Blog

Bistro u ptačího stromu

Ptačí menu

Nikdy nekrmíme těstovinami, slanými, kořeněnými a uzenými výrobky ani přepáleným lojem. Vhodné jsou ovesné vločky, kousky masa, strouhaná mrkev, tvaroh, vnitřní sádlo nebo lůj, jakákoliv semena a drcená jádra ořechů.

9 tipů na krmítka:

(Všechny tipy najdete ve FOTOGALERII)

1. Závěsné krmítko pro ptáky, Eva Solo, www.mhome.cz

2. Dřevěné krmítko s trnem na ovoce a lojové koule, www.magnet-3pagen.cz

3. Kovové krmítko s trnem na ovoce a lojové koule, www.zakka.cz

4. Ocelové závěsné krmítko pro ptáky, Eva Solo, www.mhome.cz

5. Minikrmítko pro ptáky, Eva Solo, www.mhome.cz

6. Krmítko Plan Toys z ekologických materiálů, www.montessorihracky.cz

7. Dřevěné krmítko s přísavkami na okenní sklo, www.zahradananiti.cz

8. Krmítko pro ptáky na strom Borea, www.e-blomus.cz

9. Plastové krmítko s ergonomickým okrajem pro usednutí ptáků, www.koziol-shop.cz

Fotokatalýza – Kde slunce čistí dům

(Komerční prezentace)

S celkově se snižující kvalitou ovzduší dochází u běžných fasád po čase k výraznějšímu vzniku a usazování mikroorganismů na povrchu venkovní omítky rodinného nebo bytového domu. Jedná se bohužel o neustálý proces, což v důsledku znamená bujení těchto organických látek a stále výraznější optické povrchové, ale i vnitřní znečištění fasády. Situaci bohužel nepřispívá ani často vysoká vlhkost vzduchu a nevhodná struktura povrchu fasády pro dané povětrnostní podmínky.

Majitelé nemovitosti však mohou této situaci předejít již během její stavby či rekonstrukce její fasády. Jednou z možností je opatřit fasádu speciálním nátěrem, který využívá fotokatalytické reakce. Vedle toho stojí dnes možnost předcházet vzniku organických částic mnohem účinnější metodou. Jedná se o speciální fasády, které kombinují nanostrukturu povrchu s přítomností fotokatalyzátoru, který dokáže zmíněné organismy, například mechy, houby či plísně, za pomocí UV záření denního světla účinně a efektivně rozkládat.

Opět se tedy jedná o využívání fotokatalytické schopnosti nové fasády k jejím samočisticím účinkům. Vývoj takové fasády však byl postupný. „V první fázi vývoje fasády se samočisticím účinkem jsme se zaměřili na její povrch. Do procesu vstoupila nanotechnologie, která umožnila vytvořit nebývale hladký povrch, ve kterém se mikroorganismy velmi těžce usazují,“ říká Ing. Jaromír Žumár, Ph.D. ze společnosti Baumit, spol. s r.o. a dodává: „Druhým, ještě účinnějším krokem, byla poté vhodná aplikace fotokatalyzátoru do struktury fasádní omítky s cílem efektivního využití samočisticího účinku.“

Právě značka Baumit sehrává na poli výroby samočisticích povrchů fasád zásadní roli a v její aktuální nabídce mohou stavební firmy i soukromí stavebníci využít velmi kvalitní fasádní omítky s názvem NanoporTop.

Fotokatalýza – skok do světa chemie a fyziky

Pod pojmem fotokatalýza si jen krátce připomeňme tento chemicko-fyzikální proces. Hlavní roli v něm sehrává fotolýza, tedy přirozený rozklad některých látek působením světla. S použitím fotokatalyzátoru se tato reakce rozkladu dále urychluje. Mezi látky, které jsou tímto procesem rozložitelné, patří příkladně oxidy dusíku, síry, oxid uhelnatý či uhlovodíky a také různé druhy organických látek.

Mezi nejvýznamnější fotokatalyzátor, neboli urychlovač takové reakce, patří oxid titaničitý, který je aktivován právě působením světelného UV-A záření. Tato sloučenina kyslíku a titanu se přírodně vyskytuje v několika minerálních formách, ale lze ji také průmyslově vyrábět. Pro své rezistentní vlastnosti vůči UV záření, které přeměňuje pouze na teplo, je hojně využívána jako pigment do nátěrových hmot a také jako potravinářské barvivo.

Právě působení oxidu titaničitého v kombinaci s denním světlem má zásadní vliv na délku a kvalitu rozkladu mikroorganismů ve zmíněných samočisticích fasádách. Ale zpět do každodenní reality ve stavebnictví.

Je skutečně fasáda samočisticí?

Tuto otázku si určitě klade každý, kdo stojí před rozhodnutím, jaký typ finální omítky pro fasádu svého domu použít. Samozřejmě, vždy je nutné vzít v potaz náklady s tím spojené. Máme tím na mysli nejen vstupní pořizovací náklady, ale stejně tak i investice do její případné obnovy či rekonstrukce.

Z tohoto pohledu se dnes stále více stavebníků postupně přiklání k využití samočisticích fasád, i když standardní typ fasády je pořád v procentuální převaze. Je to možná dáno i skutečností, že ne všechny výrobky, které jsou na trh uváděny jako samočisticí, mají skutečně tuto schopnost organické nečistotě odolávat, resp. výkonnost fasády v tomto směru má různou úroveň kvality. Situaci lze přirovnat např. k čisticím a ochranným přípravkům využívajícím nanotechnologii v údržbě automobilu.

