|
|
Z papíru Sklo začalo fungovat v této roli jako první, protože jeho výrobu zná lidstvo už více než šest tisíciletí, zatímco papír vynalezli v Číně až ve druhém století našeho letopočtu. Plasty přišly na svět teprve v minulém století a kovová stínítka začala být v módě také poměrně nedávno. Plamen svíce či jiného otevřeného ohně používaného k osvětlení je navíc papíru nebezpečný, a tak třebaže se ve svítidlech typu lampion používá dodnes, papírová stínítka nastoupila cestu rozkvětu teprve po vynálezu žárovky v roce 1878. Jejich obliba je trvalá, třebaže kolísavá.
Obyčejné lampiony vybavené žárovkou patří dnes ke svítidlům, která mají lidé v oblibě nejen pro hezký efekt, ale také kvůli jejich nízké ceně, protože jsou vyrobeny jednoduchou technologií z nenáročných materiálů – kostra z proutí je polepena hedvábným papírem. Tento model stínítka je skutečně převzat z Dálného východu, dodnes se tam vyrábí a po celém světě šíří prostřednictvím obchodní sítě IKEA. Nenáročná papírová stínítka se používají také na sériových stolních a stojacích lampách, které využívají i jejich barevných možností. Svítidla s papírovými stínítky však mohou mít i jiný, a to velmi vznešený původ. Jejich tvary a výzdobu navrhují přední designéři a pak už se jedná o výrobky, které mají individuální charakter, a tomu odpovídá jejich cena. Také papír, z něhož jsou vyrobeny, není jen tak obyčejný, nýbrž speciálně upravený, vzdorující teplu, které vydává žárovka, případně odolný vůči vlhkosti a jiným vlivům. Inspirace čínskými a japonskými lampiony je někdy velmi čitelná, ale invence návrhářů ji posouvá do jiné roviny, takže vznikají opravdu jedinečné výrobky.
Z textilu Dalším materiálem, jehož vztah k osvětlení prochází neustálým vývojem, je textil. Začalo to nejspíš použitím lehké průsvitné látky, přehozené přes nějakou konstrukci, v níž je upevněn zdroj. Vynálezce tohoto systému pohltila minulost, zato dnešní tvůrci, kteří ho v nejrůznějších podobách nápaditě aplikují, jsou známí a často velmi proslulí. Také pro tuto kategorii stínítek platí, že v ní existuje rozpětí od velmi levných, sériově vyráběných kusů, přes zdobné, většinou romantické tvary až po výjimečné designy. Možnosti textilu při jeho použití na stínítka lamp dnes velmi rozšiřují textilie z umělých vláken, jimž vůbec nevadí teplo světelného zdroje, který navíc může být chladný, „zářivkový“, takže světlo se nechá do stínítka přímo zabalit. Vznikají tak někdy velmi efektní svítidla, jejichž hlavním účelem není zářit, ale spíš jen zdobit.
Ostatní Stínítka z plastu dávají podobný efekt jako skleněná a někdy se oba materiály na první pohled ani nedají odlišit. Zato kov vnesl do osvětlení zcela nové kvality a zaslouží si, abychom mu věnovali někdy příště hlavní pozornost, už také proto, že kov patří k charakteristice nového tisíciletí. Rovněž použití skla, které bude s osvětlením vždycky nerozlučně spjato, prochází různými peripetiemi, a jestliže donedávna hrály lustry a ostatní svítidla všemi barvami, stalo se nyní velmi módní provedení mléčně bílé nebo přímo ze skla čirého. I na ně se jednou podíváme trochu víc zblízka.
Kontakty: EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41–42; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 53 91 11; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60, fax: 049/553 28 33; SELENE, Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 0338/31 34 10; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36, 02/22 31 95 48, fax: 02/22 95 55; Masarykovo nábř. 20, Praha 1, tel.: 02/24 93 14 05; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 02/66 71 21 52, fax: 02/80 58 01
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Blog
Bydlení s kunou
|
|
Když podle itineráře Marie Retkové projedete jihočeskou vsí a vyšplháte na kopec, otevře se vám neuvěřitelný výhled na věnec modravých šumavských kopců. Odbočíte na polní cestu a civilizace je pryč. Další cesta vás vede k lesu a vy si říkáte, že tady nemůže nic být. Pak se začne prostor rozšiřovat, otevře se palouk a z něj vykoukne hnědý štít.
Doktor Retek objevil tuto jihočeskou krajinu, když ho lékařská praxe zavedla do blízké okresní nemocnice. Nadchl se natolik, že s pomocí kolegy, který objížděl obvod, začal hledat chaloupku, která by byla k mání. „Když mi to místo ukázal manžel poprvé,“ říká Marie Retková, „nechtělo se mi ani uvěřit, že v naší zemi vůbec existují tak nádherná, nedotčená místa.“ A pak poezii vystřídal praktický chalupářský život, který zdaleka ještě neskončil.
Práce, práce, práce Od roku 1975 prošla chalupa několika úpravami. Nejprve musel ustoupit svah, který na ni přímo naléhal. Zmizela tak vlhkost a před stavením se otevřel příjemný prostor, kde se dnes dobře sedí. Nejdřív ale bylo nutno otočit vchod, aby se z této původně zadní části chalupy stal předek. Na místě původního vchodu vznikl prostor pro sanitu. Luxus koupelny vyžaduje přítomnost vody. Ta je přivedena plastovými trubkami z vlastního zdroje ze vzdálenosti 160 m a využívá samospádu (převýšení je tady 30 m). Také chlévy se proměnily v místnosti pro lidi. Na výstavě Pragotherm objevili Retkovi zajímavou věcičku. Sluneční kolektory, řekli byste při pohledu na dva panely, umístěné na jižní stěně domu. „Pojďte dovnitř,“ vyzývá doktor Retek, „a položte ruku tam nahoru k tomu otvoru! Horké, co,“ směje se a dodává: „Byl jsem zvědavý, jak moc to funguje, a strčil tam teploměr. A co myslíte? Praskl.“ A jak to tedy funguje? Dole i nahoře je přes zeď udělán otvor. Součástí panelu je termočidlo a ventilátor. Ten nasává dole z místnosti studený vzduch, který tlačí na horký nahoře a vyhání ho do místnosti. To vše se děje ve chvíli, kdy termočidlo sepne. Když je teplo, spíná každou chvilku a vzduch stále proudí, chalupa je tedy „větraná“, i když je opuštěná. „V zimě to je paráda. Bezvadně temperuje. Dřív jsme přijížděli do chalupy, ve které bylo na nule, teď je tu tak sedm stupňů,“ dodává k výkladu spokojeně doktor Retek, který je při všech rekonstrukcích architektem, stavebním dozorem i výkonnou pracovní silou.
