Bezpečná předložkaNic nemůže být nepříjemnější než vystoupit z rozehřáté vany na chladné dlaždice. Navíc můžete mokrou nohou uklouznout a zranit se. Nebylo by lepší po koupeli mokré nohy pěkně zanořit do huňaté hřejivé předložky, která zateplí interiér koupelny? Samosebou se rozumí, že je předložka vkusná a svou barvou nejenže zapadá do designu místnosti, ale celkově ji dotváří. Až si půjdete tento důležitý a praktický doplněk koupit, prověřte si, zda má na rubové straně protiskluzovou úpravu, a změřte si místo, které chcete pokrýt. Předložky se totiž vyrábějí v několika rozměrech a bylo by nepříjemné zjistit, že se vám zakoupená předložka nevejde tam, kam jste potřebovali. Nejčastěji se předložky vyrábějí ze 100% polyamidu, 100% polyakrylu, ze směsi 90 % polyamidu s 10 % polyesteru, 100% bavlny, z 90 % bavlny a 10 % lnu. Na všité etiketě s pracími symboly se dozvíte, zda můžete předložku prát, nebo jakým jiným způsobem ji čistit. Záchrana před potopouNehodláte-li si do koupelny pořizovat sprchový kout se zástěnou nebo vanu obestavět skleněnou zástěnou, pořiďte si sprchový závěs. Nebojte se toho, závěs nemusí nutně připomínat igelitový ubrus ze školní jídelny. Na trhu jsou dnes dostupné ať v metráži, či v několika rozměrech ušité velmi originální sprchové závěsy, které leckdy tvoří komplet i s koupelnovou předložkou. Látkové závěsy jsou vyrobené ze 100% polyesteru, polyamidu a můžete je prát na 40 °C i žehlit při mírné teplotě. Stejně se udržují i závěsy směsové ze 7 % polyesteru a 30 % bavlny. Druhou kategorii tvoří závěsy ze 100% PVC potištěného nejrůznějšími dekory, můžete je rovněž prát při 40 °C. Závěsy ze 100% polyetylenvinylacetátu perte pouze ručně. Něco na sebePo koupeli přijde nejspíš vhod pohodlný měkký župan, který zahřeje, a ručník, co dokonale osuší. Asi nejpříjemnějším a nejpraktičtějším materiálem, ze kterého se ručníky a župany vyrábějí, je bavlněné froté. Jeho kvalita se určuje takzvanou gramáží, což je hustota nití nebo smyček. Přičemž platí, že čím větší gramáž, tím je výrobek kvalitnější – lépe saje vodu a déle vám vydrží. Kvalitní výrobek by měl mít gramáž 350 až 400 g na m2. Můžete se setkat i s gramáží 670 g/m2, ale nejspíš se bude jednat o koupelnovou předložku či o zboží vyrobené speciálně na zakázku. V běžné prodejní síti se u županů a ručníků s touto gramáží asi nesetkáte. Aby župan osušil a hřálMůže se vám stát, že si někde „výhodně“ pořídíte župan, co má mít ty nejlepší vlastnosti, které jen župan může mít. Po koupeli ale zjistíte, že vás nezahřeje ani neosuší. Co s tím udělat? S oním županem už toho asi moc nenaděláte a jeho koupi berte jako cennou zkušenost. Příště si pořiďte župan značkový český či zahraniční, na tom nezáleží. Jak ale poznat, že druhý župan bude ten pravý? Kvalitní župan je ze smyčkového froté, jež se vyrábí ze 100% bavlny. Takový můžete prát i při 90 °C. Může být celoplošně barvený, potištěný nebo s vytkávanými vzory. Seženete i župany ze směsového smyčkového postřiženého froté, které se skládá ze 75 % bavlny a 25 % polyamidu. Příjemným materiálem, ze kterého se také šijí župany, je vaflová bavlna. K šití luxusnějších županů se používá froté s žinylkou na lícové straně a smyčkou vyšší gramáže na rubu. Z jemného batistu nebo tenkého polyamidu se vyrábějí exkluzivní župany, které však nenahrazují klasické froté župany a slouží jako decentní negližé. Je možné, že vás nově zakoupený, byť i cenově náročnější župan po první koupeli zklame. Místo toho, aby vás příjemně osušil, ponechá vás v mokru. Pokud se jedná o zboží opravdu kvalitní, stačí župan poprvé vyprat a zjistíte, že vás opravdu osuší i zahřeje. I ručník je doplněkAsi nejčastěji se setkáte s ručníky vyrobenými z jedno nebo vícesmyčkového froté, dále z postřiženého froté či kombinované smyčky s postřihem. Co se týká vzorů, módnější jsou spíše ručníky hladké, celoplošně barvené nebo jednobarevné s plastickým zdobením než ty s vytkávanými vzory. Standardní rozměry ručníků jsou 50 x 100 cm, 50 x 70 cm, 50 x 30 cm, osušky jsou velké 80 x 140 cm, 100 x 140 cm. Pro uspokojivý nákup– Nakupujte u osvědčených značek – Při praní a čištění respektujte prací symboly na našité etiketě – Zkontrolujte, zda má froté všude stejnou hustotu – Pečlivě se podívejte, zda nejsou u froté vytrhané smyčky – U barvených výrobků si před prvním praním raději vyzkoušejte, zda nepouští (výrobek by měl být označen jako nestálobarevný s upozorněním „prát odděleně“) – Před koupením závěsu si pečlivě změřte požadovaný prostor a počítejte s rezervou pro navolnění – Při výběru předložky dejte přednost té s rubovou protiskluzovou úpravou
Kontakty: ANTONIE, Rašínovo nábř. 56, Praha 2, tel.: 224 920 972; DOMOSERVICE (SPIRELLA), V Lužích 818, hala B, Praha 4, tel.: 261 912 711; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964; MEUSCH (JIŘÍ PRÁŠEK), Havlíčkova 46, Dašice, tel.: 466 951 103; VEBA, Přadlácká 89, Broumov, tel.: 491 502 111, www.veba.cz text: Lucie Brzoňová foto: archiv zdroj: Moderní byt12/2002 |
Blog
Sklo umí čarovat
