s vnitřním prostředím domu, na přilehlých terasách, přístupových chodnících a schodištích, zádveřích, balkonech aj. Do venkovních podmínek je třeba vybírat dlažbu mrazuvzdornou, pevnou, s nízkou nasákavostí a odolností vůči mechanickému namáhání. Povrch dlažby je v přímém kontaktu se zahradou a je tudíž nadměrně obrušován pískem a drobnými kamínky. Na frekventované plochy jsou vhodné typy dlažeb, např. neglazovaná dlažba–gresy, která vyniká minimální obrusností, dlažby Cotto, Klinker aj. Beton sice přírodní kámen nenahradí, ale soupeřit s všudypřítomnými jednoduchými betonovými tvarovkami nebo do detailu promyšlenými prvky také není snadné. Jsou pevné, trvanlivé, hospodárné a výstavba rychle pokračuje. Z jednotlivých elementů – kostek, desek, profilových tvárnic, palisádových prvků aj. – v navzájem laděných barvách lze dláždit cesty, stavět nejrůznější tvary schodišť, skládat pevné zídky – třeba i bezmaltovým způsobem – a zajišťovat svahy a šikmé stěny. K sortimentu patří i obklady na podezdívky teras a domů včetně dokonale ladícího zahradního nábytku. Reliéf prvků bývá inspirován povrchy nejoblíbenějších kamenů – travertinu, břidlice a pískovce. Glazura se používá v exteriéru minimálně a pokud ano, tak s neklouzavým povrchem. Barevnost je rozmanitá, obvykle betonové tvárnice jsou při výrobě zbarveny přísadami, takže se barva nemění ani vlivem UV paprsků. Tvarovky mohou být i odlehčené, vyrobené z lehkých příměsí, pórovité.
Technologie samozřejmě nabízejí i další formy pohledového betonu – ploché dlaždice (s povrchem vymývaným, rustikálním, tryskané aj.) v nejrůznějších rozměrech. Beton ve svých mnohotvárných podobách je univerzálním materiálem, a i když je na první pohled zřejmé, že se najedná o pravý kámen, není špatný a není třeba jím pohrdat.
Dřevěné špalík y vytvoří velmi působivou dlažbu, ovšem je nutno počítat s kratší životností. organického materiálu. Především se nehodí do míst se zvýšenou vlhkostí. Impregnovanou dlažbovou kulatinu si lze pořídit ceně 250 Kč/m2. Ze dřeva ve formě palubových desek lze vytvářet efektní přírodní terasy, jejichž povrch je schopen rychlého odvodnění a nepřehřívá se. K výhodám dřeva patří jeho příjemná přírodní barevnost a snadnost propojení se zelení a jakoukoliv architekturou. Aby nebyla nudaKombinace různých materiálů mohou dopomoci k živějším strukturám a zhodnocení realizací. Zvláště u velkých teras jsou výhodné směsi materiálů k rozčlenění velkých ploch, například přírodní kámen nebo betonové dlaždice kombinované s malou dlažbovou mozaikou se dřevem nebo i cihlami. Velmi dobře působí také kombinace z kamenů a oblázků se dřevem. Kouzelné efekty vytvářejí trsy skalniček vyrůstající ze spár a mezer v povrchu teras, chodníků a schodišť. Při použití různorodého materiálu nelze vytvořit zcela rovný povrch, proto v místech, kde bude umístěn zahradní nábytek, je třeba volit stejnorodý materiál Po dlažbě cestPři tvarování cest a jednotlivých ucelených zpevněných ploch lze použít strohé geometrické tvary, měkké přírodní křivky anebo jejich kombinace, které buď narušují přílišnou pravidelnost, anebo do nepravidelnosti zavádějí určitý pořádek a systém. Pravidelné tvary vnášejí do zahrady určitou nepřirozenost a strohost. Nepravidelné meandrovité tvary naopak zvýrazňují přírodní charakter a rozmanitost zahradního prostředí. Příjezdové cesty a parkovací plochy musí snášet velké zatížení. Je proto nutné zesílit nosnou vrstvu štěrku a dlažební kostky klást do maltového lože. Druhou možností je pak pevnější, 10 cm silný betonový základ, který je vhodný pro suché a pevné půdy, kde není vysoká hladina spodní vody. Druh podkladu se vybírá podle klimatu, druhu půdy (propustné či zadržující vodu) a také podle provozu a zatížení. Základní rozdíly jsou mezi jednoduchými zahradními cestami a pojezdovými cestami a odstavnými místy.