Odpuzující ponožky „Teď jsme dokončili sotva přízemí,“ říká Marie a zkusmo zapaluje nový krb, „a předělává se podkroví. Je nás pořád víc. Děti, vnoučata, když se tu všichni sejdeme, je to síla. Tady v podkroví vzniká další koupelna a veliká místnost, která se v budoucnu dá přepažit, kdyby se dcera vdala a chtěli se tu zařídit.“ Dcera má ale jiné starosti. Právě dře na přijímačky na medicínu v dosavadní ložnici, kde je na pódiu vyrovnáno vedle sebe osm matrací.
Komora, přes kterou se do ložnice jde, příliš nevoní. „Bydlí tu s námi kuna,“ říkají Retkovi. „Ty ponožky, co se povalují vedle v podkroví, tam nejsou proto, že jsme nepořádní,“ vysvětluje Marie, „někdo nám poradil, že kuna nesnáší pach lidí, že ji odpuzuje.“ Manžel jí skáče do řeči: „ Také jsme ji tam odtud už vytlačili, ale tady se usadila, vidíte!“ Ukazuje na strop, kde se tvoří vlhká a páchnoucí mapa. Kuny jsou čistotné, mají záchůdek na jednom místě. „Já bych si ji nejradši ochočila,“ přemýšlí Marie, „je taková hezká, je hrozné ji zabít. Jenom kdyby tak nepáchla…“ Manžel ortoped se také netváří krvelačně. Kuna to zřejmě ví. Cítí, že bydlí v chalupě, kde lidská pospolitost, pohoda a tolerance je mnohem důležitější než načinčaný skanzen pro předvádění se.
Výškový rozdíl se vyrovnával betonovým potěrem armovaným pletivem a násypem škváry.
text: Vladimíra Storchová foto: Libor Hajský |
Adéla večeří dlouho
|
|
Způsobů, jak zbavit zeminu nežádoucích látek, je vícero. O jednom – poněkud netradičním – jsme si povídali s Doc. Tomášem Mackem z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
Dlouhodobě se zabýváte problematikou škodlivých látek v půdě. Je to závažný problém? V zemích s dlouhodobou historií rozvoje průmyslu existují v půdě tzv. staré zátěže, ale tento jev už trvá po staletí. Byla-li někde huť a padal tam dvě stě let popílek, tak tam dnes nacházíme zinek, kadmium, těžké kovy – a ty se neztratí z půdy. Pak jsou to záležitosti havárií: když se například převrátí cisterna s naftou, dá se zem vytěžit. Další problém představují skládky, ze kterých škodliviny vytékají desítky let. Případně se něco rozbije, něco přeteče – všude pak jsou kontaminace, které proniknou do vody, spodní vody, potoků, řek… Další toxické látky přineslo do půdy hnojení odpadními kaly nebo nekvalitními hnojivy, které se tu praktikovalo asi čtyřicet let. Ke kontaminaci tedy může dojít z různých příčin, a to i na vlastní zahrádce.
Co může dělat majitel pozemku, chce-li mít jistotu, že tam zemina neobsahuje toxické látky? Jedna možnost je kontaminovanou půdu vytěžit, odvést na izolovanou skládku a spálit. To je běžný způsob, ale je velmi nákladný. Hledají se tedy alternativní cesty. Postupně se výzkum dostal až k rostlinám, o nichž se ví, že přijímají ze země veškeré živiny. Jsou tedy schopny kromě kovů, které potřebují k životu, „konzumovat“ také těžké kovy. Akumulují je a transportuji do nadzemní části. Samozřejmě, opadá listí a zase se to dostane do přírody, ale kdyby se rostliny použily tak, že se sklidí nadzemní část, která se vysuší nebo zpopelní, tak se sníží procento vody a na skládku se toho odveze mnohem méně. Jenže v případě soukromých pozemků si těžko někdo dá vytěžit celou zahradu, aby tam měl díru. Pokud se proces rostlinami podaří zrychlit, pak bude ideální nejen pro soukromé pozemky, ale i pro pole.
Kolikrát by se podobný proces musel opakovat? To je právě ten problém. Ví se, že to rostliny umí, ale je to dlouhodobá záležitost. Třeba Švýcaři dělali víceleté pokusy a ukazuje se, že když majitel chce tímto způsobem pozemek zhodnotit, mohlo by to trvat třeba dvacet let. Existuje proto snaha proces zefektivnit a donutit rostliny, aby fungovaly lépe. Znamená to naučit je rychle růst, aby tvořily velké množství biomasy a „ochočit“ je, aby byly schopny přijímat a akumulovat hodně těžkých kovů. Vyhledáváme proto rostliny ochotné spolupracovat. V laboratoři používáme tabák, vhodné jsou i plevely, protože jsou odolné, třeba lilek černý, rulík, bodlák, slibná je i vojtěška, protože má rozsáhlý kořenový systém, který se rozroste a „prohmatá“ půdu.
Jakým způsobem by se vlastně mohli majitelé pozemku dozvědět, zda mají nebo nemají znečištěnou půdu? Pomocí analýzy: u vody je běžná a použít se dá také u půdy. I u nás existuje poměrně dost asanačních firem, bohužel mnohé nejsou solidní. Problém ovšem je, že najít něco konkrétního je relativně snazší, ale udělat kompletní analýzu je dost drahá záležitost, protože na každou skupinu látek se musí použít jiné analytické metody. Člověk tedy pravdu může zjistit spíš ze souvislosti, zda tam existovala historicky nějaká kontaminace, jestli tam něco přitéká ze skládky, čím se tam hnojilo, jaký byl okolo průmysl… Dobré je vyptat se na takové věci pamětníků. Vycházet se dá také z toho, že co je v půdě, vždycky se dostane do vody ve studni nebo v potoce. Analýza vody, která je snazší, by tedy měla být do jisté míry vodítkem. V každém případě by majitel neměl při zakládání zahrady používat stavební sutě. A zeminu si před zahájením stavby chránit– shrnout ji a pak zase použít jako nenarušenou.
Využívá se už dnes tento alternativní postup v praxi? Už dnes se rostliny projevují slibně jako čističky vody. V tomto případě se osvědčují nejlépe různé druhy rákosí. I když je rostlina na povrchu odumřelá, její kořenový systém pořád pracuje, přináší živiny pro bakterie, které jsou schopny odbourávat škodlivé látky. Málokdo má ale dost místa na to, aby mohl mít velkou lagunu, která by mu vyčistila odpad od celé rodiny. Když se ale zvyšuje účinnost rostlin spoluprací s vhodnými mikroorganismy, kořenové čističky opravdu fungují. Je to samozřejmě způsob výhodnější pro subtropické země, kde vegetace řádí delší dobu, ale lze jej použít i v našich podmínkách. Použití jiných druhů rostlin se prozatím stále – a nejen u nás, ale i ve světě – zkoumá laboratorně. Doposud se tento způsob nejeví jako efektivní. Problémem totiž je, že jiné než experimentální použití všude naráží na předpisy. Musí existovat podklady, že tento způsob opravdu funguje a nenadělá větší škodu, že nevzniknou látky ještě toxičtější. A to se ale nedá prokázat bez povolení – je to uzavřený okruh. Zatím proto nikomu nemůžeme poradit konkrétně: pěstujte tuto rostlinu a budete mít zahrádku čistou.
text: Hana Profousová foto: Josef Nosek |
I zloději vstupují dveřmi
|
|
Jsou na první pohled nekvalitní, obyčejné hliníkové kování kryje jednoduchou cylindrickou vložku. Mnoho lidí totiž žije v přesvědčení, že v jejich bytě není nic, co by zloděje zajímalo. Vždycky se ale něco najde, třeba televize, zlatý šperk nebo počítač. Nenechavcům stačí někdy málo, vždyť příště to může být lepší. A i kdyby vám na ztrátě nezáleželo, nepřejte si zažít ten pocit, který ve vás vyvolá domov pošpiněný nevítanou návštěvou.
