Blog

Novinky RAKO 2018: Série MANO

(Komerční prezentace)

Značka RAKO letos přichází s novými kamennými povrchy (série Garda, Alba, Kaamos) „starými dobrými“ keramicky pojatými přírodními materiály, které si drží v nabídce své stále místo. Série vhodně doplňuje celá řada zajímavých dekorací včetně nestárnoucí mozaiky.

Obliba série Extra předurčila její obohacení o barevně a formátově harmonické obkládačky včetně několika dekorací. V sérii zaujme patchworková obkládačka s retro motivy vhodná do koupelny i kuchyně. Příběh, jak vznikaly ručně vyrobené obkládačky značky RAKO, na zdi rozehraje keramicky přitažlivý povrch obkládaček série Mano.

I když mají výrobky na sobě otisk přírody, příběh keramiky, jsou díky současným technologiím přizpůsobené náročným požadavkům moderního bydlení. Dnes oblíbený přívlastek „inteligentní“ dům, „inteligentní“ domácnost mají „inteligentní“ obklady odjakživa. Ani po 135 letech existence nejsou jejich vlastnosti překonatelné a díky novým technologiím na sobě stále pracují!

Představujeme sérii MANO – „Hand made“

Série Mano se nechala inspirovat kořeny tradiční výroby keramiky. Stylový charakter obkládaček a laskavá barevnost vyniknou jak v rustikálních, venkovských interiérech, tak i moderních koupelnách a kuchyních.

Návrat k tradičnímu a poctivému řemeslu, charakter ručně vyráběné mačkané struktury ve formátu 30 x 60 cm s na dotek příjemným saténovým povrchem
Vzhled velmi decentně opracované plochy je tvořen kombinací reliéfu a designu tištěného digitálním tiskem
Pro nefalšovaný dojem poctivé manuální práce je obkládačka vyráběna v nerektifikovaném provedení v bílé, béžové a šedé barvě
Celkový „hand made“ charakter podporuje formát lícové cihly 30 x 7,5 cm s výraznou strukturou a lesklým povrchem
Lze využít jak pro koupelny, kuchyně, dekorativní stěny, recepce, krby apod., tak pro venkovní zahradní altány, obložení barové zdi, sloupky, ploty atd., v zásadě pro veškeré fasádní aplikace
Způsob pokládky cihlového prvku je možný několika způsoby: s posunem o 1/3, nebo tzv. na vazbu, případně klasicky na střih

Více se i této sérii dozvíte na portále značky RAKO.

Klidný spánek, část 3.: Netradiční tipy

Zde najdete první a druhý díl seriálu.

Stejně jako spoustě jiných senzitivních lidí je mi jedno, zda někdo s odborným titulem napíše, že je to bezpečné – moji osobní zkušenost to nemění. Stačí si představit, že v každé školní třídě sedí několik dětí, které tuto zvýšenou citlivost mají, je jim špatně, nesoustředí se a nevědí vlastně proč. Spolužáci jsou vpohodě. Nikdo kolem nemusí tušit, proč mají špatný prospěch, jsou často nemocné a nesoustředěné. Do školy nemohou nejít, a přitom celou dobu musí sedět v plném wifi signálu, mezi nejméně dvaceti zapnutými mobily svých spolužáků, a na jejich vlastním mobilu se třeba hodinu nebo i déle baví s rodiči a kamarády.

Ještě nedávno nic takového neexistovalo, nemluví se o tom, je „in“ být stále online. Maminky v dobré víře nutí mít dítko mobil stále u sebe a zapnutý, aby bylo v „bezpečí“, kdyby něco. V paneláku nebo bytovce rodině hrozí, že žije v zapnutých wifinách a jiných „zářítek“ i desítek svých sousedů. Mikrovlny procházejí zdí velmi snadno, i když se vzdáleností slábnou.

Lidé se takto „smaží“ mikrovlnami navzájem, zařizují si útulně své byty, dělají vše pro každodenní pohodlí a komfort, ale byt je přitom nebezpečný k delšímu pobytu, nevhodný pro spánek, práci, škodlivý pro pobyt dětí i domácích zvířat. Podobně jsou na tom kanceláře.

A řešení je tak snadné – vypnout na modemech „smrtelně pohodlnné“ bezdrátové vysílání a zapnout si internet do počítače kabelem. Ano, nebude už připojení v kuchyni… Ale možná si díky tomu tu kuchyni užijeme mnohem déle.

Otravovat byt sousedům svými mikrovlnami zřejmě bude brzy stejně nelegální, jako jim tam lít vodu, pouštět ventilací jedovaté výpary, šířit radioaktivní látky, nebo kouřit v nekuřáckých prostorách. Nyní žijeme v době, která něčím připomíná časy, když se běžně azbestové desky řezaly pilkou, v sadech roztřikovalo DDT a průmysl na celém světě bezstarostně chrlil PCB (polychlorované bifenyly).

Tipy na život v pohodovějších vlnách

Základem je pevný internet připojený k počítači kabelem, na němž zvládneme většinu práce i zábavy, a navždy vypnuté wi-fi (tlačítkem nebo softwarově). Investice trocha peněz a času do natáhnutí pár kabelů pro všechny počítače v domě se bohatě vyplatí. Bezdrátové modemy a mobilní internet je lepší používat jen vyjímečně a velmi krátce, co nejdále od těla a dětí.

