Blog

Seznamte se s rostlinami pravěku: Cykasy

Pamětníci dinosaurů

Cykasy jsou prastará skupina rostlin, která na Zemi žije již od druhohor. Dnes už je doba jejich slávy a rozmachu dávno pryč a zbytky kdysi početných populací (dá se říci i cykasových lesů) spíše přežívají na obvykle nehostinných, izolovaných, často skalních stanovištích, kde mají jen málo konkurence. Z těchto dob tu zůstaly i přesličky, plavuně, vranečky, některé druhy kapradin a mnohé jehličnany. Jsou připomínkou dávného, zvláštního, nekvetoucího světa – protože v té době nebylo hmyzu, který by opyloval.

Zkamenělé otisky listů cykasů se našly na všech kontinentech, včetně Antarktidy, dnes však zůstaly jen v tropech a subtropech Asie, Ameriky, Austrálie a Afriky. Většinou však patří mezi druhy vzácné a ohrožené. Běžní pěstitelé u nás znají většinou jediný druh – Cycas revoluta, který je běžně ke koupi v květinářství. Cykasovitých rostlin je však mnohem více, dělí se do tří čeledí (Cycadaceae, Zamiaceae a Stangeriaceae) s celkem 11 rody a přibližně 250 druhy.

Nejznámější cykas

Jak již bylo řečeno, nejčastěji nabízený a pěstovaný druh je Cycas revoluta. Pochází z Japonska, z nevelkého souostroví Ryukyu a z jihu ostrova Kjúšú. Roste tam nejčastěji na pobřežních skaliskách. Přestože pochází z menších ostrovů a jeho semena místní lidé každý rok sbírají pro komerční účely, je neobyčejně rozšířený. Musí to být působivý a krásný pohled na lesíky elegantních, temně zelených pravidelných chocholů listů kolem mořského pobřeží.

Jeho semena v přírodě šíří havranovití ptáci, kteří na skaliskách ozobávají oplodí a semena zanechávají na místě. Rostou proto často i na malých skalních ostrůvcích v moři. Další miliony rostlin zdobí zahrady a parky tropů a subtropů celého světa nebo alespoň květináče evropských a amerických domácností.

Pokud si kupujete cykas do bytu, jistě vás zajímá, jaké velikosti doroste. U tohoto druhu jsou známy až osmimetrové rostliny, ale nejčastěji kmen nepřesahuje výšku 2 metry, stejně tak i „rozpažení“ tuhých, tmavozelených listů. Roste však relativně pomalu, takže klasická nerudovská starost „kam s ním?“ vás čeká za 10 až 20 let, pokud nebydlíte v příliš malém bytě.

Kromě druhu Cycas revoluta se v prodeji občas objevují jiné druhy, internetové obchody nabízejí semena rodů Cycas, Zamia, Macrozamia, Encephalartos, Bowenia a dalších. Nejvhodnější do bytů jsou malé druhy zamií, některé dorůstají jen půlmetrové výšky, nemají pichlavé listy a během pár let začnou vytvářet pěkné samčí nebo samičí šištice.

Mezi cykasy se najdou také malé druhy, ale nejsou příliš dostupné. Další rody patří buď k extrémně vzácným a v přírodě vymírajícím, nebo dorůstají obřích velikostí. Specialitou jsou druhy afrického rodu Encephalartos, které jsou kombinací obojího a navíc mají listy tvrdé jako plech a špičaté jak jehla.

Proto si na cykas raději dávejte pozor, a pokud máte malé děti nebo psa, zvažte, zda ho v bytě skutečně chcete. Symptomy cykasové otravy jsou dýchací potíže, zvracení, průjem a ztráta vědomí. Japonská a čínská lidová medicína používají cykasová semena na léčbu průjmu, tuberkulózy, neuralgie a dalších chorob. Samozřejmě v přesně stanovených dávkách a upravené určitým způsobem, takže to v žádném případě nezkoušejte také!

Pěstování doma i na zahradě

Pěstování je většinou velmi snadné, cykasům vyhovuje lehký propustný substrát složený z rašeliny, kvalitní kompostové zahradní země a písku. Výborně se osvědčil přídavek inertního materiálu, který zvyšuje propustnost, například Seramis, drcená cihla nebo drobný štěrk. Základem úspěšného pěstování je správná zálivka. Trvalé přelití je zhoubnější než občasný přísušek. Hnojení není žádná věda, skvěle fungují hnojivé tyčinky nebo granule, které uvolňují živiny pomalu v průběhu celé vegetační sezony.

Problémem nejčastěji pěstovaných cykasů (tedy Cycas revoluta, Zamia furfuracea nebo Zamia integrifolia) je dostatek světla. Mají rády letnění venku na zahradě nebo na jižním balkonu. Ve stínu protahují listy na dvojnásobnou délku a stávají se z nich nehezká „košťata“. Zmíněné zamie jsou poměrně teplomilné, ale Cycas revoluta ve své domovině zažívá i mrazíky a jeho teplotní minimum je minus 6 °C, nemusíte se tedy bát chladného zimování.

Jedním z nejčastějších problémů pěstitelů je neochota rostlin tvořit nové listy. Skutečně to cykasům velmi dlouho trvá, zvláště po přesazení nebo nějakém větším zásahu, než se vzpamatují. Pak ovšem příjemně překvapí, protože vytvářejí více listů najednou, které vyjedou ze středu jako nějaké podivné zelené anténky. Potom se ovšem rozmotají, narovnají a je to nádhera! Zamie jsou jiné – těm narůstají listy postupně po jednom.

U nás lze koupit další druhy cykasů jen výjimečně, ale třeba v Německu některé firmy nabízejí velmi zajímavé vzácné druhy a posílají je poštou – nejbližší najdete v Mnichově. Jsou to však rostliny dosti drahé a je třeba si pečlivě prostudovat jejich nároky.

Pozor, jed!

Jako všechny cykasovité rostliny je i Cycas revoluta jedovatý. Jeho kmen i semena však obsahují velké množství škrobu, a tak se obyvatelé ostrovů naučili v nouzi tuto rostlinu využívat jako náhradu úrody zničené bouřemi a hurikány. Jedovatý cykas pomohl překonat hlad, než se políčka vzpamatovala. Cykasové kmeny i semena je možné upravit tak, aby se jedovatost zmírnila na minimum, je však nutné pečlivě dodržet staré ověřené technologie, jak toxiny ze škrobu vyplavit. Japonci z Rjúkjú škrob nevyužívali jen jako potravinu – fermentací z něj získávali alkoholický nápoj podobný rýžovému saké. Byl vždy mírně jedovatý a občas se stalo, že zabil všechny nestřídmé hodovníky kolem stolu.

BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 7.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Váhali jsme mezi lacinou dřevotřískou a poctivými dřevěnými dveřmi. Dá se říci, že v okolí máme dost řemeslníků, kteří se specializují přímo na tento typ zakázek, avšak snižující se objem finančních prostředků na účtu nás opět dovedl k nutnosti porovnat obě varianty.

Při rozeslání poptávek neměl nikdo s ničím problém, avšak když k nám přišel první technik na zaměření dveří, vyvstal pro „typové“ dveře lehce neřešitelný problém: tím bylo spojení dveří do kotelny s posuvným pouzdrem pro dveře do chodbičky. Sériově vyráběné dveře nám v tom případě nemohl nikdo nabídnout, a tak bylo po debatách o cenově výhodnější variantě dřevotřísky oproti dřevěným dveřím.