Při stavbě zpevněných ploch se zároveň řeší i způsob odvodnění. V případě měkkých povrchů se zabezpečuje propustnost podloží. U tvrdých povrchů se vhodným vyspádováním odvodňovaných ploch zabezpečí plynulé odtékání vody na trávník nebo její odvod vpustí do kanalizace, trativodu anebo do rezervoáru. Drenáž se pokládá až do nezámrzné hloubky nejméně 60 cm. Každá vrstva základu musí být dostatečně uhutněna. Klesají, stoupají, zdobíSchody mají v zahradě jediný smysl – ulehčit překonávání výškových rozdílů, bezpečný a pohodlný pohyb v různých úrovních domu a terénu. Tyto prvky nemohou existovat samostatně, ale vždy navazují na cesty a další prvky v zahradě, s nimiž tak mohou vytvářet působivé celky, například v blízkosti skalky, s popínavými či půdopokryvnými rostlinami, trvalkami aj. Zajímavé zahradní kompozice vznikají ve spojení přístupem k vodním plochám, například okrasným jezírkům a bazénům. Kamenný koberecI laik může dláždit rychle a precizně. Umožňuje to valounová dlažba z umělého kamene Carpet Stones, což je tvárnicově dlažební systém s téměř neomezenou skladbou drobných dlažebních kostek ve čtyřech barvách (antracit, červenohnědá, šedá a kůže). Dlažba se vyrábí v tloušťkách 2 až 4 cm (podle namáhání dlažeb), se schodovými a ukončovacími prvky pro vnější i vnitřní použití. Základní obdélníkové díly o rozměrech asi 118 x 60 cm se skládají z jednotlivých kostek uvnitř propojených drátem. Výhodou je, že jsou pružné a po položení na podklad zachovávají stejně široké spáry. Tvary dílů – přímé, vějířové, obloukové či kruhové dlažby lze přestřižením spojovacích drátů dělit a navzájem kombinovat, případně doplnit ukončovacími prvky. Málo namáhaná dlažba se pokládá pouze do pískového lože o tloušťce asi 10 cm, silně zatěžovaná (vchody do domu, vjezdy do garáží aj.) na betonovou mazaninu. Nejvhodnější je výplň jemným říčním pískem (zrnitost 1 až 4 mm), po uhutnění např. vodou získá dlažba potřebnou pevnost a stabilitu. Ceny povrchů a dlažeb
Pro dlažbu pevnějšíNové druhy spárovacích hmot od německého výrobce jsou určeny ke zpevnění venkovních dlažeb z přírodních i umělých materiálů uložených do pískového lože, kamenné drtě aj. Muro plast – vodová řídká tekutina, která po prolití spár vyplněných např. pískem nebo štěrkem polymeruje se vzduchem na pevnou elastickou bezbarvou hmotu a pevně se váže na stěny kostek. Zpevněním dlažby se zcela zamezí vyplavování materiálu ze spár, růstu plevelů, uvolňování dlažebních prvků aj. Hmota je dobře vodopropustná, pružná, odolná vůči teplotám, mechanickému poškození i chemikáliím a není jedovatá. Přírodní charakter hmoty je vhodný ke spárování dlažeb v zahradách, na chodnících, terasách, balkonech aj. Muro spárovací malta – dvousložkový epoxidový materiál je po vytvrzení pružně pevný, tvarově stálý, vodopropustný, odolává tlaku a ohybu při vysoké přilnavosti ke kamenům aj., jako předchozí přípravek Muro plast. Spárovací malta je vhodná jak pro nové, tak staré dlažby, na chodníky, vjezdy garáží aj.