Protože lidstvo bylo odjakživa hravé, vymyslelo tisíce způsobů a podob, jak se se sklem přátelit a znásobit jeho krásu. Sklo je na nás někdy velmi přísné – pravdomluvné v podobě zrcadel, ale když se mu zlíbí, dovede změnit prostor a světlo podle svých vrtochů. Kdo umí jeho vlastností využívat, může vytvořit z malé místnosti velkou a z nevýrazných doplňků nečekané efekty. Inspirací pro domácí skleníky není nikdy dost. Mohou to být prestižní vitríny, ale také malá domácí muzea, která nám uchovávají a chrání před prachem upomínky na přátele, zajímavé kamínky, mušle, suché kytičky dávných lásek a knihy, které milujeme. Překvapivé kombinaceProtože sklo se chová přátelsky prakticky ke všem ostatním materiálům, nechá se překvapivě kombinovat s jinými materiály – fantazii se meze nekladou. Podstatné je jediné – sklo musí být vždycky dokonale čisté, ale s tím dnes není problém, protože je k dispozici spousta čisticích prostředků. Pak už můžeme povolit uzdu představivosti a do skleníku můžeme umístit nejen porcelán a nápojové sklo, ale také průsvitnou vázu plnou květin či bylinek. Tady už hrají svou roli barvy a ty sklu také prospívají. Jediná sklenice, dóza nebo amfora se může díky zrcadlům najednou zjevit ze všech stran a během dne se obestírat světelnými odlesky. Posviťte si na nějProtože sklo nezůstává ani chvíli stejné podle toho, jaké na něj dopadá světlo, můžete dosáhnout zajímavé proměny vybraným osvětlením. Jinak se ve skleníku promítnou mihotavé plameny hořícího krbu, magického kouzla můžete dosáhnout skleněným svícnem, jiný efekt docílíte vhodně umístěným bodovým osvícením anebo třeba proutěným stínidlem na lampě. Ukaž mi svůj skleník… Sklo o svém majiteli hodně prozradí. Jako je okno pohledem do vašeho bytu, je skleník pohledem do vašeho života. Váš životní styl vyjadřuje už to, jaké zvolíte kombinace, protože sklo snese společnost téměř všech materiálů. Dovede být krásné vedle kovu, dřeva i zasazené v kameni. Moderní technologie umožňuje pracovat se sklem různě silným, odolným proti poškrábání a dobře odolávajícím nárazům, takže ani v domácnosti s malými dětmi se nemusíte bát střepů a zranění. Skleník v obývacím pokoji či přijímací hale, kam většinou uvedeme návštěvu, je přehlídkou toho, co máme rádi, čím se chceme prezentovat, a to bychom neměli podceňovat. Kam s ním?Dříve než se vydáte na nákup prosklené skříně či skříňky, je dobré prozkoumat prostor, kam se chystáte skleník umístit, a posoudit jeho praktické užití. Jestli vám na interiéru domova opravdu záleží, můžete si udělat zkušební test a třeba větší skleněný objekt (vázu nebo sestavu skleniček) pozorovat z různých úhlů při různém osvětlení. Když zvolíte místo pro skleník „jako ulité“, kde bude nejlépe vynikat, začněte měřit. Dnešní nabídka skleníků vám totiž poskytuje spousty možností. Skleník může stát klasicky u zdi, ale nemusí, může viset, být zaoblený, rohový, s dřevěnými dvířky nebo začleněný do sestavy. Vybírat je opravdu z čeho. – První nálezy skla jsou z 5. tisíciletí př. n. l. ze Sýrie – První předměty, které se ze skla vyráběly, byly korálky různých barev – První duté nádoby pocházejí z konce 16. století př. n. l. z Mezopotámie – Chemicky je sklo křemičitan a fyzikálně je to kapalina v tuhém stavu – Starověká skla byla vždy sodná „měkká“, tavila se při nižších teplotách a tuhla pomaleji – Sklo draselné je tvrdé a „krátké“, musí se zpracovávat rychleji – Nejstarší sklo je téměř výhradně opakní, tj. neprůhledné, většinou tmavomodré, vzácněji tyrkysové, černé nebo zelené – Revoluční objev znamenala ve sklářství sklářská píšťala, vynalezená před změnou letopočtu – Výrobu plochého okenního skla popisuje poprvé vestfálský mnich Theophil Presbyter ve svém spise z konce 11. století n. l. – Čiré sklo se objevilo poprvé v Benátkách a benátské sklo vznikalo většinou na ostrově Murano, kam byly roku 1292 vysídleny z Benátek všechny sklárny
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 222 230 771, tel./fax: 296 325 017; ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1, tel.: 221 732 767, 222 329 310, fax: 221 732 667; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; Politických vězňů 2, Praha 1, tel./fax: 224 217 283; NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 147, tel./fax: 266 310 147, 284 824 279 text: Milena Pekárková foto: archiv zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Paradoxy Maxima Velčovského
|
Maxim Velčovský (narozen 1976) absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, pak Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, několik měsíců pobyl na skotské Glasgow school of Art a jeho – tehdy ještě studentské – práce byly vystaveny mj. na veletrzích v Miláně, Saint-Etienne a ve Frankfurtu n. M. Studoval keramiku, protože ji považuje za médium, v němž se propojuje grafika, malba, sochařství a design. To všechno Maxim Velčovský ovládá a za první impulsy vděčí zejména svým uherskohradišťským učitelům – Jiřímu Vlachovi a Vladimíru Grošovi. Nejvíce ho baví odhalovat nové významy věcí, které se jeví jako obyčejné a bezvýznamné, nebo provokativně poukazovat na neočekávané souvislosti. Například ještě ve škole získal cenu za projekt S-Lied Fashion, vytvořený ve spolupráci s Ondřejem Hoštem a prezentovaný s úspěchem na výstavě Ways of Life v Paříži. Upozornili jím na zvláštní funkci módy ve třetím tisíciletí, kdy oděv nejen chrání lidské tělo a vyjadřuje společenské postavení