Vybírali jsme tedy ze tří možných dodavatelů z blízkého okolí a naši zakázku jsme nakonec svěřili domácímu Stolařství Stejskal. Majitel firmy, dříve mistr odborného výcviku na řezbářském učilišti, zakázku bral poctivě i se zájmem, vytvořil na míru obložku do obložky a všechny dveře krásně sladil do jednoho tónu, i co se týče kresby letokruhů. Dveře jsme po dlouhých diskusích nechali v přírodní barvě bez moření, aby ladily s pohledovými stropy.

Do úzké chodby s pokoji a koupelnou jsme pořídili posuvné dveře ze skla s pojezdem „po zdi“ po kolejnici. Dnes se dají pořídit za velmi zajímavý peníz, ale tenkrát se jejich cena pohybovala na trojnásobku současné ceny. Díky neustálému sledování inzerátů jsme dveře sehnali v Praze z výstavy s 60% slevou a při převozu jsme vyzkoušeli jejich kvalitu a tvrdost, když nám v nákladním prostoru vozu spadly a nerozbily se! Pád a jízdu dlouhou 400 km skutečně ustály. Vzhledem k tomu, že byly z výstavy, jsme si ale nemohli vybírat jejich vzhled.

Skleněné dveře mají svůj rub a líc

Výběr skla pro celoskleněné dveře jsme sladili s výplní ve dveřích dřevěných. Při detailním zkoumání se rozdíl pozná jen na omak. U dveří celoskleněných jsou pruhy leptané, zatímco u dřevěných dveří jsou lepené. Z praktického hlediska bych nyní leptané sklo již nechtěla – leptaná strana se hůře myje, a když jsou v domě malé děti, udržet sklo „čisté“ je skoro nereálné. Některé otisky mastných ručiček drží i po několikanásobném mytí naprosto dokonale.

Při kolaudaci domu měli naši přátelé i rodina většinou problém, že skleněné dveře jsou průhledné a netěsní hluk tak dokonale jako dveře klasické. Chodby jsou však díky prosklení příjemně prosvětlené, přes den v nich nesvítíme ani v zimních ponurých dnech. Jejich nečekaný nedostatek odhalili naši domácí mazlíčci. Kočka přišla velmi snadno na to, jak dveře odsunout, a pes se zase do nich opře a cloumá s nimi tak dlouho, až se někdo zvedne a dveře mu raději otevře, než stále poslouchat nepříjemný zvuk, který způsobují vibrace dveří v pouzdře či na kolejnici. O průvanu ani nemluvě, avšak možná díky tomu se nám zde netvoří plísně.

Nám se dveře líbí, bydlíme tu sami, návštěvy jsou zde jen chvíli. Jejich hlavní devízou je úspora místa, u posuvných dveří do pouzdra je úspora 100%, z obou stran můžete mít u stěn skříně, avšak musí se počítat s určitým zvukovým diskomfortem při posunu dveří v pouzdře či po stěně.

Oříškem je však úkol do stěny pouzdra něco přivrtat. Například nad botník v předsíni jsme chtěli zavěsit zrcadlo, protože jinde na něj prostor nemáme. Pak bylo třeba mít tři šikovné lidi: dědu, manžela a stavbyvedoucího, baterku, dlouhé ruce, nářadí a hodně štěstí, aby matka na utažení nespadla na dno pouzdra.

Pokračování najdete na našem BLOGU příští týden.

Vsakování dešťové vody v českých podmínkách

(Komerční prezentace)

Letošní počasí nám problémy suchem i přívalovými srážkami dosti tvrdě připomenulo, a není vyloučeno, že může být ještě hůř. Začínají si to uvědomovat i vlády vyspělých zemí, Českou republiku nevyjímaje. Proto byl například spuštěn dotační program Dešťovka, s cílem motivovat lidi k zachycování a používání dešťové vody.

Předpisy pro hospodaření s dešťovou vodou se v naší republice pomalu tvoří již několik let.

Srážkovou vodu je dle příslušné vyhlášky (Vyhláška 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území § 20) nutno přednostně vsáknout na vlastním pozemku. Podle četných informací v literatuře je však jen část povrchu České republiky vhodná ke vsakování. Zbytek je buď pokryt hlínami a jílovitými zeminami, do nichž lze vsakovat jen obtížně nebo vůbec, nebo leží vrstvy, vhodné pro vsakování, až ve velkých hloubkách.

Návrh vsakovacího zařízení

Pro vsakování u nás platí ČSN 75 9010. Poněkud se liší od předpisů používaných jinde v Evropě, protože bere v úvahu složitější vsakovací poměry naší republiky. Není již zcela „nová“ – byla vydána v roce 2012 – ale stále nepronikla do povědomí lidí.

Při návrhu vsaku je potřeba znát velikost plochy, z níž má být voda vsakována. Je to lehce měřitelné, stejně jako sklon plochy. Dále záleží na druhu povrchu, na který voda dopadá, a který ovlivňuje rychlost odtoku do vsakovacího zařízení. Rovněž délku trvání srážek a jejich intenzitu pro dané místo lze pro vybrané lokality v ČR snadno zjistit v normě. Je však nutno připomenout, že norma sice vychází z dlouhodobých hydrologických dat, ale že jsou to data statistická, na které skutečné přírodní srážky občas neráčí brát přílišný ohled.

Interval možného „přetečení“ se volí podle důležitosti objektu. Většinou se počítá s jedním možným (dovoleným) selháním během 5 nebo 10 let. Je samozřejmě možné stanovit delší intervaly selhání, tj. vyšší bezpečnost. Zařízení je pak rozměrnější, tedy i o dost dražší, u specifických objektů se přesto vyplatí. U zastavěných pozemků nemusí být pro umístění vsakovacího zařízení dostatečný prostor – pak může být řešením povolení regulovaného odtoku, je-li ovšem kam odtok pustit.

Z plochy pozemku a srážkových hodnot lze vypočítat objem zařízení, které je schopno vodu zachytit. Ta se pak dostává do země v závislosti na jejích parametrech, v tomto případě je to rychlost vsakování, charakterizovaná koeficientem vsaku (k_v_, jednotky jsou m/s). Podle druhu zeminy jsou hodnoty k_v v řádu 10^-2pro písčité zeminy, až 10 ^-9pro jíly.

Na úspěšnost návrhu velikosti a aktivní plochy vsakovacího zařízení (vsakovací galerie) má k_v naprosto rozhodující vliv. Aby se nestalo, že na pozemek spadne další srážka ještě před vyprázdněním galerie, nesmí dle ČSN doba zdržení překročit 72 hodin. Je to důležité také z důvodu možného zahnívání vody při dlouhém zdržení.

ČSN 75 9010 upozorňuje na odlišnost hodnoty K_v od řady hodnot stanovených dříve. Ukládá zjišťovat vsakovací poměry přímo na místě, není však návodem typu “kterak si sám a rychle stanovit koeficient vsaku“. Proto se správný návrh vsakování neobejde bez kvalifikovaného hydrogeologa. Zvláště v případě nemožnosti vsakovat (bod 1 vyhl. 206) má posudek odborníka u úředníků větší váhu, protože nelze úředně vymáhat nemožné (nicméně i to se stává).