Dobu strávenou telefonováním mobilem lze zkrátit na minimum, používat handsfree sadu nebo hlasitý odposlech, aby byl dále od hlavy. Přejít se dá na sms, maily a s rodinou se potkávat a mluvit raději osobně.
Nepoužívaný mobil je dobré vypínat, hlavně na noc, protože průběžně vyzařuje i když jen odpočívá.
Netelefonovat v autě, autobuse, v metru, ani při slabém signálu (mobil pak vyzařuje mnohem silněji).
Na pracovištích může být pevné připojení kabelem a volat se dá z pevných linek (zlepší se soustředěnost i zdraví zaměstnanců, některé moudré firmy v zahraničí to opět zavádějí jako standard, protože nechtějí mít otupělé zaměstnance).
Ve spolupráci s dalšími přemýšlejícími rodiči je potřeba zařídit zrušení wifi ve škole kam chodí vaše děti.
Lze příjemně informovat sousedy o zdravotních rizicích jejich bezdrátových zařízení (které září i do vašeho bytu).
Hotely i restaurace se pyšní svým wi-fi zdarma, čímž časem odradí stále více klientů. Můžeme i tam žádat o pevné přípojky a vzduch bez mikrovln.
Muži, nezabíjejte si spermie bezdrátově připojeným notebookem na klíně (likvidaci spermií mikrovlnami potvrdily už mnohé studie).
Těhotné ženy, chraňte si bříško před mikrovlnou radiací a elektromagnetickými poli všeho typu. Existují ochranné těhotenské zástěry s vetkaným stříbrným vláknem (7protect.com).
Elektronické chůvičky pro hlídání malých dětí mohou vyzařovat více než mobil, a nadělat více škod než užitku, nechte si je změřit.
Rodičovskou lásku sdělovat dětem přes mobil není dobrý nápad, pohled do očí, bez mikrovln do mozku, je léty osvědčená verze.

Mikrovlnné trouby nepatří na tento svět, kromě obvyklého průsaku silné radiace do okolí ničí i všechny zahřívané potraviny a některé zdravé substance v nich mění na škodlivé.

Máte-li poblíž bydliště nebo na střeše vyzařující antény, vysílače mobilního signálu, nechte si je změřit, pokuste se je nechat demontovat, nebo změňte bydliště, mohou být velmi nebezpečné do okruhu 400 metrů.

Musíte-li žít v civilizaci a nemáte-li hluboko do kapsy, můžete svůj byt a své lože ochránit omítkami (Profi Faradayus) a tkaninami na oknech a kolem postele (Swiss Shield), které výborně zachycují elektrosmog a mikrovlnné záření na principu jemné Faradayovy klece.

Může se hodit i přístroj Acoustimeter nebo The Acousticom 2, který dokáže měřit kolik a odkud k vám přichází mikrovlnné radiace. Vhodné i pro úplné lajky, snadno se s nimi pracuje. Nové vysílače přibývají na střechách jako houby po dešti, máme právo vědět, v čem žijeme.

Měřící přístroje tohoto typu nejsou u nás běžné, ale dá se online objednat např. přes anglický obchod Amazon, v přepočtu za pět až dvanáct tisíc korun (dle typu).

Čemu tedy máme věřit?

Mobily a jiné svítící krabičky jsou již natolik oblíbeným mazlíčkem mnoha lidí, a pracovní pomůckou, že jakékoliv nařčení jejich záření ze škodlivosti může být považováno za rouhání. Leckdo po chvíli užívání vzhlíží ke svému „smartfounu“ jako kojenec k prsu matky. Někdo by možná raději zemřel, než aby byl chvíli offline. Možná to přesně o této volbě je, kdo ví. Je to zatím celé jeden velký pokus na lidech.

Každý si asi bude muset udělat vlastní názor a určit své priority. Pojďme si dělat názory vědomě, ne jen na základě komerční propagandy, která se jeví býti velmi nezodpovědnou.

Kde se dá informovat více?

Skupiny nezávislých otitulovaných vědců, to jest oficiálně uznávaných, ale neplacených mobilním průmyslem za chlácholení veřejnosti, založily mezinárodní hnutí Bioinitiative 2012, které shromažduje důkazy o škodlivosti mikrovln na lidské zdraví, a tlačí na vlády a firmy, aby přijaly rozumné limity na vyzařování vysílačů a jiných přístrojů na veřejných prostranstvích.

Pro podložení informací podaných v tomto článků můžete dále v angličtině studovat na http://www.bioinitiative.org , kde je na základě tisíců studií a pozorování podrobně rozepsán škodlivý biologický účinek mikrovlnného záření.

Dalších zahraničních webů, které píší diplomovaní odborníci na tuto problematiku, můžete nalézt mnoho. Ke shlédnutí doporučuji i britský dokument „Plný signál“, který byl odvysílán Českou televizí a je k nalezení na internetu.

Text připravil spolupracovník redakce časopisu Rodinný dům Jaroslav Svoboda. Informace o jeho práci a projektech najdete na webu Ekozahrady.com.

Nápady pro špenátové zeleniny

Jana Nováková označuje špenátové zeleniny jako příbuzné či přímo patřící do čeledi merlíkovitých, podle novější klasifikace do čeledi laskavcovitých. Původně se využívaly jako špenátové zeleniny hlavně merlíky a lebedy, známé jednoleté plevely.

Nejznámější rostlinou této užitkové skupiny je ovšem klasický špenát. Pěstuje se také mangold, půdopokryvný špenát novozélandský (čtyřboč) nebo špenát jahodový. Specialitou přírodních zahrad jsou vysoké lebedy zahradní, například jejich zelenolistá nebo červenolistá forma.