Na trhu jich jsou takto označeny desítky, ale laboratorně byla nakonec prokázána nanostruktura pouze u několika z nich. I proto vznikl záměr posoudit laboratorně několik fasádních materiálů od různých výrobců, které byly uvedeny na trh se samočisticí schopností.

Inkoust v hlavní úloze

Zmíněného záměru se chopil Technopark v Kralupech nad Vltavou, společný projekt Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze a Města Kralupy nad Vltavou. Pracoviště, jehož investorem byla Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, se poprvé otevřelo veřejnosti 6. června 2015. Se špičkovým technologickým vybavením se zaměřuje na oblasti stavební chemie a související obory, především materiálový výzkum.

Do testování fotokatalytické aktivity fasád byly zařazeny vzorky od několika současných výrobců těchto materiálů, kteří deklarují na trhu samočisticí schopnost svých výrobků. Intenzitu a kvalitu fotokatalytické aktivity lze u takto označených fasádních materiálů stanovit a hodnotit hned několika způsoby. Jedná se o normou standardizované procesy.

Jednou z poměrně jednodušších a rychlejších cest ke zjištění účinků fotokatalýzy v daném materiálu, kterou Technopark ve svém testu aplikoval, je sledování barevné přeměny za pomoci Resazurinového inkoustu. Tato speciální látka je totiž indikátorem fotokatalytické aktivity, podle které je možné ověřit, zda testovaný povrch vykazuje či nevykazuje fotokatalytickou aktivitu.

Proces této normou dané metodiky spočívá nejprve v nanesení Resazurinového inkoustu sytě modré barvy na jednotlivé vzorky fasád a následně jejich vystavení účinku UV záření vhodné vlnové délky. Ukazatelem úrovně fotokatalytické aktivity je poté sledování změny barvy směrem k růžovému odstínu v závislosti na době ozařování UV zářením. Rychlost přeměny barevného odstínu je poté porovnávána mezi jednotlivými vzorky a jejich šaržemi.

O celkovém výsledku laboratorního sledování specialistů byl na závěr zpracován Protokol a Technická zpráva Technoparku. „Fotokatalytická aktivita byla u výrobku NanoporTop hodnocena pomocí indikátorového inkoustu s obsahem barviva Resazurin. Pokud je studovaný povrch fotokatalyticky aktivní, dojde po expozici UV zářením k barevné přeměně barviva z původně modrého odstínu do odstínu růžového. Povrchy, které vykazují vysokou fotokatalytickou aktivitu mají čas barevné přeměny kratší. Naopak u povrchů s malou či zanedbatelnou fotokatalytickou aktivitou k barevné přeměně nedochází.

U výrobku NanoporTop byl vyhodnocen čas barevné přeměny 34 min. Povrchy vykazující barevnou přeměnu Resazurinového inkoustu v rozmezí 1,5 – 45 min lze označit jako středně fotokatalyticky aktivní,“ zhodnotil zmíněný test Ing. Michal Baudys, Ph.D., výzkumný pracovník laboratoře fotokatalytické aktivity v Technoparku v Kralupech nad Vltavou.

Volba fasády s rozvahou

Právě fasádní omítka Baumit NanoporTop v testu samočisticích účinků nakonec úspěšně obstála, neboť vysokou fotokatalytickou aktivitu u tohoto druhu povrchové úpravy při tomto měření nelze dosáhnout. Pokud tedy stojíte před volbou správné fasády rodinného nebo bytového domu, mějte na paměti následující doporučení.

Počáteční, možná o něco málo vyšší investice do materiálu se samočisticími účinky díky fotokatalytickému procesu, vám může v budoucnu ušetřit obrovské náklady na její údržbu či úplnou renovaci. Vedle posouzení investic do nové samočisticí fasády se rozhodně zaměřte také na volbu správného produktu.

Nakonec právě zmíněný test takových fasád naznačuje, že mezi těmito výrobky mohou být kvalitativně výraznější rozdíly, i když v reklamních prospektech výrobců jsou všechny „papírově“ na stejné úrovni.

Novinky RAKO 2018: Série ALBA

(Komerční prezentace)

Značka RAKO letos přichází s novými kamennými povrchy (série Garda, Alba, Kaamos) „starými dobrými“ keramicky pojatými přírodními materiály, které si drží v nabídce své stále místo. Série vhodně doplňuje celá řada zajímavých dekorací včetně nestárnoucí mozaiky.

Obliba série Extra předurčila její obohacení o barevně a formátově harmonické obkládačky včetně několika dekorací. V sérii zaujme patchworková obkládačka s retro motivy vhodná do koupelny i kuchyně. Příběh, jak vznikaly ručně vyrobené obkládačky značky RAKO, na zdi rozehraje keramicky přitažlivý povrch obkládaček série Mano.

I když mají výrobky na sobě otisk přírody, příběh keramiky, jsou díky současným technologiím přizpůsobené náročným požadavkům moderního bydlení. Dnes oblíbený přívlastek „inteligentní“ dům, „inteligentní“ domácnost mají „inteligentní“ obklady odjakživa. Ani po 135 letech existence nejsou jejich vlastnosti překonatelné a díky novým technologiím na sobě stále pracují!

Představujeme sérii ALBA: „MUST HAVE“

I když žijeme téměř online, přeci jen zůstáváme v zajetí přírodní krásy. Design dlaždic Alba je založený na jednoduchosti a jedinečnosti přírodního travertinu. Precizní povrchová úprava vytváří přirozenou atmosféru, působí velmi dokonale, zachovává si svůj původ a kvalitu.

