|
|
Jakmile uvidíte osvětlovací těleso nevšedního tvaru, vzpomeňte si na Saliha a pravděpodobně se nebudete mýlit. Poznáte ho velmi snadno. V jeho tvorbě je patrná volnost a lehkost, jako by se nechal unášet fantazií a navrhoval naprosto svobodně bez ohledu na jakákoliv pravidla. Tvary osvětlovacích těles jsou zdobné a vyzařují šarm a eleganci, přičemž používá materiály typické pro současné trendy, avšak neodmítá ani jiné, například ocelové pletivo či hliníkové vlákno. Bez povšimnutí nezůstal také obyčejný drát či klasická žárovka. Tu s neobvyklou zručností používá jako zdobný prvek u mnoha modelů. Barevné provedení se rovněž vymyká současnému měřítku. Zatímco ostatní výrobci preferují neutrální barvy, Salih obohacuje svá světla o nejrůznější barevné plasty či žárovky. Nepoužije-li nápadnou barvu, pak nechá vyniknout nezvyklému tvaru.
Cesta k designu Než se dopracoval ke své pozici, prošel jako většina designérů školou života. Po vystudování architektury na vysoké škole v Marseilli pracoval v různých architektonických studiích ve Francii i jinde v zahraničí. Nabitý zkušenostmi se vydal na sólovou dráhu. Od školních let ho totiž přitahovalo sochařství, a tak v roce 1993 vytvořil kolekci světelných soch, kterou odborná veřejnost přijala s nadšením, a tak není divu, že brzy nato jej výrobci osvětlení požádali o vytvoření kolekce. Od té doby se začal zajímat o světlo a jeho magické působení. První kolekce vystavil v některých designových ateliérech, např. Roch Bobois. Navrhoval slavnostní osvětlení při významných společenských akcích a pomáhal zviditelnit interiéry mnoha významným světovým obchodním domům. Potkala jsem ho na letošní výstavě osvětlení v Německém Frankfurtu nad Mohanem a nenechala jsem si ujít příležitost, abych sympatickému designérovi nepoložila několik otázek.
Kdo měl vliv na vaše rozhodnutí věnovat se studiu architektury? Můj otec. Chtěl, abych byl při práci svobodný. Během studia a později v praxi jsem zjistil, že mě přitahuje problematika světla. Rozhodnutí věnovat se osvětlení také souvisí se špatným počasím v Paříži. Kdy jste se rozhodl pro navrhování osvětlení? To je dlouhá historie. Když jsem získal diplom na vysoké škole, pracoval jsem v architektonických studiích. Chtěl jsem se ale vrátit k tomu, co mám velmi rád a co jsem dělal i během studií architektury, to znamená k sochařině. Chtěl jsem pracovat s novým a současným materiálem – zjistil jsem, že světlo je neobyčejně působivé a ušlechtilé. Chtěl jsem si pohrávat s jeho intenzitou, barvami, s jeho chladem i teplem, s jeho stíny a paprsky. Na cestě, kterou jste se vydal, jste osamělý – kde hledáte inspiraci pro své návrhy? Vytvořil jsem nový směr v designu. Nebral jsem totiž v úvahu, co design zrovna znamenal. Věřil jsem svým pocitům, a to bylo pro mě zdrojem potěšení. Inspiraci jsem nacházel v okolí, ve vzpomínkách, v životě a jeho projevech, v událostech, které nás nutí přemýšlet. Jsem člověk, který žije v realitě, ale dokáže z ní snadno vystoupit a pozorovat vše z dálky. Jsem člověk, který se oddává snění. Jakým materiálům dáváte přednost? Mám rád všechny materiály, pokud si z nich vezmu to nejlepší. Chci ukázat jejich nejhezčí stránku, v úvahu beru technické vlastnosti i strukturu. Pak i kousek plastu může být krásný. Výběr materiálu je koneckonců jen otázka vkusu. Chtěl byste se věnovat i designu dalších předmětů do interiéru? Ano, mám stále chuť něco takového dělat. Už mám v hlavě několik projektů. Ale pokud jde o návrhy nábytku, tak k této práci bych potřeboval jiné zázemí. Lákají mě spíš drobnější předměty, které vytvářejí v interiéru ojedinělou atmosféru. Které své svítidlo máte nejraději? Mám rád všechny své kolekce, v každé lampě je kousek mého já.