Což takhle dát si špenát

Odrůd špenátu je celá řada, tradičně se pěstuje jako jarní nebo podzimní krátkodenní rostlina. Jana Nováková jej pěstuje i jako ozimý, vysévá ho později na podzim a sklízí jako první jarní zeleninu. Ve druhém roce vybíhá do květu: „Má to kromě jiného výhodu v tom, že si můžete pěstovat i vlastní osivo, nebo ho nechat vysemenit na stanovišti. Ale nikoli mnoho let po sobě, i špenát má rád střídání v osevním postupu,“ podotýká.

Základními podmínkami pro pěstování špenátu je živinami středně bohatá a spíše vlhčí půda, stanoviště může být i lehce zastíněné. Sklízí se najednou, vytržením celé rostliny, postupné sklízení jednotlivých listů je pracné. Špenát je vítaným sousedem ostatních rostlin (je dobré mísit zeleniny, které berou živiny z různých hloubek a vzájemně si v růstu pomáhají). Není příbuzný s většinou běžně pěstovaných zelenin, takže se vhodně uplatňuje ve střídavém osevním postupu. Je kvalitním zeleným hnojivem a čisticí rostlinou, která navíc zlepšuje strukturu půdy.

Statný a zdravý mangold

Mangold (Beta vulgaris var. cicla) má své místo ve většině přírodních zahrad a dokonce i v květinových záhonech. Stačí mít dobře živenou, spíše vlhčí půdu a může růst i v polostínu pod stromy. Důležitý je dostatek vláhy, při jejím nedostatku totiž předčasně vybíhá do květu.

„Měli bychom vědět, že mangold je dvouletka. Rostlina ponechaná přes zimu na záhoně vykvete ve druhém roce a můžete sklidit i vlastní, klubíčka připomínající osivo,“ připomíná naše průvodkyně a představuje dále podle odrůd mangold listový. Ten má tenčí řapíky a jeho listy se zpracovávají podobným způsobem jako výše jmenovaný špenát. Řapíkatý neboli chřestový mangold se naopak pěstuje kvůli využití zdužnatělých řapíků, které mohou mít nejen zelené, ale i žluté, bílé nebo červené až nafialovělé odstíny. Připravují se z nich výborné saláty nebo se zapékají.

Poléhavá čtyřboč

Ve své domovině (Japonsko, Čína, Austrálie a Nový Zéland) jde o rostlinu vytrvalou, u nás se pěstuje jako jednoletá. Novozélandský špenát – čtyřboč (Tetragonia tertagonoides) je teplomilná, poléhavá, lehce sukulentní rostlina, která obvykle nepřečká naši zimu. Seje se tedy v době, kdy již nehrozí mrazíky. Občas špatně vzchází, někdy ale naopak semena přečkají v substrátu a na jaře vyklíčí sama.

Pěstuje se pro listy, které se mohou sklízet postupně celé léto a využívají se jako klasický špenát. Svým poléhavým habitem se kombinuje se vzpřímenými rostlinami – šikovně pokryje povrch záhonu pod nimi. Výhodou je, že slimáci o dužnatou čtyřboč příliš nestojí.

Jahodové překvapení

Vzhledově zajímavý jahodový špenát (Chenopodium foliosum) neboli merlík listnatý nepřehlédnete. Víceletá až půl metru vysoká rostlina je nápadná svými červenými plody vyrůstajícími v paždí listů. Chuťově jsou spíše nevýrazné. Lze je konzumovat jako ovoce za syrova i tepelně upravovat na marmelády a džemy.

„Listy na lodyze jsou zubaté a dobré, mají využití jako špenát, ale neobsahují látky dráždící žlučník, močové cesty a ledviny. Obsahují rovněž cenné vitaminy, minerály a vlákninu,“ dodává naše průvodkyně.

Dekorativní lebeda

Nenáročná, ale vysoce nápadná je také lebeda zahradní (Atriplex hortensis) se svými specifickými nachovými listy. Vysévá se od března, buď do řádků, nebo „rozhozem na široko“ a vzhledem ke své mohutnosti potřebuje dostatek prostoru. Sklízí se v průběhu sezony otrháváním mladých lodyžních listů.

Je jednoletá, a pokud několik rostlin necháte na záhoně vykvést, vysemení se samy a příští rok se o ně už nemusíte vůbec starat. Jenom nebudou v přesných řádcích. Lebeda zahradní se dá bohatě využít v kuchyni, k dušení, jako příloha k hlavnímu jídlu, do polévek, do nejrůznějších salátů či do pomazánek.

Plané špenáty

Kromě merlíků a lebed můžete zpracovávat i další plané rostliny. Jana Nováková doporučuje kopřivu dvoudomou nejenom do nádivky, ale i do polévky, lze ji usušit, nadrtit i namlít a přidat ji třeba do těsta, které obarví a obohatí o cenné minerální látky.

Stále populárnější je i bršlice kozí noha: „Často je považována za obtížný plevel, ale její mladé, jemně zelené skládané listy jsou výtečné. Má vůni po mrkvi a znám lidi, kteří mají bršlicový ‚špenát‘ raději než kterýkoli jiný,“ podotýká s úsměvem naše průvodkyně. Zajímavý recept na salát z bršlice najdete zde.

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., www.janinyzahrady.cz

VIDEO: Pasivní bungalov bez bariér

Celý článek včetně technických informací najdete na našem partnerském webu Mujdum.cz.

BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 8.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Pro volbu barev do WC a koupelny jsme museli dojít s manželem ke konsenzu. Já chtěla teplé barvy, meruňkovou či kombinaci žluté a oranžové, manžel chtěl tmavší odstíny hnědé. Vzhledem k naší špatné prostorové představivosti jsme si nechali udělat návrh.

Obklady i dlažby jsme volili od českého výrobce, značky RAKO. Kupodivu první návrh koupelnového studia se nám líbil a bylo rozhodnuto (i když jsem tajně doufala, že se líbit nebude a vrátíme se k mému teplejšímu návrhu barev, přesto to vyhrála kombinace smetanové, světle hnědé a tmavě hnědé).

Nejdražší byly listely. Když jsem viděla tu cenu, hned jsem prohlásila, že to půjde i bez nich. Ale manžel usoudil, že bez nich by to nebylo ono a že ušetříme určitě někde jinde. Neušetřili jsme, ale listely máme a jsem ráda, že tam jsou.

Samostatnou kapitolou by mohlo být lepidlo pod dlažbu vhodné pro podlahové vytápění. Na radu stavbyvedoucího jsme nešetřili a dost jsme za něj připlatili. Stejně to nepomohlo a místy už se dlažba ozývá lupáním a je jen otázkou času, kdy se dlaždice bude muset vyříznout a znovu podlepit.

Zrcadlo je nalepeno přímo na stěnu do „rámu“ z listel. Baterie české výroby nebyly drahé, těsnění na výměnu je levné a snadno k dostání. Na údržbu jsou světlé dlaždice praktičtější než ty tmavé. Vodní kámen je všude vidět, zvláště pokud máte tmavé spáry, naštěstí se u nás vyrábí i kvalitní prostředky na rez a vodní kámen, které pomohou a nejhorší práci udělají za nás.

Součástí návrhu bylo i krásné velké zrcadlo na stěně, zapuštěné do obkladu. Srdce mi bušilo, když jej tam hoši lepili. Zatím drží, ale jistota na hřebíku je jistota – stále čekám, kdy přijde ten den a bude dole.

Při návrhu obkladů je také vhodné si předem rozmyslet, kam usadíte držáky na WC štětku či toaletní papír, aby jejich přichycení bylo snazší a obměna jednodušší. Ze stejného důvodu jsme před lepením obkladů ještě přesouvali zásuvky a vývod pro otopný žebřík.

Nástrahy tekoucí vody

Instalace dveří do sprchového koutu byla malou maturitou pro instalatéra, který montoval vše spojené s vodou v domě. Bezbariérový vstup do sprchového koutu vřele doporučuji, dnes bych ale volila jiný typ odpadního kanálku, který je integrovaný do dlažby.

V našem nerezovém kanálku je přepad, kde se vše zachytí, ale nepropustí dál do odpadu. Musíme jej tedy čisti velmi často, v opačném případě by se „ozval“ neblahým zápachem. Samotné čištění znamená rozebrat celý kanálek a pak jej zase složit zpět – nejméně hodina intenzivní práce. A hlavně se obávám, že jakmile jednou začne protékat nebo se poškodí, budu se muset smířit s rozebráním dlažby ve středu sprchového koutu. U vaničky je sice mírný schodek, ale zase snazší obměna. Vše má tedy své klady i zápory.

S koupelnou i WC jsou spojeny baterie. Z nepřeberného množství toho, co si v dnešní době lze pořídit, jsme zvolili baterie od RaV Slezák. Již po dvouletém provozu se nám osvědčilo mít baterie od českého dodavatele, neboť náhradní těsnění nebylo závratně drahé a oprava kapajícího kohoutku nebyla finanční pohromou.

U kuchyňské baterie z Baumaxu (kde jsem snad jedinkrát vybírala podle vzhledu, ne podle kvality a výrobce) už tuto jistotu nemáme, neboť je od neznámého výrobce, a jakmile začne téci, nevyhneme se nákupu zcela nového výrobku. A to už nebude zdaleka tak ekonomické ani ekologické jako výměna těsnění.

Jak zajistit tepelnou pohodu pod střechou

(Komerční prezentace)

Skladba střechy musí být vždy navržena s ohledem na požadovaný stav vnitřního prostředí. Požadavky na tepelnou ochranu jsou dané normami, které také řeší energetickou náročnost celé budovy. Při navrhování je potřebné pamatovat rovněž na mechanickou odolnost a stabilitu střešní konstrukce, ochranu vnitřního prostředí proti hluku přicházejícícho zvenku, ale i na požární bezpečnost. Odborník společnosti ROCKWOOL Pavel Matoušek přidává i další důležité faktory: „Kromě výběru správného typu izolace a krytiny je nutné zohlednit také sklon střechy, velikost a vzdálenost krokví nebo polohu domu v zástavbě.“

Řez střechou (ROCKWOOL) Správná tloušťka tepelné izolace a vhodné řešení konstrukčních detailů mají za cíl snížit tepelné ztráty. Velký vliv na tepelně-izolační vlastnosti střešní konstrukce má množství tepelných mostů a vazeb. Proto je důležité důkladné vyplnění prostoru mezi krokvemi izolací tak, aby nevznikly netěsnosti. Pro eliminaci tepelných mostů se doporučuje položit izolaci ve dvou nebo více vrstvách. Zde je potřeba dohlédnout na to, aby spoje mezi izolacemi byly překryté. Nejkritičtější místa jsou například přechody střechy na fasádní kontrukci, napojení střešního okna na střešní konstrukci a další prvky tvořící nosnou konstrukci střechy.