Nová generace travertinu v precizním provedení technologie digitálního tisku v rektifikovaných formátech 60 x 60, 30 x 60 cm pro univerzální použití
Dojem skutečného kamene je umocněn charakteristickým jemným reliéfem a příznačnou barevností
Série nabízí dva typy povrchů, přírodní matný povrch s decentním kontrastem matu a lesku a luxusní povrch lappato
10 rozdílných designů ve formátu 60 x 60 cm působí vyváženým, přírodním vzhledem
Řezané dekorace 30 x 60 cm a mozaiky 5 x 5 cm využívají oba typy povrchů a podporují tak elegantní dekorativní možnosti
V nabídce nechybí funkční doplňky – schodovka a sokl nebo na zakázku vyráběná schodová tvarovka
Ideální materiál pro koupelny, obývací prostory, kuchyně, zastřešené terasy a balkony, ale i pro veřejné prostory hotelů, restaurací, obchodních či kancelářských objektů
Moderní a velmi elegantní je kombinace dlaždic Alba s bílou rektifikovanou obkládačkou 30 x 60 nebo 30 x 90 cm
Způsob pokládky je možný dvěma způsoby: buď jedním směrem s ohledem na orientaci designu, nebo otáčením jednotlivých dlaždic o 90° do pravidelné šachovnicové skladby.

Čtěte také: Novinky RAKO 2018: Série MANO či Série EXTRA

Jak na zateplení? Vyzkoušejte PUR pěnu.

(Komerční prezentace)

Zateplení polyuretanovou pěnou je stále populárnější metodou izolace. Jedním z důvodů je rychlá aplikace, profesionální izolatéři aplikují za 1 den až 200 m² a také možnost pěnu nanést i do hůře přístupných míst, jako jsou například podkroví. PUR pěna vytvoří souvislou vrstvu bez skulinek a spár, která prakticky nemění své vlastnosti a účinně izoluje i několik desítek let. Odtud plyne její přezdívka, doživotní izolace.

Výhodou je také její nulová potravinová hodnota, na rozdíl od minerální vaty pěna škůdcům a hlodavcům nechutná, proto se nemusíte obávat, že ji budou prokusovat a tvořit si v ní chodbičky. Polyuretanová pěna splňuje všechny hygienické nároky a nevede ke vzniku plísní. Chytrá pěna je v porovnání s ostatními izolacemi dražší, ale celá investice se do 3-5 let vrátí na energetických únicích.

Z čeho se polyuretanová pěna vyrábí?

Polyuretanová pěna se vyrábí reakcí vícefunkčních isokyanátů a polyalkoholů, které se spolu smísí v nástřikové pistoli, nabývají na objemu a mění se v pěnu. Díky tomu se pěna dá nastříkat i do hůře přístupných míst. S pěnou můžete zateplit celou budovu od základů až po střechu. Polyuretanové pěny se dělí na dva typy, které se liší buněčnou strukturou.

Tvrdá pěna má uzavřenou buněčnou strukturu, je nenasákavá a slouží jako parozábrana. Měkká pěna má otevřenou buněčnou strukturu, snižuje zvukový prostup a využijete ji všude tam, kde je skrytá a nenamáhaná.

Polyuretan a životní prostředí

Precizní izolací snižujete emise oxidu uhličitého, který vzniká spalování při výrobě elektrické energie, kterou používáte při vytápění. Polyuretanové výroby jsou navíc recyklovatelné, a pokud už dospějí do stavu, kdy recyklovatelné nejsou, likvidují se speciálním způsobem, který přírodu zbytečně nezatěžuje.

Jak se připravit na nástřik?

Polyuretanovou pěnu si bohužel nemůžete nanést svépomocí, práce totiž vyžaduje certifikaci a zkušenosti tak, aby byly zachovány technické i bezpečnostní standardy. Jedině profesionální aplikátor vám může garantovat výjimečné funkční vlastnosti polyuretanové pěny. Při výběru značky vsázejte na kvalitní materiál, se kterým v České republice pracuje firma Chytrá pěna.

Zateplení domu se nevyplatí podcenit, protože i drobné tepelné skuliny mohou majitele nemovitosti připravit o několik tisíc korun ročně. Zateplovat můžete polystyrenem, minerální vatou, či třeba polyuretanovou pěnou. Možností je více a každá má své výhody i nevýhody. Pojďme se blíže podívat na zateplení polyuretanovou pěnou, která láká na svou téměř doživotní trvanlivost.

Přírodní nátěry dřeva

Náš srub je natřen od minulého roku, v den psaní článku právě natírám opodál stojící dřevěnou dílnu. Ačkoliv jsem se už myl, stále trochu voním jako pradávný skandinávský natěrač… možná i český. Kdysi se tu, na rozdíl od posledního století, opravdu vyráběly kvalitní nátěry. Destilační pece na dřevní dehet a terpentýn prý stávaly u každé vesnice.

Umělé lazury a laky jsem zavrhl rovnou. Mám rád produkty co nejvíce na přírodní bázi, abych neškodil toxickými látkami životnímu prostředí, a také už nikdy neplánuji zvětrávající odlupující se nátěr, který je nutné před opravou zbrousit.

V mládí na rodinném domku, který postavili rodiče, jsem se otroctví loupavých nátěrů nabažil dostatečně. Také na brigádách za oceánem jsem kdysi dávno několik týdnů odstraňoval staré nátěry na dřevěných domech a pergolách. Škrabka, bruska, případně chemické rozpouštědlo… fuj. Příjemnější verze je prostě to jen omýt vodou a po vyschnutí znova přetřít, to si s přírodními oleji vsáknutými hluboko do dřeva můžete dovolit, nic se nikdy neloupe.