Kontakt: UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08 text: Lenka Haklová foto: archiv |
Blog
Pokořený prach
|
|
Vysavač použili již před sto lety v katedrále Westminsterského opatství před korunovací anglického krále Eduarda VII. Těm dnešním se podobal pramálo. Byl umístěn na voze taženém koňmi a vysávalo se hadicí dlouhou 250 metrů. Vysavač, tak jak ho známe dnes, uvedla na trh v roce 1912 firma Electrolux a dala tak tomuto přístroji na vysávání jeden z jeho názvů — lux. V dnešní době jsou vysavače vyráběny v několika provedeních, základním principem je vždy vysávání proudem vzduchu, liší se pouze ve způsobu odlučování a shromažďování nečistot z nasátého vzduchu a vnitřním uspořádáním přístroje. Typy vysavačů Nejběžnějším typem je vysavač sáčkový, oblíbený pro svoje úsporné rozměry a snadnou manipulaci s nečistotami, které shromažďuje do papírového sáčku plnícího zároveň funkci filtru. Po naplnění jednoduše nahradíme plný sáček novým. Proud vzduchu s nečistotami je nasáván turbínou poháněnou motorem přes sáček a ochranný filtr motoru. Přístroj je určen pouze pro vysávání suchých nečistot. Obvykle bývá vybaven automatickým navijákem přívodního kabelu. Ruční vysavač je zmenšenou a odlehčenou verzí sáčkového vysavače namontovanou na vysávací trubici. Jeho nevýhodou je nutnost manipulovat při práci s celým přístrojem, což je částečně kompenzováno nízkou hmotností, ovšem i na úkor velikosti prachových sáčků. Přístroj s velkým prostorem pro nečistoty je tzv. hrncový vysavač. Nečistoty se z velké části shromažďují na dně hrnce, zatímco proud vzduchu je odsáván agregátem umístěným nad hrncem. Filtr se nachází před vstupem do turbíny. Nečistoty bývají odsávány do velkoobjemového papírového pytle umístěného uvnitř. Je vhodný především pro velké domácnosti nebo firmy. Co rozhodne Obecně platí, že do vysavače je nasáván vzduch s nejrůznějšími nečistotami, a je žádoucí, aby se do místnosti vracel absolutně čistý, jinak se rozvířený prach znovu usadí na nábytku. Z toho důvodu jsou ve vysavačích používány nejrůznější filtry, které mají nečistoty zadržet. Záleží nejen na množství nainstalovaných filtrů, ale i na jejich kvalitě. Při nákupu vysavačů se často setkáme s pojmem „xnásobný filtrační systém“, přičemž x znamená nejčastěji 4 až 7. Investovat do lepší filtrace se rozhodně vyplatí, obzvlášť pokud máme v rodině alergika. Další důležitou vlastností je příkon motoru, se kterým je spojen také jeho sací výkon, který ovšem ovlivňuje i počet turbín a průchodnost filtrů. Vysavače s nízkým příkonem (600 W) stačí na hladké podlahy, pro vysávání koberců je nutný vyšší příkon (až 2 000 W). Při nákupu vysavače je nutné sledovat i délku přívodního kabelu. Uvědomme si, že při úklidu obvykle procházíme celým bytem a každou chvíli zapojovat přístroj do jiné zásuvky by nás zdržovalo. Délka přívodního kabelu se u běžných typů pohybuje obvykle od 5 do 9 metrů. Někdy se setkáme i s pojmem akční rádius, který vyjadřuje součet délky přívodního kabelu, vysavače, hadice, trubky i hubice. Většina vysavačů na našem trhu je vybavena navijákem, který umožňuje odvinout část kabelu a sešlápnutím tlačítka navinout zpět. Praktickým zařízením je kontrolka sacího výkonu signalizující nutnost výměny papírového filtru, který při zanesení sací výkon značně snižuje. Vzhledem k tomu, že vysavač nepatří mezi nejtišší domácí spotřebiče, je nutné při jeho nákupu brát ohled na uváděnou hlučnost. Pokud bychom se chtěli řídit podle tohoto kritéria, je dobré vědět, že u nejtišších vysavačů výrobci uvádějí hlučnost asi 70 decibelů. Filtry Papírový filtr – tím je myšlen papírový sáček, ve kterém se shromažďuje největší nečistota a prach. Bývá až třívrstvý, přičemž každá vrstva navíc znamená dokonalejší filtraci. Používá se pouze při suchém vysávání. Někteří výrobci nabízejí trvalý látkový filtr, který sice ušetří provozní náklady, ale nemá zdaleka tak dobré filtrační vlastnosti. Vzduchový filtr – je montován na vstupu do turbín, aby zachytával jemné nečistoty a chránil motor v případě netěsnosti papírového filtru. Může mít také antibakteriální, případně uhlíkovou vrstvu. Filtr pro mokré vysávání – je zhotoven zpravidla z molitanu a zachycuje zbytky neodloučené vody. Vodní filtr – používá se místo papírového sáčku; nasávaný vzduch s nečistotami prochází vodou, která nečistoty zadrží. Ty se na konci úklidu i s vodou odstraní. Výstupní filtr – je montován na výstupu vzduchu z motoru, zpravidla pod výstupní mřížkou, a slouží k odstranění velmi jemných částic prachu. U některých vysavačů je tento filtr několikavrstvý s antibakteriální (případně uhlíkovou) vrstvou pro zachycení pachů. Výhodou je, pokud lze tyto filtry prát proudem vody. Bezfiltrové vysavače Vysavače pracující na cyklonovém principu filtry nevyžadují. V přístrojích s oddělováním nečistot pomocí cyklonového efektu dosáhne rotující vzduch až rychlosti přesahující rychlost zvuku. Odstředí se tak i velmi lehké částečky a zůstanou na dně speciální nádoby. Hubice Univerzální hubice – je určena pro vysávání hladkých podlah i koberců. Má nožní přepínač, pomocí kterého zasunujeme nebo vysunujeme kartáčky. Výhodou jsou kolečka, která zabrání přisátí k povrchu při použití vysokého sacího výkonu. Štěrbinová hubice – je výhodná při vysávání v úzkých štěrbinách; k ní je mnohdy dodáván přídavný kartáč užitečný například při čištění mezer v radiátorech. Malá hubice – je určena pro vysávání měkkých materiálů, jako jsou závěsy, záclony nebo čalounění nábytku. Turbohubice – slouží k účinnému vysávání podlahových ploch pomocí rotujícího kartáče, který pročesává koberce s vysokým vlasem a kartáčuje hladké podlahy. Dobře odstraní nitě, vlasy nebo drobky a je vhodná pro domácnost se zvířaty. Hubice pro vrtání – jedná se o hubici s dírou pro vrták, která drží na stěně podtlakem; slouží k odsávání nečistot například při vrtání díry pro hmoždinku. Hubice s kotouči z mikrovlákna – je určena k úklidu tvrdých a hladkých podlah; kotouče je možné z hubice sejmout a vyprat. Šamponovací hubice – lze použít pouze k víceúčelovým vysavačům pro čištění koberců mokrou cestou. Kontakty: DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 250 488; ELECTROCITY, Brněnská 1825/23a, Hradec Králové, tel.: 495 266 626; BMV, Anglická 18, Praha 2, tel.: 222 514 223; BOVI CONSULTING, Přemyslova 830, Libušín, tel.: 312 671 555; KOTVA, nám. Republiky 8, Praha 1, tel.: 224 801 111; ZEPTER SHOP, Spálená 55, Praha 1, tel.: 221 990 811, fax: 221 990 804 text: Marcela Ševcová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2003 |