Srovnání velikosti vsakovacích zařízení v různých zeminách

Závislost objemu galerie na koeficientu vsaku (Pipelife.cz) Přiložený graf udává závislost velkosti vsakovací galerie na parametrech zeminy. Výpočet byl proveden programem firmy Pipelife, vycházejícím z ČSN 75 9010, pro malou plochu (mají být vsakovány srážky z pozemku rodinného domku 250 m²) a pro plochu 1000 m², s použitím srážkových dat pro Prahu. Nebyl povolen řízený odtok a nebyla omezena šířka a délka vsakovacího zařízení, další parametry jsou pro všechny případy shodné.

Program počítá pro zadané podmínky vždy galerii minimální velikosti (a ceny) s optimální vsakovací plochou. Vypočtené galerie jsou proto úzké, dlouhé a mají záměrně jen jednu vrstvu boxů. Díky velké ploše dna mají navržené galerie velkou vsakovací schopnost, nemusí být však v tomto tvaru na daném pozemku realizovatelné. Po zadání rozměrového limitu /délka, šířka a hloubka/ navrhne program galerii potřebného objemu a tvaru, případně i jako dvou- nebo vícevrstvou, což je někdy spojeno se zvětšením požadovaného objemu.

Z grafu je vidět, že u dobrých vsakovacích poměrů není chyba stanovení k_vpříliš kritická, ve zhoršených poměrech však na přesnosti stanovení k_vvelmi záleží. Jde tam nejen o funkčnost vsakovacího zařízení, ale i jeho strmě rostoucí cenu, proto se náklady na hydrogeologický posudek mohou několikanásobně vrátit.

Program Pipelife dokáže navrhnout i galerii mnohem většího objemu, než vyžaduje statistický objem srážek. Účelem je získat dostatečnou vsakovací plochu „za každou cenu“, například když není povolen řízený odtok dle bodu 2. či 3. vyhlášky (program na nízké objemové využití uživatele upozorní – v příkladu je u hodnoty 1 x 10^-6 objem cca 2 x větší než potřebný pro spadlou vodu. Objemové využití je tedy jen 45% – docílila se však „použitelná“ vsakovací plocha). To v praxi ovšem může někdy znamenat tak rozměrné zařízení, že kvůli vysoké ceně stejně nebude realizováno – zde si musí rozhodnout budoucí uživatel.

Pro podobné případy, v našich zemích bohužel nikterak výjimečné, jsou velmi výhodné nízké vsakovací boxy. Příkladem je Pipelife Stormbox, který díky výšce pouhých 300 mm dává v horších podmínkách vsaku, tj. při potřebě velké vsakovací plochy, poměrně malý „balastní“ objem. Oproti vyšším, tj. i materiálově náročnějším konkurenčním vsakovacím útvarům zaručuje systém Stormbox příznivou cenu zařízení.

Pipelife Stormbox díky výšce pouhých 300 mm dává v horších podmínkách vsaku, tj. při potřebě velké vsakovací plochy, poměrně malý „balastní“ objem. (Pipelife.cz)

Znalost hodnoty K_v a dobře spočítaná velikost zařízení může ušetřit značnou peněžní částku nebo velké problémy.

Pro jistotu ještě jednou připomínáme, že ČSN 75 9010 důrazně upozorňuje na nezáměnnost některých starších dat s koeficientem vsaku.

Při velkém zatížení vsaků (u vsaků hluboko založených nebo při zátěži nákladní dopravou, parkovištěm autobusů apod.) je nezbytná i kontrola statiky, protože by nebylo dobrou vizitkou instalační firmy ani výrobce, kdyby se boxy deformovaly, neřku-li probořily. K náročné zátěžové variantě doporučujeme sahat s opatrností a většinou až pokud není jiná možnost umístění vsaku.

Problémy s náhradami a záměnami

Většinou k nim dochází při nákupu. Oslovený obchodník má na skladě často jiný sortiment, a pokud není odborně na výši, snaží o jediné – prodat své zboží, aniž by se zajímal o skutečnou funkčnost nebo nosnost dodané alternativy.

Náhrada konkurenčního materiálu za „levnější“ nebo „náš“ je u vsakovacích galerií zdánlivě jednoduchá věc – stačí přece „jen přepočítat objem“ na jiný produkt. Výrobky různých firem ovšem nejsou stejné a některé firmy samy o sobě nabízí více druhů a provedení vsakovacích zařízení, s různými rozměry a zátěžovými parametry ve vertikálním nebo horizontálním směru. Nelze se pak divit občasnému výskytu staveb s provozními problémy nebo s mizernou statikou vsaků.

Jiné problémy vsaků

Příčin problémů může být více – v řadě případů například nebyl z různých důvodů povolen/realizován bezpečnostní odtok. Také různé „maličkosti“, jako je zapomenuté nebo nefunkční odvětrání či opomenutí údržby, mívají za následek velké majetkové škody. Srážky větší nebo četnější než normované, někdy však už i ty běžné, pak mohou přinést hodně nepříjemností a soudních sporů. A pokud voda zaplaví nejen pozemek váš, ale i vašich sousedů, mohou se z nich po velkém dešti stát vaši úhlavní nepřátelé.

Více na Pipelife.cz

Byt plný autorského nábytku

Včasná schůzka s designérkou a následná objednávka návrhu interiéru se ukázala jako tah správným směrem. Prvotní zakázka se týkala výběru podlah a dveří do celého bytu a návrhu jedné velké a dvou menších koupelen. Přáním majitelů bylo vytvořit útulný domov převážně v přírodních jemných tónech za použití kvalitních materiálů.

Dřevěné podlahy byly tedy jasná volba. Do koupelen designérka nechala vyrobit nábytek podle svých návrhů a zvolila kombinaci výrazného dekorativního obkladu s neutrálním základem v každé koupelně v jiném odstínu, od velmi světle šedé v rodičovské koupelně, přes středně béžovou ve velké koupelně až po tmavě šedou v nejmenší koupelně.

Nábytek na míru

Poté, co proběhla první etapa zařizování, rozhodli se majitelé ve spolupráci s designérkou pokračovat a objednat kompletní návrhy obývacího pokoje s kuchyní, dětského pokoje pro dceru a předsíně. Největším oříškem byl obývací pokoj, který se po menší úpravě dispozice ve prospěch dětského pokoje zmenšil na šířku pouhých 260 cm. Obývací pokoj tedy potřeboval netradiční řešení, kterým se stala kolmo umístěná stěna s knihovnou a televizí.

Ze stejného důvodu designérka propojila obývací pokoj s obytnou částí předsíně pomocí nábytku ve stejném provedení, konkrétně další knihovnou a komodou, čímž se prostor navíc opticky zvětšil. Veškerý nábytek byl stejně jako v koupelnách také vyroben podle návrhu designérky na míru prostoru z lakovaných MDF desek v kombinaci s dřevěnou dýhou. Desky jsou co nejtenčí, aby nábytek působil subtilním dojmem, naopak dýhované police jsou silné 36 mm.