Hlavně zdraví

Kudy se ubíraly mé myšlenkové pochody? Jedovaté zbytky chemických barev tu budou s námi v půdě a vodě možná navždy. Nátěr se rozpadne, ale těžké kovy z něj zůstávají kolem nás i pro příští generace. Vylučuji proto nyní ze hry cokoliv, co vytváří na povrchu dřeva přilepenou vrstvu nebo co obsahuje jedovaté a umělé příměsi. Nedýchající ochranná vrstva laků a lazur dříve či později popraská, voda pod ní páchá škody snad větší, než kdyby to natřené vůbec nebylo, a renovace je zbytečně pracná.

Dřevo je nádherný přírodní produkt, dýchá a voní. Proč ho uzavírat a kombinovat s nepřírodními substancemi a tím z něho činit toxický odpad, až jednou doslouží? Dřevo by mělo zůstat zdravým dřevem. Když už platit za nátěrové hmoty, tak raději podpořit ty zdravější.

Hledal jsem proto mezi variantami přírodních olejů, silic a vosků, které se vsakují hlouběji a dají se obnovit pouhým dalším přetřením, bez broušení. Měl jsem kladné zkušenosti s různými předmíchanými plus minus přírodními olejovými nátěry z minulých let, z různých dřevěných přístřešků, zahradních altánů a nábytku. Ale je rozdíl natřít venkovní židli, malou chatku, nebo veliký srub. Na domě je výsledek víc vidět, padnou na něj hektolitry nátěru za hodně peněz, stojí za to mít v tom jasno.

Objednal jsem si vzorky přírodních olejových nátěrů předmíchaných, od jedné známější německé firmy. Bohužel jsem byl zklamán nepřirozenými odstíny barev, které vznikaly po zaschnutí, a kresba dřeva také moc nevynikala, respektive zcela zanikla. Rozhodl jsem se tedy pátrat po základních složkách, z nichž se tyto nátěry dají míchat. Následkem toho jsem minulý rok experimentoval s různými kombinacemi přírodních olejů, pigmentů a přírodních rozpouštědel, v exteriéru i interiéru. Výsledkem mého snažení bylo, že jsem objevil to, co je dávno objeveno už stovky, možná tisíce let.

Všechny názvy základních nátěrových tekutin jsem již znal, ale neměl je spojené s ničím praktickým. Dřevní tér, lněná fermež, terpentýn, hliněné pigmenty… Musel jsem se s těmito složkami, z nichž si nátěry míchám, podrobně seznámit. Můj děda říkal ze zvyku terpentýn z nějakého důvodu každému chemickému ředidlu, tér byl pro něj jen jiný název dehtu z ropy, a fermež do fermežových barev byla jak známo obohacována pro lepší vysychání přídavky těžkých kovů (hlavně olovo), takže pro mne tyto látky byly tabu. Až nyní jsem se setkal s jejich původní, pravou přírodní verzí. Takže pokud máte v hlavách také ty „moderní“ verze, nyní na ně zapomeňte.

Přírodní trojkombinace

Základem nátěrové směsi na venkovní dřevo je dřevní tér + lněná fermež + terpentýn v poměru 1 : 1 : 1. Změnou poměrů lze získat nátěr řidší (vice se vsakuje), když použijete více terpentýnu jakožto rozpouštědla. Při zvýšení podílu téru vůči fermeži bude nátěr tmavší. Na první nátěr používám tento poměr 1.1.1, krásně se vpíjí a dřevo po něm úplně ožívá.

Druhý nátěr, nejdříve po několika týdnech důkladného zaschnutí, lze udělat stejný, nebo hustší, s menším množstvím terpentýnu. To je třeba vyzkoušet, záleží na savosti vašeho dřeva. Smrk na rozpraskaném srubu určitě saje jinak než tvrdý vyhlazený dub nebo buk nebo akát. Když si namícháte různé zkušební poměry, i bez předchozích zkušeností brzy najdete, co je pro váš případ nejlepší. V Norsku se takto natíraly lodě, domy a typické vysoké dřevěné kostely, některé stojí dodnes, se stářím přes tisíc let.

Co se týče testů, nevím o žádném osvědčenějším nátěru. Tyto složky jsem sehnal i v baleních po 25 litrech na e-shopu www.cestadreva.cz a mohu osobně jejich výbornou kvalitu doporučit. Začali nabízet tuto trojkombinaci olejů i ve smíchané podobě pod názvem HipsTér.

Tento trojkombinační nátěr je při míchání i aplikaci velmi tmavý, díky téru, který je prostě v tekuté formě úplně černý. Ale po chvíli se vpije a středně tmavá barva se mi moc líbila, nádherně vystoupila kresba dřeva. Spokojeně jsem opustil zkušební kládu, s rozhodnutím takto natřít příští měsíc celou stavbu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po týdnu tuto kládu uviděl a po tmavosti nikde ani památky! Byla prostě jen zažloutle dřevěné barvy! Tér po pár dnech začne na většině dřev světlat, čerň se ztratí (doufám, že nasákne a impregnuje buňky dřeva). Zažloutlý odstín jistě mnoho lidí nadchne, ale já se zrovna před týdnem zamiloval do hnědočerné s výraznou kresbou dřeva…

Základní trojkombinace

Tvoří ji tři základní oleje, nejčastěji míchané na venkovní použití v poměru 1 : 1 : 1.