Nejdůležitější jsou dveře Účinné zajištění bytu nebo domu je také podmínkou pro uznání náhrady škody od pojišťovny. Hlavní důvod, proč bychom měli vstup do svého soukromí chránit, však spočívá v tom, že pojem domov představuje především bezpečí. Statistika nás tedy nabádá, abychom měli zejména bezpečné dveře, které musí splňovat některé podmínky. Podle toho, do jaké míry odolávají dveře napadení, je na základě evropských norem rozdělujeme do šesti bezpečnostních tříd. Pro běžnou potřebu, v bytech a rodinných domech, se nejčastěji po-užívají dveře 3. a 4. bezpečnostní kategorie. Samotné dveře ale nestačí, důležitou úlohu hraje i kvalita zárubně, v níž jsou usazeny. A velmi záleží také na zámku, vložce a jejich krytu. Bezpečnostními dveřmi přispívá každý z nás k účinnému boji s kriminalitou. A je potěšitelné, že počet vloupání skutečně klesá díky tomu, že kvalitní dveře opatřené všemi náležitostmi už nepředstavují luxus, ale staly se standardním vybavením nové výstavby bytových a rodinných domů i součástí všech rekonstrukcí. Náklady přitom nemusí překračovat možnosti zájemce. Třeba v panelových domech, kde jsou zabudovány kovové zárubně, lze jednoduše namontovat bezpečnostní dveře, které mají až 21 zamykacích bodů a dokonale eliminují síly vznikající při pokusu o jejich násilné překonání. Do rodinného domu, který se právě staví, je k dispozici novinka – bezpečnostní dvojitá zárubeň (NEXT SF 2A), která jednak zamezuje poškození dveří při dokončovacích pracích, jednak umožňuje v budoucnosti jednoduchou výměnu za jiný typ. Tato zárubeň se dodává ve dvou hlavních variantách. Jako běžná stavební zárubeň, na kterou je možno namontovat standardní dveře, počínaje těmi „papírovými“ až po dřevěné nebo kovové. Nejobyčejnější dveře, které si lze dokonce vypůjčit, může stavební firma použít jen pro dočasnou ochranu dodaného vybavení v průběhu stavby. Vlastní zárubeň a definitivní dveře se namontují až po skončení všech špinavých prací. Druhá varianta je určena přímo pro bezpečnostní dveře, které mají zesílenou konstrukci, otvory pro uzamykací čepy a speciální závěsy.
Zámek, vložka a kování Pořídíme-li si bezpečnější dveře, bylo by nerozumné, opatřit je obyčejným zámkem. Na trhu jsou dnes zamykací systémy, které splňují nejvyšší požadavky (až 4. bezpečnostní třídu) pro zajištění soukromých objektů. Jsou to zámky s cylindrickými vložkami a speciálními klíči, které lze kopírovat pouze po předložení vlastnické karty, originálního klíče a po osobní identifikaci. Každý zámek představuje unikát, protože pro jeden profil klíče jsou k dispozici stovky milionů kombinací, a podle své specializace je zcela odolný proti vyhmatání a vytržení jádra, proti odvrtání a roztržení vložky. Tyto zámky však vyžadují také speciální krytí, které dále zvyšuje jejich odolnost proti poškození a násilnému vniknutí.
Alarmy a ostatní Vynikajícím pomocníkem zabezpečení bytu nebo domu je elektronický systém, jehož standardní podoba se skládá ze tří částí. Detektory registrují pohyb osob, otevření dveří nebo oken, rozbití skla apod., centrála vyhodnotí jejich signál a odešle ho na výstupní zařízení, což může být siréna, telefon nebo bezpečnostní služba. Jakékoli poplašné zařízení však představuje přece jen nadstavbu a je pouze pasivní ochranou, která vloupání nebrání, ale pouze nás o něm informuje. Základnu musí stejně vytvářet bezpečné dveře s bezpečnostním zámkem. Nezvaného hosta siréna sice poleká, ale kriminalistická zkušenost praví, že nelze spoléhat na zásah sousedů, a přímé napojení na policii nebo zásahovou službu znamená platit měsíční poplatky. Pro domácnosti je vhodný takový zabezpečovací systém, který má minimum nastavovacích a ovládacích prvků, aby ho uměli obsluhovat i děti a senioři.
Když vidí lupič dobře zajištěné dveře, může zvolit vniknutí oknem, což hrozí především přízemním bytům a objektům. Nejlepší ochranou pro takový případ je kombinace mříží a speciální fólie proti rozbití. Lepí se na sklo z vnitřní strany, je na první pohled nepozorovatelná a poměrně hodně vydrží, takže v kombinaci s venkovním zabezpečením (světelným majákem, sirénou) případně mříže nahradí. Dobrou službu udělají i vnější hliníkové nebo ocelové rolety. Počet vloupání, který byl u nás po změně ekonomického systému hrozivý, klesá díky těm, kdo nečekali na vlastní nemilou zkušenost nebo je právě prožité vloupání přimělo k lepší ochraně domova. Jeden z výrobců bezpečnostních dveří uvádí, že 20 % jeho klientů přichází po vykradení a dalších 30 % po vykradení souseda, jen 50 % zákazníků se zabezpečilo včas.
Kupujete dveře? Požadujte: – nejméně 3. bezpečnostní kategorii – požární odolnost minimálně 30 minut (EI 30) – atest certifikačního orgánu o jejich vlastnostech – odbornou montáž – nepřetržitý servis – záruční dobu nejméně 3 roky
Nalezení slabiny v zabezpečení objektu trvá průměrnému zloději asi jednu minutu.