nositele, ale paradoxně na jedné straně boří sociální normy a uspokojuje touhu po odlišnosti, na straně druhé diktuje člověku téměř uniformní vzhled. Nebo další příklad. Ad!dict, mezinárodně uznávaný časopis o designu, otiskl obrazovou reportáž o parffiti, výtvarné metodě, kterou Maxim přivedl na svět společně s Radkem Brousilem. Vychází z graffiti, pracuje však s médiem, které nic nepoškozuje. „Kreslí“ se pomocí parfému, takže obraz během krátké doby vyprchá. Proto je nedílnou částí parffiti fotografie, která celý proces zachytí. Maxim Velčovský si sice vybral keramiku, ale záhy ho začal zajímat design jako fenomén stále více ovlivňující celý život moderního člověka. Uvědomil si, že prakticky všechno, co dnes používáme, s designem souvisí, a soustředil pozornost právě na nejobyčejnější a často téměř opovrhované předměty. Přitom, jak říká, mu nejde ani tak o tvar, jako o myšlenku, kterou chce tvarem vyjádřit. „Když si člověk představí, kolik lidí denně projde supermarketem, kde na ně působí vzhled stovek, ba tisíců výrobků, musí také vidět, že tito kupující jsou jejich vlivem formováni. Pro designéra může jeho práce představovat zábavnou hru, ale měl by mít stále na mysli i to, že má moc ovlivňovat vkus a možná tak trochu i život milionů lidí. Vždyť téměř celá ekonomika západního světa dnes funguje díky neustálým změnám designu, ať už se to týká šatů, aut či jiných spotřebních předmětů.“ Maxim Velčovský je přesvědčen, že hranice mezi designem a volným uměním se mohou vytrácet, a proto považuje za projev uznání, když se nad nějakým výrobkem, jehož tvar navrhl, lidé pozastaví a přemýšlejí o jeho významu. Na našich stránkách uvádíme návrhy, prototypy i prodejné výrobky tohoto nadějného domácího designéra, zčásti vytvořené pro diplomovou práci, a další, které už vzbudily zájem i v zahraničí. Některé autorovy komentáře jsou převzaty z diplomové práce, jiné vyplynuly z rozhovoru s ním. V současnosti spolupracuje se stylovým časopisem Blok. PARADOX – neočekávané překvapující tvrzení, zdánlivě protismyslné a odporující běžným soudům, pokládaným za správné (Slovník spisovného jazyka českého)
Kontakty: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 28 50; QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 02/22 31 31 51–52; SUPŠ, Všehrdova 267, Uherské Hradiště, tel.: 0632/55 15 00; VELČOVSKÝ MAXIM, e-mail: velcovsky@hotmail.com; VŠUP PRAHA, nám. Jana Palacha 3/80, Praha 1, tel.: 02/51 09 81 11; www.addictlab.com; www.blok-online.cz; www.praguesession.cz text: Bea Fleissigová foto: Marek Novotný, Ondřej Hošt, Salim Issa, Štěpánka Stein, archiv zdroj: Moderní byt 10/2002 |
Cesta květin
Řeč ikebanyJaponci v průběhu dlouhého vývoje ikebany, sahajícího v podstatě až do 7. století, odhalili, kolik tvůrčích možností poskytuje uspořádávání květin i těm, kdo se nemohou soustavně vzdělávat v malířství, kaligrafii či jiném náročném umění. Ikebana má širokou škálu výrazových možností – je schopna dokonce postihnout, jak to kdosi vyjádřil, „chladivý větřík letního podvečera a křehkou vůni podzimu“ lépe než malířské dílo velkého mistra. Umí tak přenést to, co je esencí přírodního dění, do nejprostšího domova. Co je podstatou japonské cesty květin?Zdánlivě je to jen několik základních technických instrukcí o vzájemném poměru výšky větví a o způsobu, jímž se umísťují do pečlivě vybrané vázy, jak je to u nás už všeobecně známo. Ve skutečnosti má však ikebana hlubší filozoficko-estetický podtext, jako ostatně většina japonských uměleckých žánrů těsně spojených s každodenním životem. Právě jeho pochopení je důležité i pro naše zájemce o ikebanu, neboť přispívá k tomu, že jim uspořádávání květin přinese větší uspokojení. Ikebana není výrazem pouhé aranžérské dovednosti, ale i výrazem vztahu člověka k přírodě a cestou k tříbení charakteru a tím i k duševní rovnováze. Náležela vždy k „elegantním zábavám“, shrnovaným pod pojmem furjú, což doslova znamená „plynout s větrem“. Pod vlivem zenového buddhismu se v této atmosféře vyvinulo typicky japonské chápání krásy, jež se promítá i do ikebany. Je zaměřeno ne na vnější detaily, ale na postižení vnitřního smyslu věcí, vyjádřeného co nejúspornějšími prostředky. Proto se tito tvůrci stali mistry náznaku. Neustálým propracováváním postupů a jemně odstíněnými improvizacemi se jim podařilo odhalit nekonečné množství kompozičních i tvarových obměn, což je chrání před upadnutím do banality. V kombinacích barev, tvarů a materiálů prokazují japonští umělci velkou odvahu. Umějí vtáhnout do hry s nenapodobitelnou bravurou prázdný prostor, který je přirozenou protiváhou zaplněné plochy. Dalším výrazným prvkem je záliba v asymetrii. Ta dodává jejich výtvorům rozmanitost a originalitu. Ikebana nemá působit mnohostí barev a materiálů, ale naopak, má odhalovat skrytou a nenápadnou krásu a linie i těch nejprostších květin, travin, suchých plodů a větví. Vždyť z japonského hlediska není nic absolutně krásné ani ošklivé, ale nabývá jedné z těchto vlastností vždy až ve vztahu k něčemu jinému. Mistři ikebany dosahují dojmu sladěnosti právě tím, že kombinují prvky nesourodé – husté s řídkým, dlouhé s krátkým, slabé se silným. Květiny nevybírají jen pro jejich vzhled, ale i proto, jak přispívají