Dřevní tér neboli dřevní dehet – vyrábí se z pryskyřice jehličnatých stromů, hlavně kořenů borovice, za nepřístupu vzduchu a vysoké teploty (suchá destilace dřeva). Kdysi i u nás ho vyráběli dehtaři a smolaři. Je antiseptický, v lidovém léčitelství se používal u lidí i zvířat na rány proti zanícení. Dřevní tér v nátěru chrání povrch dřeva proti povětrnosti, hnití, houbám, škůdcům a UV záření. Ale pozor, voní (smrdí) velmi intenzivně uzeným pachem. Potřísněte se térem v kombinaci s terpentýnem a od uzené makrely vyválené v čerstvém jehličí vás po čuchu ani vlastní žena nepozná. Po pár dnech až týdnech ten pach ze dřeva vyprchá, ale do interiéru se stejně nikdy nepoužívá.

Lněná fermež – je vařený olej ze semínek lnu, jeden ze základních nadčasových olejů k ošetření dřeva. Povrchovou vrstvu nasákne a postupně vytvrdí, při zachování „dýchání“ dřeva. Zvýrazňuje kresbu dřeva. Zpomaluje nasákavost vodou. Časem žloutne do jantarových tónů. Oproti téru a terpentýnu je téměř bez výraznější vůně.

Terpentýnový olej balzámový – je to esenciální olej, přírodní ředidlo, rozpouštědlo, vyrobené taktéž destilací dřeva. Je čirý a intenzivně voní jehličím a pryskyřicí. Přidává se i do úklidových prostředků. Pro ředění nátěrů a čištění nářadí lze použít i pomerančový olej, který nádherně voní, ale je dvakrát dražší. Vůně obou brzy vyprchá.

Experimentování s barvami a odstíny

Musel jsem učinit radikální krok, a objednal jsem horninové pigmenty. Prodávají je specializované obchody (lze najít na internetu) na váhu jako prášek, jsou vlastně barevné „hlíny“, které se těží v různých místech světa. Jsou to například různé oxidy železa, zcela nejedovaté, světlostálé, výborně se rozpouští v olejích. Mne zaujaly hlavně odstíny nazývané umbra – hnědá, tmavěhnědá, světlehnědá, červenohnědá…

Čím více jsem experimentoval, tím víc jsem toužil po tmavší barvě, proto jsem do umber přidal i pigment kovářské černě. A teprve potom jsem byl spokojen. Pro dosažení trvale hnědých nebo jakýchkoliv tmavších odstínů dřeva používám několik polévkových lžic těchto pigmentů na jeden kbelík nátěru. Zjistil jsem, že v mém případě další lžíce navíc nebo míň už pak nehraje roli, a odstín je poměrně konstantní, takže míchám různé tmavší odstíny umber a kovářskou čerň bez přesného měření množství. Dokonce jsem se snažil být hravý a měnit pro různé strany domu poměry pigmentů, ale rozdíl není moc poznat.

Pokud se vám zalíbí světlejší odstíny, máte na výběr z velké škály tónů a zřejmě na dávkování bude více záležet. Při testování tomu opravdu dejte čas, za dva týdny to bude vypadat zcela jinak než čerstvé. Práškové pigmenty se musí, pro kvalitní rozpuštění, nejprve rozmíchat štětcem na dně kbelíku s trochou fermeže nebo terpentýnu (trvá to jen minutu, krásně se mísí), a až potom dolít objem zbytkem tekutých složek.

Natírám běžným způsobem, velkým silným kvalitním štětcem, snažím se, aby se co nejvíce nátěru vpilo do dřeva, u srubu i do prasklin v kládách. Tento nátěr mě velmi překvapil svou „vůní“ – voní i páchne zároveň. Po pár dnech natírání jsem si zvykl, ve srovnání s pachem chemického ředidla je toto opravdu balzám.

Konstrukční ochrana ušetří práci

Všechny natřené plochy každý rok sleduji, a když začínají jevit známky vyšisování, neváhám s obnovou. Zde doceníte, že povrchy stačí jen omýt mýdlovou vodou nebo ostříkat hadicí a po vyschnutí bez broušení znovu napustit přírodními oleji. Ale i tak málokoho baví pořád něco natírat, proto je nejlepší mít dřevo v suchu a ideálně i ve stínu.

Jak se všude odborně píše (pouze v reklamních letácích výrobců nátěrů to nebývá), neexistuje nátěr, který by zachránil dřevo před ničivým účinkem vlhkosti. Nejspolehlivější je tzv. konstrukční ochrana dřeva – velké přesahy střech, zastřešené pergoly, dřevníky, zimní zahrady, letní kuchyně… to vše nalepené přímo na dům z různých stran je nejen velice praktické, ale zároveň není nutné na těchto místech každých několik let nátěry obnovovat. Když se to dobře vymyslí, vzhled domu to může pozvednout.

Tip do interiéru

Na vnitřní použití se mi osvědčil světlicový olej (saflorový) vyrobený ze semen světlice barvířské. Objednávám ho po 25 litrových kanystrech a ředím ho pomerančovým olejem, protože řidší se lépe při prvním nátěru vpíjí a krásně voní. Druhý nátěr ředím méně. Dřevo takto natřené skoro vůbec nemění odstín, na rozdíl třeba od nátěru lněným olejem (přírodní fermeží). Samozřejmě můžete přimíchávat různé pigmenty. Na omyvatelné plochy zdí a dřevěných předmětů, třeba v kuchyni nebo koupelně, jako druhou vrstvu používám voskoolejový nátěr od firmy Osmo (nebo jen ten, ve dvou vrstvách).

Autorem článku je odborník na ekozahrady Jaroslav Svoboda, více na Ekozahrady.cz.