Barevné laškování
|
|
Tyto skutečnosti byly podnětem pro vznik teorie, která utřídila barevné škály do čtyř skupin podle ročních období a přisoudila jim určité působení na lidskou psychiku. Pastelové odstíny jsou obecně nositeli zklidnění a pohody. Zejména tři z nich, na které jsme tentokrát zaměřili svou pozornost, jsou kromě toho téměř synonymy něžné romantiky a hravé fantazie. V růžové, světle modré a fialové se nám už delší dobu nabízejí nábytkové kusy, které jsme byli zvyklí vnímat spíše v tradičních přírodních odstínech. Kořeny tohoto barevného laškování, jímž chtějí návrháři povzbudit naši odvahu ke změně, mohou mít původ v okolní realitě, která už dlouho působí právě opačně – příliš racionálně, stroze a chladně. Tyto tři barvy mohou přinést do interiéru příjemné osvěžení, pokud je ovšem dokážeme do něj vhodně začlenit. Podle zmíněné teorie má každá barva svůj studený či teplý odstín, přičemž teplé reprezentují podle různé intenzity jaro nebo podzim a studené odstíny léto či zimu. V interiéru přitom nesmírně záleží na tom, na jakém místě a v jakém denním, ale i večerním světle bude zvolený předmět působit. Světlo barvy mění Sluneční paprsky dokážou svět doslova rozzářit. Zvláště efektně nám to předvádějí ve chvílích, kdy je obloha zakrytá oblaky a slunce si hraje na schovávanou. Když je za mraky, svět jakoby zešedne, vysvitne-li, pak jeho paprsky postupně ozařují zemi a rozprostírají koberec, v němž barvy hrají tisíci odstínů. Barvy slunečního spektra, které vidíme v duze – červenou, oranžovou, žlutou, želenou, modrou a fialovou – se ale během dne projevují s různou intenzitou. Tak ráno převažují modré ultrafialové paprsky a nabývají na intenzitě v poledne, kdy začne přibývat červeného světla, jehož působení vrcholí navečer. To se pochopitelně odráží v proměnách barevnosti všech předmětů i celého interiéru. Umělé osvětlení pak dokáže změnit barvy skoro k nepoznání. Automaticky s tím počítáme, když nakupujeme oděv nebo látku, většinou se snažíme je posoudit na denním světle. Horší je to s barevným působením nábytku, záclon, závěsů a dalších součástí bytového zařízení, protože ty mají v bytě své přesně určené místo, kde jsou specifické podmínky, ať už jde o světlo přírodní nebo umělé. Může se tedy stát, že pečlivě vybraný kus, o kterém jsme byli přesvědčeni, že se dokonale hodí k tomuto koberci, s ním za večerního osvětlení splyne do nevýrazné šedi. Jednoduché pravidlo pro umělé osvětlení interiéru pojednaného v letních odstínech zní tak, že ho jako celek osvětlujeme tlumenými halogenovými světly, která vytvoří příjemnou atmosféru a přitom nepotlačují intenzitu barev. Světelné akcenty pak zaměříme na vybrané kusy nábytku nebo zákoutí, která chceme zdůraznit a kde zářivé osvětlení interiér oživuje. Jako pomůcku uvádíme tabulku převzatou z publikace Barvy pro váš byt od Gisely Watermannové, vydanou naklada- telstvím Ikar, zaměřenou pouze na barvy, které jsou tentokrát středem našeho zájmu. Růžová, světle modrá a fialová – tři barvy, které opravdu nejsou všední. V interiéru s nimi musíme nakládat hodně citlivě, ale neměli bychom se jich bát, protože dokážou svět rozradostňovat.
JAK MĚNÍ UMĚLÉ SVĚTLO BARVY
Kontaky: ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 7, tel./fax: 220 878 869, 603 703 123; GALERIE PATTY DESIGN, Bílkova 8, Praha 1, tel.: 224 813 935, fax: 224 814 914; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; Locco, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MOBILIER, Štěpánská 47, Praha 1, tel./fax: 222 230 530; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; STUDIO FURNITURE, Vinohradská 167 (Oskar Centrum Vinice), Praha 10, tel./fax: 272 161 365; 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, text: Bea Fleissigová foto. archiv |
…a nakonec přiletí labutě
|
|
Majitelé se rozhodli přesunout sebe i podnikání do rodného kraje a hlavně vrátit zpět své rodiče, pro které bylo vytržení z kořenů celoživotním traumatem. Vzpomínáte na vyprávění o Karlu IV., kterak s elánem vjel do svých poněkud zhuntovaných Čech a v Praze neměl ani kde hlavu složit? Podobně na tom byli i moji přátelé. Také vjeli do svého zhuntovaného léna a tam na ně čekala jen poslední chátrající budova starého statku vylepšená pouze demoličním výměrem. Na rekonstrukci ani pomyšlení! Začalo se tedy uvažovat o nové stavbě. Dva venkovské domky Nejprve bylo potřeba zjistit v územním plánu, na kterém z vrácených pozemků je možné stavět. Ukázalo se, že zastavitelná je právě parcela na břehu rybníka. Po dlouhých hodinách spolupráce s architekty bylo rozhodnuto postavit dva venkovské domky. Jeden, zcela bezbariérový „vejminek“ pro rodiče a druhý, chytrý obytný dům s ateliérem. U většiny staveb není možné začít už v jejich průběhu s úpravou zahrady. Tady se to podařilo. Umožnila to jak rozloha zastavovaného pozemku, která je bez plochy rybníka více než 5 000 m2, ale zasloužily se o to i odlišné výchozí podmínky. Opatrná probírka přerostlých