Ve prospěch vedlejšího dětského pokoje nechali majitelé zmenšit zhruba o metr i kuchyňský kout, což si žádalo předělání rozvodů a návrh kuchyně v kuchyňském studiu. Až při konzultaci s designérkou zjistili, že podle tohoto návrhu by nebyl využitý celý kout, což je v poměrně malé kuchyni velká ztráta prostoru, proto designérka vypracovala nový návrh, u kterého se musela držet již nevýhodně předělaných rozvodů. Navíc v kuchyni musel zůstat sloup, ve kterém vedou rozvody celého domu.

Byt plný nápadů

Do návrhu dětského pokoje pro šestiletou velmi tvořivou holčičku, která kromě velkého pracovního prostoru potřebovala také úložné místo na oblečení a hračky, se designérka pustila se stejnou chutí jako do již realizovaných místností.

Holčička si přála postel s výsuvným lůžkem pro přespání kamarádek a úložným prostorem na lůžkoviny. Šatní skříň se zrcadlovými dveřmi, které jednak pokoj opticky zvětšují a zároveň slouží malé slečně při oblékání, umístila designérka do výklenku.

Hlavní úložný prostor pro ošacení celé rodiny měl být situován do předsíně. K ukládání oblečení je určena celá stěna s výklenkem, do kterého designérka umístila malou předsíňovou stěnu na kabáty a botník se sedátkem. Velká skříň má na přání majitelů dveře s poloprůhledným sklem, které naznačuje obsah skříně. Naproti skříni je umístěno zrcadlo od podlahy až po strop pokrývající i roh a kromě své funkce také opticky zvětšuje prostor předsíně.

Díky skvělé souhře zadavatelů, designérky, výrobců nábytku a dalších dodavatelů, kteří kvalitou provedení a kvalitně zpracovanými detaily přispěli k celkovému vyznění interiéru, vznikl domov, kde je radost žít a vracet se tam.

Designérka Ing. Kateřina Pečeňová

Interiérovému designu se intenzivně věnuje již několik let. V určitém zlomovém bodě své životní i profesní dráhy se rozhodla pro změnu a přihlásila se ke dvouapůlletému studiu na DesignŠkole v Praze. Po úspěšném absolvování studia si splnila sen a ze svého koníčku učinila profesi a práci tlumočnice z francouzštiny pověsila na hřebík. Za nejdůležitější považuje vzájemný vztah a komunikaci s klientem, aby mu mohla navrhnout interiér opravdu na míru.

Kontakt: www.designer-ka.cz

19. Designblok: 304 designérů a zahraniční tvůrci z deseti zemí

„Středobodem Designbloku je Designérie, krajina vjemů požitků i her na téma Jídlo. Pro letošní ročník vznikla podle návrhu Maxima Velčovského a Veroniky Jirouškové, kteří ji pojali jako obrovskou cukrárnu. Vyrostou v ní gigantické dorty, kolotoče, které návštěvníky povozí na ikonách značky Vitra, domky od H3T architekti, skákací hora Říp, cukrové vaty nebo perníková srdce malovaná českými ilustrátory.

V Designérii bude umístěná také Garden Stage, která pohostí v průběhu týdne módní přehlídky, divadlo i koncert. Dospělí i děti ve střední hale najdou každý den bohatý program i odpočinek po absolvování výstavní části Designbloku. Téma Jídlo bude prorůstat všechny výstavní domy jak přímo gastronomickými stanicemi tak instalacemi jednotlivých designérů a značek,” popisuje ředitelka Designbloku Jana Zielinski.

Zahraniční hosté i česká špička

Mimořádnou zahraniční účast si návštěvníci užijí zejména v Art House, který bude umístěn v Lapidáriu Národního muzea. Umělecké projekty v něm představí holandský designér Maarten Vrolijk, instalaci Cocoon inspirovanou zpracováním materiálu u hmyzu vystaví francouzské studio Marléne Huissoud, italský umělec a designér žijící ve Vídni Patrick Rampelotto předvede kolekci masek, trofejí i speciální sofa. V prostoru Lapidária se představí také Maxim Velčovský a jeho instalace ze skleněných střepů nazvaná Štěstí, kterou navrhl k desetiletému výročí značky Lasvit, Frank Tjepkema, Jiří Pelcl, Klára Šumová a Michal Bačák, Tadeáš Podracký nebo Jakub Berdych.

Hlavní zahraniční host Richard Hutten uvede v Superstudiu retrospektivní výstavu své tvorby nazvanou Richard Hutten 2017. V pravém křídle Průmyslového paláce budou dále umístěny novinky prestižních českých značek, mezi kterými nebude chybět Brokis, Bomma, Křehký, Kavalierglass, Ton nebo premiéra obnovené značky Rückl. Návštěvníci se mohou těšit také na prestižní zahraniční značky Artemide, Vitra, nebo Ittala.

19. Designblok - Superstudio: Delta Light, kolekce Superloop

Výstavy designérů, studií i školních ateliérů nabídne Openstudio v levém křídle Průmyslového paláce. V něm představí nejnovější kolekce i Markéta Držmíšková a Petr Hák, Studio deForm, Llev, Milan Pekař nebo Anna Marešová designers s návrhem pražské tramvaje T3 Coupé. Zastoupená bude také móda a šperk v podání Hany Zárubové, úřadujícího módního designéra roku Mira Saba, Moniky Drápalové, značky IMRECZEOVA, Terezie Rosalie Kladošové a řady dalších. Nejnovější kolekce vystaví také šperkaři jako studio Zorya, Blueberries, Nastassia Aleinikava a řada dalších. Vrcholem módní části bude společná přehlídka ukrajinské módní návrhářky Yany Chervinské a šperkařky Markéty Kratochvílové.

Již počtvrté je součástí Designbloku také mezinárodní soutěž Diploma Selection, do které se letos přihlásilo 152 tvůrců ze 42 škol a 17 zemí. Třicítka finálových prací, ze kterých porota vybere vítěze, se představí návštěvníkům formou výstavy nebo na přehlídkovém mole. V porotě zasednou čeští i zahraniční kurátoři, galeristé i tvůrci. Nově přijala členství ředitelka prestižní holandské soutěže Lichting Mariette Hoitink, česká módní designérka Hana Zárubová nebo herečka a módní návrhářka Anna Geislerová. Ty zasednou vedle významných galeristů Rossany Orlandi, Liny Kanafani, nebo Coka de Rooye.

19. Designblok - Diploma Selection: Anna Banout, Varšava

Doprovodný program i gastronomické zážitky

Kromě tří stovek designérů nabídne letos Designblok také bohatý doprovodný program tematických přednášek designérů a zahraničních hostů, moderované diskuze i workshopy pro každý den. Své místo budou mít na hlavní stage také divadelní performance a koncert kapely Please the Trees. “V letošní roce jsme se v rámci doprovodného programu zaměřili také na podporu spolupráce mezi firmami a designéry. Společně s týmem Czechdesign jsme připravili odbornou konferenci Design & Business Talks, která firmám ukáže, jak spolupracovat s designérem a jak tato spolupráce může firmu obohatit z hlediska vnímání značky i obchodního úspěchu,“ vysvětluje Jiří Macek, kreativní ředitel Designbloku. V duchu tématu letošního ročníku se otevřou na hlavní stage kuchařské show, k dispozici bude dětská jídelní dílna a své umění předvede také mistr svého oboru – věhlasný výrobce čokolády Claudio Corallo.