NIBE F1355: Tepelné čerpadlo pro budovy s vysokými energetickými nároky

(Komerční prezentace)

Plynule řízený výkon, sezónní topný faktor až 5,35 a třída energetické náročnosti A+++ činí z tohoto čerpadla velmi efektivní zařízení pro vytápění, chlazení a ohřev vody, které lze využít k řízení až 8 topných okruhů.

Tepelné čerpadlo systému země-voda NIBE F1355 s rozsahem výstupního výkonu 4 – 28 kW patří mezi stabilní a spolehlivé zdroje vytápění a ohřevu vody. Pomocí kolektorů uložených v mělké hloubce nebo hlubinných vrtech totiž odebírá teplo ze země a není tak vystavené nestálým povětrnostním podmínkám a častým změnám teplot jako např. venkovní jednotky tepelných čerpadel systému vzduch-voda. Tento model navíc disponuje propracovaným řešením, díky kterému je vhodný k instalaci do bytových domů, průmyslových objektů nebo veřejných budov s velkou energetickou náročností.

„V kolektorech standardního tepelného čerpadla cirkuluje nemrznoucí kapalina, která absorbuje teplo ze země a předává ho chladivu ve výparníku. Páru, která tak vzniká, nasaje a stlačí kompresor, čímž dojde k prudkému vzrůstu její teploty. Následně je zahřáté chladivo odvedené do kondenzátoru, ve kterém se teplo předá vodě v topném systému domu a chladivo znovu zkapalní.

Nový model NIBE F1355 se však liší tím, že je vybavený dvěma kompresory s výstupní teplotou topné vody až 65 ⁰C, které zajišťují ještě lepší řízení jeho výkonu, delší provozní dobu, menší opotřebení, vyšší bezpečnost a nízkou hladinu hluku. Oba mohou pracovat souběžně i samostatně a umožňují prakticky libovolné systémové řešení pro co nejoptimálnější vytápění, ohřev vody, ohřev bazénu, chlazení či větrání.

Kompresor s řízeným výkonem se navíc vždy přizpůsobí aktuální potřebě tepla a výrazně tak snižuje provozní náklady. Tepelné čerpadlo díky tomu disponuje při zahrnutí vlivu regulátoru energetickou třídou A+++,” vysvětluje Jiří Sedláček, ředitel prodeje NIBE Energy Systems CZ, divize skupiny NIBE, která v letošním roce prodala rekordních 2 000 ks tepelných čerpadel.

Jak dále říká, „velkou výhodou nového modelu NIBE F1355-28 je variabilita jeho použití, a to zejména u instalací s velkými rozdíly v požadavcích na výstupní výkon – např. u velké budovy s malou spotřebou teplé vody nebo u malého objektu s velkým bazénem. Pokud se zde využívá tepelné čerpadlo s konstantním výkonem, bývá nutné dimenzovat prvky systému (např. ohřívač teplé vody, akumulační nádobu nebo bazénový výměník) s ohledem na výkon zdroje.

Instalace tepelného čerpadla NIBE F1355-28 s regulací výkonu v rozsahu 4-28 kW tak může přinést nezanedbatelné investiční úspory např. použitím menšího ohřívače teplé vody nebo akumulační nádoby, než by zajistil systém s neřízeným výkonem kompresoru. Menší komponenty systému navíc snižují nároky na prostor technické místnosti, který lze následně použít k jiným účelům.”

Mezi další přednosti nového modelu NIBE F1355 patří rovněž nadstandardní sezónní topný faktor (SCOP) až 5,35 při 0/35 ⁰C, tichý provoz, barevný displej s jednoduchým a intuitivním ovládáním nebo možnost ovládání pomocí tabletu a mobilního telefonu s přístupem na internet prostřednictvím služby NIBE Uplink. Jedná se navíc o alternativní zdroj energie, který není závislý na fosilních palivech, což minimalizuje emise CO₂ vypouštěné do ovzduší.

Edmund Neubauer: Ceny oken bývají nejnižší na jaře.

(Komerční prezentace)

Když uvažujeme o výměně oken, jak a podle čeho vybírat? Dá se například zabránit vlhkosti zdí kolem okenních rámů?

Tento dotaz dostávám poměrně často a odpověď na něj je vždy stejná. Je třeba si uvědomit, že okno jako takové není původcem rosení, ale pouze ukazatelem tepelných a vlhkostních parametrů bytu. Stručně řečeno, pokud budete mít velmi vlhký vzduch v bytě, cca od 60 % relativní vlhkosti výše, a nízkou bytovou teplotu, cca pod 18 °C, a venku mráz, tak se nám orosí jakékoli okno s dvojsklem. Doporučuji proto každému, aby jednal s odbornou firmou o nastavení tepelných parametrů oken, v návaznosti na to, jaké jsou individuální podmínky v domě či bytě, kde orosení oken dochází.

Dá se nějak obecně říci, zda jsou lepší dřevěné nebo plastové okenní rámy? Jaký typ třeba preferujete vy?

Vzhledem k tomu, že je naše společnost výrobcem obou zmiňovaných typů oken, nemám samozřejmě v tomto ohledu svého favorita. Pokusím se ale odpovědět trochu jinak. Vždy, když mi takový dotaz někdo položí, snažím se zjistit, o jakého zákazníka se jedná. Dává v interiéru přednost přírodním materiálům a teplu domova? Pak jednoznačně doporučuji dřevěná okna. Pokud zákazník inklinuje k praktickému bydlení, doporučím ta plastová. Jedním z dalších kritérií je samozřejmě i rozpočet stavby, kdy bývá zvykem do nákladnějších rozpočtů používat dřevo nebo hliník a při nižších rozpočtech plast.