stromů Který strom odstranit, který ponechat? Je vždycky velké trápení a zároveň obrovská odpovědnost dobře se rozhodnout. Chceme mít stín a sílu starých stromů a také světlé palouky zalité sluncem – věděli jsme bezpečně. Nad některými „staroušky“ jsme nechali vyřknout ortel odborníka arboristu, k čemuž se odhodlal až po odebrání sond z kmenů. Dubová palisáda Zvolna klesající břeh rybníka se v částech orientovaných k domům zpevnil kolmou pilotovanou stěnou z dubových fošen tak, aby se trávník mohl volně rozběhnout v ploché louce až k hluboké vodě. Dubová palisáda také vymezila vnější oblouky meandrů potoka a vysoká voda již nikdy nezalila vysázenou zahradu. Tady je doma Stavební zábor, deponie materiálu a komunikace byly stavbě přesně vymezeny již v podmínkách smlouvy. Nutno pochválit, že je firma přesně respektovala. Otevřela se nám tím možnost už s předstihem vysázet nádherné hortenzie, pyšné pěnišníky, spousty lilií zlatohlavých, ladoněk, hyacintovců, bílých narcisů, kapradin, bohyšek, sasanek a dalších milovníků polostínu. Již za rok se rostliny v půdě nezničené stavební činností neobyčejně rozrostly. Každý návštěvník měl pocit, že domky i zahrada jsou tu odedávna, jako pamětníci časů úcty k hodnotám lidí i přírody. Brzy sem také přilétly přezimovat dvě labutě a několik párů kachen. Každý rok je obdivujeme a říkáme si: „Ano, ony vědí, že tady je doma.“ Kontakty Zahradní architektka, autorka projektu navštívené zahrady: Ing. Eva Vodrážková Ostrovní 24 110 00 Praha1 tel.: 604 737 500 ewa.wolf@email.cz text: Eva Vodrážková foto: autorka zdroj: Můj dům 1/2003 |
Mám svůj kout
|
|
Je žena, která ví, co chce, a rozhodně by rekonstrukci nebo zařizování bytu neponechala náhodě. Bytovému architektovi by neumožnila dělat věci tzv. na klíč, to by už musel být dobrý kamarád, který by dokonale znal její duši i charakter. Je totiž, jak říká, složitý člověk. Umělci jsou lidem na očích, a tak si své soukromí pochopitelně chrání, nicméně by nás zajímalo, jaký ten váš „kout“ je a po kolika letech ho chcete upravit? Myslím si, že po 10 letech by se zařízení interiéru mělo vyměnit, obnovit a osvěžit, aby domov získal novou tvář a čistý vzduch. Já mám 2+1 s obývací kuchyní, tam se vaří, odpočívá, dokonce se tam dobře spí. Víte, já neustále hledám po bytě místo, kde se mi dobře spí. Přemisťuji postel, kombinuji a tělo mi vždy ráno odpoví na to, zda jsem vybrala dobře. Pochopitelně to nedělám každý den, to by bylo k zbláznění. Kdybych si měla vybrat postel, tak rozhodně vysokou, která by měla nebesa z přírodního materiálu. Na takové posteli jsem spala v Americe a mému tělu, hlavně páteři, to prospívalo. Tady jsem zatím takovou postel neviděla. Čím je byt pro vás cenný, nemám ovšem na mysli jeho finanční stránku. Já jsem si ten svůj byteček pořídila hlavně kvůli terase. Když potřebuji tzv. dobít baterky a načerpat sílu na koncerty, chci být většinou sama. Za teplých letních večerů relaxuji, pouštím si blues nebo jazz a je mi dobře. Sedím a dívám se do nebe. Přes den se kochám pohledem do zeleně a trochu se účastním i sportu, naproti mám totiž hřiště (smích). Okolo mám skvělé sousedy, bydlí tu Karel Svoboda, Felix Slováček a další kamarádi. Jsme na sebe napojení – jako správní umělci. Každý z nás si do života nese kousek dětství, máme věci, které nám připomínají domov, je tomu tak i u vás? Stále mám živou vzpomínku na prvorepublikový domek v Brně–Pisárkách, kde jsem se narodila. Díky povolání rodičů (umělci) jsem vyrůstala s babičkou a dědou v Rakovníku. Jejich výchova mě natolik ovlivnila, že se mi vytříbil postoj k hodnotám a k majetku. Žili jsme totiž velmi skromně, tenkrát jsme neměli ani vanu, jen tu plechovou. Na dvorku pobíhaly slepice a husy. Večer jsme drželi černou hodinku, protože televize nebyla. Z paměti se mi už asi nikdy nevymaže vzpomínka na obraz Ježíše Krista visící nad manželskou postelí mých prarodičů. Ten si nosím stále s sebou. Dodnes mi také utkvěla vzpomínka na jeden pražský příbytek. Měla jsem tu čest chodit na Hradčanské náměstí č. 6, což byl překrásný dům spisovatele Jiřího Muchy, kde byly obrazy a starožitný nábytek. Ten byt měl specifickou atmosféru, která mě asi hodně ovlivnila v pohledu na byty a domy. Víte, mně se líbí jít tak trochu ve šlépějích našich předků a staré pěkné věci nám to umožňují. Jitka Zelenková má ráda středomořský, zvláště toskánský styl, staré kamenné stavby vybavené starožitným nábytkem, ale my jsme ji pro změnu a osvěžení nabídli něco modernějšího. Mám ráda kombinaci kamene, dřeva a kovu. Tmavý ratan a jiné exotické materiály mi umožňují opustit alespoň na chvíli evropský kontinent. Víte, že jak si teď povídáme, vybavuje se mi film Vzpomínky na Afriku? K náladě patří světla, která dodávají interiéru tu správnou atmosféru. Jaká si vybíráte vy? Jsem velký romantik milující plamen svíček, u mne v bytě jich najdete hodně. Mám ráda světlo a s ním jsou spojené barvy. Oblíbila jsem si slonovou kost, béžovou, hnědou a terakotu. Byt nemusí být honosně zařízen, a přesto se v něm můžete cítit dobře. Není nezbytně nutné nakupovat hodně věcí, i mně stačilo vybrat jen několik důležitých kousků a pak už záleží na fantazii. Co udělám s tím mým koutem zatím nevím, ale podstatné je, že tam mám někoho, kdo mě má rád. Kontakty: B. A. G., Bobrky 426, Vsetín, tel.: 571 411 040, 571 489 883; BRIK — INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; Guttenbergova 118/2, Liberec, tel.: 482 710 418; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 224 919 378; NÁBYTEK ŘÍHA/KANCELÁŘSKÝ NÁBYTEK, INTERIER, Sokolovská 224, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 418, 284 824 027, mobil: 602 690 970 text: Lenka Kopecká foto: Hynek Glos zdroj: Moderní byt 1/2003 |
K čemu potřebujete v koupelně žebřík?