text: Helena Klímová foto: Iveta Kopicová a archiv firem Best, Lusit zdroj: Můj dům 10/2002 |
Soukromé nebe Osmanyho Laffity
|
|
Bůhví proč jsem došla k závěru, že Osmany Laffita nemůže žít černobílý život, ale musí vyčnívat svou bizarností jako snad všichni úspěšní módní tvůrci. Když jsem přijížděla k vysoké bráně rozlehlého pozemku dvorního návrháře značky Taiza, donekonečna jsem si opakovala: Ničemu se nediv, pasivně přijímej módní trendy a tvař se přirozeně, i kdyby ti přes cestu přeběhlo stádo velbloudů s chocholy pštrosího peří na hrbech a s pestrými boa omotanými kolem dlouhých krků. Nic takového se nestalo. Majitel sice kdysi choval lva, ale dnes bych u jeho vily mohla potkat leda tak psy, koně, pávy, mývaly nebo klokany.
Ve stráni v hustém lese se tyčí překrásná secesní vila, kterou postavil v roce 1910 Ladislav Pračka. Místo ani architekturu si nevybral náhodou. Dům byl totiž postaven jako místní hvězdárna, proto musela poloha přesně odpovídat požadavkům na co nejpřesnější vědecké výzkumy. Vilu časem koupila rodina Pospíšilova, která ji věnovala jako svatební dar dceři, jejíž manžel byl vášnivý astronom. Jak léta plynula, vila dobře sloužila svému účelu. Po válce se však z luxusního vyhlášeného sídla stal polozbořený tichý dům, k němuž by se dostal snad jen princ, jdoucí se šavlí v ruce vysvobodit zakletou princeznu. Nebyl to sice on, kdo vysvobodil spící vilu k životu, ale činorodý Osmany, který ji před třemi léty objevil, když se byl koupat nedaleko odtud. Za tu dobu se tu skutečně hodně změnilo. Když jsem vstoupila do domu, vládl zde čilý ruch — rozkvetlou zahradou se proháněli dva psi, zpovzdáli byli slyšet pávi a z ohrádky si mě zvědavými pohledy měřili dva zakrslí klokani. Sedla jsem si na terasu do houpacího křesla a s výhledem do soukromé zoologické zahrady jsem Osmanymu Laffitovi položila několik otázek. Proč jste si vybral právě tuhle vilu? Bydlel jsem v Praze a uvažoval o tom, že se přestěhuji z města na místo, kde budu mít klid k práci a kde budu moci také odpočívat a relaxovat. Dům jsem objevil náhodou, a hned jak jsem sem poprvé vstoupil, bylo jasné, že ho chci. Získat ho však nebylo jednoduché. Jak vypadal? Zvenku je pořád stejný, uvnitř se toho ale hodně změnilo. Museli jsme udělat kompletní rozvody vody, elektřiny, topení a dispozici přizpůsobit našim požadavkům. V současné době je už hodně zrekonstruováno, ale ještě stále máme velký kus cesty před sebou.
Práce neprobíhaly plynule? Ne, původně jsme najali stavební firmu, ale nebyli jsme spokojeni, a tak dnes všechny úpravy dělají zaměstnanci. Ti se zároveň starají o zahradu a zvířata. Nevadí vám, že rekonstrukce trvá dlouho? Myslím, že člověk nesmí být rychlejší než život. A k čemu spěch? Není to pak ono, když nevidíte, jak se všechno mění. Takhle mám lepší pocit, víc to prožívám. Co bych pak dělal? Takhle musím každý den říct, co se bude dělat dalšího, jsou to pro mě běžné starosti. Jaké máte plány se stavbou? Architekturu chci rozhodně zanechat v původním stylu, uvnitř pak dispozici změníme podle našich přání. Obnovíme kopuli, která sloužila k pozorování hvězd, nechám zrekonstruovat terasu, abych tady mohl v létě sedět. Co se týká zahrady, tam nastanou změny. Chtěl bych, aby tady bylo hodně okrasných květin, sochy a nejrůznější umělecká díla. Jak dům zařizujete? Některé kusy, i když je jich hodně málo, protože dům vykradli, jsou původní, něco je z mého bývalého bytu a něco jsem koupil. Přesně ještě nevím, jak bude celý dům zařízený, ale určitě nechám hlavní salon nezměněný, ostatní pokoje pravděpodobně budou v různých stylech.