Designblok každoročně podporuje charitativní projekt, kterému věnuje finanční dar v rámci vyhlašování Cen Designbloku. Letos je jím nezisková organizace Loono, která přichází s novou kampaní Žiješ srdcem. Pomocí workshopů a přednášek učí, jak jít naproti prevenci vzniku kardiovaskulárních chorob. Srdcem žijí také designéři, kteří připravili vlastní umělecké výtvory ztvárňující lidské srdce. Liběna Rochová navrhla speciální šaty, šperkařka Janja Prokić vytvořila náhrdelník ve tvaru anatomického srdce, které skrývá svůj vlastní, tolik cenný a křehký svět, se svými ilustracemi se zapojili také Tomski a Polanski nebo Michal Bačák, který převtělil lidské srdce v rostlinný organismus. Díla všech dvanácti designérů, mezi které se zařadil také Maxim Velčovský, Tadeáš Podracký, Markéta Kratochvílová nebo studio Dechem, se představí ve výstavě Loono v Superstudiu a následně v pražské DSC Gallery od 14. do 30. listopadu 2017. Následovat bude dražba a výtěžek z ní podpoří workshopy a přednáškovou činnost Loona.

Stejně jako v loňském roce Designblok podpoří také projekt Fokus Praha. V jeho instalaci najdou návštěvníci psycholampu, která jim zprostředkuje na vlastní kůži a zážitky člověka se schizofrenií. Podporu dostali také Srdcerváči, jejichž instalaci na podporu zaměstnávání OZP najdou návštěvníci v Openstudiu.

Pro devatenáctý ročník zvolili organizátoři prostor Výstaviště Praha Holešovice, kde se Designblok představí potřetí v řadě. „Design mě zajímá a zabývám se jím už nějaký čas, takže termíny Designbloku mám v kalendáři zapsané dlouho dopředu. Každý rok jsem zvědavá, s čím organizátoři asi přijdou a letošní téma, jídlo, jeho další významy a věci s ním spojené, jsou skvělým nápadem, který, jak věřím, opět posune Designblok dál,“ uvedla primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová.

Designblok se koná za podpory partnerů, zejména pak generálního partnera Erste Premier. Petra Ondrušová, ředitelka Erste Premier ke spolupráci říká: „Věřím, že si letošní přehlídku designu nástěvníci opět užijí. Nadstandardní zážitky se snažíme doručovat i my ve službě Erste Premier. A právě pro naše klienty jsme i letos, kdy jsme partnery Designbloku již poosmé, připravili něco speciálního. Naši odpočinkovou zónu navrhlo a realizuje studio Boadesign, tedy designéři Petr Mikošek a Michaela Vrátníková. Na každý den jsme pro návštěvníky Erste Premier Lounge připravili zážitkové workshopy. Těšit se mohou třeba na ukázky, jak pracovat s jedlými květy, vůněmi nebo čokoládou.“

Hlavním partnerem Designbloku je kromě hlavního města Prahy nově automobilová značka Renault Česká republika, která uvede v prostoru Designbloku hned dvě instalace. Vlajkovou loď Espace najdou návštěvníci v Superstudiu; současný francouzský automobilový design dalších vozů modelové řady budou moci prozkoumat ve venkovním prostoru Výstaviště. Zvláštní instalace navíc bude k vidění na Václavském náměstí. „Jsme nováčci na Designbloku, ale rozhodně tomu tak není ve světě designu, kde jsme jako první automobilka vytvořili samostatné oddělení designu již v roce 1961. Všechny naše expozice vyjadřují na letošním ročníku stejné téma. Je jím nová strategie designu Renault, ztvárněná jednotlivými modely do „kopretiny života“, kdy každý model odpovídá určité etapě života a je svébytný, ale současně i jasně identifikovatelný s ostatními modely značky,“ vysvětluje Zdeněk Grunt, generální ředitel společnosti Renault Česká republika, a.s.

Designblok získal pro devatenáctý ročník grant Ministerstva kultury České republiky a byl zařazen mezi prioritní festivaly Ministerstva. Ministr kultury Daniel Herman k tomu říká: „Festival Designblok vnímám jako významnou kulturní akci, která si jak pro svou dlouhou tradici a mezinárodní rozměr, tak především pro svou kvalitu a umělecké přínosy zaslouží podporu ministerstva kultury. Jsem rád, že jsme festivalu mohli v letošním roce poskytnout velmi důstojnou dotaci; ještě raději jsem, že díky jeho zařazení mezi prioritní festivaly získává tato podpora systémový charakter. Kéž se letošní ročník opět vydaří.“

19. Designblok - Diploma Selection: Liu Zhu, Madrid

Nové značení energetických štítků na vysavačích

(Komerční prezentace)

Na počátku září 2017 vstoupilo v platnost nové nařízení Evropské unie týkající se značení energetických štítků na vysavačích. Jednou z hlavních změn je rozšíření třídy A o A+, A++, A+++ a zrušení tříd E, F, G.

Vysavače uváděné na trh od září 2017 musí splňovat následující kritéria: roční spotřeba energie musí být menší než 43 kWh/rok, jmenovitý příkon musí být menší než 900 W, schopnost odstraňování prachu na koberci musí být větší nebo rovná 75 %, odstranění prachu na tvrdé podlaze musí být větší nebo rovné 98 %. Emise prachu z vysavače nesmí být vyšší než 1%. Hladina hluku musí být maximálně 80 dB (A). Hadice, pokud je jí vysavač vybaven, musí být použitelná i po 40 000 oscilacích při zatížení. Životnost motoru musí být alespoň 500 hodin.

Regule Evropské unie přímo stanovuje vzor štítků, přičemž údaje na nich vypovídají o spotřebě, zpětné emisi prachu (tedy množství prachových částic, které vrací vysavač zpět do místnosti), hladině hluku a účinnosti vysávání tvrdých podlah a koberců. Energetické štítky se tak mohou stát užitečným pomocníkem pro výběr toho nejlepšího vysavače.

Povinnost lepení štítku se v současné době ukládá pouze klasickým sáčkovým a bezsáčkovým vysavačům, včetně tyčových se zapojením do elektrické sítě. Zařízení pro mokré čištění, akumulátorových, centrálních, průmyslových a robotických vysavačů se daná regule netýká.

Potěšující zprávou je, že v českých obchodech lze najít i opravdu kvalitní produkty, které se mohou chlubit vynikajícími výsledky. Nejširší nabídku cenově dostupných AAAA (4A) sáčkových vysavačů má značka Rowenta, která jako první na trhu představila vysavače, jež dosáhly nejlepšího hodnocení v účinnosti vysávání koberců a tvrdých povrchů, a to pouze s jednou hubicí – mimo jiné pravidelně získávají vysoká hodnocení ve spotřebitelských testech časopisu dTest.

Jak máme číst známá písmenka a co nám štítek sděluje?

• Energetická třída – údaj udává informaci o roční spotřebě energie (třída A+++, A++, A+ až C). Třída A+++ je nejúspornější, přičemž rozdíl mezi jednotlivými třídami představuje nárůst spotřeby o 6 kWh za každou třídu. Mezi třídami A+++ a C je tedy rozdíl 30 kWh. Průměrná roční spotřeba energie se počítá podle definovaného standardu, který je stanoven plochou 87 m2 vysávanou 50x ročně.