|
|
Svou oblibu si žebříkové radiátory získaly i díky tomu, že je lze do koupelny osadit i dodatečně. Radiátory samozřejmě můžete napojit na stávající topný systém, ale i přímo do elektrické sítě – a to buď „napevno“, nebo lze radiátor zapojovat i do klasické zásuvky. Oba systémy je možné i kombinovat – v zimě, kdy se topí, používáte předehřátou vodu ze systému a na jaře a na podzim případně na sušení prádla pouze „přitápíte“ elektřinou. Na druhé straně oproti klasickým radiátorům vydávají ty trubkové pouze asi třetinu tepla. Proto se doporučuje kombinace s klasickými topnými tělesy, ale mnohem více lidí volí variantu trubkový radiátor a podlahové topení. Co se hodí vědět Cena trubkových radiátorů se pohybuje od dvou tisíc korun výše. Za dva tisíce korun dostanete jen malý radiátor s rovnými trubkami v bílé barvě. Pokud jste ochotni věnovat na nákup částku dvoj nebo trojnásobnou, už je opravdu z čeho vybírat. Za tyto peníze koupíte radiátor vysoký kolem 150 centimetrů a rozhodnout se můžete i pro různá barevná provedení – výrobci jich nabízejí až dvě stovky. Barevná otopná tělesa však přijdou zhruba o pětinu dráž než bílá. Až na několikanásobek se může vyšplhat i cena žebříku v nerezu, chromu, případně kombinace kovu a skla. Koupit si můžete i designové výrobky s různými tvary trubek, jejich nepravidelným rozmístěním, příčle mohou vystupovat do prostoru, případně může být na radiátoru kombinováno více materiálů. Díky technologii výroby nemají na sobě radiátory viditelné švy, proto také nehrozí, že by radiátor začal korodovat. Výrobci také nabízejí dva typy radiátorů-žebříků. Buď mohou mít příčle rovné, nebo zakulacené do oblouku. Ty druhé bývají sice o nějakou tu stokorunu dražší, ale jsou praktičtější právě na sušení prádla. Podobně v nabídce najdete radiátory, u kterých nejsou všechny trubky stejně vzdálené, ale na dvou třech místech jich bývá několik vynecháno. A to z ryze praktického důvodu. V tomto místě na radiátor mnohem lépe pověsíte ručníky nebo prádlo. Aby v koupelně nebyla zima… Jestliže nahradíte stejně velký „obyčejný“ radiátor trubkovým, bude do okolí vyzařovat zhruba o dvě třetiny tepla méně. Proto je nutné doplnit trubkový radiátor jiným zdrojem tepla nebo zvolit (pokud to prostory dovolují) až třikrát větší radiátor. Přitom přibližnou velikost si podle výkonu dokáže spočítat i laik – na každý metr krychlový prostoru se doporučuje výkon 60 až 100 wattů. Pro větší komfort a úspory si můžete radiátor doplnit časovými spínači, které přijdou zhruba na 200 až 400 Kč. Díky nim se topení bude zapínat pravidelně v dobu, kterou si nastavíte, stejně tak se ve zvolenou hodinu vypne. Nejen radiátor… Žebříkové radiátory nemusí být– jako ty klasické – pouze zavěšené na stěnu. Lze je i postavit do prostoru, čímž snadno vytvoříte aspoň optické rozdělení například mezi chodbou a halou, koupelnou a toaletou. Ale výrobci jdou ve své víceúčelovosti ještě dál. Za zhruba třicet tisíc korun si lze koupit celou „topicí“ úložnou skříňku. Lze sehnat i takový radiátor, kde uprostřed najdete zrcadlo, za nímž se skrývají drátěné policie, které poslouží k odkládání hygienických a úklidových prostředků. Nesmíte však zapomínat, že ačkoli stěna je dostatečně veliká, radiátor tvoří jen menší část z ní. Proto je důležité předem zkontrolovat, zda výkon postačí k vytápění. Spíše do předsíní jsou určeny stěny vyrobené nejen z topných trubek, ale také ze dřeva či chromu, doplněné poličkami a háčky. V tomto případě jde opět o nábytek v ceně desetitisíců. Jestliže se přece jen chcete držet cenově „při zemi“, stačí radiátor doplnit háčky, případně vodorovnými držáky ručníků. Samozřejmě se doporučuje kupovat stejnou značku radiátoru i doplňků, abyste měli jistotu, že se k radiátoru hodí. Když potřebujete více tepla Samotný trubkový radiátor na vytopení nestačí, podlahové topení položit nelze a obyčejný radiátor se vám nelíbí… Hledáte způsob, jak tuto situaci vyřešit, aniž byste doma mrzli? Řešením se mohou stát ozdobné panely, „sourozenci“ trubkových otopných těles. U těch nahrazují příčle širší panely, variantou jsou panely z jednoho kusu materiálu zdobené například děrováním. Tato otopná tělesa sice vydávají více tepla, ale k tomu, abyste na ně pověsili prádlo, potřebujete háčky, sušáky a další doplňky. Kontakty: HURTA – THERMAL TREND, U Vodojemu 15, Hustopeče, tel.: 519 411 524, www.hurta-thermaltrend.cz; KERMI, Na Javorce 179, Davle, tel.: 257 771 027, www.kermi.de; KORADO, Bří. Hubálků 869, Česká Třebová, tel.: 465 506 111, www.korado.cz; NERIA, Vinařská 2, Hustopeče u Brna, tel.: 519 411 271 – 3, www.neria.cz text: Lenka Široká foto: archiv zdroj: Svět koupelen 3/2002 |
Suché zídky
|
|