Větraná vzduchová mezera je důležitou součástí šikmé střechy, zvláště u domů se zatepleným podkrovím. Vzduchovou mezerou odchází přebytečná vlhkost, která se tvoří na spodní straně střešní krytiny. Při realizaci vzduchové mezery je nutné počítat s vhodnou ochranou proti dešti i živočichům. Taktéž nesmí nic překážet proudění vzduchu. Je potřebné dbát na následující zásady: „Otvory při okapech i hřebeni musí být správně dimenzované, což určuje norma. Například, při sklonu střechy 25° až 45° musí mít vzduchová mezera minimálně 40 mm, pokud je délka vzduchové vrstvy menší jak 10 metrů a vzduchová mezera odvádí vodní páru nad střešní konstrukci,“ vysvětluje Pavel Matoušek.

K rizikovým místům patří napojení šikmé střechy na fasádu. Je podstatné zaměřit se hlavně na to, aby izolace střechy byla napojená na izolaci fasády, případně ji překrývala. Stejně tak prostor mezi krokvemi a zdí musí být vyplněný izolací. Je nezbytné věnovat se také místům prostupu některých instalačních prvků. Komfortní bydlení a tepelnou pohodu v podkroví pomůže zabezpečit izolace ROCKWOOL. Kamenná vlna má výborné tepelně-izolační a akustické vlastnosti a navíc významně zvyšuje požární bezpečnost střechy domu.

VYTÁPĚNÍ, část 3.: Snadno regulovatelná elektřina

Předchozí část seriálu najdete zde.

ízké pořizovací náklady na otopnou soustavu dostatečně kompenzují vyšší cenu elektřiny, zejména při vytápění s nízkou spotřebou energie. Elektrické vytápění lze instalovat v rámci stavební konstrukce (podlaha, stěna, strop), jako teplovodní otopnou soustavu s elektrokotlem nebo tepelným čerpadlem a také samostatnými topnými tělesy. Zdrojem tepla může být elektrický přímotopný zdroj, akumulační zdroj nebo tepelné čerpadlo.

Přímotopné zdroje a akumulace

Jsou založeny na principu výroby tepla a jeho předávání teplonosné látce, reagují tak bezprostředně na potřebu dodávky energie k zajištění teploty vnitřního vzduchu. Přímotopy mohou být umístěny přímo ve vytápěné místnosti (sálavé panely, infrazářiče, přímotopné konvektory a radiátory, topné podlahové fólie), nebo v rozvodech otopné soustavy (elektrokotel s ohřevem topné vody nebo přímotopný ohřívač vzduchu).

Pro přímotopy se nabízejí speciální dvoutarifové sazby cen elektřiny, kromě otopných těles mohou nižší sazbu využívat i ostatní spotřebiče z přípojky. Akumulační zdroje pracují na principu ukládání energie vyrobené v době nízkého tarifu do akumulátoru tepla (např. teplovodní zásobník, cihlová stěna, betonová vrstva podlahy), aby se následně v době energetické špičky uvolnila ve formě tepla a využila k ohřevu vnitřního vzduchu.

Způsob distribuce a přenosu tepla

O dopravu tepla do vytápěných prostor se stará teplonosné médium (voda nebo vzduch). Šíření tepelné energie z jednoho místa na druhé může probíhat prouděním (konvekcí), sáláním (radiací) nebo vedením (kondukcí), ve vytápění se využívají první dva uvedené způsoby.

Při využití sálavých nízkoteplotních stropních panelů převažuje sálavá složka přenosu tepla nad složkou konvekční. Existují i stropní topné fólie tl. 0,4 mm, s jejichž pomocí se podhled (např. ze sádrokartonu) zahřívá v celé ploše. Topná fólie teplo nepředává sama o sobě, ale „nahřeje“ SDK desku a ta je pak vyzařuje. Jde tedy o akumulační zdroj tepla.

Tepelné čerpadlo systému vzduch/vzduch pracuje tak, že teplo odebrané venkovnímu prostředí se ve výparníku předává kapalnému chladivu, které se po zahřátí odpařuje. Páry stlačené v kompresoru na vysoký tlak jsou přiváděny do kondenzátoru, kde předávají teplo topné vodě, aby se nakonec tlak chladiva expanzním ventilem snížil na původní hodnotu, čímž se cyklus uzavírá.

Tepelná čerpadla

V pravém slova smyslu nejsou zdrojem elektrického vytápění, neboť energii využívají „jen“ k pohonu kompresoru, díky němuž čerpadlo odebírá nízkopotenciální energii ze země nebo z venkovního či odpadního vzduchu a využívá ji k ohřevu teplonosné látky. TČ mohou být částečně umístěna přímo ve vytápěné místnosti (TČ typu vzduch/vzduch), nebo v rámci rozvodu otopné soustavy (TČ typu země/voda, vzduch/voda a vzduch/vzduch) a existují pro ně rovněž speciální dvoutarifové sazby cen elektřiny.

Elektrokotle + radiátory

Radiátor je vlastně tepelný výměník, který předává teplo distribuované teplovodní otopnou soustavou do místnosti. K přenosu tepla zde dochází jak sáláním, tak konvekcí a k ohřevu teplonosného média slouží topné patrony ve výměníku, kolem nichž voda proudí a přijímá produkovanou energii.

Elektrokotle v systému teplovodního vytápění pracují prakticky shodně, jako kotle s hořákem. Používají se také jako doplňkový zdroj v soustavě, kde hlavním zdrojem tepla je třeba kotel na tuhá paliva, tepelné čerpadlo nebo solární termické kolektory. K nejznámějším značkám elektrokotlů se řadí Protherm, Thermona, Dakon, Junkers či Bosch.