• Třída prachových emisí – ukazuje míru čistoty vzduchu, který vysavač vypouští zpět do místnosti. V případě třídy A jsou tyto prachové emise menší než 0,02 % vzduchu, který vysavač vysál. Ve třídě B se jejich hodnota nachází v rozmezí 0,02 až 0,08 %, u třídy F je to pak více než 1 %. Efektivita filtrace nezávisí jen na tom, jaký filtr vysavač má, ale také na tom, jak stroj těsní. Velké množství prachových částic se dostane zpět do vzduchu kvůli nedokonalé schránce vysavače a ani sebelepší filtr nepomůže.

• Hladina hluku – je na štítku vyjádřena v decibelech (dB). U opravdu tichých vysavačů tato hodnota činí 69 dB a méně (třída A). Vysavače s hlučností vyšší než 80 dB se již nesmí od 1. 9. 2017 uvádět na trh.

• Třída účinnosti vysávání koberců – je určena pomocí škály A až E, jež udává efektivitu absorpce prachu na kobercích. Mezi jednotlivými třídami se hodnoty liší o 4 %. Vysavače třídy A vysají 91 % prachu, u třídy C je to 83 %, u třídy E pak pouhých 75 %.

• Třída účinnosti vysávání tvrdých podlah – podobně jako u koberců popisuje stupnice A–E efektivitu absorpce prachu na pevných podlahách, jakými jsou dlažby, dřevěné podlahy, parkety apod. Rozdíly mezi jednotlivými třídami zde tvoří 3 %, přičemž třída A znamená, že vysavač na pevné podlaze vysaje více než 111 % prachu. Hodnota nad 100 % je dána tím, že hubice vysavače nasává prach i ze stran.

Krbová kamna: levné vytápění, luxusní životní styl

(Komerční prezentace)

Stačí srovnat, kolik stojí kubík plynu nebo kilowatt elektřiny – a na kolik vás vyjde dřevo, pelety či uhlí… Zjistíte, že investice do pořízení kamen se vám přibližně za rok vrátí v rozdílu cen topiva.

Levné vytápění není jedinou výhodou krbových kamen, osobitý půvab jim dodávají prosklená dvířka. Pohled na plameny zahřeje nejen tělo, ale také duši. Večerní hřejivou pohodu, kdy se v kamnech ozývá jen tiché praskání dřeva a po stěnách tančí odrazy plamenů, obyčejný radiátor nikdy nevyčaruje.

Výkon by měl spočítat odborník

Aby kamna optimálně fungovala, potřebujete dobře spočítat jejich výkon. Krbová kamna totiž musí být správně vytížena. Jestliže výkon podceníte a budete je přetěžovat, mohou přehřátím popraskat. Když naopak zakoupíte kamna příliš silná a budete přikládat málo, abyste nepřetápěli, zbytečně zakouříte skla a topný systém nebude fungovat optimálně.

Pro základní orientaci můžete vyjít z předpokladu, že 1 kW vyhřeje v průměru asi 30 m³. Hodně ovšem záleží na celé stavbě – jak je dům starý a izolovaný, jaké jsou tepelné úniky. Vyplatí se proto nechat svůj hrubý odhad potvrdit topenářem nebo odborným prodejcem kamen. Ten se vás bude ptát na:

Velikost prostoru, který chcete vytopit. Spočítáte ho snadno: vynásobíte užitnou plochu bytu výškou stropu.
Výšku komína, případně jeho tah
Průměr kouřovodu

Jaká kamna vybrat: plechová, litinová, kachlová nebo peletová?

Kromě odpovídajícího výkonu si při výběru kamen musíte uvědomit, jak často a pro jaké účely budete kamna používat. „Krbová kamna s plechovým pláštěm, zejména když je dvojitý, se rychleji zahřejí, takže představuji ideální řešení pro nepravidelně vytápěné chaty a chalupy,“ vysvětluje Pavel Staník, produktový manažer společnosti Mountfield.

Jestliže chcete maximálně ušetřit na topivu a navíc se chovat ekologicky, můžete zvolit nejmodernější dvouplášťová plechová krbová kamna s terciárním přívodem vzduchu. Ten podporuje sekundární spalování plynů uvolněných z paliva primárním hořením, čímž zvyšuje účinnost kamen, prodlužuje dobu hoření a „dočišťuje“ emise. Stejně jako sekundární vzduch se předehřívá ve vnějším plášti kamen. Zatímco regulovatelný sekundární vzduch však do topeniště proudí přes trysky v horní přední části topeniště, terciární vzduch tam proniká soustavou otvorů v zadní nebo boční části kamen. Kamna si ho sama přirozeně nasávají tahem komína, a zásobují tak plamen kyslíkem podle potřeby. Že působí, poznáte podle bočních plamínků, hořících mimo hlavní plamen.

Pokud vám kamny stačí jen občas přitápět a máte sklony k romantice, vyberte si mezi kamny kachlovými. „Každý kachel je originál a s designem můžete čarovat dle libosti. Roztápění sice chvilku trvá, ale zato kamna hřejí dlouho po vyhasnutí ohně, protože kachle skvěle akumulují teplo a uvolňují ho postupně. Navíc mají dlouhou životnost a ekonomický provoz s nízkou spotřebou paliva – stačí do nich přiložit dvakrát denně,“ srovnává Pavel Staník.

Litinová kamna jsou pěkná na pohled a přitom spojují výhody plechu a kachlů: rychle se zahřejí a dokážou akumulovat sálavé teplo. A pokud chcete efektivního dříče s vysokým výkonem, zvolte kamna peletová. Za nenápadnou fasádou skrývají vynikající účinnost a pohodlnou obsluhu. S velkým zásobníkem na pelety a automatickým podavačem je topení stejně jednoduché jako třeba u plynu.

S výměníkem tepla, nebo bez něj?

Jestliže potřebujete jen doplňkové topení, případně topit v malé chatě, postačí klasická krbová kamna. Vytopí hlavní místnost, ve které budou umístěna, a otevřenými dveřmi se teplo rozšíří dál. Jestliže ale chcete hlavní zdroj tepla pro větší byt nebo domek, určitě se vyplatí uvažovat o teplovodním výměníku. Ten se napojí na rozvod tepla do jednotlivých místností a vytopí bez problému celý byt včetně bojleru na vodu. Nemusí být přitom připojen nastálo. Některé typy výměníků je možné odstavit, nahradit záslepkou a v případě nutnosti znovu do systému zapojit.

Vysněné království Olgy Šípkové

Jaké byly požadavky na lokalitu, do které měl být dům posazen, a do jaké míry se to povedlo?

Jsem paneláková holka, jejíž rodiče neměli ani chalupu, což se na mně odrazilo v tom, že jsem toužila bydlet v přírodě. Také s manželem jsme se shodli, že chceme bydlet venku, ale neměl to být žádný satelit. Nic nás netlačilo, a tak jsme poměrně dlouho vybírali, až se nám podařilo najít pozemek v chalupářské oblasti, který je v podstatě v lese. Rozhodnutí padlo ze dne na den, dali jsme na hromádku všechny naše peníze a pozemek okamžitě koupili.

Měli jste nějakou představu o stylu stavby?

Představu jsme žádnou neměli. Jediným vodítkem bylo místo u lesa, které jsme chtěli ctít tím, že tam nepostavíme žádnou modernu, co by tam nezapadala.