Kamenné zídky nejčastěji pomáhají vyrovnat terénní rozdíly mezi terasou a zahradou nebo stabilizovat svažitou zahradu. Můžete na rovném pozemku úmyslně vytvářet terénní nerovnosti, aby zahrada nevypadala fádně. Kamenná zídka a schody se pak stanou okrasným prvkem zahradní architektury. Poslouží i jako kultivované oplocení, potom by ovšem měly být zpevněné maltou a pečlivě založeny v nezámrzné hloubce. Stejným způsobem postavte i opěrné zdi vyšší než 80 cm. Čím bude zeď vyšší, tím složitější je její zakládání, zvláště pak v jílovitých podmáčených půdách. Radím vám, abyste se do její stavby nepouštěli sami, ale požádali o spolupráci stavebního inženýra, nejlépe statika. Stabilitu zvyšují vazbové kameny Na stavbu suché zídky se nepoužívá malta. V každém případě musíte nejdříve vybudovat štěrkové lože a za zídkou nasypat drenážní kapsu ze štěrku. Používá se buď neopracovaný kámen (lomová vyzdívka), nebo vyzdívka z tesaného kamene. Neopracovaný kámen se skládá do nepravidelné vazby, tesaný se pokládá do pravidelných nebo méně pravidelných řad. V obou případech se vyvarujte vytváření dlouhých svislých spár a kameny ukládejte tak, aby se tlak co nejlépe rozložil. Stabilitu zvyšují vazbové kameny, které procházejí napříč celou zídkou (vždy jeden na m2). Spoje můžete vyplnit kašovitou zeminou. Je lepší, když je zídka mírně nakloněná směrem ke svahu; zvýšíte její stabilitu a srážková voda snáze zavlaží spáry se skalničkami. Z čeho stavět? Materiál vybírejte s ohledem na styl domu, okolí a barvy. Krásně vypadá pískovec, opuka, rula, břidlice… U žuly použijte menší formáty nepravidelného tvaru, aby zídka nevypadala tvrdě. Na venkově zkuste najít kámen vysbíraný z polí, jenž se pro stavbu zídek hodí (majitel pozemku vám navíc bude vděčný). Levný je kámen z demolic stodol a zdí, který je již krásně omšelý. Inspirace z Anglie Vypravili jsme se pro inspiraci do zahrady Hestercombe v Anglii. Kdysi ji navrhla slavná Gertrude Jekyllová, stavební prvky její osvědčený spolupracovník architekt Edwin Lutyens. Kombinace kamenné zahradní architektury, trvalek, keřů a růží je studnicí nápadů i pro nejmenší zahradu. Centrální partie pod domem je pravidelně uspořádaná, obklopená ze tří stran kamennými zdmi. Protínají ji dva úzké vodní kanály, vybudované opět z kamene. Směrem do volné krajiny zahrada klesá k dlouhé kamenné pergole s nádhernými výhledy. Rostliny v kamenných zdech Ve spárách pískovcových zdí rostou odolné druhy, které se v podobném prostředí vyskytují v přírodě. Zvonky (Campanula carpatica, C. pyramidalis), dymivka (Corydalis lutea), zajímavý turan (Erigeron karvinskianus), levandule (Lavandula angustifolia), santolina (Santolina chamaecyparissius), šanta (Nepeta), hvozdíky (Dianthus), Centranthus ruber si v zídce přímo libují. Tím ale seznam vhodných druhů nekončí: mateřídoušky, rozchodníky, lomikámeny, šatery a další skalničky spáry mezi kameny časem krásně zaplní, takže zídky budou ozdobou vaší zahrady. Orientační cena: 1m2 suché zídky z pískovce stojí 2 000 – 5 000 Kč. Cenu určuje náročnost skladby, estetické požadavky a celková velikost zídky. Kontakty: KAMEX Na Bezděkově 2056 256 01 Benešov tel.: 317 729 610 fax: 317 729 614 e-mail: kamex@mybox.cz text: Jana Pyšková foto: autorka, Jiří Prouza zdroj: Můj dům 1/2003 |
Pro milovníky polštářů
|
|
Odpolední siestu v práci se u nás zatím prosadit nepodařilo (nebyl ostatně ani vznesen návrh), musíme si proto s povalováním počkat na doma. Pracovní doba je sice občas proklatě dlouhá, ale na dobrou věc by si člověk měl čas udělat. A inspirovat se můžeme v historii. Jako v mnoha případech i tady platí, že již staří Římané… Už i pravěcí lidé Dokonce bychom mohli jít v historii ještě dál – co dělali lovci mamutů, když zrovna nevyráželi na lov? Povalovali se, obaleni kůžemi a kožešinami, a čekali na další várku zvěřiny. Řekové a Římané dovedli tento zvyk k větší dokonalosti. Rychle totiž přišli na to, že po vydatné krmi je pohodlné spočinout ve vodorovné poloze (nemluvě už vůbec o stolování vleže na boku). K tomu účelu jim sloužila denní lehátka. Se zánikem Říše římské jako by se ztratila i tato hezká tradice. Až ve druhé polovině 18. století se na scéně opět objevují různé divany a prodloužené židle, tzv. chaise longue. Tato víceúče-lová lehátka přešla i do 20. století, ale socialismus nepřežila. Ještě i dnes si mnozí lidé myslí, že čalouněný sedací nábytek je symbolem určitého postavení a změkčilosti, ale tak to rozhodně není. Vždyť jsme ve 21. století, kdy za nás spoustu domácích prací vykonávají přístroje. Je třeba tyto představy opustit a naučit se znovu odpočívat. Zakuklete se! Naštěstí už dnes si málokdo kupuje sedačku kvůli reprezentaci, většinou nám jde o příjemné posezení. Zatímco dříve nás zajímaly hlavně rozměry a barevnost potahu, dnešní směřování je jednoznačné – preferuje posezení neformální s maximálním pohodlím. Důvod je jasný: obklopuje nás hlučný, přetechnizovaný svět plný násilí a teroru, před nímž je příjemné se utéct do domácí ochrany. Odborníci tento trend nazývají zakuklování se. Najděme si tedy doma kouteček, kde si můžeme pohovět. Tvar pohovky je zpravidla daný. Nechcete-li si ale nechat do svého lenošení od nábytku „mluvit“, obalte se polštáři a hezky si v nich relaxujte. K ruce si dejte vše, co potřebujete k sladkému nicnedělání – lahodný nápoj, něco na zub a příjemné čtení.