Akumulační kamna, kabely a rohože

Sestávají z tepelně izolovaného pláště s vysoce výhřevným jádrem (např. magnezitové cihly), mezi nimiž jsou uloženy topné tyče, tepelná energie se v době nízkého tarifu ukládá v akumulačních cihlách a následně se v energetické špičce využívá k vytápění. K tomu dochází buďto přirozeným prouděním vzduchu kolem cihel (statická akumulační kamna), nebo prouděním vzduchu za pomoci ventilátoru (dynamická akumulační kamna), v obou případech je přenos tepla konvekční. Vybíjení v případě statických kamen nelze regulovat, u dynamických se reguluje spínáním ventilátoru, případně regulací otáček.

Topné kabely a rohože (např. Fenix) v podlahovém souvrství pracují na principu akumulace, přesto jde o druh sálavého vytápění.

Odborník radí

Pavel Novotný ze společnosti Bosch Termotechnika:

Elektrokotel BOSCH Tronic Heat 3500/3000 (Termotechnika) „Pokud rodinný dům vykazuje nízkou tepelnou ztrátu (novostavba, dům v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu), případně hledáte záložní zdroj tepla, který, v případě neočekávané poruchy, ihned zastoupí hlavní zdroj tepla, nebo si prostě chcete jenom dopřát komfort a nemáte chuť roztápět kotel na pevná paliva, pak je optimální volbou například elektrokotel Tronic Heat 3500/3000.

K nesporným výhodám patří kromě nízkých pořizovacích nákladů i úspora na pravidelných ročních kontrolách a čistění komínů (zhruba 400–800 Kč), bonusem je i snížená 20hodinová sazba na veškerou elektrickou energii spotřebovanou v domácnosti.

Elektrokotel Bosch je prakticky bezobslužný a velmi spolehlivý, výrobce garantuje i dokonalý servis a dlouhodobou dostupnost náhradních dílů. Kotel se vyrábí ve dvou verzích (Tronic Heat 3500 a 3000) s výkonovým rozsahem 0–24 kW. Tronic Heat 3500 je mimo jiné vybaven nízkoenergetickým oběhovým čerpadlem a expanzní nádobou.

Tronic Heat 3000 je dodáván bez expanzní nádoby a oběhového čerpadla a je tak spíše vhodný jako záložní zdroj tepla. Výhodnost zařízení podtrhuje i ceníková cena (14–22 000 Kč bez DPH).“

Vyhlášení vítězů Velkého finále akce PROJEKT ROKU 2017!

1. cena – benzinová motorová pila Oleo-Mac OM 947

David Štajer – rekonstrukce rodinného domu

1. cena – benzinová motorová pila Oleo-Mac OM 947: David Štajer – rekonstrukce rodinného domu „Jako kluk jsem vyrůstal v bytě na sídlišti a snil o domečku se zahrádkou. V roce 2014 jsem se rozhodl si tento sen splnit a na jaře 2015 narazil mezi inzeráty na dům, který mne zprvu spíše odrazoval, jelikož šlo o hodně zdevastovanou stavbu. Zajímavé bylo ale jeho umístění: dům je přistaven přímo ke skále a nad domem je kulturní památka – zámeček. Nakonec jsem se ale rozhodl pro prohlídku a ještě ten den si s makléřem podal ruku.

Sám jsem bez zkušeností a praxe začal rekonstruovat. Můj rádce byl internet. Nakonec se rekonstrukce podařila s velkou podporou rodiny a přátel takřka svépomocí (až na elektřinu, plyn apod.). Nechal jsem tam spoustu nervů, času i zdraví, ale přesto nelituji!“

2. cena – benzinová sekačka SP 535 HW 4S

Lukáš Bílek – přístavba terasy

„Jsem takový domácí kutil všeho druhu a baví mě práce se dřevem, a tak jsem se pustil do výstavby terasy sám vlastníma rukama. Nejprve jsem vybetonoval základy, pak mě čekalo položení dlažby, udělal jsem schody a nakonec to nejtěžší – stavba samotné terasy. Ohoblovat, naměřit, nařezat a nakonec natřít trámky. Chtěl jsem si ještě terasu zkrášlit, tak jsem si zkusil zdárně do vzpěr vyřezat ozdobu… Položil jsem krytinu, na jednu třetinu střechy jsem použil prosvětlovací desky, abych nezastínil obývací pokoj, udělal jsem klempířinu (se kterou nemám žádné zkušenosti a trvala mi docela dlouho, ale nakonec se vše za pomoci přítele na telefonu povedlo) a terasa byla na světě!“ V okolí terasy se pak jistě uplatní sekačka od Mountfieldu…

2. cena – benzinová sekačka SP 535 HW 4S: Lukáš Bílek – přístavba terasy

3. cena – tlaková myčka PW 146 C

Michal Oleksulyn a Kristýna Boudová – stavba domu svépomocí

Tento projekt jste měli letos příležitost sledovat krok za krokem, v našem časopise totiž komentuje jeho průběh v seriálu Michalova partnerka Kristýna, která je hlavou celého projektu. Michal pak trpělivě plní její přání a v současnosti je již dům pod střechou a připraven k nastěhování. Na jaře pak v jeho okolí jistě ocení tlakovou myčku.

3. cena – tlaková myčka PW 146 C: Michal Oleksulyn a Kristýna Boudová – stavba domu svépomocí

Kdo získá předplatné?