Nespoléhejte: – že sousedi zloděje uslyší a že potom zakročí – na psa, protože toho lze zneškodnit sprejem
Jak poznáte dobrou zabezpečovací firmu: – je na trhu už několik let a poskytuje servis 24 hodin denně – reaguje pružně a rychle a konzultace je bezplatná – dodává komplexní zabezpečení včetně montáže – nabídka není podezřele výhodná, výrobky jsou certifikované – nabízí své služby na splátky
Kontakty: EVVA, V Bokách II č. 11/1048, Praha 5, tel.: 02/51 81 55 61, fax: 02/51 81 55 62, e-mail: evva@evva.cz, www.evva.cz; GUARD, Slivenecká 47, Praha 5, tel./fax: 02/51 81 07 93, e-mail: cechy@guard.cz, www.guard.cz; JABLOTRON, Pod Skalkou 33, Jablonec n. N., tel.: 0428/34 69 11, fax: 0428/31 31 83, e-mail: prodej@jablotron.cz, www.jablotron.cz; NEXT, Pobřežní 8, Praha 8, tel.: 02/24 81 64 58, hotline: 0777 335 878, 0602 33 58 78, e-mail: next@next.cz, www.next.cz
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Jak přežít trendy
|
|
Na jedněch ze skleněných dveří frankfurtského výstaviště, před nimiž bzučí přeplněný úl tisíců návštěvníků, stojí nápis Press. Bez visačky na klopě nikoho dovnitř nepustí, takže je za těmi dveřmi klid. Zdánlivý. Na první pohled rozeznáte novináře z celého světa, kteří byli akreditováni lifestylovými měsíčníky a magazíny o bydlení. Pohodlně se rozvalují v pohovkách a přemítají o způsobu, jak čtenářům šetrně sdělit, že život je prostě totálně marný bez nové kolekce talířů od Christiana Lacroixe. Novinářů deníkových titulů typu Le Figaro se siesta netýká. Dravě se perou o počítače připojené na internet, aby milionům čtenářů oznámili: Zahoďte zdobnost a výraznou barevnost. Lacroix říká, že bez bílé stolní soupravy nedokážete esteticky prostřít, bez ní nemá smysl prostírat vůbec, bez ní se totiž nedá žít – tedy alespoň pokud nechcete trapně zůstat mimo veškeré trendy.
Květinová elegance Lacroix samozřejmě přehání. Vedle čistě bílé vystoupila do popředí optimistická světle zelená a růžové tóny. Objevovaly se snad všude. Na dekoracích výstavních stánků i samotných kolekcích. A orchideje – orchideje nemohly chybět. Člověk až získal pocit, že bez orchidejí v interiéru zanedbává cosi velmi podstatného. Trendem pro letošní rok je květinová elegance, jenže květiny se neodrážejí v dekoru, ale barevnosti. Je světlá, jemně lomená a evokuje jaro. Pokud se vloudí do dekoru přece jenom naturalistický květinový vzor, bývá květ natolik zvětšený, že ho na talíři nebo čajové konvici zůstává jen část, takže se spíš podobá rafinované abstrakci – žádné zdobné malůvky anglických souprav vhodných na čaj o páté. Nutno poznamenat, že opomenuty nezůstaly ani ostatní barvy, jen jich zkrátka bylo zoufale málo. Míšeňský rychlokurz Společnosti zvučných jmen se ale klasiky nezřekly. Je jim jasné, že najde své zákazníky, takže proč se jí vzdávat. Snad všechny se však pokoušejí o „moderní“ kolekce a zejména na nich staví svou budoucnost. Výjimkou je míšeňská porcelánka, která ulpěla na přenášení realistických obrazů na porcelán a o něčem podobném, jako je tradičně progresivní „pobočka“ Studio Line firmy Rosenthal, nechce slyšet. „Přijeďte do Míšně,“ řekla mi zástupkyně nejstarší evropské porcelánky. „Naučíme vás za víkend malovat porcelán.“ – „Vážně mi chcete namluvit, že zvládnu malbu na porcelán za tři dny?“ – „No, víte, on je to spíš program pro turisty…, ale stejně přijeďte. Kurz je možné opakovat.“
Neuctivé zacházení Vedle skla a porcelánu se draly do popředí plasty. Umělohmotná miska od renomované firmy a návrháře zvučného jména se dokáže vyšplhat k ceně porcelánového servisu. Výrobci „designových“ plastů nezanedbávají kvalitu, takže jejich produkty vydrží i velmi neuctivé zacházení a navíc jsou rovnocenným partnerem jiných materiálů. Plastové výrobky si vytyčily jako hlavní heslo transparentnost. Proč mají naplňovat stejné kvality jako třeba keramika, když je přes ně možné vidět? Mozaika tradičního skla, keramiky, porcelánu a kovu si s plastem podala ruku, aby na Ambiente prostřela ve stylu neuvěřitelně pluralitních trendů dvacátého prvního století.
Kontakt: MESSE FRANKFURT (K & M EXPO), Václavské nám. 1, Praha 1, tel.: 02/24 23 01 04, www.ambiente.messefrankfurt.com
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Tenhle byt jsem já
|
|
O této profesi se zkrátka nikdy nedá říct, že by kovářova kobyla chodila bosa. Nedávno jsem navštívila mladého architekta, který právě dokončil svůj domov. Uvítal mě v krásném bytě s úsměvem na tváři… a já byla zmatena. Asi výjimka.
Představa nového domova vznikla už před mnoha lety. Tehdy se rozhodoval o budoucnosti a mimo jiné plánoval bydlení. V té době se objevila možnost přistavění patra na činžovní dům, kde dříve bydlel s rodiči.
Všechno je jinak Při stavbě nového domova se změnila rodinná situace a bylo možné uvažovat o propojení nástavby s původním bytem. „Koncepci jsem musel zcela změnit. Prostory jsem propojil, takže to už nebyl jednopodlažní, ale mezonetový byt a to chce odlišný přístup,“ říká architekt. Po dokončení stavebních prací tedy vznikl prostorný vzdušný byt, jehož vstupní patro je zatím využíváno minimálně. Hlavní komunikační tepna je v novém přistavěném patře.
Správně velké na správném místě Situace majiteli dovolila přizpůsobit dispoziční řešení nárokům, které zároveň odpovídají současným trendům bydlení. „Doma vykonáváme spoustu činností a je důležité najít pro ně správné místo. Každý byt je samozřejmě omezen velikostí a půdorysem. Než ho začnu zařizovat, musím si nejprve přesně promyslet, kde se jaká činnost bude provozovat, aby na sebe logicky navazovaly a měly dostatek místa.
Teprve když jsem přesvědčen o funkcích každého prostoru, mohu navrhnout rozmístění příček a ostatního zařízení, které je jeho součástí,“ vysvětluje architekt a provádí mě po bytě, aby názorně předvedl, co má na mysli. Z přízemí se po schodišti vchází přímo do obývacího pokoje spojeného s kuchyní, poblíž stojí jídelní stůl, na který velkým rohovým oknem dopadají sluneční paprsky. „Snažím se vždycky spojit několik funkcí. Třeba obložení pod okny zakrývá topení, ale zároveň poskytuje úložný prostor.“ Podobně to je se skleněnou stěnou, která odděluje ložnici a zároveň slouží jako knihovna.
Koupelna je spojená s toaletou a díky prostorovým možnostem poskytuje dostatek místa na pohodlnou očistu těla a případnou relaxaci.
Oko spočine, noha znejistí Výrazným prvkem, kterého si všimnete už při vstupu do bytu, jsou schody. Jedny spojují patra mezi sebou a druhé vedou na střechu. Obojí jsou z duralového plechu a kromě své funkce tvoří výraznou dominantu místnosti. „Výroba schodů byla ovlivněna dvěma aspekty. Jejich strmost ovlivnil výstup a nástup, který byl už daný, a také musely být lehké, aby je bylo možné vynést až nahoru,“ vysvětluje architekt.