k dotváření celkové atmosféry interiéru určované převážně ročním obdobím. Neláká je jen nádhera léta, ale i melancholie podzimu, neboť obojí je údělem přírody i lidského života. Japonci nezřídka dají přednost větvi borovice porostlé lišejníkem nebo žloutnoucím sítinám před skleníkovým květem a cítí příchylnost k tomu, co není strnulé a zcela dokonalé, ale má patinu života a času. Květiny jsou Japoncům symboly široké škály citů. Ikebana byla již od středověku neodmyslitelnou součástí všech společenských a rodinných událostí v průběhu roku. Vhodná volba květin byla při těchto příležitostech zvlášť důležitá. „Klasiky“ mezi rostlinami používanými při ikebaně jsou dodnes sakury a chryzantémy. Dostává se jim toho privilegia, že se aranžují nezřídka samotné, aniž by se kombinovaly s jinými květinami a větvemi. Dny, kdy rozkvétají, jsou v Japonsku skutečnými svátky. V současnosti prodělává ikebana v Japonsku zajímavý vývoj. Zatímco některé školy se drží tradic, jiné se radikálně modernizují a usilují o to, aby výběrem materiálu a kompozicí vyjádřily dynamičnost doby. Svou jednoduchostí a elegancí japonská ikebana výrazně ovlivnila současný moderní evropský květinový design. Prague Sogetsu Study Group je první oficiálně registrovanou školou japonské ikebany v Čechách. Byla založena jako mezinárodní skupina profesionálních učitelek ikebany žijících v České republice. V současné době je vedena manželkou velvyslance Japonska v Čechách paní Hiromi Išidou v prostorách Paláce Lucerna pod záštitou paní Dagmar Havlové. Skupina kromě příjemného setkávání u květin a zeleného čaje také prezentuje japonskou ikebanu prostřednictvím přednášek a výstav. Kontakt: Květinový ateliér Hátle & Aso Ing. Daniela Hátleová po tříletém studiu ikebany školy Sogetsu v Japonsku založila Prague Sogetsu Study Group a společně s kolegyní paní Asovou provozují Květinový ateliér Hatle & Aso, který nabízí originální květinovou výzdobu v moderním japonském i evropském stylu od malých až po rozměrná aranžmá pro výjimečné příležitosti. Spolupracují s českými i japonskými keramiky a skláři na tvorbě originálních květinových nádob. Rada od paní Hátleové„Aranžovat květiny ve stylu ikebana dokáže každý. Doma máte určitě konev na čaj, mísu na ovoce nebo starou zajímavou nádobu. Pokud bude vaše květinové aranžmá elegantní a budete mít radost z tvorby, pak je to určitě ikebana.“
Ceny aranžmá cca 1 500 Kč, celková cena je závislá od druhu použitých rostlin
Kontakty: PSSG, Štěpánská 61, Praha 1, tel.: 224 224 097 www.ikebana.cz KVĚTINOVÝ ATELIÉR HÁTLE & ASO, Na Špitálce 1, Praha 6, tel.: 603 294 811, www.kvetinovyatelier.cz text: Věra Hrdličková a Lenka Kopecká foto: archiv zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Dema – Osobitost a pohodlí
Zaměření firmy bylo dáno rodinnou tradicí, v níž se vyskytovali drobní výrobci čalouněného nábytku. Když se chopila organizování výroby zkušená střední generace za pomoci mladých příslušníků rodiny, nastal rychlý vývoj. Základní přístup stanovený na počátku se však po celou dobu trvání firmy nezměnil: kvalitní provedení dokonale estetických návrhů, v nichž se bude stále promítat technický rozvoj, tzn. především nové materiály a konstrukční možnosti. Osobní angažovanost vedení byla správnou hnací silou. Jako mnoho dalších rodinných firem v Itálii, také Dema povolala ke spolupráci nadané návrháře, nejprve bez ohledu na jejich proslulost, a neváhala svěřit do jejich rukou svůj budoucí úspěch. Prospělo to oběma stranám – designéři dostali příležitost realizovat své nápady a v praxi si ověřit jejich proveditelnost, výrobní program firmy se začal plnit technicky dobře vymyšlenými a esteticky zajímavými produkty. Dema se začala prosazovat na domácích i mezinárodních výstavách svými charakteristickými výrobky, v nichž se spojuje osobitost a pohodlí typické pro tradiční venkovský život. Teprve nedávno se v její nabídce objevila křesílka, která by mohla být použita i v kanceláři. Převážná část výrobního programu je ale určena domácímu interiéru.
Dnes Dema spolupracuje i se známými návrháři a jejich designy pak představuje v dokonalých aranžmá jako komplety na důležitých veletrzích. V letošním Kolíně nad Rýnem to bylo několik prototypů od designéra Piergiorgia Cazzanigy, připravených pro výrobu ještě letos. Na milánských Salonech dostal zase příležitost designér Claudio Silvestrin, jehož výtvarný názor je silně ovlivněn italskou životní filozofií žádající si hodně pohodlí.
Dalším typickým znakem jeho návrhů je rovněž základní přírodní barevnost, která propůjčuje i masivním kusům menší hmotnost a eleganci.V posledních několika letech se výrobní program orientuje stále víc na produkty vytvořené na základě nejnovější technologie a současně s ohledem na jejich přátelskost vůči životnímu prostředí.
Dnes tedy Dema nabízí přes 50 různých sérií sedacích prvků, vyráběných v novém závodě v Certaldu na ploše přes 15 000 metrů čtverečních. Zde sídlí i vedení firmy a výzkumné pracoviště, kde se ověřují materiály, technologie a vzniklé prototypy. Nachází se zde také firemní showroom určený zejména profesionálům (obchodníkům, architektům aj.), kde jsou trvale vystaveny také produkty, které si už získaly mezinárodní uznání.