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 401, fax: 224 941 401; BOOM LIVING, Masarykova 976, Hluboká nad Vltavou, tel.: 387 965 115, fax: 387 965 125; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 257 317 964–65; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141, fax: 222 253 502; ROLF BENZ STUDIO, Klimentská 46, Praha l, tel.: 221 851 049; NÁBYTEK ŘÍHA/KANCELÁŘSKÝ NÁBYTEK, INTERIER, Sokolovská 224, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 418, 284 824 027, mobil: 602 690 970 text: Hana Profousová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2003 |
Koupelnový specialista Ing. arch. Michal Janků
|
|
Dlouho jsem si myslela, že tato expozice na letošní III. přehlídce českého designu je první realizací z jejich tvorby, se kterou jsem měla tu čest. A pak jsem zjistila, že Michal Janků je skutečný koupelnový architekt a že už jsem jeho koupelen viděla nepočítaně. Navrhuje totiž koupelnové prostory pro propagaci sanitárních výrobků a keramických obkladů pro takové giganty v oboru, jako jsou JIKA, LAUFEN, ROCA, DURAVIT, resp. Chlumčanské keramické závody, Keramika Horní Bříza či RAKO. S jeho koupelnami se tedy setkáváte ve vzorkovnách, na výstavách a veletrzích po celém světě nebo při listování katalogy. Jak se takové komerční koupelny navrhují? Seděli jsme u něho doma na předzahrádce půvabného domečku ležícího snad v nejmalebnější uličce v Praze. Náš rozhovor něměl ani stín formálnosti – k pohodové atmosféře přispíval i teakový masivní stůl s letitou stříbrnou patinou a hrnek zeleného čaje. Spousta věcí je samozřejmě dána komerčními zájmy. Každý výrobek je pro někoho určen a podle toho má koupelnový prostor, ve kterém je zakomponován, určitou atmosféru. Současně je potřeba ho patřičně zviditelnit. A pak jsou tu samozřejmě finanční a časové limity každé takové expozice. A jak se pak navrhují koupelny pro soukromou klientelu? Výchozím momentem by vždy měla být úvaha, pro koho je budoucí koupelna určená a co od ní uživatel očekává. Proto se nelze obejít bez hodin a hodin konzultací a povídání o vlastně velmi intimních potřebách konkrétního člověka nebo celé rodiny. Prostě musíte svého klienta poznat, pak mu teprve můžete navrhnout přesně to, co potřebuje. Důležité přece je, aby pro něj bylo užívání nové koupelny radostí a skutečným osvěžením, a nemůže být důležité, co „tomu“ řeknou návštěvy. Přesto někdy mezi námi a klientem probíhá dialog typu: Co bidet, budete chtít bidet? No dovolte… A o masážní vaně jste uvažovali? Co si o nás proboha myslíte? To je jen zlomeček. Prostě najít společnou řeč bývá někdy otázkou několika minut a víme přesně to, co potřebujeme. A jindy je to hodně, hodně složité. Nejlépe se pracuje pro zákazníka, který naši tvorbu zná a svěří se do našich rukou s důvěrou, že mu přesně na míru navrhneme také jeho koupelnu. Navíc to většinou asi bude koupelna určená do prostoru, který už je dán? Samozřejmě. A většinou tím už je téměř rozhodnuto, jakou podobu jí půjde vtisknout. Je dána připravenými rozvody vody, kanalizace a elektřiny. Kolikrát jde o novostavby za několik milionů, ať už domy či byty, kde jejich majitelé nemají bohužel v této fázi už šanci vybudovat si koupelnu přesně takovou, jakou si vysnili. Jedině za cenu dalších, velmi radikálních stavebních úprav nebo zbytečných kompromisů. Přitom stačí rozmyslet si řešení své koupelny s dostatečným předstihem. Je to z technického hlediska ta nejsložitější místnost, soustřeďuje na poměrně malém prostoru všechny hlavní technické rozvody, vyplatí se uvědomit si to včas. Tedy koupelna jako technická záležitost. Měla by pak mít funkci čistě hygienickou nebo ne? Ano, ano, ano. Ale nemělo by jít nikdy jen o očistu těla, ale vždy i o očistu duše. A v tomto smyslu by tedy koupelna, lázeň nebo toaleta měla být vybavena vším patřičným. Nejen z hlediska funkčních výrobků, ale i z hlediska materiálů, designu, barev, interiérových doplňků, celkové atmosféry. Je to přece součást našeho přežívání, žití na tomto světě, našeho bydlení. Vaším výrazným specifikem je, že se vlastně věnujete téměř výhradně koupelnám. Máte tedy ideální přehled o nových materiálech a možnostech jejich uplatnění? Nové materiály jako například umělý kámen Corian či plasty Lucite, Perspex nehrají v našich návrzích podstatnější roli, což je vlastně také dáno klientelou, pro kterou pracujeme. Pravdou ovšem je, že se neustále mění a rozšiřuje