To se týká zejména schodiště vedoucího na střechu, jemuž se říká mlynářské. Musím přiznat, že schody působí v interiéru opravdu hezky, nicméně žádná žena po nich nemůže vyjít (a hlavně sejít) dostatečně elegantně. Ani střecha neušla úpravám, a protože se už dál stavět určitě nebude, majitel si na ní založil malou soukromou terasu, kde je kromě sezení také malý trávník. Prozradil mi, že si na jeho údržbu pořídil zastřihávací nůžky a „sekání“ mu trvá asi hodinu.
Kreslí za nás příroda Ačkoliv je byt prostorný a spoře zařízený, nepůsobí studeně, ale cítíte se v něm dobře. Kromě bílé barvy na zdech je totiž většina zařízení s povrchem v původním přírodním provedení. „Preferuji materiály, které nejsou příliš upravované. Buď tak vyrostly, nebo to, jak vypadají, je výsledek nějakého technologického procesu. Dekor v dnešním moderním interiéru ztratil téměř význam, a tak se snažím nahradit ho jinou zajímavou strukturou. Například ručně vyrobené cihly obepínající krb, nebo neopracovaný plech, ze kterého je schodiště.“
Žiju teď V současné době je dispozice bytu přizpůsobená životu svobodného muže. „Přiznávám, že jsem si neodepřel vytvořit jednoprostorový byt s jediným oddělitelným pokojem. Mám rád prostor a volnost. Nechtěl jsem se zatím zbytečně omezovat, to nechám budoucnosti.“
Kontakty: ALUSO (rohová okna a atypické prosklení), Žitná 51, Praha 1, tel.: 02/24 94 26 79; DINAK (truhlářské práce), areál ZD, Kněževes, Středokluky, tel.: 02/20 95 02 70; HORIZONT (dodavatel bambusu), Předboj 7, tel.: 0206/63 96 11; RUININVEST (skleněné a kovové části), Sokolská 66, Praha 2, tel.: 02/96 20 40 01; STUDIO P. H. A. (návrh a realizace nástavby včetně dispozičního řešení), Gabčíkova 15, Praha 8, tel.: 02/84 68 15 47, 02/84 68 58 82, 02/84 68 34 01, fax: 02/84 68 08 95; STUDIO ŠIMÁNEK (duralové schodiště), Zelený pruh 1974/109, Praha 4, tel.: 02/41 44 14 46
text: Lenka Haklová foto: Oto Pajer |
Forma sleduje zábavu
|
|
Německá firma Koziol parafrázovala heslo Forma sleduje funkci, když si zvolila slogan Forma sleduje zábavu. K anglickému slovu design připojila rovnítko a za něj dodala německé slovo Dasein (bytí). Za sedmdesát pět let své existence se posunula od výrobce dárkových kýčů k produkci předmětů navrhovaných takovými hvězdami, jako je Alessandro Mendini.
Kýčové figurky Vše začalo malou společností o třech zaměstnancích, kterou roku 1927 založil Berndhard Koziol v domě svých rodičů v německém městě Erbach-Odenwald. Zabývala se původně vyřezáváním broží a památečních sošek ze slonoviny. V roce 1935 zavedla výrobu plastových předmětů tlakovým litím a nahradila tak ruční výrobu strojovou. Export památečních předmětů zesílil zejména v padesátých letech. Koziol chrlil na trh v masovém měřítku plastové ozdoby, knoflíky, neuvěřitelně kýčové figurky zvířat a postaviček v lidových krojích… a zejména těžítka, v nichž díky vodní náplni po zatřepání sněžilo. V té době podnikla firma ještě několik výletů do světa kovových dekorativních předmětů, jako jsou tepané vázy a pozlacené reliéfy. Zejména u milovníků nevkusu se staly její produkty téměř kultovní záležitostí.
Metamorfóza plastové housenky V plastové éře pop kultury sedmdesátých let se stal Koziol hvězdou, protože jeho sklony ke kýči vyhovovaly designu, který kýč programově rehabilitoval. Do světa „velkého“ designu nahlédl až v letech devadesátých, ale zatímco společnosti jako Guzzini na své začátky v tvarování nádob vyráběných z kravských rohů rádi a ochotně zapomínají, Koziol si nese svou kýčovitou minulost jako program, jako důkaz, že metamorfóza nehezké housenky v exotického motýla je možná, kdykoliv to nejméně čekáme. Dokonce se vedle designových předmětů nevzdal tradičních těžítek – proč také, pokud si je trh žádá.
Plagiarius V devadesátých letech se Koziol obrátil na několik světových autorů a designérských studií, aby pak vznikly kolekce, které jsou dnes kopírovány po celém světě. Na prestižním veletrhu Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem je každým rokem udělována anticena Plagiarius za nejzdařilejší kopii některého ze světově uznávaných designérských počinů. Také tento rok (jako už mnohokrát předtím) získala první cenu firma pokoušející se o nápodobu předmětu původně navrženého společností Koziol.
Kontakty: H DESIGN, obchodní galerie, Orlí 3, Brno, tel.: 05/42 22 16 46, fax: 05/42 22 16 47; KOZIOL, Werner von Siemens Straße 90, 64711 Erbach–Odenwald, Germany, tel.: 0049(0)6062/604–0, fax: 0049(0)6062/604–245, www.koziol.cz, e-mail: koziol-ideas.for.friends@t-online.de
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Těžký výběr
|
|
Co se nabízí Podle způsobu umístění lze baterie rozdělit na stojánkové a nástěnné. Systém ovládání dělí baterie na klasické růžicové, pákové či bezdotykové (fungující na principu fotobuňky nebo elektronicky dálkově ovládané), před opařením vás ochrání nastavitelné termostatické baterie. Vybírat můžete z nepřeberného množství tvarů – od těch ve stylu retro až po špičkově vypadající designové baterie. Zvolit správný povrchový materiál nemusí být právě lehký úkol. Nejčastěji zastoupený je chrom, a to v lesklém či matném provedení.
Chrom můžete mít i v kombinaci s odstíny zlaté, bílé, mocca, antracitové… U dražších typů baterií může být ovládací mechanismus (páka nebo kohoutky) vyrobený z barevného plastu, skla, umělé hmoty či dřeva. Rozhodnete-li se pro mosaz, počítejte s tím, že baterie s tímto povrchem bude přibližně o 40 % dražší než nejlevnější chromová.
Co se skrývá uvnitř Povrch baterie je důležitý pro efekt, ale její správnou funkci zajistí to, co se skrývá uvnitř. Vnitřní tělo baterie bývá zpravidla z mosazi, která díky své vlhkostní odolnosti zajistí baterii dlouhou životnost. Téměř stejnou funkci splní ušlechtilá nerezová ocel, která má stejné vlastnosti jako mosaz. Ptejte se také na kartuši, ta by měla být keramická a v případě špatné funkce by se měla dát vyměnit.