Kontakty: A. I. T. — DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 39, www.aitinterier.cz; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 049/561 47 66, tel./fax: 049/561 46 60; Guttenbergova 118/2, Liberec, tel.: 048/271 04 18 text: Hana Fleissigová foto: archiv zroj: Moderní byt 10/2002 |
Okno do údolí
U domu mě nejistota opustila. Přede mnou se rozprostřel nevšední pohled na funkcionalistickou stavbu, nenásilně začleněnou do svažitého terénu, kvůli němuž sestává vnitřní dispozice ze tří výškových úrovní, dělících jednotlivé obytné zóny. Dům s rovnou střechouOcitla jsem se v nevelké chodbě, odkud se po schodišti vchází do jednotlivých částí domu. V úrovni vchodových dveří jsou dva dětské pokoje a prostorná rodinná koupelna, odtud se úzkou chodbičkou vchází po schodech přímo do manželské ložnice. Ta se nachází už o patro výš a z ní vedou dveře do společenské místnosti, kde je v současné době knihovna a sezení s příjemným výhledem do okolí. Po dalších schodech jsem se dostala úplně nejvýš, do samostatné místnosti, která je ze všech stran prosklená. Doposud sice není zařízená, v budoucnu však bude sloužit jako pracovna. Společenský prostor — tedy obývací pokoj, kuchyň a jídelní stůl — se nachází v nejnižším patře. Vchází se sem z předsíně, odkud návštěvník sestupuje po schodech směrem dolů. I tady je za dveřmi místnost navíc. Určená je k odkládání potravin a dalších nutných potřeb k rodinnému provozu. „Ideální projekt pro stavbu jsme hledali téměř tři roky. Pan architekt Lábus přišel s návrhem a ten jsme během doby měnili, pilovali a ladili sebemenší detaily. Na stavbu jsme nepospíchali, chtěli jsme, aby výsledek byl skutečně stoprocentní a odpovídal našim představám o bydlení,“ vzpomíná majitel domu. Nutno podotknout, že jejich úsilí se skutečně vyplatilo, vznikl totiž dům, v němž jednotlivé místnosti na sebe logicky a funkčně navazují a kde jsou veškeré prostory maximálně využity. „Při navrhování dispozice interiéru jsme dbali na to, aby bylo co nejvíc prosklených stěn, abychom byli spjati s okolní přírodou a mohli ji nerušeně pozorovat. Svažitost terénu nedovoluje sousedům nahlížet dovnitř, máme celé údolí před sebou jako na dlani.“ Velké maličkostiNež si manželé přivezli první nábytek, musely být místnosti připraveny do nejmenšího detailu, architekt pamatoval na nejrůznější drobné i větší estetické prvky, které zpříjemňují bydlení. A tak jsou některé příčky prosklené — místnosti jsou tedy oddělené, ale prostor se zdá větší a navíc sklo propouští dovnitř denní světlo. Dbal také na zvýraznění stropu, stěny pak sjednotil kletovanými omítkami, na podlahu zvolil dřevěnou plovoucí krytinu, na níž jsou položeny kusové koberce. Konečně mohli manželé začít zařizovat jednotlivé místnosti. Původní nábytek zůstal v minulém bytě, nový domov si chtěli vybavit podle nejnovějších trendů. „Sledujeme poslední novinky, moderní minimalistický design se nám líbí, a tak jsme hledali tímto směrem. Navštívili jsme v Čechách mnoho designových studií a byli jsme příjemně překvapeni, co současný trh nabízí,“ konstatuje majitel domu, jehož slova jsou potvrzena konečným výsledkem. K vybavení kuchyně manželé zvolili moderní nerezovou sestavu od prestižní německé firmy, obývací pokoj a jídelna jsou pak v teplejších tónech, kombinují třešňové dřevo s jemným pastelovým lakem. Podobně je vybavena také ložnice, která je z čistě přírodních materiálů a kde hlavní roli hraje obrovské okno vedoucí do rozkvetlé zeleně. „Propojení interiéru s exteriérem bylo jednou z důležitých podmínek. Je příjemné sedět doma v pohodlí a teple a zároveň pozorovat okolní dění,“ říká muž. Bydlení má přednostBěhem rozhovoru se majitel rozpovídal o svém přístupu k životu. Prozradil mi, že pro něj a jeho ženu je nejdůležitější kvalitní a pohodlné bydlení, dům, kde by spokojeně a nerušeně žili a v klidu vychovávali děti. Ostatní hmotné statky jsou prý druhořadé. Slovo architekta: Vztah domu k zahradě je základní komponentou návrhu exteriéru i interiéru každé vily. Svažitost terénu spolu s atraktivitou pohledů na město a krajinu Polabí, ohraničenou dramatickou siluetou Českého středohoří, i klientův požadavek na nenáročnost údržby domu a zahrady vedly k formování prvních úvah o jeho podobě. Koncept je založen na přizpůsobení objemů stavby, rozvrhu ploch a výškových úrovní obytných podlaží stávajícímu terénu svažité zahrady. Na to, jak je dům otevřený a složitě objemově tvarovaný, působí překvapivě kompaktním dojmem. Dům má úmyslně poměrně malou zastavěnou plochu a je členěn na několik hmotově a materiálově odlišených objemů, aby na svažitém pozemku nepůsobil těžce. Vila má proto vertikálně komponovanou dispozici ve třech podlažích, resp. pěti úrovních, pokud možno kontinuálně propojených. Řešení vertikální komunikace, směrem nahoru objemově i materiálově postupně odlehčovaných schodů, bylo pro nás velmi důležitou partií. Nechtěli jsme, aby četnost úrovní domu negativně ovlivnila plynulost jeho užívání vytvářením bariér mezi jednotlivými prostory. V příčném směru je vila „průhledná“ od proskleného zádveří přes schody a jídelnu nebo galerii až na terasu. V podélném směru je průhlednost nebo alespoň průsvitnost sledována při obou podélných fasádách. Tím je podporována neuzavřenost a prostorová velkorysost vnitřních prostorů a opticky zvětšováno měřítko interiérů. Příčky nedorážející až ke stropu, stěny oddělené od fasády prosklenými dveřmi na celou výšku místnosti i předimenzované dřevěné dveře jakoby bez zárubní pomáhají vytvářet uvolněný půdorysný a prostorový standard domu. Exteriér i interiér vily je řešen většinou z přírodních materiálů jako kámen, cihly, beton, dřevo a ocel. Přírodní nezakryté povrchy jsou uplatněny nejen na dřevě, ale i na kovech, betonech a omítkách. Nenápadné abstraktní