BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 13.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Zvířata v domě

Od malička jsem žila na vesnici, a proto jsem zvyklá být v kontaktu se zvířectvem. Přístup mých rodičů byl však zcela praktický, doma jsme chovali jen užitečná zvířata. Pes hlídač domu, kočka chytá myši, prase je na maso, slepice na vajíčka, králíci a husy či kačeny také k jídlu.

Když už jsem mohla dát nově přinesenému zvířátku jméno, tak jen tajně, protože zvířátka se jménem se nezabíjejí, ale nechávají se umřít stářím. Kolikrát jsem pak pašíka Vašíka či Pepu při zabijačce obrečela, ale za pár dní do chlívku přibyl další. Avšak viděla jsem i ty nepraktické stránky – hnůj, zápach, neposlušnost.

S příchodem do nového domu mi stále něco chybělo. Přišla jsem na to velmi rychle. „Pořídíme si zvíře do bytu!“ oznámila jsem manželovi záhy. Chtěla jsem psa, ale protože plot se sousedem je stále ve stadiu rozkladu a my jej nechtěli platit (když už jsme jeden na začátku stavby hradili a stavěli), cena kotce a chlupy všude na oblečení manžela odrazovaly, pes neprošel.

Dcera se však přidala na mou stranu a shodou náhod jsme narazili na inzerát: „Daruji kastrovanou britskou kočku.“ A byla naše, se vší výbavou, očkováním, za odvoz. Super. Klady: krásná, důstojně vyhlížející, vstávala v 4:30 h, chodila na záchůdek, byla očkovaná, kastrovaná. Zápory: záchůdek páchl (stále, ač byl substrát sebedražší a stále jsme uklízeli exkrementy), nechtěla se nechat hladit, jen koukala z okna. Líbila se jí naše pohovka, takže se brzy objevily první záseky drápků na sofa, okolo něj a na lištách kolem dveří (což manžel velmi těžce nesl).

Prakticky zklamání od začátku, a navíc jsem alergik. Ač jsme dříve měli vždy kočky, nikdy nebyly s námi v bytě. Vzhledem k mé neustávající rýmě jsme tedy kočku věnovali dál. Zcela výstižná je písnička od Pokáče: Mám doma kočku. Každý, kdo uvažuje o kočce do bytu, měl by si ji poslechnout.

Dcerka odchod kočky oplakala, ačkoli si s ní moc kontaktu neužila. Na řadu přišla morčata. Klec jsme koupili v bazaru, výbava nebyla moc finančně náročná: domeček jsme udělali z krabice, koupili jsme hobliny, misku na vodu a žrádlo, sem tam utrhli venku pampelišku. Morčátka ale statečně čůrají, tedy co tři dny jsme měnili podestýlku, a navíc žerou hlavně seno, na které mám alergii! Takže jsme morčátka po měsíci také věnovali dál s celou výbavou.

Když jsme opět doma nadhodily s dcerou téma zvíře, manžel mi připomněl činčilu, kterou jsme měli ještě „za svobodna“. Můj sen od malička. Sametový kožíšek, krásný kukuč. Hrabala a řádila hlavně v noci, okousala, co potkala, a na hlazení ji neužilo, ačkoli po určitém čase si brala dobroty přímo z ruky. Koupací písek byl vždy všude, při výběhu byla radost ji chytat, avšak krmila se převážně senem, takže i s ní jsme se museli rozloučit.

Zpátky na začátek

A nakonec? Dosáhly jsme s Aničkou svého. Máme psa! Doma, hodnou jorkšírku, nepouští chlupy, má vlasy, tedy absolutně nealergenní zvíře. Začátek byl těžší, ale byla naučená na domácí záchůdek, takže za nepříznivého počasí si všichni sedíme v klidu doma na pohovce. Je to mazel i pro manžela. Sice to stálo pár bot, ale zase nemusíme kupovat robotický vysavač, neb co spadne na zem, je hned „vyluxováno“. Máme stále uklizeno, protože vše, co by zůstalo v jejím dosahu, by padlo za oběť jejím hrám. Ale plně naplnila náš volný čas a už nám doma nic nechybí.

A ještě tu s námi žije křeček „Rolnička“ – stačilo koupit jen plastový box, který krásně tlumí činnost křečka, stelivo máme ekologické, žrádlo vydrží dlouho a malá ho má skvěle ochočeného. Tedy také vhodný společník, nenáročný a vydrží i přestěhování k babičkám o dovolené.

Hlavní zásadou pro výběr zvířete do domu je fakt, co od něj očekáváte, jak dbáte na čistotu a zda jste alergici. Pro nás platí staré známé heslo: „Pes, nejlepší přítel člověka“. Ač vám není zrovna do smíchu, pes vždy přijde a rozveselí vás. A bez něj už si to u nás ani nedokážu představit a ze všech vyjmenovaných zvířátek ho hodnotím číslem 1.

Více fotografií najdete a diskusi s námi můžete vést na www.naasdomecek.estranky.cz.

* * *

Autorka Lenka Buryánková, DiS., působí jako referentka krizového řízení a požární ochrany na městském úřadě, je dobrovolnou hasičkou. Má ráda mandaly a minerály, věnuje se kreativním činnostem doma i na zahradě.