Jak si to mám představit? Každý pokoj bude mít svou atmosféru, líbí se mi japonský styl, takže jeden pokoj by mohl být v tomto duchu, chtěl bych tady ale i kubánský styl a mnoho dalších. V konečném výsledku tedy budete procházet mezi salony a pokaždé budete v jiné zemi. K tomu všemu ale budeme potřebovat nějakého šikovného architekta. Nenapadlo vás někdy, že byste si navrhl nábytek sám? Jedním z mých předmětů na malířské akademii byl také design interiéru. Nemyslím, že bych nedokázal načrtnout nábytek, ale víc mě baví navrhovat šaty. Sledujete současné trendy v zařizování? Samozřejmě, čtu interiérové časopisy, které vycházejí u nás a nechávám si posílat nejrůznější magazíny ze zahraničí. Nacházím v nich inspiraci a tu přenáším do svého domova.
V jakém prostředí jste vyrůstal? Pocházím z diplomatické rodiny, která mi umožnila cestovat a tím mi dovolila poznávat jiné krajiny a jejich kultury. Na Kubě jsem bydlel v rodinné vile uprostřed překrásné zahrady. Proč jste se rozhodl žít v České republice? Maminka mě sem poslala studovat, našel jsem si tu přátele a vybudoval vlastní život. Kdykoliv chci, můžu se domů vrátit. Je to jako stroj času — jsem na Kubě a cítím se jako dítě, v Čechách jsem dospělý a podnikám. Je důležité posouvat se v čase, nestát na jednom místě a nekoukat na totéž, co vidíte každý den. Snažím se být vždycky o krok vpředu. Prostředí, kde jsem si našel nový domov, mě inspiruje. Jak? Na Kubě je stále hezky, tady se střídají čtyři roční období, a tak mám inspiraci k navrhování kolekcí také pro podzim a zimu. Nebylo jednoduché si na změny teploty zvyknout. Abych se tu cítil úplně šťastný, muselo by tu být moře. Máte ještě nějaký další byt jinde ve světě? Pominu-li Kubu, kde máme rodinný dům, tak ne, tato vila je hlavní sídlo. Uvažuji ale o koupi menšího domku právě někde u moře. Buď ve Španělsku, nebo v Miami. Z praktického hlediska zatím vyhrává Evropa. U moře bych byl za dvě hodiny, cestování by bylo pohodlnější a nepřinášelo by komplikace. Nezdá se vám vila velká? Zpočátku možná ano, ale dneska mi připadá malá. Chtěl bych větší, potřebuji hodně místa, volný prostor, abych se necítil svázaný. Ten ostatně dávám svým blízkým i svým zvířatům. Jak vlastně vznikla vaše soukromá zoo? Od dětství miluji zvířata, rád chodím do akvaristiky. Nikdy však nekoupím zvíře na první pohled, čekám, a když ho tam znovu vidím při další návštěvě a mám pocit, že se trápí, tak ho musím koupit. To je asi můj trest. Nemám děti, možná takhle zaplňuji prázdné místo v životě. Jste rozhodnutý zůstat v České republice? Nic neplánuju, žiju teď. Každé ráno, když se probudím, děkuju bohu, že mě dovolil žít další den. Pravda je, že můj pracovní program je skutečně vytížený, čeká mě teď velká přehlídka na Mercedes Benz Fashion Week v New Yorku, chystáme se otevřít další butiky v Evropě i v Americe… Beru život tak, jak přichází.
Kontakt: TAIZA, pasáž Broadway, Na Příkopě 31, Praha 1, tel.: 221 613 308
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová zdroj: Moderní byt 11/2002 |