Odměnu si podle nás zaslouží i další projekty, proto jsme se jim rozhodli udělit zvláštní cenu v podobě ročního předplatného časopisu Můj dům, Bydlení či Rodinný dům podle vlastního výběru oceněných. Najdete-li mezi nimi své jméno, napište nám na adresu rd@bmczech.cz, o jaký časopis máte zájem, a adresu, kam ho chcete posílat!

Projekt č. 7: Rekonstrukce domu svépomocí – Radka Malcová: „Ještě chybí pár maličkostí, ale jsme hotovi. Práce trvala déle, neb ji táta dělá sám – s občasnou pomocí rodiny. Táta dělal stropy, podlahy, schodiště, kuchyň, dveře s obložkami, nová okna atd. Prostě vše, co vidíte. Je to vyučený automechanik, nikoli truhlář nebo zedník. Veškerá řemesla se naučil sám, aby nám mohl vytvořit krásné bydlení…“

Projekt č. 8: Plot kolem zahrady – Jana Metlíková: „Měli jsme kolem domu a zahrady dva ploty, každý jiný, a tak jsme se rozhodli výměnu obou plotů za jeden. Většinu práce dělal manžel sám. Trvalo to sice tři roky, ale konečně je plot hotový, celkem 80 metrů.“

Projekt č. 14: Vylepšení zavlažování zahrady – Jiří a Věra z Českých Budějovic: „Naše nová podzemní nádrž přidala k zalévání zahrady v letošním suchém létě nějaký ten kubický metr navíc, a tak i díky ní byly ztráty minimální a úroda zeleniny velmi příjemně překvapila. Okolí horního uzávěru nádrže jsme upravili jako cestičku vedoucí kolem maličkého okrasného jezírka. Přívod a odvod vody, včetně elektrického kabelu k čerpadlu, je skoro 40 centimetrů pod cestičkou a umožňuje zalévání buď ze dvou vodních zásuvek ručně, nebo automaticky pomocí týdenních spínacích hodin ze zavlažovacích výsuvných trysek.“

Projekt č. 18: Bourání a stavění skleníku a bazénu – M. Horáková: „Naším projektem bylo vybourání starého bazénu, zbourání již nevyhovujícího skleníku a stavba téhož – nového a hezčího.“

Projekt č. 22: Velká přestavba domu – Jaroslav Kvasnička z Nového Bydžova: „Tři místnosti do ulice budou zbourány. Na pravé straně objektu bude garáž. Objekt bude opatřen rovnou střechou, fasáda zateplená a opatřená mnichovskou omítkou…“

Projekt č. 24: Nový bazén a skalničky okolo – Jarmila Elšíková: „Na prvního máje nám bazének dovezli a začalo měření, kopání, rytí, navážení, vyvážení …a znovu měření, bednění, betonování… Ještě, že mám tak šikovného manžela, dědečka a rodinného kamaráda Jožinka – Ferda mravenec práce všeho druhu! No a na mne s dětmi a babičkou zbylo shánění dlažby, lehátek, slunečníku a samozřejmě nových plavek…“

Projekt č. 36: Zahradní domek a vyvýšené záhony – Helena Zemková: „Naším projektem roku byla realizace zahradního domku a vyvýšených záhonů v nevyužité části zahrady. Začali jsme v březnu, fotky dokončených plánů zasílám.“

Projekt č. 38: Po deseti letech nová kuchyně – Roman Sajfríd: „Po 10 letech jsme se rozhodli pro novou kuchyni. Manželka si ji navrhla a společně s kamarádem truhlářem jsme si ji zhotovili. Dřevo jsem si sám vydrásal, aby vynikla jeho struktura, ostré hrany zjemnil a manželka ji natřela. Jsme rádi, když si můžeme sami na svém nábytku alespoň trochu zapracovat. Spotřebiče jsme neřešili, ty původní fungují, a proto není třeba je měnit za jiné. Dále Vám zasílám i pár fotek z našeho obývacího pokoje, kde máme stejným způsobem dělaný nábytek a sedací soupravu na míru a dle našich představ…“

Projekt č. 39: Přestavba staré půdy na moderní ložnici, šatnu a koupelnu – Jiří a Martina Hankeovi: „První problém byl se starými krovy, které už byly značně prožrané červotočem. Rozhodli jsme se tedy pro radikální odstranění starého krovu a zvýšení světlé výšky o cca 120 cm, čímž jsme docílili pohodlné pochozí výšky v celé části zamýšleného prostoru. S bouracími pracemi jsme začali koncem května a nyní již bydlíme krásně v novém.“

Projekt č. 41: Přestavba domu – Lucie Heroutová: „Dlouho jsme chodili kolem objektu na kterém stál polozřícený dům. Pozemek se nám velmi líbíl jeho rozlohou a místem jako takovým. Tak nějak se stále přemýšlelo o tom, co by bylo lepší: zda dům zbourat a postavit novým, nebo alespoň zanechat původní obvodové zdivo. Po poradě se statikem jsme se rozhlodli pro druhou variantu a pak se to rozjelo! Než byl hotový projekt a stavební povolení, tak jsme nejprve měli fúru práce s nepořádkem, který byl uvnitř. Nebralo to konce – než jsme se dostali k podlahám a zdem, trvalo měsíce… Pak přišlo bourání, sundavání staré střechy, kopaní podlah, přistavování až po budování našeho snu… Letos po roce a půl jsme vše dokončili a chystáme se kolaudovat. Byla to fuška, ale stálo to za to!“

Všechny projekty zařazené do soutěže si můžete prohlédnout zde.