Komu po několika měsících baterie doslova zčerná, neměl by hned běžet s reklamací za výrobcem. S největší pravděpodobností by tam totiž zjistil, že si ji zničil sám nesprávnou údržbou. Podle odborníků je největším hříchem řídit se podle reklam v televizi. Ty často nabízejí prostředky, které sice vyčistí vodní kámen, bohužel jsou ale natolik agresivní, že poškodí chromový povlak baterie. Velmi často totiž obsahují fosfor nebo jeho složky, které narušují speciální film chránící povrch chromových baterií. Bohužel stejně snadno zni číte kvalitní drahou designovou baterii jako levnou neznačkovou. S problémem osvěty se perou i všude v zahraničí. Proto všichni výrobci doporučují používat jen přípravky přímo od výrobce. Přípravky jednotlivých firem se jmenují různě – například GROHE nabízí Grohclean, jehož půllitrové balení stojí něco přes 200 Kč, 250 ml rychloodvápňovače od firmy HANS GROHE koupíte za 189 Kč. Prodejci se však shodují v tom, že pokud není baterie zanesená vodním kamenem, je ideální použít hadřík a mýdlovou vodu. Podobně radí i pracovníci z firmy NOVASERVIS. A tyto pokyny také uvádějí v záručních listech, takže ten, kdo se chová k baterii macešsky, nemá šanci takto poškozený výrobek reklamovat.
Neplýtvejte vodou! Pokrokovější typy baterií mívají omezovač průtoku vody. Například v bateriíích od firmy IDEAL STANDARD najdete takzvaný perlátor, který působí jako šetřič vody. Ten je možno nastavit do několika poloh podle požadovaného maximálního průtoku vody od šesti do deseti litrů za minutu. Baterie od výrobce HANSA zase mají „vodní brzdu“. Ta umožní v první fázi otevřít páku baterie do polohy, která propustí jen proud vody 5 l/min., jenž stačí bez problémů na běžné napouštění vody či opláchnutí rukou. Kdo chce větší průtok, musí zatlačit víc a překonat tak odpor zmiňované brzdy.
CO JE TŘEBA VĚDĚT – baterie by měla mít záruku delší než půl roku – při nákupu si ověřte, zda byl na výrobek vystaven certifikát pro náš trh od akreditované zkušebny, jaký poskytují záruční a pozáruční servis, jaká jsou reklamační pravidla a způsob údržby – před montáží je vhodné propláchnout vodovodní potrubí, protože při manipulaci s ním se mohou uvolnit usazené nečistoty a ty by mohly baterii zanést (při nákupu dražších baterií je dobré se zamyslet nad výměnou starého kovového potrubí za plastové) – montáž by měl provádět odborník, pokud se do výměny pustíte sami, přesně dodržte návod výrobce – životnost baterie se prodlouží pravidelnou údržbou. Na čištění se používají pouze tekuté prostředky, u kterých výrobce uvádí hodnotu pH 6—9, nejlépe přípravky dodávané přímo výrobcem. Je možné používat i obyčejnou mýdlovou vodu. Po každém čištění je vhodné vytřít povrch baterie do sucha
Termostatická baterie ušetří vaši peněženku Používáním termostatických baterií, na kterých si lze dlouhodobě nastavit požadovanou teplotu, je možné ušetřit 30 až 50 % vody a energie nutné k jejímu ohřevu oproti kohoutkovým bateriím. U nich totiž trvá téměř 20 sekund, než si člověk namíchá teplou a studenou vodu tak, aby mu vyhovovala. Návratnost investice u termostatických baterií se podle odborníků pohybuje mezi jedním až třemi lety. Cena za termostatickou baterii začíná někde kolem 4 000 Kč a stoupá se značkou, kvalitou a provedením baterie. Není termostat jako termostat. Nejjednodušší a nejlevnější typy nemají takzvaný protiproud, který ochlazuje tělo baterie, a proto je tělo baterie na jednom konci studené a na druhém horké. To zvyšuje nebezpečí opaření. U jiných typů se ochlazení dosahuje vzduchovou mezerou mezi mosazným tělem baterie a vnějším krytem. V termostatických bateriích se podle teploty a tlaku přiváděné vody automaticky zmenšuje nebo zvětšuje přitékající množství teplé či studené vody. Tím dochází k jejímu smíchání na požadovanou teplotu. Většina současných termostatických baterií využívá roztažnosti látky na bázi vosku. Tento systém je velmi spolehlivý a má dlouhou životnost. Jiné typy mají pružinu pro zapamatování dané teploty ze slitiny nikl-titan, která byla vyvinuta ve vesmíru. Zaručuje bateriím bezporuchovost a dlouhou životnost. Některé termostatické baterie si poradí dokonce i se změnami teplot a tlaku plynových průtokových ohřívačů.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65; HANS GROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 34; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 11; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 05/45 22 25 75, ORAS, Mikulovická 337, Praha 9, tel.: 02/86 85 48 92
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: archiv |
Na hranici artefaktu je Saluki design
|
|
Autorské stolky Pavouk, Manhattan a Ježek byly prvními ukázkami autorské kolekce, kterou společně připravila firma Boom Living z Hluboké nad Vltavou a prachatický designér David Plouhar. Právě Veletržní palác se tak stal premiérovým pódiem pro představení nové tváře nábytkového designu a dovolím si tvrdit, že žádné jiné pódium by charakteru kolekce nesedělo lépe. David Plouhar ve svých návrzích nábytku vychází z bytostné potřeby vyjadřovat své pocity prostřednictvím malířské nebo grafické techniky. „Už od raného věku mě starým i novým technikám kreslení, malby i grafiky učil můj táta, nadšený amatérský výtvarník. Díky tomu se mi podařilo osvojit si řemeslo, čímž jsem se stal svobodnější v hledání odpovídající formy vyjádření.“ Přestože se mu podařil doslova husarský kousek a během tří dnů prodal celou svou výstavu obrazů v sídle německé softwarové firmy, v bodě, který sliboval spolehlivý úspěch, se ani na okamžik nezastavil. Na jeho pracovním stole se hromadily skici nábytkových solitérů, balancujících na hranici mezi artefaktem a designem. „Design mě samozřejmě zajímal, ale nesnažil jsem se ho nějak cílevědomě sledovat, abych si udržel určitý odstup a nebyl svázaný tím, co už existuje. Líbí se mi univerzálnost Philippa Starcka a suverenita a přesnost jeho návrhů, i když moje vidění je úplně jiné. Podobnosti některých nezávisle na sobě vzniklých návrhů se však dnes asi ubránit nedá. I to bylo jednou z věcí, která mě nakonec vyprovokovala, abych konečně přešel od vizí k realizacím. Když jsem zjistil, že téměř stejný stůl, který já mám doma nakreslený, začal vyrábět jiný designér, došlo mi, že musím něco udělat. Začal jsem vyrábět svoje návrhy sám, ale s výsledkem jsem spokojený nebyl. Bylo mi jasné, že dokud nebude moje návrhy realizovat renomovaná nábytková firma, budou stále působit amatérsky. A to jsem rozhodně nechtěl.“ Seznámení s Romanem Bartuškou, majitelem nábytkové firmy Boom Living z Hluboké nad Vltavou pak bylo pověstným setkáním v pravý čas na pravém místě. Jihočeský výrobce kvalitního značkového nábytku si právě vybudoval stabilní pozici a s Davidovými návrhy znovu oživil hladinu trhu s nábytkem, která se po expanzi mladé firmy pomalu začínala uklidňovat. Na scénu vstoupil nejen Pavouk s Ježkem, ale také židle Cheesy.