K samotnému typu domu se váže historka – přišli jsme s manželem do kanceláře našeho kamaráda architekta Milana Šramla, aby nám s výběrem domu pomohl. U něj na stole ležely časopisy, kterými jsem si listovala, až mi jeden dům padl do oka a chtěla jsem ho Milanovi ukázat. Za minutu přišel do kanceláře Milan s tím, že už ví, co by nám sedělo. Ukázal nám přesně ten dům, který jsem si vybrala.

Naprosto jsme se shodli na velkém prosvětleném domě v trošku konzervativním stylu s normální sedlovou střechou a francouzskými okny. Mám ráda styl bydlení dům/chalupa, což je tady hodně vidět.

Poradíte nám nějaký stavební fígl?

Jeden tip bych pro čtenáře měla, a to třeba jak vyřešit schodiště. V našem domě mělo původně dělat spojnici mezi přízemím a podkrovím kruhové schodiště, ale zjistilo se, že by zabralo moc místa. Nakonec jsme udělali schodiště rovné u nosné zdi, za kterou jsme také schovali dveře na toaletu a do technické místnosti. Ušetřili jsme místo a získali do interiéru i pěkný prvek v podobě „levitujícího“ schodiště navrženého architektem.

Využila jste služeb bytového designéra?

Možná bych si i nechala poradit, ale na to už nebyly peníze. Dům jsme zařizovali postupně a poměrně dlouho, tak jsem tyto služby vlastně ani nepostrádala.

Máte nějaké oblíbené značky nábytku?

Nechodím a nehledám žádné designové kousky. Ani bych za ně nevyhazovala peníze. Přijde mi to jako marnivost. V zařizování jsem velmi nekoncepční. Nakupuji po kouskách a stylem – co se mi líbí, to si koupím, a pak třeba ani nevím, kam to umístím. A tak si to tady tak patlám a nedělám si z toho žádnou hlavu.

Z interiéru je patrné, že máte ráda dekorativní předměty, je to tak?

Ano, mám doma spoustu cetek, co chytají prach. Vystavím si, co holčička přinese z keramiky, dárky od syna z Afriky, spoustu kamenů přivezených ze všech koutů světa atd. Stěny zdobím obrázky, které si sama vyšívám, nebo na ně věsím fotografie zhotovené synem Michalem. Máme hrozně rádi, když je to všechno naše.

Často bývá kuchyň srdcem domova, jak je to u vás?

Srdcem našeho domu je velká přízemní hala, v níž je obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. Odpočívám, medituji a vyšívám na růžičkové sedačce v obýváku a říkám si přitom, že mám na růžích ustláno. S rodinou se setkáváme u velkého jídelního stolu, který je podle mě základem správné domácnosti.

Kuchyň je pro mě ale také velmi důležitá, protože ráda a často vařím. Na jejím výběru a vybavení jsem si tedy dala hodně záležet. V Ikea mě oslovila kuchyň s dřevěnými dvířky, do které jsem vybrala rustikální spotřebiče v černé barvě a další černé doplňky. Uspořádání jsem si navrhla sama. Dneska bych uvítala větší odkládací plochu a líbil by se mi ostrůvek, ale ten by zase přerušil dráhu k jídelnímu stolu.

Na kuchyň pak navazuje terasa s venkovním posezením, kam se v létě přesouvá téměř veškerý rodinný život. A když je u nás party, je plno u stolu i na terase a já jen vyndávám z lednice pití a z trouby jídlo…

Na co byste nás pozvala?

Troufám si říct, že dělám dobré zeleninové saláty, hodně s kozím sýrem a červenou řepou. Zeleninu připravuji často, třeba i dušenou. Ráda vařím italská rizota, těstoviny a peču sladké. Přes týden se snažím servírovat lehčí stravu, ale o víkendu nemám problém udělat třeba svíčkovou, kachnu nebo vepřo knedlo zelo.

Kde se připravujete na svoje lekce?

K tomuto účelu využívám halu nad schodištěm, u které jsme zpočátku vůbec netušili, k čemu bude sloužit. Teď je to moje supermístnost, kde cvičím, připravuji se na lekce, píšu si choreografie, učím se angličtinu, vyřizuji maily nebo klidně i odpočívám na lehátku nebo zavěšená v hamace.

Za co byste ještě svůj dům pochválila?

Úžasná jsou všudypřítomná francouzská okna, která slouží jako celoroční galerie, v níž se můžeme stále kochat pohledem do zahrady a do lesa. I když má dům netradičně velká okna, v létě v něm není horko a v zimě chladno. Může za to situování stavby na jih, předokenní žaluzie, ale hlavně úžasná termodynamika domu. Jsem také ráda za velkou spíž, ve které mám sice trvalý provozní chaos, ale je přesně taková, jakou potřebuji. Prima je také vzdušný otevřený prostor v přízemí, v němž se člověk cítí hodně svobodně.

Olga Šípková

Česká sportovkyně a podnikatelka

Je dvojnásobnou mistryní Evropy ve sportovním aerobiku žen z let 1995 a 1997, čtyřnásobnou mistryní České republiky mezi lety 1993 až 1998 a mistryní světa z roku 1997. Je spolumajitelkou sítě Fitness clubů Olgy Šípkové. Přes týden ji zaměstnávají fitnesskluby, o víkendech jezdí po republice cvičit s lidmi, organizuje zájezdy k moři a sportovní víkendy. Ve svém volném čase cvičí jógu, jezdí na koni, vyšívá, čte, studuje a věnuje se rodině a zahradě. S profesionálním partnerem Davidem Hufem momentálně připravuje turné Tělo a mysl tour.

8 tipů pro úsporu vody a energie

(Komerční prezentace)

Podle nezávislých studií využije čtyřčlenná domácnost denně přes 200 litrů teplé vody, na jejíž ohřev je potřeba přibližně 25 % z celkových nákladů na energie. Společnost Družstevní závody Dražice, největší český výrobce ohřívačů vody, vás proto seznámí s tipy, díky kterým můžete začít šetřit téměř okamžitě.

Zvolte si kvalitní a úsporný ohřívač vody

V prvé řadě se zaměřte na výběr a správné umístění kvalitního ohřívače vody, který bude plně odpovídat potřebám vaší domácnosti. Instalujte ho co nejblíže k místu odběru v zateplené části domu, aby se voda nadměrně neochlazovala v nedostatečně zaizolovaných rozvodech. Zbytečným tepelným ztrátám v potrubí rovněž zamezíte, pokud si opatříte ohřívač, který lze díky vysokému elektrickému krytí namontovat do blízkosti sprchového koutu nebo nad vanu, či dodatečnou izolací rozvodů.

„Nejpečlivější však buďte již při samotném výběru ohřívače vody. Řiďte se při něm několika podstatnými parametry jednotlivých bojlerů, které mají největší vliv na spotřebu vody a energie – objemem a typem, jež musí odpovídat velikosti vaší domácnosti, kvalitou provedení a energetickou náročností, kterou výrazně snižuje především moderní polyuretanová izolace.