Součástí rozhodování o tom, jaká okna při rekonstrukci zvolit, je i otázka, zda osadit okna dvojskly nebo trojskly. Co byste doporučil vy?

Z hlediska optimální tepelné izolace bych jednoznačně doporučil trojskla. Ta navíc poskytují i o něco lepší protihlukovou izolaci, která je také důležitou funkcí každého okna. Já osobně trojskla jednoznačně preferuji! Bez ohledu na to, zda se jedná o okna plastová, dřevěná nebo hliníková.

A co údržba oken? Musí o ně zákazníci nějak speciálně pečovat?

Hliníková a plastová okna mají velmi dlouhou životnost, která se počítá na desítky let, aniž by přitom byla nějaká speciální údržba nutná. Trochu jiná situace je u dřevěných oken. Tak, jako musíte impregnovat například dřevěný nábytek nebo podlahy, je třeba čas od času speciálně ošetřit i dřevěná okna. S tím je třeba při jejich koupi počítat.

Můžete čtenářům poradit, kdy je vhodné období na výměnu oken?

Ceny oken bývají nejnižší na jaře. Z hlediska úspornosti bych tedy všem potenciálním zájemcům doporučil realizovat výměnu právě během jarních měsíců. V tomto období dostanou zákazníci nejnižší cenu – přitom za stejnou kvalitu.

Posuňme se nyní od oken ke dveřím. Jaké jsou například nové trendy ve výběru venkovních dveří? Doporučujete nějaké specifické zabezpečení?

Hlavním současným trendem pokud jde o domovní dveře, je jednoduchost. Venkovní dveře se z pohledového hlediska zjednodušují a směřují do celoplošného vizuálního pojetí, kterému dominuje hladký povrch. Jedná se především o takzvané panelové dveře. Ohledně zabezpečení se nedomnívám, že by existovaly nějaké univerzální rady a doporučení. Spíše bych navrhoval, aby si každý zákazník řešil tuto záležitost se svým dodavatelem individuálně, podle vlastních potřeb.

Dá se obecně říci, jaké trendy stavebních výplní aktuálně udávají tón?

Aktuální trendy se nesou především v duchu zvětšování stavebních otvorů a budování prosklených ploch. Tyto trendy generují v rodinných domcích větší sžití s okolím – například se zahradou, či s přírodou obecně. Navíc díky silnému pokroku ve zpracovávaných materiálech neubírají velké prosklené plochy nic z tepelného komfortu, který je velmi důležitý. A kromě toho tu samozřejmě hraje roli i velmi přirozený způsob, jakým propouštějí světlo do našich domovů, čímž přispívají k větší pohodě všech obyvatel domu.

Více informací najdete na webu společnosti PKS okna.

14 tipů na vánoční výzdobu

Staročeské zvyky

Zavzpomínejte na zvyky, které na Štědrý den dodržovali naši předkové. Jděte na procházku a nasypte ptáčkům nebo nadělte něco dobrého lesní zvěři, pouštějte lodičky z půlek ořechů s rozsvícenou svíčkou, rozkrajujte jablíčka, nezapomeňte připravit jeden talíř navíc pro náhodného hosta a pod každý dát zlatý penízek nebo šupinku z kapra pro štěstí. Ti odvážnější se mohou pustit do lití olova.

Červenozelené Vánoce

Pokud budete mít chuť ozdobit vánoční stromeček jako za časů našich babiček a prababiček, budete potřebovat jablíčka, sušené ovoce, perníčky, ořechy, slaměné a papírové ozdoby a klasické svíčky (ty ale raději nedávejte na stromek, jen na stůl do svícnů k tomu určených, abyste nemuseli volat hasiče). Hodí se i klasické foukané skleněné ozdoby, které přišly na řadu až mnohem později a jsou tomuto stylu blízké.

Ještě více bílé

Skandinávský styl vychází z vyšších nároků na světlo, kterého je v severských zemích nedostatek. Proto světlo vnášejí nejen lampičky umístěné v oknech, ale během adventu také vánoční dekorace v bílé barvě, svíčky a osvětlení vánočního stromečku. Světlé jsou textilie a kožešiny, i dřevo na podlaze a dřevěný nábytek mají světlé odstíny. Bílá barva rovněž symbolizuje sníh a živý stromeček zastupuje opravdový kousek přírody…

Šišky a sobi

Jednoduché dekorace v podobě velkých šišek můžete pověsit na stromeček místo koulí, nebo je jen tak nadekorovat společně s větvičkami na tác nebo do vázy. Sobi ve všech možných podobách zase nahrazují andělíčky. Dekorace jsou jednoduché a funkční, stejně jako třeba nádobí na štědrovečerní tabuli. Svícny a zapálené svíčky vyvolají sváteční náladu a mohou být i v odstínech slavnostní červené.

Postavit dům není hračka

Připraveno ve spolupráci s Centrem vzorových domů.

Představa, že stačí přečíst pár článků a rázem získáte odborné znalosti a přehled a můžete se více méně sami pustit do stavby domu, je velkou iluzí. Nicméně tento příběh se stále opakuje. Stavebníci se často s vidinou úspor a mylným dojmem, že jsou nabiti informacemi a zkušenostmi, rozhodnou provést některou část domu svépomocí nebo ji svěřit nekvalifikované pracovní síle či neprověřené firmě. Výsledek je právě opačný, než očekávali. Vybrali jsme několik nejběžnějších závad, na kterých se nesprávně šetří.