Saluki design Davida Plouhara charakterizuje inspirace reálnými motivy, které nás opět běžně provázejí životem, tentokrát ale v jiné funkci. Autor ostatně podobným způsobem vytvořil i svou značku: Saluki je perský chrt se zajímavýma očima. Jeho jméno nyní nese originální kolekce židlí a stolků, brzy přibudou komody v několika variantách a chaise longue.
Vzhledem k tomu, že návrhy vznikaly už v přímé návaznosti na malosériovou výrobu, posunula se jejich podoba od artefaktů k funkčnímu nábytkovému designu, který splňuje všechny požadavky na úspěšný prodej.
Vždycky však bude obsahovat i typický prvek Saluki.
David Plouhar, nar. 1976 v Prachaticích 1990–1994 – Střední průmyslová škola keramická v Bechyni 1994–1996 – 4 semestry výtvarného oboru na PFJU v Českých Budějovicích od r. 2000 pracuje jako kreativní ředitel DTP studia v tiskárně Typodesign, České Budějovice
Kontakty: BOOM LIVING, Masarykova 976, Hluboká nad Vltavou, tel.: 038/796 51 25; SALUKI DESIGN, David Plouhar, tel.: 0602 49 45 92, e-mail: typo.dtp@atlas.cz
text: Pavlina Blahotová foto: archiv |
Bydlení blízko nebe…
|
|
Někdo začíná svoji cestu k bydlení pod nebem hledáním inspirace, listováním v časopisech a knihách. Jiný začíná pohledem do peněženky a čtením ve vkladní knížce. Další zase sháněním prestižního architekta a budoucí adresy. V tom případě rádi přispějeme dobrou radou a inspirací…
Co poradit stavebníkovi nejdříve Nenechat se ukolébat vidinou atraktivního bydlení! Zavádějící je představa, že není nic snazšího než vystavět byt na půdě, kde je zpravidla hotové to nejdůležitější – zastřešení prostoru. Každá půda potřebuje individuální přístup k posouzení vhodnosti v daném prostoru, k návrhu, k řešení oprav a rekonstrukcí. To vše je především záležitostí pečlivého a zkušeného počátečního průzkumu a odborného posouzení všech prvků krovu a stropní konstrukce. Nejlépe jej zvládne zkušený stavař, projektant nebo i zástupce dodavatele. Důkladným průzkumem odhalí nejen závady, ale upozorní i na možná rizika, která by mohla nastat při vlastní realizaci stavby, poradí i při získávání stavebního povolení.
Na cestě k dobrému půdnímu bydlení platí „pravidlo deseti kladných odpovědí”. Jen stručně si připomeňme to, co je třeba řešit. 1 – Statický posudek. Nosná střešní konstrukce bude dodatečně zatížena tepelněizolačními materiály, pomocnými konstrukcemi a novým podhledem. Rovněž konstrukce stropu pod půdním prostorem patrně nebyla dimenzována na nové zatížení a nesplňuje požadavky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost a požární odolnost. Jedná se nejen o stropy povalové, trámové či fošnové, ale i starší konstrukce z ocelových nosníků a železobetonových desek či hurdisek. Rozhodne-li se projektant zvyšovat únosnost a požární odolnost stropní konstrukce, vyplatí se i statické posouzení vnějších a vnitřních nosných stěn a nezřídka i základů. Posudek může zásadně ovlivnit výběr vhodné stavební technologie a materiálů a tedy i cenu. 2 – Schodiště zajišťuje spolehlivý a bezpečný přístup do půdního bytu, a tím i kvalitu bydlení. Vertikální domovní komunikace by měly odpovídat normě, což mnohdy bývá problém starších rodinných domků. U činžovních domů je nutno zjistit statický předpoklad pro vybudování nového výtahu, nehlučnost jeho provozu aj. 3 – Stav inženýrských sítí a stoupaček a možnost napojení půdního bytu. Jejich kvalita a kapacita jsou důležité pro dimenzování přívodu teplé a užitkové vody, odvodu odpadů, rozvodu topení, plynu či elektřiny. Jsou-li nedostačující nebo zchátralé, vybudováním nových se stavba půdního bytu prodraží. 4 – Prohlídka komínů je nezbytná zejména při budování vlastního topného systému či krbu. Dlouhodobé působení spalin dokáže totiž velmi spolehlivě rozložit materiál původního komínového tělesa. 5 – Střešní konstrukce se posuzuje z hlediska únosnosti a tvaru krovu, což je významné pro budoucí dispozici půdního bytu a dosažení jeho požadované světlé výšky (minimálně 230 cm, optimálně 260 cm). To úzce souvisí s výběrem zateplovacího systému a potažmo krytiny. U původní keramické střešní krytiny je proto nutno posoudit stupeň poškození – výskyt odlupování, cicvárů, výkvětů i trhlin. Dá se říci, že až v devadesáti procentech případů čeká střechu přeložení nebo jen částečná výměna krytiny.
6 – Podlahu je nutno izolovat proti kročejovému hluku, jinak veškeré naše dění v půdním bytě bude slyšet o poschodí níž. Tento požadavek je možné splnit jen použitím tzv. plovoucí podlahy. Nejedná se však o plovoucí podlahy složené z laminovaných či dřevovláknitých desek, označené za plovoucí proto, že nesmí být z důvodů vlhkostní a teplotní dilatace pevně spojené v nosnou vrstvou podlahové konstrukce.
Jedná se o vícevrstvé konstrukce, kdy podlahové desky nesmí být v přímém kontaktu nejen s původní podlahovou vrstvou, ale ani se žádnou konstrukcí domu. Čili podlaha je pružně uložena na zvukoizolační vrstvě, která brání přenosu vibrací do konstrukce stropu. Pokud můžeme snížit výšku podlaží o 8 až 10 cm, je ideální řešení pomocí suchého podsypu. Ten má i tu výhodu, že vyrovnává nejen příslušnou nerovnost staré podlahové vrstvy a výrazně zlepšuje ochranu před hlukem pronikajícím dolů, ale i výrazně tepelně izoluje.. 7 – Optimální světelné podmínky zajišťuje široká nabídka střešních oken, dimenzovaných pro nejrůznější vzdálenosti krokví. Při pohledu zdola je okno vnímáno především vizuálně – jako prvek dotvářející vzhled interiéru. V tomto směru je rozhodující rozměr oken a proporce ve vztahu k velikosti jednotlivých místností, a způsob členění. Intenzita denního osvětlení je posuzována podle přísných norem a je jednou z podmínek kolaudace. Šero v půdním prostoru může způsobovat trvalý pocitový kolaps, a to zejména tam, kde okno neumožňuje výhled do krajiny.