Za příklad může sloužit dražický ohřívač vody OKHE SMART 3. generace, který dosahuje na českém trhu nadstandardní energetické třídy B, a to díky chytré řídící elektronice, vylepšenému režimu připojení k odběru elektrické energie a ekologickým materiálům, z nichž je vyrobený. Tento model dokáže předvídat spotřebu vody a efektivně ji ohřívat, a proto s ním lze ušetřit až 15 % ročních nákladů na ohřev vody,“ vysvětluje výhody energeticky úsporného bojleru Lukáš Formánek, technický ředitel Družstevních závodů Dražice, a dodává: „Pokud nechcete zbytečně zatížit rodinný rozpočet, dbejte rovněž na optimální nastavení teploty vody do 60 ⁰C a správnou funkci pojistného ventilu, který slouží k odpouštění vody během ohřevu, kdy přirozeně narůstá její objem. Únikům vody lze zabránit instalací expanzní nádoby mezi ohřívač a ventil.“

Úspora vody často závisí na detailech

K úspoře vody a energie výrazně napomáhá také kontrola vybavení vaší domácnosti a drobné změny každodenních návyků. Díky nim však můžete přispět i k řešení problémů souvisejících s klimatickými změnami. Nadbytečné plýtvání s vodou totiž neohrožuje pouze rodinný rozpočet, ale také životní prostředí v některých částech České republiky, které se potýkají s nedostatkem podzemní vody a se suchem.

Lukáš Formánek na závěr radí: „S některými důležitými pravidly by se tak měl seznámit každý z nás. Např. netěsnící kohoutek vás dokáže připravit o 160 litrů vody za měsíc, ale pokud ho dáte opravit a doplníte termostatickou baterií, uspoříte až 50 % vody potřebné k mytí rukou nebo sprchování. Velmi efektivní je rovněž rychlé sprchování místo koupele ve vaně, použití úsporné myčky nádobí nebo zalévání pomocí dešťové vody. Právě na její využití navíc můžete získat příspěvek v programu Dešťovka poskytovaném Státním fondem životního prostředí a Ministerstvem životního prostředí.“

8 snadných tipů, jak šetřit vodou:

1. Zvolte si úsporný a ekologický ohřívač vody, který nainstalujte blízko odběrného místa.

2. Nezapomínejte na pravidelný servis bojleru, pojistného ventilu a instalaci expanzní nádoby.

3. Nahraďte pravidelnou koupel krátkým sprchováním, při kterém dosáhnete až 3x menší spotřeby teplé vody než při koupání ve vaně.

4. Prádlo perte, až když se vám podaří zcela naplnit pračku, a dbejte na nastavení správné teploty – jejím snížením z 90 ⁰C na 60 ⁰C ušetříte více než 30 % energie.

5. Používejte záchod s duálním splachováním, díky němuž ušetříte až 8 litrů vody na jedno spláchnutí.

6. Nenechte kapat kohoutky ani protékat záchod – zbytečně se tak připravujete o tisíce litrů vody ročně.

7. Myjte nádobí v úsporné myčce – oproti mytí pod tekoucí vodou tak ušetříte až 60 % vody a stejně tolik energie.

8. Zahradu nebo květiny zalévejte dešťovou vodou.

Další informace najdete na stránkách DZD.cz

Škola stylu: Ložnice po seversku

5 tipů pro začátek:

1. Odlehčení: Většinu nábytku vyberte ze světlého dřeva, ať už v jeho přirozené podobě, nebo s bílým nátěrem. Opusťte myšlenku na přílišnou zdobnost a masivnost

2. Barevný základ: Na stěny, stropy a podlahy dobře funguje bílá barva, ale také světlejší odstíny šedé, přírodní tóny a jemné pastely

3. Více světla: K hlavnímu centrálnímu osvětlení přikupte stolní lampičky a můžete i stojací lampu. Oblíbeným materiálem je kov v černém, šedém nebo měděném provedení

4. Od podlahy: Severská podlaha by měla být ideálně ze světlého dřeva či klidně natřená na bílo. Toužíte-li po koberci, místo celoplošného zvolte raději několik menších kusových koberečků

5. Soukromá galerie: Vytvořte si na zdi galerii z obrázků, které jsou v jednoduchých dřevěných rámečcích v přírodních odstínech nebo v bílé či černé barvě. Typickým dekoračním prvkem jsou také písmena a lucerny.

Bydlení po seversku

Tento styl bydlení je u nás stále oblíbenější. Vychází to určitě z nástupu nové generace, která staví pěkný a funkční design do popředí, a jistě k tomu nahrává i cenová dostupnost standardních i designových kousků.

Jeho typickým rysem je jednoduchost, funkčnost, elegance, čisté linie a přírodní materiály. Výsledkem směsice toho všeho by měl být elegantní, vzdušný a prosvětlený interiér, z nějž vyzařuje útulná, ale někdy i syrová atmosféra.

Začnete-li barevným laděním interiéru, vsaďte na bílou barvu, která dobře odráží světlo a je ideální k výmalbě stěn, vhodná je pro nátěr dřevěné podlahy, ale i jako barva nábytku. Důležité je vkusně ji zkombinovat s ostatním zařízením a s doplňky tak, aby interiér nepůsobil sterilně a neosobně.

Ideální kombinace je s přírodními odstíny dřeva a třeba i drobnými barevnými doplňky či textiliemi, jako je len a bavlna s florálními, geometrickými nebo i folklorními motivy. Pro zimní měsíce jsou typické kožešiny, vlna, samet a pleteniny na plédech, polštářích i taburetech.

Převážná většina nábytku by měla být z přírodního dřeva opatřeného transparentním nebo bílým lakem a v subtilnějších odlehčenějších tvarech. Pro doplnění celku bude vhodný malý barevný solitér třeba v podobě kovového lakovaného nočního stolku. Platí tady ale, že méně je více, tedy bude stačit jeden, maximálně dva kousky v akcentních barvách (červená, oranžová, žlutá, zelená či modrá). Chcete-li být originální, zkombinujte moderní zařízení s několika starými kousky.

Pro skandinávský interiér je stěžejní také osvětlení. Centrální svítidlo je velmi často doplněno stolními a stojacími lampami, které do místností vnášejí více světla, ale také příjemnou atmosféru.

Nezapomínejte na střízlivé množství doplňků, které celek zabydlí. Stěny ozdobte rámečky s fotografiemi či jednoduchou grafikou. Vtipné a stylové budou i citáty, oblíbená hesla nebo jen nahodilá písmena.

Neměly by chybět vázy z čirého průsvitného nebo barevného skla s naaranžovanými čerstvými nebo sušenými rostlinami, kameninové mísy s ovocem a drátěné nebo filcové koše k ukládání drobností.

Pamětníci dinosaurů

Nejznámější cykas

Pěstování doma i na zahradě

Pozor, jed!

Skleněné dveře mají svůj rub a líc

Návrh vsakovacího zařízení

Problémy s náhradami a záměnami

Jiné problémy vsaků

Nábytek na míru

Byt plný nápadů

Designérka Ing. Kateřina Pečeňová

Jak máme číst známá písmenka a co nám štítek sděluje?

Výkon by měl spočítat odborník

Jaká kamna vybrat: plechová, litinová, kachlová nebo peletová?

Olga Šípková

Zvolte si kvalitní a úsporný ohřívač vody

Úspora vody často závisí na detailech

8 snadných tipů, jak šetřit vodou:

5 tipů pro začátek:

Bydlení po seversku

PARTNEŘI WEBU