Se základy dům stojí i padá

Stavět základy sami se může jevit jako dobrý nápad, ale jen do chvíle, než v domě objevíte první popraskané omítky, opadané stropy nebo zkřížená okna a dveře. Příčiny sahají hluboko – k nesprávně zpracovanému podloží, nesprávně zpracované betonové směsi, nedokonale rovné základové desce. V tu chvíli jdou náklady na opravy do statisíců, v extrémním případě nelze vyloučit ani zbourání stavby…

Podobný případ může nastat i tehdy, pokud kývnete na zdánlivě lákavou nabídku levného provedení základové desky a následně pokračujete v horní stavbě s jinou firmou. Ta může veškeré nedostatky stavby pohodlně svádět na nekvalitní založení a vyhýbat se odpovědnosti. Jedině prověřený dodavatel, kterému zadáte celou stavbu na klíč, ručí za stavbu jako celek včetně základů a ve vlastním zájmu si nedovolí riskovat takovouto zásadní chybu.

Izolace a obvodový plášť

Také zateplení obvodového pláště se může jevit jako jednoduchá práce, kterou zvládne každý trochu zručný člověk. Nedostatečně dimenzované a špatně provedené izolace však mají za následek vlhkost a tvorbu plísní, které poškodí stavbu, nemluvě o energetických ztrátách a chronických zdravotních potížích. Co „ušetříte“ podceněním této fáze stavby, zaplatíte později ve zvýšených nákladech za vytápění, při opravách vlhkých a plesnivých součástí stavby, případně celkové výměně izolačního pláště.

Chyby se projeví i v nesplněných zvukoizolačních požadavcích a dalších parametrech stavby. Poruchy se projeví až po pár měsících či letech bydlení a oprava je nejen drahá, ale také velmi komplikuje provoz domácnosti a život celé rodiny.

Renomovaní dodavatelé používají léty prověřené systémy obvodových plášťů, které opravdu fungují, stavbu dobře chrání před povětrností i úniky tepla či letním přehříváním. Jejich provádění je dobře vyzkoušené, včetně řešení tepelných mostů a složitých detailů, takže získáte záruku dlouhodobě levného provozu domácnosti a udržení kvality stavby. Lepit polystyren na fasádu s kamarádem od sousedů se opravdu nevyplatí.

Pokračování článku a celý seriál Jak se staví dům najdete na našem partnerském webu Mujdum.cz.

Čpavkováním můžete proměnit dub v ořech

(Komerční prezentace)

Čpavkování je technika, pomocí které můžete proměnit dubové, neošetřené dřevo v luxusní ořešák černý, který se pyšní tmavou nafialovělou barvou. A v případě, že čpavek působí na dřevo delší dobu, třeba týden, získá rovněž zajímavou, černou barvu.

Proč stojí ořechové dřevo tolik?

Není ořech jako ořech, ten náš, český ořech, má odstín spíše našedivělý a pro výrobu dřevěného nábytku tolik vyhledávaný není. Symbolem exkluzivity je ořešák černý, který pochází z východní části USA a pyšní se charakteristickou kresbou, zajímavým odstínem do fialova a také tvrdostí, hustotou a kvalitou.

Ořešák černý znáte z českých parků, kde roste jako okrasná dřevina. Na výrobu nábytku se těžko shání, protože dlouho roste. A tomu odpovídá i vysoká cena. Právě čpavkování je proto metodou, jak si tento krásný odstín dopřát a přitom neutratit majlant.

Čpavkování znali již naši předci

Změnit barvu dřeva a proměnit ho v zajímavý kousek se naši předci snažili od pradávna. Připomeňme si například termizování dřeva, techniku, kdy se dřevo vložilo do ohně, kde zuhelnatělo, zkřehlo a kromě toho, že se takto ošetřilo proti zkáze a parazitům, získalo exkluzivní tmavou barvu.

A znali i čpavkování dřeva. V rodinách, které chovaly krávy, si všimly toho, že dřevo v kravínech mění barvu, protože krávy vypouštějí čpavek.

Ořechové dřevo láká na svůj krásný, jemně nafialovělý odstín, který dodá každému interiéru pořádný luxus. Jenže tomu také odpovídají ceny a proto si nábytek či podlahu z ořechového dřeva může dovolit málokdo. Naštěstí se ořechového vzhledu dá dosáhnout i jiným, levnějším způsobem. Totiž čpavkováním.

Kde metodu čpavkování vyzkoušet?

Čpavkování dřeva vám provede firma, která vlastní čpavkovací komoru. Můžete dodat vlastní, neošetřené dubové dřevo ke čpavkování, anebo si ho od firmy koupit. Prostornou čpavkovací komoru má například firma TDV Borač, která vám zajistí čpavkování jak do odstínů ořechových, tak do odstínů tmavších, černých.

Ptačí menu

9 tipů na krmítka:

Fotokatalýza – skok do světa chemie a fyziky

Je skutečně fasáda samočisticí?

Inkoust v hlavní úloze

Volba fasády s rozvahou

Z čeho se polyuretanová pěna vyrábí?

Polyuretan a životní prostředí

Jak se připravit na nástřik?

Hlavně zdraví

Přírodní trojkombinace

Základní trojkombinace

Experimentování s barvami a odstíny

Konstrukční ochrana ušetří práci

Tip do interiéru

Staročeské zvyky

Červenozelené Vánoce

Ještě více bílé

Šišky a sobi

Se základy dům stojí i padá

Izolace a obvodový plášť

Proč stojí ořechové dřevo tolik?

Čpavkování znali již naši předci

Kde metodu čpavkování vyzkoušet?

PARTNEŘI WEBU