Při řešení střešních oken by proto neměl být opomenut psychologický přístup z hlediska dlouhodobého pobytu pod skoseným stropem, což bývá zdrojem depresí a tenzí. Parapety umístěné příliš vysoko jsou na obtíž stejně jako příliš nízko umístěná okna. Obojí brání volnému výhledu. Proto je velmi důležité, aby jejich spodní i horní hrana byla v takové výšce, která umožňuje nerušený výhled. Spodní hrana má být ve výšce 80 až 110 cm, ve výšce 90 cm přitom umožňuje výhled i sedící osobě. Nejvhodnější výška horní hrany je 90 až 200 cm. V tomto případě platí, že při mírnějším sklonu střechy je třeba okno delší, při strmějším kratší. O kvalitě bydlení rozhoduje i správný výběr zasklení (tepelněizolačních dvojskel), stínicích prvků a dalších doplňků. 8 – Bydlení pod zkosenou střechou ovlivní výběr nového nábytku, řešení uložných prostor aj. Ve velkých městech je podmínkou pro vybudování podkrovní bytové jednotky v bytovém domě rovněž zajištění parkovacích míst. V Praze je například třeba zajistit zhruba jedno stání na dva nové obyvatele, což je asi 15 až 25 tisíc korun za parkování venku, a asi 100 až 200 tisíc za místo v hromadných garážích (částky jsou uvedeny bez cen pozemku). 9 – Suchá cesta výstavby je nejpoužívanější, neboť v oblasti půdních vestaveb je třeba počítat s každým kilogramem statické zátěže. Lehké, snadno tvarovatelné a opracovatelné sádrokartonové desky umožňující rychlou montáž dělicích stěn, jsou vhodné pro opláštění stěn a stropů (jako suchá omítka). Sádrokartonové a sádrovláknité systémy podle způsobu využití existují i s protipožární či tepelněizolační úpravou, se sníženou nasákavostí pro kuchyně a koupelny aj.
10 – Vlastnické a majetkoprávní vztahy k půdnímu prostoru. Definitivní uzavření kupní nebo nájemní smlouvy lze doporučit až v době, kdy náš záměr vybudování půdního bytu je reálný.
Posouzení a ošetření dřevěných prvků Je třeba vytipovat části, kde je možno předpokládat některou z poruch či vadu konstrukce krovu, což jsou především místa uložení dřevěných prvků na zdivu, tj. pozednice, prahy a vazné trámy. U dřevěných stropních konstrukcí zhlaví trámů (konce trámů uložené ve zdivu) a všechna místa s vyšším výskytem vlhkosti a zatékáním vody prostupy v krytině. Kontrolu provádíme nejen u viditelných konstrukcí, ale zejména u trámů skrytých pod půdní dlažbou, kde bývají často napadena hnilobou zhlaví trámů uložené do vnější zdi, v okolí komínových těles, anténních stožárů aj.
Porušené dřevěné prvky, tj. krokve, vaznice i pozednice se vyměňují celé nebo pouze jejich části. Stejně tak se postupuje u vazníkových prvků. Vždy platí zásada, že každý poškozený díl je nutné buď odstranit nebo dlouhodobě stabilizovat. Z hlediska požární odolnosti lze dřevěné prvky ošetřit protipožárním zpěňovatelným nátěrovým systémem, který například u profilů obdélníkového průřezu o minimálním rozměru 100 mm zvýší požární odolnost: o deset minut u konstrukcí namáhaných na ohyb (vaznice, krokve), o patnáct minut u konstrukcí namáhaných na vzpěr (sloupků, vzpěr hambalků). Nátěr má životnost deset let. Ošetření musí provádět autorizovaná firma a dřevo nesmí být upraveno jiným nátěrem s výjimkou impregnací proti dřevokazným houbám a hmyzu.
Biologickým škůdcům svědčí vlhkost.,.. Půdní byt lze dokonale zateplit izolačními materiály, které však kromě vynikajících tepelněizolačních vlastností, mají několikanásobně menší difuzní schopnost, než je u cihelného zdiva. Vytvářejí tak prakticky nepřekonatelnou bariéru pro odchod vodních par z vnitřního prostoru do vnějšího prostředí. Podkrovní prostory je proto nutno dobře větrat. Při zvýšené vlhkosti dřevo napadají hniloby a dřevokazné houby – dřevomorka domácí, konifora sklepní a pórnatka velkoporá , ale dohánějí ji zdatně trámovky, síťkovce, klanolístky, choroše. Tedy houby, které ve stavbách nevznikly, ale byly do nich zabudovány již s nakaženým dřevem. Nejčastější a nejnebezpečnější dřevomorka domácí se šíří 3 až 8 mm denně!!! V pokročilé fázi vytváří při rozkladu volnou, srážející se vodu. Nejlépe se jí daří při teplotách kolem 20 °C, zároveň je „nenáročná” na vlhkost prostředí – stačí ji dvacetiprocentní vlhkost dřeva. V případě jejich výskytu se zasažené dřevěné prvky z konstrukce odstraňují i s nejméně jedním metrem zdravého sousedního dřeva. Ze zdiva se odstraní omítka, spáry se vyškrábou a plynovým nebo benzinovým hořákem se zdivo „opálí” a následně ošetří insekticidy proti hmyzu a fungicidy proti dřevokazným houbám. Pozor! Bohužel platí, že vše co škodí houbám, škodí i člověku.
Střešní plášť rozhoduje o kvalitě bydlení Tepelná izolace je pro půdní vestavbu důležitá jak z hlediska životnosti a spolehlivosti dřevěné konstrukce, tak z hlediska tepelných ztrát a nákladů na vytápění. Pro návrh zateplení střešního pláště platí ČSN 720540 Tepelná ochrana budov, Část 1 až 4. K zateplení se používá skelná vata, čedičová vlna, polystyren aj., které se vkládají mezi krokve (vnitřní zateplení), nebo nad krokve (vnější zateplení). Z nových ekologických izolací jsou dnes již dostupné například recyklovaný papír, hmoty na bázi dřeva, vlna, konopí aj. Aby tepelná izolace pod střechou správně fungovala, nesmí pronikat teplý, vlhký vzduch do konstrukce střechy. Ze strany obytného prostoru se proto umísťuje parotěsná zábrana s minimální propustností, mezi vnější stranu izolace a krytinu se vkládá difuzní fólie, zabraňující pronikání vodních par z venkovní strany. O vzduchotěsnosti rozhoduje nejen dokonalost spojů a neporušenost parozábrany, ale hlavně její kvalitní a spolehlivé napojení na konstrukci štítové stěny, v místě vaznic a prostupů dřevěné konstrukce krovu, komínových těles a větrání kanalizačního potrubí.
text: Václav Malovický foto a kresby: archiv redakce |