arabesky přírodních kletovaných omítek (neopatřených finální malbou, ale pouze impregnační úpravou, která nezakrývá různé odstíny šedé a světle okrové) a ornamenty fládru dubových parket opatřených tvrzeným olejem dotvářejí vnitřní prostředí v intencích návrhu. Obytná plocha u západní fasády je řešena ve dvou úrovních, částečně prostorově propojených. Ve spodní části je kuchyň, jídelna a obytná místnost, v horní části galerie a ložnice. Při východní fasádě jsou ve hmotě z režného zdiva situovány vstup, dvě ložnice a hygienické vybavení domu. Tato část je výškově umístěna mezi galerií a jídelnu. Galerie a obývák jsou zamýšleny jako dva samostatné prostory, i když částečně propojené. Nechtěli jsme dvoupodlažní část obývacího prostoru zvětšovat z proporčních důvodů, aby neztratil obytné měřítko. Snažili jsme se dát interiéru velkorysost dvoupodlažního prostoru pouze v takové míře, aby byl cítěn při pohledu velkými formáty oken ven do krajiny. Autoři stavby: Ladislav Lábus, Martin Matiska, Dagmar Prášilová text: Lenka Haklová foto: Oto Pajer zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Denis Santachiara básník designu
Narodil se roku 1950 v italské Campagnole, v kraji Reggio Emilia a jako designér začal působit už v roce 1966 v Centro Stile Fiat. Poprvé se zúčastnil svými návrhy benátských bienále v roce 1980 a za pět let nato vystavoval v muzeích moderního umění po celém světě, mj. v Tokiu, v New Yorku, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v amsterodamském Berlage, v Barceloně aj. Jeho vášní se stalo organizování výstavních projektů, ke kterým zve jak proslulé autory, tak neznámé nadané tvůrce. Jedním z prvních byla výstava manifestující nový pohled na design a jeho začlenění do každodenního života nazvaná La Neomerce v rámci milánského trienále v roce 1984. V roce 1996 vytváří koncepci výstavy The New Persona, konané u příležitosti bienále ve Florencii, a získává první ocenění za design – v roce 1999 je to The Good Design Award od chicagského Athenea, v roce 2000 dvakrát Design World. Vlastní firma DomodinamicaJeho zájmy a působení se stále rozšiřovaly. V letech 1988 až 1992 navrhl mj. interiér muzea kouzel v Blois (Francie), mobiliář pro náměstí v městě Tojama (Japonsko), interiéry několika hotelů v Německu a začal rozvíjet spolupráci s mnoha italskými výrobci interiérového vybavení. Rovněž založil svou vlastní firmu s názvem Domodinamica a vytvořil pro ni první kolekci neobvyklých objektů zamýšlených pro hromadnou výrobu. Po šesti letech ji převzala společnost Modular, jejíž program zahrnuje širokou škálu nábytkové tvorby jak pro soukromé, tak pro veřejné interiéry, a Denis Santachiara se zařadil mezi její přední návrháře. Modular s úspěchem prezentuje jeho designy na prestižních mezinárodních vele- trzích, zejména v Kolíně nad Rýnem a v Miláně. Spolupracuje však i s dalšími italskými a zahraničními firmami nejrůznějšího zaměření, orientovanými na výjimečný design, jako je např. Vitra, Bang & Olufsen, Rosenthal, Panasonic, Swatch, Baleri Italia, Foscarini, Campeggi, Quattrocchio a mnoho dalších. Santachiara a ZerodesignoV roce 1921 vznikla v Itálii společnost Quattrocchio se záměrem vyrábět jízdní kola a auta. Vzniklo z toho jízdní kolo s „komářím“ motorem, později přeměněné na motorku. Po válce vytvořil podnikavý zeť zakladatele Pino Poggio nový výrobní program — kovové police na vystavování zboží v obchodních domech, a tak se zrodil systém Zero. Snoubí se v něm formální střídmost italského designu s know-how technického oddělení společnosti Quattrocchio a název Zero (nula) má vyjadřovat jeho descartovskou podstatu – protože když se přičte nula k jakémukoli číslu, dodává mu sílu a mnohokrát ho násobí. První kolekci nábytku pro veřejné i soukromé interiéry představila firma Quattrocchio v roce 1990 a od té doby tuto řadu, nazvanou Zerodesigno, neustále rozvíjí. V roce 2001 byl přizván ke spolupráci Denis Santachiara a vnesl do ní nový koncept. Navrhl předměty, které mají hravou poetickou interakci s technologií a které dokážou propojit svět nábytku s okolím. Jeho židle, stoly, knihovny, mobilní kontejnery a další doplňky komunikují s ostatními „měkkými“ materiály, jako jsou ubrusy, záclony a koberce, a přispívají ke sjednocení celkového dojmu z interiéru. Pro Denise Santachiaru je od první chvíle, kdy vstoupil na pole designu, až dodnes typické, že ho zajímá každá nová technologie, s níž přichází v průmyslových procesech do styku. Zároveň vždy usiluje o to, aby v jeho návrzích byla čitelná poetická kvalita, takže jeho práce oscilují na pomezí umění a designu. Některé jeho produkty už se staly součástí stálých sbírek např. v muzeu Vitra, v chicagském Atheneu, v Národním muzeu moderního umění v Tokiu, v MOMA v New Yorku, v muzeu ve Filadelfii a v muzeu Alvara Aalta v Helsinkách. Žije a pracuje v Miláně. Při příležitosti milánských Salonů poskytl rozhovor, který rozkrývá jeho názory na život i na tvorbu Kterou část dne máte nejraději?