Všem děkujeme za účast

a těšíme se na vaše další projekty v některé z příštích soutěží!

Redakce časopisu Rodinný dům

Interiér: Byl to dům se živností…

Dům z 30. let minulého století je v pražské čtvrti, kterou projektoval strýc muzikanta a architekta Pavla Bobka a říkávalo se jí Malý Vatikán. Domy se stavěly do malebných malých náměstíček, jež obyvatelům poskytovala možnost nákupu v obchůdcích i posezení v kavárnách či restauracích. Tenkrát se jim říkalo domy se živností.

Jedním z nich je i dům, jehož přízemní byt mají manželé pronajatý od Honzova otce. V přízemí domu býval lokál a v patře bydleli majitelé hospody, tedy Honzův pradědeček s rodinou.

Dům má, ostatně jak už to u hospůdek bývá, bohatou historii, která třeba za války nebývala vůbec růžová, neboť tam chodilo na kulečník i gestapo a pradědeček coby odbojář měl často namále.

Teď už je ale všechno jinak a dům tepe úplně jinou energií, která je velmi živá a příjemná. Když Monika s Honzou dostali byt k dispozici, jejich vstupní investicí byla rekonstrukce střechy. Ze zbylých peněz stavebního spoření pak mohli zrekonstruovat přízemí, které už bylo z hospody přeměněné na kancelářské prostory.

I když byl dům už dávno vyčištěný od hospodské „patiny“, stále čpěl kouřem, protože se v kancelářích kouřilo, a tak to manželé museli vzít opravdu z gruntu, a to od štuků na stropech až po podlahu.

S dispozicí se hýbat nemuselo, neboť oba chtěli velkou místnost se společným obývákem, jídelnou a kuchyní, což bývalý lokál poskytoval. Nemuseli měnit ani okna, která sice už nebyla původní, ale vyhovovala.

Mistryně dekorací

Monika má k zařizování vlohy a to, že si sem tam pro potěchu namaluje obraz, svědčí o jejím výtvarném nadání. Nepřipadalo tedy v úvahu, že by si k návrhu interiéru někoho přizvala. Dispozici zvládla sama v programu na počítači, zbytek dotvořila podle svého vkusu a citu. Ostatně podle nálady a ročního období prý „dotváří“ stále dál. Tu si pořídí nový koberec, v bazaru sežene pěkný doplněk, ušije letní závěsy či namaluje další obrázek.

Jediné, co Monika svěřila odborníkům ze studia Hanák nábytek, byl návrh kuchyně. Vybrala si moderní kuchyň v nadčasové bílé barvě, která je doplněná černými dýhovanými horními skříňkami, jež se pěkně doplňují se starožitným nábytkem. Moc si pochvaluje kuchyňský ostrůvek, na kterém vaří, žehlí, maluje, a když pořádá párty, tak se k němu přisune rozkládací stůl a vznikne tak velká pracovní i jídelní plocha, kam se vejde víc lidí. Šikovné je také rozdělení podlahové krytiny na klasické dřevěné parkety a v části kuchyně na praktický vinyl v imitaci dlažby.

Za vychytávku považuje Monika obyčejné sklo, které je uchycené v lištách a kryje zeď za pracovní deskou. Díky možnosti vysunutí skla se tak dá zeď za ním kdykoli barevně obměnit, aby ladila se zbytkem interiéru. Zdobným prvkem je v místnosti starožitná kredenc, kterou manželé vysvobodili z místní půdy. Ke kredenci se krásně hodí jídelní stůl, jejž získali od známého za lahev Myslivce.

Kdo tu žije

Monika (45 let) je majitelkou kadeřnického salonu Retro, ráda maluje a dekoruje, jezdí na kole a vyráží do přírody. Honza (41 let) je fotograf, který rád cestuje a jezdí taky na kole. Emílie (9 let) je výtvarně nadaná, učí se hrát na akordeon, chodí do dramatického kroužku. Prokop (8 let) se zajímá o historii, má rád zvířata, cestování, baví ho zeměpis a přírodopis.

PORADNA: Výplň dveří v interiéru

Odpovídá Martin Švarc, Project systems engineer ve společnosti MASONITE CZ, spol s r.o.:

„Výplň doporučuji volit podle toho, jaké vlastnosti ode dveří očekáváme – tedy podle toho, jak mají být odolné, bezpečné, zvukově nebo protipožárně izolovat. Podle způsobu vyplnění dveřního rámu a finální vrstvy budou pak dveře lépe či hůře tlumit hluk, vydrží nárazy, prokopnutí, zašpinění, kontakt s vodou či vodní párou. Podle toho, do jaké místnosti a do jakého provozu dveře instalujeme, zvolíme optimální materiálový a konstrukční typ dveří.

Varianty výplní interiérových dveří:

Papírová voština: Jedná se o základní stabilizační výplň, která se vyznačuje nízkou hmotností a dobrými fyzikálními vlastnostmi. Je vytvořena ze speciálně tvrzeného papíru poskládaného do šestihranu.

+ nízká hmotnost, variabilita

– nižší odolnost proti zvýšenému mechanickému zatížení (např. veřejné prostory)

Odlehčená DTD deska: Odlehčená dřevotřísková deska umožňuje větší stabilitu dveřního křídla, prodlužuje životnost a vykazuje větší schopnost pohlcení zvuku a lepší tepelnou izolaci.

+ odolná, není těžká

Další tipy a odpovědi na otázky zákazníků najdete v Poradně MASONITE.“