nabídka v designu či v dekorech u tradičních materiálů. Výrazné je to například právě u sanitární keramiky a keramických obkladů, a to nám dává spoustu nových možností. Osobně mě nejvíce lákají rustikální materiály, umyvadlo vydlabané v kusu kamene, dřevěná podlaha, bambus. Navíc si myslím, že přírodní materiály vždycky zůstanou výchozími a lidé se k nim budou stále vracet. A tak to vypadá, že kdybyste si — asi jen čistě teoreticky, protože nestíhají — nechali od Michala Janků, případně jeho ženy Zdenky, navrhnout svoji koupelnu a nechali jim volný prostor působnosti, můžete očekávat velmi neobvyklé řešení s novými i tradičními přírodními prvky a materiály. A pokud najdete opravdu společnou řeč a současně i odvahu, můžete mít v koupelně třeba i vanu v kupce sena a mozaikovou podlahu zvlněnou až ke stropu. A možná by vám tam snesli i modré z nebe. Což je vyhlídka jistě velmi příjemná. Kontakty: ATELIÉR JANCI Co., Ing. arch. Zdenka a Michal Janků, e-mail: jancico@czn.cz text: Lea Černá foto: archiv zdroj: Svět koupelen 3/2002 |
Šlechtitelská historie
|
|
Šlechtění petúnií v Jaroměři V České republice šlechtí petúnie firma Černý v Jaroměři. Firma byla založena v roce 1859 Ferdinandem Hlaváčkem. Od roku 1928 se František Černý a Marie Černá zaměřili na šlechtění a výrobu osiv, především petúnií a begonií. První původní odrůda byla uvedena v roce 1934 pod názvem Karkulka. František a Marie Černí vyšlechtili celou řadu klasických, nehybridních odrůd a podařilo se jim prosadit se proti konkurenci zavedených německých firem. Což ani tenkrát nebylo snadné, protože náš člověk si vždycky myslel, že cizí je lepší, a nejinak to bylo v semenářské branži. V roce 1960 byla firma znárodněna. Dlouhou dobu byla začleněna do státního podniku Sempra, který zde zřídil stanici na šlechtění petúnií a begonií. Rodinnou tradici rozvíjela další generace šlechtitelů – inženýr Jan Černý a Alenka Černá, kteří byli bohužel jen zaměstnanci dříve rodinné firmy. S jejich jmény se pojí vznik prvních hybridních odrůd begonií (1959) a petúnií (1960) v naší republice. Podařilo se jim vyšlechtit velmi obsáhlý sortiment hybridních odrůd petúnií, převislých hlíznatých begonií a ledovek (Begonia semperflorens). V roce 1991 byl podnik v rámci restitucí vrácen původním majitelům. Nyní v něm pracují dvě generace Černých a kolektiv zkušených pracovníků – někteří z nich už dvacet let. Firma pokračuje v tradici specializovaného semenářského podniku. Produkuje semena odrůd petúnií, begonií a bramboříků – výsledky vlastní rozsáhlé šlechtitelské činnosti. Prakticky každoročně jsou na trh uváděny nové odrůdy. Od roku 1934 bylo rodinou Černých vyšlechtěno více než 100 původních odrůd petúnií, begonií, bramboříků, konvalinek a dalších květinových druhů. Osiva jsou dodávána velkoodběratelům, zahradníkům i milovníkům květin. Mimo to firma dováží profesionálům bohatý sortiment květinových semen ze světové produkce. Proč šlechtit stále nové a nové odrůdy Má to vůbec smysl, když se šlechtěním nových odrůd se zabývají přední světové firmy? Když vedle sebe vysadím pět odrůd petúnií s červeným květem, stejně nikdo nepozná, která je která. V ideálních podmínkách skleníku to může být pravda, rozdíly se mohou zdát nepodstatné. Když ale rostliny vysadíme ven a léto se jaksi nevydaří, prší a je zima, pak jsou rozdíly markantní. Tuzemské odrůdy, které byly šlechtěny a zkoušeny v našich klimatických podmínkách, se s deštěm a chladem vyrovnají. Některé cizí odrůdy, které vás ohromí obřími květy, nejsou tak odolné. To je jistě zásadní argument. Cílem rodinného šlechtění Černých je vytvářet odrůdy, které v našich podmínkách dobře a dlouho rostou a kvetou. Pak je tu samozřejmě i snaha ohromit zákazníky něčím novým. Mezi milovníky květin je velká poptávka po novinkách. Kdyby tomu tak nebylo, byly by petúnie vysoké asi 1 m, s květy fialovými, špinavě bílými a růžovými. Šlechtění petúnií je pro jejich ekonomickou důležitost věnována velká pozornost. Mnohaleté úsilí přineslo nové barvy a zcela změnilo habitus rostliny. Není jenom otázkou peněz, co se komu podaří. Je v tom invence, znalost materiálu, nápad a samozřejmě i velký kus štěstí. Proto i malé firmy mohou přicházet se zajímavými odrůdami, které osloví milovníky květin. Kontakty: Černý Husova 139, 551 01 Jaroměř tel.: 491 812 312, fax: 491 815 390 e-mail: cerny@cernyseed.cz www.cernyseed.cz text: Jan Černý foto: autor |