Časné ráno. Čtete magazíny o designu?Listuji jimi. Všímáte si, jak se oblékají ženy?Ano, ale také si všímám toho, jak se oblékají muži. Líbí se mi jednoduché oblečení, protože pro mě je důležitý střih a ne postava. To je takový italský žert „il taglio e non la taglia“. Kde navrhujete?Projektuji především ve svém studiu, protože potřebuju používat ruce, a tam mohu. Pro koho byste chtěl navrhovat?Momentálně mě zajímají hlavně společnosti, které se snaží obchodovat pomocí internetu. Máte nějakého oblíbeného tvůrce z minulosti?Ruského malíře a konstruktivistu Kazimira Maleviče. A co vaši současní kolegové, je mezi nimi někdo, koho si zvlášť vážíte?Mám rád skoro všechny své kolegy z designu. Jsem zvyklý plánovat výstavy, a proto si musím vážit i návrhů ostatních, považuji za zajímavé i práce mladých designérů. Diskutujete o svých názorech se svými kolegy, případně s řemeslníky?Ano, třeba s Albertem Medou, dříve také s Philippem Starckem a s Ronem Aradem. Jak byste popsal svůj styl?Nemám styl, hodně se zabývám ideou produktu, nezajímá mě pouze jeho fyzický tvar, který může být více či méně krásný. Pro mě jsou důležitější malé objevy. Který z vašich projektů vám přinesl velké uspokojení a který ze svých designů máte nejraději? Mám rád některé své poetické věci, například první kolekci pro Domodinamica. Pokud se týká jednotlivých předmětů, tak to bude nejspíš skládací židle pro Vitru. Z médií se člověk dozvídá, že Italové se nejvíc bojí nedostatku práce, kriminality a znečištění. Čeho se obáváte vy? Já se bojím především katastrofistů, tedy všech, kdo smýšlejí o budoucnosti jen negativně. Tito lidé věří, aniž by skutečně věděli. Například současná kriminalita není ve srovnání se 17. nebo 15. stoletím nijak dramatická. Samozřejmě existují problémy, ale to neznamená, že se nedají řešit. Kontakty: A. I. T. — DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 224 941 439, INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; Guttenbergova 118/2, Liberec, tel.: 482 710 418 text: Hana Fleissigová foto: archiv zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Zahrada, kde vládne duch
Japonské zahrady jsou v kontextu světové zahradní tvorby unikátním příkladem využití zahraničních i domácích vlivů ústících do svébytného, doslova uměleckého výrazu, který dokáže vdechnout prostoru zahradní mistr — umělec. Navazují na tradici čínské zahradní tvorby, z níž organicky vycházejí a kterou rozšiřují o původní japonské podněty a rozvíjejí je zcela novým, vlastním způsobem jak ve formě, tak ve vnitřní náplni. Japonci komponují své zahrady mimo jiné podle pravidel čínské kosmologie, vetkávají do nich náměty pro meditaci a vyjadřují jimi buddhistickou i šintoistickou tradici. Návštěvník je na každém kroku vyzýván, aby se zamyslel nad významem seskupení kamenů, které mohou představovat pohoří, ostrov, zvíře či vodopád. Při chůzi po šlapácích v jezírku nemůže nepohlédnout na odraz ve vodní hladině, připomínající pravdivou skutečnost, ale také její pomíjivost. Pokud se nesehne, neprojde pod větví staré sosny, symbolu dlouhověkosti a moudrosti. Z kamenů, štěrku, písku, vody a rostlin je možno vytvořit japonskou zahradu či zahradní kout doslova na jakékoli ploše — počínaje atriem velikosti několika metrů čtverečních až po pozemek hektarových rozměrů. Důležitý estetický i myšlenkový význam mají rovněž prvky drobné zahradní architektury. Kupříkladu kamenné lucerny představují nejen zdroj světla, jsou zároveň symboly duchovního osvícení, a umístěny na důležitých místech, vedou návštěvníka zahradou nejen fyzicky, nýbrž i myšlenkově. Podobnou úlohu mají také různé plůtky, kamenné nádržky, můstky a mnoho dalších doplňků z kamene, dřeva i bambusu. Od počátku minulého století uchvacovala japonská zahradní architektura i české cestovatele a v mnoha více či méně zdařilých pokusech se její vliv začal uplatňovat také u nás. Je však nutné mít na paměti, že žádoucího cíle můžeme dosáhnout nikoli pouhým kopírováním forem, ale necháme-li se inspirovat duchem japonských zahrad. Jedním ze zdařilých výsledků japonské inspirace je zahrada pražského výtvarníka Miroslava Pacnera. Bezprostředně po projití zahradní brankou, jejíž kovové žebroví připomíná stébla trávy, upoutá kamenná kompozice zakončující rovný vstupní chodníček. Přímá zahradní cestička ve vstupní části, obklopená vyšší zelení, přirozeným způsobem návštěvníka zklidňuje a odpoutává ho od starostí, s nimiž sem vstoupil. Po několika krocích se jeho pohledu otevírá scenérie jezírka a kamenné kompozice doplněné stříhanými keříky. Zvláště ráno a večer, při hře světla a stínů a paprsků slunce, které oživují barvy, nabízí zahrada působivou podívanou. Dokáže evokovat představy pohoří s příkrými svahy nebo původem kamenů prostě jen připomene půvabné vápencové skály z barrandovské oblasti. Kamenná šlapáková cestička směřující k zahradnímu altánku upozorní, že tvůrce zahrady myslel také na její obytnou funkci, kdy je možno v krytém bezpečí pozorovat kapky deště nebo se na jaře kochat půvabem kvetoucí vistárie obepínající sloup. Příjemným posezením prohlídka zahrady nekončí. Různá tajemství skrývá doslova každý kout. Například kamenná cestička za altánem symbolizuje svým zakřiveným tvarem klikatou cestu života, pohledově prohlubuje celý prostor, a i když pomineme okolní kompozice z kamenů a rostlin, je sama o sobě hodna pozornosti. Ani při odchodu nezanechává zahrada v návštěvníkovi pocit, že viděl vše. Stále se nabízejí nové detaily — kamenná pítka pro ptáky, zajímavě tvarovaná větvička či na první pohled utajený keřík čínské pivoňky. Zahradě Miroslava Pacnera lze vytknout opravdu málo. Snad jen přemíru kamenných kompozic, které návštěvníka překvapují na každém kroku, ale rozhodně nepůsobí rušivě. Vzhledem k umístění zahrady nebylo možné využít jakéhokoli výhledu, prostor je proto koncipován komorně a podtrhuje soukromí. Celkově představuje tato nevelká zahrada opravdu dobrý příklad japonské inspirace, která se dobře vyjímá i v našich podmínkách, zvláště oslovuje-li majitele její duchovní podstata. Založení japonské zahrady nemusí být drahé. Cena se odvíjí od velikosti jezírka, stáří a velikosti vysazovaných rostlin a množství kamenů. Orientačně lze vycházet z těchto údajů: keř azalky bude stát 90 Kč nebo také 3 000 Kč, borovice černá může přijít na 300 Kč, ale čtyřmetrová stojí kolem 15 000 Kč, metr čtvereční jezírka (bez vyhloubení), tj. položení a svařování geotextilie, přijde na 360 Kč, jedna plná tatra kamenů z lomu (cca 12 tun) bez dopravy stojí 3 000 Kč. Vcelku lze pořídit malou japonskou zahrádku (25 x 25 m) od 50 000 do 100 000 Kč.
Kontakty: ALEŠ TRNKA (návrhy a realizace zahrad), Nad Úpadem 280, Praha 4, tel.: 606 57 44 89; JIŘÍ KUBEC (návrhy a výsadba zahrad, bonsaje), Krajířské nám. 224, Brandýs n. L., tel.: 604 42 80 78; MIROSLAV PACNER (návrhy a realizace zahrad), Konopova 6, Praha 5, tel.: 607 854 161; VÁCLAV NOVÁK (bonsaje), Luční 285, Libochovice, tel.: 416 591 429 text: Aleš Trnka foto: Miroslav Pacner, Aleš Trnka a Antonín Braný zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Darovat, odkázat, nebo prodat nemovitost a s jakou daní?
Martha Elefteriadu: Velebím salátové mísy
Mám ráda i ty moderníV osmdesátých letech jsme se sestrou často jezdily zpívat do Skandinávie a tam jsem měla možnost poznat skandinávský design. Naprosto mě okouzlil. Chodila jsem do obchodů s porcelánem a keramikou jako na výstavu. Jako narozená ve znamení Panny jsem oceňovala především jednoduché tvary bez zbytečných ornamentů či jiných ozdob. Líbila se mi neokázalost a preciznost, s jakou Skandinávci vytvářejí předměty do kuchyní a domácnosti vůbec. Zdálo se mi, že tam člověk může koupit poslepu cokoli a neudělá chybu. Zatímco tady jsem tenkrát chodila po obchodech a těžce sháněla něco, co bych se zalíbením mohla přijmout za své, tam jsem měla opačný problém. Dlouze jsem postávala před nádhernými mísami a nemohla si vybrat. Saláty, to je mojeHluboké mísy mi činí potěšení i proto, že jsou na saláty, a příprava a vymýšlení salátů je moje velká radost. V Řecku je salát na stole denně, velká mísa vévodí stolu a z ní si všichni stolovníci nabírají. Vlastně stejně se servíruje i předkrm a hlavní jídlo — každý si nabírá na svůj talíř z mísy sám. Je to samozřejmě zrádné, protože člověk nikdy nevidí najednou, co všechno už snědl. Řekové nemohou jíst samiAle ta mísa také symbolizuje už zmíněnou pospolitost. Pro Řeka je posezení s přáteli u společného stolu stejně důležité a významné jako třeba návštěva divadla či jiný kulturní zážitek. U stolu a plných mis se probere všechno, politika, drby, filozofie… Společné jídlo tvoří této společenské záležitosti příjemné pozadí. V Řecku se musíte připravit na to, že nebudete stolovat sám. Jste-li pozváni, hostitel sám objedná v obrovských mísách na stůl to nejlepší a vy si pak berete podle libosti. Nejlepší je ochutnat od všeho trochu. To, co ze společné mísy zmizí jako první, se potom pro veliký úspěch objedná ještě několikrát. Jíst osaměle je pro Řeka nemyslitelné, potřebuje kolem sebe lidi stejně jako vzduch. A tak oslavme mísy, máme-li je čím zaplnit a máme-li koho pozvat ke stolu… Pravý řecký salátNa přípravu potřebujete rajčata, papriky, salátovou okurku, cibuli, olivy, balkánský sýr nebo ovčí sýr feta (je pro tento účel nejlepší), olivový olej, citron nebo vinný ocet, sůl, oregano. Všechny suroviny nakrájejte na hrubší podlouhlé špalíky, rajčata a cibuli na silné půlměsíčky (cibuli přece jen slabší). Zdůrazňuji, že kousky musí být opravdu poměrně velké, aby se nevytvořila umačkaná směs. Nakrájenou cibuli je dobré promnout ve vodě, ztratí tak svou ostrost. Zeleninu pak v míse promícháte, pokladete sýrem nakrájeným na větší kostky a úplně navrch položíte olivy. Z citronu, olivového oleje a soli uděláte marinádu, kterou salát na míse přelijete. Nakonec posypete promnutým oreganem. Je to výborné lehké jídlo, kterým můžete v létě ideálně nahradit klasický těžký oběd. Dobrou chuť! MísaČínské orákulum I Ting, kde miska je jedním ze šedesáti čtyř základních symbolů, o ní říká: Symbolizuje nejen hojnost potravy, ale také řád. Znamená přijímání něčeho nového, jemného. Obsahuje myšlenku bohaté potravy ve smyslu materiálním i duchovním. Je to jiný název pro hlubší mysl, která je plná moudrosti, síly a lásky. Kontakty: ARCADA, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2, tel./fax: 02/22 09 73 06; Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 02/57 31 00 22; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 02/24 23 46 29, 02/24 23 82 02; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31, tel./fax: 02/24 94 15 32; WINSTON INTERNATIONAL, Hudcova 78, Brno, tel./fax: 05/41 51 32 61 text: Martha Elefteriadu foto: Marie Votavová Styling: Marie Renčová zdroj: Moderní byt 10/2002 |